Informace od učitelek češtiny
 |
MENU
SLOVNÍ DRUHY
DIKTÁTY
BÁSNIČKY
HÁDANKY
Vedlejší věta místní vyjadřuje místní určení. Uvozují ji spojovací výrazy kde, kam, odkud, kudy.
Setkali se tam, kde se včera rozloučili.
Jel na dovolenou, kam si vždy přál.
Vrátil se tam, odkud přišel.
Šel, kudy nešel nikdo před ním.
Zdroj: Druhy vedlejších vět
V diskuzi JAK SKLOŇOVAT: JÁ JSEM SE... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aleš Berger.
Často slyším i čtu výrazy typu: Jak jsi se ptal..., co by jsi si myslel...apod. Připouští dnešní čeština tyto výrazy?
Děkuji za vysvětlení.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: diskuze Jak skloňovat: Já jsem se...
Spojovací výraz ABYCHOM vznikl spojením podřadicí spojky ABY a kondicionálového tvaru pomocného slovesa být BYCHOM. Ačkoliv působí výraz ABYCHOM silně knižním dojmem, představuje jediný možný spisovný tvar.
Zdroj: Abychom, nebo abysme?
V naší poradně s názvem JAK SPRÁVNĚ NAPSAT PLNOU MOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeňka.
Touto cestou se Vás ptám, jak mám napsat plnou moc k převedení platby na sipo pro Tv + Rádio z manžela na manželkou. P:S: zmocněnec je manželka a adresát je manžel???Předem děkuji za radu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Nejdříve si musíte na poště pro sebe vyřídit SIPO. Tím dostanete své vlastní spojovací číslo. Pak manžel sepíše plnou moc, kde uvede sebe jako zmocnitele a vás jako zmocněnce. Do plné moci dále manžel uvede:
"Souhlasím, aby zmocněnec zařídil zrušení inkasa rozhlasových a televizních poplatků na mém SIPO spojovacím čísle (doplnit spojovací číslo manžela) z důvodu převodu tohoto inkasa na SIPO spojovací číslo zmocněnce (doplnit spojovací číslo manželky)."
Plnou moc pak podepíšete vy i manžel. Jen jeho podpis musí být úředně ověřen. Pak to odnesete na poštu, kde jste předtím vyřídila svoje SIPO a tam je požádáte o změnu plátce poplatků za televizi a rozhlas. To je vše a mělo by to klapnout.
Zdroj: diskuze Jak správně napsat plnou moc
Vedlejší věta časová vyjadřuje časovou okolnost. Tuto větu uvozují spojovací výrazy když, až, jakmile, zatímco, dříve, kdykoli.
Když šel domů, začalo pršet.
Dohadovali se tak dlouho, až se dohodli.
Vydali se na cestu, jakmile se setmělo.
Zatímco učitelka vyprávěla látku, žáci si dopisovali úkoly.
Uhodl jsem hádanku dříve, než nám napověděli.
Kdykoliv látce nerozuměl, zvedl ruku.
Zdroj: Druhy vedlejších vět
V diskuzi POUŽÍVÁNÍ SPOJKY NEBO MÍSTO SPOJKY A VE VĚTĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing. Jaroslav Mokrý.
Mám na mysli používání těchto spojek například při vyjmenovávání násobných předmětů jako větných částí:
1. Lesníci vysázeli douglasky, lípy, javory nebo modříny.
2. V masopustním průvodu jsme viděli děti i dospělé bez masek, komedianty v různých maškarních kostýmech nebo medvědy a další zvířata v kašírovaných maskách.
Patřím k dříve narozeným, a proto časté používání vylučovací spojky "nebo" místo souřadící spojky "a" v psané češtině (prakticky nikdy v mluvené) považuji za zásadní jazykovou chybu, v lepším případě za zlozvyk. Dopouštějí-li se toho novináři, tím hůř pro ně, pro jazyk i pro mládež, která se pořádně česky nikdy nenaučila. Dnešní škola toho totiž není schopna.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.
Protože mně irituje používání spojek vylučovacích nebo či jako slučovacích, našel jsem na Wikipedii, že spojka nebo je spojka slučovací ale i vylučovací. Kde se stala chyba?
Promluví Babiš či Havlíček.
Promluví Babiš nebo Havlíček.
BUDOU MLUVIT OBA NEBO JEN JEDEN Z NICH???
Měl jsem z maturity pouze dvojku v r.1968, ale jak se česky do budoucna domluvíme, když i jednoduché věty budou matoucí. Není to záměr, abychom raději mluvili německy, anglicky, latinsky, rusky?
Zdroj: diskuze Používání spojky nebo místo spojky a ve větě
Pro spojky jazykovědci používají odborný termín konjunkce. Ten vychází z latinského coniungere, což znamená spojovat či slučovat.
Slovo konjunkce však mimo lingvistiku může znamenat i okamžik největšího zdánlivého přiblížení dvou objektů na obloze (v astrologii) nebo výrok vyjadřující, že platí výrok A a zároveň výrok B (v logice).
Zdroj: Spojky
V diskuzi SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Válková.
Dobrý den, pane Němečku,
oba výrazy jsou opravdu přídavným jménem.
Hlídající = přídavné jméno dějové
Hlídací = přídavné jméno účelové
Přeji krásné svátky jara :)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jan Němeček.
Děkuji velice, a to i za vyjasnění druhu přídavných jmen i za přání k Velikonocům. Jsem rád, že jsem na vaše vebovky natrefil a budu je využívat i v budoucnu. Zdraví Jan Němeček
Zdroj: diskuze Slovní druhy
Osmým slovním druhem jsou spojky, které spojují slova a věty.
Příklad: Do práce chodí ráno i večer. Jakmilepřijde, zavolá mi.
Zdroj: Jak se ptáme na slovní druhy
V diskuzi VÝZNAM SPOJKY "PŘECE" se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Orlík.
Jaký obsahový význam slovo "přece" má a jakým slovem jej lze nahradit?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Šárka.
přece - částice: on za to přece nemůže nebo citoslovce: neplač přece
a přece - spojka souřadící (význam: přesto)
- v poměru odporovacím
Zdroj: diskuze Význam spojky "přece"
Spojky představují druh neohebných, neplnovýznamových slov, která slouží ke spojování vět i částí vět (větných členů). Spojky nemají větněčlenskou platnost, což znamená, že nejsou ve větě větným členem, ale vyjadřují vzájemný vztah mezi větnými členy, tedy jejich mluvnický a obsahově-významový poměr. Tento vzájemný vztah lze rozdělit na dva základní: rovnocenný (ten jazykovědci nazývají koordinace/souřadnost a najdete jej mezi několikanásobnými větnými členy, mezi větami hlavními nebo mezi stejnými druhy vět vedlejších) a nerovnocenný (subordinace/podřízenost, tedy vztah mezi větnými členy nebo větami mluvnicky nerovnocennými, syntakticky nestejnorodými, přičemž se vždy jeden člen podřizuje členu druhému, je na něm závislý, což samozřejmě platí i o větách).
Zdroj: Spojky
Zdroj: Spojky
Slovo PŘESTOŽE se z hlediska slovních druhů řadí mezi spojky. PŘESTOŽE je spojka podřadicí, která má význam přípustkový. Spojka PŘESTOŽE uvozuje (připojuje) vedlejší větu příslovečnou přípustkovou.
(Poznámka 1: Spojky podřadicí připojují závislou větu nebo větný člen. )
(Poznámka 2: Přípustka vyjadřuje okolnost, jež nevedla k očekávanému následku.)
Zdroj: Přestože
V naší poradně s názvem PLNÁ MOC KE ZRUŠENÍ SIPO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Loffelmann Vladimir.
Prosím o zaslání vzoru plné moci na zrušení SIPO z důvodu prodeje bytu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Já, Jméno Příjmení, narozen Den/Měsíc/Rok, trvale bytem Název ulice, číslo, Jméno Města, číslo občanského průkazu XXXX
uděluji tímto plnou moc panu / paní Jméno, Příjmení, narozeného / narozené Den/Měsíc/Rok, trvale bytem Název ulice, číslo, Jméno Města, číslo občanského průkazu XXXX,
aby mě zastupoval/a ve všech věcech a při jednání s Českou poštou a.s. a při jednání s právnickými a fyzickými osobami, ve věci zrušení Soustředěného inkasa plateb obyvatelstva (SIPO), u něhož jsem veden jako plátce a je mi přiděleno spojovací číslo XXXXXX.
Svému zmocněnci umožňuji:
- činit mým jménem veškeré úkony, včetně úkonů písemných,
- podávat návrhy a žádosti,
- přijímat veškeré doručované písemnosti,
- podávat řádné i mimořádné opravné prostředky při správních, soudních, či jiných řízeních a vzdávat se jich,
- přijímat plnění nároků, jejich přijetí potvrzovat a případně neplněné nároky vymáhat,
- uznávat uplatněné nároky, případně se nároků vzdávat a uzavírat smíry.
Plná moc je udělena na dobu neurčitou a je sjednána v Název Města dne DD.MM.ROK.
Úředně ověřený podpis zmocnitele: ...............
Podpis zmocněnce: ................ (podpis nemusí být ověřený)
Zdroj: diskuze Plná moc ke zrušení SIPO
Spojky podřadicí, mezi něž patří i spojka -li, připojují vedlejší věty v souvětí k větě hlavní v poměru podřadném a vyjadřují vztahy závislé věty k větě řídící. Spojky jestliže, -li, když často uvozují vedlejší větu podmínkovou, čímž vyjadřují podmínku, při které může nastat děj věty řídící.
Zdroj: Jaký slovní druh je bude-li
V diskuzi URČENÍ PODMĚTU VE VĚTĚ S ČÍSLOVKOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Misařová.
Jak určit podmět ve větě Pět žáků přišlo pozdě. Deset dívek závod vzdalo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Misařová,
ve větách, které uvádíte, jde o specifickou formu podmětu, a to o tzv. numerativ neboli genitiv numerativní (existuje například i genitiv záporový: nebylo tam ani človíčka; nebo genitiv partitivní: v řece ubylo vody).
Podoba spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky: číslovky jeden, dva, tři, čtyři jsou svou povahou přídavná jména, takže se počítaný předmětý s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a částečně také v rodě a čísle (na drátě seděla jedna vlaštovka; za domem mňoukaly dvě kočky apod.) U ostatních základních číslovek, které mají povahu podstatného jména (tedy číslovky pro hodnoty 5–99 a rovněž neurčité číslovky kolik, několik, tolik), se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě množného čísla (tedy genitiv numerativní: na drátě sedělo pět vlaštovek; za domem mňoukalo několik koček).
Jinými slovy: U podmětu typu pět vozů, šest dívek, deset psů atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o: Pět vozů bylo odtaženo na záchytné parkoviště. Šest dívek nepřineslo omluvenku. Jsou-li podmětem výrazy jako desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o: Stovky fanoušků se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) na náměstí.
A jednoduché shrnutí na závěr: Genitiv numerativní je výsledkem historického vývoje a nemá žádnou významovou funkci, je to čistě formální pravidlo. Číslovka je v tomto případě chápána jako přívlastek kvantitativní. Jako podmět tedy označte v těchto případech podstatné jméno ve druhém pádě (tj. v genitivu), abych byla naprosto konkrétní, ve Vašich větách to bude žáků, dívek.
P.S. Je ale možné, že na základní škole nebude chybou jako podmět označit celé spojení, tedy pět žáků, deset dívek.
Zdroj: diskuze Určení podmětu ve větě s číslovkou
Na schůzku přišel pozdě, poněvadž mu ujel vlak.
Nemůžu jít s vámi na túru, poněvadž nemám kanady.
Poněvadž začalo pršet, nikdo mě ven nedostane.
Zdroj: Spojka poněvadž
Co se týče interpunkce, před spojkou PŘESTOŽE se čárka píše téměř vždy.
Čárku nepoužijeme pouze v případě, že:
Zdroj: Přestože
V následujících cvičeních budete označovat slovní druhy jen číslicemi, takže pro ty, kteří už pozapomněli, jak ve škole psali malá čísílka nad slova, pro jistotu připomínáme:
1 = podstatné jméno
2 = přídavné jméno
3 = zájmeno
4 = číslovka
5 = sloveso
6 = příslovce
7 = předložky
8 = spojky
9 = částice
10 = citoslovce
Čárkou ve větě jednoduché se odděluje:
Několikanásobný větný člen je takový větný člen, v němž se spojují dva (nebo více) výrazy se stejnou syntaktickou platností. Například: jablka a hrušky; milá, ale neoblíbená učitelka.
Několikanásobné větné členy oddělujeme čárkou v případě, že:
Několikanásobné větné členy neoddělujeme čárkou v případě, že:
Přívlastek postupně rozvíjející je zvláštní typ přívlastku. Na podstatném jménu je závislý adjektivní přívlastek a na tomto spojení podstatného jména a adjektivního přístupu je závislý další adjektivní přívlastek.
Přívlastek postupně rozvíjející se čárkou neodděluje. Například: Miloval tu krátkou oddechovou chvíli.
Přívlastek volný je rozvitý shodný přívlastek, který stojí za podstatným jménem, k němuž náleží, a který není pro smysl věty nezbytný. Pokud se ve větě vynechá, nenaruší to smysl věty.
Přívlastek volný se odděluje čárkou. Pokud stojí přívlastek volný uprostřed věty, odděluje se čárkou z obou stran. Například: Hejno vlašťovek, letící nad městem, mířilo na jih.
Přívlastek těsný je svým postavením stejný jako přívlastek volný, rozdíl je v tom, že jeho vypuštěním by se smysl věty zcela změnil.
Přívlastek těsný se neodděluje čárkou. Například: Mé rozhodnutí přihlásit se na vojenskou akademii bylo nezvratné.
Přístavková spojení jsou složky komplexního větného členu, které v zásadě označují stejnou skutečnost. Obvykle se dají poznat tak, že se mezi ně dají vložit výrazy jako: to jest, to znamená, totiž.
Stejně jako přívlastky i přístavky mohou být volné a těsné. Pokud je přístavek volný uprostřed věty, odděluje se z obou stran čárkou. Například: Aleš, kamarád z dětství, přijel na návštěvu. Božena Němcová, autorka Babičky, žila ve Vídni. Přístavky těsné se čárkou neoddělují. Například: Tady na chalupě se mi moc líbí. Spisovatelka Božena Němcová žila ve Vídni.
U přístavku se tedy čárka píše,:
U přístavku se tedy čárka nepíše,:
Do přístavku se také řadí výčet, vytčení, shrnutí a ztotožnění.
U výčtu je první člen významově širší, než druhý člen, který ale bývá několikanásobný. Například: Dům se skládal z pěti pokojů, dětský pokoj, ložnice, obývací pokoj, pokoj pro hosty, pokoj pro služebnou.
U výčtu se výrazy oddělují čárkou.
U vytčení se objevují výrazy jako hlavně, zejména, zvláště, především. I zde má první výraz širší význam než druhý. Například: Někdy v noci, obzvlášť k ránu, míval obrovské chutě.
Vytčení jevu, který není zahrnutý do obsahu první složky komplexního větného členu, se vyjadřuje výrazy: výjimka, kromě, až na. Například: Soutěže v golfu se zúčastnily všechny státy, až na Slovensko.
Vytčené jevy se oddělují čárkou.
U shrnutí je druhý člen významově širší. Shrnutí se vyjadřuje výrazy: zkrátka, prostě, jednoduše. Například: Ve šperkovnici ležely náušnice, řetízky, přívěsky a prsteny, zkrátka babiččiny veškeré šperky.
Shrnutí se odděluje čárkou.
Jedná se o spojení výrazů, které označují stejnou skutečnost a využívají k tomu výrazy: také, čili, či, aneb, alias, vulgo, respektive, jinak také, jinak řečeno, řečené. Například: gramatika čili mluvnice.
Tyto výrazy se neoddělují čárkou.
Samostatný větný člen se odděluje čárkou. Jedná se o výraz, který stojí mimo větu. Jeho funkce je zdůrazňovací. Například: K moři, tam bych chtěl jet.
I dodatečný větný člen se odděluje čárkou, ve větě stojí na konci a jeho funkce je vysvětlovací a zdůrazňovací. Například: Na dovolené jsem potkal mnoho lidí, a zajímavých.
Oslovení se ve větě odděluje čárkou. Pokud je oslovení uprostřed věty, odděluje se z obou stran. Například: Dámy a pánové, vítám Vás na naší slavnosti. Nezlob, Honzo, své rodiče.
Citoslovce se v textu oddělují čárkou. Například: Zaplaťbůh, že jsi přišel. Výjimkou je, když je citoslovce větným členem, pak se čárkou neodděluje. Například: Žába žbluňk do vody.
Vsuvka je součást věty, se kterou v podstatě obsahově nijak nesouvisí. Vsuvka se odděluje čárkami. Například: Výstava se koná, myslím, příští čtvrtek. Věnujte mi, prosím pozornost.
Doplněk je větným členem, který závisí současně na podstatném jménu a zároveň i na slovesu.
Doplněk se odděluje čárkami. Například: Každou noc, sedíc u mé postele, mi maminka předčítala pohádky.
Zdroj: Čárky ve větách
Podle původu se dají částice dělit na dvě skupiny: vlastní a nevlastní. Vlastní částice nejsou jiným slovním druhem (například slovo kéž je vždy částicí), nevlastní částice mohou být i jiným slovním druhem (i, ale, krásně), nejčastěji se jedná o spojky a příslovce.
Spojku přestože lze nahradit spojovacími výrazy ač, ačkoli, ačkoliv, třebas, třebaže, i když, i kdyby, jakkoli, aniž by se změnil význam vedlejší věty či její druh.
Jedná se o klíčovou část, přestože se to může zdát nepodstatné.
Jedná se o klíčovou část, ač/třebaže/jakkoli se to může zdát nepodstatné.
Zdroj: Přestože
Tato vedlejší věta podmínková vyjadřuje podmínku, na které může nastat děj věty řídící. Tuto větu uvozují spojky jestliže, -li, kdyby, když, jestli.
Jestliže chceš dobrou známku, uč se.
Kdyby to věděl, nepřišel by.
Chceme-li vyznamenání, musíme se učit.
Kdybys potřeboval, pomůžu ti.
Jestli mě zavoláš, přijdu.
Když mi dnes pomůžeš, příště ti pomůžu já.
Zdroj: Druhy vedlejších vět
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.