HAJU HÁJ (PRVNÍ VERZE)
Haju háj,
spí už háj,
Spinká slunko i moře
i brouček už tiše spí,
celá zem klidně sní.
S plnou náručí snů,
pospíchá hvězdička tmou
a tu nejhezčí z nich
najdeš pod peřinkou.
Haju háj.
Zdroj: článek Ukolébavky
Snad každá matka se dostala do situace, kdy její dítě nemohlo usnout a ona musela hledat vhodný způsob, jak své dítě uspat. Jedním z možných způsobů uspání je zpěv ukolébavky. Nikdo se zpěvu nemusí bát, u ukolébavky nevadí, že nezpíváte dokonale a že občas zníte falešně. Dítě ocení hlavně melodii a tón hlasu. Zpívání ukolébavky je snad jedním z nejstarších způsobů k uspání dítěte, hlas matky dítě totiž obvykle uklidní a dítě je spokojené a jeho nerušenému spánku nic nebrání. Ukolébavek existuje na celém světě obrovské množství, často jsou si ukolébavky velmi podobné. Slova bývají jednoduchá (alespoň u ukolébavek určených pro velmi malé děti) a melodie příjemná a poklidná. V tomto článku jsou uvedené jen některé v Čechách a na Moravě zpívané ukolébavky. Většina ukolébavek nese název podle prvního verše. Ukolébavky jsou různé svým stylem, jazykem i žánrem, některé jsou vhodné pro menší děti, některé jsou vhodné pro starší, většina je ale univerzální. Jistě mezi nimi najdete alespoň jednu, kterou zpívala Vaše maminka či babička Vám.
Haju háj,
spí už háj,
Spinká slunko i moře
i brouček už tiše spí,
celá zem klidně sní.
S plnou náručí snů,
pospíchá hvězdička tmou
a tu nejhezčí z nich
najdeš pod peřinkou.
Haju háj.
Zdroj: článek Ukolébavky
Haju haj,
spí už háj,
spí už pole i lesy,
i ptáček už spí,
celý kraj tiše sní.
I ten nejmenší z nás
našel postýlku svou,
a ten nejhezčí sen
začne pod peřinkou.
Zdroj: článek Ukolébavky
Jan Neruda
(4 sloky básně k recitaci pro děti)
Spi, Jezulátko, spi!
Zas chudých lidí chudé dítě
jen do jesliček uloží Tě —
ach, kolikrát už lidstvu dáno
a Jidáši vždy zaprodáno,
spi, Jezulátko, spi !
~
Spi, Jezulátko, spi !
Spi sladce na tom seně holém,
my dech tajíme všichni kolem,
vždyť Tobě, věčné pravdy synku,
je také třeba odpočinku,
spi, Jezulátko, spi !
~
Spi, Jezulátko, spi !
a nabeř v spánku nové síly,
máš konat ještě mnohou míli:
té cesty lidstva ku spasení,
té ještě dlouho konec není —
spi, Jezulátko, spi !
~
Spi, Jezulátko, spi !
Za Tvé o bratřích naučení
svět vezme Tě zas do mučení,
a než se lidstva pouta zdrtí,
je třeba ještě velkých smrtí —
spi, Jezulátko, spi !
Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci
Zahrajte mi tichúčko,
javorové husle.
Nech mi ten môj synáčik
na chvílenku usne.
Hajaj, búvaj, Janíčku.
Hajajú hajajú
šla ti mať do háju.
Nazbiera tam kvietia,
odloží si dieťa.
Beliže mi beli,
môj anjelik biely,
nedám si ťa, nedám,
za tento svet celý.
Haju, haju, haju, haju.
A čože hrajú?
Veď ho radi majú.
Zdroj: článek Ukolébavky
Princi můj maličký, spi,
ptáčkové sladce již sní,
dřímají nivy i háj,
utichl celičký kraj.
Měsíček stříbrný sám,
okénkem dívá se k nám.
Jak by se usnouti bál,
dřímej, můj princi, spi dál.
Hajej a spi. Hajej a spi.
Dávno již zmlk denní vír,
v zámku se rozhostil mír.
Nehne se myška ni již,
prázdná je kuchyň i spíž.
Jenom přes komorné práh,
zaznělo žíznivé ach.
Kdo si tu něčeho přál?
Dřímej, můj princi, spi dál.
Hajej a spi. Hajej a spi.
Zdroj: článek Ukolébavky
Spi, děťátko, spi,
zavři očka svý!
Pán Bůh bude s tebou spáti,
andělíčci kolébati,
spi, děťátko, spi.
Spi, děťátko, spi,
zamhuř očka svý,
až se vzbudíš za chviličku,
dá ti mamička kašičku,
spi, děťátko, spi.
Zdroj: článek Ukolébavky
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Pranostiky na květen
Pokud napíšeš bez chmýře, je to pravopisná chyba. Správně je bez chmýří, protože slovo patří ke vzoru stavení.
Učitel hodnotí tvar podle pravidla. Slovo chmýří se ve 2. pádě nemění, koncovka -í zůstává. Chyba vzniká často proto, že si ji děti pletou se slovem moře. Jedna taková chyba obvykle neznamená hned špatnou známku, ale je důležité pochopit princip, aby se neopakovala v dalším diktátu.
Tvar bez chmýře zní mnoha dětem přirozeně, ale není spisovný. Podle pravidla je správně pouze bez chmýří.
Čeština má různé vzory podstatných jmen. Slovo chmýří se skloňuje podle vzoru stavení, kde se koncovka -í nemění. To, že něco „zní dobře“, ještě neznamená, že je to správně. Učitel opravuje podle normy, ne podle pocitu. Jakmile si zapamatuješ jednoduchou větu „Chmýří zůstává na -í“, přestane to být problém.
Tvar bez chmýře je v současné spisovné češtině nesprávný. Správný tvar je pouze bez chmýří.
Internetová jazyková příručka ÚJČ uvádí u hesla chmýří jasné skloňování podle vzoru stavení. To znamená, že ve 2. pádě musí zůstat koncovka -í. Nejde o výjimku ani o dvě možné varianty. Pokud chceš mít jistotu v diktátu, drž se jediného správného tvaru: bez chmýří.
Nejrychlejší kontrola je říct si 2. pád nahlas: bez koho, čeho? Správně je bez chmýří.
Pomůže i srovnání s jiným slovem stejného vzoru, například listí. Řekneš „bez listí“ a stejně tak „bez chmýří“. Pokud ti v hlavě naskočí koncovka -e, je to vliv vzoru moře. V tu chvíli si připomeň pravidlo: slova vzoru stavení si koncovku -í ponechávají.
Slovo chmýří patří ke vzoru stavení a je rodu středního.
Vzory pomáhají určit, jak se podstatné jméno skloňuje. U vzoru stavení zůstává v nepřímých pádech zakončení -í. To je hlavní rozdíl oproti vzoru moře, kde se koncovka mění. Pokud si nejsi jistý, otevři Internetovou jazykovou příručku ÚJČ a vyhledej heslo chmýří – najdeš tam přehlednou tabulku pádů.
Slovo chmýří je gramaticky jednotné číslo. Nejde o množné číslo, i když označuje větší množství jemných vláken.
V mluvnici patří chmýří mezi podstatná jména rodu středního ve vzoru stavení. Významově může označovat větší množství, ale gramaticky zůstává v jednotném čísle. Proto neříkáme „ta chmýří“ ani „ty chmýří“. Věta „Na svetru bylo plno chmýří“ je správná, protože tvar odpovídá jednotnému číslu.
Slova moře a chmýří se vyslovují podobně, ale patří k jiným vzorům.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Skloňování chmýří: bez chmýře, nebo bez chmýří?
Spi, má malá, spí už včelka
na medovém polštářku.
Lípa ze sna vůni dýchá,
spinkej taky, buď už tichá.
Hou hou, houpy hou.
Spi, má malá, noc utkala
z hvězdných nitek plátýnko.
Šiju, šiju ti košilku,
spinkej tiše aspoň chvilku.
Hou hou, houpy hou.
Spi, má malá, jako včelka,
na medovém polštářku.
Košilku má z hvězdných nití,
na knoflíček měsíc svítí.
Hou hou, houpy hou.
Zdroj: článek Ukolébavky
Spi, Janíčku, spi,
dám ti jabka tři.
Jedno bude červené
a to druhé zelené.
Spi, Janíčku, spi,
očička zavři.
Zdroj: článek Ukolébavky
Spi, maličký, spi,
zavři očka svý.
Dám ti buben a housličky,
nedám tě za svět celičký.
Spi, maličký, spi.
Zdroj: článek Ukolébavky
|
1. |
c |
e |
s |
t |
O |
v |
á |
n |
í |
||||||
|
2. |
c |
y |
k |
l |
i |
S |
t |
i |
k |
a |
|||||
|
3. |
s |
t |
a |
N |
o |
v |
á |
n |
í |
||||||
|
4. |
O |
p |
a |
l |
o |
v |
á |
n |
í |
||||||
|
5. |
p |
l |
a |
V |
á |
n |
í |
||||||||
|
6. |
r |
y |
b |
A |
ř |
e |
n |
í |
1. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: vlak, auto, trasa, poznávání
2. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: helma, jízda, kolo
3. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: táborák, celta, spacák
4.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Pracovní list - vypravování o prázdninách
Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)
| 1. | můj | má/moje | mé/moje |
| 2. | mého | mé/mojí | mého |
| 3. | mému | mé/mojí | mému |
| 4. | mého můj (než.) |
mou/moji | mé/moje |
| 5. | můj | má/moje | mé/moje |
| 6. | o mém | o mé/mojí | o mém |
| 7. | mým | mou/mojí | mým |
| 1. | mí/moji mé/moje (než.) |
mé/moje | má/moje |
| 2. | mých | ||
| 3. | mým | ||
| 4. | mé/moje | má/moje | |
| 5. | mí/moji mé/moje (než.) |
mé/moje | má/moje |
| 6. | o mých | ||
| 7. | mými | ||
Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".
(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).
Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).
Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)
| 1. | náš | naše | naše |
| 2. | našeho | naší | našeho |
| 3. | našemu | naší | našemu |
| 4. | našeho náš (než.) |
naši | naše |
| 5. | náš | naše | náš |
| 6. | o našem | o naší | o našem |
| 7. |
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Zájmena
Usínej s mou rukou pod hlavou
a nech si něco hezkýho zdát,
ve snu totiž všechny děti dostanou,
všechny hračky, co můžou si přát.
Pusu mi dej a zavři už víčka, ty můj korálku pro štěstí,
ze sna se směj, jsi má života svíčka,
tak dobrou, všechny děti už spí.
I princezny už leží v postýlkách,
všichni draci už jsou dávno pryč,
tak se uveleb ve svejch peřinkách,
zamykám ústa a schovávám klíč.
Pusu mi dej a zavři už víčka,
ty můj korálku pro štěstí,
ze sna se směj, jsi má života svíčka,
tak dobrou, všechny děti už spí.
Pusu mi dej a zavři už víčka,
ty můj korálku pro štěstí,
ze sna se směj, jsi má života svíčka,
tak dobrou, všechny děti už spí.
Usínej s mou rukou pod hlavou
a nech si něco hezkýho zdát,
ve snu totiž všechny děti dostanou,
všechny hračky, co můžou si přát.
Pusu mi dej a zavři už víčka,
ty můj korálku pro štěstí,
ze sna se směj, jsi má života svíčka,
tak dobrou, všechny děti už spí.
Zdroj: článek Ukolébavky
Spi děťátko spi,
zavři očka svý,
podívej se, spinká kočka,
spinká míček, i koníček,
spinká celý pokojíček.
Slunce šlo už taky spát.
Bude se mu o nás zdát.
Zdroj: článek Ukolébavky
Spi, mé malé poupě,
Spi, malé holoubě.
Spi mi dobrou chvíli,
hodinu, tři, čtyři.
Anděl boží z nebe,
opatrujž mi tebe.
Aby tiše spalo,
ve zdraví zas vstalo,
děťátko.
Zdroj: článek Ukolébavky