Téma

BRNÍ MI PRAVÁ RUKA


BRNÍ MI PRAVÁ RUKA je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Článek v první části ve stručnosti shrnuje, co je to charakteristika, ve druhé jsou pak uvedené konkrétní příklady možných charakteristik, které mohou sloužit jako vzor.


Charakteristika sama sebe

Osnova

  1. Kdo jsem
  2. Moje povaha
  3. Já a rodina
  4. Nejlepší přátelé
  5. Vztah k Liberci
  6. Škola
  7. Moje zájmy
  8. Co si o sobě myslím
  9. Shrnutí

Jmenuji se Luisa Knottková. Maminka mi vybrala jméno podle své oblíbené dětské pohádkové postavy z knihy Luisa a Lotka od německého spisovatele Ericha Kästnera. Je mi dvanáct let a chodím do sedmé třídy. S rodiči bydlíme v Liberci v malém bytě. Jsem malé a nepříliš hubené postavy. Barvu očí jsem zdědila po tatínkovi, takže jsou modré. Naopak hnědou barvu vlasů mám po matce. Vždycky jsem se snažila vlasy hezky učesat, ale i přes mou snahu působily neupraveně, a tak jsem si je nechala loni ostříhat na kluka. Teď se mi lépe udržují. Podle doktorů bych měla nosit brýle, ale protože se mi vůbec nelíbí, tak je raději často zapomínám doma. Maminka se kvůli tomu často zlobí.

Myslím si, že jsem stejná jako všechny moje spolužačky. Někdy bývám náladová a protivná, hlavně když se mi něco nedaří. To se pak chovám nesnesitelně a jsem zlá i na ty, kteří si to nezaslouží. Táta mi vždycky říká, že bych se měla snažit být více společenská, ale mně můj společenský život vyhovuje takový, jaký je. Možná jsem trochu stydlivá, ale když mám někoho ráda, tak se s ním dokážu bavit. Jen se těžko seznamuji. S kamarády, které mám, ale bývám i velmi vtipná, protože se strašně ráda směju a nevadí mi udělat ze sebe šaška. Myslím si ale, že jsem velmi spolehlivá a ochotná pomoci. Když mým spolužákům chybí nějaké úkoly, nebo látka, tak jím vždy půjčím sešit. Možná jsem ale trochu líná, protože když nemám náladu, tak se snažím vyhýbat domácím povinnostem. To vždycky naštve rodiče a já pak na ně bývám ještě protivná. Mamka vždy říká, že se mnou „mlátí puberta“.
Mamka vždy říkala, že když jsem se narodila, tak měla pocit, že už nic tak dokonalého nedokáže znovu stvořit. Přesto se o to s tátou pokoušeli a já mám proto další dva mladší sourozence. Adamovi je devět let a Anetě je sedm. Protože je náš byt malý, tak musím mít pokoj dohromady s Anetou, což nepovažuji za spravedlivé, protože jsem nejstarší a měla bych mít nárok na soukromí. S Adamem vycházím celkem dobře, spoustu času tráví venku s kamarády, takže mi nijak doma nepřekáží. Horší je to s Anetou, která je podle táty mým opakem. Je ohromně společenská, a proto máme v pokoji neustále zástupy jejích kamarádek ze školy. Vadí mi, že mi často zasahují do mého soukromí. Rodiče to ale nechtějí pochopit, mají pocit, že je to tak v pořádku. Jinak jsou ale rodiče fajn. Někdy jsou trošku přísní, ale to asi musí být, když mají tři děti. Vždycky mi ale se vším pomůžou, ať už nechápu látku ve&

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Charakteristika

Poradna

V naší poradně s názvem PLNÁ MOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Koudelková.

Mám dotaz jak dlouho je platná plná moc když zplnomocním fyzickou osobu ,a by za mně jednala s mobilním operátorem , momentálně nejsem schopna ze zdravotních důvodu se zúčastnit osobního jednání .V plné moci jsem uvedla že uděluji plnou moc od uvedeného data až do odvolání.Plná byla ověřena na matrice .Po předložení při jednání pověřené osoby mu bylo zděleno že plná moc neplatí že prošla lhůta. Plná moc prý platí pouze 6 měsíců .
Předem děkuji za odpověď.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Pokud není v plné moci sjednáno jinak, tak její platnost zaniká pouze když:
- byly provedeny úkony, pro něž byla udělena;
- ji vypoví zmocněnec;
- ji zmocnitel odvolá;
- jedna ze stran zemře nebo zanikne.
Pokud tedy již dříve nebyly vyřešeny úkony, které uvádíte ve vaší plné moci, tak je stále platná a zmocněnec má oprávnění vás zastupovat. Žádná automatická lhůta pro platnost plné moci není stanovena a 6 měsíců je jen výplod okamžité reakce na starší plnou moc, než bývá zvykem. Pokud se chcete vyhnout řešení sporu a prosazení svého práva nechat se zastupovat na základě staršího dokumentu, tak bude lepší vytvořit plnou moc znovu a nechat ji ověřit před plánovaným jednáním.
Pokud budete chtít trvat na prosazení svého práva, tak vězte, že platnost plné moci upravuje paragraf číslo 448 Občanského zákoníku.

§ 448

(1) Zmocnění zanikne vykonáním právního jednání, na které bylo zastoupení omezeno; zmocnění zanikne i v případě, že je zmocnitel odvolá nebo zmocněnec vypoví. Zemře-li zmocněnec nebo zmocnitel, nebo je-li některým z nich právnická osoba a zanikne-li, zanikne i zmocnění, ledaže bylo ujednáno něco jiného.

(2) Dokud není odvolání zmocněnci známo, má jeho právní jednání tytéž účinky, jako by zmocnění ještě trvalo. Toho se však nemůže dovolat strana, která o odvolání zmocnění věděla, nebo měla a mohla vědět.

Zdroj: příběh Plná moc

Velikonoční koledy pro děti

Velikonoční koledy pro děti bývají tradičnější. Tématem bývá prosba o vajíčko, případně něco jiného dobrého. Absolutní většina koled je pro chlapce. Koled pro dívky je opravdu minimum a jedná se o určitou odpověď na příchod koledníků. Věk koledníků se odráží často ve výběru koledy. Malé dítě se nebude učit dlouhou koledu. Je třeba si uvědomit, že koledy jsou si velmi podobné a někdy se liší jen několika slovy. Smysl koled ale obvykle zůstává stejný.

Ukázka velikonočních koled pro dívky

KROPENATÁ SLEPIČKA

Kropenatá slepička

snesla bílá vajíčka,

obarvím je, vymaluji,

všechny chlapce podaruji,

pentličky si nastříhám,

na pomlázku jim je dám.

KOLEDNÍCI

Koledníci jdou,

pomlázku nesou,

zpívají koledy,

„vajíčko dejte mi“.

Ať je pěkně malované,

od srdíčka darované.

TOHO JÁ RÁDA MÁM

Komu já vajíčko daruju,

toho já upřímně miluju,

komu já vajíčko dám,

toho já ráda mám.

HODY, HODY

Hody, hody, slepičko, dej mi jedno vajíčko.

Já jej s láskou vybarvím, na výslužku připravím.

Až přijde milý ráno k nám, já mu pak to vejce dám.

ČOKOLÁDA

Stavil se u mě zajíček.

Nechal tu pro tebe balíček.

Je v něm spousta čokolády.

Tak neváhej, máš ho tady.

Ukázka Velikonočních koled pro kluky

HODY, HODY DOPROVODY

Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný,

nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý,

slepička vám snese jiný,

za kamny v koutku,

na vrbovým proutku,

proutek se ohýbá,

vajíčko kolíbá,

proutek se zláme,

slepička z něj spadne.

Vajíčko se odkoulí

do strejčkovy stodoly,

vajíčko křáp, slepička kdák,

panímámo, máte mi ho dát!

JÁ JSEM MALÝ ZAJÍČEK

Hody, hody, doprovody,

já jsem malý zajíček,

utíkal jsem podle vody,

nesl košík vajíček.

Potkala mě koroptvička,

chtěla jedno červené,

že mi dá lán jetelíčka

a já říkal: Ne, ne, ne.

Na remízku mezi poli,

mám já strýčka králíčka,

tomu nosím každým rokem,

malovaná vajíčka.

POMLÁZKA

Upletl jsem pomlázku,

je hezčí než z obrázku,

všechny holky, které znám,

navštívím a vymrskám,

než mi dají vajíčko,

vyplatím je maličko.

MALÝ KOLEDNÍČEK

Já jsem malý koledníček, tetičko,

přišel jsem si pro červený vajíčko.

Pro vajíčko červený,

pro koláč bílý, jsem-li já vám, tetičko,

koledníček milý?

PANÍMÁMA

Panímámo zlatičká, darujte nám vajíčka,

nedáte-li vajíčka, uteče vám slepička

do horního rybníčka

a z rybníčka do louže,

kdo jí odtud pomůže?

PANÍ KMOTRA

Paní kmotra, slyšte chásku,

přicházíme na pomlázku,

opentlené žilky máme,

kdo nám nedá, uhlídáme!

Paní kmotra, nemeškejte

barevná vajíčka dejte.

SKŘIVÁNEK

Zas skřivánek zpívá

a svítí sluníčko,

dojdi k&n

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Velikonoční koledy

Příběh

Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Robert Procházka.

Dobrý den pane ministerký předsedo.rosím omluvte moji češtinu,jako češtinář jsem hrozný,nicméě k věci.Jmenuji se Robert Procházka a jsem autorem stolnídekové hry na které mám práva.Myslím si ,že hra by mohla mít poměrně slušný potenciál.Jenomže nemám na vstupní investici.Hru mohu doložit.Můj prvotní plán s touto hrou byl ten,že by hru vyráběl stát a 90 procent zisku by teklo státu.Bylo mi sděleno ,že stát nesmí podnikat,a ře fond národního majetku byl zrušen.Původně jsem to chtěl aby to pak třeba bylo něco jako krteček nebo jako spejbl s hurvínkem brán jako národní majetek. Mě a mojí sestře by z toho plynuly samořejmě nějaké tantiemy.na kterých by se dalo dohodnout.Aby to vlastnil stát a vyráběl stát,jse chtěl mimo jiné proto aby se to nedostalo do rukou mafie.Tehdy na ministerstvu průmyslu a obchos;du pracoval jistý pan Paták a ten mě s tím poslal kšípku.byl bych rád pokud by chse tentokrát shledal s eším přístupem než tehdy.Ta hra buď jak se říká půjde dokopru.A nebo by se jednu mohla prodávat celosvětově.Monopolů se kupříkladu za doby své existence prodalo pře 200 milionů kusu.Hru pokud se domluvíme Vám mohu zaslat k posouzení a očekávám ,zda řeknete ano či ne.Druhá Varianta je ta ,že by jste ode mne hru odkoupil vy osobně,i kdxž vím že tohle není zrovna obor Vašeho podnikání.Ono totiž stačí jenpm zadat nějký požadavek tiskárně na prvních 1000 kusů a psůtjim tu hru a múže se to rozjed.Mám to připravené v tisknutelných souborech.Pokud by jste chtěl hru do svého osobního vlastnictví,že byjste to vyráběl vy tak mi navrhněte cenu za kterou jste ochten t kupit.Ještě je samozřejmě možnost ,že to zavrhnete.Ale já si mslím ,že moje hra by jednou opravdu mohla vydělávat miiardy.Samozřejmě né hned.Pokud budete chtít hru poslat tak mi dejte vědět na prochazkabobo@seznam.cz Děkuji s ůctou Procházka

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Opltová.

Pane Babiši, prosím, zkuste se spojit s opozičními stranami i přes rozdílnost programů, tím budete moci porazit tu bandu, která nám nyní/ podvodem za pomoci Rychetského / vládne . Ti vládní neumětelové jsou schopni přivést naši zemi do záhuby. Děkuji. Marie Opltová

Zdroj: příběh Andrej babiš kontakt

Přehled jazykolamů

V následujícím přehledu jsou vypsány české jazykolamy, které slouží k procvičení výslovnosti různých hlásek. Před nastudováním seznamu jazykolamů si je třeba uvědomit, že některé jazykolamy jsou vhodné k procvičení více hlásek a hláskových skupin. Proto by se v seznamu daly zařadit k více hláskám. Každý člověk by si měl tedy sám zvolit jazykolamy, které mu vyhovují. U kratších jazykolamů obvykle platí, že je vhodné je opakovat několikrát za sebou.

JAZYKOLAMY NA HLÁSKY C A Č

  • Češka se češe.
  • Čimčarára, čim, čim, čim! Čímpak mluvíš, číčo, čím? Číča řekne vrabčákovi: Přece hlasem kočičím!
  • Čistý s Čistou čistili činčilový čepec.
  • Na celnici cizí synci, clili více cizích mincí. Mincí clili synci moc, clili mince celou noc.
  • Na cvičišti čtyři svišti piští.
  • Z čeho chceš sčítat čísla?

JAZYKOLAMY NA HLÁSKU D

  • Datel dutě zadutal nad dutou dutinou dubu.
  • Dutý datel dá tam tady tudy tyto dudy.
  • Jdou dvě děti dědit dědictví po dědovi.

JAZYKOLAM NA HLÁSKU Ě

  • Kotě v bytě hbitě motá nitě.
  • Květo, kup poupě, je to skvělá koupě.

JAZYKOLAMY NA HLÁSKU F

  • Floutek Franta flámoval ve Flóřině fraku.

JAZYKOLAMY NA HLÁSKU H

  • Had hádá hadu záhadu.
  • Hravý hroch Hubert hrozně hrabal na hromadě harampádí.

JAZYKOLAMY NA HLÁSKY J A L

  • Bylo-li by libo ryby?
  • Bylo-li libo limo? Toliko nebylo-li by pivo.
  • Jelen letěl jetelem, jetelem letěl jelen.
  • Letěl jelen jetelem.
  • Lolita dělá jelita. Jelita ta jsou elita. Elita mezi jelity, to jsou ta jelita Lolity!
  • Má Jája jojo? Jo.
  • Naleje-li mi Julie oleje, naolejuji olejem koleje.
  • Nalejí-li oleje, nenalejí-li oleje.
  • Nalili-li lilii vodu, či nenalili-li lilii vodu.
  • Naolejuješ-li mi linoleum či nenaolejuješ mi linoleum? Nenaolejuješ-li mi linoleum, naolejuji si ho sám.
  • Náš táta má neolemovanou čepici. Olemujeme-li mu ji nebo neolemujeme-li mu ji?
  • Olemujeme-li mu to, nebo neolemujeme-li mu to?
  • Řekni Lili, nalili-li liliputáni liliím vodu!
  • U poklopu klika klapla, pak kapka ukápla.
  • Víla Lívie vije ve vile z lilií věnec pro Júlii.
  • V Londýně u lorda Donalda dávali lahodné bledule, hladoví blondýni lepili okolo loudavě cedule.
  • Vylije-li Lívie litr lihu, lifruje-li ho do Lýbie?

JAZYKOLAMY NA K

  • Od poklopu ku poklopu, kyklop kouli koulí.
  • Kopyto klopýtlo. Kobyla kopyty klapala.
  • Na Prokopa promokne kdekterá kopa.
  • Náš pan kaplan v kapli plakal.

JAZYKOLAMY NA HLÁSKY M a N

  • Dalajláma v lomu láme slámu.
  • Jen jeden den bez beden.
  • Konec pranic pro nic za nic.
  • Máma má málo máku.
  • Má máma má malou zahrádk

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jazykolamy

Příběh

Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka Drahokoupilová.

Dobrý den pane inženýre.

Posílám touto cestou pozdrav z Mladé Boleslavi a vyjádření podpory po ukončení nečestně vedené kampaně.

Již mě brní prsty, jak píšu tři dny příspěvky a odpovědi na facebook.

Děkuji Vám za práci, kterou jste odevzdal pro dobro běžných lidí.

Mám však ještě připomínku. Hnutí ANO získalo v komunálních volbách většinu
v mém rodném městě Mladá Boleslav. Přesto na křesle primátora sedí opakovaně zástupce ODS (primátor-senátor, to se rýmuje, ale to je asi vše v této situaci pozitivní). Lidé rezignují, přestávají věřit v objektivitu voleb.

Zdraví Vás Zdenka Drahokoupilová + řada jejich přátel.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mgr.Ivan Chalaš.

zdravím pane poslanče,
chci věřit tomu,že příště budu psát pane premiére.
Dnes mě navštívila jedna známá a vyprávěla ni, že jí na notebook neustále chodí nabídka na nějakouasociaci, kterou z 1/3 zašťitujete. Vklad je 6.000 kč a pak už jen člověk čeká, jak se jeho vklad bude zhodnocovat. Říkal jsem jí, že to považuji za blbost a slíbil jsem jí, že se Vás pokusím kontaktovat a zeptat se přímoVás osobně, zda je to pravda ???
S pozdravem a úctou
mgr.chalaš

Zdroj: příběh Andrej babiš kontakt e mail

LILIE

Umřela panna v době jarních let,

jako když uschne mladé růže květ;

umřela panna, růže v poupěti —

škoda jí, škoda v zemi ležeti!

~

„Nedávejte mne ve vsi na hřbitov,

tam bývá nářek sirotků a vdov,

tam slzí hořkých mnoho plynulo:

srdéčko mé by hořem hynulo.

~

„Pochovejte mne vpod zelený les,

tam na mém hrobě kvésti bude vřes;

ptáčkové mi tam budou zpívati:

srdéčko moje bude plesati.“

~

Neminul ještě ani rok a den,

hrob její drobným vřesem povlečen;

nepřišlo ještě ani do tří let,

na jejím hrobě vzácný květe květ.

~

Lilie bílá — kdo ji uviděl,

každého divný pojal srdce žel;

lilie vonná — kdo jí pocítil,

v každém se touhy plamen roznítil. —

~

„ „Hoj, moje chaso! vraného mi stroj!

chce mi se na lov pod zelenou chvoj,

chce mi se na lov pod jedlový krov:

zdá mi se, dnes že vzácný bude lov!“ “

~

Halohou! halou! v chrtů poštěkot,

příkop nepříkop — hopl a plot neplot:

pán na vraníku napřaženou braň,

a jako šipka před ním bílá laň.

~

„ „Halohou! halou! vzácná moje zvěř,

nespasí tebe pole ani ker!“ “

Zdviženo rámě, jež ji probije —

tu místo laňky — bílá lilie.

~

Pán na lilii hledí s údivem,

rámě mu kleslo, duch se tají v něm;

myslí a myslí — prsa dmou se výš,

vůní či touhou? kdo mu rozumíš?

~

„ „Hoj sluho věrný! ku práci se měj:

tu lilii mi odtud vykopej ;

v zahradě své chci tu lilii mít —

zdá mi se, bez ní že mi nelze být!

~

Hoj sluho věrný, důvěrníče můj !

tu lilii mi střež a opatruj,

opatruj mi ji pilně v den i noc —

divná, podivná k ní mě pudí moc!“ “

~

Opatroval ji jeden, druhý den;

pán její vnadou divně přeblažen.

Leč noci třetí, v plné luny svit,

pospíchá sluha pána probudit.

~

„ „ „Vstávej, pane můj! chyba v odkladě:

tvá lilie se vláčí po sadě;

pospěš, nemeškej, pravýť nyní čas:

tvá lilie si divný vede hlas!“ “ “ —

~

„Životem vratkým smutná živořím,

co v poli rosa, co na řece dým:

jasně slunečný svitne paprslek —

rosa i pára, i můj zhyne věk!“ —

~

„ „Nezhyne věk tvůj, tuť důvěru mám;

před sluncem jistou ochranu ti dám:

zdi pevné budou tvojí záštitou,

ač, duše milá, budeš chotí mou.“ “

~

Vdala se za něj; blaze bydlila,

až i synáčka jemu povila.

Pán hody slaví, štěstí svého jist;

tu mu královský posel nese list.

~

„Můj věrný milý!“ tak mu píše král,

„chci, aby zejtra ke službě mi stál;

chci, aby přijel každý věrný lech,

potřeba velká — všechno doma nech.“

~

Smutně se loučil s milou chotí svou,

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

VODNÍK

I

Na topole nad jezerem

seděl Vodník pod večerem:

„Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Šiju, šiju si botičky

do sucha i do vodičky:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek —

šiju, šiju si kabátek:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Zelené šaty, botky rudé,

zejtra moje svatba bude:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.“

II

Ráno, raníčko panna vstala,

prádlo si v uzel zavázala:

„Půjdu, matičko, k jezeru,

šátečky sobě vyperu.“

~

„ „Ach nechoď, nechoď na jezero,

zůstaň dnes doma, moje dcero!

Já měla zlý té noci sen:

nechoď, dceruško, k vodě ven.

~

Perly jsem tobě vybírala,

hile jsem tebe oblíkala,

v sukničku jako z vodních pěn:

nechoď, dceruško, k vodě ven.

~

Bílé šatičky smutek tají,

v perlách se slzy ukrývají,

a pátek nešťastný je den,

nechoď, dceruško, k vodě ven.“ “ —

~

Nemá dceruška, nemá stání,

k jezeru vždy ji cos pohání,

k jezeru vždy ji cos nutí,

nic doma, nic jí po chuti. —

~

První šáteček namočila —

tu se s ní lávka prolomila,

a po mladičké dívčině

zavířilo se v hlubině.

~

Vyvalily se vlny zdola,

roztáhnuly se v šírá kola;

a na topole podlé skal

zelený mužík zatleskal.

III

Nevesely, truchlivy

jsou ty vodní kraje,

kde si v trávě pod leknínem

rybka s rybkou hraje.

~

Tu slunéčko nezahřívá,

větřík nezavěje:

chladno, ticho — jako žel

v srdci bez naděje.

~

Neveselý, truchlivy

jsou ty kraje vodní;

v poloutmě a v polousvětle

mine tu den po dni.

~

Dvůr Vodníkův prostranný,

bohatství v něm dosti:

však bezděky jen se v něm

zastavují hosti.

~

A kdo jednou v křišťálovou

bránu jeho vkročí,

sotva ho kdy uhlédají

jeho milých oči. —

~

Vodník sedí mezi vraty,

spravuje své sítě,

a ženuška jeho mladá

chová malé dítě.

~

„Hajej, dadej, mé děťátko,

můj bezděčný synu!

ty se na mne usmíváš,

já žalostí hynu.

~

Ty radostně vypínáš

ke mně ručky obě:

a já bych se radš viděla

tam na zemi v hrobě.

~

Tam na zemi za kostelem

u černého kříže,

aby má matička zlatá

měla ke mně blíže.

~

„Hajej, dadej, synku můj,

můj malý Vodníčku!

Kterak nemám vzpomínati

smutná na matičku?

~

Starala se ubohá,

komu vdá mne, komu?

však ani se nenadála,

vybyla mne z domu!

~

Vdala jsem se, vdala již,

ale byly chyby:

starosvati — černí raci,

a družičky — ryby!

~

A můj muž — bůh polit

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Monolog bezrukého vojáka

Jednoho dne z čista a jasna

umřel jsem doktorům v náručí,

žasna

z života svého přetrpěného

a kopí hříšné probodlo mi srdce

a ruka,

jejich bílá ruka,

odňala tělu mému bílé ruce.

~

Dva dny jsem v chladném hrobě spal,

ale třetího

z mrtvých jsem zase slavně vstal,

obličej jako blesk,

roucho jak padlý sníh,

ležel jsem nahý na polštáři

a slunce,

slunce nad hlavou

bylo mou svatozáří;

jako bohu oči mi hořely,

ale ve mně,

ale ve mně dne nepožehnaného

přece umřely

dvě dobré ruce těla mého.

~

Dáma, jež vedle mne stála,

měla v očích smutek

a jako by mě milovala,

soucitně se na mě usmívala,

já jí však vážně povídal :

ženo,

dvě ruce pán bůh dal,

dvě ruce pán bůh vzal,

budiž jeho jméno pochváleno.

~

Nikdy jsem neklnul osudu,

přestál jsem hodně,

z milosti boží i tohle přebudu,

lámat si hlavu s tím přece nebudu.

~

Jenom tak někdy, když šla kolem

k objetí vábící děva,

oko se slzou mi zalesklo

a po vás ruce,

po vás dobré ruce,

pravá,

levá,

se mi zastesklo.

~

Až teprv jednou,

nevím kdy, byla to stávka asi,

do ulic přišli zase jednou lidé.

~

Pokladů,

za nimiž srdce se zavřelo,

myslím, že se jim tenkráte nechtělo,

chtěli jen žalovat bohu a lidu

jak ruka s prsteny jim hrdlo svírá

a páše zlořád,

chtěli jen žalovat na svoji bídu,

—— když náhle šedesát strážníků

vjelo jim do řad.

~

Řekli jim do očí, že to není lidské

ani demokratické

a že se nestydí

tlouci tak pro nic za nic do lidí.

Dlažba je tvrdá, unese

tohleto bezpráví ?

Divte se,

že potom se vztekem, s nadšením

házeli po nich kamením.

~

Tehdy jsem ale poprvé litoval,

mé ruce, ručičky,

že mi vás jednou vzal,

jednou,

ohnivý granát.

Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách

POLEDNICE

U lavice dítě stálo,

z plna hrdla křičelo.

„Bodejž jsi jen trochu málo,

ty cikáně, mlčelo!

~

Poledne v tom okamžení,

táta přijde z roboty:

a mně hasne u vaření

pro tebe, ty zlobo, ty!

~

Mlč! hle husar a kočárek —

hrej si! — tu máš kohouta!“ —

Než kohout, vůz i husárek

bouch, bác! letí do kouta.

~

A zas do hrozného křiku —

„I bodejž tě sršeň sám —!

že na tebe, nezvedníku.

Polednicí zavolám!

~

Pojď si proň, ty Polednice,

pojď, vem si ho zlostníka!“ —

A hle, tu kdos u světnice

dvéře zlehka odmyká.

~

Malá, hnědá, tváři divé

pod plachetkou osoba;

o berličce, hnáty křivé,

hlas — vichřice podoba!

~

„ „Dej sem dítě!“ “ — „Kriste pane!

odpusť hříchy hříšnici!“

Div že smrt jí neovane,

ejhle tuť — Polednici!

~

Ke stolu se plíží tiše

Polednice jako stín:

matka hrůzou sotva dýše,

dítě chopíc na svůj klín.

~

A vinouc je, zpět pohlíží —

běda, běda dítěti!

Polednice blíž se plíží

blíž — a již je v zápětí.

~

Již vztahuje po něm ruku —

matka tisknouc ramena:

„Pro Kristovu drahou muku!“

klesá smyslů zbavena.

~

Tu slyš: jedna — druhá — třetí

poledne zvon udeří;

klika cvakla, dvéře letí —

táta vchází do dveří.

~

Ve mdlobách tu matka leží,

k ňadrám dítě přimknuté:

matku zkřísil ještě stěží,

avšak dítě — zalknuté.

ZLATÝ KOLOVRAT

I

Okolo lesa pole lán,

hoj jede, jede z lesa pán,

na vraném bujném jede koni,

vesele podkovičky zvoní,

jede sám a sám.

~

A před chalupou s koně hop!

a na chalupu; klop, klop, klop!

„Hola hej! otevřte mi dvéře,

zbloudil jsem při lovení zvěře,

dejte vody pít!“

~

Vyšla dívčina jako květ,

neviděl také krásy svět;

přinesla vody ze studnice,

stydlivě sedla u přeslice,

předla, předla len.

~

Pán stojí, nevěda co chtěl,

své velké žízně zapomněl;

diví se tenké, rovné niti,

nemůže očí odvrátiti

s pěkné přadleny.

~

„Svohodna-li jest ruka tvá,

ty musíš býti žena má!“

dívčinu к boku svému vine —

„ „Ach pane! nemám vůle jiné,

než jak máti chce.“ “

~

„А kde je, děvče, máti tvá?

Nikohoť nevidím tu já.“ —

,, „Ach pane! má nevlastní máti

zej tra se s dcerou domů vrátí,

vyšly do města.“ “

II

Okolo lesa pole lán,

hoj jede, jede zase pán;

na vraném bujném jede koni,

vesele podkovičky zvoní,

přímo k chaloupce.

~

A před chalupou s koně hopl

a na chalupu: klop, klop, klop!

„Hola! otevřte, milí lidi,

ať oči moje brzo vidí

potěšení mé!“

Vyšla babice,

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

ZÁHOŘOVO LOŽE

I

Šedivé mlhy nad lesem plynou,

jako duchové vlekouce se řadem;

jeřáb ulétá v krajinu jinou —

pusto a nevlídno ladem i sadem.

Vítr od západu studeně věje,

a přižloutlé listí tichou píseň pěje.

Známátě to píseň; pokaždéť v jeseni

listové na dubě šepcí ji znova:

ale málokdo pochopuje slova,

a kdo pochopí, do smíchu mu není.

~

Poutnice neznámý v hábitě šerém,

s tím křížem v ruce na dlouhé holi,

a s tím růžencem — kdo jsi ty koli,

kam se ubíráš nyní pod večerem?

kam tak pospícháš? tvá noha bosa,

a jeseň chladná — studená rosa:

zůstaň zde u nás, jsmeť dobří lidi,

dobréhoť hosta každý rád vidí. —

~

Poutníče milý! — než tys ještě mladý,

ještě vous tobě nepokrývá brady,

a tvoje líce jako pěkné panny —

ale což tak bledé a smutně zvadlé,

a tvoje oči v důlky zapadlé!

Snad je ve tvém srdci žel pochovaný?

snad že neštěstí tvé tělo svíží

lety šedivými dolů к zemi níží?

~

Mládenče pěkný! nechoď za noci,

možné-li, budem rádi ku pomoci,

a při nejmenším snad potěšíme.

Jen nepomíjej, pojď, pohov tělu:

neníť bez léku nižádného želu,

a mocný balzám v důvěře dříme. —

~

Nic neslyší, neví, aniž oko zvedne,

neníť ho možné ze snův vytrhnouti!

a tam již zachází v chrastině jedné:

pán bůh ho posilň na jeho pouti!

II

Daleké pole, široké pole,

předlouhá cesta přes to pole běží,

a podlé cesty pahorek leží,

a dřevo štíhlé stojí na vrchole:

štíhláť to jedlice — však beze snětí,

jen malá příčka svrchu přidělána,

a na té příčce přibitý viděti

rozpjatý obraz Krista pána.

Hlavu krvavou vpravo nakloňuje,

ruce probité roztahuje v šíři:

v dvě světa strany jimi ukazuje,

v dvě strany protivné, jakož cesta míří:

pravou na východ, kdež se světlo rodí,

levou na západ, kdež noc vojevodí.

Tam na východě nebeská je brána,

tam u věčném ráji bydlí boží svatí;

a kdo dobře činí, čáka jemu dána,

že se tam s nimi též bude radovati.

Ale na západě jsou pekelná vrata,

tam plane mořem síra i smola,

tam pletou ďáblové, zlá rota proklatá,

zlořečené duše v ohnivá kola.

Vpravo, Kriste pane! tam dej nám dospěti,

však od levice vysvoboď své děti!

~

Tu na tom pahorku leže na kolenou

náš mladý poutník v ranním světla kmitu,

okolo kříže ruku otočenou,

vroucně objímá dřevo beze citu.

Brzy cos šepce, slzy roně z oka,

brzy zas vzdychá — těžce, zhluboka. —

~

Takto se loučí od své drahé panny

mládenec milý v poslední době,

ubíraje se v cizí světa strany,

aniž pak věda, sejdou-li

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

SVATEBNÍ KOŠILE

Již jedenáctá odbila,

a lampa ještě svítila,

a lampa ještě hořela,

co nad klekadlem visela.

~

Na stěně nízké světničky

byl obraz boží rodičky,

rodičky boží s děťátkem,

tak jako růže s poupátkem.

~

A před tou mocnou světicí

viděti pannu klečící:

klečela, líce skloněné,

ruce na prsa složené;

slzy jí z očí padaly,

želem se ňádra zdvíhaly.

A když slzička upadla,

v ty bílé ňádra zapadla.

~

„Žel bohu! kde můj tatíček?

Již na něm roste trávníček!

Žel bohu! kde má matička?

Tam leží — podlé tatíčka!

Sestra do roka nežila,

bratra mi koule zabila.

~

Měla jsem, smutná, milého,

život bych dala pro něho!

do ciziny se obrátil,

potud se ještě nevrátil.

~

Do ciziny se ubíral,

těšil mě, slzy utíral:

„ „Zasej, má milá, zasej len,

vzpomínej na mě každý den,

první rok přádla hledívej,

druhý rok plátno polívej,

třetí košile vyšívej :

až ty košile ušiješ,

věneček z routy poviješ.“ “

~

Již jsem košile ušila,

již jsem je v truhle složila,

již moje routa v odkvětě:

a milý ještě ve světě,

ve světě šírém, širokém,

co kámen v moři hlubokém.

Tři léta o něm ani sluch,

živ-li a zdráv — zná milý bůh!

~

Maria, panno přemocná!

ach budiž ty mi pomocna:

vrať mi milého z ciziny,

květ blaha mého jediný;

milého z ciziny mi vrať —

aneb život můj náhle zkrať :

u něho život jarý květ —

bez něho však mě mrzí svět.

Maria, matko milosti!

buď pomocnicí v žalosti!“

~

Pohnul se obraz na stěně —

i vzkřikla panna zděšeně;

lampa, co temně hořela,

prskla a zhasla docela.

Možná, žeť větru tažení,

možná i — zlé že znamení!

~

A slyš! na záspí kroků zvuk,

a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!

,, „Spíš, má panenko, nebo bdíš?

Hoj, má panenko, tu jsem již!

Hoj, má panenko, co děláš?

a zdalipak mě ještě znáš,

aneb jiného v srdci máš?“ “

~

„Ach můj milý! ach pro nebe!

tu dobu myslím na tebe;

na tě jsem vždycky myslila,

za tě se právě modlila!“

~

,, „Ho, nech modlení — skoč a pojď,

skoč a pojď a mě doprovoď;

měsíček svítí na cestu:

já přišel pro svou nevěstu.“ “

~

„Ach pro boha! ach co pravíš?

Kamž bychom šli — tak pozdě již!

Vítr burácí, pustá noc,

počkej jen do dne — není moc.“

~

,, „Ho, den je noc, a noc je den —

ve dne mé oči tlačí sen!

Dřív než se vzbudí kohouti,

musím tě za svou pojmouti.

Jen neprodlévej, skoě a pojď,

dnes ještě budeš moje choť!“ “ —

~

Byla noc, byla hluboká,

měsíček svítil s

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Přání k narozeninám pro ženu

Ať dnešní narozeniny jsou tou příležitostí správnou, aby sis radost udělala a problémům vale dala.

~

Ať je dnešek hustý, splní se seznam tlustý tvých nejtajnějších přání, jsi šťastná k nepoznání.

~

Ať je krásný svět a ty jsi jeho květ ze všech nejhezčí, k narozeninám vše nejlepší.

~

Ať jsi stále stejně hravá, nikdy nedojde ti šťáva, tvá radost je vždycky pravá a jen to dobré se ti stává. Nádherné narozeniny.

~

Ať každý ti závidí, co tvé oči uvidí, poznáš všechny divy světa a lidé říkají: Tohle je ta nejšťastnější žena pod sluncem, každý okamžik je pro ni sen.

~

Ať kvetou růže na Tvé tváři, ať štěstí z Tvých očí září, abys nepoznala v srdci chlad, to Ti chci k narozeninám přát.

~

Ať lásku nemusíš skrývat a můžeš se dopředu dívat, do růžové budoucnosti, kde užiješ si do sytosti svého vysněného prince, padne tvá strana mince. Skvělé a nezapomenutelné narozeniny.

~

Ať narozeninový den přinese ti sen, který sis nejvíc přála, a aby oslava za to stála, srdečně přeje XXX.

~

Ať narozeniny jsou sen, který změní každý tvůj den, a od teď jsi pořád šťastná, tvoje budoucnost je jasná.

~

Ať narozeniny kouzelnou moc mají a co jenom chceš, ti dají, ať spokojená jsi, jak to jenom jde, a velká pohádka tvůj život je.

~

Ať narozeniny se promění v nezastavitelné řádění, naprosto dokonale se vyblbneš a pořád šťastná, zdravá jseš.

~

Ať narozeniny se promění v účinnou zbraň proti trápení a od dnešního rána už nikdy nejsi sama.

~

Ať narozeniny ti vyjdou, všichni, které chceš, přijdou, šťastná jsi, zdravá a veselá, abys jen radosti v životě měla.

~

Ať narozeniny vše změní, v tvé duši smutku není, štěstím záříš celá, prostě to chybu nemá.

~

Ať sluníčko se na tebe usmívá, na dnešku není skvrnka jediná a nic nebrání, aby sis splnila všechno, o čem jsi kdy snila.

~

Ať šťastná jsi jak blecha, všechno špatné už tě nechá, ať zdravá jsi jak rybička a v ničem není chybička, ať lásku máš největší, přejeme ti to nejlepší k tvým dnešním narozeninám, velkou radost děláš nám.

~

Ať tak nádherný je svět, že nechceš vrátit zpět ani jednu z věcí, které jsi udělala, to a mnohem víc ráda bych ti popřála. Vše nejlepší k narozeninám.

~

Ať ta tvoje padesátka jak hvězdička září, vždyť jsi teprv na půl cesty, daleko je stáří.

~

Ať tvá růže kvete a rozhodně se plete, ten, kdo říká opačně, měj se prostě senzačně. Vše nejlepší k narozeninám.

~

Ať vítr ve vlasech vyzná se v tvých snech a bůh ho vyslyší, tvé srdce utiší.

~

Ať život ti dává, co jen chceš, mám tě ráda, ať šťastná jseš.

~

Boty, ka

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Blahopřání k narozeninám pro ženu

Obsah pověstí

Staré pověsti české

O Čechovi

Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

O Krokovi a jeho dcerách

Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Staré pověsti české

Vysvětlení

Osobní zájmeno MY vyjadřuje podmět v množném čísle, a tím v podstatě určuje, že podmětem je skupina osob, do které patřím i já (my všichni včetně mě). Například: My (= naše skupina) se v lese neztratíme. My (naše skupina včetně mě) nemáme rádi lež.

Zájmeno MI je variantou výrazu mně. Zájmeno MI se tedy používá v 3. pádu u osobního zájmena já (komu? Čemu? Mně/mi). Zájmeno mi nikdy není podmětem vzhledem k pádům, ke kterým se vztahuje. Například: Půjč mi (= mně; mé osobě) tužku. Nelíbí se mi (mně; mé osobě) tvé lhaní.

Zdroj: článek Pravopis my / mi

Romantická vánoční přání

  • Nejkrásnější dárek k Vánocům? ... přece Ty, broučku!

  • Štědrý večer už se blíží a mě stesk po Tobě u srdíčka tíží.
    Jeden dárek pod stromečkem bych si přála jen, a tím by se mi splnil můj nejkrásnější sen.
    I Ježíškovi už jsem dopis psala, že jen Tebe bych si přála.

  • Až začnou na Štědrý den padat sněhové vločky z nebe, vzpomeň si na nás a na to, že miluji jen Tebe. Zvedni hlavu směrem k nebi a každá vločka co Ti spadne na tvář je ode mě políbení.

  • Posílám Ti seznam všeho, co bych chtěl od Tebe letos k Vánocům: Tebe.

  • Až koledy budou hrát, pověsíme pod strop jmelí, políbím Tě a budu si přát, ať jsme spolu život celý.

  • Poslala jsem ti k Vánocům anděla, aby na tebe dával celý rok pozor, ale vrátil se mi, protože andělé se nemusí navzájem opatrovat.

  • Až Ježíšek u stromku zacinká, má bude na Tebe vzpomínka, že krásně jeden dar by mi postačil: objetí, polibek a Tvé náručí!

  • Jen jeden dárek k Vánocům bych chtěla, abych tě navždycky u sebe měla!

  • Budou Vánoce a to má být každý se svým blízkým. S tím koho miluje. A proto mám jediné přání na Vánoce. Abychom my dva byli spolu a nejen na ně ale také potom. Kráčet spolu cestou i necestou.

  • Miláčku, už se nemůžu dočkat, až si Tě rozbalím.

  • Jedno přání já prý můžu mít. Tak co by to tak mělo být? Pod stromeček já bych chtěla tebe, má studená postýlka mě samotnou zebe. Tak o mém přání teď už víš, je jen na tobě, co mi pod stromeček nadělíš!

  • Miláčku, jestliže si rozbalíš vánoční dárky ode mě, buď opatrný! Každý z nich sálá láskou a vášní, s nimiž jsem je vybírala, balila a ukládala pod stromek!

  • Ty jsi můj bílý sníh, který potřebuji o Vánocích, ty jsi můj led, který potřebuje mráz, ty jsi můj lyžař, který potřebuje sráz. Ty jsi mé vše.

  • Až rozsvítíš první svíčku na stromečku a rozsvítíš zářivou prskavku, v tu nejkrásnější chvíli v roce si vzpomeň na tu, která Ti přeje ty nejkrásnější VÁNOCE.

  • Ježíškovi do nebe poslal jsem dopis, tam mého dárečku je popis. I když už na Ježíška nevěřím, pořád běhám ke dveřím a čekám jenom na Tebe. A až mi Tě přivede, budu štěstím bez sebe.

  • Přeji Ti nádherné Vánoce a pod stromečkem všechno, co si budeš přát. Já mám velké přání, ale pod stromeček mi jej nikdo nemůže dát. Mé velké přání jsi totiž TY!!!

  • Když se lidé u stromečku schází, vždy mi něco schází, už vím! Jsi to ty a tvůj

  • (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Vánoční přání

HOLOUBEK

Okolo hřbitova

cesta úvozová;

šla tudy, plakala

mladá hezká vdova.

~

Plakala, želela

pro svého manžela:

neb tudy naposled

jej doprovázela. —

~

Od bílého dvora

po zelené louce

jede pěkný panic,

péro na klobouce.

~

„Neplač, nenaříkej,

mladá, hezká vdovo!

škoda by tvých očí,

slyš rozumné slovo.

~

Neplač, nenaříkej,

vdovo, pěkná růže!

a když muž ti umřel,

vezmi mne za muže.“ —

~

Jeden den plakala,

druhý ticho minul,

třetího žel její

pomalu zahynul.

~

v témdni umrlého

z mysli vypustila:

než měsíc uplynul,

к svatbě šaty šila. —

~

Okolo hřbitova

veselejší cesta:

jedou tudy, jedou

ženich a nevěsta.

~

Byla svatba, byla

hlučná a veselá:

nevěsta v objetí

nového manžela.

~

Byla svatba, byla,

hudba pěkně hrála:

on ji к sobě vinul,

ona jen se smála. —

~

Směj se, směj, nevěsto!

pěkně ti to sluší:

nebožtík pod zemí,

ten má hluché uši!

~

Objímej milého,

netřeba se báti:

rakev dosti těsná —

ten se neobrátí!

~

Líbej si je, líbej,

ty žádané líce:

komus namíchala,

neobživne více! —

~

Běží časy, běží,

všecko sebou mění:

co nebylo, přijde,

co bývalo, není.

~

Běží časy, běží,

rok jako hodina;

jedno však nemizí:

pevnět’ stojí vina.

~

Tři roky minuly,

co nebožtík leží;

na jeho pahorku

tráva roste svěží.

~

Na pahorku tráva,

u hlavy mu doubek,

na doubku sedává

běloučký holoubek.

~

Sedává, sedává,

přežalostně vrká:

každý, kdož uslyší,

srdce jemu puká.

~

Nepuká tak jiným,

jako jedné ženě:

s hlavy si rve vlasy,

volá uděseně:

~

„Nehoukej, nevolej,

nebuč mi tak v uši:

tvá píseň ukrutná

probodá mi duši!

~

Nehoukej, nežaluj,

hlava se mi točí:

aneb mi zahoukej,

ať se mi rozskočí!“ —

~

Teče voda, teče,

vlna vlnu stíhá,

a mezi vlnami

bílý šat se míhá.

~

Tu vyplývá noha,

tam zas ruka hledá :

žena nešťastnice

hrobu sobě hledá! —

~

Vytáhli ji na břeh,

zahrabali skrytě,

kde cesty pěšiny

křižují se v žitě.

~

Nižádného hrobu

jí býti nemělo:

jen kámen veliký

tlačí její tělo.

~

Však nelze kamenu

tak těžko ležeti,

jako jí na jménu

spočívá prokletí!

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Vějíř

Jaroslav Seifert
(6 slok básničky od Jaroslava Seiferta)

Až na dně skříně schovaný byl,

popsaný verši, čísly dat.

Ač mamince jsem jednou slíbil,

že nebudu jej otvírat,

ten vějíř se mi hrozně líbil,

a já jsem musil lhát.

~

Málokdy klíček zapomněla,

však jednou zapomněla přec,

a sotva vyšla, ruka smělá

našla ten vějíř nakonec.

Však přece se mi ruka chvěla,

když držel jsem tu věc.

~

Nerozuměl jsem veršům z něho,

namáhaje se sebevíc;

říkaly cosi tajemného

o lásce, kouzlu tanečnic.

Strach měl jsem, ale nevím z čeho.

Co věděl chlapec? Nic.

~

V krabici lístky myrty voní,

zpět chvatně dal jsem vějíř k nim,

i šáteček jsem složil do ní;

dodnes to lépe neumím.

A hle, co mi to v hlavě zvoní?

Poslouchám, byl to rým.

~

Být básníkem! Jako jím byli

autoři veršů z vějíře.

A ruce mé se pokusily

nesměle sáhnout po lyře.

Přede mnou ležel papír bílý,

arch za dva halíře.

~

Vzpomínka někdy něžně bodne.

Pokud lze mluvit o vině,

viníka nikdo neuhodne.

Snad vějíř, snad ta jedině,

jež zapomněla jednoho dne

ten klíček u skříně.

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta

VRBA

Ráno sedá ke snídaní,

táže se své mladé paní:

~

„Paní moje, paní milá!

vždycky upřímná jsi byla,

~

vždycky upřímná jsi byla,

jednohos mi nesvěřila.

~

Dvě léta jsme spolu nyní —

jedno nepokoj mi činí.

~

Paní moje, milá paní!

jaké je to tvoje spaní?

~

Večer lehneš zdráva, svěží,

v noci tělo mrtvo leží.

~

Ani ruchu, ani sluchu,

ani zdání o tvém duchu.

~

Studené jest to tvé tělo,

jak by zpráchnivěti chtělo.

~

Aniž to maličké dítě,

hořce plačíc, probudí tě. —

~

Paní moje, paní zlatá!

zdali nemocí jsi jata?

~

Jestli nemoc ta závada,

nech ať přijde moudrá rada.

~

V poli mnoho bylin stojí,

snad některá tebe zhojí.

~

Pakli v býlí není síly,

mocné slovo neomýlí.

~

Mocné slovo mračna vodí,

v bouři líté chrání lodí.

~

Mocné slovo ohni káže,

skálu zdrtí, draka sváže.

~

Jasnou hvězdu strhne s nebe:

slovo mocné zhojí tebe.“ —

~

„ „Ó pane můj, milý pane!

nechtěj dbáti řeči plané.

~

Co souzeno při zrození,

tomu nikdež léku není.

~

Co Sudice komu káže,

slovo lidské nerozváže!

~

Ač bezduchá na svém loži,

vždy jsem přece v moci boží.

~

Vždy jsem přece v boží moci,

jenž mne chrání každé noci.

~

Ač co mrtvé mi je spáti,

ráno duch se zase vrátí.

~

Ráno zdráva vstáti mohu:

protož poruč pánu bohu!“ “ —

~

Darmo, paní! jsou tvá slova,

pán úmysl jiný chová.

~

Sedí babka při ohnisku,

měří vodu z misky v misku,

~

dvanáct misek v jedné řadě.

Pán u baby na poradě.

~

„Slyšíš, matko! ty víš mnoho:

víš, co potkati má koho,

~

víš, kde se čí nemoc rodí,

kudy smrtná žena chodí.

~

Pověz ty mi zjevně nyní,

co se s mojí paní činí?

~

Večer lehne zdráva, svěží,

v noci tělo mrtvo leží,

~

ani ruchu ani sluchu,

ni zdání o jejím duchu;

~

studené jest její tělo,

jak by zpráchnivěti chtělo.“ —

~

„ „Kterak nemá mrtva býti,

když má jen půl živobytí?

~

Ve dne s tebou živa v domě,

v noci duše její v stromě.

~

Jdi k potoku pod oborou,

najdeš vrbu s bílou korou;

~

žluté proutí roste na ní:

s tou je duše tvojí paní!“ “ —

~

„Nechtěl jsem já paní míti,

aby s vrbou měla žíti;

~

paní má ať se mnou žije,

a vrba ať v zemi hnije.“ —

~

Vzal sekeru na ramena,

uťal vrbu od kořena;

~

padla těžce do potoka,

zašuměla od hluboka.

~

zašuměla, zavzdychala,

jak by matka skonávala,

~

jak by matka umírajíc,

po dítku se ohléda

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Autoři uvedeného obsahu

 Mgr. Jitka Konášová

 Mgr. Jan Novotný


brní mi levá ruka
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
brno rozhlas cz recepty
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>