MRAVENEC LESNÍ UKOLEBAVKA

ZÁHOŘOVO LOŽE

I

Šedivé mlhy nad lesem plynou,

jako duchové vlekouce se řadem;

jeřáb ulétá v krajinu jinou —

pusto a nevlídno ladem i sadem.

Vítr od západu studeně věje,

a přižloutlé listí tichou píseň pěje.

Známátě to píseň; pokaždéť v jeseni

listové na dubě šepcí ji znova:

ale málokdo pochopuje slova,

a kdo pochopí, do smíchu mu není.

~

Poutnice neznámý v hábitě šerém,

s tím křížem v ruce na dlouhé holi,

a s tím růžencem — kdo jsi ty koli,

kam se ubíráš nyní pod večerem?

kam tak pospícháš? tvá noha bosa,

a jeseň chladná — studená rosa:

zůstaň zde u nás, jsmeť dobří lidi,

dobréhoť hosta každý rád vidí. —

~

Poutníče milý! — než tys ještě mladý,

ještě vous tobě nepokrývá brady,

a tvoje líce jako pěkné panny —

ale což tak bledé a smutně zvadlé,

a tvoje oči v důlky zapadlé!

Snad je ve tvém srdci žel pochovaný?

snad že neštěstí tvé tělo svíží

lety šedivými dolů к zemi níží?

~

Mládenče pěkný! nechoď za noci,

možné-li, budem rádi ku pomoci,

a při nejmenším snad potěšíme.

Jen nepomíjej, pojď, pohov tělu:

neníť bez léku nižádného želu,

a mocný balzám v důvěře dříme. —

~

Nic neslyší, neví, aniž oko zvedne,

neníť ho možné ze snův vytrhnouti!

a tam již zachází v chrastině jedné:

pán bůh ho posilň na jeho pouti!

II

Daleké pole, široké pole,

předlouhá cesta přes to pole běží,

a podlé cesty pahorek leží,

a dřevo štíhlé stojí na vrchole:

štíhláť to jedlice — však beze snětí,

jen malá příčka svrchu přidělána,

a na té příčce přibitý viděti

rozpjatý obraz Krista pána.

Hlavu krvavou vpravo nakloňuje,

ruce probité roztahuje v šíři:

v dvě světa strany jimi ukazuje,

v dvě strany protivné, jakož cesta míří:

pravou na východ, kdež se světlo rodí,

levou na západ, kdež noc vojevodí.

Tam na východě nebeská je brána,

tam u věčném ráji bydlí boží svatí;

a kdo dobře činí, čáka jemu dána,

že se tam s nimi též bude radovati.

Ale na západě jsou pekelná vrata,

tam plane mořem síra i smola,

tam pletou ďáblové, zlá rota proklatá,

zlořečené duše v ohnivá kola.

Vpravo, Kriste pane! tam dej nám dospěti,

však od levice vysvoboď své děti!

~

Tu na tom pahorku leže na kolenou

náš mladý poutník v ranním světla kmitu,

okolo kříže ruku otočenou,

vroucně objímá dřevo beze citu.

Brzy cos šepce, slzy roně z oka,

brzy zas vzdychá — těžce, zhluboka. —

~

Takto se loučí od své drahé panny

mládenec milý v poslední době,

ubíraje se v cizí světa strany,

aniž pak věda, sejdou-li

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

MRAVENČNÍ UKOLÉBAVKA (ZDENĚK SVĚRÁK A JAROSLAV UHLÍŘ)

Slunce šlo spát za hromádkou klád,

na nebi hvězdy klíčí,

už nepracuj mravenečku můj,

schovej se do jehličí.

Máš nožičky uběhané,

den byl tak těžký,

pojď, lůžko máš odestlané

v plátku od macešky.

Spinká a sní mravenec lesní

v hromádce u kapradí,

nespinká sám, s maminkou je tam,

tykadlama ho hladí.

Máš nožičky uběhané,

den byl tak těžký,

pojď, lůžko máš odestlané

v plátku od macešky.

Zdroj: článek Ukolébavky

Pan lesní

J. V Sládek

Náš pan lesní z pod Bukova

jako sosna stará,

zimou celá posněžená,

statná jako z jara.

~

Náš pan lesní z pod Bukova

tak se pyšně nese,

jako by byl králem světa,

jak byl králem v lese.

~

S pány mluví po německu,

— ne tak zrovna hezky, —

potom zhurta mezi vousy

zakleje si česky.

~

Na štíru byl se sedláky,

ale co je pravda,

na zdar staré české krvi

dupne si a zavdá.

~

Česky též se rozehřeje,

když je svatba, křtiny,

posléz, už tak před půlnocí,

vpadne do latiny.

~

Myšlénky mu potom skáčou

jak ušáci v leči; —

nesměl nikdo do revíru,

nesmí nikdo k řeči !

~

Když pan hrabě, — s dovolením, —

býval ještě děcko,

vrchní, škodná... nu, pan lesní

vysekal to všecko !

Jen svým lesům neublížil,

— sotva teď kdo věří; —

celé panství nevynese,

on co odveď zvěří !

~

Mnohou laňku, — s dovolením —

též vzal na svou mušku,

teď už dávno na parohy

pověsil tu pušku.

~

S celým světem na potkání

staré srdce dělí,

však po mladé koroptvičce

ještě okem střelí.

Zdroj: článek Básničky k recitaci

Příslovce od písmene B

Babsky – lidově, domácky, zbaběle, slabošsky

PŘÍKLAD: Babsky utekl, když se lekl.

Babičkovsky – přístup babičky

PŘÍKLAD: Když se oblékla do starého oblečení, vypadala velmi babičkovsky.

Babravě – neobratně, zdlouhavě se zabývat něčím, piplavě, namáhavě, pracně, nimravě

PŘÍKLAD: Babravě se dal do práce.

Baculatě – kulaťoučké, boubelaté, buclatě,

PŘÍKLAD: Jeho ručičky vypadaly na fotkách velmi baculatě.

Bačovsky – ovčácky

PŘÍKLAD: Na masopust se oblékl bačovsky.

Badatelsky – kdo bádá, konající vědní výzkum

PŘÍKLAD: Badatelsky se dal do hledání příčin problému.

Bahnitě – plně bahna, připomínající bahno

PŘÍKLAD: Bahnitě mokrá půda se pod kroky lidí propadala.

Bachratě – tlustě, břichatě, mající kulaté tvary

PŘÍKLAD: Polštáře na posteli vypadaly po ustlání bachratě.

Bájně – myticky

PŘÍKLAD: Bájně známá místa se nacházela na území Řecka.

Báječně – překrásně, nádherně, velkolepě, znamenitě

PŘÍKLAD: Na dovolené se měla celá rodina báječně.

Bakalářsky – nižší hodnost na univerzitách

PŘÍKLAD: Bakalářsky ukončené studium zajišťuje bakalářský titul

Bakelitově – plastově

PŘÍKLAD: Stará auta vypadala velmi bakelitově.

Bakteriálně – jednobuněčně

PŘÍKLAD: Bakteriálně enzymatické přípravky se prodávají v mnoha obchodech.

Baladicky – (balada = kratší chmurná slovesná báseň) chmurně, ponuře

PŘÍKLAD: Baladicky laděná báseň byla oceněná širokou veřejností.

Balisticky – podle nauky o pohybu vržených těles

PŘÍKLAD: Balisticky přesná střela skončila mimo terč.

Balzámově – vonná pryskyřice cizokrajných dřevin, léčivá mast, utišující prostředek

PŘÍKLAD: Šampón na vlasy působil i balzámově. Maminčina ukolébavka působila na malé děti balzámově.

Balzámovaně – konzervované balzámem

PŘÍKLAD: Tělo v hrobce vypadalo (na)balzámovaně.

Banálně – všedně, triviálně, otřele,

PŘÍKLAD: Banálně jednoduchý příklad vyřešily děti během chviličky. Banálně jednoduchá operace se náhle zvrtla.

Banánově – v souvislosti s banány (chutnající, vonící po banánech, tvarem připomínající banán)

PŘÍKLAD: Banánově lahodná zmrzlina sklidila u dětí úspěch.

Baňatě - připomínající báň

PŘÍKLAD: Spolužákův nos vypadal zepředu dost baňatě.

Barbarsky - nevzdělaně, surově, hrubě, zaostale,

PŘÍKLAD: Barbarsky vychované děti neměly šanci na lepší život.

Barevně – v barvách, podle barev

PŘÍKLAD: Barevně uspořádané ponožky ležely v maminčině šuplíku.

Bariérově – s bariérami, zábradlím

PŘÍKLAD: Bariérově uspořádaná škola byla pro handicapované žáky nepřístupná.

Barmsky – v barmském jazyce

PŘÍKLAD: Barmsky se dorozumíte hlavně v Barmě.

Barokně – v uměleckém slohu 16 – 18. století

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Příslovce podle abecedy

Ferda mravenec

napsal Zdeněk Rýdl
(5 slok, vtipná báseň pro děti od Zdeňka Rýdla)

Vyrazil si Ferda přes cestu,

má on tam za cestou nevěstu !

~

Šel si po přechodě, no, hloupej fór,

že nezmáčkl si trouba semafor !

~

Na červenou po přechodě, to se přece nedělá,

že jel zrovna parniválec, nevěsta to viděla !

~

Tykadélka rázem zvadla, Ouha, smutná novina,

královnu hned zavolali, teď pláče celá rodina.

~

V mraveništi rázem světlo, video už skončilo,

školili je dopraváci a dětem se to líbilo !

Zdroj: článek Texty básní k recitaci 5 slok

UKOLÉBAVKA

Jaromír Nohavica

Den už se zešeřil,

už jste si dost užili,

tak hajdy do peřin,

a ne abyste tam moc řádili.

Zítra je taky den,

slunko mi to dneska slíbilo,

přejte si hezký sen,

a kéž by se vám to splnilo.

Na na na na na na

aby hůř nebylo,

to by nám stačilo.

Hajduly dajduly,

aby víčka sklapnuly.

Hajduly dajdy,

každý svou peřinu najdi.

Hajajajajajajaja,

Kuba, Lenka, máma a já.

Zítra dřív než slunce začne hřát,

dobrou noc a spát.

V noci někdy chodí strach,

a srdce náhle dělá buch buchy.

Nebojte, já spím na dosah,

když mě zavoláte, zbiju zlé duchy.

Zítra je taky den,

slunko mi to dneska slíbilo,

přejte si hezký sen,

a kéž by vám to splnilo.

Aby hůř nebylo,

to by nám stačilo.

Hajduly dajduly,

aby víčka sklapnuly.

Hajduly dajdy,

každý svou peřinu najdi.

Hajajajajajajaja,

Kuba, Lenka, máma a já.

Zítra dřív než slunce začne hřát,

dobrou noc a spát.

Zdroj: článek Ukolébavky

Ukolébavka

Josef Václav Sládek

Hajej, nynej, duško malá,

co jsem měla, jsem ti dala,

abys usnul syt;

že to málo, ví tvá máti,

ale ona sama spáti

musí s hladem jít.

~

Drž se jich, těch prsů chudých,

s tvojí matky očí rudých

divný mok tam stek'; —

ne, nech být! — tam není mléka,

a ta slza, co tam stéká,

jest jak peluněk.

~

Usmíváš se, jedináčku ?

malý, drobný, chorý ptáčku,

ty znáš také ples ?

a tvá matka odhání tě ? —

— směj se, směj, vždyťs také dítě

jako jiné kdes !

~

Tílko máš tak útlé,

bílé a ty oči roztomilé

jak u dětí všech —

jenom líčka máš tak bledá

a mně ani spáti nedá

ten tvůj těžký dech.

~

Od rána až do večera

těším se, jak matka která,

jen tvůj na úsměv;

od rána až do večera —

a ta dílna je tak šerá,

a ta mzda je krev !

~

A jak hučí, rvou se stroje,

myslím na tě, děcko moje,

až mne pojme mráz:

že, jak tvou to matku drtí,

tebe též až nadosmrti

bude rvát to zas. —

~

A jak hřmí a rvou se stroje,

myslím na tě, děcko moje,

do budoucích dob —

myslím, Bůh že bude s náma,

potom zas, — co, — nevím sama,

— že je lepší hrob.

Zdroj: článek Ukolébavky

BLÁZNOVA UKOLÉBAVKA

Máš, má ovečko, dávno spát, i píseň ptáků končí.

Kvůli nám přestal vítr vát, jen můra zírá zvenčí.

Já znám její zášť, tak vyhledej skrýš

zas má bílej plášť a v okně je mříž.

Máš, má ovečko, dávno spát

a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát.

Vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát

jestli ty v mých představách už mizíš.

Máš, má ovečko, dávno spát, dnes máme půlnoc temnou.

Ráno budou nám bláznům lhát, že ráda snídáš se mnou.

Proč měl bych jim lhát, že jsem tady sám,

když Tebe mám rád, když Tebe tu mám.

Máš, má ovečko, dávno spát a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát.

Vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát, jestli ty v mých představách už mizíš.

Máš, má ovečko, dávno spát a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát.

Vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát, jestli ty v mých představách už mizíš.

Zdroj: článek Ukolébavky

Básně ze sbírky Maminka

• U okna
• Večerní píseň
• Vlaky
• Maminčina kytice
• Ukolébavka
• Píseň
• První dopis mamince
• Nádraží
• Mlýnek na kávu
• Pavučina
• Hra v kuličky
• Všední den
• Večer na pavlači
• Tatínkova dýmka
• Petrolejová lampa
• Nůž
• Cukrářský krám
• Motýli
• Karlův Týn
• Růže pro slečnu učitelku
• Skleněný džbán
• Okarína
• Dědečkův pohřeb
• Hálkův domek
• Slečna ze čtvrtého
• Housle
• Vějíř
• Maminčino zrcátko
• Kytička fialek
• Prstýnek po mamince
• Krabice na čaj
• Píseň
• Hrdličky
• Domov

V další části tohoto článku uvádíme výběr básní k recitaci ze sbírky Maminka. Básně z této sbírky jsou ale vhodné spíše pro starší a zkušenější děti.

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta

Ukolébavka vánoční

Jan Neruda
(4 sloky básně k recitaci pro děti)

Spi, Jezulátko, spi!

Zas chudých lidí chudé dítě

jen do jesliček uloží Tě —

ach, kolikrát už lidstvu dáno

a Jidáši vždy zaprodáno,

spi, Jezulátko, spi !

~

Spi, Jezulátko, spi !

Spi sladce na tom seně holém,

my dech tajíme všichni kolem,

vždyť Tobě, věčné pravdy synku,

je také třeba odpočinku,

spi, Jezulátko, spi !

~

Spi, Jezulátko, spi !

a nabeř v spánku nové síly,

máš konat ještě mnohou míli:

té cesty lidstva ku spasení,

té ještě dlouho konec není —

spi, Jezulátko, spi !

~

Spi, Jezulátko, spi !

Za Tvé o bratřích naučení

svět vezme Tě zas do mučení,

a než se lidstva pouta zdrtí,

je třeba ještě velkých smrtí —

spi, Jezulátko, spi !

Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci

POKLAD

I

Na pahorku mezi buky

kostelíček s věží nízkou;

s věže pak slyšeli zvuky

hájem a sousední vískou.

Není zvuk to zvonka jemný,

tratící se v blízké stráně:

dřevatě to rachot temný,

zvoucí lid do chrámu páně.

~

A tu z vísky к boží slávě

vzhůru běží zástup hojný:

veský lid to bohabojný,

a dnes velký pátek právě.

~

V chrámě truchlo: holé stěny;

oltář černá rouška kryje,

na roušce kříž upevněný;

v kůru zpívají pašije.

~

A hle! co se bělá v lese,

v černém lese za potokem?

Nějaká to veská žena,

ana v náručí cos nese.

I jde rychlým žena krokem,

svátečně jsouc oblečena,

tam tou strání za potokem -

pacholátko malé nese.

Běží žena, dolů běží,

pospíchá do chrámu páně:

tuť na blízku lesní stráně

kostel na pahorku leží.

A v úvale ku potoku

náhle ubystřuje kroků;

neb jak větřík volně věje,

z kostela slyšeti pění:

v kůru tam se právě pěje

Krista pána umučení.

Běží, běží podlé skály:

„Co to? mám-li věřit oku?

což mě moje smysly šálí?“

Stane, ohlíží se kolem —

rychle kroky zpět obrací,

stane zase, zas se vrací —

„Tam ten les, a zde ty klesty,

tamto vede cesta polem —

vždyť jsem nezbloudila s cesty!

Bože, co se se mnou děje!

což zde nejsem u kamena?

jaká se tu stala změna!“

Zase stojí, zase spěje,

celá jsoucí udivena,

oči rukou si protírá,

o krok blíže se ubírá:

„Bože, jaká to tu změna!“

~

Tu, kde z divokého klestu,

od kostela tři sta kroků,

veliký čněl kámen v cestu,

co se nyní jeví oku?

Jeví se tu ženě, jeví

vchodem vršek otevřený —

vysvětliti sobě neví —

kámen v cestu postavený,

postavená celá skála,

jak by od věků zde stála.

Jeví se tu, jeví ženě

chodba pod zemí, eo síně

vyklenutá ve křemeně;

a tam, klenba kde se tratí,

ve tmavém pahorku klíně,

jakýs plamen znamenati.

I hoří to jasnoběle,

jako v noci svit měsíčka;

i zaplává rudoskvěle,

jak by západ to sluníčka.

~

I vidouc to žena žasne,

a ke vchodu až pokročí,

a zastíníc dlaní oči,

hledí v ono místo jasné.

„Bože, jak se to tam svítí!“

Oči rukou si protírá,

o krok blíže se ubírá:

„Jak se to tam divně svítí!

což to asi může býti?“

Dále jíti však se bojí,

hledíc tam a venku stojí.

~

A co váhá, a co stojí,

v klenbu patříc neustále, '

mizí bázeň za pohledem,

zvědavost ji pudí předem,

a žena se béře dále.

Krok za krokem — a vždy dále

mocně ji to jíti pudí;

kro

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Obsah pověstí

Staré pověsti české

O Čechovi

Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

O Krokovi a jeho dcerách

Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Staré pověsti české

Smuteční projev pro maminku

Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,

Život každého z nás provází velké množství ztrát. Člověk během svého žití ztrácí řadu předmětů i iluzí, stejně tak jeho existenci na tomto světě provází i těžší ztráty, jako jsou ztráty milovaných osob a přátel. A nás tu dnes spojuje právě smutek nad ztrátou jedné nám všem blízké osoby, která nás opustila náhle a bez varování. Ztráta této obětavé ženy Barbory Strakové je těžká nejen pro nás, její milovanou rodinu, ale i pro Vás, její přátelé, známé i kolegy. Její náhlý skon zasadil těžkou ránu do našich životů a my se z ní společně musíme vzpamatovat. Nesmíme truchlit, má maminka by si to nepřála, nechtěla by vidět smutek ve tváři nikoho z nás, vždyť i za svého života se nám v těžkých chvílích snažila vyloudit alespoň malý úsměv na tváři. Říkávala, že i malý úsměv je vstupní branou na cestu radosti. A i její poslední okamžiky na tomto světě byly plné přání, abychom po této cestě společně kráčeli s milou vzpomínkou na ni, na ženu, která do posledního okamžiku nemyslela na sebe, ale jen a pouze na své blízké. Její ztráta nás bolí, ale radujeme se z toho, že jsme dostali šanci těšit se z maminčiny přítomnosti a z její lásky, kterou šířila mezi své blízké po celý svůj život. Dovolte mi, abych se s Vámi jménem naší zarmoucené rodiny podělila o to, kým pro nás má maminka Barbora Straková byla.

Má milovaná maminka se v létě roku 1970 narodila na severu Čech mladému hajnému a jeho ženě. Stala se jejich nejstarší dcerou, která jim v průběhu let pomáhala vychovávat další tři děti, samé chlapce. Prostředí, v němž vyrůstala, ji velmi ovlivnilo, stejně jako otec, který jí učil vše, co znal a co tolik miloval. Už jako malé dítě se naučila rozpoznat hlasy ptáků a podle stop lehce poznala, které zvířátko se prohánělo lesními houštinami. Vždy otci pomáhala starat se o řadu lesních zvířátek, která kvůli svým nemocem skončila u domu hajného. Stejně tak ho každý víkend doprovázela na jeho lesních toulkách a návštěvách blízkých i dalekých krmelců, u kterých společně pozorovali krmící se zvěř. Jejich společné chvíle v lesích pro ni byly vším, naučila se les a jeho obyvatele velmi milovat, i proto v ní ticho v temných lesích nikdy nevzbuzovalo strach jako v mnohých z nás, ale vždy jen krásné vzpomínky, pocit domova a blízkosti milovaného otce. I jeho vlivem se rozhodla pro studium veteriny, přestože jí řada lidí odrazovala a místo těžkého studia jí doporučovala usadit se a starat se o děti. Přestože studium bylo velmi náročné, maminka se nevzdávala a usilovně bojovala. Má maminka se ale ve svých cílech n

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Vzory smutečního projevu

Podstatná jména začínají na písmeno "K"

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na písmeno k