Rowlingová se narodila dne 31. července 1965 v Yate. Chodila na Wyedeanskou střední školu. Na vysoké škole se zaměřila na francouzštinu. Součástí studia byl i pobyt ve Francii. Rok žila v Paříži a pak se vrátila do Anglie, kde začala pracovat pro Amnesty International.
Rowlingová se přestěhovala do Portugalska a začala zde učit angličtinu. Také se zde provdala za portugalského reportéra. S manželem se ale rozvedla a vrátila se pak i s dcerou do Anglie. Žily v Edinburgu, kde v kavárnách sepsala příběh o malém kouzelníkovi. Tento příběh, který dokázala rozepsat na 7 knih a tři doplňkové knihy, z ní udělal multimilionářku, díky čemuž koupila sídlo ve Skotsku.
Rowlingová se proslavila právě díky knihám o HarryPotterovi. Rowlingová je známá pod jménem Joanne Kathleen Rowlingová. Prostřední jméno si tam ale vložila proto, aby měla druhou iniciálu. Na knihách o HarryPotterovi se objevuje vždy jako J. K. Rowlingová.
Knihy o HarryPotterovi patří k nejznámějším knihám na světě. Celá generace na tomto příběhu vyrůstala a nedá na něj dopustit, protože je plný dobrodružství, humoru, šťastných i tragických situací. Příběh se mění zároveň s tím, jak Harry roste. V knihách roste humor a zároveň i problémy hlavního hrdiny se mění v závislosti na jeho věku. Právě proto tento příběh může oslovit čtenáře v každém věku. Věřím, že tyto knihy ještě zaujmou mnoho čtenářů, protože v nich je vše, co si člověk může od fantasy světa přát.
Konec prázdnin se už blížil, a my jsme stále naši prázdninovou záhadu nevyluštili. Už jsme začali ztrácet naději, že zjistíme, kdo za tím vším stojí a jak to dělá. Když v tom najednou ......
6. Vytvoř prázdninový komiks na téma: Zázrak u vody
a) Komiks
b) Ke komiksu vytvoř osnovu
c) Komiks převeď do vypravování
7. Z následující nabídky si vyber hlavní postavu prázdninového vypravování.
Osamocený student cestující autostopem nebo pěšky po České republice
Malý chlapec toužící se naučit plavat
Středoškolačka chystající se na první brigádu
Holčička trávící léto u babičky s dědou
7.2. Napiš vypravování s vybraným hlavním hrdinou.
V naší poradně s názvem CHARAKTERISTIKA MAMINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Natálie.
Dobrý den, potřebovala bych pomoci, jsem v druhém ročníku na střední škole a v úterý budeme psát slohovu práci z českého jazyka na charakteristiku postavy, vybrala jsem si moji maminkou a potřebovala bych poradit zda je to takhle v pořádku nebo jsou tam nějaké nedostatky. Na základní škole mi slohová práci vždy dělala problém a moc nevím jak na to. Předem děkuji za odpověď. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
ALBUS BRUMBÁL – Brumbál je ředitelem školy v Bradavicích. Je zjevné, že se jedná o velmi mocného čaroděje, který udělá vše proto, aby pomohl Voldemorta zničit. Brumbál drží nad Harrym ochrannou ruku.
ARTHUR WEASLEY – Pan Weasley je otec Rona a pracuje na ministerstvu kouzel. Velmi ho fascinuje svět mudlů. Velmi miluje svou rodinu a klidně se ujímá těžkých úkolů pro Fénixův řád, jen aby pomohl zničit Voldemorta.
DRACO MALFOY – Draco je Harryho spolužák, který ale pochází ze zmijozelské koleje. Jeho rodina je mezi kouzelníky velmi důležitá a mocná, přestože patří ke Smrtijedům. Pro něj a jeho rodinu jsou velmi důležité peníze a moc. Draco je jedináček, a i proto jeho rodiče ale nejvíc milují jeho. Staví ho i nad Voldemorta. Draco je záludný, sebevědomý a urážlivý kouzelník, který se přidá ke Smrtijedům, ale není tam šťastný. Několikrát pak dostane šanci zničit Harryho, ale neudělá to. Harry mu pak zachrání život.
DUDLEY DURSLEY – Dudley je Harryho bratranec. Od začátku působí jako krutý a rozmazlený otesánek, jehož zábavou je někomu ubližovat a ničit věci. Rodiče ho bezvýhradně poslouchají a milují ho. Neuvědomují si, že z jejich syna vyrostl malý ničema. V závěru se ukáže, že jen Dudley si k Harrymu vytvořil kladný vztah, přestože to dříve nebylo poznat.
DVOJČATA WEASLEYOVA – Dvojčata Fred a George jsou starší sourozenci Rona. Milují legraci a tropí různé lumpárny. I oni se někdy těžce vyrovnávají s tím, že jejich rodina nemá moc peněz. Díky Harrymu si ale mohou otevřít obchod. I oni se několikrát statečně postaví proti Smrtijedům a Voldemortovi. Nakonec to ale jeden z nich zaplatí cenou nejvyšší.
GINNY WEASLEYOVÁ – Ginny je Ronova sestra. Ginny od počátku miluje Harryho, ale ten o ní jako o malou holku nemá zájem. Sám ji vnímá sourozenecky. To se ale změní věkem. Harry si uvědomí, že se mu Ginny líbí, že už to není to malé děvčátko, ale statečná, chytrá a vtipná dívka. I Ginny Harryho podpořila v jeho životním boji.
HARRYPOTTER – Harry je hlavní postavou, jedná se o statečného chlapce, který se od dětství musí vyrovnat s tím, že ho jeho nejbližší příbuzní nenávidí. Až když se dozví pravdu o své rodině a svém původu, tak se jeho život začíná obracet k lepšímu. Harry je přátelský, odvážný a ochotný pomoci. Zároveň ale také se nevyhýbá problémům. Jak Harry roste, musí se vyrovnávat s problémy, které patří k jeho věku, například problémy s láskou.
HERMIONA GRANGEROVÁ – Hermiona je Harryho nejlepší kamarádka. Je velmi chytrá a má výbornou paměť. V kouzelnickém světě naráží na to, že její rodiče nejsou čaroději, a tak není čistého původu. Přesto se ale dokáže i čistokrevným kouzelníkům vyrovnat.
LORD VOLDEMORT – Voldemort je hlavní zápornou postavou knihy. Voldemort uznává jen sílu a moc. Snaží se stát nejmocnějším kouzelníkem, všude budí jen hrůzu. Voldemort nevěří, že by ho kdokoliv dokázal porazit. O svých nejtajnějších plánech se nikomu nesvěřuje. Voldemort nevěří v sílu lásky a přátelství, považuje to za něco podřadného.
MOLLY WEASLEYOVÁ – Paní Weasleyová je matkou Rona a i Harrymu částečně supluje matku. Přestože její rodina je chudá, nevadí jí to, je šťastná, že má tolik dětí. Hodně často musí řešit lumpárny dvojčat Freda a George. V závěru se ukáže, že je i velmi silná a dokáže chránit svou rodinu.
NEVILLE LONGBOTTOM – Neville je Harryho spolužák z nebelvírské koleje. Pochází z vážené rodiny, která se v dřívějších bojích postavila proti Voldemortovi. Jeho rodiče ale neustáli krutou kletbu mučení a skončili v kouzelnickém blázinci. Neville o tom svým spolužákům nechtěl říct. Postupně se z malého nekňuby stává schopný a odvážný kouzelník, který dokáže čelit Smrtijedům i Voldemortovi.
PETUNIE DURSLEYOVÁ – Paní Dursleyová je sestrou Harryho matky. Jsou tedy pokrevní příbuzní. Paní Dursleyová se nikdy nevyrovnala s tím, že její sestra patřila do kouzelnického světa, ale ona ne. Za to Lilly nenáviděla. Přesto se jejího syna ujala, aby mu zajistila ochranu. Dala mu místo k žití, ale nedokázala ho přijmout. Proto její láska výhradně směřovala k Dudleymu.
RON WEASLEY - Ron je Harryho nejlepší kamarád. Ron pochází ze sedmi sourozenců a je nejmladším synem. Často se snaží svým bratrům a Harrymu vyrovnat. Ron je dobrý taktik (šachy), nemá příliš vysoké sebevědomí a i jeho v dalších dílech budou trápit problémy s láskou. Rona také trápí to, že jeho rodina je velmi chudá, tak se musí vyrovnávat s tím, že na rozdíl od svých spolužáků, nemůže mít vždy vše nové a drahé.
SEVERUS SNAPE – Snape je nenáviděný učitel lektvarů a ředitel koleje Zmijozel. Patří ke Smrtijedům, ale poté, co Voldemort zabil Harryho matku, se stal Brumbálovým špehem. Snape nenávidí Harryho hlavně kvůli jeho otci, i přesto mu ale pomáhá, protože jeho matku miloval. V závěru se ukáže, že Snape byl statečný člověk, který se od mládí musel vyrovnat se svým původem i ubližováním ve škole.
SIRIUS BLACK – Sirius Black byl jedním z nejlepších přátel Harryho otce Jamese. Sirius ale neprávem skončil v azkabanském vězení, ze kterého se mu podařilo utéct. Hledal toho, kdo zabil jeho nejlepšího přítele, a také se mu ho podařilo najít. I Sirius se musel vyrovnat se svým původem, protože jeho kouzelnická rodina, neměla ráda mudly a nečistokrevné kouzelníky. On sám to ale nikdy neřešil. Vězení v Azkabanu se na něm negativně podepsalo, stejně tak jako to, že byl hledaný kouzelník. Nemohl vycházet ven a musel se ukrývat, to ho trápilo, a proto působil náladově. V mládí byl Sirius pěkný raubíř a nebránil se tomu trápit své spolužáky. Líbilo se mu, že k němu Harry vzhlíží, viděl v něm svého nejlepšího přítele Jamese.
VERNON DURSLEY – Pan Dursley je Harryho strýc. Harry u něj vyrůstá, ale pan Dursley z toho nemá žádnou radost. Život se Harrymu snaží znepříjemnit různými tresty. Kdyby mohl, tak by se Harryho hned zbavil. Velmi se bojí, aby nikdo nezjistil, kdo Harry ve skutečnosti je. Nejdůležitější je pro něj jeho žena, syn a to, že působí na veřejnosti jako normální rodina.
Literární prostředky knihy
Příběh o kouzelníkovi vymyslela autorka cestou ve vlaku z Manchesteru do Londýna.
Jedná se o fantasy příběh s prvky detektivních příběhů určený primárně pro děti. Je ale zřejmý vývoj
mezi prvním a posledním dílem těchto příběhů. Příběh se vyvíjí a mění stejně jako jeho fanouškovská základna. Příběh o kouzelníkovi Harry je plný humoru, napínavých momentů.
V posledním díle je mnohem více napínavých a tragických scén než v díle prvním. Jemný humor je ale součástí všech příběhů. Stejně tak charakteristika hlavních hrdinů se příliš nemění, najdou se ale momenty, kdy se ukáže, že některé postavy mají i své světlé stránky.
Jan Neruda se narodil v roce 1834 v Praze na Malé Straně, kde také vyrůstal. Neruda patří mezi nejvýznamnější české spisovatele, psal poezii, prózu i drama, také psal různé divadelní i literární kritiky. Proslavil se také jako novinář. Neruda byl několikrát v životě zamilovaný, ale nikdy se neoženil. Také mu déle trvalo najít si povolání, které by ho bavilo, pokoušel se studovat práva i filozofickou fakultu. Pracoval jako úředník i jako učitel. Neruda zemřel v roce 1891 v Praze v Novém Městě na zánět pobřišnice a byl pochován na Vyšehradském hřbitově.
Mezi jeho nejznámější knihy patří sbírky básní Hřbitovní kvítí, Knihy veršů, Písně kosmické, Balady a romance, Prosté motivy a Zpěvy páteční. Jako dramatik nebyl příliš úspěšný, i přesto několik her napsal, například Prodaná láska, Ženich z hladu, Francesca di Rimini a další. V novinách často publikoval i fejetony, které později vytvořily sbírky například pod názvy Žerty hravé i dravé, Studie krátké a kratší a další. Mezi jeho prozaická díla se řadí Arabesky, Různí lidé, Trhani, Pražské obrázky, Menší cesty a samozřejmě Povídky malostranské, které jsou patrně jeho nejvýznamnější prózou.
Povídky malostranské původně psal do časopisů, nakonec je ale v roce 1878 vydal. Při výběru námětů jednotlivých povídek často vycházel ze vzpomínek na své dětství a mládí strávené na Malé Straně.
1. Seznámení s Harrym Potterem 2. Harryho vlastnosti 3. Harryho rodina 4. Harryho přátelé a nepřátelé 5. Harryho vztah ke kouzelnickému světu 6. Harry a škola 7. Harryho zájmy a schopnosti 8. Jak se Harry vnímá 9. Dojmy z Harryho Pottera
Příběh J. K. Rowlingové o mladém kouzelníkovi je známý po celém světě. HarryPotter se stal oblíbeným literárním i filmovým hrdinou. Jeho fanoušky nejsou jen děti, ale řadu příznivců má i mezi dospělými, kteří na jeho příbězích vyrůstali. I pro mě jeho osudy patří k těm příběhům, na něž budu těžko zapomínat. Harry James Potter se narodil dne 31. července roku 1980 v Godrikově dole. Jeho příběh sice začíná smrtí jeho rodičů, ale hlavní události v jeho životě nastanou, až když nastoupí na kouzelnickou školu. Harry je štíhlé, nepříliš vysoké postavy. Jeho tmavé, husté a věčně rozježené vlasy schovávají jizvu ve tvaru blesku, kterou má na čele. Pod nepříliš moderními brýlemi se ukrývají zelené oči, jejichž barvou se velmi podobá své matce. Harry od dětství vyrůstá v nekouzelnickém prostředí u příbuzných, kteří se mu příliš nevěnují, a proto je prvních jedenáct let velmi osamělý. Nemá se komu svěřit se svými trápeními, a ani jeho problémy nikoho nezajímají. Až ve škole najde přátele, kterým se může svěřovat, s čímž ale může mít někdy problémy. Nakonec svým dvěma nejlepším přátelům zcela důvěřuje, přestože někdy o nich zapochybuje. Když mu například o prvních letních prázdninách nepřichází od Rona a Hermiony žádná pošta, tak se domnívá, že na něj zapomněli. Přátelé jsou pro Harryho velmi důležití, a tak je pro ně ochotný udělat vše, dokonce klidně riskuje i svůj život. Harry je také velmi odvážný a smělý, jen tak se něčeho nezalekne, a i když cítí strach, tak ho dokáže překonat. Neváhá se postavit zlu, když cítí, že je to správné. Jak se ukáže ve třetím díle HarryPotter a vězeň z Azkabanu, nejvíce se právě bojí toho, že bude mít strach. Přestože v některých chvílích působí Harry nesměle, například když se snaží oslovit dívku, která se mu velmi líbí, je zároveň také velmi přátelský. S přáteli, obzvláště s Ronem, se někdy chová jako správný puberťák a je velmi veselý. Oba chlapci třeba neváhají si domácí úkoly na hodinu jasnovidectví vymýšlet. Že má Harry rád humor, je jasné už z toho, že podporuje Ronovy bratry Freda a George v tom, aby si otevřeli obchod s žertovnými předměty. Dokonce jim na to dá peníze. Harry rozhodně není lakomý, v době kdy netušil nic o kouzelnickém světě, žádné peníze neměl a domníval se, že je jenom chudý sirotek. Až později se dovídá, že je vlastně bohatý, ale nijak svých peněz nezneužívá, naopak by se o ně rád rozdělil s Ronovou rodinou, ale ví, že by to nikdy nepřijali. Harry patří k chytrým žákům, i když výrazný vliv má na to jeho kamarádka Hermiona, která ho do dělání úkolů musí téměř někdy nutit. Harry má ale pro některé předměty bezpochyby nadání. Naopak pokud ho něco ve škole nebaví, tak se příliš nesnaží, se v tomto předmětu zlepšit. Harry je ve světě kouzelníků velmi známý proto, že se ho pokusil zabít zlý kouzelník lord Voldemort, Harry ale jeho útok přežil. Právě tahle sláva se Harrymu nelíbí, nepovažuje se za výjimečného a není rád, když ho někdo obdivuje. Pozornost ostatních nese velmi těžce, není totiž vůbec namyšlený. Zároveň si také uvědomuje, jak moc je sláva vrtkavá, v jednu chvíli ho v novinách chválí a v další ho považují za blázna. Harry nemá ale jen samé dobré stránky, stejně jako jeho otec je často namočen v různých průšvizích, a také bývá dost výbušný. Když například zjistí, že on musel celé léto strávit doma sám u Dursleyových, aniž by věděl o tom, co se děje v kouzelnickém světě, rozčílí se a nespravedlivě vynadá Ronovi i Hermioně. Stejně vybuchne i ve chvíli, kdy mu profesor Snape ve vzteku prozradí, že jeho otec ve škole ubližoval některým žákům. Harry je po celou dobu vůči tomuto profesorovi velmi nedůvěřivý, jak se ukáže v závěru neoprávněně. Harrymu rodiče James a Lilly umřeli, když byl velmi malý. Oba se za něj obětovali, když se ho snažili chránit, aby ho lord Voldemort nezabil. Lilly zemřít nemusela, ale odmítla Voldemortovi ustoupit. Harry si rodiče příliš nepamatoval, což je logické. V prvním ročníku je ale spatřil v zrcadle z Erisedu, které odráží to, co si člověk nejvíce přeje. Harry si přál být se svými rodiči, a tak je v něm spatřil. Na konci prvního ročníku také dostal od Hagrida album s fotkami jeho rodičů, které Hagrid získal od jejich přátel. Harry tak měl na ně alespoň nějakou památku. Ve chvílích, kdy se setkal s mozkomory často slýchal hlasy svých rodičů těsně před jejich smrtí. To byl také jeden z důvodů, proč se mozkomorů bál a zároveň ale toužil ty hlasy znovu slyšet. Rodiče mu velmi chyběli, přesto byl na ně pyšný a doufal, že nezemřeli zbytečně. Těžko se také vyrovnával s tím, že jeho otec nebyl tak dokonalý, jak si ho představoval. Když zjistil, že se James na škole nechoval hezky ke Snapovi, tak ho to ranilo. Za rodinu Harry také považoval i nejlepší přátelé jeho rodičů Siriuse Blacka a Remuse Lupina. To jasně ukazuje, jak byl jeho rodinný život do té doby bezútěšný, když se během chvíle upnul k cizím lidem. Po smrti rodičů vyrůstal u tety Petunie a strýce Vernona Dursleyových, kteří se ho sice ujali, ale odmítli ho přijmout za svého syna. Chovali se k němu, jako k velké přítěži, což Harry těžce nesl, obvzlášť když viděl jejich bezbřehou a velmi nekritickou lásku k jeho bratranci Dudleymu. Harry cítil, že teta Petunie ho nenávidí a cítí k němu odpor, jen netušil proč. Až v pozdějších letech zjistil, že je to proto, že jí připomíná její sestru, na kterou žárlila. Strýc Vernon ho prostě nemá rád, považuje ho za divného pošuka, kterému by nejvíce prospělo, kdyby z něj to kouzlení vymlátil. Jejich vztah se vlastně nezmění. K určitým změnám ale dojde ve vztahu Harryho a Dudleyho. Dudley se vždy vyžíval v psychickém a fyzickém týrání Harryho, ale v závěru se ukáže, že měl vlastně Harryho svým způsobem rád a považoval ho za člena rodiny. Dudley byl také jediný, kdo se s Harrym neváhal rozloučit. Nedá se říct, že by Harry své příbuzné nenáviděl, jen nejspíš litoval toho, že ho nikdy nepřijali. Nefunkční vztahy s Dursleyovými mu zcela nahrazovala jeho přátelství. Jeho nejlepším přítelem byl Ron Weasley, díky kterému Harry poznal, co to je mít velkou rodinu. Harry si celou rodinu Weasleyových zamiloval, Ronova matka dávala Harrymu stejnou lásku jako svým vlastním dětem. Harry tak poprvé zjistil, jaké to je, když ho lidé kolem něj milují, a proto rád trávil čas u nich doma. Ronovu mladší sestru Ginny bral zpočátku jako sestru, to se ale změnilo, když Ginny dospěla. Zamiloval se do ní, dokonce na ni žárlil, když chodila s jinými chlapci. Naopak mnoho lidí čekalo, že Harry si vezme svou nejlepší kamarádku Hermionu Grangerovou. S ní ho ale pojilo jen pravé přátelství a jeho respekt k jejím schopnostem a hlavně vědomostem, které je často vytáhly z průšvihů. Harryho neformovala ale jen jeho přátelství, vliv na něj samozřejmě měla i jeho nepřátelství. Jeho největším školním nepřítelem byl asi Draco Malfoy a jeho rodina. Draca Harry nedokázal ani respektovat, pohrdal jím, protože Draco byl v podstatě srab, který se často schovával za peníze a moc svých rodičů. Harry musel často čelit Dracovým záludnostem, nikdy nebyl ale mstivý. Harryho charakter ovlivňovalo i přátelství s hajným Hagridem, Harry byl pro Hagrida ochotný udělat cokoliv, i riskovat svůj život, aby ho dostal z vězení Azkaban. Zároveň ho bránil před posměšky jiných žáků. Na Harryho měl bezesporu vliv také ředitel školy Brumbál, který měl v Harryho schopnosti neochvějnou důvěru, což občas vzbuzovalo v Harrym obavy, domníval se, že je jen průměrný žák a není tak výjimečný, jak se Brumbál domníval. V neposlední řadě je tu také profesor Snape, který v Harrym vzbuzoval vztek, odpor a zároveň respekt. Vždycky musel Harry ocenit, že se ho Snape pokusil několikrát zachránit, i přesto ale neměl tohoto profesora rád. Nakonec si ale Snape získal svým hrdinstvím Harryho obdiv a úctu. Harryho největším nepřítelem je bezpochyby Tom Raddle, v kouzelnickém světě známý jako lord Voldemort, jeho rozhodnutí zabít Harryho jako nemluvně určilo vývoj Harryho života. Jen díky Voldemortovi Harry přišel o rodiče, stal se slavným a ochotným položit svůj život na ochranu světa před Voldemortem. Harry se o kouzelnickém světě dozvěděl až v den jedenáctých narozenin. Do té doby před ním Dursleyovi tajili jeho původ i existenci kouzel. Také ho za každou zmínku o magii trestali, i když Harry nevěděl proč. Harry lehce zapadl do kouzelnického světa, přestože ho spousta věcí udivovala. První kontakt se světem kouzel mu zprostředkoval Hagrid, který ho tam také vzal. Po druhé si už Harry musel poradit sám, když se vydal na vlak do školy v Bradavicích. V této situaci si plně uvědomoval, jak mu chybí přítomnost jeho kouzelnických rodičů, kteří by ho doprovázeli. Také ho trápilo, že ho všichni kouzelníci znají, těžko se s tím vyrovnával. Harry si svět kouzel zamiloval, miloval školu v Bradavicích se všemi jejími kouzly a duchy. Nejraději by tam trávil celý rok a mrzelo ho, že musí jezdit na letní prázdniny domů. Také si oblíbil vesnici Prasinky, kterou studenti vyšších ročníků navštěvovali. V rámci trestu navštívil i Zakázaný les, který v něm vzbuzoval respekt i obavu. Věděl, že tam žijí různá stvoření, a ne všechna že jsou bezpečná. Harryho škola byla rozdělena do čtyř kolejí. Tři koleje spolu bez problému spolupracovali, ale Zmijozel se od nich velmi odlišoval. Harry se hned od příchodu do školy obával, že v této koleji skončí a měl obrovskou radost, když Moudrý klobouk rozhodl pro Nebelvír. Přesto měl ale Harry jisté pochybnosti o svém zařazení. Harry byl jako student stejný jako absolutní většina bradavických studentů. Některé předměty měl rád, některé ho nebavily a jiné nesnášel. Velmi si oblíbil předmět obrana proti černé magii, bohužel ale neměl příliš štěstí na dobré učitele. I přesto projevil pro tento předmět mimořádné nadání, což se projevilo i tím, že byl schopný vykouzlit fyzického patrona a čelit mozkomorům. Předmět dějiny čar a kouzel považoval za velmi nudný, což nejspíš bylo i způsobeno tím, že ho vyučoval duch, který přednášel velmi monotónně. Předmět jasnovidectví neměl vůbec rád, protože profesorka Trelawneyová mu často ráda věštila krutou smrt. Navíc měl silné podezření, že věštit vůbec neumí. Nejvíce ale Harry nenáviděl hodiny lektvarů, které učil profesor Snape, jenž ho měl často za cíl. Navíc tyto hodiny míval spolu se zmijozelskými studenty, které neměl rád. Škola byla ale pro Harryho důležitá, protože si přál stát se bystrozorem a na to musel mít ty nejlepší výsledky. I přesto, když se musel rozhodnout, jestli bude pokračovat ve studiu nebo se vydá hledat viteály, aby zachránil svět, tak si zvolil záchranu světa. Mezi Harryho největší vášeň patřila hra famfrpál. Přestože o ní do příchodu do Bradavic neslyšel, projevil se v něm velký talent, který pravděpodobně podědil po svém otci. To bylo něco, co Harryho k otci přibližovalo. Harry ve hře působil jako chytač kvůli své šikovnosti a malému vzrůstu. Přestože měl ve hře několikrát smůlu, byl považován za výborného hráče. Harry miloval také svou sovu Hedviku, kterou dostal jako dárek. Rád také navštěvoval Prasinky a to i v době, kdy to neměl povolené. Rád se také potuloval po škole ve svém neviditelném plášti, nebo navštěvoval Hagrida. Harry byl výborný kouzelník, který v pátém díle HarryPotter a Fénixův řád vedl také skupinku studentů zvanou Brumbálova armáda k učení kouzel z obrany proti černé magii. Harry se projevil jako dobrý učitel. Harry kouzelnické schopnosti se také ukázali, v turnaji tří kouzelníků a při boji se Smrtijedy na ministerstvu kouzel. Harryho velkou schopností, kterou se tajil, bylo, že dokázal mluvit s hady. Tuto schopnost na něj omylem přenesl lord Voldemort. Přestože příběhy o HarryPotterovi se odehrávají v jeho teenegerovském věku, tak až do čtrnácti let Harry o dívky neprojevoval příliš velký zájem. Až pak se zamiloval do Cho Changové a pak do Ginny Weasleyové. Nejspíš tím že vyrůstal mimo svět kouzel a nevěděl tedy o své slávě, se z Harryho nestal namyšlený náfuka. Naopak se často podceňoval a obával se, že očekávání lidí zklame, a že si jejich chválu nezaslouží, vždyť přece nic nedokázal. Byl jen malé dítě, kterého zachránila láska jeho matky. Postupně si ale svoji slávu zasloužil dalšími skutky, které dokazovaly, jak moc je statečný. Ani ve škole se nepovažoval za extra dobrého žáka, naopak vzhlížel k Hermioně a trochu jí její dobré výsledky záviděl. Stejně tak záviděl kamarádovi Ronovi jeho rodinu. On sám neměl nikdy pocit, že je lepší než ostatní, naopak si často dobře uvědomoval, že mu vždy někdo pomohl, když to potřeboval. Harry věděl jen, že si nepřeje, aby kvůli němu ještě někdo umřel jako jeho rodiče, a proto se byl vždy ochotný obětovat. Příběhy Harryho Pottera jsou plné ideálů, stejně jako jejich hlavní hrdina. Postava Harryho Pottera získala mnoho příznivců právě proto, že pojednává v podstatě o obyčejně vypadajícím chlapci, který není žádný krasavec, ani svalovec, který dokáže neobyčejné věci. Zároveň je to člověk plný lásky a ochoty bojovat za druhé. Jeho postava často vzbuzuje ve čtenářích soucit právě svým osudem. Ztratil rodiče a vyrůstal v rodině, kde o něj nikdo nestál. Pak se na něj usměje štěstí a může z této rodiny odejít do světa, kde nachází to, co mu celou dobu chybělo, přátelé a novou rodinu. Nic ale není úplně dokonalé. A ani HarryPotter ne, i on má své chyby, působí někdy až moc posedle svou rodinou, také je k rodičům zpočátku až příliš nekritický, občas je ve svém hodnocení lidí nespravedlivý. Ale právě tyto zápory dodávají HarryPotterovi trochu reálnosti, vždyť co by to bylo za hrdinu, který by byl zcela dokonalý. Je fajn, že je to někdo, kdo má své vady, ať už to je nedokonalý vzhled, problémové chování ve škole, nebo i podceňování se. HarryPotter není mou nejoblíbenější postavou z jeho příběhů, ale rozhodně musím uznat, že něco na tom „Chlapci, který přežil“ je...
Vystihuje činnost, jak její jednotlivé části následují za sebou v logicky stanoveném pořadí, v časové posloupnosti
Srozumitelnosti napomáhají nákresy, obrázky
Návod, jak zacházet s nějakým strojem, jak ho uvést do chodu
Výroba nebo oprava nějakého předmětu
Kuchařský recept
Jazykové prostředky
Odborné výrazy
Výrazy bez citového zabarvení
Dějová slovesa, časová příslovce
Podstatná jména slovesná
Jednoduché věty, vedlejší věty časové, účelové
Osnova
Nadpis: Věta o tom, k čemu postup slouží (pro lepší pochopení).
Popis vstupu: Přesný popis toho, s čím postup pracuje. Týká se jak materiálu, tak informací. Něco z toho může být proměnlivé (lodní smyčku lze vázat z různých provazů), ale přesto to obvykle podléhá nějakým podmínkám (provaz musí být dost dlouhý).
Popis výstupu: Přesný popis výsledku naší práce ve vztahu ke vstupnímu materiálu. Přinejmenším musí být jasné, jestli je výsledkem uzel, číslo, slovo, vyléčený pacient nebo raketa.
Pracovní podmínky: Přesný popis předpokladů, které musí být splněny, aby návod fungoval, například co musí vykonavatel umět.
Teprve potom jsou na řadě jednotlivé kroky postupu.
Osnova:
ÚVOD – výrobek, pomůcka, pokus
VLASTNÍ POKUS – pracovního postupu
a) příprava pracovních nástrojů, potřeb k výrobě, pomůcek
b) postup při zhotovení výrobku – jednotlivé hlavní činnosti
c) závěrečné úprava
ZÁVĚR – zhodnocení výroby, využití výrobku, výsledek pokusu
Psaní slohové práce je tvůrčí proces. Ať už máte za úkol napsat vyprávění, popis nebo příběh, je dobré se napřed zamyslet, o čem chcete psát, a hlavně, co svým textem vlastně chcete sdělit. Na základě toho si pak vytvořte osnovu a můžete se pustit do psaní.
Božena Němcová napsala Babičku 19. Století, takže proto působí jazyk této knihy velmi zastarale. Často se zde objevují výrazy, které mohou u mladých lidí vyvolat úsměv na tváři, protože si je pojí s různými jinými významy. Vše je ale způsobeno historismy.
Příběh Babičky působí mile, není zde žádný nečekaný zvrat, žádná drastická zápletka. Jedná se o vyprávění o v podstatě idylickém životě babičky v domě její dcery.
V příběhu se objevují různě dlouhé pasáže s popisy předmětů, které mají Proškovi a další rodiny v domácnosti, nebo kněžna na zámku. Také zde nechybí líčení krajiny, které jen dokresluje idylku babiččina života.
Hlavní příběh o babičce je někdy přerušen různými příběhy, které babička (případně jiná postava) vypráví.
O kom (jméno postavy) je následující ukázka: „Dne 16. února, v šest hodin ráno, otevřel tedy svůj krám U zeleného anděla. Už včera bylo tu nadobro vše upraveno, krám se lesknul bělostí a novostí. V příhradách a v otevřených pytlích svítila se moučka bělejší než ta čerstvě obílená zeď a lesknul se hrách žlutější než kolem to pomerančově natřené nářadí. Sousedé a sousedky, když šli kolem, podívali se dobře dovnitř, a některý učinil krok nazpět, aby se podíval ještě jednou. Ale do krámu nevešel nikdo.“
Kdo dal panu Vojtíškovi kousek chleba a kávu, když mu nikdo jiný nepomohl v povídce Přivedla žebráka na mizinu?
Který z mužů v povídce Večerní šplechty zůstal na střeše nejdéle a nepronásledoval dívky?
Jaké povolání měl otec doktora Heriberta v povídce Doktor Kazisvět?
Který člověk upřímně litoval smrti pana rady Schepelera v povídce Doktor Kazisvět?
Proč panu Heribertovi přezdívali doktor Kazisvět?
Ve které povídce se objevuje Pohorák?
Ve které povídce se objevuje Pan Vojtíšek?
Ve které povídce se objevuje Josef Velš?
Ve které povídce se objevuje Pepík Augusta?
Ve které povídce se objevuje Lízinka Perálková?
Ve které povídce se objevuje Pan Šajvl?
Ve které povídce se objevuje Slečna Poldýnka?
Ve které povídce se objevuje ševcův Fricek?
Ve které povídce se objevuje Klára Lakmusová?
Ve které povídce se objevuje Tlustá Máry?
Ve které povídce se objevuje Krumlovský?
Ve které povídce se objevuje Václav Bavor?
Ve které povídce se objevuje Bába milionová?
Ve které povídce se objevuje Pan Rybář?
Ve které povídce se objevuje Josef Rumpálovic?
Ve které povídce se objevuje Vilém Cibulka?
Ve které povídce se objevuje pan Provazník?
Ve které povídce se objevuje slečna Žanýnka?
Ve které povídce se objevuje Paní Nocarová?
Ve které povídce se objevuje policejní komisař Uhmühl?
Písemná forma vyprávění bývá většinou promyšlenější a uspořádanější. Vypravování patří mezi nejpopulárnější slohové práce. Je to dáno především líbivostí a přístupností tohoto žánru. Vypravování má navíc poměrně jasně danou osnovu, což také výrazně přispívá k jeho oblíbenosti.
Vypravování začíná krátkým úvodem, v němž autor komentuje celý příběh z určitého odstupu. Následuje expozice, kde je již čtenář seznámen s časem a místem příběhu. Další odstavec je věnován představení zápletky, což je klíčová část každého vypravování. Jako čtvrtý odstavec následuje vyvrcholení, jehož hlavní složkou je takzvaná gradace, tedy stupňování napětí. Předposlednímu odstavci se říká rozuzlení a dojde v něm k vyřešení dříve nastolené zápletky. Chybět nesmí ani závěr, kde se vypravěč opět vrací do přítomnosti a glosuje celé dění s větším nadhledem.
Hlavním kritériem pro hodnocení vypravování je již zmíněná přítomnost napětí a gradace. Pokud tyto dvě věci váš text postrádá, nejedná se o vypravování, ale o pouhý popis děje! V takovém případě je hodnotitel nucen klasifikovat tento nedostatek jako nedodržení žánru, což má za výsledek nedostatečné hodnocení.
Aby bylo vypravování pro čtenáře zajímavé a příjemně se četlo, je potřeba, aby autor do svého textu zahrnul následující:
V úvodu vypravování se obvykle stručně představí hlavní postavy a prostředí. Vlastní vypravování lze rozčlenit do tří částí: 1. začátek děje, 2. zápletka, 3. rozuzlení zápletky. Závěr vypravování může obsahovat hodnocení, stručné zamyšlení nebo náznak k možnému pokračování.
K živému a pro čtenáře (posluchače) přitažlivému vypravování přispívá nejen zajímavé téma (tj. o čem se vypráví), nýbrž i volba vhodných jazykových a kompozičních prostředků: bohatá slovní zásoba, dějová slovesa, synonyma, obrazná pojmenování, přísloví, užití tvarů času přítomného pro vyjádření událostí minulých, citlivé užívání prostředků spisovných i nespisovných, přímá řeč a nepřímá řeč, promyšlená větná stavba, dodržování i porušování časové posloupnosti dílčích dějových složek vypravovaného příběhu.
Osnova charakteristiky se může lišit, ale některé body jsou základní a vždy by se měly v charakteristice objevit.
Návrh osnovy pro charakteristiku
úvod (zde se objeví seznámení s charakterizovanou osobou, její jméno, náš vztah k ní, stručný popis)
stať:
a) vnější projevy povahy b) vztah k lidem, jednání c) vztah k přírodě, k prostředí d) vztah k práci e) nadání, schopnosti, zájmy f) vztah k sobě samému
závěr, zobecnění, shrnutí (v čem je naším vzorem, co na osobě kritizujeme)
S postupy zapsanými přirozeným jazykem se v životě setkáváme nejčastěji, a to nejen jako jejich vykonavatel, ale také jako jejich tvůrce.
Postup návodový může být doplňován i o prvky popisné a informační a může rovněž přecházet ve výklad s rostoucí odborností. Vlastností textu má být srozumitelnost, explicitnost, kompletnost a souvislost (časová a logická návaznost). Jedná se o text kohezní (soudržný), sukcesivní a spíše explikativní, i když jde v podstatě o enumeraci (výčet) dílčích činností. Instrukce musejí být spojeny „záměrem autora, cílem textu, jedním tématem a progresivní časovou perspektivou“.
Útvar návodového postupu je návod a jeho různé druhy. Návod se však převážně považuje za slohový útvar (jako dynamizovaný popis pracovního postupu) slohového postupu popisného.
Popis pracovního postupu se vyznačuje přesným a výstižným vyjadřováním a přehledností. K přesnému vyjadřování přispívají především zejména odborné názvy (termíny). Jednotlivé činnosti (fáze postupu) jsou zachyceny v přesné časové posloupnosti.
Jak vypadá kvalitní popis pracovního postupu přirozeným jazykem, co by mělo být součástí dobrého návodu a co je nutno dodržet?
Na co si dát pozor:
Jazyková správnost. Pokud je něco česky, je šance, že to má jasně daný význam (na kterém se všichni shodnou). Pokud něco není česky, nemá to význam žádný, i kdyby se všichni shodli na tom, co tím asi autor myslel a jaký je nejpravděpodobnější význam daného slova.
Instrukce musí být poznat jako instrukce.
Instrukce musí být popsány dost podrobně, aby bylo jasné, co a jak dělat.
Všechna neznámá slova, termíny a podobně musí být jasně a jednoznačně vysvětlena.
Jasná návaznost instrukcí („co dělat dál“); zejména u rozhodování je nutno pokrýt všechny alternativy.
Při opakovaném provádění instrukcí musí být jasné, které instrukce se opakují a za jakých podmínek.
Pokud postup nekončí na konci popisu, je třeba konec výslovně sdělit.
Pokrytí všech očekávaných eventualit (co je či není očekáváno, je vhodné vypsat už u pracovních podmínek).
