Téma
BÁSNĚ RECITAČNÍ SOUTĚŽ
BÁSNĚ RECITAČNÍ SOUTĚŽ je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Recitace byla dříve nedílnou součástí výuky literatury. Dnes již její obliba upadá, i přesto má ale krásný přednes básně své nepochybné kouzlo.
OBSAH
Jaroslav Seifert
Jeden z nejznámějších českých básníků Jaroslav Seifert se narodil 23. září 1901 v Praze na Žižkově a zemřel 10. ledna 1986 taktéž v Praze. Jaroslav Seifert byl nejen básníkem, ale i všeobecně uznávaným spisovatelem, novinářem a překladatelem. Jako jedinému Čechovi se mu podařilo získat Nobelovu cenu za literaturu v roce 1984. V roce 1921 vstoupil do Komunistické strany Československa, ze strany byl ale v roce 1929 pochopitelně vyloučen, protože podepsal Manifest sedmi, kritizující bolševizaci ve vedení strany. S komunistickou stranou se dostal znovu do sporu, když protestoval proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Představitelé komunistického režimu se ho ale nemohli zbavit úplně, protože patřil mezi známé a oblíbené autory jak u nás, tak i ve světě. Bylo mu tedy dovoleno publikovat, ale nesměl veřejně vystupovat a podepisovat jakékoliv petice (to ale mnohokrát nedodržel, dokonce podepsal komunisty nenáviděnou Chartu 77 ).
V literatuře se ve 20. letech stal představitelem československé avantgardy a podílel se na vzniku, tvorbě a propagandě uměleckého stylu zvaného poetismus .
Básně vhodné k recitaci se dají čerpat z nejrůznějších Seifertových sbírek. Oblíbené básně se nacházejí v básnické sbírce s názvem Maminka . O čem je kniha Maminka? Tato básnická sbírka vznikla až po druhé světové válce. Jedná se o intimně laděné lyrické básně . Všechny básně v této sbírce nějakým způsobem odkazují k autorově dětství. Promítají se do nich jeho vzpomínky nejen na maminku, ale na různé události, předměty a osoby spojené s dětstvím. Seifert dává jasně najevo, že maminka je tím pojítkem, které drží rodinu pohromadě, právě ona dává členům rodiny lásku, a i proto se k ní rádi vrací. Jak už název sbírky napovídá, básně jsou plné citu (především lásky a obdivu k matce. Básně ze sbírky Maminka provází také určitá nostalgie a smířenost s plynutím času, protože smrt čeká každého (V řadě básní se objevuje i motiv smrti maminky.) Kromě maminky se v básních objevují i další členové rodiny: otec, dědeček a strýc.
Výhodou těchto básní pro recitaci je, že se rýmují . Nevýhodou je, že obsahují zastaralé výrazy, které dnes mladí již neznají. Seifert se navíc často snaží ve svých básních vyjadřovat vzletně (a zároveň jednoduše) a využívá k tomu svoji bohatou slovní zásobu . I to ale může v některých případech být nevýhodou při recitaci.
Výhodou těchto básních je, že tématem jsou jednoduché, lidem často známé situace, předměty, osoby.
Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta
Příběh
Ve svém příspěvku BÁSEŇ PRO 4. TŘÍDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikol Boranova.
Potřebuju básnicku abych vyhrála recitační soutěž
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mira.
prosim basnicku 3 az 4 sloky
Zdroj: příběh Báseň pro 4. třídu
Jen dál!
Jan Nerudabásně k recitaci na recitační soutěž )
Z bouřného času jsme se narodili
a krok za krokem v bouřných mračnech jdem
vstříc hrdě vznešenému svému cíli,
šíj kloníce jen před svým národem.
My věděli, co na nás cestou čeká;
byť hrom však bil a mráz nám v kosti vál —
toť jenom česká hudba odevěká,
my při ní půjdem k předu — dál, jen dál !
~
S tím národem, jenž je tak čistý, jasný,
jak byl by z rukou božích vyšel dnes;
jenž dosud v prsou nese idól žasný,
byť byl i před věky již za něj kles'!
Za volnost lidskou v nás kdys rozekvetla ! —
dnes stojí Čech, jak druhdy za ni stál:
ta myšlénka, která nás ve hrob smetla,
zas k slávě vznese nás — jen dál, jen dál !
~
Jen dál! Čas nový nové chce mít činy,
den nový vzešel k nové práci nám,
jeť sláva otcův krásný šperk pro syny —
však kdo chceš ctěn být, dobuď cti si sám !
Kde přítomnost jak dítě pozastesklá,
vše dávná sláva, byť v ní démant hrál,
je za korábem jenom brázda lesklá –
napněte lana — vzhůru plachty — dál !
~
Pryč se vzdechy, již umlkněte, rety,
že přízeň doby není jasna tak !
což růže neodvírá svoje květy,
když mezi ní a sluncem rozstřen mrak ?
Pryč s klímotem již u kormidla lodi:
kdo chvíli stál, již stojí opodál,
den žádný dvakráte se nenarodí,
čin dvakrát nezraje — jen dál, jen dál !
~
Nám slunce jako jiným skráně zdobí,
nám po noci jak jiným vzchází den,
jsme jako jiní syny velké doby, —
ta žádá však si celých mužů jen !
Pojď sem, pojď sem, ty milounký náš hosti,
by truchlý rej náš plesem zas se zdál,
ty zlatá naděj, smavá troufalosti,
nes prapor náš, my s jásotem jdem dál !
~
My nevíme, co budoucnost nám chová —
však ještě žije českých bitev bůh,
a pro vítězství veliká a nová
je dosud širý dost ten český luh !
A chce-li bůh snad dát kdys nové seče —
nám stačí hlas husitský na chorál,
dost v zemi železa na dobré meče,
i v krvi železo — jen dál, jen dál !
~
Ach hleďme pilně ke korábu svému,
jsme jeho planky, hřeb jsme svěrný v něm,
a věrně, toužně přilneme-li k němu,
zas šťastna záhy bude Česká zem !
Však byť měl Čech již všechno ve svém klínu,
čeho si v nejbujnějších snech svých ždál —
to lidské moře nezná odpočinu,
Ty též ho neznej, stále měj se k činu,
dál, Národe náš drahý, věčně dál !
Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci
Příběh
Ve svém příspěvku MILOŠ KRATOCHVÍL BÁSNĚ K RECITACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.
Básničky jsou velmi hezké
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal.
Básnička se mi moc líbí a ve čtvrtek příští týden ji budu recitovat ve škole.
Zdroj: příběh Miloš kratochvíl básně k recitaci
Ecce homo
Jan Nerudabásně k recitaci na recitační soutěž )
Před skříní výkladní zde stojím v zadumání,
a hlava má se bolně k prsoum sklání.
Dva obrazy tu drží zrak můj v poutu:
Zde »Ecce homo«, tam zas v druhém koutu
»Když na lid český padla persekuce«.
Dva obrazy, tak různé ve svém vidě,
a klíčící přec v stejné lidstva muce !
Zde bůh v své slávě — tam lid ve své bídě,
zde rek a vítěz — v zoufalství tam hrdinové,
zde oběť za všechny — tam oběti přec nové.
Zde kazatel, jenž velkým slovem učí,
že v světě volni mají býti lidé každí —
tam jedni v svatém jeho jménu dravě vraždí
a druzí v témže jménu bez vin umírají !
~
Paprsky slunce po obrazech hrají —
křeč prsa svírá mi a hlava hučí,
ret chvějný zašepotal v divém strachu:
A bude vždy tak, božský lidstva brachu ?!
~
Jen málo jar a let jsem padesáte.
Má mysl letí zpět ku mládí době svaté,
kdy ideálů strom byl bujným květem bílý;
já věřil, každý národ s svobodou že myslí stejně,
kdo zpívá hlasně k ní, že zpívá k ní i tejně,
že celé lidstvo k jednomu již kráčí cíli
a dávno srdcem k bratrství se shodlo
Ej — cítím podnes, jak to v prsou bodlo,
a cítím podnes kamenitou tíži bolu,
když poprv vítr skutečnosti ledné
ve větvích zahvizd' svoje sloky bědné,
a květy prchaly jak žhavé slzy dolů !
~
Než — hlava brzy zas se hrdě zvedla:
toť bludná náhoda jen hru svou svedla!
Však neměl jsem již nadál žíti v míru —
zas náhle rozlehly se kolem bouře,
zem s nebem v boji, kol jak plno kouře,
květ sfouknut mžikem, větve utlučeny
a odmeteny ve zoufalém víru —
~
A přece zase upomínka zbledla,
zas zazelenal strom se pomučený,
a také hlava má se znovu zvedla.
Až nadešel ten souzený mně den !
Blesk za bleskem a nebe otevřené,
hrom náhle udeřil v můj zmládlý kmen
a roztrh' od vrchu jej do kořene.
A duše stromu schla a schla, až zchřadla —
a hlava olovem již k prsoum padla — —
~
Ach nikdo trpčí slovo nevynes':
než »Ecce homo !« — »Ecce homines !«
Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci
Příběh
Ve svém příspěvku VLK A KOZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Popelková.
To je krasné a opět jsem se u toho zasmála. Máte stránky kde bych mohla najít vaše výtvory? Myslím že i kamarádky s dětmi by využili, často říkáme, že nevíme co aby to děti i bavilo ne jen z nutnosti naučit. Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Rýdl.
Jémináčku, to jste mě zaskočila ! Mnou napsané rýmováníBásně budou zveřejněny v textové podobě na webu http://www.pravopiscesky.cz .https://www.pravopiscesky.c… https://www.pravopiscesky.c… https://www.pravopiscesky.c… https://www.pravopiscesky.c…
Zdroj: příběh Vlk a koza
Anděl strážce
Jan Nerudabásně k recitaci na recitační soutěž )
Ne, ne — já nebyl žádným bílým květem !
Já nerozkročil jasný se tím světem,
má cesta nešla krajinami míru:
jak divá řeka, která v skalách bouří,
tak plná pádů, plná byla vírů,
dno v černých tmách a povrch v šedém kouři.
Že přece nejsem skvrnitého čela,
že život nezkován meč na dvousečný,
že duše v propast zhouby nevhučela,
jen Tobě jsem, Ty anděle můj, vděčný.
~
Tys náhle stanul mezi mnou a skutkem,
Tvé oko jako hrob se hlubně tmělo,
jak lilje klonilo se krásné tělo,
a s nevýslovným děl Jsi se zármutkem:
»Což svému k smrti zmučenému lidu
ni chvilkového nechceš popřát klidu ?
Chceš klesajícímu pod břevnem kříže
na vyschlá bedra přidat hanby tíže ?
Chceš, Tvá by na hlavu mu padla vina,
on studem hořel za Tě, svého syna ? «
A zdrcen klečel jsem a v hlasném lkání
mé srdce sbíralo se ku pokání. —
~
Já nedím: »Bohu dík, jsem lepší jiných!«
kdož smí se přímit, než se život zhroutí,
než poslední doběhne z hodin stinných,
že cesty kal mu roucho neposmoutí ?
Však tolik vím, Ty Jsi-li při mém boku,
že srázem každým pevného jdu kroku.
Tvou ruku líbám, k Tobě vzhlížím slze,
zář Tvého zraku veď mne v světa mlze,
Tvé křídlo nadšené mne přenes přes propasti,
anděle strážný, svatá lásko k vlasti!
Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci
Moje barva červená a bílá
Jan Nerudabásně na recitační soutěž )
Ten rudý prapor náš s tím bílým vedle polem —
jak bije, šlehá po svém bidle holém !
Hned plapolavě v rušnou dál se nese,
hned truchle choulí se a zimničně se třese,
a barva barvu v divé honbě stíhá,
až v očích, ve lbi, v srdci se nám míhá.
Viz — viz! teď ve výši se vzdmula krev
a po ní varem tryskla bílá pěna ! —
teď vítr zadul — náhle nový zjev —
hle návěj sněhu, krví pokropená ! —
a teď jak bílá holubice by se byla vznesla
a mihem do plamenů sražena zas klesla ! — —
myšlénku volá, myšlénku nám drtí
hned vedle barvy života ta hrozná barva smrti.
~
Ej vždyť ten prapor jak ty naše děje !
Když kroniku svou drahou do ruky si berem,
tu jedna stránka, jak když anděl sám ji pěje
a psána brkem z bělostného jeho křídla,
však druhá psána již zas rudým ďábla perem
a namočeným v kouřná pekel vřídla.
A jaké děje, taký ten náš lid!
zlo — dobro, démon — bůh jej žilobně probíhá,
dnes jak by zářné z úběle byl slit
a zítra tělo ssedlou krví plíhá.
~
Tvář jeho chvílí červená a druhou chvílí bledá,
dnes bílé křtěňátko — kmet zítra ubodaný,
dnes jasný učitel, jejž lidstvo k nebi zvedá —
a zítra mučedník zas lůze ve psí daný.
Tak kolotáme vratkým životem se stále,
nám každý bílý den se do červánků zmhouří,
a červánky — ach víme — novou věstí bouři:
bij, prapore, jen bij, toť osud tvůj — bij dále !
~
Dvě číše zvedám květně pozavilé,
v té jedné víno červené a v druhé víno bílé:
vy barvy dvě, dvě světla, přes věky nám svěťte
a národ bojem, mírem k slávy chrámům veďte !
A pakli lidstvo po zemi se hlubným mořem vlní,
Čech bílý, rudý korál buď, jenž moře vzdorně plní;
a pakli lidstvo výší se jak alpstvo nad tou zemí,
Čech buď Mont blanc a Mont rosa a zvýšen nade všemi;
a pakli lidstvo podobá se nebes hvězdné tváři,
Čech buď v ní jitřenkou a rudým Marsem záři ! —
Leť vzhůru, prapore náš rudě svěží !
jak Spartáné v svém rudém bitev kroji
pod tebou Čechové ať s mečem v ruce stojí —
ty veď nás, k předu leť a vrahy oslň, sežži !
Leť vzhůru, prapore náš mléčně bílý,
Přemyslův orle plný vzdušné síly —
pod tebou květ se rozlož krásou tklivý :
jak bílý bůh to národ spravedlivý !
Dej osud bojů nám, co muž a rek jich snese,
pak ale nad hlavou ať ráno rozbřeskne se,
z červánků slunce vyskoč, lehni českým polem —
buď v Čechách bílý den a plno růží kolem.
Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci
Příběh
Ve svém příspěvku BÁSEŇ PRO 5. TŘÍDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anonym.
dobry den prosim delsi basne jsou hezke ale kratke dekuji za vas cas
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Báseň pro 5. třídu
Láska
Jan Nerudabásně k recitaci do recitační soutěž e)
Srdce to lidské — ach bože, prebože —
za zlobu móže snad, za lásku nemóže !
~
Že prý jsi, národe, božím tom na světě
jako to bodláčí, v cestě jež zakvete,
jako to děťátko, které se z chudiny
zrodilo za těžké, neblahé hodiny.
Takému dítěti, nouze jež kolíbá,
každý se ve světě z daleka vyhýbá,
a kdo se přiblíží, blíží se v pohaně:
»Kéž jsi se zalklo už, proklaté cikáně !«
~
Ej co ty řeči! co všechny ty klevety !
letím Ti, miláčku národe, v ústrety,
jako ta dívčice, lidská ta pěnice,
milenci letí vstříc v horoucí písničce:
»Hledím Ti v oči, byť světu se rouhaly.
Hladím Ti ruce, byť hadi v nich šlehali.
Rty moje na Tvojich hladově ulpějí,
byť jsi měl po retech jedových krůpějí.
Rámě mé toužebně hrdlo Tvé ovíjí,
byť Ti zlá choroba visela na šíji.«
~
Nejsi však, nejsi, jak lidé Tě dělají:
ruce a šíje Tvá sněžně se bělají.
Nejsi, jak říkají, zvětřilý v chudobě,
na prsou matky své slýchal jsem o Tobě:
tlouklo tak měkkounce srdce to mateří
ptačí jak srdéčko, ustlané do peří.
Nejsi, jak říkají, zlotřilý v porobě,
v očích své matičky čítal jsem o Tobě:
povídka dojemná o zlatém člověku,
jehož bůh zachovej od věků do věků !
~
Koho bych miloval širém tom na světě !?
srdce je vždycky ach srdcem jen dítěte —
do stáří, do skonu volá si po matce.
Přežil jsem matku svou, žiju jen památce,
přežil jsem lásku svou, měl ji tak na krátce —
všecko jsem oplakal, zase se osvěžil —
Tebe bych, národe, Tebe bych nepřežil !
Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci
Příběh
Ve svém příspěvku VTIPNÉ BÁSNĚ K RECITACI PRO DĚTI Z 5. AŽ 8. TŘÍD ZŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karolína Cyrusová.
Chtěla bych nějakou básničku pro recitaci do školní soutěž e.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Žofie.
vše je vpoho. vyberte si neco, co se vám zamlouva delkou, nebo abyste to zvladli. neni to lehke, ale ja to dokazala. tak to zkuste taky. ja si treba vybirala tak, ze 2 basnicky sme meli v pracovnim sesite ve skole, tak ty
Zdroj: příběh Vtipné básně k recitaci pro děti z 5. až 8. tříd ZŠ
Ve lví stopě
Jan Nerudabásně k recitaci do recitační soutěž e)
Byl podvečer. My v poušti, na oasy kraji.
Tak ticho kol! I Arabi, již jindy bujně hrají,
dnes mlčí schouleni; jak teskný zjev !
»Co je vám, muži?« — »Pane, zde byl lev.« —
»Že lev? A kdy« — »To, pane, těžko říci,
snad dnes, snad před týdnem, snad před měsíci;
však jisto jest: sem spěla jeho chůze —
snad cítíš, kraj jak po něm strnul v hrůze !«
~
Jak necítil bych! Vždyť jsem z české země.
Ten divný strach, ten promluvil již ke mně:
Kdy nejbujněj jsem vykročil si, v ráz
až k srdci zasáhnul mi náhlý mráz.
Jak by se kolem skalné hory ptaly:
»Co v zemi obrů chceš, ty muži malý ?«
jak udiven by pohléd' na mne kraj ten němý:
»Jsi sláb — přespříliš sláb jsi na mne českou zemi !«
~
Pout tíži cítíme a jsme přec na svobodě —
strach běží po lidech, mrak běží po přírodě,
zpěv před věky se naposledy zdvih'
a odletěl a kdesi v modru ztich'.
Vždyť i v ta šerá vlků našich hejna
se zabořila plachá bázeň stejná,
ač věčný hlad je rve a krvežízeň mučí,
ke skále tlačí se a jenom psovsky skučí.
~
Jak na poušti, kde lev si lehl polem,
po širých Čechách teskno dýše kolem.
Jen jednou krajem tím šel národ lev,
jen jednou, před dávnem hřměl jeho řev,
a sama země slouchá s zatajeným dechem,
zda hrůzný hrom ten nevrátí se echem,
a co kde dýše, choulí se v své skrýši
a s chvěním cítí: Jsme zde ve lví říši.
Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci
Příběh
Ve svém příspěvku VTIPNÉ BÁSNĚ K RECITACI PRO DĚTI Z 5. AŽ 8. TŘÍD ZŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Žofie.
máte to krásné, ale vadí mi, že mezi každou básní je reklama na ty samé básničky.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Vtipné básně k recitaci pro děti z 5. až 8. tříd ZŠ
Balada na vypůjčený verš
Jiří Žáčekbásně k recitaci)
Všechno je nějak příliš v pořádku,
což není vděčné téma pro baladu.
Maminka za zdí zpívá děťátku,
velebně šumí stromy v nočním sadu
a rok se zvolna blíží k listopadu.
Slova se sama kladou do řádku,
a já ta slova bezostyšně kradu.
Všechno je nějak příliš v pořádku.
~
Den za dnem běží jako po drátku:
do práce, z práce, občas na poradu,
navečer dětem přečíst pohádku
a udělit jim přebytečnou radu...
Je všechno O.K.? otázku si kladu.
Neběží čas už dávno pozpátku?
Domy se často hroutí od základu.
Všechno je nějak příliš v pořádku.
~
Tak to jde od pondělka do pátku.
Kdo drží břitvu, když si holíš bradu?
Čí tvář se skrývá ve tvém zrcátku?
Víš, kterým jedem tišíš pocit hladu?
Obhlížím auto —— nemá skrytou vadu?
Kdo komu právě chystá oprátku?
Neslyšet lež a netušiti zradu.
Všechno je nějak příliš v pořádku.
~
Je všechno skryto ve svém protikladu,
je zakódován konec v začátku?
Kdybych měl aspoň třetí oko vzadu!
Všechno je nějak příliš v pořádku.
Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci na recitační soutěž
Koleda
Josef Václav Sládekbásně k recitaci pro děti na recitační soutěž )
My malí kolednici
jsme z dálky přišli k vám
a noviny vám nesem,
co udály se tam.
~
Je pravda každé slovo
a žádné slovo lež;
my zazpíváme rádi,
vy poslouchejte též:
~
Až z Betléma jsme přišli,
tam všecko plesá dnes,
jen jeden tam se mračí,
to král je Herodes.
~
Tam zrodilo se děcko,
jak neviděl ho svět,
to zrovna jako v zimě
by májový byl květ.
~
Žeť bylo, jako kvítek
se v poli rozvije:
byl pěstoun jeho Josef
a matka Marie.
~
A zrodilo se v chlévě,
když noci bylo půl,
a hřáli jsou je v jeslích
jen oslátko a vůl.
~
Však jak se narodilo,
hned o tom vyšla zvěst,
neb nad Betlémem svitla
ta nejkrásnější z hvězd..
~
A celý svět ji spatřil
a dary své tam nes',
a v paláci se mračil
jen ten král Herodes.
~
Jakž neměl by se mračit,
a jak pak by se smál,
když na tisíckrát větší
než on se zrodil král.
~
Ba, v jeslích král byl větší,
než na trůnu kdy žil,
a dary, které dostal,
hned chudým rozdělil.
~
A ovečku kdo přines',
jich pět si hnal i víc
a dukátek měl v kapse,
kdo dříve neměl nic.
~
Ba, od počátku země
tak šťasten nebyl svět. —
Jak Herodes to slyšel,
hned hněvem celý zbled'.
~
Tak rozlítil se velmi;
a krutý rozkaz dal,
by zavražděn v té chvíli
byl chudých lidí král.
~
Však anděl Boží ve snách
to Panně Marii řek'; —
té noci s Jezulátkem
se dali na útěk.
~
A na oslátko sedli
a měli velký spěch; —
tu potkali jsou teprv
nás koledníky z Čech.
~
Neb spatřili jsme také
tu nejkrásnější z hvězd
a do Betléma vyšli; —
však daleko tam jest.
~
Jak Ježíšek nás viděl,
hned řek': „Ty Čechy znám,
těm dát bych měl tak mnoho,
však nic už nemám sám.
~
Já zlato, myrrhu rozdal
už těm, kdo přišli v čas,
vy, Češi, jako vždycky,
jste přišli pozdě zas.
~
Leč přece, dítky, domů
chci aspoň vzkaz vám dát:
že milým Jesulátku
jen ten, kdo vás má rád.
~
A těm, kdo jsou tak chudí
a duší nevinní,
co dobrého kdo dělá,
že mně to učiní." —
~
A Panna Maria libě
se pousmála hned,
a jeli do Egypta,
a my šli do Čech zpět.
~
My malí koledníci
jsme z dálky přišli k vám
a povídáme jenom,
co Ježíšek řek' sám.
~
Ať po jablíčku dáte,
neb co kdo může dát, —
vám splatí Jesulátko
to v nebi tisíckrát.
Zdroj: článek Báseň pro 5. třídu
Poradna
V naší poradně s názvem OD PONDĚLÍ DO PÁTKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel M. Loudík.
Prosím o název básně ...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Malovaná pohádka
Zdroj: příběh Od pondělí do pátku
Chudý hoch
Josef Václav Sládekbásně pro děti na recitační soutěž )
Jsem chudý hoch, až za vsí bydlím kdes
ve staré chaloupce, již stavěl děd
a byl tam živ, jak my jsme živi dnes,
můj otec, matka a nás dětí pět.
Tak volný je tam pohled do nebes
a vzdálen tak ten celý širý svět.
~
My u nás jíme jenom černý chléb,
můj otec pracuje, má matka též;
pluh mého otce a mé matky cep
vždy oral, mlátil jenom cizí rež,
z níž klas k nám nepřišel; — ni cizí hřeb. —
Však pod krov též k nám nevstoupila lež.
~
Má matka modlí se, však nepláče,
když otec unavenou chýlí skráň;
u chudých nemůž býti jináče,
jest u nás v rodu už ta tvrdá dlaň.
I ze mne chce mít otec oráče;
mně matky líto, však jsem hrdý naň !
~
Jsem chudý hoch a nuzný mám jen šat,
však pro náš stav je toho šatu dost;
jej děd měl, otec, dost mne bude hřát
přes zim a lidských očí mrazivost.
A otec můj mi nemoh' více dát
než prostý mrav a prostou poctivost.
Zdroj: článek Báseň pro 5. třídu
Příběh
Ve svém příspěvku BÁSNĚ PRO 5. TŘÍDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sofie.
Potřebuju nějaké sedmi slokové basničky. Nemá někdo tip jakou
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Básně pro 5. třídu
Král Honza
J. V. Sládekbásně pro děti na recitační soutěž )
Kdys byl Honza král
a on kraloval,
že ho sedlák na svém stole
hrudkou maloval.
~
Jeho celá zem
rájem byla všem
a v tom ráji nejšťastnější
on na trůnu svém..
~
Ráno si naň sed',
žezlo svoje zved'
a dvořanům narovnával
nakřivený hřbet.
~
Byl-li žebrák zde
žádat právo své:
„Kdyby mne to říši stálo," —
Honza vzkřik, — „je tvé !"
~
Po té práci rád
šel se nasnídat,
ale děcko v celé zemi
nesmělo mít hlad.
~
Krajíc svůj si vzal,
řek': — „Jsem sice král —
Na! — sedláče, jez ty první,
ty's ho vyoral."
~
Měl své vojsko též
a to byla řež,
když se tak někomu chtělo
do Čech na loupež !
~
Po vojně však řek':
„Každý z nás byl rek, —
do krabičky s jenerály !"
Běda mu, kdo cek'.
~
Domů každý zas
navrátil se v čas
orat, kovat, děti chovat,
sbírat boží klas.
~
Tak to bylo, když
Honza měl svou říš'. —
Je to už jen ve pohádce
a tak dávno již !
Zdroj: článek Báseň pro 5. třídu
Žitný klas
Josef Václav Sládekbásně pro děti na recitační soutěž )
To není rytíř z pohádky,
jenž polem zdraví vás,
to zpívá šumnou písničku
si švarný žitný klas !
A každý, kdo jej uhlídá,
jen hezky vzdej mu čest,
neb jeho velkou družinou
se živí, kde kdo jest.
~
Kdo miliony vojáků
z vás viděl v boj se brát ?
Ó, z nás jich nikdo neviděl
a není o co stát !
Však viděli jsme klasů voj
se třást, jak vítr vál,
a přec byl každý větší rek,
než sám pan generál !
~
Druh podle druha stojí tu
a kryjou pláň i stráň
a dobývají celý svět
a žádný nemá zbraň.
Druh podle druha stojí tu,
na miliony hlav
a s nebes modra skřivánek
jim zpívá na pozdrav.
~
A kdo jde kol, se usmívá:
„Buď, vojáci, vám zdar !
neb každý nese v tlumoku
k nám domů boží dar;
ten bílé mouky pro lidi,
ten černé kravkám zas.
Ó, naděl Bůh ! a požehnán
buď každý žitný klas !
~
Co v potu tváře oráč sil,
on vrátí nastokrát;
kéž rok co rok tak bohatě
jej vidět v poli vlát !
A rok co rok a na věky
ať každému dá chléb.
A klobouk dolů ! — ze stodol
až uslyšíte cep."
Zdroj: článek Báseň pro 5. třídu
Statný jonák
J. V. Sládekbásně pro děti na recitační soutěž )
Přec ve světě bych nejraděj'
byl kovář s celou duší;
on do žhavého železa
tak silnou rukou buší
a nechce-li se dělit
a nechce-li se celit,
on jednou ranou mohutnou
je rozrazí, neb skruší !
~
Však byl bych také rolník rád,
vždy na své půdě stoje,
na vlastní roli poháněl
bych statné koně svoje,
svou setbu měl a sklízi
a přišel-li kdo cizí
a chtěl by mi jen hroudu vzít,
bych „Vari !" řek' — „je moje!"
~
A také bych si líbit dal
být králem velké říše;
můj trůn nad židlí poctivce
by nestál o píď výše;
kdo nuzný, měl by chleba
a každý, co mu třeba
a každý měl by právo své
a žehnal by mi tiše.
~
A přece budu ve světě
jen jak to osud velí;
však osud vzíti nemůže,
co srdcem být jsme chtěli:
jít ku předu a stále,
být v práci vytrvalé
dnes čacký hoch, pak statný jun
a v životě muž celý !
Zdroj: článek Báseň pro 5. třídu
Vtipné básničky pro děti
Vtipné básně nejsou omezené věkově. Humor se dá objevit v básních určených pro malé děti, i pro ty starší, stejně jako pro dospělé. Při výběru vhodné básně se musí učitel rozmýšlet nad tím, co je pro žáky vhodné, i to, co jsou žáci schopni se naučit (každý má jinak vytrénovanou paměť, někomu bude stačit básnička se třemi slokami, jiný nemá problém naučit se báseň mnohem delší). Zde je ukázka vtipné básničky k recitaci pro 3. třídu.
Zdroj: článek Vtipné básničky k recitaci pro děti
Popelka
Miloš Kratochvíl (3 sloky básně pro děti na recitaci od Miloše Kratochvíla)
Ze všech holek v naší čtvrti
je nejhezčí Ester.
Maminku má hodně přísnou
a je ze tří sester,
tatínek je popelářem –
takže je věc jasná!
Utrhl jsem tři oříšky,
ať je holka šťastná!
~
Třískla šutrem do oříšků
jednou, dvakrát, potřetí:
Ve dvou byla zdravá jádra,
z třetího prach vyletí...
Žádné boty, žádné šaty,
ani nitka zlatá!
~
Zuří Ester, zuří máma
a ještě víc táta.
Prskal vzteky, kulil oči,
zaplály mu tváře:
„Ty si budeš dělat šoufky
z dcery popeláře?!“
Tak skončila moje láska
k pohádkové nevěstě.
Popelář mě s kukavozem
honil dva dny po městě!
Zdroj: článek Vtipné básně k recitaci pro děti z 5. až 8. tříd ZŠ
Zimní láska
Karel Benetka (4 sloky vtipné básně pro děti k recitaci, lehká báseň od Karla Benetky)
Hopsa, hejsa, cinky linky,
byly zimní prázdniny.
Sněhulák se zamiloval
do ovocné zmrzliny.
~
Sliboval jí hory doly,
rozpálil se do běla,
chtěl si ji vzít za manželku,
ona ho však nechtěla.
~
Sliboval ji věčnou lásku,
přemlouval jí ze všech sil,
chvíli tál a chvíli plakal,
až se celý rozpustil.
~
Ona byla necitlivá,
zlá a chladná jako led.
Dal jsem si jí do kornoutu,
za trest jsem jí celou sněd.
Zdroj: článek Vtipné básně k recitaci pro děti z 5. až 8. tříd ZŠ