ODBÍT PŮLNOC je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Vyjmenovaná slova jsou slova, v jejichž kořenech, případně předponě (vy-, vý-), se píše po obojetných souhláskách tvrdé Y, tedy y nebo ý. Toto y nebo ý se pak píše i ve slovech odvozených. Výjimku mohou tvořit příjmení a po obojetných souhláskách se někdy píše y nebo ý také v názvech a křestních jménech. Seznam vyjmenovaných slov se může v různých učebnicích a dalších materiálech lišit, někde jsou uváděny jen vybrané názvy a vybraná křestní jména.
Odbýt a odbít
Se slovem odbít se nejčastěji setkáme ve spojení s hodinami. Pokud nám hodiny oznamují údery čas, jedná se o sloveso odbít s měkkým I. Odbít použijeme ale také v případě, že něco odpálíme (například rukou míč).
Příklady:
Hráč může míč odbít pouze rukou.
Hodiny odbily půlnoc.
Odbýt s tvrdým Y znamená, že něco uděláme ledabyle, odflákneme to. Odbýt také můžeme žádost nebo prosbu, a to pokud ji odmítneme.
Příklady:
Odbyla mě, že nemá čas.
Neodbývej domácí úkoly.
Zdroj: článek Výjimky ve vyjmenovaných slovech
ŠTĚDRÝ DEN
I
Tma jako v hrobě, mráz v okna duje,
v světnici teplo u kamen;
v krbu se svítí, stará podřimuje,
děvčata předou měkký len.
~
„Toč se a vrč, můj kolovrátku!
ejhle adventu již na krátku,
a blízko, blizoučko štědrý den!
~
Mílotě děvčeti přísti, mílo
za smutných zimních večerů;
neb nebude darmo její dílo,
tu pevnou chová důvěru.
~
I přijde mládenec za pilnou pannou,
řekne: Pojď za mne, dívko má!
budiž ty mi ženkou milovanou,
věrným ti mužem budu já.
~
Já tobě mužem, ty mně ženkou,
dej ruku, děvče rozmilé! —
A dívka, co předla přízi tenkou,
svatební šije košile.
~
Toč se a vrč, můj kolovrátku!
však jest adventu již na krátku,
a přede dveřmi štědrý den!“
II
Hoj, ty štědrý večere,
ty tajemný svátku!
cože komu dobrého
neseš na památku?
~
Hospodáři štědrovku,
kravám po výslužce;
kohoutovi česneku,
hrachu jeho družce.
~
Ovocnému stromoví
od večeře kosti,
a zlatoušky na stěnu
tomu, kdo se postí.
~
Hoj, já mladá dívčina,
srdce nezadané:
mně na mysli jiného,
jiného cos tane.
~
Pod lesem, ach pod lesem,
na tom panském stavě,
stojí vrby stařeny,
sníh na šedé hlavě.
~
Jedna vrba hrbatá
tajně dolů kývá,
kde se modré jezero
pod ledem ukrývá.
~
Tu prý dívce v půlnoci,
při luně pochodni,
souzený se zjeví hoch
ve hladině vodní.
~
Hoj, mne půlnoc neleká,
ani liché Vědy:
půjdu, vezmu sekeru,
prosekám ty ledy.
~
I nahlédnu v jezero
hluboko — hluboko,
milému se podívám
pevně okem v oko.
III
Marie, Hana, dvě jména milá,
panny jak jarní růže květ:
která by z obou milejší byla,
nikdo nemůže rozumět.
~
Jestliže jedna promluví k hochu,
do ohně by ji к vůli šel;
pakli se druhá usměje trochu —
na první zas by zapomněl! —
~
Nastala půlnoc. Po nebi šíře
sbor vysypal se hvězdiček,
jako ovečky okolo pastýře,
a pastýř jasný měsíček.
~
Nastala půlnoc, všech nocí máti,
půlnoc po štědrém večeru:
na mladém, sněhu svěží stopu znáti
ode vsi přímo k jezeru.
~
Ta jedna klečí, nad vodou líčko;
ta druhá stojí podlé ní:
„Hano, Haničko, zlaté srdíčko!
jaké tam vidíš vidění?“
~
„ „Ach vidím domek — ale jen v šeře —
jako co Václav ostává —
však již se jasní — ach, vidím dvéře,
ve dveřích mužská postava!
~
Na těle kabát zeleni temné,
klobouk na stranu — znám jej, znám!
na něm ta kytka, co dostal ode mne —
můj milý bože! Václav sám!!“ “
~
Na&
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady
Vyjmenovaná slova po b
být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Zbyněk, Zbyšek, Zbyslav, Přibyslav, Bydžov, Bylany, Bystřice, Byšice, Bystrc, Hrabyně, Byzhradec, Kobylisy aj.
Pozor: být (jsem), bít (tlouct), nabýt (získat), nabít (vsunout náboj do pušky, nebo natlouct), odbýt (ledabyle provést), odbít (odtlouci), dobýt (zmocnit se), dobít (baterii, nebo poraněnou zvěř), bidlo (tyč), bydlo (obydlí), býlí (plevel), bílý (barevný), bílí (natírá na bílo), černobýl, zlatobýl, abychom, kdybychom
Zdroj: článek Vyjmenovaná slova
Diktát 1
Sbírám byliny, abych si uvařil čaj. Dřevěný nábytek v našem příbytku působil útulně. Nebývalá nabídka nás potěšila. Kočí prásknul bičem a kobylka se dala do běhu. Chlapci zlobili a byli biti. Hodiny odbily půlnoc. Pobyt na venkově se nám líbil. Byl velmi vybíravý v jídle. Sklizeň obilí byla obrovská. Přibyslav přibil hřebík. V neobyčejných příbězích byly pohádkové bytosti. Vybízel bývalé spolužáky ke hře. Babička bydlí v Kobylisích. Obílená stěna se ukrývala za nábytkovou stěnou. Vojáci dobyli zbytky hradu. Nabitá puška mířila na rozzuřeného býka.
Zdroj: článek Diktáty na vyjmenovaná slova po b
BLÁZNOVA UKOLÉBAVKA
Máš, má ovečko, dávno spát, i píseň ptáků končí.
Kvůli nám přestal vítr vát, jen můra zírá zvenčí.
Já znám její zášť, tak vyhledej skrýš
zas má bílej plášť a v okně je mříž.
Máš, má ovečko, dávno spát
a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát.
Vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát
jestli ty v mých představách už mizíš.
Máš, má ovečko, dávno spát, dnes máme půlnoc temnou.
Ráno budou nám bláznům lhát, že ráda snídáš se mnou.
Proč měl bych jim lhát, že jsem tady sám,
když Tebe mám rád, když Tebe tu mám.
Máš, má ovečko, dávno spát a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát.
Vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát, jestli ty v mých představách už mizíš.
Máš, má ovečko, dávno spát a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát.
Vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát, jestli ty v mých představách už mizíš.
Zdroj: článek Ukolébavky
Rytířův duch
Jana Ruthová
(3 sloky pro děti k recitaci)
Půlnoc bije v hradní věži,
sýček houká, chlup se ježí.
Vítr skučí, kvílí, duje:
Duch z obrazu vystupuje.
~
Nebohý rytíř zakletý,
za své činy byl prokletý.
Duch škobrtá po cimbuří,
vzdychá, heká, potom zuří:
„Nebaví mě hradem courat,
raději ho měli zbourat.
Přes tři sta let sem tam chodit...
Kdo mě přijde vysvobodit?“
~
Kohout třikrát zakokrhal,
měsíc na nebi se schoval -
Vytratil se duch,
zbyl po něm jen puch.
Zdroj: článek Vtipné básně k recitaci pro děti z 5. až 8. tříd ZŠ