Psaní i a y patří mezi témata, která dokážou potrápit nejen žáky na prvním stupni, ale často i starší studenty a dospělé. Není divu – český pravopis je v tomto ohledu bohatý na pravidla, výjimky i zdánlivě podobné tvary, u kterých rozhoduje jediný detail, například rod, životnost nebo pád. V následujících doplňujících částech se proto zaměříme na systematické shrnutí pravidel, praktické tipy k zapamatování a nejčastější chyby, které se v diktátech a pravopisných cvičeních objevují. Cílem je, aby se psaní i/y postupně stalo jistější a přehlednější.
Velmi častým tématem jsou koncovky ovi a ovy. Základní pravidlo zní: u podstatných jmen se vždy píše ovi, zatímco u přídavných jmen rozhoduje rod a životnost podstatného jména.
Typické chyby vznikají u příjmení a přivlastňovacích tvarů, kde je nutné pečlivě sledovat pád i číslo.
Zdroj: článek Pravopis y i
Ve svém příspěvku SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.
Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.
Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.
Zdroj: příběh Skloňování slova doušek
|
1. pád |
Michal |
|
2. pád |
Michala |
|
3. pád |
Michalovi, Michalu* |
|
4. pád |
Michala |
|
5. pád |
Michale |
|
6. pád |
Michalovi, Michalu* |
|
7. pád |
Michalem |
* O užití delší nebo kratší varianty rozhodují různé činitele, především větné, slovosledné a rytmické. Například stojí-li jméno samostatně, mívá koncovku delší (Vrať tu knihu Michalovi). U několikaslovného výrazu (často spojení rodného jména a příjmení, popřípadě titulu a jména) se koncovka -ovi připojuje zpravidla jen k poslednímu členu, případně se koncovky -ovi a -u střídají, u posledního slova však musí být -ovi (Přejeme panu doktoru Michalu Novákovi mnoho úspěchů. Nebo: Přejeme panu doktorovi Michalu Novákovi mnoho úspěchů.)
Zdroj: článek Jak vzniklo jméno Michal
Koncovky podstatných jmen patří mezi nejobtížnější části diktátů na druhém stupni. Typickým příkladem jsou koncovky -ovi / -ovy, které dělají potíže i starším žákům.
Pravidelným zařazováním diktátů na koncovky podstatných jmen si žáci osvojí nejen správné tvary, ale také logiku českých pádů a vzorů. Pomoci mohou i samostatné pracovní listy na vzory podstatných jmen.
Zdroj: článek Diktáty pro 7. třídu ZŠ
Přídavná jména se dělí podle zakončení kmene na tvrdá a měkká. Od toho se odvíjí i jejich koncovky.
Tvrdá přídavná jména mají kmen zakončený tvrdou souhláskou (např. mladý, dobrý, velký). Typické koncovky jsou:
Měkká přídavná jména mají kmen zakončený měkkou souhláskou nebo písmenem c, j, ř (např. jarní, cizí). Nejčastější koncovky:
Zdroj: článek Koncovky přídavných jmen
Mění se proto, aby bylo zřejmé, k jakému podstatnému jménu se přídavné jméno vztahuje a jakou má v větě funkci.
Rozhoduje zakončení kmene. Tvrdá přídavná jména končí typicky na -ý, měkká na -í.
Základní pravidla jsou stejná, ale existují výjimky a nepravidelné tvary, které je nutné se naučit.
Rod se určuje podle podstatného jména, ke kterému se přídavné jméno vztahuje, i v množném čísle.
Ano, tabulka koncovek přídavných jmen je velmi užitečná pomůcka při učení i kontrole pravopisu.
Nejprve se učí shodu s podstatným jménem a základní koncovky, později se přidává skloňování podle pádů.
Zdroj: článek Koncovky přídavných jmen
Koncovky přídavných jmen určujeme podle jejich druhu a podle rodu, čísla a pádu podstatného jména, ke kterému se vztahují. Přídavná jména dělíme na tvrdá, měkká a přivlastňovací. Každý typ má odlišné koncovky, které je nutné správně rozlišovat.
Zdroj: článek Koncovky přídavných jmen cvičení k vytisknutí
Nejdříve určete slovní druh a rod, teprve poté vybírejte správnou koncovku.
Nejčastěji kvůli neprovedenému mluvnickému rozboru celé věty.
Ano, jsou jedním z nejúčinnějších způsobů, jak si pravopis zafixovat.
Ovi u podstatných jmen, ovy u přídavných jmen podle rodu a životnosti.
Vždy si jasně určete podmět a jeho rod.
Ano, časté čtení posiluje cit pro správné tvary.
Nejlepší je kombinace obojího – pravidla dávají směr, praxe jistotu.
Ideálně krátce, ale pravidelně, alespoň několikrát týdně.
Zdroj: článek Pravopis y i
Nápověda: Pokud je koncovka ovi u podstatného jména, píše se vždy měkké i, pokud je u přídavného jména rozhoduje se podle rodu podstatného jména (u mužských životných podstatných jmen je také důležitý pád!).
Zdroj: článek Pravopis y i
Nápověda: U koncovek ovi / ovy u českých příjmení rozhoduje vždy číslo a pád, v nichž se příjmení nachází.
Zdroj: článek Pravopis y i
Tvrdá mají zakončení -ý, -á, -é, měkká mají vždy -í. Pozor na výjimky, například přídavná jména odvozená od zvířat.
Otcův = přivlastnění muži, matčin = přivlastnění ženě. Pomáhá zapamatovat si dvojici otcův dům × matčina kniha.
Zajišťují gramatickou shodu ve větě. Nesprávná koncovka může změnit význam věty nebo působit jako stylistická chyba.
Doplňovačky, určování tvarů podle vzoru a oprava textu s chybami. Pravidelnost je klíčem k úspěchu.
Zdroj: článek Koncovky přídavných jmen cvičení k vytisknutí
Musí určit pád, číslo, rod a vzor. Teprve kombinace těchto údajů určí správnou koncovku.
Pomáhají správně tvořit věty, odlišit významy a zajišťují gramatickou shodu ve větě.
Nejlépe pomocí krátkých doplňovaček, textů k opravě a pravidelného opakování vzorů.
Ano, lze je snadno vytisknout a využít při opakování učiva v různých ročnících.
Zdroj: článek Koncovky podstatných jmen cvičení k vytisknutí
Koncovky přídavných jmen jsou proměnlivé části slov, které se přizpůsobují podstatnému jménu. Přídavné jméno se vždy shoduje s podstatným jménem v rodě, čísle a pádě. Právě tato shoda rozhoduje o tom, jaká koncovka bude použita.
Zdroj: článek Koncovky přídavných jmen
V češtině se přídavná jména skloňují v sedmi pádech. Koncovky se proto mohou měnit i v rámci jednoho rodu:
Zdroj: článek Koncovky přídavných jmen
Najděte a opravte nesprávné koncovky:
Včera jsme navštívily starí hrad a prošli jsme se okolo krásnýchí zahrad. Viděli jsme i otcovi obrazy, které tam vystavovali místní umělci.
Zdroj: článek Koncovky přídavných jmen cvičení k vytisknutí
Koncovky podstatných jmen vyjadřují mluvnické kategorie pádu, čísla a rodu. Jejich správné určování je klíčové pro zvládnutí pravopisu i tvorby plynulého psaného projevu. Následující přehled shrnuje základní pravidla, rozdíly mezi vzory a obsahuje také cvičení vhodná k vytištění.
Zdroj: článek Koncovky podstatných jmen cvičení k vytisknutí
Tato věta je často využívána při výuce českého jazyka pro tyto účely:
Z hlediska stylistiky je tato věta ukázkou aliterace – opakování podobných souhlásek, což vytváří rytmus a zapamatovatelnost. Zároveň jde o příklad tzv. poetického nonsensu, kdy jazyk zní dobře, přestože situace není úplně realistická (například šakali u nás nežijí).
Praktickým přínosem je také to, že student snadno pochopí, jak jediná změna písmena či koncovky může vést ke komické nesmyslnosti a proč je důležité správně rozlišovat významové nuance v češtině.
Zdroj: článek Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc