KULATÝ SVĚT JAN SKÁCEL bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Pro každý měsíc je typické nějaké počasí a zemědělské činnosti. Pranostiky nám dávají přehled toho, co můžeme v jednotlivých měsících očekávat. Zároveň nám pranostiky slouží jako zdroj informací o tom, co dříve naši předkové dělali v jednotlivých měsících, kdy a jak pracovali na poli, zároveň ale i čeho se báli a co očekávali.
Pranostiky se tedy také týkají šestého měsíce června, který má 30 dní. Zároveň v tomto měsíci začíná léto (21. června). Původ názvu tohoto měsíce není úplně zřejmý, je několik možných variant jeho původu. Jednou variantou původu je, že vzniklo od slova červenat, protože některé ovoce se v tomto měsíci vybarvuje. Druhá možnost spojuje měsíc červen se slovem červ, protože v tomto měsíci červi způsobují škody na stromech a ovoci. Poslední možností je, že název měsíce vznikl od červce, který se v tomto měsíci sbírá, aby se z něj vyrobilo barvivo.
Pranostiky se vztahovaly a vztahují nejen k celým měsícům, ale někdy i k jednotlivým dním v měsíci, obzvlášť pokud v tento den měl svátek nějaký svatý. Výjimkou není ani měsíc červen.
Pranostiky na jednotlivé dny
1. červen: svátek má Laura (dříve svatý Fortunát a Nikodémus)
PRANOSTIKY:
O svatém Fortunátu kapka deště má cenu dukátu.
Pěkné počasí o svatém Fortunátu slibuje úrodný rok.
Pohoda na Nikodéma - čtyři týdny dešťů za nima.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika tohoto měsíce říká, že déšť je v tento den ceněný, pravděpodobně proto, že předtím následovalo dlouhé období sucha. Druhá pranostika říká, že pokud v tento den bude hezky, tak bude dobrá úroda. Poslední pranostika se také týká pěkného počasí v tento den, říká, že pravděpodobně předtím měsíc pršelo.
2. červen: svátek má Jarmil
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
3. červen: svátek má Tamara (dříve svatý Antonín)
PRANOSTIKY:
Jaké počasí o svatém Erazimu, takové bude i v příští zimu.
Na svatého Antona každá jahoda je červená.
Na svatého Antonína broušení kos započíná.
Na svatý Antonín len zasít neprodlím.
Svatý Antonín pevně veslo třímá, často na něj hřímá.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika říká, že pokud bude v tento den teplo, i zima bude teplá. Pokud bude chladno, můžeme se těšit na velmi chladno zimu. Další pranostika se týká zrání jahod. Pranostika říká, že v tuto dobu už jsou jahody běžně zralé. Třetí pranostika se věnuje sečení trávy, které v tuto dobu zemědělce jistě čeká. Další pranostika je další z rad, která doporučuje sít len. Poslední pranostika odkazuje na možnou bouřku v tento den.
4. červen: svátek má Dalibor
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
5. červen: svátek má Dobroslav (dříve svatý Bonifác)
PRANOSTIKY:
Kolem svatého Bonifáce včela sbírá medovice.
Svatý Bonifác, Norbert a Robert jsou malí ledoví muži.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika tohoto dne odkazuje na to, že v tuto dobu již běžně létají včely a tvoří si med. Druhá pranostika říká, že v tento a následující den může být chladno.
6. červen: svátek má Norbert
PRANOSTIKA:
O svatém Norbertu chladno jde už k čertu.
VYSVĚTLENÍ:
Tato pranostika slibuje, že už nebude chladno.
7. červen: svátek mají Iveta a Slavoj (dříve svátek Tělo a krev Páně)
PRANOSTIKY:
Jasno-li o Božím těle, dobrý rok čekejte směle!
Sedmý den červnový bývá slunečný a přináší optimistickou náladu.
VYSVĚTLENÍ:
Obě pranostiky předvídají, že v tento den může být jasno a co nám takové počasí přinese. První pranostika říká, že bude dobrý rok a druhá, že budeme mít dobrou náladu.
Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.
K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.
Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.
O Krokovi a jeho dcerách
Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č
Ve svém příspěvku KONCESIONÁŘSKÉ POPLATKY ZA NĚCO, CO LIDI NEVYUŽÍVAJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Orel.
Dobrý den pane prezidente,
Tohle je spíše zoufalý výkřik do tmy. Po shlédnutí absurdních zpráv, kdy mají občané ČR platit koncesionářské poplatky za něco, co absolutně nepřidává žádnou přidanou hodnotu a jenom sosá prachy z kapes daňových poplatníků jsem se rozhodnul rozjet WEB, který bude poskytovat okamžitou zpětnou vazbu o tom, v jaké stavu se právě nachází síť BTC Core. Což o to, že to nikdo nebude využívat - ale MŮŽE! A já bych si za tuto službu, kterou si nikdo neobjednal, účtoval z každého zařízení (které se může připojit) flat částku 300,- samozřejmě bych mohl udělat třeba nějakou základní verzi, která by měla jenom "jeden kanál" a zbytek bych si mohl dát za "placený paywall". Jelikož su ale idiot, který tohle neumí zařídit, tak by pro mě bylo jendodušší nařknout všechny okolo, že se brání demokratikcému mediu, které by lidstvo mohlo zpravovat o aktuální situaci a rovnou je nálepkovat, aby vůči ostatním vypadali "špatně" a snadněji se tak s nimi manipulovalo a byli by náchylnější k mým vlastním změnám.
Uznejte, že tohle je docela přes čáru, takhle se dá spojit ledacos. Můžeme začít vybírat poplatky za pánské pohl. ústrojí, že může znásilnit, můžeme kasírovat za ženské pohlavní orgány, že mohou přivést na svět dalšího člověka, který by neplatil daně... no a nebo na tuhle blbost můžeme poukázat, můžeme nechat 1 veřejnoprávní kanál a zbytek peněz nechat na lidech, jak je utratí. A pokud by byl zájem, tak klidně rozjet komerční verzi ČT, ale pokud si na sebe sama nevydělá mimo ten 1 kanál, tak o čem se tu bavíme?
děkuji za přečtení,
s pozdravem,
Ladislav Orel.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ať dnešní narozeniny jsou tou příležitostí správnou, aby sis radost udělala a problémům vale dala.
~
Ať je dnešek hustý, splní se seznam tlustý tvých nejtajnějších přání, jsi šťastná k nepoznání.
~
Ať je krásný svět a ty jsi jeho květ ze všech nejhezčí, k narozeninám vše nejlepší.
~
Ať jsi stále stejně hravá, nikdy nedojde ti šťáva, tvá radost je vždycky pravá a jen to dobré se ti stává. Nádherné narozeniny.
~
Ať každý ti závidí, co tvé oči uvidí, poznáš všechny divy světa a lidé říkají: Tohle je ta nejšťastnější žena pod sluncem, každý okamžik je pro ni sen.
~
Ať kvetou růže na Tvé tváři, ať štěstí z Tvých očí září, abys nepoznala v srdci chlad, to Ti chci k narozeninám přát.
~
Ať lásku nemusíš skrývat a můžeš se dopředu dívat, do růžové budoucnosti, kde užiješ si do sytosti svého vysněného prince, padne tvá strana mince. Skvělé a nezapomenutelné narozeniny.
~
Ať narozeninový den přinese ti sen, který sis nejvíc přála, a aby oslava za to stála, srdečně přeje XXX.
~
Ať narozeniny jsou sen, který změní každý tvůj den, a od teď jsi pořád šťastná, tvoje budoucnost je jasná.
~
Ať narozeniny kouzelnou moc mají a co jenom chceš, ti dají, ať spokojená jsi, jak to jenom jde, a velká pohádka tvůj život je.
~
Ať narozeniny se promění v nezastavitelné řádění, naprosto dokonale se vyblbneš a pořád šťastná, zdravá jseš.
~
Ať narozeniny se promění v účinnou zbraň proti trápení a od dnešního rána už nikdy nejsi sama.
~
Ať narozeniny ti vyjdou, všichni, které chceš, přijdou, šťastná jsi, zdravá a veselá, abys jen radosti v životě měla.
~
Ať narozeniny vše změní, v tvé duši smutku není, štěstím záříš celá, prostě to chybu nemá.
~
Ať sluníčko se na tebe usmívá, na dnešku není skvrnka jediná a nic nebrání, aby sis splnila všechno, o čem jsi kdy snila.
~
Ať šťastná jsi jak blecha, všechno špatné už tě nechá, ať zdravá jsi jak rybička a v ničem není chybička, ať lásku máš největší, přejeme ti to nejlepší k tvým dnešním narozeninám, velkou radost děláš nám.
~
Ať tak nádherný je svět, že nechceš vrátit zpět ani jednu z věcí, které jsi udělala, to a mnohem víc ráda bych ti popřála. Vše nejlepší k narozeninám.
~
Ať ta tvoje padesátka jak hvězdička září, vždyť jsi teprv na půl cesty, daleko je stáří.
~
Ať tvá růže kvete a rozhodně se plete, ten, kdo říká opačně, měj se prostě senzačně. Vše nejlepší k narozeninám.
~
Ať vítr ve vlasech vyzná se v tvých snech a bůh ho vyslyší, tvé srdce utiší.
~
Ať život ti dává, co jen chceš, mám tě ráda, ať šťastná jseš.
Kniha je napsána zvláštním osobitým jazykem, jako by chtěl vypravěč říct vše jedním dechem. Je vhodná jako oddychová četba, ale je v ní obsaženo i mnoho myšlenek a popsán charakter doby.
Místo a doba děje:
Příběh se odehrává v Čechách, začíná před 2. světovou válkou a končí po válce.
Hlavní postavy:
Jan Dítě – v mládí trpěl pocity méněcennosti, celý život toužil po bohatství a uznání, neustále se chtěl někomu vyrovnat, za nejvyšší životní hodnotu považoval peníze, chtěl se stát milionářem, byl vypočítavý a povrchní
Vrchní Skřivánek – vrchní v hotelu Paříž, starý muž, moudrý, měl dobrý postřeh, vždy věděl, jaké je host národnosti a co si objedná, ještě dřív, než se ho zeptal, obsluhoval anglického krále, Dítě ho považoval za svůj vzor, byl to jeho učitel
Líza – Němka, nacistka, oddaná Hitlerovi, manželka Jana Dítěte
Jazyk:
Dílo je psáno chronologicky, ich-formou, na začátku a na konci každé kapitoly se opakuje stejná věta (Dávejte pozor, co vám teďka řeknu. / Stačí Vám to? Tím dneska končím.), autor používá hovorovou češtinu, přirovnání (sepnuly ruce jako k modlitbě), německá slova (mein lieber Herr Ditie), dlouhá souvětí, ve kterých je častá spojka „a“.
Hlavní myšlenka díla:
Autor se zabývá životem obyčejného člověka, který je ovlivněn dobou a prostředím, ve kterém se pohybuje. Touží po štěstí a myslí si, že ho dosáhne jen tehdy, když bude mít hodně peněz a vyrovná se milionářům. Ukazuje se, že je štěstí pomíjivé a za peníze si ho člověk nikdy nekoupí.
Obsah:
Jan Dítě v mládí pracoval jako pikolík v hotelu U Zlatého města Prahy a prodával na nádraží párky. V té době pochopil sílu peněz a začal šetřit. Vydělané peníze utrácel za slečny v domě U Rajských. V té době poznal obchodníka pana Waldena, který ho doporučil do hotelu Tichota. Pan Tichota byl na vozíčku a celý svůj hotel řídil pronikavým pískáním na píšťalku. V tomto hotelu se Jan seznámil se Zdeňkem, který se stal jeho přítelem. Jednoho dne se v hotelu ubytovali hosté z Jižní Ameriky, kteří vezli do Prahy na vysvěcení zlatou sošku Pražského Jezulátka. Aby ji nikdo neukradl, dali vyrobit ještě jednu falešnou a do Prahy vezli obě. Když hosté odjížděli zpět do vlasti, málem si omylem odvezli falešnou sochu. Jan Dítě byl obviněn, že sochy schválně vyměnil, a tak z hotelu Tichota odešel do hotelu Paříž. Byl to krásný hotel, kam chodilo mnoho bohatých a významných hostů. Jan konečně povýšil z pikolíka na číšníka a pracoval pod vedením vrchního Skřivánka. Pan Skřivánek vždy poznal, co si který host objedná i jaké je národnos
Ve svém příspěvku SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Válková.
Dobrý den, pane Němečku,
oba výrazy jsou opravdu přídavným jménem.
Hlídající = přídavné jméno dějové
Hlídací = přídavné jméno účelové
Přeji krásné svátky jara :)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jan Němeček.
Děkuji velice, a to i za vyjasnění druhu přídavných jmen i za přání k Velikonocům. Jsem rád, že jsem na vaše vebovky natrefil a budu je využívat i v budoucnu. Zdraví Jan Němeček
Kniha začíná věnováním tohoto díla hraběnce Eleonoře z Kounic. Kniha také na začátku obsahuje vzpomínku Boženy Němcové na její vlastní babičku, kterou milovala.
1. Kapitola
Babička měla syna a dvě dcery. Nejstarší dcera se provdala ve Vídni. Do Vídně šla také druhá dcera. Jediný syn žil se přiženil do městského domu. Babička proto zůstala v pohorské vesnici blízko slezských hranic sama se starou Bětkou. Babička se ale nikdy necítila osamělá, protože ji lidé měli velmi rádi a brali ji jako rodinu. Jednou jí přišel dopis od nejstarší dcery, že její manžel bude pracovat u jedné kněžny na jejím panství v Čechách, že se stěhují na toto panství, které leží blízko babiččiny vesnice, a že by si moc přáli, aby babička šla bydlet k nim. Babička chvíli váhala, protože svou vesničku měla ráda, ale nakonec šla. Přijel pro ni kočí, naložil její truhlu, kolovrat i košík s kuřátky a koťaty, a vydali se na cestu. Mezitím Proškovi čekali, až babička přijede, nejvíce se těšily děti, které babičku nikdy předtím neviděly. Když babička přijela, byly děti velmi překvapené a nemohly se na ni vynadívat. Babička je podarovala dary, které jim přivezla. Babičce se velmi líbil její zeť, jen ji mrzelo, že nemluví česky, protože ona němčinu už zapomněla. Pan Prošek ale česky rozuměl, jen neuměl mluvit. Babička byla také velmi překvapená, že její dcera Terezka má takové panské způsoby. Babička se necítila v tomto panském prostředí úplně dobře. Terezka ji ale pomohla, když jí poprosila, aby za ní zastávala funkci hospodyně, když ona bude na zámku. Babička byla ráda, že jim může pomoci. Babička se v domácnosti ujala pečení chleba, protože to měla ráda a věděla, že služka chlebu nežehná. I děti měly rády, když babička pekla chleba, protože vždy dostaly nějakou dobrůtku. Babička je i učila, co dělat s drobečky, kterých je škoda. Celkově je babička učila úctě k jídlu. Babičce se v dceřině domácnosti velmi nelíbil moderní nábytek, nesedala si ani na pohovku, která ji přišla nepohodlná a bála se jí. Nejlépe se babička cítila ve své světničce, kde měla nábytek, který se jí líbil a byl jí pohodlný, také si zařídila, aby nemusela topit v pokoji fosforem, ale s dětmi si vyráběla sirky, které znala a nebála se jich. Vnoučatům také ukázala, co měla ve své krásně malované truhle. Velmi se jím líbil stříbrný tolar, který měla zavěšený na řetízku s granáty. Tolar dostala babička od císaře Josefa.
2. Kapitola
Babička každý den chodívala spát v deset hodin a v létě vstávala ve čtyři a v zimě si o hodinku přispala. Vždy když vstala, nejprve se pomodlila a políbila křížek, který měla na růženci. Pak se
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Pavlíková.
Dobrý den , chci se zeptat jestli uvažujete s dřívějším odchodem do důchodu také s profesí řidič traktorista? Protože ty také mají náročnou práci obzvláště od začátku sezóny až do pozdního podzimu .Děkuji za zvážení mého dotazu. S pozdravem Pavlíková Marcela
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jan Halagačka sn..
Dobrý den pane Babiši.
Nepatřím mezi věčné pisatele, stěžovatelé do státních institucí. Jsem důchodce(72let), celý život jsem pracoval v jedné firmě, v jedné dílně-slévárně.41 let do nároku na starobní důchod a pak ještě 9 let jako důchodce, celkem 50 let. Vystudoval jsem SPŠ-hutnickou.
Manželce je 69 let a vyučila se prodavačkou v oboru Domácí potřeby, celkem odpracovala 45let do nároku na důchod.
Proč vám pane premiére píšu, moje manželka navštívila zubaře, kde ji vyčistili u jednoho zubu, špičáku kanálek(nic jiného). Zaplatila za práci trvající asi 45min. 990 Kč. 11.11.2019 ji tento kanálek vyplnili nějakou látkou(nic jiného) a zaplatila 2200Kč, práce trvala asi 30min.
Jsem si vědom toho, že vaše práce a odpovědnost je o něčem jiném, než o mých starostech, které mají hodnotu 3190Kč, ale toto hodnotím jako stomatologickou mafii, takové peníze, to je jako u lichváře. Vy nám přidávate velice slušné peníze a na druhé straně nás vysávají takové to zdravotní organizace. Připojují platební doklad.
Jan Halagačka sn. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Jméno Jakub bylo v roce 2014 nejoblíbenější. Jakub má svátek 25. července. Jméno
Jakub pochází z hebrejštiny a překládá se jako: druhorozený. Jméno Jakub k roku 2015 v Čechách nosí
105 316 mužů.
2.
jméno: Jan
Druhé
nejčetnější jméno je Jan. Jan má svátek 24. června. Jméno Jan pochází také z
hebrejštiny a překládá se jako Bůh je
milostivý, Bohem daný či milostivý dar Boží. Jméno Jan k roku 2015 v Čechách nosí 294 354 mužů.
3.
jméno: Tomáš
Jméno
Tomáš je aramejského původu a znamená dvojče,
blíženec. Tomáš má svátek 7. března. Jméno Tomáš k roku 2015 v Čechách nosí 180 370 mužů.
4.
jméno: Adam
Jméno
Adam si většina lidí spojuje s prvními biblickými lidmi na Zemi. Adam má svátek
24. prosince, tedy na Štědrý den. Jméno Adam je původu hebrejského a znamená člověk, pozemšťan či z červené hlíny.
Jméno Adam k roku 2015 v Čechách nosí 45 816 mužů.
5. jméno: Matyáš
Matyáš
je jednou z variant jmen Matěj a Matouš. Matyáš je archaickou podobou
jména Matěj. Stejně jako Matěj jméno Matyáš pochází z hebrejštiny a stejně
tak znamená: dar od boha. Matyáš
slaví svátek 24. února. Jméno Matyáš k roku 2015 v Čechách nosí 21 224 mužů.
6. jméno: Filip
Jméno
Filip pochází z řečtiny a znamená milovník
koní. Filip slaví svátek 26. května. Jméno Filip k roku 2015 v Čechách nosí 48 863 mužů.
7. jméno: Vojtěch
Vojtěch
je jméno původu slovanského. V překladu znamená útěcha vojska, těšitel vojska či radost z války. Svátek slaví 23.
dubna. Jméno Vojtěch k roku 2015 v Čechách nosí 51 464 mužů.
8. jméno: Ondřej
Jméno
Ondřej vzniklo původně z řeckého slova andreas. Toto jméno se dá přeložit
jako mužný, statný či odvážný. Svátek
Ondřej slaví 30. listopadu. Jméno Ondřej k roku 2015 v Čechách nosí
74 732 mužů.
9. jméno: David
Jméno
David pochází patrně z ugaritštiny (řadí se také do hebrejštiny). Jméno
David má několik významů, může znamenat miláček,
strýček či náčelník. Svátek slaví 30. prosince. Jméno David k roku
2015 v Čechách nosí 99 819 mužů.
10. jméno: Lukáš
Jméno
Lukáš je latinského původu. Jméno vzniklo z označení oblasti Lukánie
(jižní Itálie), a proto jeho význam je: Lukánec,
pocházející z Lukánie. Lukáš slaví svátek 18. října. Jméno Lukáš
k roku 2015 v Čechách nosí 101 611 mužů.
11. jméno: Matěj
Jedna
varianta jména Matěj zde již zazněla. Matěj je původu hebrejského. Stejně jako
Matyáš jméno Matěj znamená Hospodinův dar.
Matěj také slaví svátek 24. února. Jméno Matěj k roku 2015 v Čechách
nosí 36 969 mužů.
Babička – Postava babičky je v příběhu stěžejní. Babička působí jako milá, spravedlivá a hodná paní, která velmi miluje svoji rodinu. Zároveň je to dobrá věřící, která také věří v důležitost zvyků. Sama svá vnoučata učí zvykům a tradicím. Babička je v příběhu také rádkyní a důvěrnicí mnoha lidí. Těžko si zvyká na různé novoty, šťastněji než v moderně zařízené místnosti se cítí ve své světničce, kde je vše vybavené postaru.
Tereza – Paní Prošková je dcerou babičky. Se svým manželem se seznámila ve Vídni, kde si také přivykla na řadu panských způsobů. Přestože je to dcera babičky, tak se v mnoha věcech jejich pohledy rozcházejí. Například babička vykládá dětem staré příběhy a paní Prošková si raději bude číst knihy ze zámecké knihovny, než by poslouchala, nebo vyprávěla podobný příběh. Celkově v knize není příliš vykreslen vztah paní Proškové a babičky, jisté je jen, že paní Prošková měla babičku v úctě a plně jí důvěřovala, když jí svěřila starost o dům i vnoučata. Nelze také pochybovat, že paní Prošková velmi milovala svého manžela a děti. Zároveň také ale dávala přednost panskému životu před tím vesnickým.
Jan Prošek – Manžel Terezy, který pochází z Rakouska. Pan Prošek rozumí česky, přestože češtinou při příjezdu do Čech nemluví, ale i tak se dokázal s babičkou lehce dorozumět. Pan Prošek má velmi rád svou práci a dělá ji dobře. Zároveň ale má rád svou ženu, děti i tchýni. Pan Prošek přivykl životu na Starém bělidle a nepůsobí tak pansky, na rozdíl od své ženy.
Kněžna – Šlechtična, která v lidech z jejího panství vzbuzuje řadu protichůdných pocitů. Mnoho lidí jí samozřejmě osobně nezná, a tak věří různým lžím, které se o ní říkají. Kněžna je ale ve skutečnosti milá žena, která bohužel nemá děti, a proto se ujala dcery své přítelkyně a vychovala ji. Kněžna nemá problém vycházet s chudými lidmi, nad nikým se nepovyšuje a naslouchá babiččiným radám. Zároveň babičce závidí to, že jí lidé mají tak rádi, její povahu i vlastnosti. Velmi oceňuje její upřímnost.
Hortensie – Komtesa Hortensie je schovankou kněžny. Hortensie je milá dívka, která si velmi oblíbila rodinu Proškových, hlavně babičku a děti. Velmi ráda maluje. Vyrostla v Itálii a stýská se jí po její domovině, zároveň je ale vděčná kněžně, že se jí ujala. Má jí tak ráda, že jí nechce zarmoutit, když jí kněžna domluví sňatek s někým, koho nemiluje. Hortensie má velmi dobré sociální cítění, lituje ty, kteří se nemají tak dobře jako ona a je ochotná jim pomáhat. Má také pochopení pro nešťastnou lásku Viktorky.
Barunka – Barunka Prošková je nejstarší z babiččiných vnoučat. Tato postava má autobiografické rysy právě Boženy Něm
Nikdy se nestaň pesimistou... pesimista má pravdu častěji než optimista, ale optimista si užije více zábavy a nikdo z nich běh událostí stejně nemůže změnit. (autor neznámý)
Velcí myslitelé rozebírají nápady. Průměrní myslitelé diskutují o událostech. Přízemní lidé pomlouvají jiné lidi. (Eleanor Rooseveltová)
Nic na světě nemůže vzít místo vytrvalosti. Talent to není. Není nic rozšířenější než neúspěšný člověk s talentem. Není to ani genialita, neoceněný génius je téměř rčením. Není to vzdělání. Svět je plný vzdělaných lidí na mizině. Vytrvalost a odhodlání jsou samotné všemocné. Zaklínadlo „Vytrvej“ vyřešilo a vždy vyřeší problémy lidské rasy. (Calvin Coolidge)
Pokud se zaměříte na to, co ve svém životě už máte, zjistíte, že vždycky dostanete více. Pokud se budete zaměřovat na to, čeho vám v životě chybí, nikdy nebude mít dost. (Oprah Winfrey)
Nejsem produktem mých okolností. Jsem produktem mých rozhodnutí. (Stephen Covey)
Pokud chcete dosáhnout trvalé změny, přestaňte se zaměřovat na velikost svých problémů a začněte se zaměřovat na svoji vlastní velikost. (T. Harv Eker)
Nic na světě není úplně špatně. I stojící hodiny ukazují správně dvakrát za den. (Paulo Coelho)
Chcete zjistit, kým jste? Neptejte se. Konejte! Akce vymezuje a definuje, kým jste. (Thomas Jefferson)
Optimismus je nejpříjemnější forma odvahy. (Anatole France)
Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen. (Epiktétos)
Žít zítra je příliš pozdě. Žij dnes. (Marcus Valerius Martialis)
Buď vděčný životu, protože ti dává šanci milovat a pracovat, hrát si a dívat se na hvězdy. (Henry Van Dyke)
Naučila jsem se, že lidé zapomenou, co jste řekli, lidé zapomenou, co jste udělali, ale lidé nikdy nezapomenou, jak se s vámi cítili. (Maya Angelou)
Příležitosti nepřicházejí, vy je vytváříte. (Chris Grosser)
Neptej se sebe, co svět potřebuje – zeptej se, co tě nutí žít, a potom to udělej. Protože to, co svět potřebuje, jsou lidé, kteří chtějí žít. (Howard Thurman)
Laskavost je řeč, kterou mohou hovořit i němí a již hluší slyší a rozumějí jí. (Christian Nestell Bovee)
Nepřej si, aby to bylo snadnější. Přej si být lepší. (autor neznámý)
Nemůžeš vždy kontrolovat okolnosti ve svém životě, ale můžeš kontrolovat svůj postoj vůči těmto okolnostem. (autor neznámý)
Uprostřed pohybu a chaosu, udržujte uvnitř sebe klid. (Deepak Chopra)
Znáš mé jméno, ale ne můj příběh. Slyšel jsi, co jsem udělala, ale ne čím jsem prošla.
Nedovol nikomu, aby s tebou špatně jednal. Važ si svého srdce, své mysli, těla a duše.
Stále máš ještě čas změnit cestu, po které ses vydal.
Nemůžeš zastavit vlny, ale můžeš se naučit surfovat.
Pábitelé jsou knihou pojmenovanou přímo po typu postavy, kterou Hrabal vymyslel a která je typická pro jeho tvorbu. Pábitel je člověk, který se dokáže uspokojit a rozptýlit naprostými maličkostmi. Nachází si své malé libůstky a často poněkud zvláštní koníčky, kterými se zabavuje a které dodávají jeho životu zajímavý tón. Ten mu ostatně dodává už sama postava svým vlastním podáním skutečnosti – při rozhovorech s ostatními mají Hrabalovy postavy tendenci přehánět, zveličovat a soustředit se zejména na to, co samy chtějí říci. Ačkoliv jsou Hrabalovy knihy výrazně dialogické, při bližším pohledu zjistíme, že se nejedná ani tak o dialog, jako spíš o dva vzájemně propletené monology. Pábitelé jsou povětšinou postavy vyčleněné někde na okraji společnosti, bez nějaké společenské prestiže nebo dokonce vážnosti. Svými příběhy, pohledy na svět a zálibami se z nich ale stávají lidé zajímaví a ojedinělí, ač pořád trochu zvláštní. Nevšednost postav přitom poznáváme právě díky jazykové hře, kterou autor rozehrává zejména v prostoru přímých řečí. Hrabalův umělecký úhel pohledu odhaluje v lidech vymykajících se konvencím (ať už myšlenkovým, či institucionálním) doposud neviděnou ryzost, blížící se skoro jakési zvláštní formě svátosti. Jedná se o sbírku povídek.
Místo a doba děje:
Městečko u vody – Nymburk, pražská periferie – Libeň, různé hospůdky
Kniha staví na rozhovoru, zvláště na hospodské rozprávce. Prostí lidé, na první pohled nijak zajímaví, vyprávějí své zážitky, přehánějí, improvizují, baví se vymýšlením a vzpomínáním, prostě „pábí“.
Obsah:
První povídka v knize Pábitelé má název Jarmilka. Hlavní postavou je stejnojmenná mladá žena zaměstnaná v kladenské Poldovce, vypravěčem je pak jeden z tamních dělníků. Jarmilka je těhotná, otec dítěte si ji ale nechce vzít, nejdříve se nechce znát k dítěti, později ani k Jarmilce samotné. Ta je ze situace nešťastná, a přestože je její milenec idiot a hulvát, miluje ho a chtěla by s ním být. Pro radu si chodí k vypravěči, kterého oslovuje „strýčku“. Nastoupí na předporodní dovolenou, porodí krásné dítě, ale z ní samotné jako by nešťastná láska a zkrachovalý ideál o rodinném štěstí vysály život.
Hlavní postavou povídky Pan notář je starý muž sepisující na začátku povídky svoji závěť. Diktuje ji mladé sekretářce a my tak narážíme na kontrast mezi postavou staršího muže, který už se v životě chystá jen na smrt, a postavou mladé dívky, těšící se z krás světa. Ve druhé části povídky navštíví pan
„Na konci vždy vše dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak to potom ještě není konec.“ John Lennon
„Neříkej, že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dny, kdy to bude daleko horší: budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci.“ Jan Werich
„K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama.“ Edmund Burke
„Neštěstí je příležitostí pro statečnost.“ Seneca
„Ze všech vášní duše škodí tělu nejvíce smutek.“ Tomáš Akvinský
„Neboj se ani tak neznalosti, jako falešných znalostí. Lépe je neznat nic než mít za pravdu to, co pravda není.“ Lev Nikolajevič Tolstoj
„Láska má příchuť věčnosti, ale taky je to pořádné sousto ničeho.“ Robert Fulghum
„Často zapomínáme, že lidé, s nimiž musíme žít, také musí žít s námi.“ Lafayette Ronald Hubbard
„Koupit psa je jediný způsob, jak získat za peníze lásku.“ George Bernard Shaw
„Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“ Elbert Hubbard
„Zeptáš-li se mudrce, co je láska, odpoví, že je to kladný projev nenávisti.“ Giacomo Casanova
„Pohodlí je pro zbabělce a nehezké lidi.“ Kristin Cast
„Velká láska se podobá útrapám válečných výprav.“ Buddha
„Zkušenost není to, co se vám stane. Zkušenost je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo.“ Aldous Leonard Huxley
„Příště si toho brouka můžeš zabít sám a já za tebe převezmu náročnou šichtu postávání kolem s otevřenou pusou.“ Mary Bierbaum
„Nejpošetilejším ze všech omylů je, když si mladé dobré hlavy myslí, že ztratí originalitu, jestliže uznají pravdy, které uznal již někdo před nimi.“ Johann Wolfgang von Goethe
„Pouze ti, kdo vidí neviditelné, dokážou nemožné!“ Patrick Snow
„Když má člověk strach, přestává uvažovat.“ Paul Henry Dietrich Holbach
„Kdo mnoho lže, ten tolik podezírá, že nenajde už, čím by lež svou smyl.“ Tirso De Molina
„Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede.“ Arthur C. Clarke
„Krása je moc, kterou žena okouzluje milence a děsí manžela.“ Ambrose Bierce
„Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.“ William Shakespeare
„Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje.“ Oscar Wilde
„Obezita je vítězství nad buržoazní morálkou.“ Woody Allen
„Jestli se domníváš, že celý svět je špatný, pak si uvědom, že se skládá i z lidí, kteří jsou jako ty.“ Mahátma Gándhí
„Osud je vůl, to jsem si všim'. Ten si dělá věci podle sebe a nebere na nikoho ohled.“ Jan Werich
„Svoboda neznamená nic pro ptáka, který se ještě nenaučil létat.“ Valeriu Butulescu
„Revoluce je jako jízdní kolo. Když nejede dopředu, padá.“ Che Guevara
„Víme, co jsme, ale nevíme, co z nás může být.“ William Shakespeare