SPI MÉ MALÉ POUPĚ
Spi, mé malé poupě,
Spi, malé holoubě.
Spi mi dobrou chvíli,
hodinu, tři, čtyři.
Anděl boží z nebe,
opatrujž mi tebe.
Aby tiše spalo,
ve zdraví zas vstalo,
děťátko.
Zdroj: článek Ukolébavky
Téma
BÁSNIČKA ANDĚL
BÁSNIČKA ANDĚL, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Snad každá matka se dostala do situace, kdy její dítě nemohlo usnout a ona musela hledat vhodný způsob, jak své dítě uspat. Jedním z možných způsobů uspání je zpěv ukolébavky. Nikdo se zpěvu nemusí bát, u ukolébavky nevadí, že nezpíváte dokonale a že občas zníte falešně. Dítě ocení hlavně melodii a tón hlasu. Zpívání ukolébavky je snad jedním z nejstarších způsobů k uspání dítěte, hlas matky dítě totiž obvykle uklidní a dítě je spokojené a jeho nerušenému spánku nic nebrání. Ukolébavek existuje na celém světě obrovské množství, často jsou si ukolébavky velmi podobné. Slova bývají jednoduchá (alespoň u ukolébavek určených pro velmi malé děti) a melodie příjemná a poklidná. V tomto článku jsou uvedené jen některé v Čechách a na Moravě zpívané ukolébavky. Většina ukolébavek nese název podle prvního verše. Ukolébavky jsou různé svým stylem, jazykem i žánrem, některé jsou vhodné pro menší děti, některé jsou vhodné pro starší, většina je ale univerzální. Jistě mezi nimi najdete alespoň jednu, kterou zpívala Vaše maminka či babička Vám.
Příběh
Ve svém příspěvku SLOVNÍ DRUHY - ANDĚL PÁNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michaela.
Dobrý den,
prosím co je za slovní druh Páně. U spojení Anděl Páně.
Děkuji moc. M.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tobiáš.
Já si myslím že je to přídavné jméno.
Zdroj: příběh Slovní druhy
Pohádky
Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.
Jak Jaromil k štěstí přišel
Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.
Divotvorný meč
Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)
Příběh
Ve svém příspěvku ODPOVĚĎ NA DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Rýdl.
Básničku Vám můžu napsat na počkání, pokud máte představu o čem by to mělo být a pro jakou příležitost. Napíši Vám návrh a editace, úpravy textu jsou neomezené. Zdeněk Rýdl
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel David Noga.
Dobrý den chtěl bych se teda zeptat jestli by jste mi tu básničku dokázal vymyslet moc bych byl rád. Děkuji
Zdroj: příběh Básničky pet slok
Citáty
Většina známých citátů od Williama Shakespeara pochází z jeho knih, ať už se jedná o divadelní hru nebo báseň. Řada Shakespearových citátů je parafrázována a je stále považována za aktuální. Častým tématem vybraných citátů je láska. Citátů by ale mnoho být mnohem více, téměř z každého jeho díla se dá mnoho věcí citovat.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek William Shakespeare
Příběh
Ve svém příspěvku BÁSEŇ PRO SKOLÁKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan.
nejlepší básnička je Malovaná pohádka od: Jiří Žáček
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Báseň pro skoláky
Politická vánoční přání
-
Santa Klaus, Venca Klaus, to jsou kluci zlatí,
jeden dárky rozdává, druhej mu to platí.
Santa Klaus, Venca Klaus, jedou na svých saních,
kdepak asi na to berou - strhnou Ti to v daních. -
Americký Santa krade,
Děda Mráz je bolševik.
Jen Ježíšek u nás v Čechách,
začíná být sklerotik. - Ježíškovi zvedli daně, proto má dnes prázdné saně. Jede, jede s nadílkou, přitom vrtí prdýlkou.
- Půjčil jsem si milion, dárků jsem měl kamion. Neplatil jsem splátky, vzali si to zpátky. Nezbyl ani dáreček, vzali mi i domeček. Neplatil jsem daně, vzali mi i saně. Nevím už si rady, sob mi chcípnul hlady. V lese mam teď pelíšek, seru na Vás - Ježíšek!
- Zpráva od doktora House: zranili nám Santa Klause.
Okupovat Čechy chtěl, asi trouba nevěděl,
že se tohle nedělá, vždyť tu máme anděla.
Hlupáci ho vystavili, tím Ježíška pohanili.
Asi máme divnou vizi, cpou nám ho i v televizi.
Anděl poslal jízdu na ně, sebrali mu sobi, saně.
Z kožichu mu cáry zbyly, i vousy mu oholili.
Jak skončili parádu? Dali mu pár na bradu.
Hlavu v gypsu, nohu v sádře, pěšky domů, to se nadře.
Cestou nakopla ho husa, do USA zpátky klusá.
Prosím Vás ty nesmělí, nehaňte už anděli.
Ježíšek.
Zdroj: článek Vtipné vánoční přání
Poradna
V naší poradně s názvem BÁSNIČKA 5 SLOK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza.
Dobrý den ráda bych se zeptala jestli tady máte básničku o paní učitelce ve škole máme nějaké kolo a ráda bych přednesla básničku která bude právě o té paní učitelce.
Jestli tady máte nějaké písničky taky bych potřebovala poradit prosím o pomoc
,tuto stránku mám ráda a doufám že mě nezklamete. děkuji za pomoc,
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
TAHÁK
(Tereza Rýparová)
Každé ráno zas a znovu
zvonek nás volá do školy.
"No tak co je? Kde jste všichni?
A kde máte úkoly?"
Učitelka před tabulí
nejdřiv všechny vyzkouší.
Petr se nic nenaučil,
podvádět se pokouší.
Tahák z kapsy vytahuje,
Kátě šeptá do ouška,
jestli by mu poradila
druh tohohle papouška.
Učitelka trochu tuší,
kdo že třídu ruší snad,
a jen zkouší na pár pojmů,
které měl by každý znát.
A tak Petr před tabulí
přešlapuje sem a tam.
"Na co mi je teďka platný,
že taháky v kapse mám?
Příště radši naučím se,
ať nestojim tu jenom tak,
a kdo tvrdí, že to nedám,
tomu ještě vytřu zrak!"
Zdroj: příběh Básnička 5 slok
Balada o velké šou
Jiří Žáček
(4 sloky básně k recitaci)
Baví nás bavič, bodrý brach,
směje se každý strejc i teta,
na všechny sněží hvězdný prach,
stačí jen gesto, stačí věta.
Když už se baví každý sketa,
zatnu se plný odporu.
Ach, šoumeni všech zemí světa,
proboha, už dost humoru!
~
Jenom se bavte, žádný strach,
život je crazy opereta,
namísto Bacha Offenbach,
a nikdo nemá právo veta.
Kdo odnaučí smát se skřeta,
křiváka, lháře, potvoru?
Ach, šoumeni všech zemí světa,
proboha, už dost humoru!
~
Můj bože, nejsem sebevrah,
nemám chuť hrát si na Hamleta,
ale váš humor je jen tlach
pro blbce alfa, blbce beta.
Až anděl smích vyjde z ghetta,
velká šou skončí v hororu.
Ach, šoumeni všech zemí světa,
proboha, už dost humoru!
~
Svět doutná jako cigareta,
dým stoupá k nebi nahoru...
Ach, šoumeni všech zemí světa,
proboha, už dost humoru!
Zdroj: článek Jiří Žáček - básničky pro děti 4 sloky
Koleda
Josef Václav Sládek
(23 slok básně k recitaci pro děti na recitační soutěž)
My malí kolednici
jsme z dálky přišli k vám
a noviny vám nesem,
co udály se tam.
~
Je pravda každé slovo
a žádné slovo lež;
my zazpíváme rádi,
vy poslouchejte též:
~
Až z Betléma jsme přišli,
tam všecko plesá dnes,
jen jeden tam se mračí,
to král je Herodes.
~
Tam zrodilo se děcko,
jak neviděl ho svět,
to zrovna jako v zimě
by májový byl květ.
~
Žeť bylo, jako kvítek
se v poli rozvije:
byl pěstoun jeho Josef
a matka Marie.
~
A zrodilo se v chlévě,
když noci bylo půl,
a hřáli jsou je v jeslích
jen oslátko a vůl.
~
Však jak se narodilo,
hned o tom vyšla zvěst,
neb nad Betlémem svitla
ta nejkrásnější z hvězd..
~
A celý svět ji spatřil
a dary své tam nes',
a v paláci se mračil
jen ten král Herodes.
~
Jakž neměl by se mračit,
a jak pak by se smál,
když na tisíckrát větší
než on se zrodil král.
~
Ba, v jeslích král byl větší,
než na trůnu kdy žil,
a dary, které dostal,
hned chudým rozdělil.
~
A ovečku kdo přines',
jich pět si hnal i víc
a dukátek měl v kapse,
kdo dříve neměl nic.
~
Ba, od počátku země
tak šťasten nebyl svět. —
Jak Herodes to slyšel,
hned hněvem celý zbled'.
~
Tak rozlítil se velmi;
a krutý rozkaz dal,
by zavražděn v té chvíli
byl chudých lidí král.
~
Však anděl Boží ve snách
to Panně Marii řek'; —
té noci s Jezulátkem
se dali na útěk.
~
A na oslátko sedli
a měli velký spěch; —
tu potkali jsou teprv
nás koledníky z Čech.
~
Neb spatřili jsme také
tu nejkrásnější z hvězd
a do Betléma vyšli; —
však daleko tam jest.
~
Jak Ježíšek nás viděl,
hned řek': „Ty Čechy znám,
těm dát bych měl tak mnoho,
však nic už nemám sám.
~
Já zlato, myrrhu rozdal
už těm, kdo přišli v čas,
vy, Češi, jako vždycky,
jste přišli pozdě zas.
~
Leč přece, dítky, domů
chci aspoň vzkaz vám dát:
že milým Jesulátku
jen ten, kdo vás má rád.
~
A těm, kdo jsou tak chudí
a duší nevinní,
co dobrého kdo dělá,
že mně to učiní." —
~
A Panna Maria libě
se pousmála hned,
a jeli do Egypta,
a my šli do Čech zpět.
~
My malí koledníci
jsme z dálky přišli k vám
a povídáme jenom,
co Ježíšek řek' sám.
~
Ať po jablíčku dáte,
neb co kdo může dát, —
vám splatí Jesulátko
to v nebi tisíckrát.
Zdroj: článek Báseň pro 5. třídu
Příběh
Ve svém příspěvku MILOŠ KRATOCHVÍL BÁSNĚ K RECITACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.
Básničky jsou velmi hezké
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal.
Básnička se mi moc líbí a ve čtvrtek příští týden ji budu recitovat ve škole.
Zdroj: příběh Miloš kratochvíl básně k recitaci
Anděl strážce
Jan Neruda
(3 sloky básně k recitaci na recitační soutěž)
Ne, ne — já nebyl žádným bílým květem !
Já nerozkročil jasný se tím světem,
má cesta nešla krajinami míru:
jak divá řeka, která v skalách bouří,
tak plná pádů, plná byla vírů,
dno v černých tmách a povrch v šedém kouři.
Že přece nejsem skvrnitého čela,
že život nezkován meč na dvousečný,
že duše v propast zhouby nevhučela,
jen Tobě jsem, Ty anděle můj, vděčný.
~
Tys náhle stanul mezi mnou a skutkem,
Tvé oko jako hrob se hlubně tmělo,
jak lilje klonilo se krásné tělo,
a s nevýslovným děl Jsi se zármutkem:
»Což svému k smrti zmučenému lidu
ni chvilkového nechceš popřát klidu ?
Chceš klesajícímu pod břevnem kříže
na vyschlá bedra přidat hanby tíže ?
Chceš, Tvá by na hlavu mu padla vina,
on studem hořel za Tě, svého syna ? «
A zdrcen klečel jsem a v hlasném lkání
mé srdce sbíralo se ku pokání. —
~
Já nedím: »Bohu dík, jsem lepší jiných!«
kdož smí se přímit, než se život zhroutí,
než poslední doběhne z hodin stinných,
že cesty kal mu roucho neposmoutí ?
Však tolik vím, Ty Jsi-li při mém boku,
že srázem každým pevného jdu kroku.
Tvou ruku líbám, k Tobě vzhlížím slze,
zář Tvého zraku veď mne v světa mlze,
Tvé křídlo nadšené mne přenes přes propasti,
anděle strážný, svatá lásko k vlasti!
Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci
Moje barva červená a bílá
Jan Neruda
(4 sloky básně na recitační soutěž)
Ten rudý prapor náš s tím bílým vedle polem —
jak bije, šlehá po svém bidle holém !
Hned plapolavě v rušnou dál se nese,
hned truchle choulí se a zimničně se třese,
a barva barvu v divé honbě stíhá,
až v očích, ve lbi, v srdci se nám míhá.
Viz — viz! teď ve výši se vzdmula krev
a po ní varem tryskla bílá pěna ! —
teď vítr zadul — náhle nový zjev —
hle návěj sněhu, krví pokropená ! —
a teď jak bílá holubice by se byla vznesla
a mihem do plamenů sražena zas klesla ! — —
myšlénku volá, myšlénku nám drtí
hned vedle barvy života ta hrozná barva smrti.
~
Ej vždyť ten prapor jak ty naše děje !
Když kroniku svou drahou do ruky si berem,
tu jedna stránka, jak když anděl sám ji pěje
a psána brkem z bělostného jeho křídla,
však druhá psána již zas rudým ďábla perem
a namočeným v kouřná pekel vřídla.
A jaké děje, taký ten náš lid!
zlo — dobro, démon — bůh jej žilobně probíhá,
dnes jak by zářné z úběle byl slit
a zítra tělo ssedlou krví plíhá.
~
Tvář jeho chvílí červená a druhou chvílí bledá,
dnes bílé křtěňátko — kmet zítra ubodaný,
dnes jasný učitel, jejž lidstvo k nebi zvedá —
a zítra mučedník zas lůze ve psí daný.
Tak kolotáme vratkým životem se stále,
nám každý bílý den se do červánků zmhouří,
a červánky — ach víme — novou věstí bouři:
bij, prapore, jen bij, toť osud tvůj — bij dále !
~
Dvě číše zvedám květně pozavilé,
v té jedné víno červené a v druhé víno bílé:
vy barvy dvě, dvě světla, přes věky nám svěťte
a národ bojem, mírem k slávy chrámům veďte !
A pakli lidstvo po zemi se hlubným mořem vlní,
Čech bílý, rudý korál buď, jenž moře vzdorně plní;
a pakli lidstvo výší se jak alpstvo nad tou zemí,
Čech buď Mont blanc a Mont rosa a zvýšen nade všemi;
a pakli lidstvo podobá se nebes hvězdné tváři,
Čech buď v ní jitřenkou a rudým Marsem záři ! —
Leť vzhůru, prapore náš rudě svěží !
jak Spartáné v svém rudém bitev kroji
pod tebou Čechové ať s mečem v ruce stojí —
ty veď nás, k předu leť a vrahy oslň, sežži !
Leť vzhůru, prapore náš mléčně bílý,
Přemyslův orle plný vzdušné síly —
pod tebou květ se rozlož krásou tklivý :
jak bílý bůh to národ spravedlivý !
Dej osud bojů nám, co muž a rek jich snese,
pak ale nad hlavou ať ráno rozbřeskne se,
z červánků slunce vyskoč, lehni českým polem —
buď v Čechách bílý den a plno růží kolem.
Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci
Konec války
Nesouce na čele ohnivá znamení,
na těle rány, jež se rozjitří,
z celého světa přišli k nám ranění,
z nichž jedni nechtěli, nechtěli,
ale přece umřeli
už zítra nebo pozítří;
a druzí žili na vzdory smrti, na vzdory ranám a bolesti,
jak živé pochodně neštěstí.
~
Na cestě od nádraží
milenky čekaly na ně jak jarní stromořadí,
jehož větve div se nepřeváží
radostí z jejich návratu a veselostí z mládí;
jich ústa červená byla jak větev, která rudě kvetla,
po jejímž dotyku lačná ústa práhla
a odkvétaly-li v paprscích horkého světla
ovoce na nich zrálo, jež ruka dychtivá si utrhnouti práhla.
~
Pod jejich úsměvy se v sladké snění přeskupily zmatky,
přes břehy rtů se drala láska jemně
a ze dnů šedivých se staly najednou svátky.
A klíny jejich byly jak hladina jezera v Jerusalemě,
jež v slunci skvíc se tiše, bez hnutí,
čekala až jen anděl s nebe slétne, by ji zčeřil
dotykem milostných perutí;
blahoslavený, kdo lomu zázraku věřil
jak stará legenda jej vypráví
v evangeliu sv. Jana, v kapitole páté,
že totiž ten se rázem uzdraví,
kdo prvý vrhne se v hlubinu vody svaté.
~
Nešťastní o svém štěstí snili
v hlubokém smutku, v těžkém žalu svém
a v klidné vlny klína ženy se vroucně pohroužili
s náručí otevřenou,
aby jim aspoň dobrá žena byla osudem,
když už jim osud nebyl dobrou ženou.
Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách
Večer na pavlači
I.
Večer bývá tichý jak zamrzlý vodopád,
ale pavlač to je náruč Marie Panny,
vždyť ti, kteří s bojiště dne si přinesli těla poraněná,
si večer usednou na ni
a ona je mřížemi sevře jak měkkými prsty objala by je žena;
nebe je plné hvězd
a pod hvězdami na všecky rány, na všecky rány nějaký balsám jest.
~
Akáty naproti nad tratí vůněmi zvoní jak na návsi zvonice,
aby se vzpamatovali hříšníci a hříšnice,
ale milenci svá těla sepiali vášnivě a prudce,
a tak se zdálo, že na stráni modlí se samé sepiaté ruce
tise a odevzdaně,
že anděl zvěstoval užaslé Marii Panně
poselství lásky a síly.
~
Skoda, když už ta pavlač byla tou šťastnou svatou,
že ti, které chovala, už dávno, už dávno ukřižováni byli.
II.
Břink !
Bylo to jednou, jako by do okna hodil kdos kamenem.
Večer byl sladký, jako by rozhoupal se zvon v tvém srdci zmámeném
a hustou, černou pavučinu ticha protrhla píseň,
jež do vesmíru jak voda trhlinou do lodě na moři vniká.
~
To slečna domácích na klavír hrála,
ta malá blondýnka s modrýma očima,
již denně pokorně prosívám, aby mě trochu milovala
a před níž kleká duše má.
~
Holá!
Byla to píseň veselá, byla to píseň bouřlivá,
jako když v hospodě „U velryby“ sbor mariňáků zazpívá.
Myslil jsem rychle na její dívčí tělo,
na její něžnou kostru složenou z růžových kostí,
na níž se pružné maso přílivem radosti chvělo;
myslil jsem rychle na její pohled prostý,
jejž do not upřela jak v milencovy oči
a láska,
veliká láska stoupala ve mně od paty až k hlavě
jak v bílé bříze míza v jarní noci,
z večera stromek ten ani lístečku nemá a hole se ve větru mihá,
z rána však rozkvete listy, že nemá jich na světě tolik žádná kniha
a na každém báseň.
~
Škoda, chodí už chodí k té slečně čtyři oficíři,
z nichž jeden ji vezme si za ženu a s těžkostmi života smíří ;
škoda, by! bych ji měl jak před okny zahrádku, v jejíž prsti
rostly by růže, reseda, zvonečky, melisa,
a po jejíchž cestičkách chodily by na večer mé prsty.
~
Hrála,
zatím co srdce naše, ta neúmorná kladiva bušící na plnou pokladnu světa,
utichla docela a vesmír už nebyl tou lodí, do níž píseň jako voda cestu protrhla si,
to byla spíše sklenice, až po okraj plná krásy
a my z ní pili až do dna, až do dna z hluboká,
až hlava se zvrátila na zad a slza vhrkla do oka ;
vždyť krásy je nám třeba, jak lásky vody a chleba,
abychom plni jí, všecko konali krásně,
aby milenci
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách
V Getsemanské zahradě
Mezi kameny, brouky a hady
kladl jsem nesměle bosou nohu,
jda modlili se do zahrady
k svému bohu;
každému člověku taková chvíle přijde,
kdy k jeho otázkám jsou němí lidé,
závratná chvíle vyzvání jak zvon
a člověk nemoha spolehnout se na člověka,
jde v Getsemany a kleká...
Já taky miloval jsem sedm krásných pannen,
jež olej schovaly si na noc svatební,
já taky mám svůj sen,
však dneska životem znaven
poklekám na trávník, kde kvete lomikámen,
bych ruce sepial a děl :
Otče,
je-li možno, ať přiletí tvůj anděl
a když už mi nepomůže pít,
ať aspoň odejme ode mne tento kalich;
tobě se poroučí snadno,
což ale mohu já, já chlapec nejmenší z malých
ten kalich radosti,
ten kalich posvátné horoucnosti
sám dopiti až na dno ?
Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách
Modlitba na chodníku
Vzal jsem si sváteční střevíce,
vyleštiv si je,
aby byly jak hvězdy zářící na dlažbě ulice
a poněvadž měl jsem hlad,
myslil jsem:
koupíš si třeba za zlatku baltického sledě,
za šesták chléb
a mezi tolika vzácnými hodovníky i ty budeš hostem
pří stole ulice,
k večeři pokrytém a prostém.
~
Jediným krajícem chleba a jedinou rybou
nemoh’ jsem bohužel nasytit tisíce.
~
Uzenářské výklady svítily jako oltáře v kostele
při bohoslužbě ranní,
na jejich stupních bych vydržel klečeli nejdéle,
a poněvadž i vchody do krámů byly jak nebeské brány
s nápisy, s hvězdami,
slyš,
ulice spustila hosana na varhany.
~
Myslil jsem na svou hezkou milou,
jak přijdu večer k ní
a jak jí zbožně hlavu svou položím do sukní,
škoda jen, že ji ruce mé něžněji neovinou,
jak tenká lodyha bílého svlačce
divizny stvol.
Však běda,
pak že prý básníkům život nadmíru dopřává snění,
ne, život nikdy zadarmo pranic nedá,
v hluboký bol
se každá má maličká radost změní.
Mám snad jiné srdce
a jiné oči.
~
Když bylo mi nejkrásněji
a s okna se na mě podívala slečna s plavými vlasy,'
přejeli psíka,
takového krásného s růžovou mašlí,
kterou měl, aby ho mezi tisíci jinými na prvý pohled našli.
Ihned umlkla ulice,
jen někde opodál zařvala železná roleta v krámě
jak raněný lev
a někdo zděšeně vykřikl;
byla to asi ta slečna, co se dívala na mě,
když spatřila vytrysknout krev.
~
Tělo měl chudák třikrát přeříznuté,
hlavu koly úplně rozmačkanou
a já zaplakal;
bylo mi jako dítěti, když stojí nad rozbitou pannou,
ba jako hříšník jsem se kál
a v prsa bil,
když z jeho horkého masa stoupala pára k nebi,
vždyť já jsem toho psa teprve nyní miloval,
když už mu lásky mé nebylo zapotřebí.
~
To se lak stává i u lidí;
ve viru dne a v každodenním hluku
děláme,
jako že se ani neznáme,
ale když někdo z nás toho druhého v rakvi uvidí,
pozná,
že ho měl vlastně rád
a že se měl na něj v životě aspoň trochu pousmát,
když už mu nepodal ruku.
~
Uprostřed života
a přeci jen uprostřed smrti
jdeš,
mysle si třeba na veliké činy,
opojen myšlenkou, jež spasí svět,
však než se naděješ,
válíš se v krvi pod koly elektrik,
umřeš jak onen bílý psík
s růžovou mašlí.
~
Anděl strážný přec za tebou vždycky nelétne,
zahledí se třeba na láhve dobrého vína,
na čerstvé klobásy,
na šunku,
a na tebe, člověče, docela zapomíná.
~
Zamyšlen
došel jsem na roh Ovocného
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách
Na vojenském hřbitově
Na jaře kvetou fialky,
na podzim kvete vřes,
ale vzpomínky,
zasety hluboko do srdce,
rozkvetly ve mně dnes,
když jsem chodil cestou mezi hroby
a vedl si svou milou
s růžovým šátkem, s bílou kopretinou.
~
Myslil jsem :
Kdyby tak všichni, kteří tu leží,
nebe byli obtížili svými modlitbami
za trochu lásky a za slitování,
jistě by nebe pod tíhou modliteb prasklo,
slunce by spadlo
a shaslo,
hvězdy padajíce, by se třásly
a shasly,
měsíc by shasl;
všechno to spadlo by na zemi
mezi domy, na ulice, na trávu mezi květiny
pro lásku těch, kteří milovali
a pro hřích těch, kteří zhřešili.
~
Na štěstí všichni mlčeli
a padli,
aby umřeli,
když jim pak bajonet ještě nevychladlý
vyrvali z ruky,
aby jej mohl nésti druhý, třetí a čtvrtý,
zase tiši byli,
má milá trhala lístky s kopretiny,
říkajíc: má mě rád, nemá,
ale já dumal,
co asi znamená
ta socha přísná a kamenná
a jako bych říkal litanii ke všem svátým,
četl jsem jména mrtvých psaná písmem zlatým,
prose je, aby v nebi
orodovali za nás,
až nám bude zapotřebí
síly.
~
Vždyť já vím, že se jednou veliké divy stanou
a všichni mrtví tady z mrtvých vstanou :
Raguz Stojan,
Tadeus Dyák,
Passereau Charles,
Fedregolli Silvio,
Čechonovič Jefim Semjonovič,
Kazsakar Georg,
Pokorný František
a všichni, všichni kolem dokola,
jen co anděl s nebe zavolá
a tváří v tvář si stanou,
však místo, aby hledali pro ránu smrtící
druh druhu pod kabátem srdce,
padnou si všichni v náručí,
políbí na čele
a přátelsky stisknou si ruce.
Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách
Vtipná a pro děti vhodná vánoční přání
- Schovej se, kapře, milý bratře, u dna v rybníce. Tuze moc lidí, po Tobě slídí, budou Vánoce.
- Děti mají vykulená kukadla na krásná vánoční svítidla. Vůně cukroví tvému nosu napoví, že rýma je pryč, tak koulovat se fič. Chceš-li vidět zlaté prasátko, možná zkoukni zrcátko ... že to není pravda, no aspoň že je sranda, vždyť po roce tu máme veselé Vánoce.
- Přeji vše, co se špatně balí .... to jest klid, pohodu a hlavně zdraví...
- Ahoj, prosím nevolej, až tohle dočteš. Nechci o tom, co Ti musím říct, mluvit do telefonu. Určitě Tě to hodně vezme, já to chápu a snad bude šance si promluvit o tom brzy osobně. Nechci, aby Ti tohle musel říkat někdo jiný, potřebuješ slyšet pravdu ode mne ... Ježíšek neexistuje!!!!!!!
- Kapr je v mrazáku, pěkně se vaří, všecko mám na háku, všecko se daří. Vánoční stromeček mi v plamenech svítí a všechny salónky sežraly děti, tak šťastné a veselé Vánoce.
- Veselou vánočku, ukecaného kapra, pichlavý stromeček, ale hlavně hodně vánoční pohody přeje XXX.
- Vzhledem k světové krizi, díky které se dostala do krize i moje peněženka, tak jsem se zmohl akorát na přání formou SMS. Na to ještě mám. P.S. Veselé Vánoce
- Letos nepřijdu! Sedím u lékaře, pak do lékárny, možná i do nemocnice naposled zadarmo ulehnu. Nezlob se na mě! Tvůj Ježíšek.
- Tak už jsou tu po roce, zase tyhle Vánoce, sleduju to za běhu, že jsou letos bez sněhu. Na ten já jsem marně čekal, ten v předpovědi pěkně kecal! Veselé Vánoce přeje XXX.
- Nechť množství dárků naruší statiku Vašeho příbytku a plameny z vánočního stromku šlehají co nejvýše. Hezké Vánoce Vám přejí XXX.
- Ano. Mohl jsem pro tebe vymyslet lepší přání a krásně. Jenže já si řekl NE. Když přání, tak pro všechny stejné. Proto šťastné a veselé vánoční svátky přeje XXX.
- Všem veselé Vánočky, zapomeňte na vločky. Letos bylo teplo, Ježíška to spletlo. Nepřinese nic, páč je strašnej hic. A tak jezte polárku u stromečku bez dárků. Přeju hezký Vánočky pro lidi, psy i kočky!
- Zima je letos naruby, bez sněhu jsou plané, nemám letní gumy na soby, takže končím, nezničím si saně. Ježíšek.
- Připravte si pelíšek, už k Vám míří Ježíšek! Dárky vozí podle chuti na saních i na peruti. Proto všichni těšme se, copak letos přinese.
- Hodně zdraví, štěstíčka, trochu toho Ježíška, a ať ti nezaskočí kostička, až do sebe budeš cpát toho kapříčka. Veselé Vánoce.
- Velmi vykutálené velkolepé veselé Vánoce, veskrze výjimečné vyžití ve
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Vtipné vánoční přání
Blahopřání k narozeninám pro maminku
Ani nevíš, milá mámo, jak moc tě ráda mám. Přemýšlím už od večera, co ti k tvým narozeninám dám. Asi srdce nebo zlato, já vážně nevím, co by se tak hodilo, zatím píšu aspoň přáníčko, aby tě, moje milá maminko, potěšilo. Všechno nejlepší k narozeninám.
~
Bez tebe bych v životě nikdy nedokázal to, co jsem dokázal. Když tak nad tím přemýšlím, tak bych bez tebe vůbec nebyl na světě.
~
Cos poprvé spatřila tento svět, nemohlo uběhnout tolik let. Jsi pořád krásná jak květ, každá žena ti může závidět. Za to, že jsi mi život dala, za to, že jsi mě vychovala, ráda bych ti pusu dala, ráda bych tě objala. Pusť za hlavu aspoň dnes všechny své chmury a starosti a pojďme si užít den plný lásky, štěstí a radosti.
~
Děkuju za všechno, cos pro mě udělala, že jsi mě jako malinkou přebalovala a když jsem brečela, v noci jsi nespala. Děkuju, maminko, že pro mě tu vždycky jseš a přeju ti, ať si ty narozeniny užiješ.
~
Děti by měli být v ideálním případě takové, aby na ně byli jejich rodiče pyšní. Já však s hrdostí všem mohu říct, že jsem pyšný na svou mámu. Vše nejlepší k tvým dnešním narozeninám.
~
Děti se co chvíli rodí, však jen jedna po světě chodí... Moje milovaná maminka, co mě vychovala od miminka. Nedám na ni dopustit, přáníčkem ji chci potěšit. Snad se mi to, mami, podařilo, přeju, aby ti u srdce dobře bylo a splnila se i tvá tajná přání, myslím na tebe bez ustání. Tvoje milující děťátko, co povyrostlo drobátko. Z lásky pro tebe.
~
Dnes je ti, maminko, o rok víc, ale bez kalendáře nepoznal bych nic. Pořád jsi ta stejná maminka jako dřív, akorát že teď vypadáš ještě líp.
~
Dobré mámy nejsou vždycky milé, milující, soucitné, chytré, vzdělané a sexy, ale ty jsi důkazem toho, že takové můžou být. Všechno nejlepší!
~
Hodně štěstí, pevné zdraví, máme tě moc rádi, mami, přejem ti k narozeninám, ať roky jdou krokem a s každým dalším rokem jenom kveteš nám.
~
Inspirace, kamarádka, kuchařka, řidička, poradkyně, životní vzor, učitelka a trenérka. Tím vším pro mě jsi, Mami. Děkuju a vše nejlepší k narozeninám.
~
Jak jen bych ti mohla poděkovat za všechno, co jsi pro mě udělala. Jak poctivě a s láskou si se o mě starala a jak dobře jsi mě vychovala. Díky, maminko, že tu pro mě za všech okolností jsi a z celého srdce ti přeji, ať si své dnešní narozeniny užiješ do sytosti.
~
Jaký je to dar, když tě tady mám, mám tě moc ráda a vždycky vím, že budeš s náma. Krásné narozeniny, mami.
~
Jsem šťastné miminko, že tě mám, maminko, a i když už nejsem tak malá, mám tě pořád stejně moc ráda.
~
Krásné narozeniny, mami, jsme moc rádi, že jsi s námi, za všechno ti děkujem a&nb
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Přání k narozeninám pro maminku
Ohryzaná básnička
Jiří Žáček
(2 sloky, lehká básnička, pro druhou třídu, od Jiřího Žáčka)
Když se myši probudily,
kručelo jim v bříšku,
ale doma objevily
jenom tuhle knížku.
~
Že jim tuze vytrávilo
ze zimního spánku,
v cukuletu ohryzaly
skoro celou stránku.
Zdroj: článek Básničky od Jiřího Žáčka k recitaci