Informace od učitelek češtiny

MENU

  

SLOVNÍ DRUHY

  

DIKTÁTY

  

BÁSNIČKY

  

HÁDANKY

  
Téma

NEURČITÁ

OBSAH

NEURČITÁ zájmena

Blíže neurčují osoby, věci a podobně, nebo je určují jen obecně

Skloňování:

Zájmena neurčitá tvořená se zájmen tázacích, například někdo, leckdo, málokdo, máloco, ledajaký, kdokoli, cosi a podobně, se skloňují jako zájmena tázací (viz výše). Vždy vyskloňujte dané tázací zájmeno a jen k němu přidejte konkrétní příponu či předponu.

Zájmeno každý se skloňuje podle vzoru mladý (viz přídavná jména).

Zájmeno všechen

1. všechen všechna všechno/vše
2. všeho vší všeho
3. všemu vší všemu
4. všechen vši
všechnu
všechno
vše
5. - - -
6. o všem o vší o všem
7. vším vší vším

1. všichni všechny všechna
2. všech
3. všem
4. všechny všechny všechna
5. -
6. o všech
7. všemi

Zdroj: Zájmena

Jaký je to slovní druh

Slovo všechno spadá pod zájmena neurčitá. Tato zájmena vyjadřují neurčitost, není tedy nestanoveno kdo, nebo co. Zájmeno všechno patří k těm, které totalizují množství nebo míru. Zároveň se jedná o vymezovací zájmeno.

Zdroj: Slovo všechno

Druhy zájmen

  • osobní - , ty, on, ona, ono, my vy, oni, ony, ona+ zvratné se
  • přivlastňovací - můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich + zvratné svůj
  • ukazovací - ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
  • tázací - kdo? co? jaký? který? čí?
  • vztažná - kdo, co, jaký, který, čí, jenž
  • neurčitá - někdo, něco, některý, nějaký, něčí, leckdo, všechen, každý, ...
  • záporná - nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

Zdroj: Zájmena

Krátké shrnutí o zájmenech

Zájmena:

  • zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
  • shodují se v pádu, rodu nebo čísle s podstatnými či přídavnými jmény
  • příklady: já, vy, on, ten, ta, náš, jeho, kdo, čeho, tentýž, nějaké, žádný
  • určujeme u nich:
    • odruh (osobní - ty, přivlastňovací - tvoje, ukazovací - ten, tázací - co, vztažná - jenž, neurčitá - něco, záporná - žádný)
    • orod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
    • očíslo (jednotné, množné)
    • opád (7. pádů jako u podstatných jmen)

Zdroj: Jak se ptáme na zájmena

Slovní druh slova všichni

Slovo všichni je zájmeno. Konkrétně jde o první pád čísla množného zájmena všechen. Školní mluvnice řadí toto zájmeno mezi zájmena neurčitá, stejně jako zájmena někdo, něco, něčí, nějaký, některý, kdosi, cosi, kterýsi, čísi, kdokoli, cokoli, jakýkoli, kterýkoli, ledaco, ledačí, leckdo, každý a další. Jazykovědci pak řadí zájmeno všechen mezi takzvané totalizátory, tedy mezi zájmena vyjadřující význam úplného množství (patří sem například i veškerý, každý, sám).

Zdroj: Slovní druh slova všichni

Zájmena neurčitá

Úkolem neurčitých zájmen je, jak už vypovídá jejich název, vyjádřit nějaký druh neurčitosti. Tato zájmena vznikla tak, že se k zájmenům tázacím přidala buď předpon, nebo přípona. Protože je skloňování těchto zájmen stejné jako zájmen tázacích, ze kterých vznikly (+ přidaná přípona/předpona), tak se v této části uvádí jen skloňování některých neurčitých zájmen.

Neurčitá zájmena každý, každá a každé se běžně používají jen v jednotném čísle. V množném se užívají je u  pomnožných podstatných jmen.

I u těchto přídavných jmen je u  párových částí lidského těla přípona -ma. Například: Při cvičení rozhazovali všema rukama.

Zájmena neurčitá: někdo, něco, nějaký, některý, něčí, každý, všechen, kdosi, cosi, jakýsi, kterýsi, čísi, kdokoli, cokoli, jakýkoli, kterýkoli, číkoli, kdekdo, kdejaký, kdekterý, kdečí, kdeco, ledakdo, ledaco, ledajaký, ledakterý, ledačí, málokdo, máloco, málokterý, zřídkakdo, zřídkaco, sotvakdo, sotvaco, sotva který, buhvíkdo, bůhvíjaký, bůhvíčí,

Skloňování neurčitých zájmen někdo, něco, kdokoli:

ZÁJMENA

PÁDY

NĚKDO

NĚCO

KDOKOLI

1. pád

Někdo

Něco

Kdokoli

2. pád

Někoho

Něčeho

Kohokoli

3. pád

Někomu

Něčemu

Komukoli

4. pád

Někoho

Něco

Kohokoli

5. pád

Někdo

Něco

Kdokoli

6. pád

O někom

O něčem

O komkoli

7. pád

S někým

S něčím

S kýmkoli

Skloňování neurčitého zájmena něčí v jednotném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

NĚČÍ

NĚČÍ

NĚČÍ

1. pád

Něčí

Něčí

Něčí

2. pád

Něčího

Něčí

Něčího

3. pád

Něčímu

Něčí

Něčímu

4. pád

Něčího, něčí

Něčí

Něčí

5. pád

-

-

-

6. pád

O něčím

O něčí

O něčím

7. pád

S něčím

S něčí

S něčím

Skloňování neurčitého zájmena něčí v množném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

NĚČÍ

NĚČÍ

NĚČÍ

1. pád

Něčí

Něčí

Něčí

2. pád

Něčích

Něčích

Něčích

3. pád

Něčím

Něčím

Něčím

4. pád

Něčí

Něčí

Něčí

5. pád

-

-

-

6. pád

O něčích

O něčích

O něčích

7. pád

S něčími

S něčími

S něčími

Skloňování neurčitých zájmen nějaký a některý v jednotném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

NĚJAKÝ

NĚJAKÁ

NĚJAKÉ

NĚKTERÝ

NĚKTERÁ

NĚKTERÉ

1. pád

Nějaký

Nějaká

Nějaké

Některý

Některá

Některé

2. pád

Nějakého

Nějaké

Nějakého

Některého

Některé

Některého

3. pád

Nějakému

Nějaké

Nějakému

Některému

Některé

Některému

4. pád

Nějakého, nějaký

Nějakou

Nějaké

Některé, některý

Některou

Některé

5. pád

-

-

-

-

-

-

6. pád

O nějakém

O nějaké

O nějakém

O některém

O některé

O některém

7. pád

S nějakým

S nějakou

S nějakým

S některým

S některou

S některým

Skloňování neurčitých zájmen nějaký a některý v množném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

NĚJAKÝ

NĚJAKÁ

NĚJAKÉ

NĚKTERÝ

NĚKTERÁ

NĚKTERÉ

1. pád

Nějací, nějaké

Nějaké

Nějaká

Někteří, některé

Některé

Některá

2. pád

Nějakých

Nějakých

Nějakých

Některých

Některých

Některých

3. pád

Nějakým

Nějakým

Nějakým

Některým

Některým

Některým

4. pád

Nějaké

Nějaké

Nějaká

Některé

Některé

Některá

5. pád

-

-

-

-

-

-

6. pád

O nějakých

O nějakých

O nějakých

O některých

O některých

O některých

7. pád

S nějakými

S nějakými

S nějakými

S některými

S některými

S některými

Skloňování neurčitých zájmen vše a každý v jednotném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

KAŽDÝ

KAŽDÁ

KAŽDÉ

VŠECHEN

VŠECHNA

VŠECHNO

1. pád

Každý

Každá

Každé

Všechen

Všechna

Všechno, vše

2. pád

Každého

Každé

Každého

Všeho

Vší

Všeho

3. pád

Každému

Každé

Každému

Všemu

Vší

Všemu

4. pád

Každého, každý

Každou

Každé

Všechen

Vši, všechnu

Všechno, vše

5. pád

-

-

-

-

-

-

6. pád

O každém

O každé

O každém

O všem

O vší

O všem

7. pád

S každým

S každou

S každým

Se vším

Se vší

Se vším

Skloňování neurčitých zájmen vše a každý v množném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

KAŽDÝ

KAŽDÁ

KAŽDÉ

VŠECHEN

VŠECHNA

VŠECHNO

1. pád

Každí, každé

Každé

Každá

Všichni, všechny

Všechny

Všechna

2. pád

Každých

Každých

Každých

Všech

Všech

Všech

3. pád

Každým

Každým

Každým

Všem

Všem

Všem

4. pád

Každé

Každé

Každá

Všechny

Všechny

Všechna

5. pád

-

-

-

-

-

-

6. pád

O každých

O každých

O každých

O všech

O všech

O všech

7. pád

S každými

S každými

S každými

Se všemi

Se všemi

Se všemi

Zdroj: Všechna zájmena

Význam slova

Slova LECCOS a LECCO se řadí mezi zájmena, konkrétně mezi zájmena neurčitá, což napovídá, že označují nějakou neurčitou skutečnost. Slovo LECOS není spisovné, proto by se nemělo objevovat ve spisovných textech.

Obě uvedená spisovná slova jsou významově rovnocenná, můžeme tudíž používat jak LECCOS, tak LECCO a věta či souvětí se nezmění.

Co se týče četnosti výskytu spisovných variant, Český národní korpus uvádí v 1. a 4. pádě častěji podobu s „S“ na konci, tedy LECCOS. Rovněž Slovník spisovného jazyka českého zmiňuje tuto podobu jako častější.

Přestože není slovo LECOS považováno za spisovné, v některých publikacích ho lze najít (jedná se o chybu). Nachází se například v knize Den co den (autorka Terézia Mora).

Slovo LECCOS (i slovo LECCO) má stejný význam jako zájmena všelicos nebo mnohé.

Dalšími variantami slova LECCOS jsou zájmena ledasco, ledacos a ledaco.

Zdroj: Leccos nebo lecos

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

  • vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
  • skloňují se
  • můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
  • příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
  • určujeme u nich:
    • rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
    • číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
    • pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
    • vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
  • mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

  • vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
  • ptáme se na ně: jaký, který, čí

  • skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
  • mají tvar podle podstatných jmen
  • můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
  • příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
  • určujeme u nich:
    • pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
    • druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
    • vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
  • přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

  • zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
  • shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
  • příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
  • určujeme u nich:
    • druh (osobní –, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitáněkdo, záporná – nic)
    • rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
    • číslo (jednotné, množné)
    • pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

  • vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
  • dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
  • podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
    • kolik? – základní: deset, několik
    • kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
    • kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
    • kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
  • většina číslovek se skloňuje
  • určujeme u nich: pád, číslo, rod, druh, vzor
  • další příklady: jedna, dvacet osm, patnáctý, několikáté, málo

5. Slovesa = verba

  • vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu; označují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje
  • příklady: běžím, zabečel, směj se, bude malovat, rozbřesklo se, hladit
  • časují se
  • určujeme u nich:
    • osobu – 1. já čtu, 2. ty čteš, 3. on, ona, ono čte; 1. my čteme, 2. vy čtete, 3. oni, ony, ona čtou
    • číslo – jednotné (čtu), množné (čtou)
    • čas – přítomný (čtu), minulý (četl jsem), budoucí (budu číst)
    • způsob – oznamovací (čtu), podmiňovací (přítomný ⇒ četl bych; minulý ⇒ byl bych četl), rozkazovací (čti, čtěme, čtěte)
    • rod – činný (činnost vykonává podmět: Lenka čte dopis.) a trpný (činnost nevykonává podmět: Dopis je čten.)
    • vid – dokonavý (děj je hraničený v minulosti: přečetl jsem, nebo v budoucnosti: přečteme) a nedokonavý (děj je neohraničený, probíhající v minulosti: četl; v přítomnosti: čte, nebo v budoucnosti: bude číst)
    • třídu – 5 tříd podle zakončení 3. osoby čísla jednotného (nepravidelná: být, jíst, vědět, chtít)
    • vzor – každá třída má své vzory
  • slovesné tvary mohou být:
    • určité (vyjadřují osobu, číslo, čas a způsob), nebo neurčité (infinitiv, přechodníky, příčestí)
    • jednoduché (čtu), nebo složené (obsahují pomocné sloveso být: budu číst)

Neohebné slovní druhy

6. Příslovce = adverbia

  • ptáme se na ně pomocí slov: kdy, kde, kam, jak, proč, nač

  • vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to:
    • místo – ptáme se kde?, odkud?, kudy?, kam? – doma, shora, tudy, dolů
    • čas – ptáme se kdy?, odkdy?, dokdy? – včera, odmalička, stále
    • způsob – ptáme se jak? – pěkně, dobře, potichu
    • míru – ptáme se jak moc? – velmi, zcela
    • příčinu – ptáme se proč? – proto, schválně
  • stupňují se – 3 stupně: 1. zdravě, 2. zdravěji, 3. nejzdravěji; nebo nepravidelně: dobře – lépe, brzy – dříve)
  • některá příslovce vznikla ustrnutím jmenných tvarů (úhrnem, kolem), nebo slovesných tvarů (kleče, stoje), nebo spojením předložky a jiného slova = příslovečná spřežka (z ticha = zticha, na večer = navečer)

7. Předložky = prepozice

  • vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce (místo, čas, způsob, příčinu), ale teprve ve spojení se jmény, jejichž pád řídí (vytvářejí takzvanou předložkovou vazbu); leží tedy před slovem
  • příklady: s, u, ke, od, pod, před, vedle, naproti
  • podle původu se dělí na:
    • vlastní – původní, mají jen význam předložek (v, do, s, pro, při)
    • nevlastní – nepůvodní, mohou být i jiným slovním druhem (příslovcem nebo podstatným jménem: vedle, místo)

8. Spojky = konjunkce

  • slouží ke spojování větných členů (respektive slov) a vět
  • samostatné nejsou větnými členy
  • dělí se na:
    • souřadicí – spojují souřadně spojené věty nebo větné členy: a, i, ani, nebo, ale, však, neboť, proto, a tak, ...
    • podřadicí – připojují větu závislou k větě řídící: že, protože, když, aby, ačkoli, i když, přestože, jelikož,...
    • další informace o spojkách: spojky.

9. Částice = partikule

  • jsou slova velmi podobná a blízká spojkám, větné členy nebo věty však nespojují, ale zpravidla věty uvozují (ať, nechť, kéž, což, copak)
  • naznačují druh vět (otázka, rozkaz), nebo vyjadřují postoj mluvčího k větě či výrazu, mají citové zabarvení (překvapení)
  • nejsou ve větě větnými členy
  • úlohu částic mohou mít i jiné slovní druhy (spojky: a, aby; příslovce: tak, snad)
  • příklady: Že by nepřišla? Kéž by se už nevrátila! Ale to je překvapení! Ať mě moc neštve. Kéž by!

10. Citoslovce = interjekce

  • vyjadřují nálady, city (hurá, ach, ouvej, fuj) a vůli mluvčího (hop, hej, nu, hybaj) nebo naznačují hlasy a zvuky (haf, bú, mlask, frr, prásk, chacha)
  • ve větě nejsou větným členem, často se ve větě oddělují čárkou (Haló, je tam někdo?)
  • někdy mohou nahrazovat slovesný přísudek (Myška šup do díry.)

Zdroj: Slovní druhy


Autoři obsahu

Mgr. Jana Válková

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Jana Ženíšková


PravopisČeský

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP