CVIČENÍ NA ČÁRKY V SOUVĚTÍ
Zdroj: Čárky ve větách
V naší poradně s názvem DRUHY VEDLEJŠÍCH VĚT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Křivková.
Prosím o kontrolu
U souvětí „Slíbil, že až se vrátí, celou záležitost urovná“ určete počet vět a druh souvětí (souřadné/podřadné):
3 věty
podřadné on slíbil hlavní - že celou zál urovná- vedlejší předmětná- až se vrátí vedlejší ale nevím jestli časová nebo podmínková
děkuji Křivková I.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Věta "Až se vrátí" je vedlejší věta příslovečná časová.
Zdroj: diskuze Druhy vedlejších vět
1. Souřadně spojené věty hlavní/vedlejší
Jedná se o věty, které jsou na sobě mluvnicky nezávislé, které ale spolu souvisí obsahem. Například: Procházeli se společně, ale nemluvili spolu.
Čárkami se neoddělují věty hlavní, které jsou v poměru slučovacím a které jsou spojené spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či. Například: Usmál se a odešel.
Čárkami se oddělují věty, které jsou v poměru slučovacím, ale nespojují je spojky a, i, nebo (anebo), ani, či. Například: Přestaly mrazy, sníh roztál.
Čárkami se oddělují věty hlavní, které jsou v jiném poměru než slučovacím (stupňovacím, odporovacím, vylučovacím, důsledkovým, příčinným). Například: Přestalo sněžit, dokonce vysvitlo slunce. Četl knihu, ale nerozuměl jí. Buď půjdu do školy, nebo zůstanu doma. Nemohl jít ven, a proto si doma četl. Ztratil se, neboť doma zapomněl mapu.
Podřadný vztah mezi větami znamená, že jedna věta závisí mluvnicky na druhé větě. Věty závislé se oddělují čárkou. Pokud je závislá věta vložená do řídící věty, je oddělená čárkou z obou stran. Například: Věděl, že mu nikdo nerozumí. Dům, který si včera prohlíželi, v noci vyhořel.
Zdroj: Čárky ve větách
V diskuzi ČÁRKY VE VĚTÁCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JIŘÍ.
píše se zde čárka
Nebo když nemáte komu říct ahoj.
děkuji
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: diskuze Čárky ve větách
V sobotu se chystám konečně zkouknout film, který jsi mi doporučil.
Ráno zkouknu poslední stránky knížky a napíšu ti.
Zdroj: Zkouknout nebo skouknout
V naší poradně s názvem ČÁRKY VE VĚTÁCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Přejeme Vám,aby bylo Vaše manželství stále krásné jako rozkvetlá louka.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Pokud spojka jako uvozuje celou větu, čárku píšeme: Zvládli jsme to stejně rychle, jako se to podařilo jemu. Některé evropské země, jako jsou Rakousko, Maďarsko, Česko a Slovensko, nemají moře.
Uvozuje‑li jako pouze větný člen při srovnávání, čárka se nepíše: Přejeme Vám,aby bylo Vaše manželství stále krásné jako rozkvetlá louka.
Zdroj: diskuze Čárky ve větách
Můžete-li ve větě či souvětí nahradit slovo „níž“ slovem „níže“ (což je další podoba 2. stupně příslovce „nízko/nízce“), pak už určitě nebudete na pochybách, že jde v daném případě o příslovce. Zkuste tuto pomůcku u vzorových vět k 1. bodu našeho výkladu a zjistíte, že to opravdu nejde, když „níž“ vystupuje ve větě jako vztažné zájmeno.
A naopak, můžete-li v souvětí nahradit slovo „níž“ výrazy „které, kterou“ (například Donesla fotografii, na níž/na které byli spolu. Nepojedu na dovolenou s dívkou, s níž/se kterou si nerozumím.), pak jde stoprocentně o zájmeno.
Zdroj: Určování slova níž
Co se týče interpunkce, před spojkou PŘESTOŽE se čárka píše téměř vždy.
Čárku nepoužijeme pouze v případě, že:
Zdroj: Přestože
Přestože venku hodně prší, na výlet do Třeboně pojedeme.
Poznali ho, přestože měl na obličeji masku.
Přestože byl v Africe již pětkrát, dokázala ho znovu a znovu okouzlit.
Iveta šla večírek středoškoláků, přestože jí to rodiče zakázali.
Přestože se necítila příliš dobře, musela prezentaci dokončit.
Sněhulák je podstatné jméno mužské životné, přestože se nejedná o živou bytost.
Zdroj: Přestože
Nejprve určete, zda jde v dané větě/souvětí o ohebný slovní druh. Pokud ano, je „jak“ stoprocentně podstatné jméno. Jestli výraz „jak“ skloňovat nejde, pak musíte určit, zda jde o příslovce, nebo spojku. Při tomto „pátrání“ vám budiž vodítkem výše uvedené vysvětlení dle jazykových příruček a spousta vyjmenovaných příkladů jeho použití.
Spojky podřadicí, mezi něž patří i spojka -li, připojují vedlejší věty v souvětí k větě hlavní v poměru podřadném a vyjadřují vztahy závislé věty k větě řídící. Spojky jestliže, -li, když často uvozují vedlejší větu podmínkovou, čímž vyjadřují podmínku, při které může nastat děj věty řídící.
Zdroj: Jaký slovní druh je bude-li
Slovo kdykoli/kdykoliv je dle Slovníku spisovné češtiny příslovce, patří tedy mezi slova neohebná (nelze jej ani časovat, ani skloňovat). Podle této jazykové příručky může mít výraz kdykoli/kdykoliv i funkci spojky podřadicí, a to v souvětí s vedlejší větou příslovečnou časovou. Slovník spisovného jazyka českého řadí toto slovo jen mezi příslovce a mluví o zájmenném příslovci neurčitém a zájmenném příslovci vztažném (právě ve funkci uvození vedlejší věty).
Zdroj: Kdykoliv nebo kdykoli
Přestaň se chovat jako bláznivá hysterka.
Je to nevyrovnaná hysterka.
Léčbu agresivní hysterky lékaři pomalu vzdávali.
Bez téhle hysterky se na dovolené určitě obejdeme.
Třídní hysterce už nic nepomůže.
Neříkej to prosím té mé hysterce.
Nemám rád hysterku, která se mnou pracuje.
Potkal jsem hysterku z tvého vyprávění.
Buď zticha, hysterko!
Hysterko, vůbec na mě nemluv.
Není mi jasné, co na té hysterce vidíš.
Nemluvíme o žádné nevyrovnané hysterce.
Stávala se hysterkou, po které netoužil.
S touto hysterkou nechci mít co do činění.
Zdroj: Hysterka nebo histerka
Zdroj: Slovní druh slova proč
Je to ingredience, bez níž skvělou omáčku opravdu nepřipravíte. Učitelka, k níž jsem opravdu nechoval vřelé city, naštěstí již odešla. Vzpomněla si na tu pohádkovou knížku, v níž byly strašidelné obrázky. Nepojedu na dovolenou s dívkou, s níž si nerozumím.
Ve všech výše uvedených příkladech je slovo „níž“ zájmenem, respektive tvarem vztažného zájmena rodu ženského ve 2., 3., 6. a 7. pádě čísla jednotného. Aby to bylo zcela jasné, nabízím přehledné skloňování zájmena „jež“ v rodu ženském (nikoli středním).
jednotné číslo |
množné číslo |
|
1. pád |
jež |
jež |
2. pád |
jíž, níž* |
jichž, nichž* |
3. pád |
jíž, níž* |
jimž, nimž* |
4. pád |
již, niž* |
jež, něž* |
5. pád |
||
6. pád |
níž* |
nichž* |
7. pád |
jíž, níž* |
jimiž, nimiž* |
* Podoby s takzvaným náslovným n- se používají po předložkách, například k níž, o níž, před níž, s níž a podobně.
Zájmeno jenž/jež/jež uvozuje vedlejší větu vztažnou a vyjadřuje její vztah zpravidla k určité osobě nebo věci uvedené ve větě řídící (viz souvětí uvedená výše jako příklad). Používá se především v psaných projevech.
Zdroj: Určování slova níž
Slova LECCOS a LECCO se řadí mezi zájmena, konkrétně mezi zájmena neurčitá, což napovídá, že označují nějakou neurčitou skutečnost. Slovo LECOS není spisovné, proto by se nemělo objevovat ve spisovných textech.
Obě uvedená spisovná slova jsou významově rovnocenná, můžeme tudíž používat jak LECCOS, tak LECCO a věta či souvětí se nezmění.
Co se týče četnosti výskytu spisovných variant, Český národní korpus uvádí v 1. a 4. pádě častěji podobu s „S“ na konci, tedy LECCOS. Rovněž Slovník spisovného jazyka českého zmiňuje tuto podobu jako častější.
Přestože není slovo LECOS považováno za spisovné, v některých publikacích ho lze najít (jedná se o chybu). Nachází se například v knize Den co den (autorka Terézia Mora).
Slovo LECCOS (i slovo LECCO) má stejný význam jako zájmena všelicos nebo mnohé.
Dalšími variantami slova LECCOS jsou zájmena ledasco, ledacos a ledaco.
Zdroj: Leccos nebo lecos
Poslední rozloučení je akt, při kterém celý řečníkův smuteční projev musí být přizpůsoben této dané situaci. Hlasitost jeho řeči musí vycházet z akustiky a z množství smutečních hostů, aby ho každý slyšel. Na některých pohřbech nejsou řečníkům k dispozici mikrofony, takže řečník musí své hlasivky více namáhat, jinde si pozůstalí zase přejí, aby v pozadí zněla smuteční hudba, takže se řečník musí snažit, aby byl jeho projev zřetelnější. Na pohřbech bývají často jako smuteční hosté i starší lidé, i kvůli nim je třeba přizpůsobit nejen hlasitost, ale i tempo řeči. Řečník by neměl se svou řečí pospíchat, měl by dělat dostatečné pomlky, aby význam jeho slov všichni smuteční hosté chápali. Zároveň by věty měly být jednoduché. Složitá a dlouhá souvětí by mohla komplikovat porozumění. I samotného řečníka z řad blízkých příbuzných může při samotném pohřbu zasáhnout silný příval emocí, které neudrží pod kontrolou, základem je to překonat a řeč dokončit.
Zdroj: Smuteční proslov na pohřbu
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.