POSLEDNÍ ROZLOUČENÍ PROSLOV je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Vytvořit vhodnou smuteční řeč není nic jednoduchého, obzvlášť řečníci z řad pozůstalých s tím mohou mít řadu problémů. Pro většinu z nich se jedná o nepříjemnou premiéru, a proto často nevědí, co si s tímto nelehkým slohovým útvarem počít, jak řeč sepsat, aby byla dostatečně na úrovni, vhodná, nepříliš dlouhá, ale ani krátká. Musí sami uvážit, co se hodí zmínit, a co z života zemřelého je lepší vynechat. Není proto divu, že řada rodin se nakonec rozhodne svěřit poslední rozloučení s jejich blízkým profesionálnímu řečníku.
Obsah smuteční řeči
Pokud se v rodině, nebo mezi blízkými známými najde někdo, kdo je ochotný mít pohřební řeč, musí si ji obvykle taky sám připravit. Sepsat jí není nic jednoduchého, přestože u smuteční řeči není přísně stanovená osnova, kterou je třeba dodržovat. Náročnost tohoto slohového útvaru spočívá v tom, že řeč musí být vhodná, mít „hlavu a patu“ a obsahovat jen důležité informace sepsané vhodnou formou. Smuteční řeč by měla obsahovat úvodní část, v níž řečník přivítá účastníky pohřebního aktu a začne se svým projevem o zemřelém, ve druhé části se obvykle zachycuje život zemřelého jen v několika informacích, v poslední části se jedná o rozloučení a o slova útěchy pro pozůstalé. Upřímná účast je nezbytnou součástí celé smuteční řeči, i řečník z řad pozůstalých ji musí svým projevem vyjádřit všem členům rodiny a blízkým zemřelého. Naopak by se ve smuteční řeči neměly nijak zdůrazňovat záporné povahové vlastnosti zemřelého, nebo chyby, které v životě udělal. Při tvorbě smuteční řeči se řada řečníků uchyluje k velkému množství vzletných frází, které pak mohou celkové vyznění smuteční řeči rušit a kazit výsledný dojem. Mnoho profesionálních řečníků ve své smuteční řeči využívá velké množství básnických vyjádření, amatér by s nimi měl ale pracovat opatrně, aby jeho řeč nepůsobila zmateně a nepřirozeně. Samozřejmě by se některé básnické vyjádření mělo v proslovu objevit, ale nemusí jich být moc, lepší je si jejich použití pořádně promyslet. Součástí smuteční řeči mohou být také nejrůznější citáty, ať už se jedná o slova z básní, písní, anebo výroky slavných osobností. Smuteční řeč by jimi ale neměla být zahlcená, ideální je použít jen jeden, klidně na začátku jako úvod smuteční řeči, nebo na konci jako poslední slova rozloučení. Může jich být v řeči samozřejmě více, ale nesmí se to přehánět, aby nebyl v proslovu „citát za citátem“. Pokud je součástí projevu opravdová báseň, není nutné, aby ji řečník dokonale recitoval. Stačí, když jí řečník přizpůsobí tempo řeči.
Smuteční řeč je primárně určená pro pozůstalé, jim má sloužit jako útěcha v jejich smutku, a proto by se řečník měl obracet k nim a ne k zemřelému. Každý řečník z řad blízkých prožívá samozřejmě svůj vlastní žal, ale v jeho proslovu by se to nemělo výrazně projevit, neměl by se snažit strhávat pozornost jen ke svému smutku, protože ztráta milované osoby je velmi těžká pro všechny příbuzné a blízké přátelé. Během smutečního proslovu musí řečník zmínit několik informací o životě zemřelého, ale není třeba, aby popisoval celý jeho život. Sám nebo po domluvě s rodinou by měl vybrat několik bodů z jeho života, případně jeho záliby a vztah k rodině, dalším blízkým, zaměstnání. Pokud by některá informace vrhala špatné světlo na zemřelého, tak jí není třeba uvádět, pokud si to tedy rodina výslovně nepřeje, pak by ve smuteční řeči mohla zaznít, ale ve zjemněné formě.
Smuteční proslov je náročný projev, který musí být na patřičné úrovni, k tomu řečníkovi pomůže dostatečná příprava. Řečník by se měl na projev řádně nachystat, sepsat si řeč, kterou by měl mít na smuteční akci s sebou, aby se nestalo, že zapomene, co plánoval říci a začne nevhodně improvizovat. I řečník, i když třeba profesionál, je jen člověk, a tak se mu může stát, že v řeči zadrhne, nebo ho svým citovým projevem rozhodí některý z pozůstalých, a on zapomene, co měl říct. Pro takové případy je opravdu nezbytné mít řeč sepsanou u sebe. Sepsaný projev by měl být umístěn do desek tmavé barvy, které na sebe nebudou nijak poutat pozornost, což znamená, že by na nich neměly být žádné obrázky, nápisy ani symboly. Desky jsou nezbytnou součástí, pozůstalí by neměli vidět, že je třeba smuteční řeč sepsána na zmuchlaném papíře, nebo že je řeč plná zaškrtaných slov.
Trvání smutečního projevu by mělo být kolem 5 minut, může být ale i kratší nebo delší, mluvčí by měl brát ohled i na smuteční hosty, pro něž setrvání ve smuteční síni bývá náročné.
Mít smuteční projev je velmi náročné, ještě těžší to je v případě, že se jedná o proslov k úmrtí velmi blízké osoby, jako jsou rodiče a sourozenci, děti. Následující dva vzory jsou jen ukázkami, jak je možné sepsat smuteční řeč pro pohřeb rodičů.
V prvé řadě je třeba zdůraznit, že řeč na smuteční hostině se liší od projevu při smutečním aktu. Odlišností je několik, rozdíl je například v délce trvání projevu. Na hostině je obvykle řeč výrazně kratší, navíc obsah řeči vychází z toho, že hosté byli i na smutečním rozloučení se zemřelým, a tak slyšeli hlavní projev. Není tedy nutné opakovat informace o životě zemřelého. Součástí řeči na smuteční hostině je také obvykle poděkování za vyjádřené upřímné soustrasti. Řeč na smuteční hostině navíc nemusí mít stejný řečník, který měl proslov na posledním rozloučení. Řeč na smuteční hostině také nemusí mít tak oficiální znění, jako ta na pohřbu, projev na smuteční hostině může mít v podstatě každý. Obvykle ale smuteční hostinu zahajuje projev některého z blízkých příbuzných, po něm mohou následovat i krátké projevy dalších hostů, v nichž se zavzpomíná na zemřelého a na to, co pro řečníka znamenal.
Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.
K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.
Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.
O Krokovi a jeho dcerách
Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č
Poslednírozloučení je akt, při kterém celý řečníkův smuteční projev musí být přizpůsoben této dané situaci. Hlasitost jeho řeči musí vycházet z akustiky a z množství smutečních hostů, aby ho každý slyšel. Na některých pohřbech nejsou řečníkům k dispozici mikrofony, takže řečník musí své hlasivky více namáhat, jinde si pozůstalí zase přejí, aby v pozadí zněla smuteční hudba, takže se řečník musí snažit, aby byl jeho projev zřetelnější. Na pohřbech bývají často jako smuteční hosté i starší lidé, i kvůli nim je třeba přizpůsobit nejen hlasitost, ale i tempo řeči. Řečník by neměl se svou řečí pospíchat, měl by dělat dostatečné pomlky, aby význam jeho slov všichni smuteční hosté chápali. Zároveň by věty měly být jednoduché. Složitá a dlouhá souvětí by mohla komplikovat porozumění. I samotného řečníka z řad blízkých příbuzných může při samotném pohřbu zasáhnout silný příval emocí, které neudrží pod kontrolou, základem je to překonat a řeč dokončit.
1.květen: Svátek práce (dříve svatý Josef, svatý Filip a Jakub)
PRANOSTIKY:
Dívka, která zůstala na večer prvomájový nepolíbená, do roka uschla.
Filipa a Jakuba déšť - to zlá zvěst.
Filipa a Jakuba mráz - to obilí plný klas.
Jestli se Filip a Jakub zasměje, jistě se hnedle také čočka zaseje.
Kolik Filipa Jakuba krapek, tolik sena kopek.
Na Filipa a Jakuba chrousti hučí, o Martině studený vítr fičí.
Na Filipa a Jakuba koníček trávy naškubá.
Na Filipa a Jakuba se má vysévat čočka.
Na Jakuba a Filipa zelená se každá lípa.
Na prvního máje déšť, málo sena, žita jest.
Před Filipem deštík noční úrodu nám věští roční.
Prší-li na prvního května, bývá málo žita a sena.
Prší-li na prvního máje, bude později sucho a neurodí se seno.
Prší-li na prvního máje, bude později sucho a neurodí se víno.
Prší-li na svatého Filipa a Jakuba v noci, bude úrodný rok.
První květen deštivý – polím a loukám škodlivý.
VYSVĚTLENÍ:
Hned první pranostika souvisí s tím, že tento den je považován nejen za svátek práce, ale i lásky. Každá dívka by tedy měla dostat polibek (v Čechách se zachovává tradice, že má polibek proběhnout pod rozkvetlou třešní), aby byla během roku zdravá a neuschnula. Druhá a třetí pranostika se týkají počasí v tento den. Pokud by pršelo, bylo by to špatné pro zemědělce, pokud bude ale mrznout, tak to obilí neuškodí, spíše naopak. Jiné pranostiky se týkají vysévání čočky, či rostoucí trávy. Poslední pranostiky se týkají deště v tento den. Pokud by pršelo, bude v dalších měsících sucho a příliš se neurodí.
2. květen: svátek má Zikmund
3. květen: svátek má Alexej (dříve svatý Filip, svatý Florián a Jakub Menší, Kříž)
PRANOSTIKY:
Jestli se Filip a Jakub zasměje, jistě se hnedle čočka zaseje.
Na Filipa Jakuba chrousti hučí, o Martině studený vítr fučí.
Svatý kříž, ovčí střiž.
VYSVĚTLENÍ:
První dvě pranostiky jsou stejně jako na 1. Května, protože svatý Filip a Jakub měli svátek i v tento den. První pranostika doporučuje setí čočky v tento den, druhá zase předvídá počasí podle toho, jaké je počasí v tomto období. Poslední pranostika je rada pro chovatele ovcí, že je vhodné v tuto dobu stříhat ovce, zima již nepřijde, takže není potřeba, aby měly vlnu.
4. květen: svátek má Květoslav (dříve svatý Florián)
PRANOSTIKY:
Déšť svatého Floriána je ohňová rána.
Je-li o dni svatého Floriána veliký vítr, jest toho roku mnoho ohňů.
Svatý Florián si ještě může nasadit sněhový klobouk.
Druhý příběh o Harry Potterovi začal o letních prázdninách, které Harry trávil u Dursleyových. Cítil se opuštěný, protože se mu přátelé neozývali. Dursleyovi čekala návštěva Vernonových nadřízených. Vše se na to pečlivě chystalo, Harryho úkolem bylo zůstat absolutně potichu v pokoji, aby o něm hosté vůbec nevěděli. Harry s takovým plánem neměl problém, až na to že měl hlad, a dole byla spousta jídla, dokonce i dort. Když dorazil do pokoje, čekal tam na něj podivně vyhlížející skřítek, který se představil jako Dobby. Dobby se snažil Harryho přesvědčit, aby se už nevracel do Bradavic, ale Harry na to nechtěl za žádnou cenu přistoupit. Dokonce zjistil, že mu Dobby ukradl poštu od kamarádů, aby měl pocit, že na něj nikdo nemyslí. Když Dobby viděl, že Harryho nepřesvědčí, zvolil jinou strategii. Začal u Dursleyových kouzlit, dokonce shodil na návštěvu dort, což ale odnesl Harry. Kromě toho, že se setkal s hněvem strýce Vernona, se musel vyrovnat s tím, že mu přišlo varování o možném vyloučení ze školy, pokud bude nadále magii provozovat. Dursleovi se tak dozvěděli, že Harry nesmí doma kouzlit. Vernon ho proto zamknul v jeho pokoji s tím, že se už nikdy nevrátí do Bradavic. Byl tam zavřený několik dní, než mu na pomoc přišli sourozenci Weasleyovi. Přiletěl létajícím autem a Harryho dostali z domu. Dovezli ho k sobě domů do Doupěte, kde na ně ale čekala rozčilená paní Weasleyová. Nic ale nevyčítala Harrymu, naopak mu dala najíst a nechala ho odpočinout. Harrymu se tak setkal s malou Ginny, která z něj byla nervózní, protože byla do něj zamilovaná. Harry zbytek prázdnin strávil v Doupěti.
S Weasleovými navštívil i Příčnou ulici, aby si mohli studenti nakoupit potřebné věci do školy. Weasleyovi neměli ale moc peněz, takže spoustu věcí kupovali z druhé ruky. Do Příčné ulice se dostali pomocí kouzelného prášku a cestování krbem. Harry ale špatně vyslovil místo, kam chce přenést, a tak skončil o ulici dál v Obrtlé ulici, v obchodě Borgin & Burkes, kde byl zrovna i pan Malfoy s Dracem, aby prodal některé zakázané předměty, kdyby ho navštívili zaměstnanci ministerstva kouzel. Z Obrtlé ulice se dostal pomocí Hagrida, který ho přivedl k Weasleyovým. Společně s Weasleovými se vydal do banky ke Gringottovým, kde viděl, že Weasleyovi opravdu nemají moc peněz. Pak se vydali do knihkupectví nakoupit knihy, zrovna tam měl autogramiádu Zlatoslav Lockhart, který okouzlil jak paní Weasleyovou, tak i Hermionu. Lockhart Harryho hned poznal a vyfotil se s ním, také mu daroval své knihy (Harry je daroval Ginny) a
1.březen: svátek má Bedřich (dříve svatý Eudokie, později Albína)
PRANOSTIKY:
Eudokie příznivá, ale blátivá.
Jak je 1. března, takové bude celé jaro.
Na Bedřicha slunko teplem zadýchá.
Odkud na svatou Eudokii vane vítr, odtud bude po celý rok foukat.
Svatá Eudokie psa až po uši sněhem zavěje.
Závěj svaté Albíny zaplavuje doliny.
VYSVĚTLENÍ:
Tyto pranostiky se rozcházejí v tom, jaké počasí očekávají na tento den. Některé pranostiky stále předpokládají sníh, jiné předpokládají, že již bude svítit slunce. Druhá pranostika říká, že jaké bude počasí v tento den, takové bude celé jaro. Pokud bude tedy zima, i celé jaro bude studené.
2. březen: svátek má Anežka (dříve svatá Anežka Česká)
PRANOSTIKA:
Na Anežku není radno sebou v trávě šíti, protože se celkem snadno vlčí neduh chytí.
VYSVĚTLENÍ:
Tato pranostika připomíná, že sice může být hezky, ale země je stále promrzlá, takže člověk se může lehce nachladit.
3. březen: svátek má Kamil (dříve Kunhuta, Marin)
PRANOSTIKY:
Mrzne-li o svaté Kunhutě, mrzne ještě čtyřicet dní.
Skřivan si v březnu musí vrznout, i kdyby mněl zmrznout.
Svatá Kunhuta - o chlup stoupne teplota.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika říká, že pokud bude mrznout 3. března, tak bude mrznout ještě měsíc. Poslední pranostika zase tvrdí, že se o trochu oteplí.
4. březen: svátek má Stela (dříve svatý Kazimír)
PRANOSTIKA:
Na Kazimíra pohoda – na kobzole úroda.
VYSVĚTLENÍ:
Pokud v tento den bude příjemné počasí, tak bude dobrá úroda.
5. březen: svátek má Kazimír (dříve svatá Adriana)
PRANOSTIKA:
Svatá Adriana nedá spáti z rána.
VYSVĚTLENÍ:
Pranostika tvrdí, že v tento den bude mít člověk špatné spaní (kratší noc, špatné počasí atd).
6. březen: svátek má Miroslav (dříve svatý Felicitas, Bedřich)
PRANOSTIKY:
Na svatého Bedřicha slunko teplem zadýchá.
Svatá Felicita sníh z polí odmítá.
Svatý Bedřich teple dýchá, nebo taky sněhy míchá.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika říká, že se začne oteplovat. Druhá pranostika zase tvrdí, že začne tát sníh. Třetí pranostika začíná stejně jako první, ale obsahuje také variantu se sněhem.
7. březen: svátek má Tomáš
PRANOSTIKY:
O svatém Tomáši sníh bředne na kaši.
Zima, kterou Tomáš nese, dlouho námi ještě třese.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika říká, že začne tát sníh. Druhá pranostika počítá s tím, že ten den se může ještě ochladit, pokud by to byla pravda, to ochlazení by bylo silné.
1. říjen: svátek má Igor (dříve svatý Remigius, Remigia)
PRANOSTIKY:
Fouká-li na svatého Remigia od východu, bude teplý podzimek.
Remigius hrozny sbírá a Viktorín presem svírá.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika předvídá pěkné počasí, pokud bude foukat vítr od východu. Druhá pranostika se týká sklizně hroznů na vinicích.
2. říjen: svátek má Olívie (dříve Panna Marie Orodovnice)
PRANOSTIKY:
Den Marie Orodovnice - první mrazíky.
Fouká-li na den Marie Orodovnice od východu, bude tuhá zima.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika předvídá začátek mrazivého počasí. Na ní navazuje pranostika druhá, která podle směru foukání větru předvídá, jaká bude zima.
3. říjen: svátek má Bohumil (dříve svatá Terezie Ježíšova, Tereza)
PRANOSTIKY:
Den svaté Terezičky nebývá bez vlážičky.
Po svaté Tereze mráz po střechách leze.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika předvídá déšť v tento den. Druhá pranostika zase předvídá mráz.
4. říjen: svátek má František (dříve svatý František z Asisi)
PRANOSTIKY:
Svatý František zahání lidi do chýšek.
VYSVĚTLENÍ:
Tato pranostika říká, že začíná chladnější počasí, které zahání lidi do jejich domovů.
5. říjen: svátek má Eliška (dříve svatý Placid)
PRANOSTIKY:
Na svatého Placida slunce ohně nevydá.
Na svatého Placida zima teplo vystřídá.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika pravděpodobně říká, že v tento den sice slunce svítí, ale již tak nehřeje. Druhá pranostika říká, že se teplé počasí změní na studené.
6. říjen: svátek má Hanuš
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
7. říjen: svátek má Justýna
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
8. říjen: svátek má Věra (dříve Brigita)
PRANOSTIKY:
Brigita svatá na mlhavá rána je bohatá.
O svaté Brigitě bývá mlha na úsvitě.
VYSVĚTLENÍ:
Obě pranostiky předvídají mlhy pro tento den.
9. říjen: svátek mají Štefan a Sára (dříve svatý Diviš)
PRANOSTIKY:
Je-li déšť na svatého Diviše, bude mokrá zima.
Kdo se těší, že do Diviše zasel, ať se netěší na úrodu.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika se týká předpovědi počasí pro zimu. Pokud by v tento den pršelo, bude pršet i v zimě. Druhá pranostika zase předvídá špatnou úrodu pro ty, co zaseli.
10. říjen: svátek má Marina
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
11. říjen: svátek má Andrej
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
12. říjen: svátek má Marcel
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
Smuteční řeč nemá takový význam pro zemřelého, je mnohem důležitější pro jeho blízké pozůstalé. Cílem každé smuteční řeči je poskytnout útěchu pozůstalým, ukázat jim, že nejsou na truchlení sami, že s nimi někdo sdílí jejich bolest. Zároveň smuteční řeč ukazuje všem smutečním hostům, co zemřelý znamenal pro svou rodinu a okolí.
Smuteční řeč není nezbytnou součástí pohřebního aktu. Rodina pozůstalých se může rozhodnout, že smuteční řeč bude nahrazena tichou variantou pohřbu, kdy bude puštěna jen hudba, a smuteční hosté jen věnují zemřelému tichou vzpomínku a bez veřejného projevu se s ním rozloučí. Při smutečním obřadu může mít projev více řečníků, projev totiž může pomoci pozůstalým se se smrtí zemřelého vyrovnat a rozloučit se s ním, když předtím třeba nedostali příležitost, nebo to před jeho smrtí nestihli.
Profesionální řečník má při této těžké chvíli jednu obrovskou výhodu, a tou je jeho nezaujatost. Se zemřelým se obvykle neznal (není to ale pravidlo), a tak nehrozí, že by ho přemohly emoce. Profesionální řečník má navíc obvykle několik svých vzorů smutečních řečí, a ty jen doplňuje o informace, které dostal od pozůstalých o zemřelém. Profesionál je navíc zvyklý na veřejné projevy, a tak je u něj méně pravděpodobné zakoktání, přeřeknutí (samozřejmě není vyloučené, stává se to i těm nejlepším), navíc umí pracovat s hlasem, ví, jak nahlas mluvit, kdy udělat pomlku a poskytnout čas pozůstalým na projevy emocí. Stejně tak se s emocemi pozůstalých umí vyrovnat.
Smuteční řeč se může konat ve smuteční síni, kde se pozůstalí rozloučí se zemřelým, kterého často čeká kremace. Pohřební řeč se ale může konat přímo na hřbitově při pohřbívání do země, kde je řeč pronesená před tím, než je rakev zemřelého spuštěna do hrobu.