Informace od učitelek češtiny
 |
MENU
SLOVNÍ DRUHY
DIKTÁTY
BÁSNIČKY
HÁDANKY
Božena Němcová do knihy Babička vložila mnohé vzpomínky ze svého dětství, kdy s nimi v Ratibořicích žila její babička (matka její matky). Kniha odráží vztah Němcové (v příběhu je Barunkou) k její babičce. Její vzpomínky na babičku a na život v Ratibořicích jsou idealizované.
Zdroj: Babička
V naší poradně s názvem PLNÁ MOC K ZASTUPOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Novák.
Jak napsat,že se matka vzdává dědictví ve prospěch své dcery pro notářské řízení a je nutné mít jednu plnou mno na zastupování k notářskému řízení a druhou plnou moc,nebo písemné prohlášení matka,ze se vzdává dědictví ve prospěch dcery,nebo lze toto vše sepsat na jeden formulář ? Matka není schopna se notářského řízení zúcastnit a bydlí,žije v domu s pečovatelskou službou 100 km.daleko od nás a notář sídlí zase v jiném městě.Prosím moc o readu,protože v internetu je toho tolik,ale tato konktétní věc ne Nebo to neumím najít.
Moc děkuji za radu Karel Novák
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Pro tuto situaci je třeba sepsat plnou moc a následně ji podepsat před úředníkem nejbližší matriky nebo na poště, kde bude provedeno ověření podpisu vaší matky. Ostatní podpisy se neověřují. Některé matriky umožňují i výjezd za úkonem, takže by úřednice mohla nabštívit vaši matku v domově s pečovatelskou službou a podpis ověřit tam.
Plná moc
Já, níže podepsaná
Jméno Příjmení, trvale bytem Adresa, rodné číslo, číslo občanského průkazu (dále jako Zmocnitel)
uděluji tímto plnou moc mé dceři
Jméno Příjmení, trvale bytem Adresa, rodné číslo, číslo občanského průkazu (dále jako Zmocněnec),
aby mě ve všech věcech zastupovala a mým jménem jednala při dědickém řízení ve věci pozůstalosti po zesnulém Jméno Příjmení. Zejména, aby uvedla, že se vzdávám svého dědictví v její prospěch.
Tuto plnou moc uděluji vědomě, dobrovolně a ze své svobodné vůle, což stvrzuji svým podpisem. Platnost plné moci stanovuji na dobu jednoho roku ode dne podpisu.
V Název Místa, dne Datum.
.......................................
Zmocnitel (úředně ověřený podpis)
Tuto plnou moc přijímám.
.......................................
Zmocněnec
Zdroj: diskuze Plná moc k zastupování
otec Jakub V.
matka Marie de Guise
Jakub
Robert
Robert Stewart, 1. Hrabě z Orknejí
Jan Stewart z Darnley
Jakub Stewart, 1. vévoda Moray
A další
Jakub IV. a Markéta Tudorovna
Klaudius de Guise a Antoinette Bourbonská
Zdroj: Marie Stuartovna - pojmy
V diskuzi SMUTEČNÍ PROJEV PRO SYNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Postolková.
Dobrý večer, prosím o pomoc s proslovem, něco tu smolím ale nejde mi to řečník to ještě upraví, ale ten konec nevím. Je to pro nás ztráta a bolí to ale zustaneš v našich srdcích… byl mladý 29 let - tak něco v tom smyslu. Nevím zda mi pomůžete pohřeb je zítra. Tak jestli by jste pomohla ještě dnes? Dekuji postolkova - matka.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: diskuze Smuteční projev pro syna
Již od chvíle, kdy se Marie narodila, se spekulovalo o její budoucnosti, anglický král Jindřich VIII. usiloval o její ruku pro svého syna Eduarda. Jejich případné spojení v manželství by ukončilo nesmyslnou válku, kterou stejně způsobovaly hlavně dynastické spory mezi anglickými Tudorovci a skotskými Stuartovci. Toto spojení se líbilo i skotským lordům. Jindřich VIII. ale požadoval, aby byla Marie již jako dítě vydána do Anglie. S tím ale zcela nesouhlasila Mariina matka, byla si vědoma toho, že Marie je poslední Stuartovec, a kdyby se jí něco v Anglii stalo, tak by celé Skotsko připadlo anglickému králi. Námluvy probíhaly v téměř válečné atmosféře. Nakonec ale došlo k dohodě, matka měla Marii poslat do Anglie ve věku deseti let. Tuto dohodu ale nepovažovali všichni skotští lordi za neměnnou, začali uvažovat o možnosti provdat Marii raději za syna francouzského krále, který byl jejich spojenec a byl jejich katolictví nakloněn. Jejich plánu nahrál i fakt, že zemřel Jindřcih VIII., a tak nemohl trvat na dodržení smlouvy. Toho hodlali skotští katolíci využít, za dodržení smlouvy se ale postavil anglický regent nezletilého krále Eduarda a došlo k bitvě mezi Anglií a Skotskem, kterou Skotsko prohrálo a bylo Angličanům vydáno napospas. Marie se měla přemístit do Anglie, ale matka ji ukryla v klášteře Inchamahome, a pak ji v roce 1547 poslala do Francie, kde byla v roce 1548 zaslíbená francouzskému následníkovi trůnu Františkovi.
Zdroj: Marie Stuartovna
V diskuzi ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Pavlíková.
Dobrý den , chci se zeptat jestli uvažujete s dřívějším odchodem do důchodu také s profesí řidič traktorista? Protože ty také mají náročnou práci obzvláště od začátku sezóny až do pozdního podzimu .Děkuji za zvážení mého dotazu. S pozdravem Pavlíková Marcela
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.
Předně pozdrav ,přání do Nového roku hodně pohody a hlavně zdravíčka ,pevné nervy .Jsem matka syna 79 po návratu z vojny sloužil rok. Dva měsíce po návratu se projevily zdravotní problémy / schyzo/Doslova jsem byla zděšená chováním našich novinářů .Cítím co prožíváte neb je to nejcitlivější situace pro rodinu. Já a manžel Vám přejeme hodně osobních úspěchů celé Vaši rodině a také pracovních , pevné nervy a jen tak dál a zase jen tak dál .Věříme že nezklamete pozdrav od M. a J..
Zdroj: diskuze Andrej babiš kontakt e mail
Adriana Babišová, rozená Scheibnerová, je tchýně Moniky Babišové a matka Andreje Babiše. Narodila se v roce 1927 v městečku Jasině v tehdejší Podkarpatské Rusi (během války patřilo toto území Maďarsku). Po válce se rodina přestěhovala na Slovensko, kde se všichni začali angažovat v lidových soudech.
Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě a pracovala ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu a v Hydrologickém ústavu Slovenské akademie věd. V 70. letech dostala místo tajemnice Ústavu marxismu-leninismu na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Syny se snažila vést ke sportu.
Zdroj: Monika Babišová
Rodiče:
otec: Karel VI. Habsburský
matka: Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
Prarodiče:
otcova strana: Leopold I.
Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
matčina strana: Ludvík Rudolf Brušnivcko-Wolfenbüttelský
Kristýna Luisa Ottingenská
Potomci:
Marie Alžběta
Marie Anna
Marie Karolína
Josef II. (manželky princezna Isabela Bourbonsko-Parmská, princezna Marie Josefa Bavorská)
Marie Kristýna (manžel vévoda Albert Kazimír Sasko-Těšínský)
Marie Alžběta
Karel Josef
Marie Amálie (manžel: vévoda Ferdinand Parmský
Leopold II (manželka: infantka Marie Ludovika Španělská)
Marie Karolína
Johanna Gabriela (snoubenec: král Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský)
Marie Josefa (snoubenec: král Ferdinand I. Neaposlko-Sicilský)
Marie Karolína: (manžel: král Ferdinand I. Neaposlko-Sicislký)
Ferdinand Karel (manželka: vévodkyně Marie Beatrice d´Este)
Marie Antoinetta (manžel: král Ludvík XVI.)
Maxmilián František
Oficiálně byl Mariiným jediným dítětem syn Jakub VI., který se narodil 19.
ervna 1566. Jeho otcem byl Jindřich Stuart lord Darnley. Ten se stal následníkem své matky již v prvním roce svého života. Místo něj ale samozřejmě v té době vládli regenti. Jakub byl vychováván v protestantském duchu na rozdíl od jeho matky, která byla katolička. Vliv na jeho víru měla skotská šlechta. V jeho vzdělání vychovatelé věnovali podstatnou část času i umění a poezii. Jakub vládu ve Skotsku přijal, když mu bylo šestnáct a dokázal v letech 1584 – 1603 vybudovat efektivní vládu i urovnávat spory mezi skotskými šlechtici. Jakub dosáhl i toho, co si přála i jeho matka, stal se následníkem Alžběty I. Došlo k tomu v roce 1603, nastoupil zde na trůn jako Jakub I..
Zdroj: Marie Stuartovna - pojmy
Štefan Babiš, otec Andreje Babiše, se stal jedním ze zakladatelů zahraničního obchodu na Slovensku. Později zakládal i Katedru zahraničního obchodu na VŠE, kde externě přednášel.
Po příchodu do Strojexportu byl Štefan Babiš vyslán do Etiopie, kde prodával české obráběcí stroje. Následně byl přeložen do Paříže, kde celá jeho rodina žila do roku 1961. Právě tady začal Andrej chodit do základní školy zřízené při tamním československém velvyslanectví. Po návratu z Francie byl otec vyloučen z KSS (Komunistické strany Slovenska) a propuštěn z práce, asi tři roky pak rodinu živila matka, která pracovala ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu.
V rámci Pražského jara 1968 byl Štefan Babiš rehabilitován a následně se připravoval na výjezd do Ženevy, kde měl zastupovat Československo v GATT při OSN (General Agreement on Tariffs and Trade – Všeobecná dohoda o clu a obchodě). Otec po návratu ze Švýcarska (1974) pracoval až do odchodu do důchodu v PZO Polytechna.
Štefan Babiš zemřel v roce 2002.
Zdroj: Andrej Babiš
Napsal Jaroslav Seifert
Ty prosté věci, jež jsem miloval,
toužil jsem míti věrně kolem sebe.
A byl to ráj a já se o něj bál
a viděl jsem, že ztratím v nich kus nebe.
~
Okno mi řeklo: Jen se rozhlédni,
až odejdeš, už cizí budu tobě.
Kyvadlo řeklo: Jdi, je k poledni.
A křížek na zdi: Sejdeme se v hrobě.
~
I dvířka kamen žárem zsinalá
v koutečku při zdi, kde se pěkně klímá,
tesklivě na práh za mnou volala:
Přijď ohřát se, kdyby ti bylo zima.
~
Když jsem byl děcko, matka prosila:
Blíží se bouřka , zůstaň blízko domu.
Svět byl tak krásný, moje rozmilá,
a krásnější byl pod rachotem hromů.
~
Růže mi řekla: Voním silicí,
kdo po mně sáhne, zbloudit lehce může.
Když dotkla se mě ústa na líci,
ústa mi řekla: Voníme jako růže.
~
A mluvil oblak: V zemi tajemné
uvidíš možná věže krásných hradů.
A nato řekla: Chvátej podél mne,
uslyšíš záhy hukot vodopádu.
~
Srdce, jež bilo pod věncovím cév,
říkalo přitom: Já ti něco skrývám.
A ozval-li se sladký ženský zpěv,
pravila touha: To já ti v něm zpívám.
~
I vtiskla matka ret mi na čelo
a řekla: Sbohem. Šel jsem bez rozpaků.
Vždyť v tichu, v kterém nic se nedělo,
slýchal jsem ze tmy dunět kola vlaků.
~
Po letech klepu doma na dveře,
na prahu suk a vyšlapaná škvíra.
Ozvou se kroky? Kdo mi otevře?
Za dveřmi ticho, nikdo neotvírá.
~
Okno je kalné, prohnil jeho rám,
už netkví pevně v starém, vetchém zdivě.
Kyvadlo stojí, neví kudy kam.
Jen křížek na zdi čeká trpělivě.
~
Podíval jsem se v šero zrcadla,
a poznal čas i cítil jeho tíži.
A v náruč té, jež v prach se rozpadla,
ten, který přišel, pomalu se blíží.
Božena Němcová se narodila 4. února 1820 ve Vídni pod jménem Barbora Novotná (o jejím původu se vede řada spekulací, část říká, že je nemanželskou dcerou Kateřiny Zaháňské, nebo její mladší sestry Dorothey von Biron). Když jí bylo asi půl roku, tak se její matka Terezie vdala za kočího Johanna Pankela, a tak získala i jeho příjmení Panklová. V tom samém roce se rodina přestěhovala do Ratibořic na panství kněžny Kateřiny Zaháňské. K nim se také přestěhovala její babička.
Barbora chodila do školy v České Skalici.
Provdala se v sedmnácti letech za Josefa Němce. S Josefem měla čtyři děti, tři syny a jednu dceru. Josef Němec pracoval jako finanční stráž, ale nebyl u svých nadřízených příliš oblíbený, a tak často měnil pracoviště, proto se také rodina stěhovala.
Rodina tak žila například v Litomyšli, Polné, Domažlicích, Praze, ale i v Uhrách a na Slovensku. V Praze se Němcová přidala k okruhu národních buditelů a začala psát česky a její první báseň byla otištěna v Květech. Po odstěhování z Prahy Božena Němcová dál působila jako národní buditelka.
Jejich manželství nebylo šťastné, o čemž svědčí i to, že Němcová měla i několik milenců. Když byl Josef Němec odvolán ze své funkce a přišel o práci, tak se rodině žilo špatně. V té době se Němcová ztotožnila s literární skupinou májovci.
Božena Němcová zemřela 21. ledna 1862 v Praze.
Zdroj: Babička
Bohumil Hrabal, rozený Bohumil František Kilian, se narodil 28. března v Brně matce Marii Kiliánové a důstojníkovi rakouské armády Bohumilu Blechovi (3. 1. 1893 Jevišovice – 1970 Brno), který se ovšem k jeho otcovství nehlásil, proto byl pokřtěn Bohumil František. Byl vychováván do tří let babičkou Kateřinou v Brně. Matka pracovala jako pomocná účetní v městském pivovaru v Polné, kde se seznámila se svým budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem, za kterého se jeho posléze provdala, a tak se celá rodina odstěhovala do Polné. Po svatbě, konané roku 1916, přijal František malého Bohumila za svého a věnoval mu stejnou péči jako jeho bratru Slávkovi, narozenému roku 1917. Oba rodiče se aktivně věnovali divadlu, kde se objevil i malý Bohumil, když 16. května 1918 hrál v Jiráskově Vojnarce. V srpnu 1919 se čtyřčlenná rodina přestěhovala do Nymburka, kde se stal František správcem pivovaru. Zde Bohumil dokončil základní vzdělání a vystudoval i reálné gymnázium. I když ho učení nebavilo, úspěšně vystudoval právnickou fakultu na Karlově Univerzitě v Praze, a to až v roce 1946, jelikož vinou okupace byly vysoké školy uzavřeny. Navštěvoval také přednášky z dějin literatury umění a filozofie. V roce 1956 se v Praze-Libni oženil s Eliškou Plevovou.
Během války měl spoustu zaměstnání, pracoval jako železniční dělník, číšník, úředník, jevištní technik a také jako výpravčí v Kostomlatech, což se odrazilo v jeho literární tvorbě. Od roku 1963 byl spisovatelem. Po roce 1968 mu bylo zakázáno publikovat, a tak jeho díla vycházela buď v samizdatu, nebo v cizině. K tvorbě a publikaci se mohl vrátit až v roce 1975.
Psal povídky a novely silně neotřelým jazykem. Jeho tvorba měla velký vliv na vývoj české prózy. Stejně významný je Hrabalův vliv v divadle i ve filmu. Díky jeho dílům vznikly úspěšné, populární a velmi oblíbené filmy nejen u nás, ale i v zahraničí.
Hrabal zemřel v roce 1997 v Praze po pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce, ve které se léčil. Byl pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Hradištku. Ve stejném hrobě byla pohřbena také jeho matka „Maryška“, dále nevlastní otec „Francin“, strýc „Pepin“, žena „Pipsi“ a bratr „Slávek“. Bohumil byl uložen v těžké dubové rakvi s nápisem PIVOVAR POLNÁ, jak si přál.
Zdroj: Bohumil Hrabal
Dne 18. srpna 1765 zemřel František Štěpán na srdeční infarkt. Ztráta milovaného manžela byla pro Marii Terezii hroznou ranou. Po jeho smrti chodila Marie Terezie až do své smrti oděná jen v černém a své šperky a ostatní oblečení rozdala svým dcerám. Ostatky manžela nechala pohřbít v rodinné kapucínské kryptě, kde hodlala také jednou spočinout po jeho boku. Peníze, které po sobě František Štěpán zanechal (asi 18 milionů zlatých), použila Marie Terezie k umoření státního dluhu (asi 12 milionů), zbytek peněz nechala pro své děti.
Marie Terezie se po smrti manžela prezentovala jako zlomená vdova, která se rozhodla o státní záležitosti podělit se synem formou spoluvlády, v dokumentu ale z roku 1765 jasně stanovila, že se odmítá vzdát panování. V podstatě si tedy přála, aby starosti řešil Josef, ale moc aby zůstala v jejích rukou. To bylo ale pro mladého císaře nepřípustné, obzvlášť proto že každý měl jinou představu o vládě. Marie Terezie byla oproti Josefovi více citově založená, ovlivněná vírou, Josef naopak chladně kalkuloval a vše podřizoval prospěšnosti zemi bez ohledu, jestli to není v rozporu s právem. Josefovi se navíc zalíbily osvícenské myšlenky, které jeho matka považovala za opium a jed pro srdce a mysl zbožných poddaných.
První krize v jejich společné vládě nastala v okamžiku, kdy se Josef rozhodl začít šetřit, a proto spojil svůj dvůr s matčiným, zrušil tak řadu úřednických míst, omezil náklady na lov, dokonce snížil i počet koní v císařských maštalích, zrušil i dvorské slavnosti. Matka mu pak vyčítala, že to dělá jen proto, že nemá rad slavnosti, společnost, lov ani tanec. Marie Terezie se snažila jeho šetření zmírnit bez toho, aby jeho nařízení zrušila.
Marie Terezie nesouhlasila ani s Josefovými cestami po říši, nechápala, proč by se měl snažit o propagaci své osoby, nebo proč by měl poznávat svou říši. Josef se i přesto na cestu vydal, cestoval inkognito a nebál se přespávat v hostincích a jíst obyčejná jídla jako lid v jeho říši. Z cest po říši se Josef vracel zděšený tím, co je v jeho státě možné.
Výsledkem jeho cest bylo rozhodnutí centralizace a sjednocení správy celé monarchie, hospodářské reformy, modernizace armády. Rozhodl se, že významná místa, by neměli zastávat lidi, jen proto že mají "správný původ", ale nemají patřičné vzdělání, nikdo by podle něj neměl těžit jen z titulu.
Matka se synem se nikdy nemohli shodnout v otázkách víry. Marie Terezie vychovávaná v přísné katolické víře, vždy věřila, že vládne z Boží milosti. Josef II. na rozdíl od ní věřil, že své právo vládnout nedostal od boha ale od svých poddaných, věřil, že jako král by měl sloužit svým poddaným, ne bohu. Josef horoval navíc pro úplnou svobodu vyznání, s čímž se jeho matka nemohla smířit. Prosadil ji až v roce 1781 po matčině smrti v Tolerančním patentu.
Marie Terezie se velmi obávala, že vše, čeho svou vládou dosáhla, bude po její smrti zničeno, protože Josef byl úplně jiný než ona, domnívala se, že synova politika je odkázaná k záhubě. Přestože se nikdy nemohli shodnout na řadě politických otázek, jejich vztah byl ale jinak plný lásky, Marie Terezie syna milovala a on ji také. I přesto patnáct let jejich spoluvlády z Josefa udělalo zatrpklého muže, který se po smrti matky snažil dohnat vše, co během spoluvlády nemohl prosadit, a proto v následujících deseti letech vydal přes 6 000 dekretů.
Antoine de Saint-Exupéry (celým jménem Antoine Marie Jean-Baptiste Roger, hrabě de Saint Exupéry)
Antoine de Saint- Exupéry se narodil dne 29. června 1900 ve francouzském Lyonu do rodiny inspektora pojišťovny. Antoine byl nejstarším synem (v pořadí třetí dítě z pěti sourozenců). Společně s matkou trávily děti po smrti otce mnoho času na zámku u prarodičů. Již od dětství psal básně a obdivoval piloty.
Během první světové války pracovala jeho matka jako ošetřovatelka, Antoine mezitím v roce 1916 složil maturitu na jezuitské koleji ve Švýcarsku. Poté ale neuspěl u zkoušek na námořní akademii, a proto se přihlásil na architekturu.
V roce 1921 nastoupil do vojenské služby a na vlastní žádost byl přidělen k letectvu, usiloval o výcvik na pilota. Protože byl v roce 1923 těžce zraněn, prohlásili ho lékaři za neschopného válečných letů, on si ale své zapojení prosadil. Byl proto považován za velmi odvážného. V roce 1943 (během 2. světové války) měl přestat z rolí válečného pilota, ale dostal zvláštní povolení létat na novém typu letadla Lockhheed F-5, měl ale nehodu a dostal zákaz létat. Odjel proto do Alžíru. Další povolení létat dostal od amerického generála na pět letů, letěl jich ale devět, to znamená, že čtyři lety absolvoval bez povolení. Jeho poslední let byl z letiště na Korsice a mělo se jednat o přelet nad Francií. Z tohoto letu se již nevrátil.
Na rozdíl od jeho narození o jeho smrti přesné informace známé nejsou. Předpokládá se, že zemřel 31. července 1944 někde nad Středozemním mořem při havárii letadla.
Zároveň během roku 1559 ztratila Marie i svého největší spojence, francouzského krále Jindřicha II., který zemřel. Marie se tak stala francouzskou královnou a František II. králem Francie. Korunováni byli v Remeši. Ve skutečnosti ale ani jeden z nich neměl žádnou faktickou moc, protože za ně vládli strýcové Marie de Guise. Marie svého manžela měla velmi ráda, byl to její nejlepší přítel z dětství. I František měl svou ženu velmi rád, snažil se s ní strávit co nejvíce času a vyrovnat se jí v jejích oblíbených aktivitách (lov, sport), což pro něj nebylo moc jednoduché, protože byl nemocný. Lékaři navíc chtěli, aby se šetřil, stejně tak si to přála i jeho matka Kateřina Medicejská. František to ale odmítal.
Rok 1560 nebyl pro Marii Stuartovnu šťastný. Nejprve v červnu zemřela Marie de Guise. Ztráta matky jí trápila spíše z politického hlediska (matku řadu let neviděla), ta pro dceru od jejího odjezdu do Francie spravovala Skotsko a snažila se zemi udržet. Po její smrti se ale ukázalo, že země je uprostřed náboženských i politických konfliktů. Jejich řešení připadalo Marii Stuartovně a jejímu manželovi Františkovi, ten ale v prosinci roku 1560 také zemřel. Jeho ztráta byla pro Marii tragédií z osobního hlediska – ztratila milého přítele z dětství, ale i tragédií z toho politického hlediska – jeho smrtí zároveň ztratila i své postavení v Evropě. František byl navíc také jejím zastáncem proti své matce Kateřině Medicejské, která neměla Marii nikdy ráda, nelíbila se jí její povaha, přišla jí příliš nezkrotná a hrdá. Dávala jí za vinu, že se jejímu synovi Františkovi zhoršoval zdravotní stav. Jako mladá královna vdova se stala předmětem evropských královských námluv, zájem o ni projevili králové i šlechtici ze Španělska, Rakouska, Švédska i Dánska. Marie neměla ale zájem vstoupit hned do dalšího manželství. Zároveň věděla, že ji čeká výrazná životní změna.
Zdroj: Marie Stuartovna
V období let 1569 – 1584 žila Marie v Anglii, nijak zde nestrádala, ale nebyla úplně svobodná. Zacházeli s ní jako s královnou a zároveň byla Alžběta informována o každém jejím kroku. Marie po ty léta žila tiše a klidně, ale ve skutečnosti se snažila získat zpět svobodu a vládu. Neustále kula pikle a vedla různá diplomatická jednání, která řadu jejich anglických spojenců přivedla do Toweru, nebo rovnou na popraviště.
V Marii se za tu dobu vypěstovala nenávist k Alžbětě, protože měla dojem, že jí anglická královna ukradla syna. Jakub byl vychováván na anglickém dvoře nejzapřísáhlejšími nepřáteli své matky, bylo mu vtloukáno do hlavy, že matka je pro něj cizinka a v podstatě nepříjemná překážka v cestě za skotskou korunou, která mu právem náleží. Alžběta si žádné sblížení matky se synem nepřála. Naopak Marie tuto situaci nesla těžce a svůj hněv dala v dopise Alžbětě jasně najevo.
Anglický dvůr se rozhodl, že zbaví Marii jakékoliv možnosti pokračovat v dalších konspiracích a intrikách. Marii dostal na starosti Amylas Poulet, který ve svém snažení izoloval Marii od světa. To ale nevyhovovalo rádci královny Cecilovi, protože jeho plánům vyhovovala více provinilá Marie než ta nevinná. Přál si, aby pokračovala ve svých konspiracích, ideálně aby se zapletla do spiknutí proti Alžbětě, které už probíhalo. Podíl na něm měl Filip II, který vytvořil v Evropě protianglickou spikleneckou centrálu. Rádce Cecil o spiknutí dobře věděl, ale úmyslně ho nepotlačil, hodlal ho využít ve svých plánech proti Marii. Alžbětini zastánci vytvořili inscenované spiknutí na zavraždění Alžběty s jediným cílem, zatáhnout do něj Marii. To se také podařilo, Marie dala ve svém dopisu spiklencům souhlas se zavražděním královny Alžběty. A právě tento souhlas stačil k jejímu usvědčení ze zrady.
Zdroj: Marie Stuartovna
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.