Sarkasmus je slovo, které lidé často používají, aniž by si plně uvědomovali jeho skutečnou sílu a dopad. Někdy se tváří jako neškodný humor, jindy jako duchaplná poznámka, ale velmi snadno se může změnit ve zbraň, která zraňuje víc, než si mluvčí připouští. Právě proto bývá sarkasmus zdrojem nedorozumění, konfliktů a napětí nejen mezi cizími lidmi, ale i v rodinách, partnerských vztazích nebo na pracovišti. Tento doplněný článek rozšiřuje pohled na sarkasmus z jazykového i praktického hlediska. Zaměřuje se na to, jak sarkasmus funguje v každodenní komunikaci, jak ho rozpoznat, kdy může působit vtipně a kdy už překračuje hranici respektu a stává se problémem.
Přestože se pojmy sarkasmus a ironie často zaměňují, v praxi je rozdíl patrný zejména v tónu a záměru. Ironie může být jemná, hravá a někdy i laskavá. Sarkasmus je oproti tomu tvrdší, ostřejší a míří přímo na slabé místo adresáta.
Zdroj: článek Sarkasmus
Co to je sarkasmus? Sarkasmus je jazykový prostředek, jehož název pochází z řečtiny a překlad znamená řezání do masa. Tento překlad jasně odpovídá tomu, co je vlastně sarkasmus. Sarkasmem je zraňující a zároveň kousavá řeč často okořeněná dávkou pohrdání a jízlivosti. Sarkasmus je vždy spojený s negativním hodnocením. Pro sarkasmus je typické, že se jedná o krátkou promluvu, u níž je důležité načasování. Cílem sarkasmu je někoho urazit, někomu slovně ublížit. Se sarkasmem se často pojí ironie, cynismus a parodie. Sarkastická věta může být pronášena s odporující mimikou nebo gesty, např. krutá věta pronesená s milým úsměvem.
Synonyma pro slovo sarkasmus jsou výsměch, ironie, šaškařina, posměch, pohrdání, cynismus.
Zdroj: článek Sarkasmus
Sarkasmus je posměšné nebo jízlivé vyjádření, které má druhého zranit nebo zesměšnit.
Ano, na rozdíl od ironie je sarkasmus vždy spojen s negativním hodnocením.
Ironie může být přátelská, zatímco sarkasmus je ostřejší a útočnější.
Často jde o způsob, jak vyjádřit nespokojenost, frustraci nebo získat převahu v rozhovoru.
Ano, ale pouze tehdy, pokud ho obě strany vnímají stejně a nikdo se necítí dotčený.
Typické jsou opačný význam slov a tón, který naznačuje pohrdání nebo výsměch.
Bez jasně nastavených hranic může sarkasmus ve vztazích způsobovat konflikty.
Ano, vyžaduje to uvědomění, sebereflexi a práci na otevřenější komunikaci.
Zdroj: článek Sarkasmus
Sarkasmus je forma ironie, kdy se říká opak toho, co je skutečně míněno, často s cílem pobavit nebo kritizovat.
Mohou být, pokud chybí kontext nebo empatie. Správně použitý sarkasmus je spíše vtipný než zraňující.
Ironie je obecně jemnější, zatímco sarkasmus je ostřejší a cílenější.
Protože dokážou s humorem vystihnout realitu a nabídnout nadhled nad složitými situacemi.
Ano, ale pouze tam, kde je jasné, že mu druhá strana porozumí.
Ano, pokud má myšlenku a není založený pouze na zesměšňování.
Ano, často pomáhají vyrovnat se s problémy a brát život s lehkostí.
Nejlepší je se zeptat nebo reagovat neutrálně, aby nedošlo ke zbytečnému konfliktu.
Zdroj: článek Sarkastické citáty
Zatímco ironie bývá jemnější a často neškodná, sarkasmus je ostřejší a cílenější. Často míří na konkrétní chování, myšlení nebo situaci. Proto se hodí spíše do psané formy, kde má čtenář čas význam domyslet.
Zdroj: článek Sarkastické citáty
Sarkasmus a ironie byly a jsou v literatuře oblíbenými jazykovými prostředky. Často jdou ruku v ruce a jsou spolu neoddělitelně spjaty. Sarkasmus se může objevovat v promluvách literárních postav, zároveň ale existují knihy, které jsou celé psány sarkasticky. Dokonalým příkladem je Skromný návrh od Jonathana Swifta, kde autor doporučuje pojídat děti, aby nebyly svým rodičům a své zemi na obtíž. Sarkasmus se objevuje hlavně i v nejrůznějších literárních kritikách.
Zdroj: článek Sarkasmus
Sarkasmus je v podstatě vyšší stupeň ironie. Zatímco ironický člověk chce, aby lidé jeho ironii pochopili a porozuměli jí, sarkastický člověk usiluje svým prohlášením o ukončení komunikace. Navíc ironické prohlášení může být proneseno přátelsky a myšleno i v dobrém, naopak sarkasmus je vždy negativní a jeho autor chce svému posluchači ublížit.
Zdroj: článek Sarkasmus
Bába milionová – Bába milionová je jedna z hlavní postav povídky Přivedla žebráka na mizinu. Jedná se o žebračku, která usiluje o to, aby se měla o něco lépe. Je proto ochotná se i vdát. Problém ale je, že je velmi ošklivá, závistivá a mstivá. Nevadí jí zničit někomu život.
Pan Cibulka – Cibulka patří do povídky Psáno o letošních Dušičkách. Je to nejlepší přítel pana Rechnera. Z povídky vyplývá, že rád pije, je protivný a hrubý a nebojí se z někoho si utahovat, přestože to daného člověka může trápit.
Pan Heribert – Pan Heribert je hlavní postavou povídky Doktor Kazisvět. Vystudoval medicínu, ale odmítá se živit jako lékař. Má rád samotu a lidem se vyhýbá. V okamžiku, kdy zachrání život zemského rady, tak se proslaví a může mít spoustu klientů a peněz. On o to ale nestojí a dál žije svůj život samotáře.
Paní Ruska – Paní Ruska je hlavní postavou povídky O měkkém srdci paní Rusky. Jak název napovídá, paní Ruska působí jako žena, která je dobrosrdečná a útlocitná. Žena, která se z dobré vůle a čistoty srdce chodí rozloučit se zemřelými na jejich pohřeb. Skutečnost je ale jiná, paní Ruska zjevně miluje drby a ráda se o ně podělí, i když o ně nikdo nestojí. Také ráda pláče a povídá si s lidmi. Je ale i chytrá, když jí policie zakáže její největší zálibu, ví si rady a jejich nařízení dokáže obejít.
Pan Krumlovský – Jedná se o studenta práv z povídky Figurky, který se přestěhuje na Malou Stranu, protože ji považuje za klidné místo, kde se může učit. S učením má trochu problémy, vždy se najde něco, co ho od učení ruší. Působí jako pozorovatel chování lidí na Malé Straně a sám se do děje zapojuje, někdy kladně a někdy záporně. Pan Rechner – Pan Rechner je jednou z hlavních postav povídky Psáno o letošních Dušičkách. Pan Rechner je šikovný, ale tak trochu líný. Společně se svým nejlepším přítelem se nebojí utahovat si z citů jiné osoby.
Pan Rybář - Pan Rybář je hlavní postavou v povídce Hastrman. Pan Rybář patří na Malé Straně k oblíbeným lidem. Má rád zelenou barvu, moře a francouzské filozofy, které často cituje. Jeho největší zálibou je sbírání drahých kamenů. Věří,
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Povídky malostranské
Ukázat život obyčejných lidí a kritizovat maloměšťáctví, předsudky a pokrytectví společnosti.
Není, ale teprve celek poskytne plný obraz Malé Strany a jejích obyvatel.
Protože odmítá společenské uznání a zůstává věrný vlastním hodnotám.
Ano, částečně, zejména skrze postavu „malého Nerudy“ a detailní znalost prostředí.
Jedná se o realistické povídky s prvky satiry a ironie.
Ano, obsahuje archaismy a dobový slovosled, ale po chvíli si čtenář zvykne.
Neruda chtěl realisticky zachytit lidské slabosti, nikoli idealizovaný obraz společnosti.
Ano, často se objevují v seznamu povinné nebo doporučené četby na středních školách.
Zdroj: článek Povídky malostranské
Mezi Shakespearovy nejznámější divadelní hry patří zcela nepochybně příběh o dánském princi Hamletovi. Tato tragédie byla vydána někdy v letech 1599 – 1602. Hlavním motivem této hry je pomsta. Příběh je psán v promluvách, které jsou místy velmi dlouhé. Jedná se hlavně o Hamletovy filozofické monology, v nichž převážně řeší otázky života. Jeho promluvy jsou často plné vtipu, ironie a někdy i dvojsmyslů. V knize se také objevuje velká řada rčení, přísloví i bohatých přirovnání. Hlavními postavami jsou tedy Hamlet, jeho strýc Claudius, Hamletova matka Gertruda, nejvyšší komoří Polonius a jeho děti Ofelie a Laertas. Svůj význam v příběhu mají i Hamletovi přátelé Horacio a Rosencrantz a Guildenstern.
Tragédie Hamlet, princ dánský se skládá z pěti jednání. Hamletův příběh začíná před branami královského hradu Elsinor, kde se střídá stráž důstojníků. S jedním z nich také přichází Hamletův přítel Horacio. Chce se sám přesvědčit, že se u hradu objevuje duch podobný zemřelému králi. Moc tomu ale nevěří, svůj názor změní, až když ducha spatří. Přestože má strach, rozhodne se ducha oslovit, ten mu ale neodpoví a se zakokrháním kohouta zmizí. Horacio se rozhodne, že o tom poví Hamletovi. Příběh pak pokračuje na hradě, kde se král Klaudius dovídá o pokusu norského prince Fortinbase napadnout dánské království, rozhodne se o tom informovat Fortinbasova strýce, který je králem. Norska. Král se také dovídá, že se hodlá do Francie vrátit syn komořího Laertes. Hamlet se na vládu svého strýce dívá velmi skepticky a ironicky. Nejvíce nesouhlasí s tím, že si ho jeho matka vzala dva měsíce po smrti jeho otce. Považuje to za zradu a je si jistý, že se Klaudius nemůže v ničem jeho otci vyrovnat. I přesto matku poslechne, když ho prosí, aby s nimi zůstal v Dánsku a nestudoval dál již. Právě ve chvíli, kdy se trápí matčinou zradou na otci, tak přichází Horacio a vypráví mu o přízraku, který je podobný bývalému králi oblečenému ve zbroji. Hamlet chce přízrak spatřit a vydá se s Horaciem k branám hradu. Cestou ho zpovídá, jak duch vypadá. Hamlet se obává, že přítomnost otcova ducha ve zbroji věští něco špatného.
Mezitím v domě komořího Polonia se Laertes loučí se svou sestrou Ofélií a varuje ji před Hamletem, bojí se, aby se do něj Ofélie nezamilovala a nevzdala se mu. Varuje ji, že to s ní Hamlet jistě nemyslí vážně. Mezitím přichází Polonius a také se loučí s Laertem, dává mu mnoho rad, jak se má ve Francii chovat. Radí mu například, aby si nechával pro sebe, co si myslí, také že má jednat s rozmyslem a vážit si pravých přát
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek William Shakespeare
Mnoho chyb nevzniká neznalostí, ale zbrklostí. Studenti často sáhnou po známém názvu, aniž by si ověřili detaily v textu.
Zdroj: článek Test z ukázek Povídek malostranských
Ideální jsou básně o délce tří až čtyř slok, které umožní rozvinout výraz, ale zároveň udrží pozornost publika.
Ano, pokud jsou zvoleny citlivě a recitátor dokáže pracovat s humorem přirozeně a bez přehánění.
Nejlépe funguje jemná ironie, nadsázka a situační humor, který vychází z běžného života.
Známý autor může být výhodou, ale rozhodující je vždy kvalita přednesu a porozumění textu.
Důležitá je práce s hlasem, intonací a pauzami, stejně jako opakovaný nácvik před publikem.
Ano, mnoho vtipných básní obsahuje hlubší myšlenku nebo satirický podtext.
Určitě ano, vtipné básně jsou velmi oblíbené na školních vystoupeních a akademiích.
Báseň by měla odpovídat temperamentu dítěte, aby přednes působil přirozeně a autenticky.
Obvykle se doporučuje recitovat text v původním znění, drobné úpravy je však vhodné konzultovat s učitelem.
Zdroj: článek Vtipné básně k recitaci 9. třída
V běžné mluvě se slovo jako často mění v částici. V takovém případě nespojuje větné členy, ale slouží k vyjádření postoje mluvčího, pochybnosti, ironie nebo zdůraznění. Často jde o výraz, který lze vypustit bez narušení gramatické stavby věty.
Zdroj: článek Jako - slovní druh
Z hlediska celkového obsahu Povídek malostranských je důležité si uvědomit, že jednotlivé příběhy nejsou řazeny náhodně. Společně vytvářejí mozaiku života na Malé Straně, kde se postavy často objevují opakovaně nebo se o sobě alespoň dozvídají skrze řeči a drby.
Typické jsou:
Celek nepůsobí jako klasický román, ale jako živý portrét města, které má vlastní paměť, rytmus a charakter.
Zdroj: článek Povídky malostranské
Pokud má oslavenkyně smysl pro humor, je vtipné přání k narozeninám pro ženy ideální volbou. Nadsázka, lehká ironie a laskavý humor dokážou rozesmát a zároveň potěšit.
Důležité je držet se hranice, aby vtip nikdy nebyl na úkor citlivosti nebo sebevědomí oslavenkyně.
Zdroj: článek Blahopřání k narozeninám pro ženu
Humor k sourozeneckému vztahu patří. Pokud víte, že se bratr rád zasměje, nebojte se lehké ironie.
Zdroj: článek Přání k narozeninám pro bratra