Českou vlasteneckou společnost uchvátila Němcová svým uměním vypravovat.
Knihu Obrazy z okolí domažlického psala jako dopisy a zachycovala v nich svá pozorování Chodska. Díky tomuto způsobu mohla svá pozorování zdůvěrňovat tím, že zachycovala i své vlastní citové zaujetí. Místní lidé pro ni nebyli naivními předměty výchovy, naopak dávala najevo svou touhu jim naslouchat. Nesnažila se zdejší venkovany příliš idealizovat, spíš se stavěla do role věcné pozorovatelky. Tyto obrazy jsou plné rozmlouvání, scének a příběhů propojených úvahami Němcové.
Snaha dodávat sebevědomí obyčejným lidem se také projevila v pohádkové tvorbě Němcové. Co slyšela, to autorka upravovala. Věděla, že pro pohádku je důležitý nejen příběh, ale hlavně i styl vyprávění. V letech 1845- 47 vydala soubor Národních báchorek a pověstí.
V období 1854 – 1856 vznikla většina povídek Němcové a také její nejznámější dílo Babička.
Známé jsou také tezové romány a vesnické povídky Němcové. Tezový román Pohorská vesnice zachycuje soulad mezi zámkem a podzámčím, mezi Čechy a Slováky, mezi moudrostí i láskou pána a kmána. Hlavním dějištěm je vesnice na Chodsku. Vesnice je velmi idealizovaná. Autorka zde velmi využívá místní nářečí, řeč Slováků je psána ve slovenštině.
Další známou knihou je V zámku a v podzámčí, kde si Němcová pohrává s představou nafoukaných zbohatlíků, kteří si hrají na vznešené a lidi z okraje společnosti, kteří jsou pány přehlíženi a odkázáni ke společnému bydlení. Próza sleduje rozdíly v domech zbohatlické paní a v ratejně. Próza končí idylicky, když se kněžna ujme chudého sirotka.
Další známou prózou je Chýže pod horami, která vypráví o českém turistovi, který se na Slovensku ocitl v nouzi, a místní rodina mu pomohla a on se zamiloval do sličné panny.
Radostné zakončení má většina venkovských povídek Karla, DiváBára, Dobrý člověk.
Seznam děl Boženy Němcové
Babička – román
Barunka – krátká próza
Cesta z pouti – krátká próza
Čertík – krátká próza
Čtyry doby – krátká próza
Devět křížů – krátká próza
DiváBára – krátká próza
Dlouhá noc – krátká próza
Dobrý člověk – krátká próza
Domácí nemoc – krátká próza
Dopisy z Lázní Františkových – krátká próza
Hospodyně na slovíčko – krátká próza
Chudí lidé – krátká próza
Chyže pod horami – krátká próza
Karla – krátká próza
Kraje a lesy na Slovensku - cestopis
Moje vlast – poezie
Obrázek vesnický – krátká próza
Obrazy ze života slovenského – cestopis
Obrazy z okolí Domažlického – publicistický žánr
O prostonárodním léčení na Domažlicku – publicistický žánr
Pan učitel – krátká próza
Pohorská vesnice - román
Pomněnka šlechetné duše – krátká próza
Rozárka – krátká próza
Selská politika – krátká próza
Selská svatba v okolí Domažlic – publicistický žánr
DiváBára je jednou z nejznámějších povídek Němcové. Povídka byla vydaná roku 1856 a je psána jednoduchým jazykem tehdejší doby. V povídce je jen několik hlavních postav a děj se odehrává v rámci několika let. Hlavní hrdinkou je statečná vesnická dívka, která se setkává s nepochopením u ostatních vesničanů. Děj se odehrává v malé vesnici Vestec. Přestože se jedná o malou vesničku, nechybí tu ani kostel a škola. Včele vesnice je samozřejmě rychtář. Vesnice má také svého vlastního obecního pastýře, který žije v chalupě téměř až na samém konci Vestce. Pastýř se jmenuje Jakub a je mu kolem šedesáti let, nežije sám, má ještě dceru Báru. Jakub se narodil do velmi chudých poměrů a musel od malička sloužit. Prošel si různými pracemi. Pracoval například jako husopas, honák, kravař, pacholek, oráč, až se dostal na nejvyšší pozici obecního pastýře. Jakub byl se svou prací velmi spokojený, nikdy toho moc nenamluvil a práce se zvířaty ho bavila. Trvalo mu ale dlouho, než se oženil, vlastně nikdy o svatbu moc nestál, až když se začal obávat, že bez dítěte se nedostane do nebe, zvolil si nevěstu. Vybral si děvečku u rychtáře. Bára bývala dříve hezká, ale bohužel si ji nikdo z jejich dřívějších nápadníků nevzal, a tak, když ji o ruku požádal Jakub, souhlasila. Měli spolu dceru Báru. Jakub byl nejprve trochu zklamaný, že se mu narodila dcera a ne syn, ale když viděl, jak mu je podobná, tak si ji zamiloval. Několik dní po narození Báry porušila její matka pravidlo a vyšla ze sednice v pravé poledne, aby uvařila Jakubovi oběd. V kuchyni ale zničehonic omdlela, tak ji našla sousedka a svolala i okolní ženy. Báry matka jim vyprávěla, jak zničehonic uslyšela zlý vítr, uviděla mžitky před očima a najednou jí něco začalo tahat za vlasy a porazilo ji to na zem. Ženy se domnívaly, že to byla polednice, a že jí vyměnila dítě. Měly hned pocit, že dítě vypadá nějak jinak, že má velké oči, hlavu a krátké nohy. Matka byla vyděšená, ale porodní bába ji ujistila, že je to opravdu její dítě. Od toho dne se Jakubova žena úplně nikdy nevyléčila a za několik let zemřela. Jakub tak zůstal sám se svou dcerou. Když povyrostla, poslal ji v zimě do školy, na jaře ale musela Bára opět pomáhat otci. Druhou zimu, ale už do školy nemusela, učila se tkát a příst. Když Báře bylo patnáct, nemohl se jí v síle a velikosti nikdo rovnat, přeprala i všechny chlapce. Děti se jí zpočátku posmívaly, ale nakonec se jí bály a obdivovaly její sílu. O Báře si často lidé ve vsi povídali, hlavně tedy ženy. Říkali o ní, že je divá. Báře, ale oslovení Divá Báro nevadilo. Bára byla velmi statečné děvče, nebála se nadpřirozených bytostí, nevadilo ji v noci chodit kolem hřbitova, dokonce se naučila plavat i potápět. Dokonce jednou volala čerta, a když se neobjevil, přestala na něj věřit. Nebála se ani hada, pokud to šlo, odehnala ho, pokud to nešlo, tak ho zabila. Dokonce se nebála ani za bouřky, považovala blesky za posly boží, a protože měla ráda boha, tak se nebála jeho posla. Jakub svou dceru velmi miloval, ale kromě něj měla Bára zastání jen u svých kamarádů u Elšky a Jozífka. Oba byli její vrstevníci, ale Jozífek byl velmi malý, a proto si na něj spolužáci často dovolovali. Ona ho chránila, přestože ji jeho rodina (kostelník a jeho žena) neměla ráda, dokonce jí jednou od nich vyhnali, když tam její pes dělal povyk. Bára se rozhodla, že tam již nikdy nevkročí. Zcela rozdílně ji přijímali u Elšky doma, její otec byl farář a spolu s ním Elšku vychovávala jeho sestra panna Pepinka. Oba s Bárou vycházeli velmi dobře, a když viděli, že má Elšku opravdu ráda, tak i jí měli rádi. Bára chodila na faru velmi ráda, líbilo se jí, jak se tam vše lesklo a jak to tam bylo hezké. Bára se o Elšku také ráda starala, ráda jí česala vlasy, velmi obdivovala jejich barvu a hebkost. Když dětem bylo dvanáct, tak šel Jozífek na studie a Elška byla poslána k bohaté tetě do Prahy, aby se naučila způsobům. Bára tak zůstala na vesnici sama jen s tatínkem a psem Lišajem. Uplynuly tři roky, než se Elška opět vrátila domů. Nejprve se její pražská teta díky novému lékaři uzdravila. Lékař jí zcela změnil léčení, donutil jí koupat se každý den ve studené vodě, hodně chodit, jíst a pít. Tento přístup jí opravdu pomohl, a tak panna Pepinka pro Elšku zajela. Elška v Praze vyrostla do krásy, každý na vesnici ji obdivoval a ženy začaly žárlit na Báru, že jí Elška věnuje tolik pozornosti. Nejvíce se zlobila paní kostelníková, která Báru neměla vůbec ráda. Panna Pepinka měla s Elškou velké plány, hodlala jí vdát za správce, který byl velmi bohatý. Měl ale také spoustu špatných vlastností, byl pomstychtivý, strašpytel a zlý. Pro pannu Pepinku byly ale důležité peníze. Elška ale o jejich plánech zpočátku neměla ani tušení. Jednou si takhle spolu Elška s Bárou povídaly o Jozífkovi, Elška se ptala Báry, jestli ho má rada. Měla ho ráda jako kamaráda, jinak ne. Dívky se spolu vydaly na svatého Jana Křtitele házet věneček do vody. Elška dobře věděla, na koho bude myslet, Bára ale nevěděla. Elšky věneček plul dál po řece, zatímco Báry se zaseknul na vrbě. Ta si z toho nic nedělala. Elška tvrdila, že je to znamení, že se Bára vdá zde. Bára na Ešlce poznala, že je zamilovaná, ta jí přiznala, že má ráda toho nového lékaře pražské tety. Že si spolu píší (lékař psal dopisy za tetu). Teta jí navíc slíbila, že udělá vše proto, aby se mohli vzít. Elška doufala, že na ní její milý nezapomene. Bára si jen přála, aby mohla být i pak se svou nejlepší přítelkyní.
Mezitím ale panna Pepinka nezahálela, pan správce k nim chodil neustále na návštěvu, až se najednou začalo povídat, že večer se v zádušním lese zjevuje strašidlo. Správce, který se bál, přestal chodit na návštěvu večer, ale Elšky se nevzdal, přestože ta si ho vzít nechtěla. Bohužel jí ale lékař přestal psát, a ona nevěděla, co se děje, prosila tedy správce, aby počkal, že si svatbu rozmyslí. Správce nadšený nebyl, ale nic jiného mu nezbylo. Mezitím se Elška od Báry dozvěděla, že se jí líbí myslivec, se kterým se jednou setkala na pastvě, kde ji přišel na pomoc, když se do sebe pustily krávy, ona ho ale vyhnala, protože by mu mohly ublížit, také ho viděla, jak z vrby vzal její věneček a schoval si ho. Občas ho potkávala v lese, ale nikdy spolu nemluvili. Bára věděla, že myslivec nepatří mezi nejhezčí muže, ale přesto se jí na něm něco líbilo. Nevěřila ale, že by zrovna on mohl mít zájem o ni.
Jednou se takhle na faře dlouho zdržel a musel se vracet až večer, aby se nebál, šel ho kostelník Vlček doprovodit s pacholkem. Když se vydali na cestu, uviděli strašidlo, kostelník se tak vyděsil, až utekl. Strašidlo správce nadzvedlo a řeklo mu, že se má držet dál od Elšky. Mezitím ale kostelník ve vsi zburcoval půl vsi a všichni se vydali za strašidlem, viděli utíkat bílou postavu a pronásledovali ji až na most, kde strašidlo zmizelo, zůstaly po něm jen dvě bílé plachty a hnědá suknice s červenou lemovkou, poznali tak, že je to Báry. Správce i kostelník velmi nadávali, jen pacholek se smál, že ho vyděsila žena. Paní Pepinka se na Báru velmi zlobila a na chvíli ji usmířila jen představa, že díky Báře možná onemocní paní kostelníková, když ale zjistila, co Bára udělala správci, opravdu se na ni zlobila. Elška se o tom dozvěděla až ráno, lidé mezitím Báru hledali. Jakub, který o tom nevěděl, se ráno vydal do vsi pro dobytek, ale nikdo mu ho nechtěl kvůli Báře dát. Jakub se rozčílil, že Bára neudělala nic špatného, a když se k ní tak chovají, tak on s ní může odejít. Bára mezitím došla za panem farářem a vysvětlovala mu, proč to udělala a jak z mostu zmizela (plaval pod vodou). Pan farář s konšely se dohodly na trestu, Bára měla noc strávit v kostnici na hřbitově, aby poznala, co je to strach. Báře to ale nevadilo. Ostatní ženy ji ale velmi litovaly, přišlo jim to moc přísné. I paní kostelníkové se Báry zželelo. Bára tedy byla v noci zavřená v kostnici a trápila se tím, jak jí lidé opovrhují a že nemá maminku. Plakala a modlila se. Ke kostnici se vydal její otec i se psem. Oba jí tam v noci strážili, aby se nebála. Ráno přicházel ke hřbitovu myslivec a spatřil Jakuba, nechápal, proč tam spí. Jakub mu vypověděl, co lidé Báře udělali, a myslivec se rozzlobil, vypáčil dveře a chtěl Báru vyvést ven. Ta nechtěla, aby si lidé mysleli, že rozsudek nesplnila. Myslivec řekl Báře, že jí má už dlouho rád, že se mu líbí, jak je silná a statečná, a že by si ji chtěl vzít, kdyby ho i ona chtěla. Bára souhlasila. Celá vesnice byla překvapená, mysleli, že Bára zkrotne a ona se místo toho chystala vdávat. Panna Pepinka nepřipustila, aby Bára z vesnice odešla před svatbou. Nakonec i osud Elšky dopadl dobře, od tety přišlo psaní, že veškerý majetek odkáže Elšce jen, když si vezme toho lékaře. Elška se radovala a těšila se i na svou svatbu. Ještě před Bářinou svatbou se s ní všichni smířili, dokonce i paní kostelníkova, dokonce jí předala lístek od Jozífka, ve kterém jí psal, že ji vždy miloval a že jen kvůli ní odmítal být knězem, teď když se vdá, on rád přání rodičů splní. Myslivec si pak odvedl Báru k sobě domů, kde žili spolu s Jakubem a starou myslivcovou. V myslivně Bára viděla, že má myslivec na postelí zavěšený její věneček.
Nic není samo o sobě dobré ani špatné, teprve naše mysl to takovým učiní. (William Shakespeare)
Tvůj život je výsledkem rozhodnutí, které děláš. Pokud se ti tvůj život nelíbí, je čas vybrat si lépe
Soustřeď se na dobré myšlenky a stanou se dobré věci. Zůstaň pozitivní. Mysli pozitivně. Konej pozitivně.
Stáváme se tím, na co nejčastěji myslíme a to je to nejpozoruhodnější tajemství. (Earl Nightingale)
Naučila jsem se, že lidé zapomenou na to, co jste řekl, lidé zapomenou na to, co jste udělal, ale lidé nikdy nezapomenou na to, jak se s vámi cítili. (Maya Angelou)
Není to nejsilnější jedinec, který přežije, ani ten nejinteligentnější, ale ten, který je schopen nejlépe reagovat na změnu. (Charles Darwin)
Získáš sílu, odvahu a sebevědomí každou zkušeností, ve které se konečně přestaneš dívat strachu do tváře. Jsi schopen sobě říci: „Už jsem zažil dost hrůzy. Mohu brát věci tak, jak přijdou.“ Musíš udělat to, o čem si myslíš, že nemůžeš. (Eleanor Roosevelt)
Vždy jděte za svými vášněmi. Nikdy se sebe neptejte, jestli je to realistické, nebo ne. (Deepak Chopra)
Zdravě sebevědomá žena se nebojí budoucnosti a toho, co přijde.
Málo sebevědomá žena se dívá na svoje problémy jako na životní krize.
Zdravě sebevědomá žena se dívá na svoje problémy jako na výzvy a příležitosti.
Zdravě sebevědomé ženy jednou změní svět k lepšímu.
Zdravé sebevědomí a sebeláska jsou klíčem ke štěstí.
Málo sebevědomá žena se šikanuje uvnitř své hlavy více, než ji šikanuje její okolí....přišel čas s tím přestat!
Pokud mysl přemýšlí pozitivním způsobem, dokáže úžasné věci. (Norman Vincent Peale)
Nic není dobré ani špatné samo o sobě. Záleží na tom, co si o tom myslíme. (William Shakespeare)
Veselému člověku připadá veselý celý svět. (Johann Wolfgang Goethe)
Pro optimisty není život problémem, ale pokaždé znovu řešením. (Marcel Pagnol)
Vytvořte si životní pravidlo, že nikdy nebudete litovat a nikdy se nebudete ohlížet zpátky. Lítost je otřesným plýtváním energie, nemůžete na ní stavět, je dobrá jenom na to, abyste se v ní utápěli. (Katherine Mansfield)
Přestaňte se zabývat svými minulými nezdary. Nestyďte se za věci, které jste provedli. Všichni jsme chybovali. Copak to nevidíte? Všechny ty věci vám pomohli stát se tou překrásnou osobou, kterou nyní jste! Kráčejte s hlavou vzhůru, protože nedovolíte, aby vás chyby z minulosti pohltily. Poučili jste se! Porazili jste je! Stali jste se lepší verzí svého JÁ. Buďte na sebe pyšní už dnes! (Stephanie Lahart)
Trpělivost a vytrvalost mají kouzelný účinek, před kterým těžkosti mizí a překážky se vytrácejí. (John Quincy Adams)
Nejkrásnější a nejhlubší pocit, jaký může člověk zažít je poznat tajemno. To je základním principem náboženství, stejně tak jako veškerého seriózního úsilí v umění a ve vědě. (Albert Einstein)
Včera jsem byl chytrý, proto jsem chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý, proto měním sám sebe. (Neznámý autor)
Kdybyste více poznali sebe, potřebujete nejdříve na sebe zapomenout. (Dogen Zen-Ji)
Díky meditaci se stáváte více a více sami sebou. (David Lynch)
Duše vždy ví, jak se uzdravit. Výzvou je ale umlčet mysl. (Caroline Myss)
Dar naučení se meditovat je tím největším dárkem, který můžete dát sami sobě. Jenom pomocí meditace můžete podniknout cestu k objevení vaší skutečné podstaty, abyste našli stálost a sebedůvěru, kterou potřebujete k životu. Meditace je cestou k osvícení. (Sogyal Rinpoche)
Poprava se nijak neodkládala. V 11 hodin ráno dne 16. října 1793 se objevil popravčí Sanson. Podle paní Baultové, když stříhal královniny vlasy, dával si lokny jejich vlasů do své kapsy. "Viděla jsem to." řekla paní Baultová "A přeji si, abych ten pohled nikdy neviděla." Královna se na svou poslední cestu pečlivě oblékala, při převlékání do vybraných šatů ji pozoroval dozorce, což se nelíbilo královnině služebné, která se před královnu postavila, aby ji bránila před až příliš zvědavým pohledem.
V půl jedné byla Marie Antoinetta přivezena pod gilotinu na Place de la Revolution (dnes známé jako Náměstí svornosti). Marie Antoinetta na sobě měla bílé šaty, bílou čepici s černou stuhou na hlavě a v ruce držela bílý kapesník, který pak podala katu Henrymu Sansonovi se slovy: "Otřete mi tu gilotinu, ať mi nezamaže límeček." S rukama svázanými za sebou vystoupila na lešení pevným a důstojným krokem, jako kdyby se chystala uvést na místo trůn na boku svého manžela. Cestou ji provázely výkřiky, pohledy, smích ale i lítost lidu. Královna cítila jistě velké ponížení. Když se dostala k lešení, neúmyslně šlápla na nohu kata. "Promiňte," zdvořile se mu omluvila. Když poklekla, vykřikla napůl slyšitelnou modlitbu, pak zvedla pohled a podívala se na věže Templu: "Adieu, opět mé děti," řekla "Jdu za vaším otcem." Poprava se nijak neodkládala, po pádu královniny hlavy dav volal "Vive la République!"= Ať žije republika! Lidem nenáviděná francouzská královna skonala ve věku 37 let.
Dcera Marie Antoinety Marie Tereza neměla o popravě matky tušení. Ve své místnosti ve vězení napsala na zeď: "Marie Tereza je nejvíc nešťastná bytost na světě. Nemůže získat žádné zprávy o své matce, ani se s ní nespojila, ačkoli jí tisíckrát žádala... Žij, má dobrá matko! Kterou miluju velmi, ale o které neslyším žádné zprávy. Ó můj otec! Dívá se na mne z nebe, život byl k ní krutý. Ó můj bože! Odpusť těm, kteří mou rodinu nechali zemřít."
Ve stejném vězení byl také osmiletý Ludvík Karel. O jehož osudu měl rozhodnut Revoluční výbor, ten ale nevěděl co s ním, nechtělo se jim popravit osmiletého chlapce, ale zároveň si uvědomovali, že chlapec má nárok na trůn. Situace byla zapeklitá a vyřešila se až smrtí malého Ludvíka Karla.
Nejsem ani ranní ptáče, ani noční sova! Jsem nějaký druh trvale vyčerpaného holuba.
V životě jsou chvíle, kdy vám někdo tak moc chybí, že byste ho chtěli vyjmout ze svých snů a skutečně obejmout.
Pokud nevíš, za co být vděčný, nahmatej si puls.
Lidé obrátili naruby sedm hlavních hříchů a vyhlásili je za ctnosti:
pýchu nazvali zdravím sebevědomím
lakomství zákonem ekonomiky
smilstvo zdravým biologickým instinktem
nestřídmost vyšší životní úrovní
surovou závist a nenávist bojem o spravedlnost a polickou svobodu
hněv rozhořčením nad názorem druhých
lenost nazvali filozofickým postojem
Nikdy nebojuj se sviní. Oba budete špinaví, ale jí se to bude líbit.
Potkat mě, to je osud. Milovat mě, to je statečnost.
Když volá minulost, neodpovídej. Nemá nic nového, co by ti řekla.
Nikdy se ti nepodaří žít tak, aby se to líbilo každému. Proto žij tak, aby se to líbilo tobě.
Nikdy se nedívej zpět! Protože, kdyby se Popelka vrátila pro střevíček, nikdy by se z ní nestala princezna!
Až mě někdy budeš chtít soudit, obuj si moje boty, a šlapej mojí cestou, projdi moji minulost, pociť moje slzy, zažij moji bolest, radost, projdi roky, které jsem si prošla já. Zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopla já, pokaždé znovu vstaň a jdi dál, tak jako já, a až potom můžeš soudit moje chování a tvrdit, že mě znáš a že jsem špatná.
Jsem vděčný za negativní lidi v mém životě. Oni mi totiž přesně ukazují, kým nechci být.
Zlomené srdce je stejné jako zlomená žebra. Nikdo to nevidí, ale při každém nádechu to bolí.
Jediný člověk, kterému byste měli něco dokazovat, se na vás dívá každé ráno v zrcadle.
Osmdesát procent mozku tvoří kapalina, u někoho bohužel brzdová.
Uklizený byt je známkou toho, že člověk absolutně netuší, jak naložit se svým časem.
Udělat chybu je projev lidskosti. Ale dokázat si ji přiznat a poučit se z ní je projev charakteru.
Lidé jsou jako holubi, když jsou dole, zobou ti z ruky, když jsou nahoře, kálejí na tebe.
Mám ráda ticho, ale ne mlčení, mám ráda humor, ale ne posměšky, mám ráda chytré lidi, ale ne chytráky!
Skleróza je nemoc inteligentů, protože blbec si nemá co pamatovat!
Často máte pocit, že jediní lidé na světě, kteří si o vás myslí, že jste vtipní, jste vy sami.
Někteří lidé jsou jako nůž. Tupí, ale přesto dokážou ublížit.
Předtím než někomu ublížíš, zkus si představit sebe na jeho místě a zkus si, jak moc to může bolet!
Hoď mě vlkům, vrátím se jako vůdce smečky!
Občas ani vy sami nevíte, jestli si děláte legraci, nebo to myslíte vážně.
Moderní léky jsou hotový zázrak. Díky nim se žena se zápalem plic může postarat o muže s rýmou.
Bouřka v říjnu třebas malá, sotva na to zima stálá.
Čím déle vlaštovky u nás v říjnu prodlévají, tím déle pěkné a jasné dny potrvají.
Čím dříve listí opadne, tím úrodnější příští rok.
Čistý nový měsíc v říjnu slibuje pěknou vinnou žeň.
Co v říjnu zimy přibude, v lednu jí opět ubude.
Deště v říjnu znamenají příští úrodný rok.
Deštěm-li se konec října rozvodní, znamená, že příští rok se zúrodní.
Je-li říjen hodně zelený, bude leden velmi studený.
Je-li říjen velmi zelený, bude zato leden hodně studený.
Je-li v říjnu mnoho mlh, bude v zimě mnoho sněhu.
Je-li v říjnu mnoho vos a sršáňů, přijde studená a dlouhá zima.
Jestli má dub mnoho ovoce, bývá ráda tuhá a dlouhá zima.
Jestli sníh napadne toho měsíce a kolik dní trvati bude, tak stálá bude zima.
Když dlouho listí nespadne, tuhá zima se přikrade.
Když dub hojné ovoce dává, tak má velká zima a množství sněhu býti.
Když jde říjen ke konci, zima jde k začátku a kožichy z půdy.
Když křížový pavouk se v říjnu ukrývá a nevylézá, není daleko do sněhu.
Když Měsíc v pěkném a jasném čase se obnovuje, tedy jest k doufání pěkné vinobraní.
Když se táhnou ptáci blízko k stavení, bude tuhá zima.
Kolik dnů v říjnu uplyne do prvního deště, po tolik dnů bude v zimě pršeti.
Kolikrát tohoto měsíce sněží, tolikráte v budoucí zimě sníh padati má.
Krásný říjen - studený leden.
Má-li říjen mrazů moc a sněhu, mívá leden mírnou zimu v běhu.
Mlhy v říjnu - sněhy v zimě.
Mrazy v říjnu - hezky v lednu.
Mrazy v říjnu - hezky v lednu; krásný říjen - studený leden.
Neopadá-li v říjnu listí ze stromů, bude tuhá zima.
Pokrývají-li se strniska ještě v říjnu hojně babími léty, jest to předzvěstí dlouhého a pěkného podzimu.
Říjen a březen rovné jsou ve všem.
Říjen bývá již studený, ale nikdy hladový.
Říjen hodně větrů, dešťů mívá, někdy přece vesele se dívá.
Říjen, když blýská, zima plíská.
Říjen na jednom konci ještě hřeje, ale na druhém již mrazí.
Říjen nemá v oblibě ani kola, ani sáně.
Říjen-li má dešťů a listopad, mívá prosinec prudké větry rád.
Říjnové nebe plné hvězd má rádo teplá kamna.
Sněží-li brzy v říjnu, bude mokrá zima.
Sněží-li v říjnu, bude měkká zima.
Spadne-li v říjnu listí, bude mokrá zima.
Studený říjen - zelený leden.
Teplý říjen - studený listopad.
Teplý říjen - studený únor.
Touží-li září po roce, bude v říjnu bláta po ose.
Urodí-li se mnoho dubového ovoce, budou mrazivé Vánoce.
V říjnu hodně žaludů a bukvic oznamuje zimy víc.
V říjnu mnoho dešťů - v prosinci mnoho větrů.
V říjnu mráz a větry - leden, únor teplý.
V říjnu večer ovce je-li nutno nocí domů hnáti, tuhé zimy, sněhu jest se báti.
V říjnu-li se blýská, v zimě se pak plíská.
Vějou -li v říjnu severní větry, nezdaří se obilí.
Září víno vaří, a co nedovaří, říjen dopeče.
Září víno vaří, říjen víno pijem.
VYSVĚTLENÍ:
Některé pranostiky říkají, že pokud tu budou ještě v říjnu vlaštovky, tak bude dlouho hezké počasí. Pokud bude tedy v říjnu teplo, tak zima bude velmi chladná. Jiné pranostiky zase říkají, že pokud brzy spadne listí, tak bude další rok úrodný. Jiná pranostika zase říká, že když bude hodně mrznout v říjnu, tak v lednu bude tepleji a naopak. Zároveň déšť v tento měsíc může přinést dobrou úrodu pro příští rok. Pokud budou v říjnu bouřky, tak bude v zimě pršet. Pokud bude na podzim foukat vítr, tak příští rok nebude dobrá úroda obilí. Jiná pranostika zase říká, že říjen nepřeje jízdě na kole, protože na ní je již zima, ale ani jízdě na saních, protože ještě není taková zima.
Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem?
Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí.
Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to...
Co se nečeše hřebenem, ale rukou?
Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne?
Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem?
Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí?
Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní!
Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není?
Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí?
Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená.
Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les?
Kolik udělá vrabec kroků za sto roků?
Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť.
Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci.
Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek?
Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku.
Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní.
Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku?
Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka?
Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic.
Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá.
Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže.
Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává. Slunce v dešti kreslí most malým dětem pro radost.
Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo, velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká.
Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď. Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce.
Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas.
Sedí panna v síti, oči se jí svítí?
Stojí krejčí na pasece, tisíc jehel s sebou nese.
Stoupnu si na další nohy, hned jsem hodně veliký hlavou skoro u oblohy, pod botami špalíky.
Táta dlouhý, máma krátká, děti jako pimprlátka?
Truhláři mě nejlíp znají, pěkné dřevo ze mne mají.
Ve dne malá jako myš, v noci všechno přerostu, když mě vidíš, nevidíš.
Ze střechy se na svět dívá, nezamává, nezakývá. Roste shora dolů k zemi, nehýbá se a je němý. Sotva slunce zazáří, už má slzy na tváři.
Znám jednoho ptáčka, dobrého zpěváčka. Černý nosí fráček, žlutý má zobáček.
Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity? (Dešťové kapky)
Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem? (Řeka)
Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí. (Mlha)
Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to... (Kosa)
Co se nečeše hřebenem, ale rukou? (Ovoce)
Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne? (Šnek)
Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem? (Vítr)
Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí? (Oči)
Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní! (Muchomůrka)
Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není? (Kohout)
Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí? (Kachna)
Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená. (Zápalka)
Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les? (Podzim)
Kolik udělá vrabec kroků za sto roků? (Ani jeden, protože skáče)
Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť. (Míč)
Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci. (Tráva)
Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek? (Ústa, zuby, jazyk)
Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku. (Houba)
Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní. (Radost)
Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku? (Houba)
Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka? (Kocour)
Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá. (Vítr)
Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic. (Pampeliška)
Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže. (Dub a žaludy)
Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává.
Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo, velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká. (Ježek)
Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď. Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce. (Kuře)
Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas. (Kamarád)
Sedí panna v síti, oči se jí svítí? (Žába)
Slunce v dešti kreslí most malým dětem pro radost. (Duha)
Stojí krejčí na pasece, tisíc jehel s sebou nese. (Ježek)
Stoupnu si na další nohy, hned jsem hodně veliký hlavou skoro u oblohy, pod botami špalíky. (Chůdy)
Táta dlouhý, máma krátká, děti jako pimprlátka? (Hrábě)
Truhláři mě nejlíp znají, pěkné dřevo ze mne mají. (Strom)
Ve dne malá jako myš, v noci všechno přerostu, když mě vidíš, nevidíš. (Tma)
Ze střechy se na svět dívá, nezamává, nezakývá. Roste shora dolů k zemi, nehýbá se a je němý. Sotva slunce zazáří, už má slzy na tváři. (Rampouch)
Znám jednoho ptáčka, dobrého zpěváčka. Černý nosí fráček, žlutý má zobáček. (Kos)
1. Moje maminka 2. Její vlastnosti 3. Vztah k naší rodině 4. Maminčiny kamarádky 5. Maminčin vztah k našemu okolí 6. Práce 7. Zájmy 8. Co si o sobě maminka myslí 9. Shrnutí
K charakteristice jsem si vybrala mého nejmilejšího člena rodiny, se kterým mám toho nejvíce společného. Moje maminka se jmenuje Karolína Chudá a je jí 40 let. Maminka žije s naší rodinou v rodinném domku v malé vesničce blízko Českých Budějovic. Maminka je malé a štíhlé postavy, má dlouhé černé vlasy, které nosí často svázané do copu. Má zelené oči, rovný nos a hezký úsměv. Maminka nosí hezké fialové brýle a také se moc hezky obléká. Moje maminka je moc hezká, milá, přátelská a sympatická. Má spoustu kamarádů, protože každému ráda pomůže a poradí. U nás na vesnici k ní chodí spousta dalších maminek na návštěvu, protože vědí, že si maminka na ně vždycky udělá čas. Moje maminka se vždy chová tak, aby nikomu neubližovala. Nikdy nikoho neuráží a nepomlouvá, jak to dělají jiní lidé. Maminka to nemá ráda a nerada takové nesmysly poslouchá. Také je upřímná a říká, co si myslí. Maminka je také velmi chytrá, vystudovala vysokou školu a pracuje jako účetní ve velké firmě. Proto je také dochvilná, nerada chodí do práce pozdě, nechce, aby na ní někdo musel čekat. Také často říká, že kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Je spolehlivá, když mi něco slíbí, vždycky to splní. Vím, že se na ni můžu vždy spolehnout. Maminka si na mě vždy udělá čas, i když má spoustu práce. Nejradši na ní mám, že udrží všechna tajemství, která jí svěřím a vždy když se trápím, tak najde způsob jak mě potěšit a rozveselit. Trošku mi na ní vadí, že je hodně starostlivá, hodně řeší, co mám na sobě, jestli mi není zima, nemám hlad, nebo mě někdo netrápí. Vím, že to myslí dobře, ale někdy to dost přehání. Maminka umí být také velmi umíněná, pokud si něco zamane, tak s ní nikdo jen tak nepohne, to trápí hlavně tatínka, který se s ní nerad hádá, protože ví, že nikdy nevyhraje. Pokud chce maminka něčeho dosáhnout, je ochotná tomu obětovat veškerý volný čas a sílu. Někdy sice bývá smutná, ale vždy si dokáže najít něco, co ji znovu motivuje a nabije pozitivní energií. Maminka je srdcem a duší naší rodiny. Pokud by nás neřídila, pravděpodobně bychom spoustu věcí nezvládali v takové pohodě jako doteď. Maminka vychází s tatínkem, i přes občasné neshody, výborně. Často jí slyším říkat, že jsou na líbánkách. Vždycky ji mrzelo, že nemá více dětí, ale pro mě a mého staršího bratra by udělala cokoliv, klidně by za nás i dýchala, kdyby to bylo potřeba. Můj bratr s ní nevychází tak dobře jako já, protože má pocit, že ho maminka často sekýruje. Zároveň ale Lukáš ví, že to maminka dělá jen proto, že chce, aby se měl jednou v životě dobře a něco z něho bylo. Přestože se tedy hádají, nemyslí zlá slova nikdy vážně. Maminku mrzí, že nemá tolik času, kolik by si přála, aby mohla častěji navštěvovat svoje rodiče, kteří bydlí v severních Čechách. Často jim ale píše a volá jim. Neustále na ně myslí a vede nás s bratrem k tomu samému. Pro maminku je rodina to nejdůležitější v jejím životě, a přestože má ráda i jiné věci, nic jí není přednější. Maminka má spoustu kamarádek, které k nám rády chodí na návštěvu. Maminka s nimi také jednou týdně vyráží na zumbu do Českých Budějovic. A jednou měsíčně spolu v sobotu vyráží na „dámskou jízdu“. Obvykle zajdou někam na dobrou večeři a pak se jdou pobavit. Maminka je ráda, že se může s kamarádkami odreagovat a nemusí pořád jen myslet na povinnosti doma a v práci. Se svojí nejlepší kamarádkou chodí také o víkendu běhat, nebo na projížďku na kole. Vždy se vrací usměvavá a odpočinutá. Tatínek je rád, že si maminka našla kamarádky i na vesnici. Maminka je na naší vesnici spokojená, má tu prý vše, co potřebuje. Je tu krásná příroda, milí sousedé, malý obchůdek a do většího města do práce a na nákupy to není moc daleko. Navíc se s námi ráda chodí v létě koupat a v okolí je mnoho jezer a rybníků, kde můžeme v létě trávit čas. Také je v okolí spousta věcí k vidění, a proto nás maminka bere často na výlety, abychom poznali krásy okolí. Maminka je tu šťastná a já si neumím představit, že by žila ve městě, kde by neznala všechny sousedy. Maminka pracuje jako hlavní účetní ve velké firmě a má pod sebou několik zaměstnanců, za které je zodpovědná. V práci už maminka tak milá není, bývá velmi přísná a trvá na dodržování jasně daných pravidel. Nemá ráda, když se někdo fláká, nebo svaluje vinu na druhého. S takovými lidmi umí rychle zatočit. V práci si ji nadřízení pochvalují, protože ví, že je na ni spolehnutí a že vždy odvede práci na jedničku. Maminka má ráda spoustu věcí, ale bohužel ji kvůli rodině a práci nezbývá na zábavu mnoho času. I přesto mám někdy pocit, že její den musí mít alespoň čtyřicet hodin, jinak by to vše nemohla stihnout. Ve volném čase maminka ráda podniká různé výlety po okolí, společně navštěvujeme různé hrady a zámky. Také si ráda zasportuje, někdy běhá, jezdí na kole, cvičí zumbu. Zkoušela také jezdit na inlinech, ale to jí moc nešlo, a tak to vzdala. Velmi ráda pečuje o svoji zahrádku, kterou máme u domu, má tam zasazenou zeleninu, ale i květiny. Když má zahrádku hezky upravenou, ráda si sedne s knihou na houpačku a dívá se na svoji dobře odvedenou práci. Jako malí jsme si s bratrem přáli spoustu zvířátek, ale teď se o naše psy, kočky, králíky i slepice stará spíše maminka. Asi proto ji mají zvířátka z naší rodiny nejraději, protože pro ně má vždy nějaký pamlsek a vlídné slovo. Maminka vždycky říká, že by si chtěla najít ještě trochu volného času na učení dalšího cizího jazyku. Zatím umí anglicky a německy, a to je podle ní prý málo. Moje maminka je k sobě příliš kritická, vždy na sobě vidí jen samé chyby. Neustále by na sobě něco zlepšovala, ale ani pak by nebyla úplně spokojená. Vždy říká, že se jí v životě povedly jen dvě věci, a to jsme my s bratrem. Maminka je a bude vždy mým vzorem. Je neuvěřitelné, co všechno sama zvládá a nikdy si nepostěžuje. Doufám, že až já jednou budu mít vlastní děti, že se budu chovat jako ona a že i já jim půjdu příkladem, jako moje maminka šla mě. Myslím, že nikdy jí nedokážu dostatečně vyjádřit, jak moc jí mám ráda, ale věřím, že ona to ví.
1. prosinec: svátek má Iva (dříve svatý Edmund Kampián, svatý Eligius, svatá Eligia)
PRANOSTIKY:
Když mráz na prvního prosince, vyschne nejedna studnice.
Na svatého Eligia daleko široko tuhá zima má čtyři neděle trvati.
O svatém Edmundu Kampiáně ledový vítr fičí ze stráně.
Uhodí-li na svatého Eligia tuhá zima, potrvá po čtyři neděle.
VYSVĚTLENÍ: Většina těchto pranostik odkazuje na to, že pokud bude prvního prosince tuhá zima, potrvá minimálně čtyři týdny.
2. prosinec: svátek má Blanka
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
3. prosinec: svátek má Svatoslav (dříve svatý František Xaverský)
PRANOSTIKY:
O sv. Františku Xaveru ledový vichr fičí od severu.
VYSVĚTLENÍ: Dne 3. prosince má začít foukat studený zimní vítr.
4. prosinec: svátek má Barbora
PRANOSTIKY:
Barbora na ledu, Vánoce na blátě.
Jaká Barbora, Sára a Mikuláš, takový celý advent máš.
Jaké je počasí na svatou Barboru, takové bývá až do Vánoc.
Jaké počasí na svatou Barboru, takové bývá celý advent.
Je-li Kačenka naškrobená, je Baruška ucouraná.
Je-li na den svaté Barbory mnoho jinovatky na stromech, bude hodně ovoce v budoucím roce.
Jsou-li na svatou Barboru meze přikryty sněhem, bude hojně trávy.
Když je Barborka ucouraná, bude svatý Štěpán na ledě.
Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude hodně trávy.
Má-li svatá Barbora bílý fěrtoch, bude příští rok hodně trávy.
Na svatou Barboru mráz - schovej saně, hoduj vůz.
Na svatou Barboru saně do dvoru.
O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře.
O svaté Barboře, měj sáně na dvoře!
Po sněhu Bára s Mikulášem šla.
Po svaté Baruši střez nosu i uší!
Pravi Kači Barča – nechajmy už tanca!
Snese-li led o svaté Barboře hus, snese o Vánocích vůz.
Svatá Barbora bývá naškrobená.
Svatá Barbora mosty staví, Sába hřeby ostří, svatý Mikuláš je přibíjí.
Svatá Barbora nosí bláto do dvora.
Svatá Barbora nosí vodu a Mikuláš splavuje.
Svatá Barbora vyhání dříví ze dvora.
Svatá Barborka táhne sáně ze dvorka.
Svatá Kateřina prádlo máchá a Barbora je škrobí.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Zde se hned první pranostiky rozcházejí (zjevně vznikly jinde, v jinou dobu). Jedna z nich předpovídá, že když bude sníh 4. prosince, na 24. prosince již sníh nebude, druhá naopak tvrdí, že sníh ze 4. prosince vydrží do Vánoc. Další pranostiky předvídají, že když bude na svátek Barbory sníh, tak příští rok se bude dařit zemědělcům.
5. prosinec: svátek má Jitka
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
6. prosinec: svátek má Mikuláš
PRANOSTIKY:
Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší.
Na svatého Mikuláše je už zima celá naše.
Na svatého Mikuláše jihne, nebo pršívá, málokdy zima držívá.
Na svatého Ondřeje ještě se nám ohřeje, ale na svatého Mikuláše už je zima celá naše.
Na svatou pannu Kateřinu sluší se schovati pod peřinu, pak na svatého Mikuláše, toť jest zima všecka naše.
Napije-li se na Mikuláše pták z koleje, nenapije se kůň tři měsíce z řeky.
Neviděl-li by svatý Mikuláš mokré střechy, musel by být slepý.
O svatém Mikuláši často snížek práší.
Po sněhu Bára s Mikulášem šla.
Prší-li na Mikuláše nebo padá sníh, bude příští rok hodně hrachu.
Svatá Barbora mosty mostí, Sába hřeby ostří, svatý Mikuláš je přibíjí.
Svatý Mikuláš deštivý, zimě se ještě protiví.
Svatý Mikuláš splachuje břehy.
Svatý Nikola, honí koně do dvora.
Zelený Mikuláš - bílý leden.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: I zde se význam některých pranostik rozchází. Zároveň některé pranostiky slibují na 6. prosince zimu, jiné ale upozorňují na to, že zima je na tento den málokdy, naopak často v tento den pršívá. Poslední pranostika slibuje, že tento deštivý den nám ale vynahradí leden, kdy bude sněžit.
7. prosinec: svátek má Ambrož a Benjamín
PRANOSTIKY:
O svatém Ambrožu ucpi v seknici každou díru.
VYSVĚTLENÍ: Tato pranostika je spíše doporučením, aby se lidé připravili na zimu, která se blíží, protože již ledově a vlezle fouká vítr.
8. prosinec: svátek má Květoslava
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
9. prosinec: svátek má Vratislav
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
10. prosinec: svátek má Julie
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
11. prosinec: svátek má Dana
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
12. prosinec: svátek má Simona
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
13. prosinec: svátek má Lucie
PRANOSTIKY:
Jaké jsou dni od sv. Lucie do Božího narození, takové jsou též měsíce příštího roku.(12 dní - 12 měsíců)
Když přijde svatá Lucie, najde tu už zimu.
Lucie noci upije a dne nepřidá.
Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len.
Svatá Lucie den skoro vypije.
Svatá Lucie ukazuje svou moc, neb nám dává nejdelší noc.
Umaže-li si Lucie šaty od bláta, bude si je po celý leden přepírat.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Většina pranostik se týká toho, že se prodlužuje noc a zkracuje den (světlo). Některé pranostiky se týkají předpovědi dalších měsíců a toho, jaké počasí by již mělo být v tento den (zima = sníh). Poslední pranostika varuje, pokud bude v tento den bláto (pršet), tak bude pršet i v lednu.
14. prosinec: svátek má Lýdie (dříve svatý Nikasius)
PRANOSTIKY:
Na svatého Nikasia se mají dělat knutle, neb jimi vázané obilí nežerou myši.
VYSVĚTLENÍ: Toto pořekadlo radí, aby zemědělci v tento den si připravovali rouble k vázání snopů, protože jejich vymrznutí přes zimu a vyschnutí přes jaro a léto má odradit myši od sežrání snopů.
15. prosinec: svátek má Radana a Radan
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
16. prosinec: svátek má Albína (dříve svatá Albína a svatý Albín)
PRANOSTIKY:
O svaté Albíně je po sněhové peřině.
O svaté Albíně schovej se do skříně (= síně).
Svatá Albína - špek do komína.
Svatá Albína je nejpilnější přadlena.
Svatý Albín omývá prahy.
Svatý Albín pouští vodu na mlýn.
Závěj svaté Albíny zaplavuje doliny.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Některé pranostiky předvídají, že v tento den nebude již sníh, jiná pranostika naopak předvídá takovou zimu, že je lepší se před ní schovat do tepla. Další pranostika předvídá, že sníh z tohoto období, způsobí povodně.
17. prosinec: svátek má Daniel (dříve svatý Lazar)
PRANOSTIKY:
O svatém Lazaru ucpi v sednici každou spáru.
VYSVĚTLENÍ: Toto přísloví radí, aby se znovu každý ujistil, že je připravený na krutou zimu, před kterou pak toto přísloví varuje.
18. prosinec: svátek má Miloslav
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
19. prosinec: svátek má Ester
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
20. prosinec: svátek má Dagmar
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
21. prosinec: svátek má Natálie (dříve svatý Tomáš apoštol)
PRANOSTIKY:
O svatém Tomáši meluzína straší.
Je-li Tomáš mrazivý, obilní klásky naplní.
Jestli na Tomáše Biskupa slunce svítí, můžeme mnoho ovoce a žita míti.
Na svatého Tomáše nejdelší noc je naše.
Na svatého Tomáše zima je naše.
Na svatého Tomáše zima se rozpáře.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Tyto pranostiky odkazují nejčastěji k tomu, že 21. prosince je zimní slunovrat, což znamená, že v tento den je opravdu nejdelší noc v roce (nejdéle tma). Jiné pranostiky odkazují k tomu, že určité počasí v tento den může způsobit lepší úrodu.
22. prosinec: svátek má Šimon
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
23. prosinec: svátek má Vlasta (dříve svatá Viktorie)
PRANOSTIKY:
Svatá Viktorie obrázky na okna ryje.
VYSVĚTLENÍ: Tato pranostika odkazuje k mrazu, který v tento den kreslí na okna.
24. prosinec: svátek má Adam a Eva (Štědrý den)
PRANOSTIKY:
Dvanáct nocí a dní od Štědrého večera až do Tří králů zvěstuje prý povětrnost příštích dvanácti měsíců.
Jasná noc o Štědrém dnu, mrazy lezou ke dnu.
Jasno na den Štědrý - úroda tvrdého zboží a hrachu.
Jasno na den Štědrý, bude hrách tvrdý.
Je-li na Štědrý den vítr, bude úroda malá.
Je-li na Štědrý den východ slunce jasný, urodí se jarní obilí.
Je-li na Štědrý večer nebe hvězdnaté, bude rok úrodný.
Jestliže večer před Narozením Páně jasno jest, bez větru a deště, a ráno slunce jasné vychází, bude úrodný rok na víno.
Jitřní jasné a obloha čistá úroda hojná příští rok jistá.
Když Kateřina po ledě už chodívá, Eva potom blátem oplývá.
Když na Štědrý večer sněží, na pytle se chmel těží.
Na Adama a Evu čekejte oblevu.
Na Štědrý den jitřní jasné a obloha čistá, úroda hojná příští rok jistá.
Na Štědrý den před večeří se dává za okno miska s vodou. Zmrzne-li do rána a roztrhne-li mráz misku, ztratí se toho roku voda ve studni.
Na Štědrý večer hvězdičky - ponesou vajíčka slepičky.
Padá-li na Štědrý den v noci sníh, urodí se hojně vína.
Padá-li na Štědrý den večer v noci sníh, urodí se mnoho chmele.
Svítí-li na Štědrý den od deváté hodiny jasně slunce, bude krásné počasí na žně obilné, senné i otavové.
Tvrdo a jasno na Štědrý den - úroda tvrdého zboží a hrachu.
Vánoce na ledě - Velikonoce na blátě.
Vítr na Štědrý den od půlnoční strany, raduj se, rok bude plenný a úrodný.
Zelené Vánoce - bílé Velikonoce.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: První pranostika slouží jako předpověď počasí na příští rok (jedná se hlavně o povětrnostní podmínky). Další pranostika říká, že když je noc na Štědrý den jasná, přijde krutý mráz. Jiná předpovídá počasí na Velikonoce (když na Vánoce nebude sníh, bude na Velikonoce a obráceně). Jiná předvídá blížící se oblevu. Řada pranostik také předpovídá úrodu příštího roku na základě počasí na Štědrý den.
25. prosinec: Boží hod vánoční
PRANOSTIKY:
Do Vánoc není ani hladu, ani zimy.
Levné povětří okolo vánoc předpovídá nám, že zima bude velmi dlouho trvati; to jest jestli prve nemrzlo, bude potom mrznouti.
Lepší Vánoce třeskuté než tekuté.
Mráz na Boží narození - zima se udrží bez proměny.
Když čas před Vánoci až do Tří králů mlhavý a tmavý jest, následují na to nemoci.
Před Vánocemi neškodí mokro osení, ale tím víc po Vánocích.
Zelené Vánoce – bílé Velikonoce.
Jsou-li zelené Vánoce, Velká noc bude bělit se.
Když Vánoce obílí stromy sněhem, tak je posype jaro květem.
Vánoce bez sněhu přináší velikou noc sněžnou.
Vánoce v jeteli - letnice ve sněhu.
Jsou-li vrby o Vánocích plné rampouchů, bývají o Velikonocích plny kočiček.
Na Vánoce mnoho hvězdiček, slepice nanesou mnoho vajíček.
Jestli vítr o Vánocích věje, jest v hojnosti dobrá naděje.
Na Boží hod vánoční vítr od západu přinese mor, od východu válku, od půlnoci hlad, od poledne dobrý rok.
Připadne-li Boží narození na čtvrtek, bude rok velmi úrodný, jenom vína bude prostředně.
V neděli Božího narození - teplá zima bez prodlení.
V pátek Božího narození - tuhá zima bez prodlení.
Je-li Božího narození v sobotu, bude málo ovoce, ale vydaří se žito.
Podle počasí dnů a nocí od Božího narození do svátku Tří králů, určuje se počasí pro dvanáct měsíců příštího roku.
Na Boží narození o bleší převalení.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Mnoho pranostik je podobných jako na Štědrý den. Některé pranostiky se týkají toho, na který den tento svátek připadá. Pokud je to v neděli, bude teplá zima, pokud je to v pátek, bude krutá zima.
26. prosinec: svátek má Štěpán
PRANOSTIKY:
Chodí-li Kateřina po ledě, chodí svatý Štěpán po blátě.
Jestli na Štěpána větry uhodí, příští rok se všecko špatně urodí.
Jestli Štěpán valným větrem fouká, vinohrad na něj smutně kouká.
Když je Barborka ucouraná, chodí svatý Štěpán po ledě.
Když na Štěpána silný vítr bouří, vinař smutně oči mhouří.
Když svatý Štěpán vyfouká bláto, bude pěkné jaro nato.
Na den svatého Štěpána se světí oves, hrách, ječmen a na svatého Jana Evangelistu víno.
Na svatého Štěpána každý se má za pána.
Na svatého Štěpána když vítr prudce zavěje, víno před zkázou jistou se chvěje.
Pakli na Štěpána větrové uhodí, příští rok víno špatné se urodí.
Svítí-li na den svatého Štěpána slunce, bude drahé ovoce.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Druhá pranostika říká, že pokud v tento den fouká velký vítr, bude příští rok špatná úroda, je to varování hlavně pro vinaře. Jiné pranostiky říkají, že pokud bude na Kateřinu (listopad), sněžit, tak 26. prosince žádný sníh nebude.
27. prosinec: svátek má Žaneta (dříve svatý Jan Evangelista)
PRANOSTIKY:
Od svatého Jana Evangelisty obrací se slunce k létu a zima k mrazům.
Víno svěcené v den svátku Jana Evangelisty je třeba uchovat jako prostředek proti hadímu uštknutí.
VYSVĚTLENÍ: Tato pranostika říká, že oteplení, které do té doby bylo, se obrátí zpět k létu a začne vládnout znovu zima.
28. prosinec: svátek má Bohumila (dříve Mláďátka betlémská)
PRANOSTIKY:
Je-li na Mláďátka mha, mrou děti.
Je-li na Mláďátka mlha na Lysé hoře, kobzole se neurodí a mladí lidé budou mřít.
Je-li na Mláďátka mlha, kobzole se neurodí, je-li mlha v údolích, bude kobzolí dost.
Když se na Mláďátka chumelí ráno, mrou toho roku děti, když v poledne, mrou lidé středních let a když večer, mrou starci.
Máme-li na Mláďátka a svatého Josefa pěkné počasí, zvedou se příští léto brambory.
Na Mláďátka když prší, osýpají se děti.
O Mláďátkách den se omlazuje.
Prší-li na Mláďátka, bude Pámbu v příštím roce potřebovat hodně andělíčků.
Prší-li na Mláďátka, budou děti mříti.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Tyto pranostiky se často týkají dětí. Pokud je v tento den mlha či prší, tak pranostika předpovídá, že budou umírat nemocné děti.
29. prosinec: svátek má Judita
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
30. prosinec: svátek má David
PRANOSTIKY:
Uhodí-li na Davida silný mráz, potom mrazy vydrží nejméně do svíček.
VYSVĚTLENÍ: Tato pranostika předvídá další počasí až do 6. ledna, pokud bude 30. prosince velmi mrznout, tak mrazy vydrží až do Tří králů.
31. prosinec: svátek má Silvestr (dříve svatý Sylvestr)
PRANOSTIKY:
Jak byl celý rok samá voda a bláto, na Silvestra nenapadne zlato.
Je-li o Silvestru v noci vítr a jasno, bude dobrého vína pořídku.
Když na Silvestra ráno sluní, v noci prudký vítr zavěje, není na vína hrubé naděje.
Když na Silvestra sněží, Nový rok není daleko.
Na Silvestra větry a ráno slunce svítí, nelze nám dobrého vína se nadíti.
Na Silvestra-li jižní vítr duje, příznivý rok to ohlašuje; západní vítr ryb dává nejvíce, severní zimu a Vánoce, východní vítr slibuje hojnost plodů, severovýchodní značí nepohodu.
O Silvestru papeži snížek si již poleží.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Tyto pranostiky předvídají, že pokud bylo celý rok počasí nic moc, tak ani na Silvestra se to nezlepší. Jiná pranostika říká, že pokud přes den svítí slunce a v noci je silný vítr, bude další rok krutý pro vinaře. Předposlední pranostika říká, co mají lidé očekávat, podle toho, který vítr fouká.
Pábitelé jsou knihou pojmenovanou přímo po typu postavy, kterou Hrabal vymyslel a která je typická pro jeho tvorbu. Pábitel je člověk, který se dokáže uspokojit a rozptýlit naprostými maličkostmi. Nachází si své malé libůstky a často poněkud zvláštní koníčky, kterými se zabavuje a které dodávají jeho životu zajímavý tón. Ten mu ostatně dodává už sama postava svým vlastním podáním skutečnosti – při rozhovorech s ostatními mají Hrabalovy postavy tendenci přehánět, zveličovat a soustředit se zejména na to, co samy chtějí říci. Ačkoliv jsou Hrabalovy knihy výrazně dialogické, při bližším pohledu zjistíme, že se nejedná ani tak o dialog, jako spíš o dva vzájemně propletené monology. Pábitelé jsou povětšinou postavy vyčleněné někde na okraji společnosti, bez nějaké společenské prestiže nebo dokonce vážnosti. Svými příběhy, pohledy na svět a zálibami se z nich ale stávají lidé zajímaví a ojedinělí, ač pořád trochu zvláštní. Nevšednost postav přitom poznáváme právě díky jazykové hře, kterou autor rozehrává zejména v prostoru přímých řečí. Hrabalův umělecký úhel pohledu odhaluje v lidech vymykajících se konvencím (ať už myšlenkovým, či institucionálním) doposud neviděnou ryzost, blížící se skoro jakési zvláštní formě svátosti. Jedná se o sbírku povídek.
Místo a doba děje:
Městečko u vody – Nymburk, pražská periferie – Libeň, různé hospůdky
Kniha staví na rozhovoru, zvláště na hospodské rozprávce. Prostí lidé, na první pohled nijak zajímaví, vyprávějí své zážitky, přehánějí, improvizují, baví se vymýšlením a vzpomínáním, prostě „pábí“.
Obsah:
První povídka v knize Pábitelé má název Jarmilka. Hlavní postavou je stejnojmenná mladá žena zaměstnaná v kladenské Poldovce, vypravěčem je pak jeden z tamních dělníků. Jarmilka je těhotná, otec dítěte si ji ale nechce vzít, nejdříve se nechce znát k dítěti, později ani k Jarmilce samotné. Ta je ze situace nešťastná, a přestože je její milenec idiot a hulvát, miluje ho a chtěla by s ním být. Pro radu si chodí k vypravěči, kterého oslovuje „strýčku“. Nastoupí na předporodní dovolenou, porodí krásné dítě, ale z ní samotné jako by nešťastná láska a zkrachovalý ideál o rodinném štěstí vysály život.
Hlavní postavou povídky Pan notář je starý muž sepisující na začátku povídky svoji závěť. Diktuje ji mladé sekretářce a my tak narážíme na kontrast mezi postavou staršího muže, který už se v životě chystá jen na smrt, a postavou mladé dívky, těšící se z krás světa. Ve druhé části povídky navštíví pana notáře přátelé, manželé Schleischerovi, a vypráví mu o dle jejich soudu nudném vesnickém životě; přitom ale srší tak neuvěřitelnými historkami, až se z toho mladá sekretářka musí červenat. V závěru se notář opravdu setká se smrtí, ještě aby ne, vždyť se na to chystá už od samého začátku. Ne však se svou vlastní – na procházce nalezne trafikanta ve smrtelné křeči a poněkud komickým a bizarním způsobem mu pomáhá ven z maličké trafiky a přivolává mu pomoc.
Kratičká povídka Pohřeb vypráví o dvou přátelích, z nichž jeden je vášnivý sázkař a věří na znamení, na osudová čísla přicházející mu do cesty. Za štěstí považuje dokonce i havárii dvou vozů, při níž si ale umaže smuteční šat a na pohřeb svého strýce dorazí žlutý jako kanárek. V závěru se navíc dopustí faux pas, když na pohřbu nadšeně jásá, že si vsadí na jachting.
Bambini di Praga 1947 je nejdelší povídkou celého souboru. Pojednává o skupině pojišťovacích podvodníků. Zde snad nejvýrazněji vystupuje Hrabalovská poetičnost, uplatňující se zejména v popisu noci – významným motivem je tu měsíc a jeho světlo, omítající stěny domů, zrcadlící se na hladině řeky a podobně. Také zrcadlení jako takové se objevuje na mnoha místech sbírky, implikovaný autor je stále zaujat zejména odrazem člověka a jeho postavy ve vodní hladině, kde je vzhůru nohama, jako obrázek na kartách.
Pábitelé vyprávějí příběh muže přijíždějícího do vesnice, celé bílé kvůli jemnému cementovému prášku. Setkává se zde se svým kamarádem, amatérským malířem, vynikajícím hlavně uměním zacházet s výraznými, až neuvěřitelnými barvami, které „by mu impresionisté mohli závidět“. To působí poněkud paradoxně vzhledem k tomu, že místní krajina je celá bílá, šedá, pokrytá umrtvujícím povlakem cementového prášku. Umělec ale vidí ve světě mnohem více, než kolik je běžným smrtelníkům na první pohled ukázáno. Zvláštně působí také jeho otec, otrlý chlapík s neuvěřitelným darem přežít cokoliv. A to doslova. Ať už jde o padání ze střechy hlavou rovnou na beton, nebo zabodnutí srpu přímo do lebky.
V Automatu svět jsme svědkem toho, jak snadno člověk dokáže zapomenout na své trápení, když se o něj má s kým podělit a kvůli komu ho na moment odložit. Mladý muž byl zasnouben s dívkou zvyklou žít v lepších poměrech. Byli ale velice chudí, dívka si navíc nerozuměla s budoucí tchyní a rozhodla se, že tím nejlepším, co teď mohou mladí snoubenci udělat, je spolu se zabít. Mladík ale odmítá, a tak se dívka jednoho dne po několika předchozích pokusech o sebevraždu sebere a zmizí. Mladík jde zapít žal do automatu, kde zrovna leží schovaná za zástěnkou mrtvola neznámé slečny – ta se v automatu oběsila. V patře, kde je restaurace, se koná velká veselá svatba; svatebčané vyběhnou ven do deště, tam ale dojde k potyčce mezi ženichem a příslušníkem SNB a ženicha zavřou. Stejní policisté přijdou do automatu vyšetřovat smrt dívky. Mladík nakonec odchází s nevěstou ven do deště; v závěru je naznačeno, že ti dva spolu pokračovali v jakémsi románku.
Chcete vidět zlatou Prahu? je příběh majitele pohřebního ústavu pana Bamby, hromotluckého básníka pana Kytky a toho, jak člověk pro dobrou věc a v dobrém úmyslu dokáže z nevědomosti a nešikovnosti ublížit lidem okolo sebe.
Iontoforéza se odehrává v nemocnici, kam pan Felix dochází na léčebnou kúru pomocí metody iontoforézy.
Dáma s kaméliemi vypráví o mladé dívce, ve které tryská život a bezstarostné štěstí, touha něco zažít a vidět svět, onen věk neznající povinnost a jedovatost stáří – tu zastupují dvě staré pavlačové drbny. Její matka je udřená domovnice, přece se ale radující z krásy a veselého života své dcery. Dívčin otec je však už zlomený, životem utrápený a smířený s tím, že už nestojí za to ho ani navštěvovat. Sedí v temném pokoji a oknem se dívá naproti přes ulici, kde oknem pozoruje své kamarády hrající biliard. Teskní po své mladické vitálnosti a síle.
V Diamantovém očku jede mladá šestnáctiletá dívka vlakem do Prahy, kde si má nechat operovat oči a konečně si poprvé ve svém životě prohlédnout svět – od narození je totiž slepá. V kupé rozpráví s ostatními cestujícími, třemi muži, a vypráví si, kdo měl (či stále má) jakého tatínka. Dívka nad nimi nad všemi jásá, jak jsou vzácní a slavní. Ačkoliv by z přítomných měla mít největší důvod k hořkosti a smutku, je z nich nejveselejší a nejrozvernější.
Mladý pomocník instalatéra se setká s cikánkou v poslední povídce nazvané Romance. Nejprve se s ní chce jen vyspat, během noci ho ale cikánka částečně umluví, částečně mu otevře oči a oni se domluví na společném zbytku života, na sňatku a dětech a tak dále. Mladíka přitom vůbec nezajímá, co na to matka, cítí, že teprve s cikánkou začne opravdu žít.
