PRAVOPIS VPOŘÁDKU, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Snad v každém velkém jazykovém testu, ať už se jedná o maturitní testy, cermaty, přijímačky na střední školy se vždy objeví toto sloveso, jehož pravopis může být nejen pro studenty chytákem.
Vzpomněl nebo vzpoměl
Dost často se stává, že právě u tohoto slovesa člověk znejistí a neví, jestli je správná varianta s "mně", nebo jen s "mě", pak se snaží najít nějaké logické zdůvodnění pro ten či onen pravopis.
Pravopis
Správný je pouze tvar s "mně" tedy "vzpomněl".
Vysvětlení
Určitým zdůvodněním proč tomu tak je, může být to, že v jiných tvarech (či odvozených slovech) tohoto slovesa se objevuje hláska "n" = například "vzpomenu". A právě toto "n" je to, které se objevuje i v hláskové skupině "mně" ve slově vzpomněl. Pro většinu lidí je ale nejjednodušší si toto slovo prostě zapamatovat, než si pracně zdůvodňovat jeho pravopis.
Ukázky ve větě
Kdo by si občas rád nevzpomněl na svou první lásku?
V naší poradně s názvem ČJ PRAVOPIS MY BYLI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena Kurelová.
Potřebuji vysvětlit / věta -Já a Pavel jsme byly v kině. Je správně shoda podmět s přísudkem, tedy tvrdé y po l je správně? A nebo je měkké i jako my všichni? Děkuji .
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Správně je Já a Pavel jsme byli v kině. Je to jako my všichni.
Určitým problémem mohou být dvojice slov, jejichž význam rozlišuje jen předpona. Snadněji se rozlišují ta slova, jejich význam je od sebe značně vzdálen, případně je zcela jiný. V takových případech je někdy snadně rozlišit
předpony již podle výslovnosti.
Mezi takové dvojice slov patří:
směna, směnit (peníze) – změna, změnit,
smrskat se (srážet se) – zmrskat (zbičovat)
sváti – zváti
svolat- -zvolat
svolit – zvolit
svrhnout (dolů) – zvrhnout (převrhnout)
sužovat (utlačovat) – zužovat (činit úzkým)
svedený – nezvedený (nezdárný)
Různý pravopis i význam ale stejná výslovnost
Větší komplikací jsou ale dvojice, která se liší významem a pravopisem, ale výslovnost je u obou slov stejná.
Největším problémem u těchto dvojic slov jsou ta slova, která jsou sice rozlišena významem, ten ale není příliš zřetelný. Zpravidla u těchto dvojic platí, že jedno slovo je používáno méně, má často lidový, knižní nebo zastarávající ráz. V jiných případech předpony s- nebo z- jen nepatrně pozměňují nebo mírně mění odstín významu základního slovesa, kdy předpona s- může slovesu přidávat odstín významu dohromady, trochu a předpona z- naopak může u slovesa vyjádřit jeho dokonavost.
sbít (přitlouci k sobě) x zbít (nabít někomu)
sbrousit (trochu z povrchu) x zbrousit (broušením odstranit)
sdrhnout (knižní výraz z povrchu) x zdrhnout (zadrhnout, stáhnout do záhybů, utéci)
sedrat (peří) x zedrat (roztrhat)
sedřít (kůži z těla) x zedřít (námahou)
seškrábat (škrábáním odstranit) x zeškrábat (poškrábat)
shlédnout (shora dolů) x zhlédnout (spatřit)
shlížet (shora dolů) x zhlížet (v zrcadle)
sjednat (mír) x zjednat (pořádek)
skopat (shora, dohromady) x zkopat (upravit kopáním, pokopat někoho)
skosit (kosou posekat) x zkosit (učinit kosým)
skout (dohromady) x zkout (ukout)
skreslit (spojit v jedné kresbě) x zkreslit (podat zkomoleně)
Proč tomu tak je, když se píše například třeba právě například nebo obden, zpočátku, poprvé, nalevo, potom, pokaždé, popořádku, namístě?
Odpověď je jednoduchá, protože v tomto případě není výraz *vpořádku kodifikován jako slovo vytvořené spřahováním. Spřahování je specifický způsob tvoření slov. Oba členy, jimiž se nově vzniklý (spřažený) výraz vytváří, si v něm uchovávají ve všech jeho tvarech, nebo alespoň ve tvaru základním, stejnou podobu. Tvoří se tak například číslovky (šest a dvacet → šestadvacet), přídavná jména (déle trvající → déletrvající), příslovce (jak se patří → jaksepatří) a podstatná jména (z mrtvých vstání → zmrtvýchvstání). Specifickou skupinou jsou pak takzvané příslovečné spřežky, do nichž by patřil i náš výraz, kdyby jej již zahrnovaly kodifikační příručky.
Příslovečné spřežky vznikají tak, že se předložky spojují buď s podstatnými jmény (z pravidla → zpravidla), nebo se zpodstatnělými přídavnými jmény (do prava → doprava), nebo se zájmeny (za své → zasvé), nebo s číslovkami (na třikrát → natřikrát), nebo s příslovci (od naproti → odnaproti).
Jak vyplývá z výše uvedeného, příslovečné spřežky píšeme jako jedno slovo, tedy dohromady. Hranice chápání určitého výrazu jako spřežky však bohužel není vždy jasná, a tak často dochází ke kolísání. Nezřídka pak vedle sebe existují jak podoby psané zvlášť, tak dohromady, přičemž je jejich význam totožný (na příklad – například; zpočátku – z počátku; na čisto – načisto; k večeru – kvečeru; nade všecko – nadevšecko; na čase – načase).
Existují ale případy, kdy způsob psaní odlišuje význam napsaného. Je to třeba dvojice v celku × vcelku: Pošta mi kupodivu doručila vázu v celku (= nerozbitou). Kup ten šunkový salámv celku (= nenakrájený). Na léto si koupím plavky v celku (= jednodílné), ale: Vcelku se zúčastnilo dvacet lidí (= celkem). Vcelku je to hodný chlapec (= modální částice, vyjádření vztahu mluvčího). Podobným příkladem je spřežka namístě, která vyjadřuje vhodnost, patřičnost, například Je namístě přiznat chybu (= je důležité se teď přiznat), vedle spojení předložky a podstatného jména na místě, které ve větě fungují jako příslovečné určení místa, například Motorista těžkým zraněním hlavy a hrudníku na místě podlehl.
V naší poradně s názvem PRAVOPIS VYKÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jozef Vacval.
Dobrý deň,
Mal by som na Vás jednu otázku ohľadom českého pravovisu. Na webe máte uvedenú formu vykania. Ako príklad uvádzate:
tykanie: "četl jsi", vykanie: "četl jste" - jednotné číslo, "četli jste" - množné číslo.
Predpokladám, že "četl jste" sa jedná o jednotné číslo mužského rodu, pre ženský rod bude "četla jste".
Ako je však správne vykanie, ak oslovujem neznámu osobu, u ktorej neviem rod?
"Děkujeme, že jste nás podpořil" alebo "Děkujeme, že jste nás podpořili" ?
A v prípade oslovenia?
"Vážený návštevníku, děkujeme, že jste nás podpořil" alebo "Vážený návštevníku, děkujeme, že jste nás podpořili"?
Ďakujem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Když nevíte rod, tak je lepší použít větu "Děkujeme za vaši podporu".
Vážený návštěvníku, děkujeme za Vaši podporu.
Ve svém příspěvku BOHUMIL HRABAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda Soukenka.
Vas citat: Psal povídky a novely silně neotřelým jazykem.
Cetl jsem myslim vetsinu Hrabalovych povidek. Jenom proto, ze Hrabal umi basnicky lidove popsat veci, o kterych ostatni lide premysleji jak ze by je vlastne popsali, tak to neni neotrely jazyk. Lampy se rozkdakaly - je tento vyraz neotrely? Kazdy, kdo zazil petrolejove lampy presne vi, jak slaby pohyb vzduchu okolo lampy rozhazi stiny po okolnich zdech a kazdy, kdo vstoupil do hejna slepic take vi, ze litaji okolo jako ty stiny petrolejky. Tedy kuprikladu.
Lide nejsou neotreli tim, jak pisi nebo mluvi, ale tim, jak ve skutecnosti jednaji. Hrabal byl gentleman a s Haskem nejlepsi cesky spisovatel. Kafku take nema nikdo rad jenom proto, ze psal o lidske demagogii prijate jako fakt. Jiraska jsem necetl, protoze jsme nemeli v loznici kamna a periny. (Hrabal)
Jak dnes hodnotite Drdovo "ani hlt vody sovetskym okupantum"? Nebo "vrazda na tyranu neni zlocinem?
Omlouvam se za pravopis a mistru Janu z Husi za chybejici diakritiku.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUH SLOVA PROČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jakub Ježek.
proč je potřeba znát slovní druhy a k čemu nám jsou????????
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovní druhy jsou důležité pro správné pochopení jazyka a bezchybný pravopis. Znalost slovních druhů je součástí základní gramotnosti. Kdo nezná slovní druhy, nevyhne se chybám v psaném projevu. Samozřejmě, že existují profese, kde není psaný projev důležitý. Díky tomu najdou uplatnění i ti, kteří to do hlavy nedostanou. Takže v klidu, když to nejde, přetrpět to a později si najít vhodné živobytí s ohledem na omezené možnosti komunikace.
Nejdříve se podíváme na správné dělení slova. V případě, že na konci řádku se nevejde celé slovo milý, tak můžeme slovo rozdělit pouze jedním způsobem a to mi-lý.
Příklad dělení slova milý:
Svěřila jsem se mu, že jsem nikdy nedostala tak mi- lý pozdrav.
Pravopis slova milý
Slovo milý je přídavné jméno tvrdé a tvrdé ý na konci slova je určeno vzorem mladý.
(já) mladý -> milý, např.: Přeci já jsem tvůj milý kamarád.
(ty) mladý -> milý, např.: Ty můj milý příteli.
(on, ten) mladý -> milý, např.: Jsi milý kamarád.
(ona, ta) mladá -> milá, např.: Milá maminka.
(ono, to) mladé -> milé, např.: Milé dítě.
(my) mladí -> milí, např.: Byli jsme na něj milí až do chvíle nás zklamal.
(vy) mladí -> milí, např.: Budete to mít i vy, mojí milí bratři.
V naší poradně s názvem PRAVOPIS MILÝ A MILÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Děvana Pavlíková.
oslovuji v dopise / emailu
Milý Josefe a Aničko nebo Milí Josefe a Aničko?
Druhý příklad se zdá správnější ale první vypadá lépe.
Děkuji předem za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Správně je:
Milí Josefe a Aničko.
Milá Aničko, milý Josefe. (ženy se oslovují první).
V případě oslovení Milý Josefe a Aničko, dáváte najevo náklonnost k Josefovi a upozaďujete Aničku.
Chybné tvary a jejich příčiny: zúčastnit se x zůčastnit se
Pravopis dlouhého "u" se řídí jasnými poučkami, jde o to, kde je dané "u" umístěné. Pokud je totiž na začátku slova, tak se nad ním píše čárka (úkol, úsměv, úsvit). Naopak "u" s kroužkem se píše ve slovech, kde je dlouhé "u" uprostřed, například: borůvka, slůvka, trůn. Znejistit mohou pisatele výjimky, mezi něž se právě zúčastnit řadí. Přestože se dlouhé "u" nevyskytuje na začátku, ale uvnitř slova píše se "u" s čárkou. U slov, kde se dlouhé "u" nachází za předponou je pravopis shodný s tím, jaký by byl, kdyby dlouhé "u" bylo na začátku slova. To platí i u složených tvarů.
Pokud tedy nejen v našem případě (v pořádku), ale i u jiných výrazů váháte, zda jde o spřežku, nebo ne, raději zapátrejte ve Slovníku spisovné češtiny nebo v Pravidlech českého pravopisu (případně zkuste hledat na našich stránkách). Když hledaný výraz nenajdete ani v jedné příručce, jde většinou o dvě samostatná slova, takže je napište zvlášť.
Někdy si lze pomoci tím, že zkusíte mezi předložku a podstatné jméno vložit nějaké vhodné přídavné jméno, potom je rovněž jasné, že se daný výraz dohromady nepíše. My si můžeme například říct: Vše jev naprostém pořádku.
Ve svém příspěvku VYJMENOVÁVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra Brychtova.
Poprosil o pravopis Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ondra.
Z fotky tvého cvičení je vidět, že jsi udělal chybu v některých slovech. Slova, ve kterých jsi udělal chybu:
návik - správně je NÁVYK,
bitosti - správně je BYTOSTI,
obvikle - správně je OBVYKLE,
neobviklý - správně je NEOBVYKLÝ,
radostní - správně je RADOSTNÝ.
Výrazy, které jsou velmi často nesprávně považované za spřežky: na shledanou, na viděnou, na slyšenou, na rozloučenou, na odchodnou, na uvítanou, na zotavenou, na posilněnou, na pováženou, na uváženou, na rozmyšlenou, na vysvětlenou, na srozuměnou, na upřesněnou, na vybranou, (jako) na zavolanou, na rozdíl.
Babička se ptala, jestli vajíčka dorazila v pořádku. Je to v cajku, tedy v pořádku. Ty evidentně nemáš nervy v pořádku. Po týdenním pobytu v nemocnici jsem již zcela v pořádku. Je v pořádku, že tě trápí svědomí. Při silniční kontrole měli jen čtyři řidiči autolékárničku v pořádku. Neplač, to bude v pořádku.
V psaném projevu může některým z nás činit problém, zda do daného kontextu patří právě mě, nebo naopak mně.
Pokud si nejste schopni zapamatovat, že mě se píše vždy ve 2. a 4. pádu a mně se používá vždy ve 3. a 6. pádu, tak si zkuste vytvořit nějakou mnemotechnickou pomůcku.
Například do dané věty vložte dubletu mne. Jestliže zní věta logicky, pak se zájmeno já bude v tomto případě psát mě (například: Nepojede tam beze mě/mne ani náhodou. Seznámila mě/mne se svým přítelem.). Když to není možné, napište mně (například: Mně/Mne musíš věřit. Vyprávěla mu o mně/mne.).
Komu se uvedený způsob objasnění moc nelíbí, může to zkusit třeba tak, že v dané situaci doplní tvar zájmena ty. Pokud je možné do věty doplnit tebe, napište mě (například: Beze mě/tebe tam bude nuda. Ale mě/tebenepozvali.), když lze do věty doplnit tvar tobě, pak je správně podoba mně (například: Mně/Tobě tu knížku půjčit nechce. Chtěl po mně/tobě, abych mu vrátila prstýnek.).
A jelikož se říká, že do třetice všeho dobrého, tak vám nezatajím ani třetí „berličku“. Když si řeknete například bez Tondy (či vidím Tondu), je správně mě, protože slovo Tonda má 2 slabiky a mě jsou jen 2 písmena. Jestliže se do dané věty hodí Tondovi (o Tondovi), pak je správně mně, protože slovo Tondovi má 3 slabiky a mně jsou 3 písmena.
Ve svém příspěvku PRAVOPIS MY / MI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katerina.
Dobrý den, chci se zeptat,když je věta : Byli jsme v lese. Člověk se zeptá,kdo byl v lese my. Proč tedy není ve slově byli tvrdé y na konci? Když je třeba věta : Boty kopaly do míče. Tak po l tvrdé y je,protože ty boty kopaly jako ty ženy.
Mám v tom trochu zmatek. Děkuji moc za vysvětlení Katka
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Dalším problematickým slovesem se stejnou hláskovou skupinou jako slovo vzpomněl, je i zapomněl, i ono dokáže pisateli pěkně zamotat hlavu.
Vysvětlení
Sloveso zapomněl se řadí k těm slovesům, kde je třeba zjistit podobu jiných tvaru daného slova, jestli se zde nevyskytuje hláska n (= zapomenout), a proto se vždy píše s "mně".
Hledání příbuzných tvarů u těchto sloves může být pro spoustu lidí těžké (ne každého hned napadnou daná slova), i proto už učitelé na prvním stupni radí svým žákům si toto sloveso prostě zapamatovat, pomoci jim k tomu mohou třeba různé mnemotechnické pomůcky, které si žáci vytvoří, anebo "si ho do hlavy" dostanou čistým drilem, hlavní je vždy vědět, že sloveso "zapomněl" se vždy píše s "mně".
Ukázky ve větě
"Ó já hlupák, hlava děravá. Svou berlu mrazílku, jsem si doma zapomněl."
U tohoto podstatného jména je zdůvodnění pravopisu jednodušší, stačí vědět, že slovo uzemnění vzniklo od slovesa uzemnit(tedy ne od slova země!), kde je psáno "mn", takže i uzemnění bude tyto dvě hlásky obsahovat. Správná varianta je tedy uzemnění.