Popis osoby patří mezi první slohové útvary, se kterými se žáci setkávají už na druhém stupni základní školy, a přesto dokáže mnohé potrápit. Napsat dobrý popis spolužáka totiž neznamená jen vyjmenovat barvu vlasů a očí, ale umět vystihnout člověka jako celek – jeho vzhled, chování i povahu.
Právě proto je důležité mít jasnou osnovu, držet se logického postupu a nebát se přidat vlastní pohled. Díky tomu vznikne sloh, který nepůsobí jako suchý seznam vlastností, ale jako živý a čtivý text, který má hlavu i patu.
Popis postavy jako školní sloh
Ve škole se popis postavy sloh nejčastěji objevuje v 6. třídě. Hodnotí se především dodržení osnovy, jazyková správnost a schopnost vystihnout osobnost člověka.
Pečlivě strukturovaný text a čitelné odstavce výrazně zvyšují šanci na dobré hodnocení.
Ve svém příspěvku VLK A KOZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Popelková.
To je krasné a opět jsem se u toho zasmála. Máte stránky kde bych mohla najít vaše výtvory? Myslím že i kamarádky s dětmi by využili, často říkáme, že nevíme co aby to děti i bavilo ne jen z nutnosti naučit. Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Rýdl.
V naší poradně s názvem JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO JAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Hroníková.
Včera jak jsme si povídali.
Má nebo nemá být před jak čárka?
A poprosím také o vysvětlení proč.
Děkuji předem a přeji dobrý nový rok.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Včera, jak jsme si povídali. Správně je to s čárkou před JAK. Proč? Protože před JAK se píše čárka vždy, když uvozuje větu. Jsme si povídali je věta. Bez čárky je to například ve větě Řval jak blázen. Ale ne již ve větě Řval, jak blázen všude pobíhal. Bez čárky je to jen v případě, když za slovem JAK následuje jen jedno slovo nebo slovní spojení a nikoliv věta.
Rozdíl bude v případě, když JAK uvozuje větu časovou, když, jakmile, zatím co.
Příklady:
Včera jak jsme si povídali, viděla jsem venku pobíhat sousedovic psa.
Hned jak jsem vstoupil, slyšel jsem pana profesora živě mluvit.
V naší poradně s názvem JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO JAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tadeas.
jaky slovni druh je slovo jak
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo JAK může být podstatné jméno, příslovce a taky spojka.
JAK podstatné jméno: jak je název zvířete z Tibetu
JAK příslovce: například ve větě Jak mám určit slovní druh?
JAK spojka: například ve větě Učitel viděl, jak žák bravurně určil slovní druhy.
V jazykových příručkách se dočtete, že slovo jak může být:
podstatné jméno rodu mužského životného, které označuje tibetského horského tura s dlouhou srstí.
relativního zájmenoJak jste tady, všichni kradete! (vy, co jste tady). Všichni, jak tu sedíte, jste jeho poddanými. (vy, co tu sedíte). V Praze zaniklo mnoho hospod, ale v hospodě, jak tam říkali „u Maňasů“, se jede dál. (v níž).
zájmenné příslovce
tázací – vyjadřuje otázku po způsobu nebo míře, či zřeteli, například: jak jsi to řekl?; jak dlouho to trvalo?; jak je to možné?; jak se máš?; jak se jmenuješ?; jak to víš?;jak jste s ním spokojen?; jak rychle to udělá?; jak brzo to bude?; jak dlouho tu budeme stát?; nebo se používá v nepřímé otázce, například: jak bych nepřišel? ovšemže přijdu; jak bych nemohl? jistěže mohu; jak bych mohl přijít? samozřejmě nemohu.
vztažné – připojuje vedlejší větuvztažnou, zejména příslovečnou způsobovou s významem přirovnávacím (často spolu s výrazem „tak“) nebo omezovacím, například: jak řekl, tak udělal; nemůže už (tak), jak by si přála; tak dlouho, jak je možné; jak si kdo ustele, tak si lehne; jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá; jak ty mně, tak já tobě; jak se usnesli, tak vykonali; jak přijel, tak odjel; jak je starý, tak je hloupý; natáhl se jak široký tak dlouhý; šel potichu, jak to dovede jen kočka; dělat něco, jak se sluší a patří; přišel jsem, jak jste si přáli; přišel jsem, jak vidím, pozdě; nemůže již, jak by chtěl; jak kdo, jak kdy, jak kde podle okolností.
neurčité (s opakovaným slovesným tvarem), například: buď jak buď; dělej jak dělej.
ve větách zvolacích (zpravidla ještě s jiným příslovcem) vyjadřuje míru a obvykle velké množství, nebo překvapení, údiv, rozmrzení, například: jak rychle to uteklo!; jak špatně vypadá!; jak rád bych to viděl!; jak je tu krásně!; jak jsme se polekali!; máš rád švestkové knedlíky? a jak!; jak, to že mám udělat?; používá se také v závislé větě zvolací, například: kdybys věděl, jak jsem nešťastná; nechápu, jak to můžeš vydržet.
spojka
podřadicí používaná při sdělení nějakého obsahu po slovesech pozorování, myšlení, mluvení a podobně, například: viděl, jak upadla; vyprávěl, jak zmeškal vlak; cítil, jak na něj jde mdloba; přemýšlel, jak to napravit; líčil, jak vody stále přibývalo; vysvětloval, jak se to dělá; neví, jak na to; neví proč a jak.
souřadicí slučovací ve spojení „jak – tak“ s funkcí zdůraznění, například: vynikal jak nadáním, tak houževnatostí; jak u nás, tak v cizině.
Ve svém příspěvku BOHUMIL HRABAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda Soukenka.
Vas citat: Psal povídky a novely silně neotřelým jazykem.
Cetl jsem myslim vetsinu Hrabalovych povidek. Jenom proto, ze Hrabal umi basnicky lidove popsat veci, o kterych ostatni lide premysleji jak ze by je vlastne popsali, tak to neni neotrely jazyk. Lampy se rozkdakaly - je tento vyraz neotrely? Kazdy, kdo zazil petrolejove lampy presne vi, jak slaby pohyb vzduchu okolo lampy rozhazi stiny po okolnich zdech a kazdy, kdo vstoupil do hejna slepic take vi, ze litaji okolo jako ty stiny petrolejky. Tedy kuprikladu.
Lide nejsou neotreli tim, jak pisi nebo mluvi, ale tim, jak ve skutecnosti jednaji. Hrabal byl gentleman a s Haskem nejlepsi cesky spisovatel. Kafku take nema nikdo rad jenom proto, ze psal o lidske demagogii prijate jako fakt. Jiraska jsem necetl, protoze jsme nemeli v loznici kamna a periny. (Hrabal)
Jak dnes hodnotite Drdovo "ani hlt vody sovetskym okupantum"? Nebo "vrazda na tyranu neni zlocinem?
Omlouvam se za pravopis a mistru Janu z Husi za chybejici diakritiku.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Slovo košatá je ženský rod přídavného jména košatý. Znamená, že má mnoho větví nebo je hojně rozvětvený, a to buď doslova u stromů, nebo i přeneseně u něčeho, co je rozvětvené v jiném smyslu, například v myšlenkách, popisu atd.
Příklad ve větě
Košatá koruna stromu: Strom, který má mnoho větví.
Košatá myšlenka: Myšlenka, která se rozvíjí do mnoha směrů.
Košatá vyprávění: Vyprávění, která obsahují mnoho detailů a odboček.
V naší poradně s názvem JAK, KDE, KUDY,PROČ, KAM... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.
Dobrý den,
chtěla bych se jen ujistit - syn nyní probírá ve škole slovní druhy a napsal, že "kde" je zájmeno. Jsou všechny otázky na příslovce, tj.: "kde,kudy,odkud,kam,
kdy,odkdy,dokdy, jak, proč" samy také příslovce jako slovní druh? Myslím si, že ano. Zájmeno je pouze Kdo (ptám se na osobu).
Pokud máte otázku na příslovce jak moc - je nutné rozdělit dvě slova na jak: příslovce a moc (v tomto případě jak i moc jsou příslovce?, ale ve spojení moc peněz by "moc" už byla číslovka?
Děkuji moc za informaci. Helena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo KDE je příslovce a zároveň je to i jedna z pomocných otázek při určování příslovcí. Slovo KDE může být příslovce tázací, vztažné a neurčité. Příslovce tázací je například ve větě: Kde se setkávají rodiče?
Příslovce vztažné je například ve větě: To je to místo, kde se setkávají rodiče.
Příslovce neurčité je například ve větě: Mít kde smočit své tělo.
V ojedinělých případech slovo KDE může být i částice. Například ve větě: Ale kde že!
Slovo KDE nikdy není zájmeno.
Ve svém příspěvku KONEC BABIŠE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Fuko.
Teď už je to jedno jestli ANO povede Babiš nebo Stropnický. ANO dalo jasně najevo, jak to vypadá, když se stát řídí jako firma - lepší výběr daní, férový přístup, stavba dálnic, atd. To oslovilo hodně lidí, kteří se na ANO přilepili a teď ho povedou k transformaci na politickou stranu. Mít politické hnutí svázané pouze s jednou osobou zakladatele se ukazuje jako nebezpečné pro hnutí i pro osobu samotnou. V současné předvolební době se ukazují konkurenti ANO ve svém pravém světle a očividně dávají najevo svou snahu zničit konkurenta namísto zájmu o voliče.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petra.
Už mě osobně přijde trapné a hlavně ubohé,jak se pořád útočí na Babiše a stranu ANO. Ve volbách získala tato strana většinu hlasů a určitě to nebyli jen chudí lidé ,jak píšete . Neříkám že je tato strana svatá,ale za tu chvíli co úřadují se finanční stránka zlepšila ,jak mateřské ,přídavky na děti,tak i mzda. Zjistěte si ,kdy se naposledy přidávalo tak ,aby to normálně pracující člověk vůbec poznal.
Jediné co nechápu je,jak je možné že se ve vládě pořád a hloupě projevuje pan Kalousek.
Kdykoliv ho poslouchám ,jen všechno kritizuje.
Tak by bylo dobré ,nechat každého na svém zvážení co je dobré a co ne a ne nucovat své názory.
Vypravování je útvarem slohového postupu vyprávěcího. Děj je jedinečný, neopakovatelný, uspořádaný podle časové nebo příčinné souvislosti. Vypravováním tak vlastně někomu chcete písemně sdělit něco, co se stalo. Cílem vypravování je především zachytit a objasnit událost v jejím průběhu. Hlavní vlastností, kterou se vypravování liší od obyčejného popisu děje, je bezesporu napětí. Základními kameny vypravování by proto měly být uvedení do děje, zápletka, stupňování napětí přecházející ve vyvrcholení a rozuzlení. Vypravování se používá v literatuře jako základ pro román, povídku a také epickou poezii.
Osnova
1. Uvedení (seznámení s dějem, jeho otevření)
2. Zápletka (napětí)
3. Vyvrcholení
4. Rozuzlení (uzavření děje, poučení, dojmy)
Vypravování může být rozčleněno také do pěti fází
1. Expozice – úvodní situace, seznámení s postavami a prostředím
2. Kolize – zápletka – určitý problém nebo konflikt, který se stupňuje
3. Krize – vyvrcholení konfliktu
4. Peripetie – zvraty, komplikace, obraty ve vyprávění vedoucí k poslední fázi vyprávění
5. Rozuzlení a řešení situace
Osnova může být heslovitá, větná nebo citátová. V jedné osnově nestřídáme různé způsoby!
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Havlíková.
Dobrý večer pane premiére chtěla bych se zeptat zda hodláte něco racionálního udělat pro nás Čechy ohledně práce.Jsme zamořeni Ukrajinci a jinýma a samy máme problém zavadit o práci.Chápu tuto politiku oni pracují za míň ,velká výhoda pro zaměstnavatele. V jiném státě např.v Německu , pokud bych šla na pracovní pohovor a se mnou by tam byl i Němec ,tak ten by měl přednost.U nás bych šla na pohovor a se mnou Ukrajinec ,tak by měl přednost on.Já Vám pořád věřím,ale měl byste se více zaměřit na nás opravdové Čechy.To .že nám říkáte jak se máme dobře,to my tady dole nevidíme.My vidíme jak se vše zdražuje a platy zůstávají.Jak si musíme pronajímat drahé byty a na vlastní nemáme.Vidíme jak Češi mizí ,kamkoliv jdete ať je to nemocnice,stavba ,prodejna všude Ukrajinci.Návod je prostý už dost Ukrajinců ,ať si práci dodělají do skončení víza a hurá domů.pak zaměstnavatelům nezbyde nic jinýho než vzít nás a taky nás zaplatit.A jen Vás uvedu v obraz já bydlím ve Velkých Přílepech a okolo mě je cirka necelých 10 rodin českých a větší zbytek jsou Rusáci a Ukrajinci.V Horoměřicích postavily ohromné sídliště ,Češi tam nejsou neboť na to nemají ,jsou tam nějaký Indové ,Ukrajinci,Rusáci.Teď staví vedle další ohromné sídliště a opět ne pro Čechy.Museli by jsme krást ,abychom na to měli.To je ta realita. Je otázka jestli není účelem ,abychom nenápadně zanikli.děkuji Jitka Havlíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tomáš.
Následující část obsahuje shrnutí knihy Babičky včetně obsahu a slouží jako podklad k rozboru díla, případně jako podklad pro referát na toto téma.
Kniha Babička vyšla ve čtyřech sešitech v létě roku 1855. Od té doby dosáhla přes tři sta českých vydání, byla přeložena do více než dvou desítek jazyků. Třikrát byla zfilmována, posloužila jako východisko k opernímu libretu, inspirovala smělé básnické parafráze.
Jedná se o nedějovou prózu. Všechno zamotané a napínavé v životě titulní postavy proběhlo už dříve, a dovídáme se o tom jen retrospektivách. Stará venkovanka přijela na osamělé Staré bělidlo, aby vypomohla v domácnosti své dceři, zaměstnané službou u zámeckého panstva. Brzy starosvětská žena převezme na starost chod domácnosti a řád v ní, těší se autoritě u sousedů. Na Starém bělidle zůstane až do své smrti. Tímto okamžikem a chválou, kterou babičce vzdává kněžna se „obrazy venkovského života“ končí.
Babička postupně navázala kontakty s okolím a získala přirozenou autoritu u dětí i u všech lidí, s nimiž se stýkala. Jenom pomatené Viktorce pomoci nemohla. Dokázala jen ovlivnit děti, aby se bezbranné nešťastnici nevysmívaly, aby její podivné jednání respektovaly. Od všech ostatních postav díla, které jsou hovorné, se Viktorka odlišuje tím, že nemluví. Jen několika gesty dává najevo vztah k situaci, k níž se nachomýtla. Není přitom epizodickou postavou.
O babiččině manželovi se dovídáme na vzdálených místech textu, jedná se o formu retrospektivy, jako vzpomínky na události, které proběhly a uzavřely se za hranicemi vlastního dění. Tato a další vzpomínková vypravování utvářejí cosi jako zadní plán díla, plný krutosti, bolestí a strastí.
Autorčina fikce se krajně vzdálila od látkových východisek. Rodina Panklové žila v nevzhledném přístavu ratibořického zámku, babička z hor tam pobývala jen několik roků.
Román Boženy Němcové Babička má jasné autobiografické prvky. Autorka zde vzpomíná na své dětství. Hlavní hrdinkou je zde babička, která se vydává ke své dceři a zeťovi, aby jim pomáhala v domácnosti a s výchovou jejich dětí. Autorka se zde ztotožňuje s postavou vnučky Barunky a zachycuje zde svůj zidealizovaný vztah k babičce. Babička působí jako spravedlivá, milá, vesnická žena, která má ráda to, čemu rozumí. Příliš nechápe různé novoty. Její dcerou je Tereza Prošková, která se svým manželem Janem Proškem přijíždí z Vídně. Tereza Prošková má svou rodinu ráda, zároveň je ale pro ni důležité společenské postavení. Jan Prošek si dokáže získat snadno sympatie babičky, přestože z počátku neumí mluvit česky. Důležitá jsou zde i vnoučata Barunka, Jan, Vilém a Adélka. V příběhu
Román Tajuplný ostrov vydal Verne v roce 1875. Tato kniha má rysy vědecko-fantastické literatury. Tato kniha je provázána s dalšími dvěma knihami (Děti kapitána Granta a Dvacet tisíc mil pod mořem). Při tvorbě tohoto příběhu autor projevil své znalosti nejen ze zeměpisu a přírodopisu, ale i z jiných předmětů, například z chemie a fyziky. Příběh Tajuplného ostrova začíná za americké války Severu proti jihu. Děj se odehrává především na opuštěném ostrově, který si trosečníci pojmenují jako Lincolnův ostrov. Mezi hlavní myšlenky tohoto díla patří určitě solidarita mezi lidmi, síla přátelství a snaha nevzdávat se a najít vždy něco dobrého na každé situaci. Hlavními hrdiny jsou dobří muži, kteří i ve válce stojí na „správné“ straně. Každá z postav má nějaký charakter a ten si drží po celou dobu příběhu.
Příběh Tajuplného ostrova začíná ve velmi dramatickém okamžiku, kdy se hlavní hrdinové obávali o svůj život. Jejich balón byl totiž poničen a jim hrozilo, že se zřítí do moře. Vše, co šlo, vyhazovali z balónu, aby si zajistili alespoň pár metrů výšky k dobru. Nakonec se jim podařilo přistát na břehu. Tam ale zjistili, že jeden z nich chybí.
Až po tomto dramatickém úvodu se děj vrací k předcházejícím událostem a představuje hlavní hrdiny. Putování hlavních hrdinů začalo v pevnosti Richmond, kterou za války Severu proti jihu obléhalo vojsko generála Granta. V pevnosti byli uvězněni: inženýr Cyrus Smith s jeho sluhou černochem Nabem a novinářem Gedeonem Spilettem. Tam se také setkali s námořníkem Pencroffem, který tam byl se svým mladým přítelem Harbertem.
Pencroff vymyslel plán útěku z pevnosti. Smith i Spilett s plánem souhlasili, protože se chtěli dostat zpět do války a bojovat opět proti jihu. K útěku využili balón, který se v pevnosti nacházel. Balón je ale zanesl nad Tichý oceán, kde také ztroskotali. Po ztroskotání si hrdinové uvědomili, že chybí jeden z nich, a to inženýr Smith s jeho psem Topem. Snažili se ho najít, ale marně. Nejhůře jeho ztrátu nesl černoch Nab, který bez něj nechtěl žít. Zbytek posádky se vydal na vedlejší větší ostrov, na němž chtěli žít. Našli si tam vhodný úkryt, který nazvali Komín. Také zjistili, že na ostrově je sladká voda i les, takže jim chyběl již jen oheň. Mezitím, co Pencroff s Harbertem chystali úkryt, tak se Spilett s Nabem pokoušeli najít Smitha. Oba se ale vrátili bez úspěchu. Spilett v kapse objevil zapomenutou sirku, a tak se trosečníkům podařilo rozdělat oheň. Nab se nevzdal naděje, že inženýra Smitha objeví, hledal ho i sám. Jednou večer
Aby sloh působil živě, je dobré doplnit text drobnými detaily, přirovnáními nebo krátkými příklady chování. Právě tyto prvky dělají z obyčejného slohu zajímavý popis postavy.
Pomoci může také osobní názor nebo krátká vzpomínka, která vystihuje vztah autora ke spolužákovi.
Při psaní popisu osoby je důležité dodržet určitou posloupnost. Text by měl plynule přecházet od obecného představení k detailům a nakonec k celkovému hodnocení. Díky tomu bude popis osoby sloh přehledný a srozumitelný.
Nejprve je vhodné stručně představit, o koho se jedná, poté popsat vzhled a následně se zaměřit na povahové vlastnosti, chování a vztah autora k popisované osobě.
Dopis je jedním ze základních slohových útvarů, s nímž se člověk setkává již v dětství, a proto ho řada lidí nepovažuje za příliš složitý útvar, ale je třeba si uvědomit, že existují různé druhy dopisů. Tento slohový útvar se dělí na dvě hlavní skupiny, a to dopisy osobní a dopisy úřední, případně obchodní.
Ve školním prostředí se s tímto slohovým útvarem setkávají žáci už na prvním stupni základní školy. Sloh popis pracovního postupu bývá často zadáván formou výroby jednoduchého výrobku, receptu nebo popisu pokusu.
U mladších žáků se klade důraz hlavně na přehlednost, jednoduchost vyjadřování a dodržení osnovy. Postupně se přidává přesnost a odbornější slovní zásoba.