Rozvitý podmět patří mezi pojmy, které na první pohled vypadají nenápadně, ale při určování větných členů dokážou pěkně potrápit. Mnoho žáků i dospělých si totiž není jistých, kde končí obyčejný holý podmět a kdy už jde o podmět rozvitý. Přitom právě tento rozdíl často rozhoduje o správném rozboru věty i o shodě přísudku.
Tento doplněný článek navazuje na původní výklad a přehledně rozšiřuje vysvětlení o další příklady, praktické tipy a jasná srovnání. Díky nim si rozvitý podmět snadno zapamatujete a při testech nebo diktátech vás už nepřekvapí.
FAQ – Často kladené otázky
Co je to rozvitý podmět?
Rozvitý podmět je podmět, který je rozšířen dalším větným členem, nejčastěji přívlastkem.
Jaký je rozdíl mezi holým a rozvitým podmětem?
Holý podmět není nijak rozvíjen, rozvitý podmět obsahuje další určující slova.
Může být rozvitýpodmět několikanásobný?
Ano, podmět může být současně několikanásobný i rozvitý.
Ovlivňuje rozvitý podmět shodu přísudku?
Ne, shoda se řídí rodem a číslem podmětu, nikoli jeho rozvitím.
Jak poznám rozvitý podmět ve větě?
Zkuste odstranit rozvíjející slova – pokud zůstane základní podmět, šlo o rozvitý podmět.
Je každý několikanásobný podmět zároveň rozvitý?
Ne, několikanásobný podmět může být holý i rozvitý.
Proč je rozvitý podmět důležitý při rozboru?
Správné určení pomáhá pochopit stavbu věty a vyhnout se chybám ve shodě.
Učí se rozvitý podmět už na základní škole?
Ano, obvykle se probírá na druhém stupni v rámci skladby.
Rozvitý podmět je ten podmět, který je ten podmět, který je rozvíjen jiným větným členem. Podmět tedy není holý, protože na něm závisí jiný větný člen.
Několikanásobný podmět holý a rozvitý – rozdíly
Rozdíl mezi podmětem holým a rozvitým se nejlépe pozná na příkladech.
Ukázky:
Holý: Koně, kozy a krávy se pásli na louce. X Rozvitý: Naše koně, kozy a krávy se pásli na louce.
Holý: Koťata a štěňata se nesnášela. X Rozvitý: Divoká koťata a štěňata se nesnášela.
Několikanásobný a rozvitý – rozdíly
Podmět několikanásobný může být zároveň i rozvitý. To se nijak nevylučuje.
Ukázky:
Několikanásobný podmět: Babička a děda se vydali na procházku.
Rozvitý podmět: Náš milovaný děda se vydal s babičkou na procházku.
Pokud zjistíte, že s doplňováním máte potíže, přečtěte si náš článek „Vyjmenovaná slova“, kde si můžete zopakovat nejen daná vyjmenovaná slova, ale najdete v něm i příklady slov, na které si máte dávat pozor.
Pokud zjistíte, že s doplňováním máte potíže, přečtěte si náš článek „Vyjmenovaná slova“, kde si můžete zopakovat nejen daná vyjmenovaná slova, ale najdete v něm i příklady slov, na které si máte dávat pozor.
Praktickou pomůckou je představit si, že holý podmět je „nahý“, zatímco rozvitý podmět je „oblečený“ dalšími slovy. Čím více informací o podmětu věta sděluje, tím spíše jde o podmět rozvitý.
Základní rozdíl mezi těmito typy podmětu spočívá v rozsahu. Holý podmět stojí ve větě samostatně, zatímco podmět rozvitý má alespoň jeden rozvíjející člen. Význam věty se tím zpřesňuje a rozšiřuje.
Rozvitý podmět poznáme podle toho, že není tvořen pouze jedním výrazem, ale je doplněn dalším větným členem. Nejčastěji jde o přídavné jméno, zájmeno nebo jiný rozvíjející výraz, který podmět blíže určuje.
Několikanásobný podmět může být současně i rozvitý. To znamená, že se skládá z více členů a zároveň je některý z nich rozvíjen. Tento typ podmětu je častý zejména v delších souvětích.
Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)
Skloňování:
Zájmeno můj
1.
můj
má/moje
mé/moje
2.
mého
mé/mojí
mého
3.
mému
mé/mojí
mému
4.
mého můj (než.)
mou/moji
mé/moje
5.
můj
má/moje
mé/moje
6.
o mém
o mé/mojí
o mém
7.
mým
mou/mojí
mým
1.
mí/moji mé/moje (než.)
mé/moje
má/moje
2.
mých
3.
mým
4.
mé/moje
má/moje
5.
mí/moji mé/moje (než.)
mé/moje
má/moje
6.
o mých
7.
mými
K zapamatování
Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".
Zájmeno tvůj
(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).
Zájmena jeho a jejich
Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).
K zapamatování
Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)
Podmět může být ve větě vyjádřený, což znamená, že ve větě je přímo nazván původce nebo nositel děje, vlastnosti nebo stavu.
Podmět také může být nevyjádřený, což znamená, že ve větě není přímo uvedený. V takovém případě rozlišuje tři typy nevyjádřeného podmětu:
podmět nevyjádřený známý z předcházející věty, podmět nevyjádřený zřejmý z určitého tvaru slovesa, podmět všeobecný. Podmět všeobecný se týká přesněji nepojmenovaných osob.
Příklady:
Podmět vyjádřený - Pes vrčel na souseda
Podmět nevyjádřený
známý z předcházející věty - Babička sbírala houby. Našla jich mnoho.
zřejmý z tvaru slovesa - Každý den běháme kolem hráze.
všeobecný - V rádiu mluvili o autonehodě.
Podmět se také rozlišuje podle toho, zda je dále rozvíjen a z kolika slov se skládá. Pokud ve větě není podmět rozvíjen, jedná se o podmět holý, pokud ho rozvíjí jiný větný člen, jedná se o podmět rozvitý. Posledním typem je podmět několikanásobný, ten se skládá z více slov (více podmětů)
Příklady:
Podmět holý - Babička pekla koláč.
Podmět rozvitý - Moje babička pekla koláč.
Podmět několikanásobný - Babička a maminka pekly koláč.
Někdy se stává, že žáci (a nejen ti) náhle zpochybní nejen u poznání tohoto větného členu, ale i u jeho pravopisu, neví, jestli se správně píše podmět nebo podnět. Obě slova totiž existují, ale mají zcela různý význam. S jazykovým rozborem souvisí jen podmět, což je již zmíněný základní větný člen. Naopak pod pojmem podnět je myšlen návrh, pobídka, popud, motiv.
Podmět společně s přísudkem tvoří základní skladební dvojici (jejich skladební vztah se nazývá predikací = shodou, protože oba větné členy se shodují v osobě, čísle a jmenném rodě).
Podmět může být vyjádřen podstatným jménem (například: Kočka běhala po zahradě.), zájmenem (například: Všichni na mě zírali.), přídavným jménem (například: Mladí se mnou souhlasili.), číslovkou (například: Dva jsou více než jeden.), slovesem v infinitivu (například: Zvítězit je mým cílem.), citoslovcem (například: Hlasité bum se ozvalo tanečním sálem.).
Je několik druhů podmětu, jedním z nich je podmět nevyjádřený (známý z předcházející věty, zřejmý z tvaru slovesa, všeobecný) a podmět vyjádřený. U podmětu je důležité také to, jestli je rozvíjen a kolika slovy je tvořený. Jestli není ve větě podmět rozvíjen, jedná se o podmět holý, jestli je rozvíjen, jedná se o podmět rozvitý. Podmět tvořený více slovy je nazývaný také jako podmět několikanásobný.
Rozlišení tvarů podmětu pomáhá především při správné shodě přísudku s podmětem. Holý podmět není nijak rozvíjen, rozvitý podmět obsahuje další větné členy a několikanásobný podmět se skládá z více rovnocenných členů.
Právě několikanásobný podmět bývá zdrojem častých chyb v koncovkách přísudku.
Rozvitý podmět se běžně objevuje v popisných větách a vyprávění. Typickým příkladem jsou spojení jako velký pes, naše stará chalupa nebo ti unavení turisté. Každý z těchto podmětů obsahuje další informaci navíc.
Pokud zjistíte, že s doplňováním máte potíže, přečtěte si náš článek „Vyjmenovaná slova“, kde si můžete zopakovat nejen daná vyjmenovaná slova, ale najdete v něm i příklady slov, na které si máte dávat pozor.