Shakespeare není jen dramatik, působil také jako básník. V roce 1609 vydal sbírku 154 sonetů. Sonety ale nevytvořil najednou, vznikaly pravděpodobně delší dobu. V řadě sonetů se objevuje i motiv lásky a touhy a to nejen k ženě ale i k muži.
William Shakespeare je typickým autorem renesanční literatury. Jeho díla jsou světského rázu bez náboženských motivů, které byly pro předcházející období typické. Jeho dramata jsou psána veršem, který ale není vždy rýmovaný. Verše působí bez rytmu a měly by se přednášet s důrazem na druhé slabice. Shakespeare začínal jako většina autorů tradičním jazykem, postupně si ale utvořil vlastní styl, který je kompromisem mezi tradičním a volným stylem.
SHAKESPEAROVA DÍLA:
Antonius a Kleopatra – tragédie
Bouře - romance
Coriolanus – tragédie
Cymbelín - romance
Dobrý konec vše napraví - komedie
Dva šlechtici z Verony - komedie
Dva vznešení příbuzní – romance (autor i John Fletcher)
Fénix a hrdlička – báseň
Hamlet - tragédie
Jak se vám líbí - komedie
Jindřich IV. – historická hra
Jindřich V. – historická hra
Jindřich VI. – historická hra
Jindřich VIII. – historická hra (autor i John Fletcher)
Uvedený životopis Williama Shakespeara může sloužit jako pomůcka pro tvorbu referátu na téma William Shakespeare.
Přesné datum narození Williama Shakespeara není známé, v pramenech je ale uvedené jeho datum křtu, a to je 26. dubna 1564. Stalo se tak ve městě Stratford nad Avonou, kde Shakespeare prožil podstatnou část svého života. Shakespeare nepocházel z chudých poměrů, jeho otec se živil jako úspěšný rukavičkář a matka pocházela z bohaté velkostatkářské rodiny. Jeho rodiče měli včetně Williama osm dětí. O dětství Williama Shakespeara toho není mnoho známo, ví se ale, že ve Stratfordu navštěvoval gymnázium, kde se věnoval latině a klasickému umění (tento studijní program byl totiž na všech gymnáziích). Shakespeare se také již v 18 letech oženil, a to dokonce s ženou o osm let starší, s Annou Hathawayovou. Celkově jejich svatba byla připravena ve spěchu, pravděpodobným důvodem bylo těhotenství Anny. Zhruba šest měsíců po svatbě se totiž narodila jejich první dcera Susanne. O dva roky (1585) později se manželům narodila dvojčata, syn Hamnet a dcera Judith. Hamnet se ale nedožil dospělosti. O Shakespearově životě v období mezi lety 1585 a 1952 toho není moc známo. Různí životopisci mu přisuzují různé životní události. Některé pověsti říkají, že byl pytlákem a před trestem utekl do Londýna, jiné pověsti říkají, že pracoval jako domácí učitel, nebo že začal pracovat u divadla jako hlídač koní.
Shakespeare nepatřil k těm autorům, kteří by se proslavili až po své smrti. Úspěch zažil již za svého života, přestože není známé, kdy začal psát. Jisté je, že některé jeho hry byly v Londýně hrány již v roce 1592. Shakespeare se také stal členem divadelní společnosti Lord Chamberlain´s Men, kde fungoval jako herec a dramatik. V této společnosti působil, i když pak změnila název na King´s men. Tato společnost sídlila v divadle Globe, které z jedné desetiny vlastnil i Shakespeare. Postupně Shakespeare přestal fungovat jako herec a soustředil se hlavně na tvorbu divadelních her. Většinu her napsal v letech 1590 – 1604. Psal komedie, historické hry i tragédie. Většinu času během své herecké a autorské kariéry prožil v Londýně, případně ve Stratfordu. Z Williama Shakespeara se stal velmi dobře finančně zajištěný muž, který si mohl dokonce koupit jeden z největších domů ve Stratfordu (dům se nazýval New Place) a zároveň i dům na londýnském předměstí. V roce 1613 se ale natrvalo vrátil do rodného města, kde žil až do smrti. Londýn ale při některých příležitostech navštívil. Žádnou z divadelních her už po tomto roce nenapsal. Dokonce jeho poslední tři hry pravděpodobně ani nenapsal sám, ale podílel se na tom také autor John Fletcher. Shakespeare zemřel 23. dubna 1616 a většinu svého majetku odkázal nejstarší dceři Susanne s tím, že majetek předá svému prvnímu synovi. Susanne ale s manželem Johnem Hallem měli ale jen dceru Alžbětu, která zemřela bezdětná. Ani Judith s manželem Thomasem Quineym se nedočkali od svých tří dětí vnoučat.
Shakespeare byl pohřben před oltářem v kostele Holly Trinity Church.
Přesné datum narození Williama Shakespeara není známé, jisté je jen, že pokřtěn byl 26. dubna roku 1564 ve Stratfordu nad Avonem. Jeho otec pracoval jako rukavičkář, současně byl také radním ve městě. Jeho matka byla dcerou velkostatkáře. Ve Stratfordu také vyrůstal. Když mu bylo osmnáct, oženil se s Anne Hathawayovou, s níž měl tři děti. Anne v době svatby bylo 26 let.
O jeho osobním životě není mnoho informací, různí autoři a badatelé mu přisuzují různé osudy.
Někdy v období mezi lety 1585 a 1592 se v Londýně stal celkem úspěšným hercem a spisovatelem. Také byl jedním z vlastníků herecké společnosti Lord Chamberlain´s Men.
Zhruba tři roky před svou smrtí se vrátil zpět do Stratfordu, kde pak zemřel dne 23. dubna 1616.
William Shakespeare se řadí mezi nejvýznamnější světové básníky a dramatiky, jehož díla byla přeložena do většiny hlavních jazyků.
Seznam významných děl:
Antonius a Kleopatra – divadelní hra: tragédie
Bouře – pohádková hra
Cardenio – nedochovaná pohádková hra, kterou napsal společně s autorem J. Fletcherem
Coriolanus – divadelní hra: tragédie
Cymbelín - pohádková hra
Dobrý konec vše napraví – divadelní hra: komedie
Dva šlechtici z Verony – divadelní hra: komedie
Dva vznešení příbuzní – pohádková hra, kterou napsal společně s autorem J. Fletcherem
Fénix a hrdlička – sbírka básní
Hamlet – divadelní hra: tragédie
Jak se vám líbí – divadelní hra: komedie
Jindřich IV. – historická hra
Jindřich V. – historická hra
Jindřich VI. – historická hra
Jindřich VIII. – historická hra, kterou napsal společně s autorem J. Fletcherem
Julius Caesar – divadelní hra: tragédie
Komedie plná omylů – divadelní hra: komedie
Král John – historická hra
Král Lear – divadelní hra: tragédie
Kupec benátský – divadelní hra: komedie
Macbeth – divadelní hra: tragédie
Marná lásky snaha – divadelní hra: komedie
Mnoho povyku pro nic – divadelní hra: komedie
Nářek milenčin – sbírka básní
Něco za něco – divadelní hra: komedie
Othello – divadelní hra: tragédie
Perikles – pohádková hra
Richard II. – historická hra
Richard III. – historická hra
Romeo a Julie – divadelní hra: tragédie
Sen noci svatojánské – divadelní hra: komedie
Sonety – sbírka básní
Timon Athénský – divadelní hra: tragédie
Titus Andronicus – divadelní hra: tragédie
Troilus a Kressida – divadelní hra: tragédie
Vášnivý poutník – sbírka básní
Večer tříkrálový – divadelní hra: komedie
Venuše a Adonis – sbírka básní
Veselé paničky windsorské – divadelní hra: komedie
Zimní pohádka – pohádková hra
Zkrocení zlé ženy – divadelní hra: komedie
Znásilnění Lukrecie – sbírka básní
Díla, u nichž není Shakespearovo autorství jisté
Edward III. – historická hra, kterou měl Shakespeare napsat společně s T. Kydem
Locrine – tragédie
Londýnský marnotratník – komedie
Merlinovo narození – komedie, kterou měl Shakespeare napsat společně s W. Rowleym
Sir John Oldcastle – historická hra
Sir Thomas More – historická hra, kterou měl Shakespeare napsat společně s T. Dekkerem, T. Heywoodem, A. Mundayem a H. Chettlem
Manželství čisté jest nejdůvěrnějším přátelstvím – je to vrchol spojení, naší dobou tak pěstované a chválené, asociace duší. Nemůže být intimnější asociace, než mezi mužem a ženou. Manželství ženě i muži má být vyšším vývojem. V manželství začíná se nový život. (Tomáš Garrigue Masaryk)
Jak mě nenávidíte, těší mě to stejně, jako kdybyste mě milovali, protože to je důkaz toho, že nejsem nijak lhostejný vašemu srdci. (Théodore de Banville)
Když opravdu miluješ, není žádná překážka dost velká, aby ti zabránila být s tím, koho miluješ.
Když milovat, tak milovat celou duší, celým srdcem, jen nic polovičatého. (Karel Havlíček Borovský)
Eskymáci mají padesát dva výrazů pro sníh, protože je to pro ně důležité. Stejně tolik jmen by mělo být pro lásku. (Margaret Atwood)
Rozum se na delší dobu zastaví v životě mnohokrát. Srdce jen jednou. Holandské přísloví
když tě někdo opustí, nesnaž se ho nenávidět...ale dokaž mu, ŽE UDĚLAL CHYBU.
Pokud chceš jít rychle, jdi sám. Pokud chceš dojít daleko, choď s někým. Africké přísloví
Řekl jsem ti přede všemi: “ Miluji tě“. Oni se mi vysmáli, ale ty ses na mě usmála a řekla “ Taky tě miluju“. A poté mi byli všichni UPLNĚ jedno.
Nemusíš být u mě, ale stále jsi v mých myšlenkách.
Nikdy se nenech odradit od možnosti někomu říct, co k němu cítíš. Protože to může být tvoje poslední možnost.
Láska se nemění každou hodinou či dnem, ale trvá celý život. A jestli se mýlím, nikdy jsem nic nenapsal a nikdy se nestalo, že se dva lidé milovali. William Shakespeare
Vše na tomto světě se dá napravit jen jemným teplem lásky, poněvadž jinak je to nemožno. (Jan Amos Komenský)
Láska je jako hra na klavír. Nejprve se musíš naučit hrát podle pravidel. Potom musíš na pravidla zapomenout a hrát podle srdce.
Láska je rozkoš, která se mění v bolest, není-li opětována.
Dávej, ale nenech se využívat. Miluj, ale nedovol, aby tvé srdce bylo zneužíváno. Důvěřuj, ale nebuď naivní. Naslouchej ostatním, ale neztrať svůj vlastní hlas.
„Na konci vždy vše dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak to potom ještě není konec.“ John Lennon
„Neříkej, že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dny, kdy to bude daleko horší: budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci.“ Jan Werich
„K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama.“ Edmund Burke
„Neštěstí je příležitostí pro statečnost.“ Seneca
„Ze všech vášní duše škodí tělu nejvíce smutek.“ Tomáš Akvinský
„Neboj se ani tak neznalosti, jako falešných znalostí. Lépe je neznat nic než mít za pravdu to, co pravda není.“ Lev Nikolajevič Tolstoj
„Láska má příchuť věčnosti, ale taky je to pořádné sousto ničeho.“ Robert Fulghum
„Často zapomínáme, že lidé, s nimiž musíme žít, také musí žít s námi.“ Lafayette Ronald Hubbard
„Koupit psa je jediný způsob, jak získat za peníze lásku.“ George Bernard Shaw
„Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“ Elbert Hubbard
„Zeptáš-li se mudrce, co je láska, odpoví, že je to kladný projev nenávisti.“ Giacomo Casanova
„Pohodlí je pro zbabělce a nehezké lidi.“ Kristin Cast
„Velká láska se podobá útrapám válečných výprav.“ Buddha
„Zkušenost není to, co se vám stane. Zkušenost je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo.“ Aldous Leonard Huxley
„Příště si toho brouka můžeš zabít sám a já za tebe převezmu náročnou šichtu postávání kolem s otevřenou pusou.“ Mary Bierbaum
„Nejpošetilejším ze všech omylů je, když si mladé dobré hlavy myslí, že ztratí originalitu, jestliže uznají pravdy, které uznal již někdo před nimi.“ Johann Wolfgang von Goethe
„Pouze ti, kdo vidí neviditelné, dokážou nemožné!“ Patrick Snow
„Když má člověk strach, přestává uvažovat.“ Paul Henry Dietrich Holbach
„Kdo mnoho lže, ten tolik podezírá, že nenajde už, čím by lež svou smyl.“ Tirso De Molina
„Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede.“ Arthur C. Clarke
„Krása je moc, kterou žena okouzluje milence a děsí manžela.“ Ambrose Bierce
„Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.“ William Shakespeare
„Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje.“ Oscar Wilde
„Obezita je vítězství nad buržoazní morálkou.“ Woody Allen
„Jestli se domníváš, že celý svět je špatný, pak si uvědom, že se skládá i z lidí, kteří jsou jako ty.“ Mahátma Gándhí
„Osud je vůl, to jsem si všim'. Ten si dělá věci podle sebe a nebere na nikoho ohled.“ Jan Werich
„Svoboda neznamená nic pro ptáka, který se ještě nenaučil létat.“ Valeriu Butulescu
„Revoluce je jako jízdní kolo. Když nejede dopředu, padá.“ Che Guevara
„Víme, co jsme, ale nevíme, co z nás může být.“ William Shakespeare
„Všichni lidé jsou špatní, dokud je nutnost nepřivede k tomu, aby byli dobří.“ Niccolo Machiavelli
„Je možné se vyhýbat smrti, ale ne se jí vyhnout.“ Walther
„Většina lidí spotřebuje více energie na mluvení o problémech než na jejich řešení.“ Henry Ford
„Neposuzujte ženy podle toho, jak často chodí do knihovny. Možná se jim líbí knihovník.“ Milan Růžička
„Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.“ Seneca
„Bůh nám dal život, aniž by se nás ptal. Proč by to měl dělat, když nám ho zase odebírá?“ Roberto Gervaso
Nic není samo o sobě dobré ani špatné, teprve naše mysl to takovým učiní. (William Shakespeare)
Tvůj život je výsledkem rozhodnutí, které děláš. Pokud se ti tvůj život nelíbí, je čas vybrat si lépe
Soustřeď se na dobré myšlenky a stanou se dobré věci. Zůstaň pozitivní. Mysli pozitivně. Konej pozitivně.
Stáváme se tím, na co nejčastěji myslíme a to je to nejpozoruhodnější tajemství. (Earl Nightingale)
Naučila jsem se, že lidé zapomenou na to, co jste řekl, lidé zapomenou na to, co jste udělal, ale lidé nikdy nezapomenou na to, jak se s vámi cítili. (Maya Angelou)
Není to nejsilnější jedinec, který přežije, ani ten nejinteligentnější, ale ten, který je schopen nejlépe reagovat na změnu. (Charles Darwin)
Získáš sílu, odvahu a sebevědomí každou zkušeností, ve které se konečně přestaneš dívat strachu do tváře. Jsi schopen sobě říci: „Už jsem zažil dost hrůzy. Mohu brát věci tak, jak přijdou.“ Musíš udělat to, o čem si myslíš, že nemůžeš. (Eleanor Roosevelt)
Vždy jděte za svými vášněmi. Nikdy se sebe neptejte, jestli je to realistické, nebo ne. (Deepak Chopra)
Zdravě sebevědomá žena se nebojí budoucnosti a toho, co přijde.
Málo sebevědomá žena se dívá na svoje problémy jako na životní krize.
Zdravě sebevědomá žena se dívá na svoje problémy jako na výzvy a příležitosti.
Zdravě sebevědomé ženy jednou změní svět k lepšímu.
Zdravé sebevědomí a sebeláska jsou klíčem ke štěstí.
Málo sebevědomá žena se šikanuje uvnitř své hlavy více, než ji šikanuje její okolí....přišel čas s tím přestat!
Pokud mysl přemýšlí pozitivním způsobem, dokáže úžasné věci. (Norman Vincent Peale)
Nic není dobré ani špatné samo o sobě. Záleží na tom, co si o tom myslíme. (William Shakespeare)
Veselému člověku připadá veselý celý svět. (Johann Wolfgang Goethe)
Pro optimisty není život problémem, ale pokaždé znovu řešením. (Marcel Pagnol)
Vytvořte si životní pravidlo, že nikdy nebudete litovat a nikdy se nebudete ohlížet zpátky. Lítost je otřesným plýtváním energie, nemůžete na ní stavět, je dobrá jenom na to, abyste se v ní utápěli. (Katherine Mansfield)
Přestaňte se zabývat svými minulými nezdary. Nestyďte se za věci, které jste provedli. Všichni jsme chybovali. Copak to nevidíte? Všechny ty věci vám pomohli stát se tou překrásnou osobou, kterou nyní jste! Kráčejte s hlavou vzhůru, protože nedovolíte, aby vás chyby z minulosti pohltily. Poučili jste se! Porazili jste je! Stali jste se lepší verzí svého JÁ. Buďte na sebe pyšní už dnes! (Stephanie Lahart)
Trpělivost a vytrvalost mají kouzelný účinek, před kterým těžkosti mizí a překážky se vytrácejí. (John Quincy Adams)
Nejkrásnější a nejhlubší pocit, jaký může člověk zažít je poznat tajemno. To je základním principem náboženství, stejně tak jako veškerého seriózního úsilí v umění a ve vědě. (Albert Einstein)
Včera jsem byl chytrý, proto jsem chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý, proto měním sám sebe. (Neznámý autor)
Kdybyste více poznali sebe, potřebujete nejdříve na sebe zapomenout. (Dogen Zen-Ji)
Díky meditaci se stáváte více a více sami sebou. (David Lynch)
Duše vždy ví, jak se uzdravit. Výzvou je ale umlčet mysl. (Caroline Myss)
Dar naučení se meditovat je tím největším dárkem, který můžete dát sami sobě. Jenom pomocí meditace můžete podniknout cestu k objevení vaší skutečné podstaty, abyste našli stálost a sebedůvěru, kterou potřebujete k životu. Meditace je cestou k osvícení. (Sogyal Rinpoche)
Shakespearovou nejznámější divadelní hrou je tragédie Romeo a Julie, kterou Shakespeare publikoval v roce 1595. Hlavními motivy této tragédie jsou nesmiřitelné nepřátelství a osudová láska. Hra je psána v promluvách, některé jsou místy velmi dlouhé. Konverzace mezi některými aktéry je plná slovního humoru, vtipů a dvojsmyslů. Hlavními postavami jsou velmi mladí lidé Romeo a Julie, jejich rodiče Montekové a Kapuleti, Juliin bratranec Tybalt, otec Vavřinec, Juliina chůva, místní vévoda veronský a jeho příbuzný Paris a Romeovi přátelé. Příběh je napsán v pěti jednáních, která se skládají z několika výstupů, a odehrává se převážně v italské Veroně.
Tragédie začíná prologem, který vypráví chorus, ten shrne hlavní děj příběhu. První jednání začíná setkáním sluhů Monteků a Kapuletů, kteří se vzájemně snaží vyprovokovat k souboji. Do hádky přichází také Kapulet a Montek a i oni se ženou do sporu. Rozčilený veronský vévoda rozhodne, že bude trestat smrtí porušení jeho zákazu soubojů mezi rodinami Montekových a Kapuletových. Benvolio Montekovi popravdě vypoví, jak se vše odehrálo. Když většina aktérů odejde, přijde Romeo a společně s Benvoliem řeší jeho trápení s láskou. Romeo je totiž zamilován do starší dívky Rosaliny, která se má stát jeptiškou. Romeo se tím trápením užírá. Mezitím Paris žádá Kapuleta o ruku jeho dcery Julie, Kapulet ale z žádosti není nadšený, protože mu Julie přijde ještě na svatbu mladá. Kapulet pak pošle sluhu se seznamem hostů na jeho ples. Sluha ale neumí číst, a tak požádá Romea a Benvolia, které potká, aby mu seznam přečetli. Ti tak učiní a rozhodnou se, že na ten maškarní ples také zajdou. U Kapuletů mezitím vede matka s Julií rozhovor o Parisovi a chůva jim při tom hlasitě asistuje. Zřetelně se projevuje její upovídaná povaha. Na vše má vlastní názor a dává ho jasně znát. Julie odsouhlasí matce, že se bude snažit mít se k Parisovi.
Večer ke Kapuletovým přichází Romeo s Benvoliem a Merkuciem. Oba Romeovi přátelé se velmi těší na ples, jak se budou bavit. Romeo tam jde ale jen proto, aby viděl Rosalinu. Kapulet mezitím vítá nově příchozí, když v tom Romeo spatří Julii a žádá sluhu, aby mu sdělil, kdo je ta krásná dívka, ten ale Julii nepozná. Romeo se do ní hned zamiluje. Jeho tichý monolog ale vyslechne vznětlivý Tybalt, který ho po hlase pozná a chce si to s ním vyřešit soubojem. Juliin otec mu to ale rozmluví, souboj si nepřeje, navíc mu přítomnost Romea na plese nevadí. Vidí totiž, že se Romeo chová vzorně a nikomu nepřekáží. Tybalt je i přesto uražený a raději z plesu odchází. Romeo se mezitím dává do tance s Julií, která se neznámý mladík také velmi líbí. Dokonce dojde i na několik polibků. Až v závěru večera se Romeo dovídá, že jeho vyvolenou je dcera nepřítele. Stejně tak této pravdě musí čelit i sama Julie. Nešťastný Romeo odchází, ale v průběhu večera se ke Kapuletovým znovu vrací. Vkrade se totiž do jejich zahrad, kde pozoruje Julii, která stojí na balkoně a vede monolog o své lásce k Romeovi. Nadšený Romeo vystupuje ze stínu a také se Julii vyznává ze své lásky. Tu trochu mrzí, že jí slyšel, protože se nehodí, aby dívka dávala najevo lásku jako první. Romeo je ale rád, že je to oboustranný cit. Oba milenci se dohodnou, že se následující den vezmou, Romeo vše hodlá zařídit, Julie k němu druhý den pošle chůvu, aby věděla, kdy a kde ke sňatku dojde. Jedná se o nejznámější balkónovou scénu. Romeo se pak vydá za bratrem Vavřincem, který je nejdříve velmi překvapený, jak rychle Romea přešla láska k Rosalině. Nakonec ale vidí na lásce mladých milenců samá pozitiva, domnívá se, že by to oba znepřátelené rody mohlo usmířit.
Ráno se na ulici setkává Benvolio s Merkuciem a diskutují o tom, že Tybalt poslal k Romeovi dopis s vyzváním k souboji za včerejší urážku. V tom přichází Romeo. Oba přátelé jsou velmi překvapení, jak je veselý, když ho včera viděli naposled, utápěl se v depresích. Na scénu přichází také Juliina chůva se sluhou Petrem. Merkucio se s chůvou pustí do slovní přestřelky. Chůva se po dlouhém rozhovoru doví vše, co potřebuje, a vydává se zpět za Julií. Julie mezitím napjatě čeká na její návrat. Když chůva přijde, tak se z ní snaží vymámit informace. Chůva ji nakonec prozradí, kdy a kde svatba proběhne. Julie je nadšená a vydá se na obřad. Krátce po jejich svatbě se Merkucio a Benvolio procházejí po ulicích, kde také potkají Tybalta, který je v bojovné náladě, a tak je provokuje. Schyluje se ke konfliktu, když v tom přichází pozitivně naladěný Romeo. Tybalt se ho snaží vyprovokovat, ale Romeo se nedá. Snaží se mu vysvětlit, že ho má svým způsobem rád, ale Tybalt to odmítá chápat. Neustále Romea uráží, až to Merkucio nevydrží a dojde k souboji. Romeo se snaží boj zastavit, ale Tybalt využije Merkuciovy nepozornosti a bodne ho. Merkucio umírá. Romeo zdrcený smrtí přítele se vydává za Tybaltem a zabije ho. Poté musí prchnout, protože ví, že by ho veronský vévoda nechal popravit. O smrti Merkucia a Tybalta se dovídají Montekové, Kapuleti i vévoda. Benvolio vypoví, jak se vše událo a vévoda odsoudí Romea k vyhnanství z Verony. To ale Kapuletům nestačí, chtějí se Romeovi pomstít. Chůva se vydává za Julií informovat jí o smrti jejího oblíbeného bratrance, ale podá to velmi chaoticky, a proto se Julie domnívá, že zemřel Romeo a má pocit, že jí žalem pukne srdce. Chůva ji ale vyvede z jejího omylu. Julie se uklidní, přestože ji mrzí, že zemřel Tybalt. Pak ale zjistí, že je Romeo za trest vyhnán z Verony a přijde ji, že je to téměř rozsudek smrti. Chůva, která Julii velmi miluje, se vydá za Romeem, který se ukrývá u bratra Vavřince. Romeo si přeje prožít s Julií jejich svatební noc. To se také stane, když za ní přijde v noci. K ránu ji ale musí opustit, odjíždí do Mantovy. Ten samý večer přijde ke Kapuletovým Paris, aby jim vyjádřil upřímnou soustrast. S Kapuletem se dohodnou, že si Paris přeci jen vezme Julii, a to velmi brzo. Paní Kapuletová se vydá za Julií, aby jí to sdělila, ta z toho panikaří, protože je již vdaná, ale rodiče to neví. Chůva se jí snaží přesvědčit, aby to nikomu neříkala a vzala si Parise, který je podle chůvy lepším mužem. Julie to odmítá, ale před chůvou se přetvařuje a předstírá, že si ho chce vzít. Vydává se za bratrem Vavřincem a žádá ho o radu. Ten přijde na řešení, dá jí extrakt z bylin, který vytváří u člověka stav podobný smrti. Julie tak má předstírat vlastní smrt. Julie se tedy vrací domů, kde předstírá souhlas se svatbou. Její otec i matka jsou velmi šťastní. Bratr Vavřinec mezitím pošle jiného bratra za Romeem s dopisem, kde vše Romeovi vysvětlil a žádal ho, aby Julii osvobodil z hrobky a odvezl ji z Verony. Romeo ale dopis nedostane. Večer před svatbou Julie vypije daný extrakt a upadne do falešné smrti. Tak jí najde chůva, která její smrtí velmi trpí, stejně jako všichni Kapuletovi a mladý Paris. Julie je pohřbená v rodinné hrobce. O její smrti se v Mantově dovídá i Romeo, který se rozhodne také zemřít, a proto si u lékaře koupí prudký jed a odjede zpět do Verony, kde se vydá k hrobce Kapuletů. Tam se ale setkává s Parisem, který donesl Julii květiny. Paris se domnívá, že chce Romeo zneuctít hrob Kapuletových a dojde k zápasu. Paris při něm umírá. Jeho posledním přáním je, aby spočinul vedle Julie, to mu také Romeo splní. Sám vedle jejího těla vypije jed a zemře. V tom okamžiku se probírá i Julie a vidí zemřelého Parise a Romea. Bratr Vavřinec, který jí přišel vysvobodit z hrobky, se jí snaží přesvědčit, aby s ním odešla a uchýlila se do kláštera, Julie to odmítá, a když oba uslyší velký hluk zvenčí, bratr Vavřinec odejde. Julie zůstává v hrobce sama a rozhodne se zemřít vedle milovaného Romea. Pokusí se také otrávit jedem z jeho úst, jed ale nepůsobí, a tak se probodne Romeovou dýkou. Mezitím je venku chycen bratr Vavřinec. Ten společně s Romeovým sluhou vše vysvětlí jak Kapuletovým, tak i panu Montekovi, který zároveň trpí i nad smrtí ženy. Kapuletovým a Montekovi dojde, že jejich nepřátelství způsobilo smrt jejich milovaných dětí a usmíří se. Dohodnou se nakonec, že Montek postaví zlatou sochu pro Julii a Kapulet zase na oplátku nechá postavit zlatou sochu pro Romea. Tak až smrtí jejich nejbližších se usmířily dva nesmiřitelně znepřátelené rody.
Mezi Shakespearovy nejznámější divadelní hry patří zcela nepochybně příběh o dánském princi Hamletovi. Tato tragédie byla vydána někdy v letech 1599 – 1602. Hlavním motivem této hry je pomsta. Příběh je psán v promluvách, které jsou místy velmi dlouhé. Jedná se hlavně o Hamletovy filozofické monology, v nichž převážně řeší otázky života. Jeho promluvy jsou často plné vtipu, ironie a někdy i dvojsmyslů. V knize se také objevuje velká řada rčení, přísloví i bohatých přirovnání. Hlavními postavami jsou tedy Hamlet, jeho strýc Claudius, Hamletova matka Gertruda, nejvyšší komoří Polonius a jeho děti Ofelie a Laertas. Svůj význam v příběhu mají i Hamletovi přátelé Horacio a Rosencrantz a Guildenstern.
Tragédie Hamlet, princ dánský se skládá z pěti jednání. Hamletův příběh začíná před branami královského hradu Elsinor, kde se střídá stráž důstojníků. S jedním z nich také přichází Hamletův přítel Horacio. Chce se sám přesvědčit, že se u hradu objevuje duch podobný zemřelému králi. Moc tomu ale nevěří, svůj názor změní, až když ducha spatří. Přestože má strach, rozhodne se ducha oslovit, ten mu ale neodpoví a se zakokrháním kohouta zmizí. Horacio se rozhodne, že o tom poví Hamletovi. Příběh pak pokračuje na hradě, kde se král Klaudius dovídá o pokusu norského prince Fortinbase napadnout dánské království, rozhodne se o tom informovat Fortinbasova strýce, který je králem. Norska. Král se také dovídá, že se hodlá do Francie vrátit syn komořího Laertes. Hamlet se na vládu svého strýce dívá velmi skepticky a ironicky. Nejvíce nesouhlasí s tím, že si ho jeho matka vzala dva měsíce po smrti jeho otce. Považuje to za zradu a je si jistý, že se Klaudius nemůže v ničem jeho otci vyrovnat. I přesto matku poslechne, když ho prosí, aby s nimi zůstal v Dánsku a nestudoval dál již. Právě ve chvíli, kdy se trápí matčinou zradou na otci, tak přichází Horacio a vypráví mu o přízraku, který je podobný bývalému králi oblečenému ve zbroji. Hamlet chce přízrak spatřit a vydá se s Horaciem k branám hradu. Cestou ho zpovídá, jak duch vypadá. Hamlet se obává, že přítomnost otcova ducha ve zbroji věští něco špatného.
Mezitím v domě komořího Polonia se Laertes loučí se svou sestrou Ofélií a varuje ji před Hamletem, bojí se, aby se do něj Ofélie nezamilovala a nevzdala se mu. Varuje ji, že to s ní Hamlet jistě nemyslí vážně. Mezitím přichází Polonius a také se loučí s Laertem, dává mu mnoho rad, jak se má ve Francii chovat. Radí mu například, aby si nechával pro sebe, co si myslí, také že má jednat s rozmyslem a vážit si pravých přátel. Zároveň ho ale varuje před unáhlenými přátelstvími a zbytečnými rvačkami. Zároveň pokud je ale nutné bojovat, tak se má chovat tak, aby se ho nepřátelé báli. Radí mu, aby naslouchal, co mu lidé říkají, ale příliš to nekomentoval, také aby lidi sám neodsuzoval. Měl by se také dobře oblékat, zároveň by to ale nemělo být příliš výstřední. Neměl by si také peníze půjčovat, ale ani by neměl půjčovat někomu jinému. Po těchto cenných radách Laertas odchází a odplouvá do Francie.
Polonius po jeho odchodu vyzvídal u Ofélie, co jí Laertas říkal. Sám ale s Laertem souhlasí, také se bojí, že by jí mohl Hamlet zneužít. Poradí jí, aby s Hamletem raději nezůstávala o samotě a příliš se s ním nevybavovala.
Hamlet zatím večer čeká s Horaciem a důstojníkem Marcellem na hradbách. Duch se opět zjeví, a když přijde blíž, je znát, že chce mluvit s Hamletem o samotě. Přátelé ho od toho ale odrazují, bojí se, aby se mu něco nestalo. Hamlet i přes jejich varování jde za duchem, který na něj opravdu promluví. Je to duch jeho otce, který ještě musí nějakou dobu pobýt na zemi. Duch prozradí Hamletovi, jak zemřel. Hamlet se dovídá, že jeho otce zabil Klaudius. Když otec spal, tak se k němu připlížil a nalil mu jed do ucha, což ho zabilo. Hamletova otce velmi trápilo, že ho žena, kterou tak miloval, tak rychle zradila. Duch zmizí a Hamlet je pevně rozhodnutý svého otce pomstít. Přichází za ním Horacio a Marcellus a Hamlet je donutí přísahat na meč, že nic z noci neprozradí nikomu.
Další část příběhu se odehrává s určitým časovým odstupem. Polonius mluví se svým sluhou Reynaldem, kterého posílá do Francie, aby zjistil, jak si tam Laertus vede, má k tomu využít určité lsti. Má se seznámit s lidmi, kteří Laerta znají a předstírat, že ví o Laertovi něco špatného, pokud se k němu přidají s negativními zkušenostmi, tak by pak Polonius Laerta z Francie odvolal. Když sluha odejde, tak přichází Ofélie, která otci vypráví, jak se u ní zjevil Hamlet a vypadal velmi rozrušeně. Polonius se obává, že Hamlet zešílel láskou k Ofélii a litoval toho, že mu v lásce příliš nedůvěřoval. Litoval, že donutil Ofélii, aby Hamletovi vracela dárky a dopisy. Mezitím na hradě vítá král Hamletovy bývalé spolužáky Rosenkrantze a Guildensterna, a spolu s královnou je žádá, aby zjistili, co Hamleta tak trápí. Oba muži se snaží králi vlichotit. Když muži odejdou, navštíví krále Polonius a řekne mu, o jeho obavách, že Hamlet zešílel kvůli Ofélii. Král i královna si velmi přejí, aby to tak doopravdy bylo. Královna se ale bojí, že je to kvůli smrti jejího prvního manžela a její rychlé druhé svatbě. Polonius králi navrhl, aby se skryli a vyslechli rozhovor mezi Hamletem a Ofélií. Přichází také posel, který je informuje, že starý norský král zjednal pořádek a mladý Fortinbras potáhne proti Polákům, ne proti Dánům. Hamlet se setkal také s Poloniem a zkoušel na něj své předstírané bláznovství různými dvojsmysly. Polonia nejvíce z rozhovoru zaujalo, že Hamlet často odkazuje k jeho dceři, to ho utvrdilo v jeho přesvědčení o příčinách jeho šílenství. Hamlet se také setkává s bývalými spolužáky a je mu jasné, proč přijeli, nevěří jim příliš.
Oba mu také ale vypráví, že se k hradu blíží divadelní soubor, Hamlet měl vždy divadlo velmi rád, a tak se na ně těší. Divadelníci přijedou a Hamlet se rozhodne, že je nechá zahrát jednu divadelní hru a sám k ní připíše část dalšího děje. Královna je zklamaná, že Rosenkrantz a Guildenstern zatím nezjistili, co Hamleta trápí. Mezitím se král s Poloniem schovají a sledují setkání Ofélie a Hamleta. To ale neprobíhá tak, jak si Polonius představoval. Hamlet nevyzná Ofélii lásku, naopak ji radí, aby šla do kláštera, že tam jí žádné zklamání nehrozí.
Hamlet pak s herci nacvičí hru, na níž se přijdou podívat i král a královna. Předtím Hamlet poradí Horaciovi, aby sledoval u hry krále, sám pak jistě pochopí, co Hamleta trápí. Divadelní hra má jasný obsah. Hlavní postava krále je otrávena jedem do ucha a vrah se pak ožení s královou manželkou. Klaudius nechá hru zastavit a odejde. Po představení se snaží Rosenkrantz a Guildenstern zapůsobit na Hamleta. Samozřejmě bezvýsledně. Královna pak nechá k sobě zavolat Hamleta, chce si s ním podle plánu promluvit. Klaudius se pak setká s Rosenkrantzem a Guildensternem, ti mu velmi pochlebují, začíná rozvíjet teorii o tom, že je potřeba se zbavit bláznivého Hamleta. Polonius se mezitím chystá jít ke královně vyslechnout rozhovor s Hamletem. Netuší ale, že jde na vlastní smrt. Hamlet si totiž všimne, že se někdo schovává za zástěnou, myslí si, že je Klaudius, a tak do zástěny bodne. Tím Polonia zabije. Hamlet si také na návštěvě u matky povídá s duchem otce, kterému se úplně nelíbí, že Hamlet trápí matku. Gertruda ale ducha nevidí. Hamlet se pak pokusí Poloniova těla zbavit.
Král se pak dozví, co Hamlet udělal, a je mu jasné, že se musí Hamleta zbavit, proto ho spolu s Rosenkrantzem a Guildensternem pošle do Anglie. Oba muži ale mají s sebou tajný dopis, v němž je napsáno, že má anglický král nechat Hamleta popravit. Hamlet se cestou poznává s Fortinbrasem. Na lodi si pak přečte dopis, který napsal Klaudius a vytvoří padělek, v němž je napsáno, že mají být popraveni Rosenkrantz s Guildensternem. Sám se pak vrátí do Dánska. Mezitím se ale v Dánsku zblázní Ofélie a nakonec spáchá sebevraždu utopením. Do Dánska se také vrátil Laertes, aby zjistil, co se stalo jeho otci. Protože nechápe, co se stalo a nelíbilo se mu, že pohřeb jeho otce byl podle něj nedostatečný. Povede se mu vést vzpouru, kterou Kordelius ale ukončí, když veškerou vinu svede jen na Hamleta a utěšuje Laerta, že Hamlet bude popraven v Anglii. V tu chvíli se ale dozvědí, že Hamlet se vrátil do Dánska a Laertes chce svou pomstu, s Klaudiem zosnovují plán, jehož důsledkem má být smrt Hamleta. Kordelius vymyslí, že by měl Laertes vyzvat Hamleta na souboj a zabít ho. Na hřbitově, kde dojde k pohřbu Ofélie, se objeví i Hamlet, jehož Oféliina smrt velmi zasáhla. Laertes se na něj vrhne, ale Klaudius ho uklidní. Později je Hamlet vyzván na souboj. Kordelius i Laertes se rozhodnout pojistit si smrt Hamleta. Kordelius nechá naostřit meč Laerta, ten ho ještě otráví. Kordelius také jed vlije do vína, z něhož se měl Hamlet napít. Při souboji Hamlet vyhrává, dvakrát zasáhne Laerta. Kordelius mu neustále nabízí víno, ale on ho odmítá, až se vína napije královna na zdraví Hamleta. Jed ji otráví a ona zemře, před smrtí však pochopí, že byla otrávena. Laertes mezitím poraní Hamleta, dál si ale v souboji muži omylem vymění meče a Hamlet poraní Laerta. Ten ví, že umírá, a tak Hamletovi prozradí lest, do níž ho chtěli chytit. Omluví se mu také za svůj hněv. Umírající Hamlet zabije Klaudia, a tak pomstí smrt svého otce. Horacio chce zemřít spolu s Hamletem, ale Hamlet mu to nedovolí, potřebuje, aby někdo vyprávěl, co se stalo ve skutečnosti. Dánské království také předá Fortinbrasovi. Po smrti Hamleta přijede na hrad Fortinbras, aby dánského krále informoval o svém vítězství nad Poláky. Tam se také dozvídá o smrti královské rodiny a hned uplatňuje svůj nárok na trůn. Fortinbras také v závěru vychvaluje Hamleta a lituje, že si nemohl vyzkoušet být králem.
Nikdy se nestaň pesimistou... pesimista má pravdu častěji než optimista, ale optimista si užije více zábavy a nikdo z nich běh událostí stejně nemůže změnit. (autor neznámý)
Velcí myslitelé rozebírají nápady. Průměrní myslitelé diskutují o událostech. Přízemní lidé pomlouvají jiné lidi. (Eleanor Rooseveltová)
Nic na světě nemůže vzít místo vytrvalosti. Talent to není. Není nic rozšířenější než neúspěšný člověk s talentem. Není to ani genialita, neoceněný génius je téměř rčením. Není to vzdělání. Svět je plný vzdělaných lidí na mizině. Vytrvalost a odhodlání jsou samotné všemocné. Zaklínadlo „Vytrvej“ vyřešilo a vždy vyřeší problémy lidské rasy. (Calvin Coolidge)
Pokud se zaměříte na to, co ve svém životě už máte, zjistíte, že vždycky dostanete více. Pokud se budete zaměřovat na to, čeho vám v životě chybí, nikdy nebude mít dost. (Oprah Winfrey)
Nejsem produktem mých okolností. Jsem produktem mých rozhodnutí. (Stephen Covey)
Pokud chcete dosáhnout trvalé změny, přestaňte se zaměřovat na velikost svých problémů a začněte se zaměřovat na svoji vlastní velikost. (T. Harv Eker)
Nic na světě není úplně špatně. I stojící hodiny ukazují správně dvakrát za den. (Paulo Coelho)
Chcete zjistit, kým jste? Neptejte se. Konejte! Akce vymezuje a definuje, kým jste. (Thomas Jefferson)
Optimismus je nejpříjemnější forma odvahy. (Anatole France)
Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen. (Epiktétos)
Žít zítra je příliš pozdě. Žij dnes. (Marcus Valerius Martialis)
Buď vděčný životu, protože ti dává šanci milovat a pracovat, hrát si a dívat se na hvězdy. (Henry Van Dyke)
Naučila jsem se, že lidé zapomenou, co jste řekli, lidé zapomenou, co jste udělali, ale lidé nikdy nezapomenou, jak se s vámi cítili. (Maya Angelou)
Příležitosti nepřicházejí, vy je vytváříte. (Chris Grosser)
Neptej se sebe, co svět potřebuje – zeptej se, co tě nutí žít, a potom to udělej. Protože to, co svět potřebuje, jsou lidé, kteří chtějí žít. (Howard Thurman)
Laskavost je řeč, kterou mohou hovořit i němí a již hluší slyší a rozumějí jí. (Christian Nestell Bovee)
Nepřej si, aby to bylo snadnější. Přej si být lepší. (autor neznámý)
Nemůžeš vždy kontrolovat okolnosti ve svém životě, ale můžeš kontrolovat svůj postoj vůči těmto okolnostem. (autor neznámý)
Uprostřed pohybu a chaosu, udržujte uvnitř sebe klid. (Deepak Chopra)
Znáš mé jméno, ale ne můj příběh. Slyšel jsi, co jsem udělala, ale ne čím jsem prošla.
Nedovol nikomu, aby s tebou špatně jednal. Važ si svého srdce, své mysli, těla a duše.
Stále máš ještě čas změnit cestu, po které ses vydal.
Nemůžeš zastavit vlny, ale můžeš se naučit surfovat.
Každý přichází do našeho života z určitého důvodu. Někteří se učí od nás a jiní zase učí nás
Pokud chceš něčeho dosáhnout, musíš v to věřit a dělat proto vše. Pokud něco chceš, nesmíš se VZDÁVAT! (autor neznámý)
Sni s větrem, směj se se sluncem, plač s láskou, žij s dobou, cestuj myšlenkami a koukej srdcem toho, kdo tě má opravdu rád. (František Krasul)
Nikdy nespěchej na to, čeho chceš dosáhnout.
Pokud opravdu chcete něčeho dosáhnout, najdete způsob. Pokud nechcete, najdete si výmluvu. (Jim Rohn)
Pokud jsi včera upadl, dnes povstaň. (Herbert George Wells)
Když chceš dostat moudrou odpověď, musíš se moudře zeptat. (Johann Wolfgang Goethe)
Muž, jenž má jazyk, pravím, není mužem, když jím neumí dobýti ženy. (William Shakespeare)
Dívej se i za to, co vidíš!
Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.
Všechno, co chcete, čeká na to, až o to požádáte. Všechno, co chcete, chce vás. Musíte provést akci k tomu, abyste to získali. (Jack Canfield)
Způsobem, jak se nastartovat, je přestat mluvit a začít dělat. (Walt Disney)
Lidé, kteří jsou dostatečně šílení k tomu, aby si mysleli, že změní svět, jsou ti, kteří to udělají. (Rob Siltanen)
Určete své problémy, ale dejte svoji sílu a energii řešením. (Tony Robbins)
To, co hledáte, hledá vás. (Rumi)
Co si mysl dokáže představit a uvěřit tomu, toho je možné i dosáhnout. (Napoleon Hill)
Člověk, který má důvěru v sebe, získává důvěru ostatních.
Pamatuj, že se postavím tolikrát, kolikrát mě shodíš, jen proto abys věděl, že mám sílu bojovat. A budu vstávat do doby, dokud nepochopíš, že to nemá význam.
Neříkej světu, co chceš udělat. Udělej to! (Napoleon Hill)
Člověk je zrozen, aby žil, ne, aby se připravoval na život. (Boris Pasternak)
Vize bez akce je jenom denním sněním. Akce bez vize je noční můrou. (Japonské přísloví)
Nemůžete kopnout gól, pokud sedíte na lavičce. Abyste to udělali, musíte se převléknout a zúčastnit se hry. (Israelmore Ayivor)
Vesmír vám nepřinese to, na co myslíte. Přinese vám to, čeho se dožadujete svými činy. (Steve Maraboli)
Věci přicházejí k těm, kteří si počkají, ale jenom ty, které zůstali po těch, kteří si pospíšili. (Abraham Lincoln)
Nicneděláním nic nezkazíte, ale také nic nezískáte. (Sean Reichle)
Nedovolte, aby to, co nemůžete udělat, se vám pletlo do toho, co můžete udělat. (John Wooden)
Nauč se zastavit, jinak tě nic hodnotného nedožene.
Někdy prostě potřebujete darovat sami sobě to, co si přejete, aby vám daroval někdo jiný. (Dr. Phil)
Mnoho skvělých nápadů se neuskutečnilo a mnoho uskutečnitelů je bez nápadů. Potřebují se navzájem. (Tim Blixseth)
Pokud si chcete otestovat paměť, pokuste se vybavit si, čeho jste se obávali přesně před rokem. (E. Joseph Cossman)
Nikdy nedovol člověku, aby ti říkal ne, pokud nemá sílu říci ti ano. (Eleanor Roosevelt)
Každý má talent. Vzácná je ale odvaha následovat talent na tmavé místo, kam vede. (Erica Jong)
Nenajímejte si psa, aby za vás štěkal. (David Ogilvy)
Nejdůležitější věc v komunikaci je slyšet to, co nebylo řečeno nahlas.
Vzdálenost neznamená nic. To co je těžké, je pouze první krok. (Du Deffand)
Na hezkou ženu je příjemné pohlížet, s rozumnou je příjemné žít. (José Ortega Y Casset)
Často zapomínáme, že lidé, s nimiž musíme žít, také musí žít s námi. (Lafayette Ronald Hubbard)
Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život. (čínské přísloví)
Čemu lidé ze zvyku říkají osud, jsou většinou jejich vlastní hloupé kousky. (Arthur Schopenhauer)
Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli. (Albert Einstein)
Naučil jsem se, že můžete jít kamkoliv, kde chcete jít, a dělat cokoliv, co chcete dělat, a koupit si všechny věci, které si chcete koupit, a potkat všechny lidi, které chcete potkat, a naučit se všechno, co se toužíte naučit, ale pokud uděláte tyhle všechny věci a nejste šíleně zamilování, tak jste ještě nezačali žít. (C. Joy Bell C.)
Nic skutečně skvělého na světě nebylo dosaženo bez zanícení. (Georg Wilhelm Friedrich Hegel)
Vše, co jsme, je výsledkem toho, co jsme si mysleli. (Buddha)
Děti jsou naše radost. Vedle toho se člověk z vlastní zkušenosti přesvědčí, že genialita je dědičná. (Leonid Nikolajevič Andrejev)
Pro děti láska rovná se čas. (John Crudele)
Neměli bychom si namlouvat, že musíme činit obrovské věci. Stačí malé, ale s obrovskou láskou. (Matka Tereza)
Nic už nebude jako dřív, ale všechno může být takové, jako ještě nikdy!
Je zodpovědností vůdcovství používat inteligentně to, co je nám dáno, a neztrácet čas sněním o světě bezchybných lidí a perfektních voleb. (Marcus Aurelius)
Zkouškou prvotřídní skvělosti je schopnost udržet si dvě protichůdné myšlenky v mysli ve stejný čas a být schopen tak fungovat. (F. Scott Fitzgerald)
Když mám jeden týden na to, abych vyřešil zdánlivě nevyřešitelný problém, strávím 6 dnů definováním toho problému. Potom řešení přijde samo. (Albert Einstein)
Pokud jsi vyčerpal všechny svoje možnosti, pamatuj na to, že jsou tam ještě další. (Thomas Edison)
Co je to svoboda projevu? Bez možnosti svobodně urazit přestává existovat.
Nikdy nelituj toho, co jsi udělal. Protože v tu chvíli...jsi to tak chtěl...
Nemá cenu nenávidět lidi. Ví, že jsi lepší než oni.
Nikdy nepřestávej věřit.
Pokud má s tebou někdo problém, pamatuj, že je to jeho problém.
Nikdy se neboj být odlišným.
Nikdy se nevzdávej odvahy jít za tím, co hledáš.
Nezáleží na tvé minulosti...vždy můžeš začít znovu a lépe!!!
Starejte se dobře o své tělo. Je jediným místem, kde můžete žít. (Jim Rohn)
Nepřejte si, aby to bylo snadnější, přejte si, abyste byli lepší. Nepřejte si méně problémů, přejte si více schopností. Nepřejte si méně výzev, přejte si více moudrosti. (Jim Rohn)
Výzvou vůdcovství je být silným, ale nebýt hrubým; být laskavým, ale ne slabým; být odvážným, ale ne násilníkem; být zamyšleným, ale nebýt líným; být pokorným, ne však bojácným; být hrdým, ale ne arogantním; mít smysl pro humor, ale bez pošetilosti. (Jim Rohn)
Zralost je schopnost nestěžovat si, když věci nejdou podle plánu. (Jim Rohn)
K tomu abyste vyřešili jakýkoliv problém, zeptejte se sebe na 3 otázky: 1) Co bych mohl dělat? 2) Co bych si mohl přečíst? 3) Koho bych se mohl zeptat? (Jim Rohn)
Vůdcovství je výzvou být něčím víc, než je průměr. (Jim Rohn)
Většina známých citátů od Williama Shakespeara pochází z jeho knih, ať už se jedná o divadelní hru nebo báseň. Řada Shakespearových citátů je parafrázována a je stále považována za aktuální. Častým tématem vybraných citátů je láska. Citátů by ale mnoho být mnohem více, téměř z každého jeho díla se dá mnoho věcí citovat.
„Ach, ona teprv učí zářit svíce. Jak v uchu černochově náušnice žhne v tváře její spanilost, nad lidský pomysl i nad žádost. Jako když holubička k vranám sedne, tak jiných krása vedle její bledne... Že jsem kdy miloval? Ach ne, ó ne! Já lásku neznal do dnešního dne.“
„Anonym nikdy za nic nestojí, nechť sám své jméno považuje za nic.“
„A ty vaše malovánky taky dobře znám! Pánbůh vám dal jeden obličej a vy si děláte druhý. Vrtíte se a kroutíte, šepláte a zpotvořujete jména božích tvorů a z hříšné vypočítavosti ze sebe děláte putičky.“ (Hamlet)
„Ať smutnou výstrahou nám provždy je ten příběh Romea a Julie.“
„Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...“
„Bláznovství obchází kolem světa jako slunce. Není místa, kde by nesvítilo.“
„Bohatý cit je chudý na slova, nemá se krášlit, sám je krásný dost...“
„Být či nebýt, to je, oč tu běží.“
„Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci.“
„Co když je láska plamenem, jenž vyšlehává z překvapení? Až shoří vše, co bylo v něm, zhasne a bude po plameni, jenž vyšlehával z překvapení a byl jen pouhým plamenem.“
„Co je člověk, když žije jenom proto, aby spal a jedl? Nic víc než zvíře, nic víc. Ten, kdo nám dal tak velkou schopnost myslet, nazírat věci minulé i příští, zajisté nechtěl, aby božský rozum v nás zahníval a tlel.“ (Hamlet)
„Co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně.“ (Romeo a Julie)
„Čas ubíhá různě - podle toho s kým.“
„Čisté srdce se snadno nepoleká.“
„Ďábel i Bibli cituje, když mu to přijde vhod.“
„Dobrá pověst je nicotná a velmi nesprávná představa, často se získá bez zásluhy a ztratí bez viny.“
„Dobré srdce ženy, než pěkná tvář upoutá mou lásku.“
„Dobré víno je dobrý přítel, když s ním dovedeme zacházet.“
„Dobře se oběsit - to vyloučí možnost špatně se oženit.“
„Falešná tvář musí skrýt, co falešné srdce v sobě skrývá.“
„Jakmile potkáte ženu, která vám zůstala dlužna odpověď, dobře se jí podívejte do úst, jistě nemá jazyk.“
„Je cosi shnilého ve státě dánském.“ (Hamlet)
„Jeho cit je slepý, a slepá láska po temnotě prahne.“
„Jen dokažte se zdržet dneska, a příští odříkání bude už mnohem snazší. Další ještě víc, neboť zvyk mění naši přirozenost: buď ďábla zkrotí, nebo rázně zažene ho pryč.“ (Hamlet)
„Jsi anděl. Záříš do noci nad mojí hlavou jako posel nebes, kterého zrakem obráceným v sloup s užaslou bázní lidé sledují, jak osedlává líná oblaka a zvolna plyne širým ovzduším.“ (Romeo a Julie)
„Jsou bolesti, v nichž člověk pouze sám si může pomoci, a silné srdce se chce jen na svou sílu spolehnout.“
„Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.“
„Kdo nemá peníze, obživu a spokojenou mysl, je ošizen o tři znamenité přátele.“
„Kdo oloupen, se tomu směje, okrádá zloděje, kdo se zbytečně trápí, okrádá sebe.“
„Kdo trpí sám, ten trpí mnohem tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž.“
„Kdo získal srdce lví, získá i srdce ženy.“
„Kdyby každý dostal, co mu patří, kdo by pak byl bezpečen před výpraskem?“
„Kdyby naše dobré vlastnosti z nás nevyzařovaly, bylo by to, jako bychom je neměli.“
„Když dívky řeknou ze skromnosti „ne“, přejí si, aby se to chápalo jako „ano“!“
„Když jsou dva na koni, jeden musí sedět vzadu.“
„Když láska vadnouc začíná skomírat, vždy si libuje v tiché obřadnosti.“
„Kolikrát voláme ke spáse nebe, když snadno můžeme spasit sami sebe. Osud nám dává směr a my se - jistě z hlouposti - motáme na stejném místě. Co brání nám pozvednout se do vyšších sfér?“
„Království za koně!“
„Krása tkví v oku pozorovatele.“
„Křehkosti - tvé jméno je žena.“
„Láska je dým, jímž vánek vzdechů točí, jas, je-li šťastna milujících očí, a je-li zkormoucena, moře slz.“
„Láska je jak dým, jak vdech se rozplyne, láska je plamen, který v očích žhne, láska je moře vyplakaných slz, láska, jak každý ví, je zákeřný jed i balzám hojivý.“
„Láska je jako děcko, touží po všem, co má na očích.“
„Láska není cit, který se mění, když narazí na překážky, nebo se poddá sotva, že změnu tuší.“
„Láska se nemění každou hodinou či dnem, ale trvá celý život. A jestli se mýlím, nikdy jsem nic nenapsal a nikdy se nestalo, že se dva lidé milovali.“
„Láska se ve mně rozlévá jak moře, tak velká je a hluboká. Čím víc jí dám, tím víc jí mám. Je nekonečná.“
„Lidé by měli být, čím se zdají. A kteří tím nejsou, neměli by se tím ani zdát.“
„Lidské myšlenky jsou otrokem lidského života.“
„Lépe v pekle nežli se ženou svárlivou v domě společném.“
„Lepší moudrý blázen, než bláznivý mudrc.“
„Má láska tváří tolik, že vlastně není nic než karneval.“
„Milovaná dívka neví nic, pokud neví, že muži cení nedosaženou věc víc, než má ceny.“
„Mít rád je víc, než milovat.“
„Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky.“
„Moudrý je ten, kdo mluví pravdu.“
„Moudrý otec, kdo zná své dítě.“
„Muž, jenž má jazyk, pravím, není mužem, když jím neumí dobýti ženy.“
„Muž, který se bojí, nikdy dívku nezíská.“
„My, muži, v slibech velcí jsme a v lásce často malí.“
„Nabyl jsem dojmu, že lidé nejsou dílem přírody, ale nějakého břídila - tak zpackané a ohavné bylo lidstvo v jejich podání.“
„Naděje bývá často jako pes bez čichu.“
„Naděje je loveckým psem beze stopy.“
„Najít lásku je dobré, ale nehledat a dostat je lepší.“
„Naše těla jsou zahrady, jež ošetřuje naše vůle - zahradník. Ta rozhoduje o tom, co z nich vyroste.“
„Názory lidí jsou částí jejich štěstí.“
„Nejsem příliš nemocný, ještě o tom mohu mluvit.“
„Nemoc je nakažlivá, kéž by byla i láska.“
„Neexistuje nic dobrého a nic špatného, to jen naše myšlení způsobuje tento rozdíl.“
„Nic není špatné nebo dobré samo o sobě. Všemu dává vlastnosti naše myšlení.“
„Nic není samo o sobě ani dobré, ani špatné. Záleží na tom, co si o tom myslíme.“
„Nic nepůjčuj a nic si nikde nedluž! Kdo půjčí, přítele i půjčku ztratí, a dluhem vytloukáš jen klínem klín.“ (Hamlet)
„Odvaha roste s příležitostí.“
„Ó, jak jsi mocná, lásko! Skrz tebe hovado si vede jako člověk a člověk jako hovado. Taky labuť jsi ze sebe dělal, Jupitere, když jsi za Ledou chodil... Když už i bohové jsou tak zhůvěřilí, co mají dělat ubozí lidé?“
„Ó, mocná lásko, která dokáže změnit zvíře v člověka, stejně jako člověka ve zvíře.“
„Ošklivost je mnohem ošklivější u ženy než u ďábla.“
„Pec pro své nepřátele nerozpaluj tak, aby ses sám nespálil.“
„Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi.“
„Plakat nad minulým neštěstím, to je nejjistější prostředek, jak si přivolat další.“
„Podezíravost vždy straší provinilou mysl“
„Pochybuj, hvězda že plane, pochybuj, slunce že žhne, pochybuj o pravdě samé, jen o mně, o mně ne!“ (Hamlet)
„Pošetilé je žít, když život je nám mukou. A tu smrt je náš lékař a umřít jeho předpis.“
„Proto jsou svátky tak vzácně nevšední, že v dlouhé řadě dnů, ční mezi všemi...“
„Přátelství, jež nesvázala moudrost, může pošetilost snadno rozvázat.“
„Rány, které si člověk způsobí sám, se léčí těžce.“
„Rozum je sice lékař lásky, ale za rádce ho láska neuznává.“
„Se zbraní v ruce mluvíš o míru?“ ( Romeo a Julie)
„Sláva se podobá kruhu na vodě, který se nepřestává šířit, až se samým šířením dočista ztratí.“
„Slova, slova, slova.“ (Hamlet)
„Směje se jizvám, kdo nikdy rány nepocítil.“
„Smím žádat o milost, však těžit z hříchu?“ (Hamlet)
„Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.“
„Smrt z Tebe vysála med dechu, ale nepřemohla Tě. Na tvoji krásu nemá.“
„Snad uvede váš sňatek v mír a shodu, odvěké nepřátelství vašich rodů.“ (Romeo a Julie)
„Stručnost je duší vtipu.“
„Šťasten být neumíš, protože po tom, co nemáš, se ženeš, a co máš, na to zapomínáš.“
„Také vy jste cestoval? To tedy vážně máte proč být smutný. Asi jste prodal, co jste měl, abyste se mohl podívat, co mají jiní. Mít zhlédnuto kdeco a nemít nic, to znamená oči bohaté a kapsu prázdnou.“
„Takoví dva se dnes štíří, zítra smíří a než se nadějeme, jsou z nich tři.“
„Tak ty chceš umřít? A co já, lásko, a co já? Mám trčet na tomhle světě, který bez tebe je zpustlejší než chlív?“
„Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská.“
„Tím větší škoda, když blázen nesmí moudře říkat, co moudří bláhově dělají.“
„Ty, jenž jsi na nebesích, dej odpuštění a lásku špatnému, který pěje nebeskou chválu tak pozemským jazykem.“
„Ukaž mi muže, který není otrokem vášně, a já ho uvnitř srdce nosit budu, ba v srdci srdce svého.“
„Už Rosalina, tebou tolik ctěná, ti sešla z mysli? Jste vy, chlapci, cháska! Ne v srdcích, v očích jen je vaše láska!“ (Romeo a Julie)
„Už s chmurným mírem vchází chmurný den a samo slunce těžkou hlavu skrývá. Jen zprostit toho, kdo je nevinen a trestat provinilé ještě zbývá. Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin a bolest Romeova.“ (Romeo a Julie)
„Válka není žádný zápas proti tomu, když muž před protivnou ženou prchá z domu.“
„Vědění jsou perutě, jimiž se vznášíme do oblak.“
„Vidět a cítit znamená existovat, myslet znamená žít.“
„Víme, co jsme, ale nevíme, co můžeme být.“
„V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.“
„Vnější krása je o to cennější, oč více skrývá vnitřní krásy.“
„Vprav do oka novou otravu a prudký jed staré se zničí.“
„V srdci lidském je stálý boj dvou nepřátel: zlé vůle a dobroty.“
„Vyslyš každého, ale ponech si svůj úsudek.“ (Hamlet)
„Zábava a činnost dělají hodiny krátkými.“
„Zamilovaní jsou vždy rychlejší než hodiny.“
„Zbabělci umírají často ještě před smrtí, hrdinové okusí smrt jen jednou.“
„Ze všeho divného, co jsem kdy slyšel, je nejdivnější, že se člověk bojí, ač ví, že smrt, náš nutný konec, přijde, kdy přijít má.“
„Zlo, které lidé pášou, je přežívá. Dobro je mnohdy pohřbeno s jejich kostmi.“
„Znej míru v lásce, ať je stálá, zmešká, kdo otálí, i ten kdo příliš cválá.“
„Že miloval jsem dosud? Jak se klamu! Dnes vidím teprv pravou krásu samu.“
„Ženy jsou andělé, když se o ně ucházíme.“
„Ženy se nikdy neohlížejí. Jediná tak učinila a proměnila se v solný sloup.“
„Žert nehne duší v trýzni smrtelné.“
„Že se může někdo usmívati a býti padouchem...“
„Život je jen chodící stín, chudý herec, který se naparuje a trápí na jevišti, aby se o něm vzápětí už neslyšelo; je to příběh vyprávěný idiotem, naplněný zvukem a zuřivostí, jež neznamená nic.“
