OTCUV

Pravopis přídavných jmen přivlastňovacích

Největší problémy v pravopise dělají přídavná jména přivlastňovací podle vzoru otcův v množném čísle (otcovy / otcovi). Pokud se jedná o přivlastňovací přídavné jméno rodu mužského životného podle vzoru otcův, píše se v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například otcovi psi). Ve 4. pádě množného čísla je pak koncovka -y (například pro otcovy psy).

U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy stroje).

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Cvičení na přídavná jména

Přídavná jména přivlastňovací

Přídavná jména přivlastňovací se skloňují tedy podle vzorů otcův a matčin. Přivlastňovací přídavná jména se poznají podle toho, že se na ně ptáme otázkou: ČÍ JE TO?

Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru otcův:

Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru matčin:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Přídavná jména

1. Přídavné jméno „otcův“

Vyjadřuje přivlastnění mužské osobě – otec → otcův.

Skloňování podle rodu

Mužský rod neživotný / životný

Ženský rod

Střední rod

Zdroj: článek Skloňování otcův matčin

FAQ – nejčastější dotazy

Musím používat otcův/matčin, nebo jde použít i jeho/její?

Většinou lze použít obojí, ale význam se liší. Otčův pes zdůrazňuje konkrétní vztah k otci. Jeho pes může být kohokoli, koho jsme již zmínili.

Existují i další podobné vzory?

Ne, vzory „otcův“ a „matčin“ jsou v češtině pouze dva a jsou jedinečné.

Je tvar „matky pes“ správně?

Ne. Je nutné použít buď matčin pes, nebo opisné přivlastnění pes matky.

Dělají tyto vzory chyby i dospělí?

Ano, zejména tvary „matčině“, „matčinu“ a „otcovu“ bývají problematické i v dospělé populaci.

Zdroj: článek Vzory otcův matčin

Praktické tipy

• Pamatujte si, že tvar 1. pádu často určuje celý vzor – otcův/otcova/otcovo × matčin/matčina/matčino.
• Ve větách se vyplatí rozložit si konstrukci: „dům otce“ → „otcův dům“.
• U každého pádu ověřte rod – od toho se odvíjí koncovka.

Zdroj: článek Skloňování otcův matčin

1. Vzor „otcův“

Používáme, když něco patří otci. Má tvary pro rod mužský, ženský i střední.

Tvary rodu mužského (živ.)

• 1. p. otcův syn
• 2. p. otcova syna
• 3. p. otcovu synovi
• 4. p. otcova syna
• 7. p. otcovým synem

Tvary rodu ženského

• 1. p. otcova dcera
• 2. p. otcovy dcery
• 3. p. otcově dceři
• 4. p. otcovu dceru
• 7. p. otcovou dcerou

Tvary rodu středního

• 1. p. otcovo auto
• 2. p. otcova auta
• 4. p. otcovo auto
• 7. p. otcovým autem

Zdroj: článek Vzory otcův matčin

Skloňování přídavných jmen „otcův“ a „matčin“

Přivlastňovací přídavná jména se v češtině tvoří dvojím způsobem: přivlastňováním rodovým (otcův, matčin) a přivlastňováním pádovým (otcova kniha × kniha otce). Právě rodová přivlastňovací přídavná jména mají vlastní, poměrně jedinečné skloňování.

Zdroj: článek Skloňování otcův matčin

Vzory přídavných jmen přivlastňovacích: otcův a matčin

Přídavná jména otcův a matčin vyjadřují přivlastnění jedné konkrétní osobě – otci nebo matce. Nepleťme si je tedy s tvarově podobnými přivlastňovacími zájmeny (jeho, její, jejich). Tato dvě přídavná jména se v češtině skloňují podle vlastních vzorů.

Zdroj: článek Vzory otcův matčin

FAQ

Proč má „matčin“ tak neobvyklé tvary?

Vznikl ze staršího kmene „mateř-“ a postupně se hláskově měnil. Proto se objevuje střídání č/k.

Je správně „matčino kotě“ nebo „matčino kotěte“?

Obojí – první je 1. pád mn. čísla, druhý 2. pád jednotného čísla.

Mohu místo otcův/matčin použít pádové přivlastnění?

Ano – často je to stylisticky neutrálnější („dům otce“, „hračka matky“).

Dělají se chyby i u rodilých mluvčích?

Ano, jde o jedny z nejproblematičtějších tvarů v českém skloňování.

Zdroj: článek Skloňování otcův matčin

Co rozeznáváme

Rod u přídavných jmen je buď mužský, ženský nebo střední. Číslo je jednotné a množné. U přídavných jmen se určuje sedm pádů. Co se týká druhů přídavných jmen, rozlišují se přídavná jména tvrdá, měkká a přivlastňovací. Na tvrdá přídavná jména se ptáme otázkami Jaký? Který? a poznáme je pomocí jejich zakončení. U tvrdých přídavných jmen se totiž odlišují koncovky v závislosti na rodu podstatného jména. Na měkká přídavná jména se také ptáme Jaký? Který?, ale zakončení přídavného jména je ve všech rodech stejné. Na přídavná jména přivlastňovací se ptáme Čí? a jejich zakončení se také liší v závislosti na rodu podstatného jména.

Tvrdá přídavná jména se skloňují podle vzoru mladý (mladý muž, mladá žena, mladé dítě), měkká přídavná jména se skloňují podle vzoru jarní (jarní květ, jarní cibulka, jarní počasí), přivlastňovací přídavná jména se skloňují podle vzorů otcův (otcův pes, otcova žena, otcovo dítě) a matčin (matčin muž, matčina dcera, matčino dítě).

Zdroj: článek Cvičení na přídavná jména

Běžné chyby

• Záměna tvarů: *otcův* × *otcovu*, *matčině* × *matčinu*.
• Psaní podle špatného vzoru – tato adjektiva mají vlastní systém, nelze je srovnávat s „mladý“, „krásný“ apod.
• Zjednodušení kmenů (např. mylné *matkyn* místo správného *matčin*).

Zdroj: článek Skloňování otcův matčin

3. Nejčastější chyby

• Záměna za přivlastňovací zájmena: otcův pes × jeho pes.
• Psaní tvrdých koncovek u „matčin“: nesprávně matčyn, správně matčin.
• Zapomínání na změnu kořene: matka → matčin (nikoli „matkin“).

Zdroj: článek Vzory otcův matčin

FAQ – nejčastější otázky

Jak poznám rozdíl mezi tvrdým a měkkým přídavným jménem?

Tvrdá mají zakončení -ý, -á, -é, měkká mají vždy -í. Pozor na výjimky, například přídavná jména odvozená od zvířat.

Jak si zapamatovat koncovky přivlastňovacích přídavných jmen?

Otcův = přivlastnění muži, matčin = přivlastnění ženě. Pomáhá zapamatovat si dvojici otcův dům × matčina kniha.

Proč jsou koncovky přídavných jmen tak důležité?

Zajišťují gramatickou shodu ve větě. Nesprávná koncovka může změnit význam věty nebo působit jako stylistická chyba.

Která cvičení jsou nejlepší pro procvičení?

Doplňovačky, určování tvarů podle vzoru a oprava textu s chybami. Pravidelnost je klíčem k úspěchu.

Zdroj: článek Koncovky přídavných jmen cvičení k vytisknutí

3. Přivlastňovací přídavná jména

Tato přídavná jména vyjadřují vlastnictví a končí nejčastěji na -ův (mužský rod) nebo -in (ženský rod). Skloňují se podle zvláštních vzorů otcův a matčin.

• otcův dům → bez otcova domu
• matčina kniha → k matčině knize

Zdroj: článek Koncovky přídavných jmen cvičení k vytisknutí

FAQ – Často kladené otázky

Proč jsou přídavná jména přivlastňovací tak složitá?

Protože se jejich koncovky mění podle rodu, čísla i pádu podstatného jména.

Jak si zapamatovat rozdíl mezi otcovi a otcovy?

Pomáhá určit, zda jde o rod mužský životný v 1. pádě množného čísla, nebo o jiný pád.

Jsou online cvičení na přídavná jména účinná?

Ano, přídavná jména online cvičení umožňují okamžitou kontrolu správnosti.

Jak často procvičovat přídavná jména?

Ideální je krátké opakování několikrát týdně.

Pomohou diktáty zlepšit pravopis přídavných jmen?

Ano, diktáty na přídavná jména jsou velmi účinné pro upevnění pravidel.

Jaký vzor použít u přídavných jmen přivlastňovacích?

Nejčastěji se používají vzory otcův a matčin.

Co dělat, když si nejsem jistý koncovkou?

Zkus si slovo rozebrat podle pádu a rodu nebo ho nahradit jiným příkladem.

Jsou cvičení vhodná i pro samostudium?

Ano, pravopisná cvičení na přídavná jména jsou ideální i pro domácí přípravu.

Zdroj: článek Cvičení na přídavná jména

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

• vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
• skloňují se
• můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
• příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
• určujeme u nich:
• rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
• číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
• pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
• vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
• mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

• vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
• ptáme se na ně: jaký, který, čí
• skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
• mají tvar podle podstatných jmen
• můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
• příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
• určujeme u nich:
• pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
• druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
• vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
• přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
• rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• číslo (jednotné, množné)
• pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

• vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
• dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
• podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
• kolik? – základní: deset, několik
• kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
• kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
• kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
• větš

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Slovní druhy