CVIČENÍ NA URČOVÁNÍ RODŮ a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Shoda přísudku s podmětem je pravopisný jev, který se řídí přesnými pravidly, která je třeba dodržovat. Koncovka přísudku závisí na čísle a rodu podmětu. Je třeba si uvědomit, že tento jev se nazývá shoda přísudku s podmětem a ne shoda podmětu s přísudkem, jak se občas mylně objevuje. To přísudek je závislý na podmětu, není to naopak. Toto nesprávné označení proto uvádíme v závorce, abyste to podle toho mohli najít.
Shoda přísudku s podmětem
(Shoda podmětu s přísudkem)
Vysvětlení shody přísudku s podmětem
Podmět v množném čísle
Koncovka příčestí minulého
Příklad
Rodu mužského životného
-i
Koně běželi po poli.
Všeobecný
-i
V televizi vysílali zprávy.
Rodu mužského neživotného
-y
Domy byly zbořeny.
Rodu ženského
-y
Zebry se proháněly krajinou.
Rodu středního
-a
Města zářila ve tmě.
Několikanásobný podmět v
množném čísle:
Alespoň 1 člen je rodu mužského
životného
-i
Chlapci a dívky jeli na tábor.
Žádný člen není rodu mužského
životného
-y
Učitelky a děti se vydaly do
zoologické zahrady.
Všechny členy jsou rodu středního v
množném čísle
-a
Selátka a telata byla zavřena na
malém prostoru.
Několik členů je rodu středního a
alespoň jeden je v jednotném čísle
-y
Kůzlata a hříbě se proháněly
pastvinami.
Shoda přísudku s podmětem a nevyjádřený podmět
Psaní
koncovek v přísudku může komplikovat situace, kdy je ve větě podmět
nevyjádřený. V takovém případě je důležité, jestli je podmět známý z předchozí
věty, jestli se dá určit podle oslovení ve větě, jestli se dá odvodit z
kontextu.
Ve svém příspěvku SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.
Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.
Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.
Největší problémy v pravopise dělají přídavná jména přivlastňovací podle vzoru otcův v množném čísle. Pokud se jedná o přivlastňovací přídavné jméno rodu mužského životného podle vzoru otcův, píše se v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například otcovi psi). Ve 4. pádě množného čísla je pak koncovka -y (například pro otcovy psy).
pády
Rod mužský životný
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Otcův pes
Otcovi psi
2. pád
Otcova psa
Otcových psů
3. pád
Otcovu psu
Otcovým psům
4. pád
Otcova psa
Otcovy psy
5. pád
Otcův pse
Otcovi psi
6. pád
Otcově / otcovu psu
Otcových psech
7. pád
Otcovým psem
Otcovými psy
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy stroje).
V naší poradně s názvem PRAVOPIS VYKÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jozef Vacval.
Dobrý deň,
Mal by som na Vás jednu otázku ohľadom českého pravovisu. Na webe máte uvedenú formu vykania. Ako príklad uvádzate:
tykanie: "četl jsi", vykanie: "četl jste" - jednotné číslo, "četli jste" - množné číslo.
Predpokladám, že "četl jste" sa jedná o jednotné číslo mužského rodu, pre ženský rod bude "četla jste".
Ako je však správne vykanie, ak oslovujem neznámu osobu, u ktorej neviem rod?
"Děkujeme, že jste nás podpořil" alebo "Děkujeme, že jste nás podpořili" ?
A v prípade oslovenia?
"Vážený návštevníku, děkujeme, že jste nás podpořil" alebo "Vážený návštevníku, děkujeme, že jste nás podpořili"?
Ďakujem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Když nevíte rod, tak je lepší použít větu "Děkujeme za vaši podporu".
Vážený návštěvníku, děkujeme za Vaši podporu.
Několikanásobný podmět je vyjádřený několika souřadnými výrazy. Jednotlivé členy tohoto typu podnětu mohou být spojeny čárkami, nebo spojkami: a, i, nebo. Pokud má podmět více než dva výrazy používá se kombinace (například tři slova: mezi prvním a druhým slovem podmětu je čárka, druhý a třetí dělí pak vybraná spojka).
Jaká koncovka v přísudku u několikanásobného podmětu?
Několikanásobný podmět může obsahovat podstatná jména stejného rodu.
Pokud se jedná o rod mužský životný, píše se v přísudku koncovka –i (například: Atleti a plavci se společně zúčastnili turnaje).
U několikanásobného podmětu rodu mužského neživotného se naopak píše v přísudku koncovka –y (například: Stromy a keře se ve větru nakláněly.).
U několikanásobného podmětu rodu ženského píšeme v přísudku koncovku –y (například: Sestry a kamarádky vyrazily na společnou dovolenou.).
U několikanásobného podmětu rodu středního se píše v přísudku koncovka –a (například: Kuřata a housata se proháněla u babičky po dvoře).
Stejně tak často se ale stává, že podmět obsahuje podstatná jména různého rodu nebo čísla.
Jestliže je alespoň jeden člen několikanásobného podmětu rodu mužského životného, píše se v přísudku koncovka –i (například: Žirafy a sloni netrpělivě čekali na krmení.).
Jestliže ale není v několikanásobném podmětu člen rodu mužského životného píšeme u přísudku koncovku –y (například: Chaty a domy v našem okolí se pomalu rozpadaly.)
Pokud ale stojí přísudek ve větě před několikanásobným podmětem, může se koncovka příčestí minulého u přísudku shodovat s rodem nebližšího jména. Pak je povolen obojí způsob pravopisu. (například: Na louce se pásly kozy, koně a krávy. X Na louce se pásli kozy, koně a krávy.)
Pokud je podmět v čísle jednotném a žádný člen není v rodu mužském životném se píše u přísudku koncovka –y (například: Kočka a kotě se válely na peci.).
1. cvičení: Přiřaďte podstatná jména rodu ženského ke správným vzorům
VZORY ŽENSKÉHO RODU
ŽENA
RŮŽE
PÍSEŇ
KOST
Nabídka
Svíce
Laň
Laskavost
Hladina
Borovice
Láhev
Myš
Mýtina
Lavice
Pánev
Drzost
Šňůra
Medvědice
Jabloň
Část
Polévka
Slepice
Tramvaj
Pověst
2. cvičení: Rozdělte podstatná jména podle čísel
ŽENSKÝ ROD
JEDNOTNÉ ČÍSLO
MNOŽNÉ ČÍSLO
Do Evropy
S žárovkami
V noře
Na zdech
S vidličkou
K zálibám
O opici
U silnic
Za výlohou
Pod šňůrami
Na podlahu
S hadicemi
Radost
V pohádkách
K večeři
V soutěžích
S oblohou
Výmluvy
Ve výhni
O představách
3. cvičení: Podtrhněte podstatná jména rodu ženského
Pod lípou, lískový keř, v rákosí, na maliny, klíče, blízko ulice, z konve, o víkendu, dobré bidlo, z pampelišek, s bičíkem, v umyvadle, s osudem, na zem, z komína, k ještěrce, pod střechami, u srdce, ovce, bez víry.
Ve svém příspěvku CVIČENÍ PRO URČOVÁNÍ DRUHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel KUBA.
Pomůže mi někdo určit druhy slov v textu.
Dva žáci se zúčastnili přírodovědné soutěže. V běhu na sto metrů jsem skončil pátý. Maminka přichází z práce domů po čtvrté hodině. První hodinu máme český jazyk. Vyučování začíná přesně v osm hodin. V čajové směsi je devatero bylinek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Přídavná jména přivlastňovací se skloňují tedy podle vzorů otcův a matčin. Přivlastňovací přídavná jména se poznají podle toho, že se na ně ptáme otázkou: ČÍ JE TO?
Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru otcův:
PÁD
JEDNOTNÉ ČÍSLO
MNOŽNÉ ČÍSLO
1. pád
Otcův pes, otcův dům
Otcovi psi; otcovy domy
2. pád
Otcova psa, otcova domu
Otcových psů, otcových domů
3. pád
Otcovu psu, otcovu domu
Otcovým psům, otcovým domům
4. pád
Otcova psa; otcův dům
Otcovy psy, otcovy domy
5. pád
Otcův pse, otcův dome
Otcovi psi, otcovy domy
6. pád
O otcově (/u) psu; o otcově (/u) domu
O otcových psech, o otcových domech
7. pád
S otcovým psem, s otcovým domem
S otcovými psy, s otcovými domy
Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru matčin:
Rody podstatných jmen jsou tři: mužský, ženský a střední. Rod se latinsky nazývá genus. Rod mužský (maskulinum) v jednotném čísle poznáme tak, že před podstatné jméno se dá zařadit zájmeno TEN, před podstatné jméno rodu ženského (feminum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TA a před podstatné jméno rodu středního (neutrum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TO.
ČÍSLO
Číslo u podstatných jmen může být jednotné (singulár) a množné (plurál). Existují ale i podstatná jména, u nichž se takto číslo určit nedá, protože je jejich číslo omezené. Latinsky se tyto skupiny nazývají singularia a pluralia.
Podstatná jména, která patří do singularií, jsou v jednotném čísle (ve většině případů množné číslo nelze ani utvořit). Singularita se obvykle týkají jevů, které jsou neohraničené a jedinečné. Pokud se u nich tvoří množné číslo, pak slouží k označení různosti, intenzity a případně opakování. Do singularií patří jména látková, hromadná, abstrakta a unika.
Látková podstatná jména označují materiální jev. Jedná se o nejrůznější soudržné materiály, chemické prvky a podobně. Například: voda, olej, písek, mouka. Pokud se u těchto podstatných jmen utvoří plurál, tak se tím jasně vymezí celek (dvě kávy- tím se myslí dva šálky kávy) případně intenzita (tiché vody).
Podstatná jména hromadná označují jev, který je vnímán jako jednolitý, ale skládá se z fyzicky dělitelných jevů, například: listí (skládá se z jednotlivých listů), nádobí, žactvo, vojsko, mládež, jehličí.
Abstraktní podstatná jména označují nefyzické jevy, často vlastnosti a děje, například nebezpečí, demokracie, moudrost.
Unika jsou podstatná jména, která označují jedinečné jevy, jejichž singulár vyplývá právě z jejich jedinečnosti: Slunce, svět.
Plurália jsou více známá jako jména pomnožná, která mají tvar množného čísla, i když mohou označovat jen jednu věc. Mezi podstatná jména pomnožná se často řadí ty názvy předmětů, které označují věci složené ze dvou částí, například nůžky, kalhoty, brýle. Dále se sem řadí párové orgány a části těla, například plíce a záda; různé nemoci, například spalničky; svátky, například Vánoce; a další běžné předměty, například dveře.
PODSTATNÁ JMÉNA SLOVESNÁ
Zvláštní kategorií u podstatných jmen jsou podstatná jména slovesná, která se tvoří ze slovesného tvaru. Mohou se tvořit ze sloves, která nemají trpné příčestí, takové podstatné jméno se vytvoří přidáním přípony –nutí, například stárnutí. Také se mohou tvořit od sloves v trpném tvaru přidáním přípony –ení, například probuzení.
PÁD
Další mluvnickou kategorií je pád, latinsky casus. Pomocí pádu se v češtině vyjadřují vztahy jednotlivých jmen k přísudku a&nbs
Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.
K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.
Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.
O Krokovi a jeho dcerách
Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č
V naší poradně s názvem URČOVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavla.
jej
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo jej může být jednak zájmeno a rovněž i citoslovce.
Jej, ty jsi ale krásná Pavla. Jej je citoslovce.
Uviděl jsem jej, jakmile vstoupil do dveří. Jej je zájmeno.
Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.
PODSTATNÉ JMÉNO
ROD, VZOR
VÝZNAM SLOVA
PŮVOD SLOVA
Kabanos
Mužský, hrad
Laciný točený salám
Z románských jazyků
Kabaret
Mužský, hrad
1. zábavní podnik s humoristickým programem;
2. pořad humoristického rázu
Francouzština
Kabát
Mužský, hrad
Součást svrchního oděvu kryjící trup a paže
Čeština
Kabátek
Mužský, hrad
Zdrobnělina od slova kabát
Čeština
Kabel
Mužský, hrad
Ohebný vodič pro přenos a rozvod elektrického proudu
Angličtina, francouzština
Kabela
Ženský, žena
Schránka s držadlem na nošení menších předmětů = taška
Na začátku je třeba zmínit, že celý život Marie Terezie byl velmi působivý, a vypsat vše zajímavé o této habsburské panovnici by zabralo opět mnoho kapitol s tím, že by se velká část informací již opakovala. Marie Terezie toho prožila opravdu hodně a stejně tak toho hodně dokázala, ukázala, že i "slabá" žena může být silnou panovnicí, která si nenechala nic líbit a bojovala jako lev ve snaze obhájit to, co ji právem patřilo. I přitom ale dokázala být stále ženou a hlavně matkou na sto procent. Nejenže porodila pro nás neuvěřitelné množství dětí, zároveň se ale o své děti zajímala, což v tehdejší době nebylo u šlechtičen vždy obvyklé. Marie Terezie zastávala názor, že úkolem každé ženy, tedy i panovnice, je především rodit děti a zajistit tak pokračování rodu. I v nejvyšších stupních těhotenství přitom zvládala nejen vládnout své zemi, ale i řídit svá vojska v zahraničí. Marie Terezie se tak stala první a hlavně jedinou ženou, která vládla v habsburské zemi. Byla tak jako jediná žena korunovaná českou královnou, ne jako manželka panovníka, ale jako sama vladařka.
Marie Terezie měla obrovské štěstí v lásce, směla si vzít muže, do něhož byla zamilovaná. S ním prožila jedno z nejharmoničtějších manželství. O Marie Terezie se také někdy říká, že byla velmi náruživá, ve skutečnosti to ale František Štěpán byl své ženě nevěrný. Marie Terezie o jeho pletkách věděla a trápily jí, i proto nejspíš tak usilovala o dodržování mravného chování ve Vídni, nechala proto vytvořit dokonce i speciální mravnostní policii, která pronásledovala nejen prostitutky. Trestem pro takto přistižené ženy bývalo ostříhání dohola, bičování, v některých případech i deportace na nucené práce.
Přestože jí její volba manžela vyšla, svým dcerám nedovolila vybrat si manžela, využívala je pro svou sňatkovou politiku, přestože sama prý kritizovala, když jiné dcery panovnických rodů byly bez vlastního svolení provdávány. Jedinou výjimku ve své sňatkové politice udělala u Marie Kristýny, které dovolila vybrat si manžela a provdat se tak z lásky, a u Marie Alžběty, která se mohla stát abatyší v Innsbrucku. Podobně jak jednala ohledně sňatků s dcerami, jednala i se syny, i u nich při výběru vhodných manželek rozhodoval fakt, jestli sňatkem s nimi dojde k rozšíření habsburské říše, anebo jestli se sňatkem dostanou Habsburkové na trůn cizího státu. Marie Terezie tím dosáhla toho, že se její děti dostaly na trůn sedmi různých království. Jejím dvěma synům Josefovi a Leopoldovi se dokonce povedlo stát se římskými císaři, po vzoru jejich otce i děda. Marie Terezie byla tedy dcerou císaře, za muže měla císaře a nakonec i dva císa
Na přídavná jména měkká se ptáme také otázkami: Jaký (jaká, jaké) to je? Který (která, které) to je? U těchto přídavných jmen je ale koncovka vždy měkká. Řadí se sem vždy všechna přídavná jména, která vznikla z názvů zvířat (orlí, želví, kuřecí, hovězí). Měkká přídavná jména se skloňují podle vzoru jarní.
Skloňování měkkých přídavných jmen rodu mužského životného a neživotného v jednotném a množném čísle podle vzoru jarní:
PÁD
JEDNOTNÉ ČÍSLO
MNOŽNÉ ČÍSLO
1. pád
Jarní brouk, jarní den
Jarní brouci, jarní dny
2. pád
Jarního brouka, jarního dne
Jarních brouků, jarních dnů
3. pád
Jarnímu broukovi, jarnímu dnu
Jarním broukům, jarním dnům
4. pád
Jarní brouka, jarní den
Jarní brouky, jarní dny
5. pád
Jarní brouku, jarní dne
Jarní brouci, jarní dny
6. pád
O jarním brouku, o jarním dnu
O jarních broucích, o jarních dnech
7. pád
S jarním broukem, s jarním dnem
S jarními brouky, s jarními dny
Skloňování měkkých přídavných jmen rodu ženského v čísle jednotném a množném podle vzoru jarní:
Ve svém příspěvku URČOVÁNÍ SLOVA BY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ondřej.
Děkuji autorce za výborně zpracovaný článek. Pomohl mi ujasnit si, jak to je se slovnědruhovou platností by.
Připojuji drobný komentář k pravopisu "cobydup" a "jakbysmet"
Autorka píše, že podoba cobydup a jakbysmet není zatím v jazykových příručkách uváděna, a má pravdu! Nicméně Internetová jazyková příručka (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky) již tuto formu preferuje před formou oddělenou.
Jde o trend, kdy původní význam přestává být vnímán a spojení je chápáno již pouze v ustáleném významu. Stává se tak "jedním slovem" a píše se běžně dohromady. (např. Bohu žel! Bohu díky! - dnes: bohužel, bohudík)
Osobně bych se vyvaroval podoby smíšené: coby dup, jakby smet. Není příliš logická.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Je to ingredience, bez níž skvělou omáčku opravdu nepřipravíte. Učitelka, k níž jsem opravdu nechoval vřelé city, naštěstí již odešla. Vzpomněla si na tu pohádkovou knížku, v níž byly strašidelné obrázky. Nepojedu na dovolenou s dívkou, s níž si nerozumím.
Ve všech výše uvedených příkladech je slovo „níž“ zájmenem, respektive tvarem vztažného zájmena rodu ženského ve 2., 3., 6. a 7. pádě čísla jednotného. Aby to bylo zcela jasné, nabízím přehledné skloňování zájmena „jež“ v rodu ženském (nikoli středním).
jednotné číslo
množné číslo
1. pád
jež
jež
2. pád
jíž, níž*
jichž, nichž*
3. pád
jíž, níž*
jimž, nimž*
4. pád
již, niž*
jež, něž*
5. pád
6. pád
níž*
nichž*
7. pád
jíž, níž*
jimiž, nimiž*
* Podoby s takzvaným náslovným n- se používají po předložkách, například k níž, o níž, před níž, s níž a podobně.
Zájmeno jenž/jež/jež uvozuje vedlejší větu vztažnou a vyjadřuje její vztah zpravidla k určité osobě nebo věci uvedené ve větě řídící (viz souvětí uvedená výše jako příklad). Používá se především v psaných projevech.