Cvičení na podmět a přísudek
Určete podmět a jeho druhy:
Zdroj: článek Podmět
Téma
OZNAČENÍ NEVYJÁDŘENÉHO PODMĚTU
Podmět patří k úplným základům české větné skladby, přesto právě u něj vzniká překvapivě mnoho nejasností a chyb. Žáci i dospělí si často nejsou jisti, kdy je podmět ve větě skutečně vyjádřený, kdy ho musíme jen domýšlet a proč někdy vůbec není možné ho jednoznačně určit. V této doplňující části článku se proto zaměříme na praktické situace, problematická místa a typické chytáky, které se objevují při určování podmětu, při rozlišování jeho druhů i při shodě s přísudkem. Text je koncipován tak, aby pomohl jak při školní přípravě, tak při samostatném procvičování.
Příběh
Ve svém příspěvku URČENÍ PODMĚTU VE VĚTĚ S ČÍSLOVKOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Misařová.
Jak určit podmět ve větě Pět žáků přišlo pozdě. Deset dívek závod vzdalo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Misařová,
ve větách, které uvádíte, jde o specifickou formu podmětu, a to o tzv. numerativ neboli genitiv numerativní (existuje například i genitiv záporový: nebylo tam ani človíčka; nebo genitiv partitivní: v řece ubylo vody).
Podoba spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky: číslovky jeden, dva, tři, čtyři jsou svou povahou přídavná jména, takže se počítaný předmětý s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a částečně také v rodě a čísle (na drátě seděla jedna vlaštovka; za domem mňoukaly dvě kočky apod.) U ostatních základních číslovek, které mají povahu podstatného jména (tedy číslovky pro hodnoty 5–99 a rovněž neurčité číslovky kolik, několik, tolik), se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě množného čísla (tedy genitiv numerativní: na drátě sedělo pět vlaštovek; za domem mňoukalo několik koček).
Jinými slovy: U podmětu typu pět vozů, šest dívek, deset psů atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o: Pět vozů bylo odtaženo na záchytné parkoviště. Šest dívek nepřineslo omluvenku. Jsou-li podmětem výrazy jako desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o: Stovky fanoušků se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) na náměstí.
A jednoduché shrnutí na závěr: Genitiv numerativní je výsledkem historického vývoje a nemá žádnou významovou funkci, je to čistě formální pravidlo. Číslovka je v tomto případě chápána jako přívlastek kvantitativní. Jako podmět tedy označte v těchto případech podstatné jméno ve druhém pádě (tj. v genitivu), abych byla naprosto konkrétní, ve Vašich větách to bude žáků, dívek.
P.S. Je ale možné, že na základní škole nebude chybou jako podmět označit celé spojení, tedy pět žáků, deset dívek.
Zdroj: příběh Určení podmětu ve větě s číslovkou
Test na shodu přísudku s podmětem
(Shoda podmětu s přísudkem)
Zdroj: článek Shoda přísudku s podmětem
Příběh
Ve svém příspěvku URČIT PODMĚT VE VĚTĚ KDO TI TELEFONOVAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga Zdražilová.
Prosím o určení podmětu ve větě:kdo ti telefonoval....
Děkuji mockrát
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iša.
Ve větě Kdo ti telefonoval je podmět nevyjádřen a můžeme si ho představit pod ukazovacím zájmenem TEN. TEN Kdo ti telefonoval.
Zdroj: příběh Určit podmět ve větě kdo ti telefonoval
Několikanásobný podmět
Několikanásobný podmět je vyjádřený několika souřadnými výrazy. Jednotlivé členy tohoto typu podnětu mohou být spojeny čárkami, nebo spojkami: a, i, nebo. Pokud má podmět více než dva výrazy používá se kombinace (například tři slova: mezi prvním a druhým slovem podmětu je čárka, druhý a třetí dělí pak vybraná spojka).
Jaká koncovka v přísudku u několikanásobného podmětu?
- Několikanásobný podmět může obsahovat podstatná jména stejného rodu.
- Pokud se jedná o rod mužský životný, píše se v přísudku koncovka –i (například: Atleti a plavci se společně zúčastnili turnaje).
- U několikanásobného podmětu rodu mužského neživotného se naopak píše v přísudku koncovka –y (například: Stromy a keře se ve větru nakláněly.).
- U několikanásobného podmětu rodu ženského píšeme v přísudku koncovku –y (například: Sestry a kamarádky vyrazily na společnou dovolenou.).
- U několikanásobného podmětu rodu středního se píše v přísudku koncovka –a (například: Kuřata a housata se proháněla u babičky po dvoře).
- Stejně tak často se ale stává, že podmět obsahuje podstatná jména různého rodu nebo čísla.
- Jestliže je alespoň jeden člen několikanásobného podmětu rodu mužského životného, píše se v přísudku koncovka –i (například: Žirafy a sloni netrpělivě čekali na krmení.).
- Jestliže ale není v několikanásobném podmětu člen rodu mužského životného píšeme u přísudku koncovku –y (například: Chaty a domy v našem okolí se pomalu rozpadaly.)
- Pokud ale stojí přísudek ve větě před několikanásobným podmětem, může se koncovka příčestí minulého u přísudku shodovat s rodem nebližšího jména. Pak je povolen obojí způsob pravopisu. (například: Na louce se pásly kozy, koně a krávy. X Na louce se pásli kozy, koně a krávy.)
- Pokud je podmět v čísle jednotném a žádný člen není v rodu mužském životném se píše u přísudku koncovka –y (například: Kočka a kotě se válely na peci.).
Zdroj: článek Rozvitý podmět
Příběh
Ve svém příspěvku URČIT PODMĚT VE VĚTĚ KDO TI TELEFONOVAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga Zdražilová.
Prosím o určení podmětu ve větě:kdo ti telefonoval....
Děkuji mockrát
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mmm.
Ve větě "Naším cílem bylo zvítězit." je podmět "zvítězit"
Kdo, co bylo naším cílem? Zvítězit. V tomto případě je to infinitiv ve funkci podmětu.
Zdroj: příběh Určit podmět ve větě kdo ti telefonoval
Shoda přísudku s podmětem
(Shoda podmětu s přísudkem)
Vysvětlení shody přísudku s podmětem
|
Podmět v množném čísle |
Koncovka příčestí minulého |
Příklad |
|
Rodu mužského životného |
-i |
Koně běželi po poli. |
|
Všeobecný |
-i |
V televizi vysílali zprávy. |
|
Rodu mužského neživotného |
-y |
Domy byly zbořeny. |
|
Rodu ženského |
-y |
Zebry se proháněly krajinou. |
|
Rodu středního |
-a |
Města zářila ve tmě. |
|
Několikanásobný podmět v množném čísle: |
|
|
|
Alespoň 1 člen je rodu mužského životného |
-i |
Chlapci a dívky jeli na tábor. |
|
Žádný člen není rodu mužského životného |
-y |
Učitelky a děti se vydaly do zoologické zahrady. |
|
Všechny členy jsou rodu středního v množném čísle |
-a |
Selátka a telata byla zavřena na malém prostoru. |
|
Několik členů je rodu středního a alespoň jeden je v jednotném čísle |
-y |
Kůzlata a hříbě se proháněly pastvinami. |
Shoda přísudku s podmětem a nevyjádřený podmět
Psaní koncovek v přísudku může komplikovat situace, kdy je ve větě podmět nevyjádřený. V takovém případě je důležité, jestli je podmět známý z předchozí věty, jestli se dá určit podle oslovení ve větě, jestli se dá odvodit z kontextu.
|
Předcházející věta |
Nevyjádřený podmět |
||
|
Z přecházející věty |
-i |
Malíři namalovali řadu obrazů. |
Rozhodli se uspořádat výstavu. |
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Shoda přísudku s podmětem
Příběh
Ve svém příspěvku PODMĚT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anadar.
Dobrý den, nevím si rady s rozborem této věty. "Stačí jen vybrat to správné období." Nemůže zde být podmětem infinitiv "vybrat" (kdo co stačí – vybrat období?) A je "období" součástí podmětu? A co pak další větné členy? Děkuji. A.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Podmět
FAQ – Často kladené otázky
Co je shoda přísudku s podmětem?
Je to pravopisné pravidlo, podle kterého se koncovka přísudku řídí rodem a číslem podmětu.
Podle čeho se určuje koncovka přísudku?
Podle rodu a čísla podmětu, nikoli podle významu nebo slovosledu.
Proč je shoda přísudku s podmětem tak častým zdrojem chyb?
Protože podmět bývá skrytý, několikanásobný nebo nevyjádřený a vyžaduje práci s kontextem.
Jak poznám několikanásobný podmět?
Podmět je tvořen více podstatnými jmény spojenými spojkou nebo čárkou.
Platí u několikanásobného podmětu vždy koncovka -i?
Ne, pouze pokud je alespoň jeden člen rodu mužského životného.
Jak se určuje shoda v oslovení?
Podle toho, kdo je podmětem a zda se mluvčí do podmětu řadí.
Pomáhají diktáty při procvičování shody?
Ano, diktát na shodu přísudku s podmětem je velmi účinný způsob upevnění pravidel.
Je lepší učit se shodu zpaměti, nebo logicky?
Nejlepší je porozumět pravidlům a zároveň je pravidelně procvičovat na příkladech.
Zdroj: článek Shoda přísudku s podmětem
Poradna
V naší poradně s názvem VĚTNÉ ČLENY - PŘEHLED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana winterova.
Prosím o určení podmětu ve větě Zpátky se nám šlo špatně. Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Ve větě: "Zpátky se nám šlo špatně" je podmět nevyjádřený a domyslet si ho můžeme ve tvaru ukazovacího zájmena TO. Zpátky se nám TO šlo špatně.
Zdroj: příběh Určit podmět ve větě kdo ti telefonoval
Shoda podmětu s přísudkem jako častý problém
Shoda podmětu s přísudkem patří mezi nejčastější zdroje chyb u středoškoláků. Potíže vznikají zejména u několikanásobného podmětu, vzdáleného podmětu nebo při kombinaci různých rodů.
- nutnost určit hlavní podmět
- pozor na rod mužský životný
- časté chyby u přísudků v minulém čase
Zdroj: článek Pravopisná cvičení pro střední školy
Poradna
V naší poradně s názvem VĚTNÉ ČLENY - PŘEHLED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina Chvalová.
Ve větě "Udělalo se hezky." nebo "Prší." kde si místo podmětu řekneme "ono". Jedná se o podmět nevyjádřený, nebo všeobecný? Děkuji moc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Ve větě Udělalo se hezky, je podmět nevyjádřený holý, dosazený ukazovacím zájmenem ono.
Ve větě Prší, je podmět rovněž nevyjádřený holý, dosazený ukazovacím zájmenem ono.
Podmět nevyjádřený všeobecný by byl v případě vět:
Udělali to hezky.
Pršeli blahem.
Zdroj: příběh Určit podmět ve větě kdo ti telefonoval
Druhy podmětu
Podmět může být ve větě vyjádřený, což znamená, že ve větě je přímo nazván původce nebo nositel děje, vlastnosti nebo stavu.
Podmět také může být nevyjádřený, což znamená, že ve větě není přímo uvedený. V takovém případě rozlišuje tři typy nevyjádřeného podmětu: podmět nevyjádřený známý z předcházející věty, podmět nevyjádřený zřejmý z určitého tvaru slovesa, podmět všeobecný. Podmět všeobecný se týká přesněji nepojmenovaných osob.
Příklady:
Podmět vyjádřený - Pes vrčel na souseda
Podmět nevyjádřený
- známý z předcházející věty - Babička sbírala houby. Našla jich mnoho.
- zřejmý z tvaru slovesa - Každý den běháme kolem hráze.
- všeobecný - V rádiu mluvili o autonehodě.
Podmět se také rozlišuje podle toho, zda je dále rozvíjen a z kolika slov se skládá. Pokud ve větě není podmět rozvíjen, jedná se o podmět holý, pokud ho rozvíjí jiný větný člen, jedná se o podmět rozvitý. Posledním typem je podmět několikanásobný, ten se skládá z více slov (více podmětů)
Příklady:
- Podmět holý - Babička pekla koláč.
- Podmět rozvitý - Moje babička pekla koláč.
- Podmět několikanásobný - Babička a maminka pekly koláč.
Zdroj: článek Podmět
Poradna
V naší poradně s názvem PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Adam Podolský.
Dobrý den, mám jeden problém. U psaní velkých písmen mi nejde když se mluví o konkrétní osobě jako o Sestře jestli je s malé nebo velké
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Označení příslušníků rodiny jako je například syn, dcera, mamka, taťka, sestra, bratr, teta, strýc, bratranec, sestřenka, synovec, neteř, tchán, tchýně, snacha, zeť, se píší s malým písmenem na začátku slova.
Zdroj: příběh Psaní velkých písmen
Psaní velkých písmen
Velká počáteční písmena se píší u vlastních jmen, u jevů, které se hodnotí jako významné a na začátku vět.
Vlastní jména se podle významu dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou vlastní jména, která jev jenom identifikují. Patří sem jména osob, zvířat, spolků, států, atd. U nich se velká písmena píší vždy. Do druhé skupiny patří jevy, které mají i obecný význam a napsáním velkého písmene dá pisatel najevo, že se jedná o označení jediného určitého jevu (Muzeum čokolády (konkrétní instituce) x muzeum čokolády (místo, kde jsou vystaveny předměty související s čokoládou). Kromě toho se velká písmena píší i u jevů, které byly tak důležité, že bylo třeba je vyčlenit napsáním velkého písmene, to se objevuje například u názvů památných staveb, událostí a akcí: Sametová revoluce.
VLASTNÍ JMÉNA A NÁZVY ŽIVÝCH BYTOSTÍ
Velkým písmenem začínají vlastní jména a názvy živých bytostí, ať už se jedná o jména osobní, umělecká, jména pohádkových bytostí i jména zvířecí. Například: Petr Novák, Božena Němcová, Popelka, Alík.
S velkým počátečním písmenem se píší i přivlastňovací přídavná jména, která vznikla odvozením od jmen osobních příponami -ův, (-ova, -ovo), a in (-ina, ino). Například: Máchův kraj. Naopak malým písmenem začínají přídavná jména, která jsou odvozená od vlastních jmen příponou -ský, -ovský, jako například: shakespearovský sonet, švejkovský typ.
Velká písmena se píší i u jmen národních a obyvatelských. Proto označení typu Čech, Francouz, Pražan, Ostravan, Severočech se píší s velkým písmenem. V okamžiku, kdy se ale z tohoto podstatného jména udělá přídavné jméno, změní se počáteční písmeno na malé. Například: český fanoušek, pražských taxikář.
JMÉNA ZEMĚPISNÁ
Kde se píší velká písmena? U jednoslovných jmen zeměpisných, tedy u světadílů, zemí, krajin, ostrovů, poloostrovů, hor, nížin, moří, jezer, řek a dalších zeměpisných označení se píší velká počáteční písmena.
Například: Evropa, Morava, Balkán, Šumava, Balaton.
U dvouslovných názvů se píše malé písmeno u slova původu obecného.
Například: Středozemní moře, Balkánský poloostrov, Kanárské ostrovy, Český ráj, Lysá hora, Slapská přehrada.
V případě, že se k místnímu názvu přidá označení světové strany, která určuje, kde se daná část nachází, se píše velké písmeno jen u místního názvu, ne u označení světové strany: východní Čechy, jižní Morava.
JMÉNA MÍSTNÍ
U jednoslovných jmen obcí a čtvrtí se píše velké písmeno, například: Praha, Vinohrady Brno, Liberec. U dvouslovných pojmenování obcí a čtvrtí se píší obě počáteční písmena velká: České Budějovice, Mariánské Lázně, Hradec Králové, Malá Strana. U tříslovných a víceslovných pojmenování se
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Psaní velkých písmen
Poradna
V naší poradně s názvem ZÁVORKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Úlovec.
Mám dotaz: o závorkách existuje řada informací, ovšem nikde jsem se nedočetl (nebo alespoň nenašel), jak postupovat, pokud je závorka v závorce nebo v závorce je údaj obsahující závorku (např. citace právních předpisů typu (§ 23 odst. 2 písm. j). Děkuji za pomoc.
JÚ
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Závorky se používají k vkládání vysvětlení, oprav, upřesnění nebo komentářů do textového materiálu. Závorky se vždy používají v páru; musíte mít jak otevírací, tak uzavírací závorku. Pro situaci, když potřebujete vložit vysvětlení do vysvětlení, neboli vnořené závorky do již stávajících závorek, tak použijete závorky hranaté. V případě právních předpisů, kdy chcete uvést konkrétní pasáž paragrafu specifikovanou odstavcem a písmenem, se závorka uvádí jako součást onoho písmenného označení dílčího celku zákonného ustanovení. Jinými slovy součástí písmene odstavce paragrafu je vždy uzávěr kulaté závorky (například a), b), c), atd.).
Příklad:
1. Pro zvládnutí kompulzivního chování (neurotická duševní porucha, při které jedince trápí opakované myšlenky [nazývané „obsese“] nebo cítí potřebu opakovaně provádět určité rituály [nazývané „kompulze“] v míře, která vyvolává strach nebo zhoršuje obecné fungování člověka) se poukazuje na nutnost zvyšování kompetentnosti pedagogů k rozpoznání dětí s těmito symptomy.
2. Podle zákonných ustanovení (například §38b odst. 2 písm. a) [původně upraveno v §38], zák. č. 561/2004 Školský zákon v platném znění) může být škola zrušena.
Zdroj: příběh Závorky
Shoda podmětu s přísudkem
Shoda podmětu a přísudku patří mezi nejčastější problémy v českém pravopisu. Základní pravidlo říká: přísudek se řídí rodem a číslem podmětu.
Pravidla shody
- Je-li podmět neživotný mužský, používáme koncovky -y: „Stromy se zlomily.“
- Je-li podmět životný mužský, píšeme měkké i: „Kluci přišli.“
- Je-li podmět rodu středního, píšeme -a nebo -y podle vzoru: „Štěňata běhala.“
Zdroj: článek Podmět a přísudek ve větě
Shoda přísudku s podmětem – nejčastější potíže
Shoda přísudku s podmětem se řídí osobou, číslem a rodem podmětu. Potíže nastávají zejména u několikanásobného podmětu, u podmětu rodu středního a u kombinace životných a neživotných podstatných jmen.
Při určování správné koncovky je nutné vždy vycházet z mluvnického rodu a životnosti.
Zdroj: článek Podmět
Vliv rozvitého podmětu na přísudek
Rozvití podmětu nemění pravidla shody, ale může ztížit její určení. Při shodě přísudku s podmětem je vždy rozhodující rod a číslo podmětu, nikoli jeho rozvíjející část. Právě zde vznikají časté chyby.
Zdroj: článek Rozvitý podmět
Psaní i y na konci sloves
U sloves v minulém čase rozhoduje především rod a číslo podmětu. Pokud je podmět rodu mužského životného, píšeme v koncovce -i, v ostatních případech obvykle -y nebo -a. Právě zde vznikají typické pravopisné chytáky, zejména u několikanásobného nebo nevyjádřeného podmětu.
Zdroj: článek Cvičení na psaní y i
VELKÉ PÍSMENO VE SLOVĚ PRAŽSKÉ
PRAŽSKÉ JARO – U tohoto spojení je třeba rozlišit význam. Je totiž možnost psát Pražské jaro, ale i pražské jaro. První varianta s velkým P se týká hudebního festivalu Pražské jaro, protože se jedná o pojmenování konkrétního pořadu. V případě druhé varianty s malým p (pražské jaro) se jedná o obrazné pojmenování události.
Ve spojení „užít si pražského jara“ bývá myšleno pražské jaro jako pojmenování událostí v roce 1968. (může se také jednat o označení jarních měsíců strávených v Praze)
PRAŽSKÉ PAMÁTKY – Jedná se o geografické vymezení (obecné označení), a proto se v tomto spojení píše malé p (pražské památky)
PRAŽSKÉ VODOVODY – Důležité je rozlišit, jestli se jedná o název konkrétní firmy (Pražské vodovody a kanalizace, a. s.), pak se píše velké P. Případně, jestli se jedná o všeobecné označení vodovodů v Praze (pražské vodovody), kde se píše malé p.
PRAŽSKÉ METRO – Společnost, které se toto označení týká, se nazývá Metro Praha, a proto není označení pražské metro konkrétní, a tak se píše malé p.
PRAŽSKÉ TRAMVAJE – Vlastní název společnosti je Tramvajová doprava v Praze, a proto je označení pražské tramvaje vnímáno jako všeobecné, tudíž se píše s malým p.
PRAŽSKÉ VODÁRNY – Jedná se o obecné pojmenování, a proto se píše malé p (pražské vodárny).
PRAŽSKÉ SLUŽBY – Pokud se jedná o název podniku Pražské služby, a. s., píše se velké P. Pokud jsou ale obecně myšlené služby v Praze, tak se píše malé p (pražské služby).
PRAŽSKÉ POVSTÁNÍ – Jedná se o konkrétní označení historické události, a proto se píše velké P (Pražské povstání).
Zdroj: článek Pražská - velké písmeno
FAQ – Často kladené otázky
Co jsou větné členy?
Větné členy jsou základní části věty, které mají určitou funkci a vztah k ostatním slovům.
Jaký je rozdíl mezi podmětem a přísudkem?
Podmět označuje nositele děje, přísudek vyjadřuje děj nebo stav.
Jak poznám přívlastek shodný?
Přívlastek shodný se shoduje s podstatným jménem v rodě, čísle a pádě.
Co je přívlastek volný?
Přívlastek volný pouze doplňuje informaci a je oddělen čárkami.
Kdy má příslovečné určení přednost před předmětem?
Vždy, když odpovídá na otázku některého typu příslovečného určení.
Co je doplněk?
Doplněk se vztahuje ke dvěma větným členům zároveň, obvykle k podmětu a přísudku.
Existují věty bez podmětu?
Ano, podmět může být nevyjádřený, ale je známý z tvaru přísudku.
Jaký je rozdíl mezi větným členem a slovním druhem?
Slovní druh označuje tvarovou kategorii slova, větný člen jeho funkci ve větě.
Jak se nejlépe naučit větné členy?
Nejlépe pomocí pravidelného procvičování, tabulek a rozborů vět.
Zdroj: článek Větné členy - přehled
Určování větných členů
Ve větě je vždy nutné nejprve určit přísudek (Co dělá podmět?) a pak podmět(Kdo? Co?) Podmět nemusí být ve větě vyjádřen přímo, pokud je znám z kontextu, jedná se tedy o podmět nevyjádřený. Například: Přijeli jsme do Prahy. (Kdo? Co? = MY).
Ve větě se pak určuje, co rozvíjí podmět, například přívlastky či doplněk. Přívlastky poznáme tak, že se na ně zeptáme: Jaký? Který? Čí? Přívlastek shodný stojí před podstatným jménem, často se jedná o přídavné jméno, zájmeno, číslovku. Přívlastek neshodný stojí za podstatným jménem a často je tvořen jiným podstatným jménem (lavička z betonu). Podstatné jméno je vždy rozvíjené přívlastkem!
Předmět se ve větě pozná tak, že se na něj dá zeptat pádovými otázkami kromě 1. pádu (ten náleží k podmětu). Pokud se dá na větný člen zeptat pádovými otázkami a zároveň i otázkou některého příslovečného určení, tak přednost má vždy příslovečné určení. Příklad: šel k lesu (ke komu čemu x kam = přednost má KAM).
Doplněk se ve větě pozná tak, že se vztahuje ke dvěma větným členům, například k podmětu a přísudku: Lékař se cítil unavený. (unavený lékař x cítil se unavený)
U příslovečných určení je potřeba si zapamatovat otázky, které se k těmto větným členům uvádějí. Podrobně je to popsáno v našem článku Příslovečné určení.
Zdroj: článek Větné členy - přehled
Několikanásobné větné členy
Několikanásobné větné členy vznikají tehdy, když je stejnou funkcí ve větě vyjádřeno více slov nebo výrazů, například několik podmětů nebo předmětů spojených spojkami.
V takových případech je důležité určit jejich společnou větněčlenskou funkci a sledovat shodu přísudku, zejména u několikanásobného podmětu.
Zdroj: článek Větné členy - přehled