NESLABICNE PREDPONY je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Předpony slabičné a neslabičné patří mezi základní učivo českého pravopisu, které ovlivňuje význam slov i jejich správné psaní. Mnoho žáků si tyto dvě skupiny předpon plete, protože rozdíly nejsou na první pohled patrné, a přitom mohou měnit význam slova nebo pomoci odhalit chybný pravopis.
Neslabičné předpony neobsahují samohlásku a netvoří samostatnou slabiku. Často vyjadřují změnu významu nebo stupňování.
Pravopis neslabičných předpon bývá náročný především proto, že z- a s- mají různé významy a mohou měnit znění podle výslovnosti.
Zdroj: článek Předpony slabičné a neslabičné
Předpony (prefixy) jsou části slova připojované před kořen. V češtině dělíme předpony na slabičné a neslabičné. Rozdíl mezi nimi souvisí především s tím, zda obsahují samohlásku a tvoří slabiku.
Zdroj: článek Předpony slabičné a neslabičné
Zdroj: článek Předpony slabičné a neslabičné
Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA PŘEDLOŽKY A PŘEDPONY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel KrálovskáKachna.
Bylo to moc zábavné a chytré
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Cvičení na předložky a předpony
Předpona je součást slova a píše se dohromady. Předložka stojí před samostatným slovem.
Ano, jejich znalost je základem pravopisu a usnadní pochopení významů slov.
Ne vždy. U předpon s-/z- může výslovnost pomoci, ale důležitější je význam slovesa.
Čeština zachovává původní tvary předpon, i když se výslovnost může zjednodušovat.
Zdroj: článek Předpony slabičné a neslabičné
Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA PŘEDLOŽKY A PŘEDPONY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Matyáš Vintr.
Docela mi to pomohlo, protože v Pondělí mám prověrku z Češtiny.
Děkuji, Vintr
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Cvičení na předložky a předpony
Předložky se dělí podle původu na vlastní (= primární) a nevlastní (= sekundární).
Předložky vlastní jsou slova, která jsou jen předložkami, nejsou tedy nikdy nositeli významu. Primární předložky mohou být neslabičné a slabičné. Neslabičné jsou ty předložky, které jsou tvořeny jen jedním písmenem (souhláskou). V češtině se obvykle k takovýmto neslabičným předložkám vytváří druhá slabičná varianta, která je vokalizovaná (přidaly se samohlásky –e; -u). Například z neslabičné předložky „s“ se vytvoří slabičná předložka „se“. Vokalizace neslabičných předložek ale není vždy nutná, například „s otcem“, v jiných případech ale ulehčuje výslovnost a srozumitelnost (například „se psem“ je výraznější než „s psem“).
Již žáci na prvním stupni se učí, že některé předložky se nepíší na konec řádku – patří sem všechny neslabičné předložky (k, s, v, z), ale i jednopísmenné slabičné předložky (o, u). V textových dokumentech na počítači se tyto předložky obvykle spojí se slovem nezlomitelnou mezerou (v textových dokumentech zvaná také jako pevná mezera), a tím si pisatel zajistí, že tato předložka bude vždy stát na stejném řádku jako podstatné jméno (nebo zájmeno, číslovka), k němuž patří.
Naopak předložky nevlastní mohou být i jiným slovním druhem a souvisí vždy na konkrétním použití daného slova. Například: kolem, díky, blízko.
Nevlastní předložky mohly vzniknout z příslovcí (skrz), z příslovcí, které byly dříve podstatnými jmény (navrch), z podstatných jmen (zásluhou), ze sloves (počínaje), od zájmen (co do), případně jako spřežka dvou předložek (zpod).
Ukázka:
Kolem – Podstatné jméno – Jel s kolem na výlet.
Příslovce – Jel jen tak kolem.
Předložka – Jel kolem řeky.
Díky - Podstatné jméno - Vzdal jim velké díky.
Předložka – Díky tobě večer neusnu.
Blízko – Příslovce – Stál moc blízko.
Předložka – Ubytoval se blízko nás.
Zdroj: článek Předložky
Slabičné předpony obsahují samohlásku, a proto tvoří slabiku. Při psaní je potřebné jejich tvary odlišovat hlavně od předložek (např. vy vs. v, na vs. n).
Pozor na záměnu s předložkami: šly jsme do školy × dostaly jsme dárek
Zdroj: článek Předpony slabičné a neslabičné
Určitým problémem mohou být dvojice slov, jejichž význam rozlišuje jen předpona. Snadněji se rozlišují ta slova, jejich význam je od sebe značně vzdálen, případně je zcela jiný. V takových případech je někdy snadně rozlišit předpony již podle výslovnosti.
Mezi takové dvojice slov patří:
Větší komplikací jsou ale dvojice, která se liší významem a pravopisem, ale výslovnost je u obou slov stejná.
Mezi takové dvojice slov patří:
Největším problémem u těchto dvojic slov jsou ta slova, která jsou sice rozlišena významem, ten ale není příliš zřetelný. Zpravidla u těchto dvojic platí, že jedno slovo je používáno méně, má často lidový, knižní nebo zastarávající ráz. V jiných případech předpony s- nebo z- jen nepatrně pozměňují nebo mírně mění odstín významu základního slovesa, kdy předpona s- může slovesu přidávat odstín významu dohromady, trochu a předpona z- naopak může u slovesa vyjádřit jeho dokonavost.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Předpony s z
Pokud se jedná o část slova, která mění jeho význam a nedává smysl samostatně, je to předpona.
Pokud slovo stojí před podstatným jménem nebo zájmenem a určuje pád, je to předložka.
Ano, často to funguje – např. pře-psat → psat (dává smysl), takže jde o předponu.
Protože existují jak předpony (s-, z-, vz-), tak stejné předložky. Použití závisí na významu a stavbě věty.
Ano, např. „pře-“, „ne-“, „proti-“ nebo „pod-“.
Zdroj: článek Jak vysvětlit předpony a předložky
Zdroj: článek Jak vysvětlit předpony a předložky
Zdroj: článek Slabičná a neslabičná předpona
Zdroj: článek Předpony slabičné a neslabičné
Předpony a předložky si jsou na první pohled podobné, ale v české gramatice mají odlišnou funkci, postavení i pravopis. Správné pochopení rozdílu pomáhá žákům vyhnout se běžným chybám, zejména při psaní s / z, vz- / vs-, nebo při rozlišení slovních druhů.
Zdroj: článek Jak vysvětlit předpony a předložky
Neslabičná předpona je taková, která netvoří samostatnou slabiku, typicky proto, že:
Zdroj: článek Slabičná a neslabičná předpona
Pokud obsahuje samohlásku (a, e, i, o, u, y), je téměř vždy slabičná.
Minimálně. Předpony s jednou souhláskou jsou vždy neslabičné.
Ano, má samohlásku → tvoří slabiku.
Ano. Tvoří se slabikou kořene (např. sma-za-t), ale sama o sobě slabiku netvoří.
Ano, pokud existují dvě různá slova: např. „vybrat“ (slabičná předpona „vy-“ – vzít si) × „vbrat“ (neslabičná „v-“ – archaické, do sebe pojmout).
Ano. Slabičnost se určuje právě podle výslovnosti a slabikování.
Zdroj: článek Slabičná a neslabičná předpona
Zdroj: článek Předpony slabičné a neslabičné
Shnilé brambory, slavnostní shromáždění, smíchat barvy, schránka důvěry, spřátelil se s mými známými, shodil tašku ze schodů, sjízdná sjezdovka, setřít podlahu, sbalit si kufr, zblednul strachy, ztichlá třída, ztvrdlý chleba, zchudlý šlechtic, zežloutlý list, zesmutnělá princezna, zesláblý kůň, zkřehlý zimou, zkrátit kalhoty, zmínka v knize, obzor ztemněl, kocour se stočil do klubíčka, strávil prázdniny, stravitelné jídlo, sestup z věže dolů, stáhnul kalhoty, svolal poradu, svalil se dolů, sjel dolů, řeky splynuly, zestárlý král, pěvecký sbor, sběr papíru, svěsil hlavu, svézt se stopem, sežehl si vlasy, shon lidí, zkumavka, sklopené oči, sklouzl po banánu, skládání písní, zvážnělý výraz, zfilmovaná pohádka, ztloustlá modelka
Sběh lidí, vojenský zběh, skreslit čáry dohromady, zkreslit fakta, zkopal psa, skopal míč ze schodů, skropil šátek slzami, zkropil na louce prádlo, smazal tabuli, zmazal si kalhoty, změna počasí, směna peněz, zmáčel si kalhoty, smáčel rty ve vodě, zmotal úkol, smotal klubíčko, zmrskal koně bičem, po praní se svetr smrskl, shlédl z věže na turisty, zhlédl nové divadelní představení, zjednal pořádek, sjednal si schůzku, zbil spolužáka, sbil poličku, zedřen námahou, sedřená kůže, svolal schůzi, zvolal hurá, zvolili předsedu, svolili s výletem
Zdroj: článek Předpony s z