Přídavná jména přivlastňovací
Přídavná jména přivlastňovací se skloňují tedy podle vzorů otcův a matčin. Přivlastňovací přídavná jména se poznají podle toho, že se na ně ptáme otázkou: ČÍ JE TO?
Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru otcův:
PÁD
|
JEDNOTNÉ ČÍSLO
|
MNOŽNÉ ČÍSLO
|
1. pád
|
Otcův pes, otcův dům
|
Otcovi psi; otcovy domy
|
2. pád
|
Otcova psa, otcova domu
|
Otcových psů, otcových domů
|
3. pád
|
Otcovu psu, otcovu domu
|
Otcovým psům, otcovým domům
|
4. pád
|
Otcova psa; otcův dům
|
Otcovy psy, otcovy domy
|
5. pád
|
Otcův pse, otcův dome
|
Otcovi psi, otcovy domy
|
6. pád
|
O otcově (/u) psu; o otcově (/u) domu
|
O otcových psech, o otcových domech
|
7. pád
|
S otcovým psem, s otcovým domem
|
S otcovými psy, s otcovými domy
|
Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru matčin:
PÁD
|
JEDNOTNÉ ČÍSLO
|
MNOŽNÉ ČÍSLO
|
1. pád
|
Matčin pes, matčin dům
|
Matčini psi, matčiny domy
|
2. pád
|
Matčina psa, matčina domu
|
Matčiných psů, matčiných domů
|
3. pád
|
Matčinu psu, matčinu domu
|
Matčiným psům, matčiným domům
|
4. pád
|
Matčina psa, matčin dům
|
Matčiny psy, matčiny domy
|
5. pád
|
Matčin pse, matčin dome
|
Matčini |
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Přídavná jména
Co rozeznáváme
Rod u přídavných jmen je buď mužský, ženský nebo střední. Číslo je jednotné a množné. U přídavných jmen se určuje sedm pádů. Co se týká druhů přídavných jmen, rozlišují se přídavná jména tvrdá, měkká a přivlastňovací. Na tvrdá přídavná jména se ptáme otázkami Jaký? Který? a poznáme je pomocí jejich zakončení. U tvrdých přídavných jmen se totiž odlišují koncovky v závislosti na rodu podstatného jména. Na měkká přídavná jména se také ptáme Jaký? Který?, ale zakončení přídavného jména je ve všech rodech stejné. Na přídavná jména přivlastňovací se ptáme Čí? a jejich zakončení se také liší v závislosti na rodu podstatného jména.
Tvrdá přídavná jména se skloňují podle vzoru mladý (mladý muž, mladá žena, mladé dítě), měkká přídavná jména se skloňují podle vzoru jarní (jarní květ, jarní cibulka, jarní počasí), přivlastňovací přídavná jména se skloňují podle vzorů otcův (otcův pes, otcova žena, otcovo dítě) a matčin (matčin muž, matčina dcera, matčino dítě).
Zdroj: článek Cvičení na přídavná jména
Mluvnické kategorie
U přídavných jmen se určuje druh, vzor, rod, číslo a pád.
DRUH
Existují tři druhy přídavných jmen: tvrdá, měkká, přivlastňovací. Druh se určuje podle toho, jakou otázkou se na přídavné jméno ptáme, a podle toho, jaké má přídavné jméno koncovku.
VZOR
Vzor se odvozuje podle druhu. Pokud se jedná o přídavné jméno tvrdé, vzor je mladý. Pokud se jedná o přídavné jméno měkké, vzor je jarní. Pokud se jedná o přídavné jméno přivlastňovací, v úvahu připadají jen vzory otcův, matčin.
ROD
Rod u přídavných jmen je stejný jako u podstatných jmen, ke kterým se přídavná jména vážou. Například: kočka je rodu ženského, a proto i u slovního spojení malá kočka bude přídavné jméno rodu ženského. Rody tedy mohou být mužský, ženský a střední.
ČÍSLO
Stejně jako rod tak i číslo se určuje podle podstatného jména, pokud je podstatné jméno v jednotném čísle
(= singulár), bude i přídavné jméno v singuláru, pokud je podstatné jméno v množném čísle (= plurál), bude i přídavné jméno v plurálu.
PÁD
I poslední mluvnická kategorie se shoduje s podstatným jménem. Stejný pád bude tedy u podstatného i přídavného jména.
Pády a pádové otázky:
PÁD
|
PÁDOVÉ OTÁZKY
|
1. pád
|
Kdo? Co?
|
2. pád
|
Koho? Čeho?
|
3. pád
|
Komu? Čemu?
|
4. pád
|
Koho? Co?
|
5. pád
|
Oslovujeme, voláme
|
6. pád
|
O kom? O čem?
|
7. pád
|
S kým? S čím?
|
Zdroj: článek Přídavná jména
Jen dál!
Jan Neruda
(7 slok básně k recitaci na recitační soutěž)
Z bouřného času jsme se narodili
a krok za krokem v bouřných mračnech jdem
vstříc hrdě vznešenému svému cíli,
šíj kloníce jen před svým národem.
My věděli, co na nás cestou čeká;
byť hrom však bil a mráz nám v kosti vál —
toť jenom česká hudba odevěká,
my při ní půjdem k předu — dál, jen dál !
~
S tím národem, jenž je tak čistý, jasný,
jak byl by z rukou božích vyšel dnes;
jenž dosud v prsou nese idól žasný,
byť byl i před věky již za něj kles'!
Za volnost lidskou v nás kdys rozekvetla ! —
dnes stojí Čech, jak druhdy za ni stál:
ta myšlénka, která nás ve hrob smetla,
zas k slávě vznese nás — jen dál, jen dál !
~
Jen dál! Čas nový nové chce mít činy,
den nový vzešel k nové práci nám,
jeť sláva otcův krásný šperk pro syny —
však kdo chceš ctěn být, dobuď cti si sám !
Kde přítomnost jak dítě pozastesklá,
vše dávná sláva, byť v ní démant hrál,
je za korábem jenom brázda lesklá –
napněte lana — vzhůru plachty — dál !
~
Pryč se vzdechy, již umlkněte, rety,
že přízeň doby není jasna tak !
což růže neodvírá svoje květy,
když mezi ní a sluncem rozstřen mrak ?
Pryč s klímotem již u kormidla lodi:
kdo chvíli stál, již stojí opodál,
den žádný dvakráte se nenarodí,
čin dvakrát nezraje — jen dál, jen dál !
~
Nám slunce jako jiným skráně zdobí,
nám po noci jak jiným vzchází den,
jsme jako jiní syny velké doby, —
ta žádá však si celých mužů jen !
Pojď sem, pojď sem, ty milounký náš hosti,
by truchlý rej náš plesem zas se zdál,
ty zlatá naděj, smavá troufalosti,
nes prapor náš, my s jásotem jdem dál !
~
My nevíme, co budoucnost nám chová —
však ještě žije českých bitev bůh,
a pro vítězství veliká a nová
je dosud širý dost ten český luh !
A chce-li bůh snad dát kdys nové seče —
nám stačí hlas husitský na chorál,
dost v zemi železa na dobré meče,
i v krvi železo — jen dál, jen dál !
~
Ach hleďme pilně ke korábu svému,
jsme jeho planky, hřeb jsme svěrný v něm,
a věrně, toužně přilneme-li k němu,
zas šťastna záhy bude Česká zem !
Však byť měl Čech již všechno ve svém klínu,
čeho si v nejbujnějších snech svých ždál —
to lidské moře nezná odpočinu,
Ty též ho neznej, stále měj se k činu,
dál, Národe náš drahý, věčně dál !
Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci