Informace od učitelek češtiny

MENU

  

SLOVNÍ DRUHY

  

DIKTÁTY

  

BÁSNIČKY

  

HÁDANKY

  
Téma

OSNOVA

OBSAH

Osnova povídky

Osnova povídky má obvykle tři základní části – úvod, stať a závěr.

Úvod

  • Uvedení čtenáře do děje

Stať

  • Převyprávění hlavní události příběhu a událostí z ní vyplývajících

Závěr

  • Vyvrcholení příběhu (například vyřešení záhady)

Zdroj: Osnova vzor

Osnova knihy

Osnova knihy je v podstatě stejná jako u povídky. Musí se skládat z úvodu, statě a závěru, respektive obsahovat expozici, kolizi, krizi, peripetii a nakonec rozuzlení.

Tip: Na psaní knih musí být talent.

Zdroj: Osnova vzor

Osnova vypravování

Když píšete vyprávění nebo příběh, měla by osnova začínat uvedením do děje, poté by měla následovat zápletka, vyvrcholení příběhu a rozuzlení. Případně je možné příběh rozdělit do pěti fází, kterými jsou: expozice (úvodní situace), kolize (zápletka), krize (vyvrcholení konfliktu), peripetie (zvraty a komplikace) a nakonec rozuzlení.

Zdroj: Osnova vzor

Citátová osnova

Citátová osnova je vhodná pro reprodukci textu a posléze je možné ji použít k vlastní produkci. Jedná se o osnovu, která využívá citací z reprodukovaného textu. Výběr hesel z textu je však velmi náročný, neboť žáci mají vybrat nejdůležitější myšlenky tak, aby se z výsledné osnovy dalo poznat, o co v textu šlo. Žáci si tedy při tvorbě takové osnovy tříbí i své racionální myšlení. Citáty mohou být pouhá slova, oslovení, zvolání, slovní spojení, věty.

Zdroj: Osnova vzor

Osnova slohové práce

Psaní slohové práce je tvůrčí proces. Ať už máte za úkol napsat vyprávění, popis nebo příběh, je dobré se napřed zamyslet, o čem chcete psát, a hlavně, co svým textem vlastně chcete sdělit. Na základě toho si pak vytvořte osnovu a můžete se pustit do psaní.

Zdroj: Osnova vzor

Osnova popisu

Zde si uvedeme tvorbu osnovy například u popisování hračky.

Úvod

  • Výběr hračky (co sis vybral/a, proč)
  • Způsob získání hračky (jak ses k hračce dostal/a)

Hlavní část – stať

  • Velikost, váha, materiál, barva
  • Jednotlivé části hračky
  • Vnitřek hračky

Závěr

  • Péče o hračku
  • Vztah k hračce, chvilky s ní strávené

Zdroj: Osnova vzor

Osnova úvahy

Úvod

  • Vychází z určitých faktů, které jasně pojmenovávají daný problém, nebo z jistého, často obecného problému. Na počátku úvahy může být otázka a někdy formou otázky pisatel zopakuje název.

Jádro – stať

  • Nastolená fakta pisatel hodnotí, zaujímá k nim vlastní postoj.

Závěr

  • Pisatel dokazuje tvrzení, argumentuje, vyvozuje závěry, nebo nechává problém otevřený.

Zdroj: Osnova vzor

Osnova charakteristiky

Osnova charakteristiky se může lišit, ale některé body jsou základní a vždy by se měly v charakteristice objevit.

Návrh osnovy pro charakteristiku

  1. úvod (zde se objeví seznámení s charakterizovanou osobou, její jméno, náš vztah k ní, stručný popis)
  2. stať:
    a) vnější projevy povahy
    b) vztah k lidem, jednání
    c) vztah k přírodě, k prostředí
    d) vztah k práci
    e) nadání, schopnosti, zájmy
    f) vztah k sobě samému
  3. závěr, zobecnění, shrnutí (v čem je naším vzorem, co na osobě kritizujeme)

Zdroj: Charakteristika

Co je vypravování

Vypravování je útvarem slohového postupu vyprávěcího. Děj je jedinečný, neopakovatelný, uspořádaný podle časové nebo příčinné souvislosti. Vypravováním tak vlastně někomu chcete písemně sdělit něco, co se stalo. Cílem vypravování je především zachytit a objasnit událost v jejím průběhu. Hlavní vlastností, kterou se vypravování liší od obyčejného popisu děje, je bezesporu napětí. Základními kameny vypravování by proto měly být uvedení do děje, zápletka, stupňování napětí přecházející ve vyvrcholení a rozuzlení. Vypravování se používá v literatuře jako základ pro román, povídku a také epickou poezii.

Osnova

  • 1. Uvedení (seznámení s dějem, jeho otevření)
  • 2. Zápletka (napětí)
  • 3. Vyvrcholení
  • 4. Rozuzlení (uzavření děje, poučení, dojmy)

Vypravování může být rozčleněno také do pěti fází

  • 1. Expozice – úvodní situace, seznámení s postavami a prostředím
  • 2. Kolize – zápletka – určitý problém nebo konflikt, který se stupňuje
  • 3. Krize – vyvrcholení konfliktu
  • 4. Peripetie – zvraty, komplikace, obraty ve vyprávění vedoucí k poslední fázi vyprávění
  • 5. Rozuzlení a řešení situace

Osnova může být heslovitá, větná nebo citátová. V jedné osnově nestřídáme různé způsoby!

Zdroj: Vypravování

Co má obsahovat osnova

Jak tedy dobře napsat osnovu slohové práce? Měla by být stručná a vypichovat ty nejdůležitější body či události z celého díla. Text by měl být rozdělen do tří základních celků, kterými jsou úvod, stať a závěr.

Úvod

Úvod slouží k seznámení čtenáře s tématem, o němž bude práce pojednávat. To by mělo být nastíněno nejprve obecně, postupně zúženo až na námět, který konkrétní práce řeší. Úvod může také nastolit nějakou otázku, na kterou hledáte odpověď, nebo vysvětlovat, proč se daným tématem zabýváte.

Stať

Jedná se o samotný příběh, popis nebo vyprávění. Nemá ustálenou podobu. Ideální ale je, pokud obsahuje alespoň tři odstavce, samozřejmě v závislosti na rozsahu celé slohové práce. Ve stati by měly být vyjádřeny hlavní myšlenky textu, které jsou dále rozvíjeny. Při formulování jednotlivých bodů stati je dobré postupovat od obecného ke konkrétnímu a na základě toho tvořit jednotlivé odstavce, podobně jako kapitoly či podkapitoly v knize. Jako pomůcku při hledání optimálního názvu bodu v osnově lze využít volné psaní nebo myšlenkové mapy.

Závěr

Slouží ke shrnutí toho, o čem text pojednával, k odpovědi na otázku nastolenou v úvodu práce a k formulování toho, co z textu vyplývá, tedy k jakým závěrům autor došel.

Zdroj: Osnova vzor

Pracovní postup

  • Vystihuje činnost, jak její jednotlivé části následují za sebou v logicky stanoveném pořadí, v časové posloupnosti
  • Srozumitelnosti napomáhají nákresy, obrázky
  • Návod, jak zacházet s nějakým strojem, jak ho uvést do chodu
  • Výroba nebo oprava nějakého předmětu
  • Kuchařský recept

Jazykové prostředky

  • Odborné výrazy
  • Výrazy bez citového zabarvení
  • Dějová slovesa, časová příslovce
  • Podstatná jména slovesná
  • Jednoduché věty, vedlejší věty časové, účelové

Osnova

Nadpis: Věta o tom, k čemu postup slouží (pro lepší pochopení).

Popis vstupu: Přesný popis toho, s čím postup pracuje. Týká se jak materiálu, tak informací. Něco z toho může být proměnlivé (lodní smyčku lze vázat z různých provazů), ale přesto to obvykle podléhá nějakým podmínkám (provaz musí být dost dlouhý).

Popis výstupu: Přesný popis výsledku naší práce ve vztahu ke vstupnímu materiálu. Přinejmenším musí být jasné, jestli je výsledkem uzel, číslo, slovo, vyléčený pacient nebo raketa.

Pracovní podmínky: Přesný popis předpokladů, které musí být splněny, aby návod fungoval, například co musí vykonavatel umět.

Teprve potom jsou na řadě jednotlivé kroky postupu.

Osnova:

ÚVOD – výrobek, pomůcka, pokus

VLASTNÍ POKUS – pracovního postupu

  • a) příprava pracovních nástrojů, potřeb k výrobě, pomůcek
  • b) postup při zhotovení výrobku – jednotlivé hlavní činnosti
  • c) závěrečné úprava

ZÁVĚR – zhodnocení výroby, využití výrobku, výsledek pokusu

Zdroj: Popis pracovního postupu

Osnova referátu

Úvod

Úvod referátu o knize by měl zahrnovat bibliografické údaje: autor, název, doba vzniku, respektive ze kterého vydání vychází referát, kdo dílo přeložil do češtiny.

Stať

Zde by neměly chybět tyto náležitosti:

  1. Informace o autorovi – kdy žil, ke kterému proudu a směru patřil.
  2. Téma knihy, okolnosti vzniku, čím se autor inspiroval, co měl v úmyslu nám sdělit; pokud jde o sborník povídek – čím jsou spojeny, jaká mají témata, jak jsou uspořádány (kompozice knihy).
  3. Podrobnější seznámení s obsahem – NEPLÉST S VYPRAVOVÁNÍM DĚJE!
  4. Charakteristika důležitých postav – charakteristika musí být nepřímá (tedy ne: Odysseus je statečný ithacký král, ale: Odysseus je statečný – nebojí se žádného nebezpečí, když se dostane do situace, která jej ohrožuje, nepřemůže nepřítele silou, ale tím, že umí vymyslet chytré řešení, mnohdy lest, například při setkání s Kyklopem).
  5. Smysl příběhu – ten je důležitý, nezapomenout na něj!
  6. Vlastní hodnocení – jak se nám líbily myšlenky, které dílo vyjadřuje; jak se nám líbil způsob, jakým je dílo napsáno, například uvést, zda autor vypráví děj napínavě, nebo naopak zdržuje zbytečnými popisy, nudnými úvahami; nemá to vůbec děj, děj je nesrozumitelný, zmatený. Autorův styl je osobitý, nebo naopak neutrální; píše nudně, nebo naopak vtipně, živě. Dále sdělit, jestli se autor vyjadřuje konkrétně, jasně, nebo naopak obrazně, v metaforách, příliš složitě. Zda je jazyk příliš knižní, nebo naopak blízký hovorové řeči, autor využívá slangu a podobně.

Závěr

Závěr referátu o knize by měl obsahovat informaci o tom, co mi kniha poskytla, tedy o čtenářském zážitku. Například: doporučuji ji i ostatním, nebo naopak: už nikdy nic takového nechci ani vidět, nechápu, k čemu to bylo napsáno.

Doporučení

NA KONCI PRÁCE MUSÍ BÝT UVEDENO, Z JAKÉHO ZDROJE JSTE INFORMACE O AUTOROVI A KNIZE ČERPALI. POKUD VYUŽÍVÁTE CIZÍ MYŠLENKY A NÁZORY, NESMÍTE JE PŘEDKLÁDAT JAKO NÁZORY VLASTNÍ!

HESLOVITÉ VYJADŘOVÁNÍ DO REFERÁTU NEPATŘÍ – pište v celých větách. Nezapomeňte na to, že věty lze spojit do souvětí.

Zdroj: Osnova vzor

Osnova popisu osoby

  1. Úvod

  2. Celkový vzhled

  3. Hlava

  4. Tělo

  5. Oblékání

  6. Způsob řeči a chůze

  7. Vlastnosti

  8. Vztah k dané osobě

  9. Závěr

Vysvětlivky k bodům osnovy:

Úvod: V úvodu se nachází vztah k dané osobě (sourozenec, kamarád) a několik stručných informací o něm (příjmení, věk, bydliště atd.).

Celkový vzhled: Ve druhém odstavci se stručně popíše, jak vypadá postava vybrané osoby, může se zde objevit i barva pleti.

Hlava: V tomto odstavci se popisují vlasy a obličej dané osoby (na obličeji je třeba se zaměřit na oči, obočí, nos, ústa, případně nějaká znaménka, která se zde nacházejí, nebo výrazné pihy).

Tělo: Tento odstavec je možné vynechat, pokud tělo (trup, ruce a nohy) nejsou nijak výrazně odlišné. Pokud má ale například někdo jedno rameno výše než druhé, nebo nohu kratší, tak se to objevuje v tomto odstavci.

Oblékání: Tento odstavec se zaměřuje na to, do čeho se člověk rád obléká. Může zde být i to, co naopak nerad nosí. U dívek (a některých chlapců) se zde objeví i doplňky (náušnice, prsteny, řetízky, šátky atd.)

Způsob řeči a chůze: Tento odstavec shrnuje informace o řeči (koktání, drmolení, hlučnost, zalykání se) a o chůzi (rychlost, styl) dané osoby.

Vlastnosti: V tomto odstavci jsou stručně popsány základní vlastnosti člověka (ideálně tři – pět), nemusí zde být jen ty kladné.

Vztah k dané osobě: V tomto odstavci bude napsáno, jaký mám k dané osobě vztah. Pokud se to již objevuje v úvodu, je možné místo něho vytvořit odstavec o zálibách, pokud jsou pro popis dané osoby důležité, anebo odstavec zcela vynechat.

Závěr: Závěr shrnuje, proč jsem si danou osobu vybral/a a co se mi na ní líbí /nelíbí.

Zdroj: Popis a charakteristika osoby

Osnova charakteristiky osoby

  1. Úvod – představení osoby

  2. Vzhled (stručně)

  3. Povahové vlastnosti

  4. Vztah k blízkým lidem

  5. Vztah k práci (ke škole), vztahy v práci (ve škole)

  6. Vztah k přírodě

  7. Zájmy a schopnosti

  8. Vztah k dané osobě

  9. Závěr

Vysvětlivky k bodům osnovy:

Úvod: V tomto odstavci se nachází stručné informace o dané osobě (věk, bydliště) a vztah autora k ní (rodič, kamarád).

Vzhled: V tomto odstavci je stručně zachycena celková postava, popis obličeje: očí, nosu, úst, vlasů, a dalších výrazných rysů popisované osoby.

Povahové vlastnosti: V tomto odstavci se nachází přímá a nepřímá charakteristika vlastností a různých výrazných povahových rysů osoby (vlastností by zde mělo být popsáno přímo nebo nepřímo minimálně pět). Neměly by zde být popsány jen kladné vlastnosti, je třeba uvést alespoň jednu zápornou vlastnost (každý nějakou má).

Vztah k blízkým lidem: V tomto odstavci by měl být popsán vztah k rodině (rodičům, sourozencům, případně i prarodičům) a případně k nejbližším kamarádům (třeba i k autorovi).

Vztah k práci, vztahy v práci: V tomto odstavci se objevuje postoj dané osoby k jejímu zaměstnání, u žáka se jedná o vztah ke škole a o jeho vztahy s učiteli a spolužáky. Může se zde objevit, co ho ve škole baví, co nemá rád, jeho výsledky a i jeho plány do budoucna (jaká střední škola, jaké zaměstnání).

Vztah k přírodě: V tomto odstavci by se mělo alespoň stručně objevit, jestli má rád přírodu, jestli do ní rád chodí, jestli má rád zvířata, květiny atd.

Zájmy a schopnosti: Tento odstavec zachycuje, co danou osobu baví, co ráda podniká, v čem je dobrá, ale i přesně opačnou stranu, co ráda nemá a co jí příliš nejde.

Vztah k dané osobě: Tento odstavec obsahuje stručný popis toho, proč jsem si danou osobu vybral a co si o ní myslím.

Závěr: Závěr obsahuje určité shrnutí daných informací s poslední závěrečnou myšlenkou (názorem) k charakteru dané osoby.

Zdroj: Popis a charakteristika osoby

Obsah smuteční řeči

Pokud se v rodině, nebo mezi blízkými známými najde někdo, kdo je ochotný mít pohřební řeč, musí si ji obvykle taky sám připravit. Sepsat jí není nic jednoduchého, přestože u smuteční řeči není přísně stanovená osnova, kterou je třeba dodržovat. Náročnost tohoto slohového útvaru spočívá v tom, že řeč musí být vhodná, mít „hlavu a patu“ a obsahovat jen důležité informace sepsané vhodnou formou. Smuteční řeč by měla obsahovat úvodní část, v níž řečník přivítá účastníky pohřebního aktu a začne se svým projevem o zemřelém, ve druhé části se obvykle zachycuje život zemřelého jen v několika informacích, v poslední části se jedná o rozloučení a o slova útěchy pro pozůstalé. Upřímná účast je nezbytnou součástí celé smuteční řeči, i řečník z řad pozůstalých ji musí svým projevem vyjádřit všem členům rodiny a blízkým zemřelého. Naopak by se ve smuteční řeči neměly nijak zdůrazňovat záporné povahové vlastnosti zemřelého, nebo chyby, které v životě udělal. Při tvorbě smuteční řeči se řada řečníků uchyluje k velkému množství vzletných frází, které pak mohou celkové vyznění smuteční řeči rušit a kazit výsledný dojem. Mnoho profesionálních řečníků ve své smuteční řeči využívá velké množství básnických vyjádření, amatér by s nimi měl ale pracovat opatrně, aby jeho řeč nepůsobila zmateně a nepřirozeně. Samozřejmě by se některé básnické vyjádření mělo v proslovu objevit, ale nemusí jich být moc, lepší je si jejich použití pořádně promyslet. Součástí smuteční řeči mohou být také nejrůznější citáty, ať už se jedná o slova z básní, písní, anebo výroky slavných osobností. Smuteční řeč by jimi ale neměla být zahlcená, ideální je použít jen jeden, klidně na začátku jako úvod smuteční řeči, nebo na konci jako poslední slova rozloučení. Může jich být v řeči samozřejmě více, ale nesmí se to přehánět, aby nebyl v proslovu „citát za citátem“. Pokud je součástí projevu opravdová báseň, není nutné, aby ji řečník dokonale recitoval. Stačí, když jí řečník přizpůsobí tempo řeči.

Smuteční řeč je primárně určená pro pozůstalé, jim má sloužit jako útěcha v jejich smutku, a proto by se řečník měl obracet k nim a ne k zemřelému. Každý řečník z řad blízkých prožívá samozřejmě svůj vlastní žal, ale v jeho proslovu by se to nemělo výrazně projevit, neměl by se snažit strhávat pozornost jen ke svému smutku, protože ztráta milované osoby je velmi těžká pro všechny příbuzné a blízké přátelé. Během smutečního proslovu musí řečník zmínit několik informací o životě zemřelého, ale není třeba, aby popisoval celý jeho život. Sám nebo po domluvě s rodinou by měl vybrat několik bodů z jeho života, případně jeho záliby a vztah k rodině, dalším blízkým, zaměstnání. Pokud by některá informace vrhala špatné světlo na zemřelého, tak jí není třeba uvádět, pokud si to tedy rodina výslovně nepřeje, pak by ve smuteční řeči mohla zaznít, ale ve zjemněné formě.

Zdroj: Smuteční proslov na pohřbu

Popis mého spolužáka

Osnova:

  1. Můj spolužák Teddy

  2. Jeho postava

  3. Teddyho obličej

  4. Teddyho tělo

  5. Styl oblékání

  6. Jeho způsob řeči a chůze

  7. Jeho zájmy, vlastnosti a schopnosti

  8. Já a Teddy

  9. Závěr

Mezi mé nejoblíbenější spolužáky patří bezesporu Teddy. Teddy se vlastně jmenuje Tadeáš Ditrich, ale všichni spolužáci a i kamarádi mu říkají Teddy. Teddy bydlí celý život v Mladé Boleslavi, protože tam jeho rodiče oba pracují ve firmě Škoda Auto. Teddymu bude letos v říjnu patnáct let a je nejstarším žákem v naší třídě, protože k nám v šesté třídě propadl.

Tadeášova přezdívka ho přirovnává k medvědům, s nimi má mnoho společného i postavou, je totiž velmi vysoký a rozhodně nepatří k nejhubenějším lidem na světě. Naopak je spíše silné postavy. Už na první pohled je na něm znát, že jeho tatínek je původem Ital, Teddy je totiž po něm snědší pleti.

V porovnání s tělem má Teddy velmi malou hlavu s odstátými ušima a velmi krátkými černými vlasy. Na první pohled si každý hned všimne jeho velmi tmavých očí hnědé barvy, které se schovávají pod velmi hustým a tmavým obočím. Oči mu rámují krásné dlouhé řasy, které mu závidí nejedna spolužačka. Na očích někdy nosívá brýle, ale ne proto, že by neviděl, brýle mu slouží jako módní doplněk, když chce působit chytře. Pozornost k sobě přitahuje i jeho trochu širší nos s trošku většími nosními dírkami. Naopak jeho ústa působí proti zbytku obličeje velmi nenápadně, jsou totiž malá a pečlivě ukrytá pod tmavými vousky, které si Teddy už několik měsíců nechává růst. Když se Teddy usměje, spatříme jeho větší zuby, které jsou ovšem bez kazu. Bez kazu by byla i jeho tvář, kdyby se pod pravým obočím neukrývala malá jizvička.

Teddyho tělo působí velmi kulatě, je na něm na první pohled znát, že příliš neholduje sportu, ani jiným fyzickým aktivitám. Jeho ruce i nohy působí obtloustle a je také znát, že nejsou příliš silné.

Přestože jsou pro Teddyho jakékoliv sportovní výkony noční můrou, obléká se nejčastěji do sportovního, pohodlného oblečení. Teddy nepatří k těm lidem, kteří by nad výběrem oblečení dlouze přemýšleli, prostě vezme první tepláky a větší tmavé tričko, které ve skříni najde. Je mu jedno, jestli je špinavé, nebo děravé. Důležité je pro něj pohodlí. V doplňcích se Teddy příliš nevyžívá, občas nosí nedioptrické brýle, aby působil chytře, ale to je vše. Nenosí žádné řetízky, náramky a ani kšiltovky, čepice, prostě nic takového.

Způsob jeho řeči se nijak neliší od vrstevníků, jako každému chlapci v pubertě mu občas přeskočí hlas, protože mutuje. Jinak ale hlasem vůbec nevybočuje, naopak má ale svou typickou chůzi. Jeho chůze je trochu kymácivá, to nejspíš způsobuje jeho výška. Když pospíchá, nebo při tělocviku běží, působí velmi neohrabaně. Na stylu mu nepřidá ani to, že ve spěchu velmi rozhazuje rukama.

Řada lidí ze školy si myslí, že je Teddy propadlík, který se o nic a nikoho nezajímá, nic ho nebaví a nemá smysl pro humor. My, jeho spolužáci, ale víme, že pravda je jiná. Teddy je velmi přátelský, jen mu déle trvá, než někoho pozná a pak se s ním dokáže spřátelit a bavit v podstatě o všem. Pokud má někoho rád, tak pro něj udělá cokoliv. Teddy je také skvělý bavič, jeho schopnost vymyslet rychlou a zároveň vtipnou odpověď na všechno mu všichni závidí. Bohužel je ale také velmi stydlivý, stydí se mluvit před cizími lidmi a není rád, když se na něj lidé dívají, protože se stydí za to, jak vypadá. Má ale slabou vůli, takže se mu nedaří odolávat sladkostem a zhubnout. Ani ve škole není příliš ctižádostivý, škola ho nebaví a nerad se učí, vůbec se mu nedaří v cizích jazycích, a to je také důvod, proč k nám propadl. Naopak velmi cílevědomý je v otázce své budoucnosti, už dávno ví, čím se chce živit. Moc si přeje být dobrým automechanikem a mít vlastní autoservis. Autům se věnuje snad celý život a ví o nic víc než řada dospělých.

S Teddym jsem si zpočátku příliš nerozuměl, ale když jsem ho poznal, tak jsem si ho oblíbil pro jeho smysl pro humor a neustále poznávám jeho nové stránky.

Teddy možná působí jako znuděný „puberťák“, ale pravda je jiná, je to vtipný chlapec s dobrým srdcem jdoucí za svým snem. V řadě věcí si přeji být jako on, protože se nenechává zastavit žádnými překážkami, když o něco usiluje. Škoda je, že ho lidé soudí dříve, než ho doopravdy poznají.

Zdroj: Popis - můj spolužák


Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Jitka Konášová


PravopisČeský

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP