Vykání a tykání patří mezi témata, která se zdají na první pohled jednoduchá, ale v praxi dokážou překvapit i velmi zkušené mluvčí češtiny. Stačí jeden e-mail, krátká zpráva nebo společenské setkání a člověk si najednou není jistý, zda zvolil správnou formu oslovení.
Právě proto má smysl znát nejen základní pravidla, ale i jemné společenské nuance, které se s vykáním pojí. Správně zvolené vykání totiž není jen otázkou pravopisu, ale i respektu, profesionality a dobrých vztahů.
Etiketa tykání a vykání
Vykání či tykání vyjadřuje míru důvěrnosti společenského kontaktu osob. Vykání vystihuje daleko lépe vztah vzájemné úcty. Tykání je obvyklé mezi přáteli, příbuznými, mnohdy i vzdálenějšími. Tykají si mezi sebou děti, kamarádi a studenti. Dospělí také dětem tykají, ale jen do určitého věku, pak by měli raději přejít na vykání. Časté je také tykání v pracovních kolektivech. Je přirozené a odůvodnitelné v užších pracovních kolektivech, protože usnadňuje spolupráci.
Chcete si začít tykat s kolegou či kolegyní v zaměstnání, nebo s někým, s kým se často potkáváte ve svém volném čase? Pak mějte na paměti, že tykání je projevem důvěry, spřátelení. A opravdu pečlivě si rozmyslete, jestli nastala opravdu vhodná chvíle a zda je to ten pravý člověk na tykání. Když vám po čase začne být z jakéhokoli důvodu nepříjemný, těžko se dá vše vrátit zpět. Nejprve si však pečlivě přečtěte následující řádky, jestli jste to opravdu vy, kdo může tykání nabídnout.
Obecně platí, že týkání může navrhnout osoba společensky významnější, tedy žena, starší osoba a v pracovním prostředí je to osoba nadřízená.
Mezi osobami stejného pohlaví je to ten výrazně starší (u rozdílu do deseti let toto neřešte, je to jedno). Mezi dospělým mužem a dospělou ženou tykání navrhuje žena (zde ani třicet let rozdílu neznamená, že přednost získá muž). Žena by měla mít právo určovat vývoj společenského vztahu a měla by tedy tykání navrhovat jako první. Snad jen velmi vážený muž má právo navrhnout tykání ženě. Mladší může požádat staršího, aby mu tykal, přičemž on sám zůstane u vykání. Ale pozor, na pracovišti navrhuje tykání jedině šéf. Ani starší podřízený nebo podřízená žena nemohou přijít za šéfem a navrhnout mu tykání; o tom, koho si pustí blíž k tělu, si může rozhodovat jedině nadřízený, ne jeho podřízení. Nadřízený si ovšem musí být při návrhu tykání bezpečně jistý, že podřízení jeho nabídku rádi přijmou, protože mimo pracoviště jsou jejich pozice obrácené. Aby zjistil, jak se podřízení na nabídku tykání budou tvářit, může použít oslovení vykáním, ale ve spojení s křestním jménem („Kláro, mohla byste...“). K tomuto nepotřebuje svolení, neboť stále vyká, užití křestního jména však vytváří přátelštější formu komunikace.
Pokud vám někdo tykání navrhne, můžete ho přijmout s vděkem, ale také s určitým ostychem. A když se někdo dovolí vám tykat, neznamená to vždy hned, že můžete automaticky tykat i vy jemu. Pozor pak na nevhodné pokusy o tykání – například v opilosti nabídnete šéfovi tykání. Když se urazí, omluvte se mu. Může se ale stát, že tykání přijme, a vy ráno o celé situaci pochybujete. Je-li to možné, vyhněte se tykání i vykání a&nb
V naší poradně s názvem PRAVOPIS VYKÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jozef Vacval.
Dobrý deň,
Mal by som na Vás jednu otázku ohľadom českého pravovisu. Na webe máte uvedenú formu vykania. Ako príklad uvádzate:
tykanie: "četl jsi", vykanie: "četl jste" - jednotné číslo, "četli jste" - množné číslo.
Predpokladám, že "četl jste" sa jedná o jednotné číslo mužského rodu, pre ženský rod bude "četla jste".
Ako je však správne vykanie, ak oslovujem neznámu osobu, u ktorej neviem rod?
"Děkujeme, že jste nás podpořil" alebo "Děkujeme, že jste nás podpořili" ?
A v prípade oslovenia?
"Vážený návštevníku, děkujeme, že jste nás podpořil" alebo "Vážený návštevníku, děkujeme, že jste nás podpořili"?
Ďakujem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Když nevíte rod, tak je lepší použít větu "Děkujeme za vaši podporu".
Vážený návštěvníku, děkujeme za Vaši podporu.
V e-mailech, zprávách a oficiální komunikaci hraje vykání zásadní roli. Používání tvarů vy, vám, vás je standardem při styku s neznámými osobami, klienty, úřady nebo obchodními partnery.
V praxi se doporučuje zachovat vykání minimálně do chvíle, než druhá strana sama navrhne přechod k tykání. Zvlášť v pracovním prostředí je vykání známkou profesionality.
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ EMAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Líba Beránková.
Dobrý večer,
chtěla jsem Vám jen napsat, že naše ulice, sic není velká, Vám drží palce a jsme s Vámi, všichni. Jsme na Vás pyšní, jste nejlepší premier od roku 1989.
Nenechte se od nich, od těch lepšolidí nikterak urážet. Věříme Vám ,víme, že Vy to všechno ustojíte, jste silný chlap.
Děkuji Vám za naší ulici
S pozdravem
Líba Beránková
Potoční 1867
41501 Teplice
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Libor Malík.
Dne 4.4.navštívíte, pane premiére, Rožnov pod Radhoštěm. Myslíte si, prosím, že byste podporoval partnerský vztah s jiným anglickým městem? Doporučil byste to starostovi R. Holišovi (ANO)? Děkuji za osobní podporu. Libor Malík
Vždy si dobře rozmyslete, komu navrhujete tykání, případně čí návrh k tykání přijímáte. Návrh už není možné vrátit zpátky, a pokud ze sebe nechcete udělat nespolečenského barbara, na návrat k vykání opravdu zapomeňte. Pokud už si s někým začnete tykat, je dobré na to nezapomenout při příštím setkání – vykání poté, co přijmete nabídku na tykání, je považováno za nevhodné.
Rovněž střídat tykací a vykací formu u téhož člověka je ve většině případů společensky nepřípustné. Zpravidla k němu dochází, pokud si mluvčí není jist svým postavením k oslovenému. Pokud se toho dopouští nevědomky nebo omylem, neměli bychom ho za to nijak vinit, ale jen ho upozornit, kterou formu preferujeme.
Na pracovišti je vykání standardem, pokud není výslovně dohodnuto jinak. Přechod k tykání může zlepšit atmosféru v týmu, ale zároveň může narušit profesní hranice.
Proto by měl návrh vždy vycházet od nadřízeného a být přijat oběma stranami s jistotou.
Co to vůbec to byste je? Jde o kondicionálový (podmiňovací) tvar pomocného slovesa být, s jehož pomocí se spolu s příčestím činným tvoří podmiňovací způsob 2. osoby čísla množného, například: Pokud byste měli zájem, vysvětlím vám to podrobněji.
Podle časového příznaku se rozlišují dva typy podmiňovacího způsobu (kondicionálu), a to podmiňovací způsob přítomný a podmiňovací způsob minulý.
Podmiňovací způsob přítomný se používá:
ve větách, jejichž děj je podmíněný: Kdybyste si koupili lepší vysavač, měli byste lépe uklizeno.
ve zdvořilých žádostech: Přišli byste zítra k nám?
vyjadřujeme-li přání: Kéž byste mohli jet s námi.
Kompletní přehled časovaní v podmiňovacím způsobu přítomném
jednotné číslo množné číslo
1. os. psal bych psali bychom
2. os. psal bys psali byste
3. os. psal by psali by
Nyní je potřeba zdůraznit, že jen výše uvedené tvary jsou spisovné. Tvar bysme patří pouze do neformálních mluvených projevů a podoby *by jsme či *by jste jsou chybné, odborně hyperkorektní, to znamená vytvořené z přehnané snahy o jazykovou správnost a jen domněle správné.
Pokud jde o tvoření podmiňovacího způsobu u sloves zvratných, platí, že ve tvarech 2. osoby čísla jednotného užíváme stažené ses, sis: ty by ses nekoupal, aby sis ne
etl, kdyby ses podíval (nikoli *by jsi se, *kdyby jsi se, *aby jsi se = tvary hyperkorektní, nespisovné). Ostatní tvary se tvoří pravidelně, (viz přehled níže) a podoby *by jste si nebo *byste jsi jsou nespisovné!
Kompletní přehled časovaní v podmiňovacím způsobu přítomném pro slovesa zvratná
jednotné číslo množné číslo
1. os. napsal bych si napsali bychom si
2. os. napsal by sis napsali byste si
3. os. napsal by si napsali by si
Výše jsme zmínili, že podmiňovací způsoby jsou dva, tudíž nyní pár slov k podmiňovacímu způsobu minulému.
Podmiňovací způsob minulý se v současné češtině moc neužívá. Lze se s ním setkat spíše jen jako s prostředkem zdůraznění nebo stylizace, přičemž vyjadřuje neuskutečnitelnost děje spočívající v tom, že daný děj v minulosti měl nebo mohl proběhnout jinak, například: Kdybyste nám to napsali, tak bychom vás na tom nádraží byli čekali. Kdybych tehdy udělala něco takového, vůbec bych ti to byla neřekla.Byli bychom přinesli něco dobrého, kdybychom věděli, že máte výročí.
Kompletní přehled časovaní v podmiňovacím způsobu minulém
jednotné číslo množné číslo
1. os. byl bych psal byli bychom psali
2. os. byl bys psal byli byste psali
3. os. byl by psal byli by psali
A nakonec pro lepší vštípení správné podoby daného tvaru uvádíme několik příkladových vět.
Dejte si pozor, abyste se brzy nedostala do potíží. Nemusel byste mi vyhrožovat. Vzdala byste se kvůli mně svého majetku? Mohl byste mi zopakovat otázku? Pokud byste byla požádána, udělala byste to? Zajímalo by mě, zda byste toho byl schopen vy. Měla byste si dávat pozor na to, co říkáte. Vy byste neměl být tak agresivní. Kdybyste se choval slušně, určitě bych vám odpověděla. To byste se načekala!
V soukromé korespondenci se zájmena vy/Vy, váš/Váš mohou, ale nemusí psát s velkým písmenem. Obecně však platí, že se zájmena s velkým písmenem (majuskulí) používají jako výraz úcty. Domněnka, že se mohou objevit pouze v oficiální korespondenci, tedy není správná. Pravidla navíc umožňují používat tento druh oslovení i v případě, že adresátem není jednotlivec, ale kolektiv (například: Dovoluji si Vaši firmu požádat...).
Pro webové stránky a propagační materiály neexistuje striktní pravidlo ohledně psaní počátečních písmen osobních či přivlastňovacích zájmen. Striktním pravidlem však je, že bychom v jednom materiálu (či na jedněch webových stránkách) měli s malými a velkými písmeny pracovat vždy jednotně!