DNOVÉ PLYNULY

Test na shodu přísudku s podmětem

(Shoda podmětu s přísudkem)

1. Dnové jsou rodu životného, a proto se píše: dnové plynuly ?anone2.
2. U podmětu tvořeného jen podstatnými jmény rodu středního čísla množného se vždy píše v koncovce přísudku ?iya3.
3. U podmětu tvořeného jen podstatnými jmény rodu mužského životného čísla množného se vždy píše v koncovce přísudku ?iya1.
4. U podmětu tvořeného jen podstatnými jmény rodu ženského čísla množného se vždy píše v koncovce přísudku ?iya2.
5. U podmětu tvořeného jen podstatnými jmény rodu mužského neživotného čísla množného se vždy píše v koncovce přísudku?iya2.
6. U nevyjádřeného podmětu se vždy píše v koncovce přísudku -i ?anone2.
7. Pokud je v podmětu alespoň jedno podstatné jméno rodu mužského životného čísla množného píše se v koncovce přísudku vždy ?iya1.
8. Pokud muž napíše ženě: „Mohl_ bychom jít do kina“, v přísudku se napíše koncovka ?iya1.
9. Jaká koncovka se doplní na  chybějící místo. Kamarádi šli do kina. Příliš se nebavil_ ?iya1.
10. Koncovka přísudku se určuje podle pádu a rodu podmětu ?anone2.
    
    Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Shoda přísudku s podmětem

Chytáky se shodou přísudku s podmětem

(Shoda podmětu s přísudkem)

Komplikací při určování koncovky v přísudku může být, že špatně určíte podmět.

Například: Tisíce lidí skandovaly (podmět: rod mužský neživotný). Čety vojáků pochodovaly (podmět: rod mužský neživotný). Rodiče zběsile pobíhali (podmět: rod mužský životný). Lidičky se zastavovali na ulicích (podmět: rod mužský životný).

Problematická mohou být i podstatná jména, která jsou zároveň životná, ale i neživotná. Jejich životnost se určí podle jejich koncovek. Příkladem problematických dvojic jsou: ledoborci x ledoborce, mikrobi x mikroby, slanečci x slanečky, ukazatelé x ukazatele, uzenáči x uzenáče, dni x dny x dnové.

Ledoborci se ztratili ve tmě (životný). X Ledoborce vypluly z přístavu (neživotný).

Mikrobi byli všude (životný). X Mikroby byly zkoumány vědci (neživotný).

Slanečci nám chutnali (životný). X Slanečky nám chutnaly (neživotný).

Ukazatelé stáli u cesty (životný). X Ukazatele se zřítily (neživotný).

Uzenáči zůstali na talíři (životný). X Uzenáče zůstaly na talíři (neživotný).

Dni se krátily (neživotný). Dny se krátily (neživotný). Dnové se krátili (životný).

Zdroj: článek Shoda přísudku s podmětem

POKLAD

I

Na pahorku mezi buky

kostelíček s věží nízkou;

s věže pak slyšeli zvuky

hájem a sousední vískou.

Není zvuk to zvonka jemný,

tratící se v blízké stráně:

dřevatě to rachot temný,

zvoucí lid do chrámu páně.

~

A tu z vísky к boží slávě

vzhůru běží zástup hojný:

veský lid to bohabojný,

a dnes velký pátek právě.

~

V chrámě truchlo: holé stěny;

oltář černá rouška kryje,

na roušce kříž upevněný;

v kůru zpívají pašije.

~

A hle! co se bělá v lese,

v černém lese za potokem?

Nějaká to veská žena,

ana v náručí cos nese.

I jde rychlým žena krokem,

svátečně jsouc oblečena,

tam tou strání za potokem -

pacholátko malé nese.

Běží žena, dolů běží,

pospíchá do chrámu páně:

tuť na blízku lesní stráně

kostel na pahorku leží.

A v úvale ku potoku

náhle ubystřuje kroků;

neb jak větřík volně věje,

z kostela slyšeti pění:

v kůru tam se právě pěje

Krista pána umučení.

Běží, běží podlé skály:

„Co to? mám-li věřit oku?

což mě moje smysly šálí?“

Stane, ohlíží se kolem —

rychle kroky zpět obrací,

stane zase, zas se vrací —

„Tam ten les, a zde ty klesty,

tamto vede cesta polem —

vždyť jsem nezbloudila s cesty!

Bože, co se se mnou děje!

což zde nejsem u kamena?

jaká se tu stala změna!“

Zase stojí, zase spěje,

celá jsoucí udivena,

oči rukou si protírá,

o krok blíže se ubírá:

„Bože, jaká to tu změna!“

~

Tu, kde z divokého klestu,

od kostela tři sta kroků,

veliký čněl kámen v cestu,

co se nyní jeví oku?

Jeví se tu ženě, jeví

vchodem vršek otevřený —

vysvětliti sobě neví —

kámen v cestu postavený,

postavená celá skála,

jak by od věků zde stála.

Jeví se tu, jeví ženě

chodba pod zemí, eo síně

vyklenutá ve křemeně;

a tam, klenba kde se tratí,

ve tmavém pahorku klíně,

jakýs plamen znamenati.

I hoří to jasnoběle,

jako v noci svit měsíčka;

i zaplává rudoskvěle,

jak by západ to sluníčka.

~

I vidouc to žena žasne,

a ke vchodu až pokročí,

a zastíníc dlaní oči,

hledí v ono místo jasné.

„Bože, jak se to tam svítí!“

Oči rukou si protírá,

o krok blíže se ubírá:

„Jak se to tam divně svítí!

což to asi může býti?“

Dále jíti však se bojí,

hledíc tam a venku stojí.

~

A co váhá, a co stojí,

v klenbu patříc neustále, '

mizí bázeň za pohledem,

zvědavost ji pudí předem,

a žena se béře dále.

Krok za krokem — a vždy dále

mocně ji to jíti pudí;

kro

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

2. cvičení

Francie je známá sv?iyíý4m?iyíý1 ?fF1rancouzsk?iyíý4m?iyíý1 s?iyíý4r?iyíý2.

Při pohovoru v?iyíý2stupoval skrom?ěně2.

M?iyíý2slíš to upřím?ěně2?

Nel?iyíý3b?iyíý1lo se m?iyíý1, že mluvil?iyíý1 o m?ěně2.

Na obloze se zabl?iyíý4sklo a tem?ěně2 zadunělo.

Sp?iyíý1sovatel četl v?iyíý2m?iyíý2šlený příběh tak dojem?ěně2, že děti naslouchal?iyíý2 jako m?iyíý2šky.

Vše co v Čáslav?iyíý1 lehce nab?iyíý2l, v Příbram?iyíý1 pak lehce pozb?iyíý2l.

Otec m?iyíý1 k ?vV2ánocům sb?iyíý1l pol?iyíý1čku.

Sp?iyíý2tihněv b?iyíý2l p?iyíý2šný na naše jaz?iyíý2kozp?iyíý2tce.

S?iyíý2rové maso začalo v?iyíý2dávat nel?iyíý1bou vůni.

Na ?mM1ěstském ?úÚ1řadě m?iyíý1 nepomohl?iyíý1.

Malíř načrtl obraz?iyíý2 křehk?iyíý4m?iyíý1 uhl?iyíý2.

Na pracovn?iyíý3m stole ležel?iyíý2 v?iyíý4kres?iyíý2 a r?iyíý2s?iyíý2.

Bratrov?iyíý1 přátelé nás přijel?iyíý1 navštívit.

Ledoborce v?iyíý2plul?iyíý2 k ?sS2evernímu ?lL1edovému ?oO1ceánu.

Dnové r?iyíý2chle m?iyíý1nul?iyíý1.

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Pravopisná cvičení pro 9. třídu

1. cvičení

?SZ1práva lesa udělala v?iyíý4j?iyíý1mku.

Netop?iyíý4r a s?iyíý4ček se nacházel?iyíý1 ve v?iyíý1tr?iyíý3ně v přírodopisném oddělen?iyíý3.

Podzimn?iyíý3 počasí bylo s?iyíý2chravé.

Pod dřevěn?iyíý4m?iyíý1 trám?iyíý2 na půdě se oz?iyíý4valo v?iyíý4skání a pov?iyíý2k.

Řecko se nachází na ?bB2alkánském ?pP1oloostrově.

Okna v?iyíý1k?iyíý4ře jsem zapom?ěně2l zavřít.

Metro projelo ?sS1tanicí ?nN2árodní ?tT1řída.

Nikdo není neom?iyíý2lný.

Lesní m?iyíý4t?iyíý1na probleskla mezi listnat?iyíý4m?iyíý1 strom?iyíý2.

Ps?iyíý1 v?iyíý2l?iyíý1 na celou ves.

Dívky klop?iyíý4tal?iyíý2 tem?ěně2 ?sz2tichlou krajinou a vzl?iyíý2kal?iyíý2.

Rozum?ěně2jší b?iyíý2 b?iyíý2lo ?sz2p?iyíý2tovat svědom?iyíý3.

Zdobné pás?iyíý2 na stavbách jsou známé jako vl?iyíý2s?iyíý2.

Mez?iyíý1 korunovační klenot?iyíý2 patří koruna zdobená r?iyíý2z?iyíý3m zlatem a drahokam?iyíý2.

Obec Kam?iyíý4k se nachází u L?iyíý1toměřic.

Dnové se rychle krátil?iyíý1.

Tomášov?iyíý1 se podařilo dědov?iyíý2 hodinky ?sz1pravit.

Zub se začal v?iyíý1klat, až se zcela v?iyíý2v?iyíý1klal.

Oddíl?iyíý2 vojáků se pokoušel?iyíý2 dob?iyíý4t V?iyíý2šehrad.

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Pravopisná cvičení pro střední školy

ZÁHOŘOVO LOŽE

I

Šedivé mlhy nad lesem plynou,

jako duchové vlekouce se řadem;

jeřáb ulétá v krajinu jinou —

pusto a nevlídno ladem i sadem.

Vítr od západu studeně věje,

a přižloutlé listí tichou píseň pěje.

Známátě to píseň; pokaždéť v jeseni

listové na dubě šepcí ji znova:

ale málokdo pochopuje slova,

a kdo pochopí, do smíchu mu není.

~

Poutnice neznámý v hábitě šerém,

s tím křížem v ruce na dlouhé holi,

a s tím růžencem — kdo jsi ty koli,

kam se ubíráš nyní pod večerem?

kam tak pospícháš? tvá noha bosa,

a jeseň chladná — studená rosa:

zůstaň zde u nás, jsmeť dobří lidi,

dobréhoť hosta každý rád vidí. —

~

Poutníče milý! — než tys ještě mladý,

ještě vous tobě nepokrývá brady,

a tvoje líce jako pěkné panny —

ale což tak bledé a smutně zvadlé,

a tvoje oči v důlky zapadlé!

Snad je ve tvém srdci žel pochovaný?

snad že neštěstí tvé tělo svíží

lety šedivými dolů к zemi níží?

~

Mládenče pěkný! nechoď za noci,

možné-li, budem rádi ku pomoci,

a při nejmenším snad potěšíme.

Jen nepomíjej, pojď, pohov tělu:

neníť bez léku nižádného želu,

a mocný balzám v důvěře dříme. —

~

Nic neslyší, neví, aniž oko zvedne,

neníť ho možné ze snův vytrhnouti!

a tam již zachází v chrastině jedné:

pán bůh ho posilň na jeho pouti!

II

Daleké pole, široké pole,

předlouhá cesta přes to pole běží,

a podlé cesty pahorek leží,

a dřevo štíhlé stojí na vrchole:

štíhláť to jedlice — však beze snětí,

jen malá příčka svrchu přidělána,

a na té příčce přibitý viděti

rozpjatý obraz Krista pána.

Hlavu krvavou vpravo nakloňuje,

ruce probité roztahuje v šíři:

v dvě světa strany jimi ukazuje,

v dvě strany protivné, jakož cesta míří:

pravou na východ, kdež se světlo rodí,

levou na západ, kdež noc vojevodí.

Tam na východě nebeská je brána,

tam u věčném ráji bydlí boží svatí;

a kdo dobře činí, čáka jemu dána,

že se tam s nimi též bude radovati.

Ale na západě jsou pekelná vrata,

tam plane mořem síra i smola,

tam pletou ďáblové, zlá rota proklatá,

zlořečené duše v ohnivá kola.

Vpravo, Kriste pane! tam dej nám dospěti,

však od levice vysvoboď své děti!

~

Tu na tom pahorku leže na kolenou

náš mladý poutník v ranním světla kmitu,

okolo kříže ruku otočenou,

vroucně objímá dřevo beze citu.

Brzy cos šepce, slzy roně z oka,

brzy zas vzdychá — těžce, zhluboka. —

~

Takto se loučí od své drahé panny

mládenec milý v poslední době,

ubíraje se v cizí světa strany,

aniž pak věda, sejdou-li

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

7. cvičení: Psaní i / y a ve slovesech

Nápověda: O koncovce u sloves (= přísudků) vždy rozhoduje rod podmětu.

a) Parašutisti skákal?iya1, podrážky se rozpadal?iya2, slůňata pobíhal?iya3, omítky opadával?iya2, rohlíky se spálil?iya2, loďaři pokřikoval?iya1, švadleny usilovně pracoval?iya2, děti si zpíval?iya2, květiny rozkvétal?iya2, žáci se připravoval?iya1, řízky se smažil?iya2, koně poskakoval?iya1, stavení chátral?iya3, švihadla se válel?iya3 na zemi, jizvy mizel?iya2, zloději vyhrál?iya1, království chudl?iya3, počítače zastaral?iya2, fotbalisti soupeřil?iya1, klíče se ztratil?iya2, ředitelé schůzoval?iya1, zázraky se děl?iya2, poddaní se ukláněl?iya1.

Vyzkoušet cvičení

b) Chlapci a dívky učiteli nerozuměl?iya1. Ledoborce vyplul?iya2 na moře. Dnové se dloužil?iya1. Večer v televizi dával?iya1 hlavní zprávy. Talíře a příbory se válel?iya2 u popelnice. Lékaři a zdravotní sestry stávkoval?iya1. Servírky se dělil?iya2 s číšníky o tržby. Kočka a myši se proháněl?iya2 po domě. Papíry a plasty se třídil?iya2 do popelnic. Koťata s kočkou se slunil?iya3 na střeše. Otepi slámy se povaloval?iya2 po louce. Lidé pokřikoval?iya1 na sportovce. Rysi a vlci se pohyboval?iya1 ve volné přírodě. Viděl?iya1 jsme podivná zvířata. Francie a Španělsko spolu sousedil?iya2. Výstavy se zúčastnil?iya1 herci i herečky. V letadle podával?iya1 dezerty i hlavní jídlo.

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Pravopis y i

Cvičení na psaní i y ve slovesech

Myšlenky se rozutekl?iy2, koláče zavoněl?iy2, klasy obilí zezlátl?iy2, šaty a boty se válel?iy2 po posteli, dělníci dokončil?iy1 domy, talíře se rozbil?iy2, sokoli se vznesl?iy1, děti pobíhal?iy2, myši škodil?iy2, Řekové a Římané spolu válčil?iy1, oči zamrkal?iy2, klíče zapadl?iy2, lodě vyplul?iy2, vysílal?iy1 ve zprávách, dnové končil?iy1, koně se proháněl?iy1, policisté vybíral?iy1 pokuty, zámky se uzavřel?iy2, stromy opadal?iy2, hadi a ještěrky se vyhříval?iy1, hodiny odbil?iy2, servírky s číšníky nosil?iy2 večeře, zvony vyzváněl­?iy2, bratři a sestry si hrál?iy1, herci se ukláněl?iy1, mraky plul?iy2 po obloze, kapři a štiky plul?iy1 u hladiny, žáci provokoval?iy1, návštěvníci se nepřezul?iy1, nože, vidličky a lžíce byl?iy2 ze stříbra, kamarádky bruslil?iy2, matematické příklady a úlohy mi nevycházel?iy2, sloni troubil?iy1, autobusy zastavil?iy2, loňské sněhy napadl?iy2, stoly se ozdobil?iy2, traktory vyjel?iy2, učitelé zapisoval?iy1, prodavačky počítal?iy2, ukazatele zapadl?iy2 pod sněhem, jeho objevy a vynálezy změnil?iy2 svět, rodiče přijel?iy1, četl?iy1 jsme, obchody se zavřel?iy2, kouzelníci s asistentkami ukončil?iy1 vystoupení, počítače se zaviroval?iy2, psi zaštěkal?iy1, herci a herečky protestoval?iy1, penály se povaloval?iy2, večeře se neprodával?iy2, muzikanti vystoupil?iy1 na pódiu, tužky, propisky a pastelky se válel?iy2 po stole, Vánoce a Velikonoce patřil?iy2 k nejkrásnějším svátkům v roce.

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Cvičení na psaní y i

Cvičení na shodu přísudku s podmětem

(Shoda podmětu s přísudkem)

Zvířata běhal?iya3 po  dvoře.

Loupežníci se schoval?iya1 do své skrýše.

Květiny pomalu uvadal?iya2.

Davy lidí přišl?iya2 na  výstavu.

Hromady jehličí se válel?iya2 pod stromy.

Umělci prodal?iya1 své výtvory.

Sněhuláci na slunci roztál?iya1.

Tisíce vloček se snášel?iya2 k zemi.

Stromy i tráva se ohýbal?iya2 ve větru.

Koťata lízal?iya3 mléko.

Kosi a sýkorky se slétl?iya1 ke krmítku.

Psi divoce štěkal?iya1.

Slanečci nikomu nechutnal?iya1.

Kladiva a šroubováky se z dílny ztratil?iya2.

Lvi a tygři neklidně pobíhal?iya1 po výběhu.

Sloni a žirafy lenošil?iya1 na sluníčku.

Ve stánku prodával?iya1 noviny a časopisy.

Učitelka a žáci se vydal?iya1 na výlet.

Drahé šperky a šaty se vydražil?iya2 na aukci.

Ukazatele stál?iya2 u  cesty.

Poláci a Francouzi přijel?iya1 na setkání.

V rozhlase hlásil?iya1 nepříjemné zprávy.

Zprávy z tvého života mě potěšil?iya2.

Naše přání všechny překvapil?iya3.

Tužky a pravítka se mi válel?iya2 na stole.

Dnové rychle ubíhal?iya1.

Novináři navštívil?iya1 celebrity.

Všechna odpoledne byl?iya3 stejná.

Naleziště zlata se vytěžil?iya3.

Hlásil?iya1 hezké počasí.

Lidé objevil?iya1 nové živočišné druhy.

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Shoda přísudku s podmětem

PLYNOUT

= pomalu téci, míjet, běžet (čas).

Slova příbuzná

plynulý, uplynout, rozplynout se, rozplývat se, vyplynout (= mít původ v něčem), oplývat, splynout, splývat, splývavý, plyn, plynový, plynný, plynárna, plynoměr, plynojem, plynovod

Příklady

V domě unikal plyn. Řeka líně plynula. Rozplýval se nad dárkem.

Zdroj: článek Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po l

Diktát č. 3

Dívka nešťastně vzlykala. Děda byl nedoslýchavý. Restaurace plýtvala potravinami. Mlynář vešel do mlýnice, chtěl umlít obilí. Plynové lampy osvítily místnost. Čaj z pelyňku nikomu nechutnal. Na horách zlomil lyže. Cítil lítost. Polykač mečů byl oblíbenou atrakcí. Splývavé šaty jí slušely. Slíbená odměna mě lákala. Neslyšel hudbu. Drahokamy se blýskaly. Lidé dýchají plícemi. Liška je oblíbená houba. V listopadu dny rychle plynuly. Mlhy se rychle rozplynuly. Sotva slyšitelný vzlyk mě překvapil. Rozpaky se zalyká.

Zdroj: článek Diktáty na vyjmenovaná slova po l

4. příběh

Slavný lyžař nabuzený pelyňkem a s nataženým lýtkem sjížděl lysý kopec nad mlýnem na plyšových lyžích svázaných lýkem. Při sotva slyšitelné jízdě neplýtval vzlyky a blýskl se množstvím spolykaných much, které při jízdě plynuly kolem něj.

Zdroj: článek Příběh na vyjmenovaná slova po l

Obsah pověstí

Staré pověsti české

O Čechovi

Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

O Krokovi a jeho dcerách

Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Staré pověsti české

Pohádky

Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.

Jak Jaromil k štěstí přišel

Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.

Divotvorný meč

Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)

6. diktát na shodu přísudku s podmětem

Hoši při fotbale křičeli. Srnci se procházeli po krajině. V lesích se objevili vlci. Děti se bály a plakaly. Jabloně na jaře rozkvetly. Dny pomalu plynuly. Větve stromů se polámaly. Davy lidí skandovaly. Přátelé nás pozvali na návštěvu. Zvony se rozezněly. Červené střechy zářily do dáli. Lidé se hrnuli do města. Ukazatele stály u cesty. Pstruzi sebou mrskali a třpytili se na slunci. Petrovi padaly vlasy do čela. Ohnivé jazyky přeskočily na další střechu. Psi a kočky jedli společně. Automobily stály u cesty.

Zdroj: článek Diktáty pro 7. třídu ZŠ