MÝLIT SE
= chybovat, plést se
Slova příbuzná
zmýlit se, mýlka, mylný, omyl, neomylný (= nikdy nechybující)
Příklady
Adam byl v matematice neomylný. Mýlit se je lidské.
Zdroj: článek Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po m
Téma
PLÉST
PLÉST je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Vyjmenovaná slova jsou slova domácího původu, u nichž se v kořenu píše po obojetné souhlásce y/ý. Zde se podrobně podíváme nejen na vyjmenovaná slova po m, ale i na slova k nim příbuzná.
NACHOMÝTNOUT SE
= plést se do cesty, vyskytovat se
Slova příbuzná
ochomýtat se
Příklady
David se nachomýtl k dopravní nehodě.
Zdroj: článek Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po m
VÝT
= zvukový projev zvířete
Vyjmenované slovo výt, znamená vydávat pronikavý hlas/naříkat a píše se s y, na rozdíl od slovesa vít, které znamená plést a píše se s i.
Slova příbuzná
zavýt, vytí
Příklady
Psi vyli na měsíc. Dívky vily věnce.
Zdroj: článek Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po v
Původ a význam slova hejtovat
Slovo hejtovat vychází z anglického výrazu "hate", které znamená nenávist. Co to je hejtovat si tedy můžeme z tohoto pojmu lehce odvodit. Jako definice slova hejtovat se dá brát vyjadřování nenávisti a urážek především na internetu. Nesmíme si ale plést "obyčejné" kritizování s hejtováním. Problém je, že rozdíl mezi konstruktivní kritikou a hejtem často nevidí ani sám "terč" kritiky/hejtu. Mnohokrát se stává, že třeba slavná osobnost nějakou výčitkou na jeho výkon třeba v soutěži bere okamžitě jako hejt.
Internet, hlavně tedy sociální sítě (ale nejen ty, hejty se množí i na stránkách typu youtube.com, stream.cz) a různé blogy. Cílem hatera je často urážení (které bývá dost přes čáru), zesměšňování buď jedince, nebo určité skupiny lidí. K tomuto nenávistnému jednání využívá anonymní prostředí internetu, které mu dodává pocit moci i určitého bezpečí. Hater má dojem, že si může říkat, co chce, protože se dost často ukrývá pod anonymním nickem.
Je potřeba si uvědomit, že hejtování není jen na internetu, ale může se promítnout i do reálného života.Na internetu se ale objevuje v podstatně větší míře, protože anonymita internetu k tomu dodává odvahu.
Zdroj: článek Hejtovat
Velikonoční koledy pro děti
Velikonoční koledy pro děti bývají tradičnější. Tématem bývá prosba o vajíčko, případně něco jiného dobrého. Absolutní většina koled je pro chlapce. Koled pro dívky je opravdu minimum a jedná se o určitou odpověď na příchod koledníků. Věk koledníků se odráží často ve výběru koledy. Malé dítě se nebude učit dlouhou koledu. Je třeba si uvědomit, že koledy jsou si velmi podobné a někdy se liší jen několika slovy. Smysl koled ale obvykle zůstává stejný.
Ukázka velikonočních koled pro dívky
KROPENATÁ SLEPIČKA
Kropenatá slepička
snesla bílá vajíčka,
obarvím je, vymaluji,
všechny chlapce podaruji,
pentličky si nastříhám,
na pomlázku jim je dám.
KOLEDNÍCI
Koledníci jdou,
pomlázku nesou,
zpívají koledy,
„vajíčko dejte mi“.
Ať je pěkně malované,
od srdíčka darované.
TOHO JÁ RÁDA MÁM
Komu já vajíčko daruju,
toho já upřímně miluju,
komu já vajíčko dám,
toho já ráda mám.
HODY, HODY
Hody, hody, slepičko, dej mi jedno vajíčko.
Já jej s láskou vybarvím, na výslužku připravím.
Až přijde milý ráno k nám, já mu pak to vejce dám.
ČOKOLÁDA
Stavil se u mě zajíček.
Nechal tu pro tebe balíček.
Je v něm spousta čokolády.
Tak neváhej, máš ho tady.
Ukázka Velikonočních koled pro kluky
HODY, HODY DOPROVODY
Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný,
za kamny v koutku,
na vrbovým proutku,
proutek se ohýbá,
vajíčko kolíbá,
proutek se zláme,
slepička z něj spadne.
Vajíčko se odkoulí
do strejčkovy stodoly,
vajíčko křáp, slepička kdák,
panímámo, máte mi ho dát!
JÁ JSEM MALÝ ZAJÍČEK
Hody, hody, doprovody,
já jsem malý zajíček,
utíkal jsem podle vody,
nesl košík vajíček.
Potkala mě koroptvička,
chtěla jedno červené,
že mi dá lán jetelíčka
a já říkal: Ne, ne, ne.
Na remízku mezi poli,
mám já strýčka králíčka,
tomu nosím každým rokem,
malovaná vajíčka.
POMLÁZKA
Upletl jsem pomlázku,
je hezčí než z obrázku,
všechny holky, které znám,
navštívím a vymrskám,
než mi dají vajíčko,
vyplatím je maličko.
MALÝ KOLEDNÍČEK
Já jsem malý koledníček, tetičko,
přišel jsem si pro červený vajíčko.
Pro vajíčko červený,
pro koláč bílý, jsem-li já vám, tetičko,
koledníček milý?
PANÍMÁMA
Panímámo zlatičká, darujte nám vajíčka,
nedáte-li vajíčka, uteče vám slepička
do horního rybníčka
a z rybníčka do louže,
kdo jí odtud pomůže?
PANÍ KMOTRA
Paní kmotra, slyšte chásku,
přicházíme na pomlázku,
opentlené žilky máme,
kdo nám nedá, uhlídáme!
Paní kmotra, nemeškejte
barevná vajíčka dejte.
SKŘIVÁNEK
Zas skřivánek zpívá
a svítí sluníčko,
dojdi k&n
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Velikonoční koledy
Prosinec 1920
V žaláři,
kde slunce nikdy nezáří,
je stůl
a ten je chudý jak záhon, kde žádné nevzrostlo kvítí,
smutný jak klec, když ptáček ulétnul;
jen bochník chleba na něm jako slunce svítí
a číše smutek upijí.
~
Na tento stůl vsadili semeno bolesti,
když už ji v srdcích svých nemohli unésti
a z něho vyrostla květina podobná lilii,
měla však rudý květ,
který byl smutný jak lidské neštěstí
a krásný jako svět.
~
K tomuto květu
přiletěla z rána běloučká holubice,
žalující celičkému květu,
že je duší Josefa Kuldy
a letí rovnou z nemocnice;
tak je trpký život, když se žije
a přece jen že je to krásná věc,
že je to sladkostí plná dlaň,
krajina po dešti,
touha po štěstí,
že je to slunce, které krvácí jak postřelená laň
kámen moudrosti,
studna radosti,
pastýřská píseň na šalmaj,
že jsou to oči hezkého děvčete,
do nichž se člověk zadívá
a srdce zazpívá :
jen jednou kvete v roce máj,
jen jednou v žití láska.
~
To slovo
letělo jako pták do sítě hvězd
a nad hvězdami
to slovo tělem učiněno jest,
by přebývalo mezi námi.
~
Nevinný
sestoupil s nebe jak květ květiny,
přišel jak vůně na ulici,
nepoznán,
poznával své,
zatím co lidské srdce hlaholící
bilo na poplach,
že nevinný
přišel jak vůně na ulici,
sestoupil s nebe jak květ květiny.
~
To přece nevadí, že přítel mrtev jest
a že už zapáchá,
ze slov a vzdechů modlitby věnec počal plést,
aby jej položil na bílá oblaka;
obrátil oči do duše
a v čarodějné předtuše
pohlédl s úsměvem naň
a řekl:
Josefe Kuldo, pravím tobě, vstaň !
~
A hle, on vstal
a kdyby slunce nesvítilo k tanci,
byl by zaplakal,
vstal a po hřbitově lehce kráčel,
aby si rosou šaty neuméčel,
byl jako sen
a tvář měl docela jinou,
byl jako ženich, štěstím nešťasten
a voněl rozmarinou.
Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách
Stvoření světa
Na zemi bude pusto
a smutno,
řešetem hvězd do nebe spadne skřivan
a jeho zpěv zůstane nedozpíván,
kouř hvězdy zacloní a slunce uhasí ;
mráz zžehne v zahradách květy zimomřivé
a nikdy neuzříme už nad sebou modré nebe,
už nikdy nerozkvetou lípy jako kvetly dříve ;
nebude pramenů tekoucích s hor,
jen v drátech potečou pramínky elektřiny,
už nikdy nezavoní sladce pestré květy,
ulice naplní otravné plyny,
však ještě
tak jako boží duch se vznášel nad propastmi,
nad domy zakletými v železo a smutek,
nad továrnami, jež hlukem strojů chví se,
myšlenka pomsty bude vznášeli se,
než přijdem my,
než silou svojí s myšlenkou pomsty splynem
a nový stvoříme svět všemohoucím činem.
~
Pak teprv zas se nové slunce zrodí,
ne ona hračka básníků, nad talíř zlatý, snad kotouč, který hoří,
však slunce,
od souše rozdělíme moře siné vody
a prapor stkáme jediný, který by vlál na lodích pěti moří,
meče a děla překujeme v pluhy,
by znovu v zemi posvěcenou ryly brázdy,
do kterých sémě nabobtnalé vsejem,
by znova zkvetl klas a zas chléb vezdejší měl každý,
prachárny zboříme, pevnosti srovnáme s zemí
a nový vystavíme chrám,
kde nebylo by bohů, ni andělů s lesklými perutěmi,
kde každý byl by bůh a vládl sobě sám
a znova práce — tentokrát práce skutečně svátá
rozezní stroje, kladiva a dláta
a její píseň zhluboka zaduní všemi městy
jak vroucí modlitba.
~
V den šestý
však milenci zas půjdou šerem ztichlých cest
a dívka majíc plné ruce kvítí,
věneček pestrý bude z květin plést,
vždyť tělo její bude vonět jako v březnu rozoraná země,
která čeká, až v ni padne živé, sladké sémě ;
a nežli spočte kolik má veliký vůz stříbrných hvězd,
zalito slovem lásky, které čarovné a prosté,
do brázdy těla jejího semeno vzácné uloženo jest,
jež vzroste.
~
V den sedmý
sedmibarvá duha nad světem se sklene,
milostí konvalinek naplní se hruď,
počavší milenky novostí věcí unavené
si odpočinou.
Den sedmý svátkem buď.
Nechť zmlkne stroj, nechť mlčí kladiva,
nechť všecky housle zní a nechť se ozývá
i fléten píseň měkká.
Den sedmý svátkem buď.
A svátek bude od dne tohoto až do konce světa.
Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách