Psaní i a y patří mezi témata, která dokážou potrápit nejen žáky na prvním stupni, ale často i starší studenty a dospělé. Není divu – český pravopis je v tomto ohledu bohatý na pravidla, výjimky i zdánlivě podobné tvary, u kterých rozhoduje jediný detail, například rod, životnost nebo pád. V následujících doplňujících částech se proto zaměříme na systematické shrnutí pravidel, praktické tipy k zapamatování a nejčastější chyby, které se v diktátech a pravopisných cvičeních objevují. Cílem je, aby se psaní i/y postupně stalo jistější a přehlednější.
Velmi častým tématem jsou koncovky ovi a ovy. Základní pravidlo zní: u podstatných jmen se vždy píše ovi, zatímco u přídavných jmen rozhoduje rod a životnost podstatného jména.
Typické chyby vznikají u příjmení a přivlastňovacích tvarů, kde je nutné pečlivě sledovat pád i číslo.
Zdroj: článek Pravopis y i
Ve svém příspěvku SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.
Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.
Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.
Zdroj: příběh Skloňování slova doušek
Koncovky podstatných jmen patří mezi nejobtížnější části diktátů na druhém stupni. Typickým příkladem jsou koncovky -ovi / -ovy, které dělají potíže i starším žákům.
Pravidelným zařazováním diktátů na koncovky podstatných jmen si žáci osvojí nejen správné tvary, ale také logiku českých pádů a vzorů. Pomoci mohou i samostatné pracovní listy na vzory podstatných jmen.
Zdroj: článek Diktáty pro 7. třídu ZŠ
Ve svém příspěvku SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Válková.
Dobrý den, pane Němečku,
oba výrazy jsou opravdu přídavným jménem.
Hlídající = přídavné jméno dějové
Hlídací = přídavné jméno účelové
Přeji krásné svátky jara :)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jan Němeček.
Děkuji velice, a to i za vyjasnění druhu přídavných jmen i za přání k Velikonocům. Jsem rád, že jsem na vaše vebovky natrefil a budu je využívat i v budoucnu. Zdraví Jan Němeček
Zdroj: příběh Slovní druhy
Největší problémy v pravopise dělají přídavná jména přivlastňovací podle vzoru otcův v množném čísle (otcovy / otcovi). Pokud se jedná o přivlastňovací přídavné jméno rodu mužského životného podle vzoru otcův, píše se v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například otcovi psi). Ve 4. pádě množného čísla je pak koncovka -y (například pro otcovy psy).
|
pády |
Rod mužský životný |
|
|
Jednotné číslo |
Množné číslo |
|
|
1. pád |
Otcův pes |
Otcovi psi |
|
2. pád |
Otcova psa |
Otcových psů |
|
3. pád |
Otcovu psu |
Otcovým psům |
|
4. pád |
Otcova psa |
Otcovy psy |
|
5. pád |
Otcův pse |
Otcovi psi |
|
6. pád |
Otcově / otcovu psu |
Otcových psech |
|
7. pád |
Otcovým psem |
Otcovými psy |
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy stroje).
|
pády |
Rod mužský neživotný |
|
|
Jednotné číslo |
Množné číslo |
|
|
1. pád |
Otcův stroj |
Otcovy stroje |
|
2. pád |
Otcova stroje |
Otcových strojů |
|
3. pád |
Otcovu stroji |
Otcovým strojům |
|
4. pád |
Otcův stroj |
Otcovy stroje |
|
5. pád |
Otcův stroji |
Otcovy stroje |
|
6. pád |
||
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Cvičení na přídavná jména
V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radka Novotná.
Dobrý den můžete mi prosím dát pár příkladů přídavných jmen na které se ptáme KTERY jaký a čí je nám jasné děkuji moc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovní druhy
Pár příkladů přídavných jmen na která se ptáme jaký, který, čí:
KTERÝ
- Který z vás půjde nejdřív? První.
- Který meloun chcete? Zelený.
- Který telefon bývá nejdražší? Nový.
- Který strom je nejlepší k jarnímu polibku? Rozkvetlý.
JAKÝ
- Jaký domácí prostředek ničí viry? Mýdlový.
- Jaký je zralý plod? Sladký.
- Jaký autobus jezdil do Itálie? Mezinárodní.
- Jaký pas potřebujeme k vycestování? Cestovní.
ČÍ
- Čí bratr to byl? Matčin.
- Čí potraviny jsou prý lepší? Němců.
- Čí to byla družina? Krále.
- Čí je to láhev? Pavlova.
Zdroj: příběh Prosba o radu
Nejdříve určete slovní druh a rod, teprve poté vybírejte správnou koncovku.
Nejčastěji kvůli neprovedenému mluvnickému rozboru celé věty.
Ano, jsou jedním z nejúčinnějších způsobů, jak si pravopis zafixovat.
Ovi u podstatných jmen, ovy u přídavných jmen podle rodu a životnosti.
Vždy si jasně určete podmět a jeho rod.
Ano, časté čtení posiluje cit pro správné tvary.
Nejlepší je kombinace obojího – pravidla dávají směr, praxe jistotu.
Ideálně krátce, ale pravidelně, alespoň několikrát týdně.
Zdroj: článek Pravopis y i
Mění se proto, aby bylo zřejmé, k jakému podstatnému jménu se přídavné jméno vztahuje a jakou má v větě funkci.
Rozhoduje zakončení kmene. Tvrdá přídavná jména končí typicky na -ý, měkká na -í.
Základní pravidla jsou stejná, ale existují výjimky a nepravidelné tvary, které je nutné se naučit.
Rod se určuje podle podstatného jména, ke kterému se přídavné jméno vztahuje, i v množném čísle.
Ano, tabulka koncovek přídavných jmen je velmi užitečná pomůcka při učení i kontrole pravopisu.
Nejprve se učí shodu s podstatným jménem a základní koncovky, později se přidává skloňování podle pádů.
Zdroj: článek Koncovky přídavných jmen
Ve svém příspěvku TEST NA URČOVÁNÍ VZORŮ PŘÍDAVNÝCH JMEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stejskalová Monika.
Dobrý den, zde vám odevzdávám Test
S posdravem Stejskalová Monika
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Test na určování vzorů přídavných jmen
Jsou to vlastnosti přídavných jmen, konkrétně druh, vzor, rod, číslo a pád.
Od podstatného jména, ke kterému se přídavné jméno ve větě vztahuje.
Rozdíl je ve vzoru a koncovkách, podle kterých se přídavné jméno skloňuje.
Vyjadřuje příslušnost k osobě nebo zvířeti a skloňuje se podle vzorů otcův a matčin.
Doporučené pořadí je druh, vzor, rod, číslo a pád.
Nejčastěji kvůli špatně zvolené pádové otázce nebo nepochopení větného vztahu.
Pravidelným procvičováním na větách a opakováním vzorů přídavných jmen.
Ano, správné určení kategorií pomáhá zvolit správné koncovky a vyhnout se chybám.
Zdroj: článek Cvičení na mluvnické kategorie přídavných jmen
Ve svém příspěvku TEST NA URČOVÁNÍ VZORŮ PŘÍDAVNÝCH JMEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michala Dosedělová.
je to celkem těžké
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Test na určování vzorů přídavných jmen
Koncovky přídavných jmen určujeme podle jejich druhu a podle rodu, čísla a pádu podstatného jména, ke kterému se vztahují. Přídavná jména dělíme na tvrdá, měkká a přivlastňovací. Každý typ má odlišné koncovky, které je nutné správně rozlišovat.
Zdroj: článek Koncovky přídavných jmen cvičení k vytisknutí
Přídavná jména se dělí podle zakončení kmene na tvrdá a měkká. Od toho se odvíjí i jejich koncovky.
Tvrdá přídavná jména mají kmen zakončený tvrdou souhláskou (např. mladý, dobrý, velký). Typické koncovky jsou:
Měkká přídavná jména mají kmen zakončený měkkou souhláskou nebo písmenem c, j, ř (např. jarní, cizí). Nejčastější koncovky:
Zdroj: článek Koncovky přídavných jmen
Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA MLUVNICKÉ KATEGORIE PŘÍDAVNÝCH JMEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Budjac.
vetsinou jsem delal chyby v padech
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Cvičení na mluvnické kategorie přídavných jmen
Nápověda: U koncovek ovi / ovy u českých příjmení rozhoduje vždy číslo a pád, v nichž se příjmení nachází.
Zdroj: článek Pravopis y i
Přídavná jména přivlastňovací se skloňují tedy podle vzorů otcův a matčin. Přivlastňovací přídavná jména se poznají podle toho, že se na ně ptáme otázkou: ČÍ JE TO?
Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru otcův:
|
PÁD |
JEDNOTNÉ ČÍSLO |
MNOŽNÉ ČÍSLO |
|
1. pád |
Otcův pes, otcův dům |
Otcovi psi; otcovy domy |
|
2. pád |
Otcova psa, otcova domu |
Otcových psů, otcových domů |
|
3. pád |
Otcovu psu, otcovu domu |
Otcovým psům, otcovým domům |
|
4. pád |
Otcova psa; otcův dům |
Otcovy psy, otcovy domy |
|
5. pád |
Otcův pse, otcův dome |
Otcovi psi, otcovy domy |
|
6. pád |
O otcově (/u) psu; o otcově (/u) domu |
O otcových psech, o otcových domech |
|
7. pád |
S otcovým psem, s otcovým domem |
S otcovými psy, s otcovými domy |
Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru matčin:
|
PÁD |
JEDNOTNÉ ČÍSLO |
MNOŽNÉ ČÍSLO |
|
1. pád |
Matčin pes, matčin dům |
Matčini psi, matčiny domy |
|
2. pád |
Matčina psa, matčina domu |
Matčiných psů, matčiných domů |
|
3. pád |
Matčinu psu, matčinu domu |
Matčiným psům, matčiným domům |
|
4. pád |
Matčina psa, matčin dům |
Matčiny psy, matčiny domy |
|
5. pád |
Matčin pse, matčin dome |
Matčini |
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Přídavná jména
Na přídavná jména tvrdá se ptáme otázkami: Jaký (jaká, jaké) to je? Který (která, které) to je?
U přídavných jmen tvrdých se objevují různé koncovky podle rodů. Vzor u těchto přídavných jmen je mladý.
Skloňování tvrdých přídavných jmen rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném a množném podle vzoru mladý:
|
PÁD |
JEDNOTNÉ ČÍSLO |
MNOŽNÉ ČÍSLO |
|
1. pád |
Mladý muž, mladý strom |
Mladí muži, mladé stromy |
|
2. pád |
Mladého muže, mladého stromu |
Mladých mužů, mladých stromů |
|
3. pád |
Mladému muži, mladému stromu |
Mladým mužům, mladým stromům |
|
4. pád |
Mladého muže, mladý strom |
Mladé muže, mladé stromy |
|
5. pád |
Mladý muži, mladý strome |
Mladí muži, mladé stromy |
|
6. pád |
O mladém muži, o mladém stromu |
O mladých mužích, o mladých stromech |
|
7. pád |
S mladým mužem, s mladým stromem |
S mladými muži, s mladými stromy |
Skloňování tvrdých přídavných jmen rodu ženského v jednotném a množném čísle podle vzoru mladý:
|
PÁD |
JEDNOTNÉ ČÍSLO |
MNOŽNÉ ČÍSLO |
|
1. pád |
Mladá žena |
Mladé ženy |
|
2. pád |
Mladé ženy |
Mladých žen |
|
3. pád |
Mladé ženě |
Mladým ženám |
|
4. pád |
Mladou ženu |
Mladé ženy |
|
5. pád |
Mladá ženo |
Mladé ženy |
|
6. pád |
O mladé ž |
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Přídavná jména
Rody podstatných jmen jsou tři: mužský, ženský a střední. Rod se latinsky nazývá genus. Rod mužský (maskulinum) v jednotném čísle poznáme tak, že před podstatné jméno se dá zařadit zájmeno TEN, před podstatné jméno rodu ženského (feminum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TA a před podstatné jméno rodu středního (neutrum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TO.
Číslo u podstatných jmen může být jednotné (singulár) a množné (plurál). Existují ale i podstatná jména, u nichž se takto číslo určit nedá, protože je jejich číslo omezené. Latinsky se tyto skupiny nazývají singularia a pluralia.
Podstatná jména, která patří do singularií, jsou v jednotném čísle (ve většině případů množné číslo nelze ani utvořit). Singularita se obvykle týkají jevů, které jsou neohraničené a jedinečné. Pokud se u nich tvoří množné číslo, pak slouží k označení různosti, intenzity a případně opakování. Do singularií patří jména látková, hromadná, abstrakta a unika.
Látková podstatná jména označují materiální jev. Jedná se o nejrůznější soudržné materiály, chemické prvky a podobně. Například: voda, olej, písek, mouka. Pokud se u těchto podstatných jmen utvoří plurál, tak se tím jasně vymezí celek (dvě kávy- tím se myslí dva šálky kávy) případně intenzita (tiché vody).
Podstatná jména hromadná označují jev, který je vnímán jako jednolitý, ale skládá se z fyzicky dělitelných jevů, například: listí (skládá se z jednotlivých listů), nádobí, žactvo, vojsko, mládež, jehličí.
Abstraktní podstatná jména označují nefyzické jevy, často vlastnosti a děje, například nebezpečí, demokracie, moudrost.
Unika jsou podstatná jména, která označují jedinečné jevy, jejichž singulár vyplývá právě z jejich jedinečnosti: Slunce, svět.
Plurália jsou více známá jako jména pomnožná, která mají tvar množného čísla, i když mohou označovat jen jednu věc. Mezi podstatná jména pomnožná se často řadí ty názvy předmětů, které označují věci složené ze dvou částí, například nůžky, kalhoty, brýle. Dále se sem řadí párové orgány a části těla, například plíce a záda; různé nemoci, například spalničky; svátky, například Vánoce; a další běžné předměty, například dveře.
Zvláštní kategorií u podstatných jmen jsou podstatná jména slovesná, která se tvoří ze slovesného tvaru. Mohou se tvořit ze sloves, která nemají trpné příčestí, takové podstatné jméno se vytvoří přidáním přípony –nutí, například stárnutí. Také se mohou tvořit od sloves v trpném tvaru přidáním přípony –ení, například probuzení.
Další mluvnickou kategorií je pád, latinsky casus. Pomocí pádu se v češtině vyjadřují vztahy jednotlivých jmen k přísudku a&nbs
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Podstatná jména
Tvrdá mají zakončení -ý, -á, -é, měkká mají vždy -í. Pozor na výjimky, například přídavná jména odvozená od zvířat.
Otcův = přivlastnění muži, matčin = přivlastnění ženě. Pomáhá zapamatovat si dvojici otcův dům × matčina kniha.
Zajišťují gramatickou shodu ve větě. Nesprávná koncovka může změnit význam věty nebo působit jako stylistická chyba.
Doplňovačky, určování tvarů podle vzoru a oprava textu s chybami. Pravidelnost je klíčem k úspěchu.
Zdroj: článek Koncovky přídavných jmen cvičení k vytisknutí
Koncovky přídavných jmen jsou proměnlivé části slov, které se přizpůsobují podstatnému jménu. Přídavné jméno se vždy shoduje s podstatným jménem v rodě, čísle a pádě. Právě tato shoda rozhoduje o tom, jaká koncovka bude použita.
Zdroj: článek Koncovky přídavných jmen
|
1. pád |
Michal |
|
2. pád |
Michala |
|
3. pád |
Michalovi, Michalu* |
|
4. pád |
Michala |
|
5. pád |
Michale |
|
6. pád |
Michalovi, Michalu* |
|
7. pád |
Michalem |
* O užití delší nebo kratší varianty rozhodují různé činitele, především větné, slovosledné a rytmické. Například stojí-li jméno samostatně, mívá koncovku delší (Vrať tu knihu Michalovi). U několikaslovného výrazu (často spojení rodného jména a příjmení, popřípadě titulu a jména) se koncovka -ovi připojuje zpravidla jen k poslednímu členu, případně se koncovky -ovi a -u střídají, u posledního slova však musí být -ovi (Přejeme panu doktoru Michalu Novákovi mnoho úspěchů. Nebo: Přejeme panu doktorovi Michalu Novákovi mnoho úspěchů.)
Zdroj: článek Jak vzniklo jméno Michal
Nápověda: Pokud je koncovka ovi u podstatného jména, píše se vždy měkké i, pokud je u přídavného jména rozhoduje se podle rodu podstatného jména (u mužských životných podstatných jmen je také důležitý pád!).
Zdroj: článek Pravopis y i