V diskuzi SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.
Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.
Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.
Pro názornější přehled nabízím kompletní skloňování tohoto
zájmena (stejné skloňování mají i zájmena tvůj a svůj):
Číslo jednotné
rod mužský
rod ženský
rod střední
1. pád
můj
má/moje
mé/moje
2. pád
mého
mé/mojí
mého
3. pád
mému
mé/mojí
mému
4. pád
mého, můj (neživ.)
mou/moji
mé/moje
5. pád
můj
má/moje
mé/moje
6. pád
o mém
o mé/mojí
o mém
7. pád
mým
mou/mojí
mým
Číslo množné
rod mužský
rod ženský
rod střední
1. pád
mí/moji
mé/moje
má/moje
mé/moje (neživ.)
2. pád
mých
mých
mých
3. pád
mým
mým
mým
4. pád
mé/moje
mé/moje
má/moje
5. pád
mí/moji
mé/moje
má/moje
mé/moje (neživ.)
6. pád
o mých
o mých
o mých
7. pád
mými
mými
mými
Kdo si není schopen zapamatovat, ke kterým pádům dané tvary patří (já samozřejmě také ne), nechť zkusí v běžném životě (tedy i při psaní diktátů) používat pomůcku v podobě ukazovacího zájmena ten, ta, respektive ti, tu, té, tou.
Jak to funguje? Když si řeknete ti moji chlapci, pak slyšíte, že ti je krátká varianta, takže napíšete krátké „i“ i v zájmenu moji. Totéž platí i v ženském rodě – viděl tam tu moji kamarádku (tu zní krátce, takže napíšete krátké „i“ i v přivlastňovacím zájmenu). Jestliže si ve větě můžete říct například bez té mojí pomoci, pak slyšíte, že té vyslovujeme dlouze, tudíž napíšete dlouhou koncovku i v přivlastňovacím zájmenu mojí. Stejně tak u příkladu k té mojí sestře se chovej slušně, o té mojí chybě už věděli, s tou mojí žádostí nepočítali apod.
A pokud jsem vám nepomohla ani touto berličkou, tak tu mám ještě záchranné lano – když nebudete vědět, jestli moji nebo mojí, nahraďte výraz dubletou, tedy druhým tvarem, který nám pravidla v daném pádě nabízejí. Například napíšete: Mí (moji) chlapci to okno nerozbili. Viděl tam mou (moji) kamarádku. Bez mé (mojí) pomoci si nevěděl rady. K mé (mojí) sestře se chovej slušně. O mé (mojí) chybě už věděli. S mou (mojí) žádostí už nepočítali.
Kdo se stále necítí jistý v kramflekách, může si správné používání procvičit v textech, které jsem pro vás připravila k upevnění získaných znalostí. A na závěr ještě připomínám, že vše výše uvedené platí i pro zájmena tvůj a svůj.
Přivlastňovací zájmena jsou také
uzavřenou skupinou zájmen, jejichž úkolem je vyjádřit, že někdo nebo něco
někomu nebo něčemu patří. K této skupině se také řadí zvratné zájmeno svůj.
U přivlastňovacích zájmen, které se
vztahují k párovým částem lidského těla, se používá přípona -ma. Například: Vyrobil
klouzačku svýma rukama.
Zájmena přivlastňovací: můj, tvůj,
jeho, její, jeho, náš, váš, jejich, svůj a všechny jejich tvary.
Skloňování
přivlastňovacích zájmen můj, tvůj, jeho, její, jeho v jednotném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
MŮJ*
TVŮJ*
JEHO
JEJÍ
JEHO
1.
pád
Můj, má, moje, mé, moje
Tvůj, tvá, tvoje, tvé, tvoje
Jeho
Její
Jeho
2. pád
Mého, mé,mojí,mého
Tvého, tvé, tvojí, tvého
Jeho
Jejího
Jeho
3.
pád
Mému, mé, mojí, mému
Tvému, tvé, tvojí, tvému
Jeho
Jejímu
Jeho
4.
pád
Mého, můj, mou, moji, mé, moje
Tvého, tvůj, tvou, tvoji, tvé, tvoje
Jeho
Její
Jeho
5.
pád
Můj, má, moje, mé, moje
Tvůj, tvá, tvoje, tvé, tvoje
Jeho
Její
Jeho
6.
pád
O mém, o mé, moji, o mém
O tvém, o tvé, tvojí, o tvém
O jeho
O jejím
O jeho
7.
pád
S mým, s mou, mojí, s mým
S tvým, tvou, tvojí, tvým
S jeho
S jejím
S jeho
* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod
mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné
tvary.
Skloňování
přivlastňovacích zájmen můj, tvůj, jeho, její, jeho v množném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
MŮJ*
TVŮJ*
JEHO
JEJÍ
JEHO
1.
pád
Mí, moji, mé, moje, mé, moje, má, moje
Tví, tvoji, tvé, tvoje, tvé, tvoje, tvá, tvoje
Jeho
Její
Jeho
2.
pád
Mých
Tvých
Jeho
Jejích
Jeho
3.
pád
Mým
Tvým
Jeho
Jejím
Jeho
4.
pád
Mé,
moje
Tvé,
tvoje
Jeho
Její
Jeho
5.
pád
Mí, moji, mé, moje, mé, moje, má, moje
Tví, tvoji, tvé, tvoje, tvé, tvoje, tvá, tvoje
Jeho
Její
Jeho
6.
pád
O mých
O tvých
O jeho
O jejích
O jeho
7.
pád
S mými
S tvými
S jeho
S jejími
S jeho
* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod
mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné
tvary.
Skloňování
přivlastňovacích zájmen náš, váš, jejich v jednotném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
NÁŠ*
VÁŠ*
JEJICH
1.
pád
Náš, naše, naše
Váš, vaše, vaše
Jejich
2.
pád
Našeho, naší, našeho
Vašeho, vaší, vašeho
Jejich
3.
pád
Našemu, naší, našemu
Vašemu, vaší, vašemu
Jejich
4.
pád
Našeho, náš, naši, naše
Vašeho, váš, vaši, vaše
Jejich
5.
pád
Náš, naše, naše
Váš, vaše, vaše
Jejich
6.
pád
O našem, o naší, o našem
O vašem, o vaší, vašem
O jejich
7.
pád
S naším, naší, naším
S vaším, vaší, vaším
S jejich
* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod
mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné
tvary.
Skloňování
přivlastňovacích zájmen náš, váš, jejich v množném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
NÁŠ*
VÁŠ*
JEJICH
1.
pád
Naši,naše, naše, naše
Vaši, vaše, vaše, vaše
Jejich
2.
pád
Našich
Vašich
Jejich
3.
pád
Našim
Vašim
Jejich
4.
pád
Naše
Vaše
Jejich
5.
pád
Naši,naše, naše, naše
Vaši, vaše, vaše, vaše
Jejich
6.
pád
O
našich
O
vašich
O jejich
7.
pád
Našimi
S vašimi
S jejich
* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.
Skloňování
zájmena svůj v jednotném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
SVŮJ*
1.
pád
Svůj, svá, svoje, své, svoje
2.
pád
Svého, své, svojí, svého
3.
pád
Svému, své, svojí, svému
4.
pád
Svého, svůj, svou, svoji, své, svoje
5.
pád
Svůj, svá, svoje, své svoje
6.
pád
O svém, o svojí, o své, o svém
7.
pád
Se svým, svou, svojí, svým
* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.
Skloňování
zájmena svůj v množném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
SVŮJ*
1. pád
Sví,
svoji, své, svoje, své, svoje, svá, svoje
2. pád
Svých
3. pád
Svým
4. pád
Své, svoje
5. pád
Sví,
svoji, své, svoje, své, svoje, svá, svoje
6. pád
O svých
7. pád
Se svými
* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.
V naší poradně s názvem URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU SLOVA RÁD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Jonášová.
dobré dopoledne syn má za úkol určit ve větách slovní druhy a ve větě ,,Maminka s tatínkem rádi chodí do lesa na procházky " a druhá věta ,,Holky ze třídy rády tančí a zpívají " U slov Rádi a rády si nevíme rady.Předem děkuji za radu s přáním hezkého dne Alena Jonášová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)
Skloňování:
Zájmeno můj
1.
můj
má/moje
mé/moje
2.
mého
mé/mojí
mého
3.
mému
mé/mojí
mému
4.
mého můj (než.)
mou/moji
mé/moje
5.
můj
má/moje
mé/moje
6.
o mém
o mé/mojí
o mém
7.
mým
mou/mojí
mým
1.
mí/moji mé/moje (než.)
mé/moje
má/moje
2.
mých
3.
mým
4.
mé/moje
má/moje
5.
mí/moji mé/moje (než.)
mé/moje
má/moje
6.
o mých
7.
mými
K zapamatování
Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".
Zájmeno tvůj
(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).
Zájmena jeho a jejich
Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).
K zapamatování
Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)
Zájmeno náš
1.
náš
naše
naše
2.
našeho
naší
našeho
3.
našemu
naší
našemu
4.
našeho náš (než.)
naši
naše
5.
náš
naše
náš
6.
o našem
o naší
o našem
7.
naším
naší
naším
1.
naši, naše (než.)
naše
naše
2.
našich
3.
našim
4.
naše
5.
= 1.
6.
o našich
7.
našimi
K zapamatování
V tomto případě bývá opět problém se zájmenem v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Znovu určitě pomůže, když využijete ukazovacího zájmena ta. Řekněte si tu naši, té naší, s tou naší.
Podle zájmena náš se skloňují rovněž zájmena váš, co a v jednotném čísle všechen.
Co se týká skloňování zájmen, tak je
důležité, jestli se jedná o zájmena bezrodá, která mají zvláštní skloňování,
nebo o zájmena jeho a jejich, která se neskloňují. Ostatní zájmena se skloňují
podle vzorů zájmenných (ten,náš), nebo podle vzoru přídavných jmen (mladý,
jarní). O vzoru, podle kterého se budou skloňovat, rozhoduje jejich podoba ve
2. pádu.
V diskuzi STANDARDNÍ NEBO STANDARTNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doc. RNDr. Miroslav MILER, DrSc..
Dostal jsem se k této otázce přes termín standardy jako náhrady za normy, který se mi zdá zastaralý (frankofonní namísto anglosaského) a zavánějící dřívějším politickým režimem (normalizace). Je tedy rodu mužského a jedna technická norma je jeden technický standard? Tedy podle skloňováníslova hrad. Ovlivněn termínem norma se mi to zdá zvláštní, ale co naplat?
Ještě k vašemu textu. Nebylo by vhodnější odvolávat se na termín slovo, které je středního rodu, výrazem je a ne ho (např. "psát je správně hezky česky")? Bylo by to mnohem hezčí; čeština si to zaslouží! Navíc, běžní čeští mluvčí používají u středního rodu tvar jej, a mně se zdá, že správný není!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V naší poradně s názvem PŘÍDAVNÁ JMÉNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Dobrý den,
rozumím skloňování v 6. pádu mn. čísla spojením slov "zdravotní potíže" - "O zdravotních potížích".
Jak je to se spojením slov "zdravotní trápení"?
O "zdravotních trápeních" či "zdravotních trápení"?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Správně je o zdravotních potížích. Potížích je správný tvar slova potíž v množném čísle šestého pádu.
Popírají existenci osoby, zvířete, věci či vlastnosti
Skloňování:
Zájmeno nikdo se skloňuje jako zájmeno ten (viz výše ukazovací zájmena), zájmeno nic, se skloňuje jako zájmeno náš (viz výše přivlastňovací zájmena), zájmena nijaký a žádný se skloňují podle vzoru mladý (viz přídavná jména), zájmeno ničí podle vzoru jarní (viz přídavná jména).
K zapamatování
Skloňování zájmen se všeobecně dělí na adjektivní (vzory přídavných jmen) a zájmenné (tvrdý vzor ten/měkký náš).