Diktáty na vyjmenovaná slova patří mezi nejobávanější, ale zároveň nejúčinnější způsoby, jak si upevnit pravopis českého jazyka. Právě chytáky a významové rozdíly mezi podobně znějícími slovy dělají z diktátů zábavnou výzvu, která prověří nejen paměť, ale i skutečné porozumění jazyku.
Ať už hledáte diktáty online, nebo diktáty k vytisknutí pro domácí procvičování, dobře sestavený diktát na vyjmenovaná slova dokáže odhalit slabá místa a zároveň posunout jistotu v psaní tvrdého a měkkého i o pořádný kus dál.
Typické chytáky v diktátech na vyjmenovaná slova
Mezi nejčastější pravopisné chytáky patří dvojice slov, která znějí podobně, ale mají odlišný význam. Diktáty na vyjmenovaná slova s chytáky záměrně tyto situace využívají.
být × bít – rozdíl mezi existencí a úderem
mlýn × mlít – podstatné jméno versus sloveso
pyl × pil – látka z květů a minulý čas slovesa pít
Ve svém příspěvku POUŽÍVÁNÍ SPOJKY NEBO MÍSTO SPOJKY A VE VĚTĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing. Jaroslav Mokrý.
Mám na mysli používání těchto spojek například při vyjmenovávání násobných předmětů jako větných částí:
1. Lesníci vysázeli douglasky, lípy, javory nebo modříny.
2. V masopustním průvodu jsme viděli děti i dospělé bez masek, komedianty v různých maškarních kostýmech nebo medvědy a další zvířata v kašírovaných maskách.
Patřím k dříve narozeným, a proto časté používání vylučovací spojky "nebo" místo souřadící spojky "a" v psané češtině (prakticky nikdy v mluvené) považuji za zásadní jazykovou chybu, v lepším případě za zlozvyk. Dopouštějí-li se toho novináři, tím hůř pro ně, pro jazyk i pro mládež, která se pořádně česky nikdy nenaučila. Dnešní škola toho totiž není schopna.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.
Protože mně irituje používání spojek vylučovacích nebo či jako slučovacích, našel jsem na Wikipedii, že spojka nebo je spojka slučovací ale i vylučovací. Kde se stala chyba?
Promluví Babiš či Havlíček.
Promluví Babiš nebo Havlíček.
BUDOU MLUVIT OBA NEBO JEN JEDEN Z NICH???
Měl jsem z maturity pouze dvojku v r.1968, ale jak se česky do budoucna domluvíme, když i jednoduché věty budou matoucí. Není to záměr, abychom raději mluvili německy, anglicky, latinsky, rusky?
Ve svém příspěvku BYSTE NEBO BY JSTE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel George Svetlik.
Domnívám se, že před lety, kdy jsem se já učil českou gramatiku, byly povoleny obě možnosti. Mám to prostě nějak zažité. Potom jsem emigroval (1978) a do USA se změny v češtině nedostanou. Nedostaly se tam ani nová slova, která mne po mém návratu šokují a nevím proč si je tato generace politiků a žurnalistů vymýšlí . Příklady: predikce (kdysi se říkalo předpověď), edukace (vzdělání), dehonestace (ponížení), adorovat (obdivovat), implementace ( vložení, zavedení), stejdž-stage (jeviště), bakstejdž-backstage (zákulisí), včera jsem dokonce na ČR slyšel slovo juvenální (má to asi být mladistvý) a mnohé jiné patvary. Můžete namítnout, že je to přirozený vývoj jazyka, ale není. Slova bychom měli nahrazovat anglikanismy tam, kde není český výraz. Nechci znít jako Dobrovský, Jungmann nebo Palacký, ale i oni bojovali proti stejné věci, jenže tenkrát to nebyly anglikanismy ale germanismy. A kdyby nebojovali, tak tu dnes šprechtíme. Proč proti tomu nikdo nebojuje? Kde je Ústav pro jazyk český?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Teukros.
S kritikou na zbytečné ochuzování češtiny o anglikanismy souhlasím. Všimněme si jak se přestává užívat sloveso zahajovat, začínat, spouštět a podstatné jméno zahájení, začátek anglickým startovat, start. Anglické start-startovat vnímám jako opodstatněné v případech rychlého, rázného uvedení předmětu nebo osoby z klidového stavu do pohybu - start rakety, běžci odstartovali apod. Šíření slovního plevele do slovníku současníků mají na svědomí zejména redaktoři veřejných médií. Zřejmě proto že nejsou dostatečně ve svém rodném jazyku. Např. "Odstartovala vernisáž obrazů"
Proč jsou diktáty na vyjmenovaná slova tak důležité
Diktáty na vyjmenovaná slova nejsou jen školní povinností, ale účinným nástrojem, jak si osvojit pravopis v reálném kontextu. Na rozdíl od izolovaných cvičení nutí žáka přemýšlet nad významem slov, jejich tvarem i vztahem k vyjmenovaným slovům.
Právě chytáky, jako jsou slova se stejnou výslovností, ale jiným významem, učí rozlišovat jemné rozdíly a předcházet mechanickému psaní.
Shoda přísudku s podmětem je dalším častým tématem diktátů pro 7. třídu. Problémy vznikají hlavně u několikanásobného podmětu nebo u podmětu rodu mužského životného.
Takzvané diktátové chytáky jsou velmi užitečné, protože učí žáky přemýšlet nad větou jako celkem, nikoli jen opisovat slyšený text.
U sloves v minulém čase rozhoduje především rod a číslo podmětu. Pokud je podmět rodu mužského životného, píšeme v koncovce -i, v ostatních případech obvykle -y nebo -a. Právě zde vznikají typické pravopisné chytáky, zejména u několikanásobného nebo nevyjádřeného podmětu.
Na stěně přibyla nová fotografie, ale kdo ji tam přibil, to nikdo nevěděl. Pořád míchal žhavými uhlíky sem a tam, ale oheň nerozdmýchal. Kyselina sírová se skládá z vodíku, kyslíku a síry. Moje nejoblíbenější jídlo je sýrová omáčka s těstovinami. Syrová zelenina nesmí chybět v žádném jídelníčku. Ryzec syrovinka je jedlá houba z čeledi holubinkovitých. Hodiny na věži právě odbíjely dvanáctou, když mě prodavačky v obchodě odbyly, že chtějí zavřít a jít na oběd. Na trhu nabízeli košíky z lýčí. Proč se Olga tak dlouho líčí? Ještě si musím opilovat nehty. Čmeláci dovedou opylovat i květy, do nichž včely nedosáhnou.
Nejčastější chytáky u podstatných jmen rodu ženského
Mezi problematická slova patří zejména ta, která nekončí typickou samohláskou, například myš, kost, bolest, radost. U těchto výrazů je nutné si zapamatovat, že patří ke vzoru kost.
Další obtíže vznikají u slov cizího původu nebo u názvů míst, kde se chybuje v pádech, například u tvarů typu v Boleslavi, do Příbrami.
Mezi typické chyby patří záměna předpony a předložky, zejména u tvarů jako v psaní × vypsat nebo na stole × napsat. Předpona je vždy pevnou součástí slova a píše se dohromady.
Dalším častým problémem je nejistota u neslabičných předpon, kde dochází k asimilaci hlásek, ale pravopis zůstává zachován podle původní předpony.