ABYCHOM bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Který tvar spojovacího výrazu je ten správný? Máme psát a říkat pouze ABYCHOM, nebo jazykovědci připouštějí i variantu ABYSME?
Příklady použití slova ABYCHOM
Abychom se tu cítili jako doma, potřebujeme více světla a tepla.
Režisér Jiří Krejčík nás požádal, abychom se neostýchali a sedli si blíže.
Na koncert jsme přišli o dvě hodiny dříve, abychom měli dobrá místa.
Jen abychom tady byli spokojení a abychom zde žili až do smrti!
Maminka chtěla, abychom byli slušní a soucitní a pomáhali slabším a nemohoucím.
Abychom se vyhnuli ranním zácpám, vyjeli jsme raději už v noci.
Pilně a důkladně jsme se připravovali, abychom u přijímacích zkoušek obstáli.
Ve svém příspěvku SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.
Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.
Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.
Spojovací výraz ABYCHOM vznikl spojením podřadicí spojky ABY a kondicionálového tvaru pomocného slovesa být BYCHOM. Ačkoliv působí výraz ABYCHOM silně knižním dojmem, představuje jediný možný spisovný tvar.
Ve svém příspěvku POUŽÍVÁNÍ SPOJKY NEBO MÍSTO SPOJKY A VE VĚTĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing. Jaroslav Mokrý.
Mám na mysli používání těchto spojek například při vyjmenovávání násobných předmětů jako větných částí:
1. Lesníci vysázeli douglasky, lípy, javory nebo modříny.
2. V masopustním průvodu jsme viděli děti i dospělé bez masek, komedianty v různých maškarních kostýmech nebo medvědy a další zvířata v kašírovaných maskách.
Patřím k dříve narozeným, a proto časté používání vylučovací spojky "nebo" místo souřadící spojky "a" v psané češtině (prakticky nikdy v mluvené) považuji za zásadní jazykovou chybu, v lepším případě za zlozvyk. Dopouštějí-li se toho novináři, tím hůř pro ně, pro jazyk i pro mládež, která se pořádně česky nikdy nenaučila. Dnešní škola toho totiž není schopna.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.
Protože mně irituje používání spojek vylučovacích nebo či jako slučovacích, našel jsem na Wikipedii, že spojka nebo je spojka slučovací ale i vylučovací. Kde se stala chyba?
Promluví Babiš či Havlíček.
Promluví Babiš nebo Havlíček.
BUDOU MLUVIT OBA NEBO JEN JEDEN Z NICH???
Měl jsem z maturity pouze dvojku v r.1968, ale jak se česky do budoucna domluvíme, když i jednoduché věty budou matoucí. Není to záměr, abychom raději mluvili německy, anglicky, latinsky, rusky?
Ve svém příspěvku MAILOVÁ ADRESA ANDREJE BABIŠE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubomír Pásztor.
Dobrý den
Dovolte abych se představil.
Mé jméno je Lubomír Pásztor a věnuji se nejmladšímu bojovému umění Aikido již 20 let, z toho se věnuji výchově mládeže přes deset let. Neustále se potkáváme s problémem nákupu nových žíněnek které jsou finančně velice náročné a proto sháníme sponzorské dary na již zmíněné žíněnky. O našem oddílu aikido se můžete dozvědět z naších stránek ale také ze zpravodaje Štítina u Opavy nebo Zpravodaje obce Pustá Polom tak též u Opavy. odkaz na naše stránky je https://aikido-stitina.cz/
Chtěl bych se pouze zeptat ohledně našeho oddílu Aikido pro děti i dospělé zda můžeme se osmělit požádat o drobný sponzorský dar na žíněnky abychom mohli s dětmi ale i dospělými cvičit a věnovat se rozvoji a výchovy mládeže sportem.
Děkujeme za odpověď
S přáním krásného dne
Lubomír Pásztor
Vedoucí Dojo AIKIDO ŠTÍTINA
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Přestaňte porovnávat svoji první kapitolu s mojí patnáctou kapitolou. Všichni jsme na různých úrovních našich životů. (John Rampton)
Když ze svého života vytrhnete někoho, kdo pro vás hodně znamenal, jste to vy, kdo prohrál. (Aaron Hass)
Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede. (Arthur Charles Clarke)
Nikdy nesmíš čekat, až tě život vezme za ruku a povede tě...musíš se sám zvednout, jít a vzít život do vlastních rukou!
Máte jen jeden život. Tak ho žijte podle sebe a ne podle očekávání druhých.
Život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám vzaly dech. (Autor neznámý)
Nechte ostatní vést malé životy. Nechte ostatním, aby se hádali kvůli maličkostem. Nechte ostatním, aby plakali nad svými bolístky. Nechte ostatní, aby dávali svůj osud do rukou druhých lidí. Vy to však dělejte jinak. (Jim Rohn)
Život je krásný! Když prožíváš štěstí, tak ho dávej druhým. Když máš bolest, nevyprávěj o tom všude a poper se s tím sám. Nefňukej a buď statečný, ať si tě lidé mohou vážit. (Neznámý autor)
Život by měl být plný mnoha přátelstvími, protože milovat a být milovaný je největším štěstím člověka. (Sydney Smith)
Život je šance – využij ji. Život je krása – obdivuj ji. Život je blaženost – užívej ji. Život je sen – uskutečni ho. Život je výzva – přijmi ji. Život je povinnost – naplň ji. Život je hra – hraj ji. Život je láska – potěš se s ní. Život je záhada – pronikni ji. Život je slib – splň ho. Život je smutek – překonej ho. Život je hymna – zpívej ji. Život je bohatství – ochraňuj ho. Život je boj – přijmi ho. Život je štěstí – zasluž si ho. Život je život – žij ho. (Matka Tereza)
Klíč k dobrému životu je tento: Pokud neplánujete o něčem mluvit během následující hodiny svého života, tak potom to nepatří mezi hlavní priority vaší existence. (Richard Carlson)
Život je příliš krátký na to, abyste promarnili jakýkoliv okamžik přemýšlením o tom, co si o vás druzí lidé myslí. Za první, pokud by ve svém životě měli něco lepšího na práci, neměli by čas posedávat a probírat vás. To, co je pro mě důležité, nejsou názory ostatních na moji osobu, ale důležitý pro mě je můj názor sám na sebe. (C JoyBell C)
Schopnost převzít odpovědnost za svůj život spočívá v odmítnutí negativních myšlenkových vzorců. Už se více nevracejte k tomu, co se nepodařilo, ani se nezaměřujte na to, koho za to obvinit. Neztrácejte čas vytvářením překážek na vaší cestě k úspěchu. Místo toho se uvolněte a můžete se zaměřit na to, jak být úspěšným. (Lori Myers)
Pracoval jsem celý život na tématu vědomí, ať už je to uvědomění si těla, uvědomění si mysli, uvědomování si emocí, povědomí o vašich
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
Život každého z nás provází velké množství ztrát. Člověk během svého žití ztrácí řadu předmětů i iluzí, stejně tak jeho existenci na tomto světě provází i těžší ztráty, jako jsou ztráty milovaných osob a přátel. A nás tu dnes spojuje právě smutek nad ztrátou jedné nám všem blízké osoby, která nás opustila náhle a bez varování. Ztráta této obětavé ženy Barbory Strakové je těžká nejen pro nás, její milovanou rodinu, ale i pro Vás, její přátelé, známé i kolegy. Její náhlý skon zasadil těžkou ránu do našich životů a my se z ní společně musíme vzpamatovat. Nesmíme truchlit, má maminka by si to nepřála, nechtěla by vidět smutek ve tváři nikoho z nás, vždyť i za svého života se nám v těžkých chvílích snažila vyloudit alespoň malý úsměv na tváři. Říkávala, že i malý úsměv je vstupní branou na cestu radosti. A i její poslední okamžiky na tomto světě byly plné přání, abychom po této cestě společně kráčeli s milou vzpomínkou na ni, na ženu, která do posledního okamžiku nemyslela na sebe, ale jen a pouze na své blízké. Její ztráta nás bolí, ale radujeme se z toho, že jsme dostali šanci těšit se z maminčiny přítomnosti a z její lásky, kterou šířila mezi své blízké po celý svůj život. Dovolte mi, abych se s Vámi jménem naší zarmoucené rodiny podělila o to, kým pro nás má maminka Barbora Straková byla.
Má milovaná maminka se v létě roku 1970 narodila na severu Čech mladému hajnému a jeho ženě. Stala se jejich nejstarší dcerou, která jim v průběhu let pomáhala vychovávat další tři děti, samé chlapce. Prostředí, v němž vyrůstala, ji velmi ovlivnilo, stejně jako otec, který jí učil vše, co znal a co tolik miloval. Už jako malé dítě se naučila rozpoznat hlasy ptáků a podle stop lehce poznala, které zvířátko se prohánělo lesními houštinami. Vždy otci pomáhala starat se o řadu lesních zvířátek, která kvůli svým nemocem skončila u domu hajného. Stejně tak ho každý víkend doprovázela na jeho lesních toulkách a návštěvách blízkých i dalekých krmelců, u kterých společně pozorovali krmící se zvěř. Jejich společné chvíle v lesích pro ni byly vším, naučila se les a jeho obyvatele velmi milovat, i proto v ní ticho v temných lesích nikdy nevzbuzovalo strach jako v mnohých z nás, ale vždy jen krásné vzpomínky, pocit domova a blízkosti milovaného otce. I jeho vlivem se rozhodla pro studium veteriny, přestože jí řada lidí odrazovala a místo těžkého studia jí doporučovala usadit se a starat se o děti. Přestože studium bylo velmi náročné, maminka se nevzdávala a usilovně bojovala. Má maminka se ale ve svých cílech n