PŘÍSUDEK JMENNÝ

Co je přísudek

Přísudek vyjadřuje, co podmět dělá, jaký je, nebo co se s ním děje. Ptáme se: Co dělá?, Co se děje?, případně Jaký je?.

Druhy přísudku

• Slovesný jednoduchý – je tvořen jedním slovesem: „Pes běží.“
• Slovesný složený – obsahuje způsobové nebo fázové sloveso: „Musím jít.“
• Jmenný se sponou – skládá se ze spony (být, stát se, zůstat...) a jmenné části: „Petr je unavený.“

Zdroj: článek Podmět a přísudek ve větě

Poradna

V naší poradně s názvem URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU SLOVA RÁD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milda.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.

Zdroj: příběh Určení slovního druhu slova RÁD

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

• vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
• skloňují se
• můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
• příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
• určujeme u nich:
• rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
• číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
• pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
• vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
• mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

• vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
• ptáme se na ně: jaký, který, čí
• skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
• mají tvar podle podstatných jmen
• můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
• příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
• určujeme u nich:
• pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
• druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
• vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
• přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
• rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• číslo (jednotné, množné)
• pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

• vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
• dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
• podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
• kolik? – základní: deset, několik
• kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
• kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
• kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
• větš

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Slovní druhy

Příběh

Ve svém příspěvku SLOVNÍ DRUH RÁD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Barbora.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Šárka.

Zdroj: příběh Slovní druh rád

Zkratky v českém jazyce

Zkracování je běžný slovotvorný způsob při němž mohou vzniknout zkrácená slova, zkratky a zkratková slova. Zkracování je výsledkem úpravy textu, který může být mluvený i psaný.

Slova zkrácená

Slova zkrácená nepatří mezi zkratky, jedná se o plnovýznamová slova, která jsou plnohodnotným synonymem jejich nezkrácených protějšků. Příklady zkrácený slov: bezva (bezvadný), kilo (kilogram), Magda (Magdalena).

Slova zkratková

Slova zkratková jsou často vytvořená i z iniciálových zkratek. Tato slova se obvykle vyslovují tak, jak se písmena čtou ve slabikách. Zkratková slova jsou samostatná slova po tvaroslovné stránce.

Mezi zkratková slova, u nichž si už ani neuvědomuje, že se jedná o zkratky, patří například slova: radar (z angličtiny: radio detection and ranging), laser (z angličtiny: light amplification by stimulated emission of radiation). Protože se jedná o jména obecná, tak se píší tyto zkratky malým písmenem.

Jinak je to u vlastních jmen, kdy zkratková slova začínají velkým písmenem: Čedok (československá dopravní kancelář), Semafor (sedm malých forem), Sazka (sázková kancelář), Setuza (severočeské tukové závody). U těchto podstatných jmen se jmenný rod určuje obvykle podle zakončení slova, například: (ten) Čedok, (ta) Setuza.

Jak již bylo zmíněno zkratková slova vznikají i z iniciálových zkratek, příkladem může být anesteziologické-resuscitační oddělení v nemocnici zvané ARO, nebo akademie výtvarných umění zvaná AMU, či ochranný svaz autorský zvaný OSA. U těchto názvů se píší všechna písmena velká.

Zdroj: článek Zkratky

Příběh

Ve svém příspěvku RÁDI - SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MIlda.

Zdroj: příběh Slovní druh rád

Slovní druh slova si

Slovo si je zájmeno. Konkrétně jde o třetí pád čísla jednotného zájmena se. Školní mluvnice řadí toto zájmeno mezi zájmena osobní, stejně jako zájmena já, ty, on, ona, ono, my, vy, ni, ony, ona. Na rozdíl od těchto zájmen jde však o zájmeno zvratné (reflexivní), které nemá úplný soubor tvarů vyjadřující systém jeho mluvnických kategorií (tzv. paradigma). Zjednodušeně řečeno: neexistuje u něj nominativ, tedy 1. pád, ani nerozlišuje číslo jednotné (singulár) a množné (plurál). Stejně jako výše uvedená zájmena se vztahuje k určité osobě, ale zastupuje takový jmenný výraz, který označuje ve větě tutéž podstatu jako výraz v podmětu (Učeš si vlasy. Ukliďte si po sobě.). Nebo se vztahuje ke konateli děje vyjádřeného infinitivem (Teta nám dovolila očistit si boty a nepřezouvat se.).

Slovník spisovné češtiny funkci si ve větě popisuje následovně:

1. vyjadřuje, že původce děje je i cílem děje: věř si;
2. vyjadřuje u vlastních zvratných sloves oslabený předmět nepřímý (tzv. dativ prospěchový): koupili si chatu; nebo vztah vzájemnosti mezi účastníky dvojího věcně stejného děje (původce jednoho je cílem druhého a naopak): podali si ruce; nadávali si;
3. je-li součástí slovesné zvratné podoby, vyjadřuje bezděčnou činnost nebo samovolnou změnu stavu: zlomil si ruku;
4. je-li ve spojení se slovesem prostým nezvratným, vyjadřuje výraznější účast na ději: musím si lehnout;
5. je-li součástí (zpravidla předponových) zvratných sloves (tzv. dynamických), vyjadřuje expresivně průběh děje nebo činnosti do libosti, do sytosti: poležet si; jet si do hor;
6. je stálou součástí sloves pouze zvratných: umínit si; stěžovat si.

Zdroj: článek Jaký slovní druh je slovo si

Příběh

Ve svém příspěvku JAK URČIT SLOVNÍ DRUH U PŘÍSUDKU? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel LUcie .

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ondra.

Zdroj: příběh Jak určit slovní druh u přísudku?

Podmět a přísudek

Podmět a přísudek jsou skladební dvojicí, která je vyjádřená skladebním vztahem shody (latinsky predikace). Znamená to, že se tyto dva členy shodují v osobě, čísle a ve jmenném rodě. Shoda nastává v okamžiku, kdy je jeden člen závislý na druhém (= řídícím) členu. U podmětu a přísudku je závislým členem přísudek a členem řídícím je podmět. Proto jejich vztah nelze nazvat shoda podmětu s přísudkem. Správný název je přesně obrácený, shoda přísudku s podmětem.

Zdroj: článek Podmět

FAQ – Často kladené otázky

Jak poznám podmět ve větě?

Podmět zjistíme otázkou Kdo? Co? ve spojení s přísudkem.

Může být podmět nevyjádřený?

Ano, pokud ho lze určit z kontextu nebo z tvaru slovesa.

Co je všeobecný podmět?

Je to nepojmenovaný původce děje, typicky ve větách bez konkrtní osoby.

Jaký je rozdíl mezi holým a rozvitým podmětem?

Holý podmět není rozvíjen, rozvitý má u sebe další větné členy.

Co je několikanásobný podmět?

Podmět složený z více rovnocenných členů, např. „pes a kočka“.

Řídí se přísudek podmětem nebo naopak?

Přísudek se řídí podmětem, proto mluvíme o shodě přísudku s podmětem.

Může být podmětem sloveso?

Ano, ale pouze sloveso v infinitivu.

Jaký je rozdíl mezi podmětem a podnětem?

Podmět je větný člen, podnět je významové označení impulzu nebo motivu.

Zdroj: článek Podmět

Příběh

Ve svém příspěvku SLOVA PLNOVÝZNAMOVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Romana.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.

Zdroj: příběh Slova plnovýznamová

FAQ – Časté dotazy

Jak poznám nevyjádřený podmět?

Z kontextu – často je vyjádřen osobní koncovkou slovesa: „Jdu domů.“ = já.

Co když je ve větě více podmětů?

Přísudek se řídí nejvýznamnějším (většinou životným mužským) rodem.

Je vždy nutné určit podmět?

V některých větách nemusí být vůbec uveden, ale vždy existuje – i když jen v kontextu.

Zdroj: článek Podmět a přísudek ve větě

Poradna

V naší poradně s názvem VĚTNÝ ČLEN PRO LÉKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Ludvíková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Větný člen PRO LÉKY

Shoda podmětu s přísudkem

Shoda podmětu a přísudku patří mezi nejčastější problémy v českém pravopisu. Základní pravidlo říká: přísudek se řídí rodem a číslem podmětu.

Pravidla shody

• Je-li podmět neživotný mužský, používáme koncovky -y: „Stromy se zlomily.“
• Je-li podmět životný mužský, píšeme měkké i: „Kluci přišli.“
• Je-li podmět rodu středního, píšeme -a nebo -y podle vzoru: „Štěňata běhala.“

Zdroj: článek Podmět a přísudek ve větě

Příběh

Ve svém příspěvku PODMĚT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milada Davidová.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Podmět

Jak se určení podmětu a přísudku naučit efektivně

• Cvič na jednoduchých větách a postupně zvyšuj obtížnost.
• Vždy si pokládej základní otázky „kdo/co“ a „co dělá“.
• U složitých vět hledej nejprve přísudek – od něj se často odvíjí určení podmětu.

Zdroj: článek Podmět a přísudek ve větě

Větněčlenská platnost

Větněčlenská platnost slov se týká role, kterou slovo hraje ve větě jako větný člen. Ne všechna slova mají větněčlenskou platnost, např. spojky a částice. Větné členy jsou pak základními stavebními kameny věty a vztahují se k sobě navzájem.

• Větný člen: Jednotka, která plní určitou funkci ve větě (např. podmět, přísudek, předmět, přívlastek, příslovečné určení).
• Slovní druh: Třída slov na základě jejich morfologických a syntaktických vlastností (např. podstatná jména, slovesa, přídavná jména, zájmena, číslovky, příslovce, předložky, spojky, částice).
• Syntax: Zkoumá vztahy mezi slovy ve větě a tvoření vět.

Větněčlenská platnost slov

Slova s větněčlenskou platností

Podstatná jména, slovesa, přídavná jména, zájmena, číslovky, příslovce, ale i některé tvary infinitivů v závislosti na kontextu.

Slova bez větněčlenské platnosti

Spojky, částice, předložky (tyto slova se do větných vztahů zapojují nepřímo, ale samy o sobě nejsou větnými členy).

Infinitiv

Může mít větněčlenskou platnost jako součást predikátu (např. u modálních sloves) nebo jako rozvíjející větný člen (např. u plnovýznamových sloves).

Příklad ve větě

• Podmět: Žák čte knihu. (žák je podstatné jméno, které je v pozici podmětu).
• Přívlastek: Hezká kniha. (hezká je přídavné jméno, které je v pozici přívlastku u podstatného jména kniha).
• Předmět: Čtu knihu. (knihu je podstatné jméno v pozici předmětu).
• Příslovečné určení: Jdu domů. (domů je příslovce v pozici příslovečného určení).
• Modální sloveso s infinitivem: Mohu číst. (moci a číst spolu tvoří predikát).
• Plnovýznamové sloveso s infinitivem: Chci číst. (chci je plnovýznamové sloveso a číst je v pozici předmětu).

Pochopení větněčlenské platnosti slov je klíčové pro správné porozumění stavbě a významu českých vět. Umožňuje identifikovat vztahy mezi slovy a určit jejich roli ve větě.

Zdroj: článek Větné členy - přehled

FAQ – Často kladené otázky

Co jsou větné členy?

Větné členy jsou základní části věty, které mají určitou funkci a vztah k ostatním slovům.

Jaký je rozdíl mezi podmětem a přísudkem?

Podmět označuje nositele děje, přísudek vyjadřuje děj nebo stav.

Jak poznám přívlastek shodný?

Přívlastek shodný se shoduje s podstatným jménem v rodě, čísle a pádě.

Co je přívlastek volný?

Přívlastek volný pouze doplňuje informaci a je oddělen čárkami.

Kdy má příslovečné určení přednost před předmětem?

Vždy, když odpovídá na otázku některého typu příslovečného určení.

Co je doplněk?

Doplněk se vztahuje ke dvěma větným členům zároveň, obvykle k podmětu a přísudku.

Existují věty bez podmětu?

Ano, podmět může být nevyjádřený, ale je známý z tvaru přísudku.

Jaký je rozdíl mezi větným členem a slovním druhem?

Slovní druh označuje tvarovou kategorii slova, větný člen jeho funkci ve větě.

Jak se nejlépe naučit větné členy?

Nejlépe pomocí pravidelného procvičování, tabulek a rozborů vět.

Zdroj: článek Větné členy - přehled

Určování větných členů

Ve větě je vždy nutné nejprve určit přísudek (Co dělá podmět?) a pak podmět(Kdo? Co?) Podmět nemusí být ve větě vyjádřen přímo, pokud je znám z kontextu, jedná se tedy o podmět nevyjádřený. Například: Přijeli jsme do Prahy. (Kdo? Co? = MY).

Ve větě se pak určuje, co rozvíjí podmět, například přívlastky či doplněk. Přívlastky poznáme tak, že se na ně zeptáme: Jaký? Který? Čí? Přívlastek shodný stojí před podstatným jménem, často se jedná o přídavné jméno, zájmeno, číslovku. Přívlastek neshodný stojí za podstatným jménem a často je tvořen jiným podstatným jménem (lavička z betonu). Podstatné jméno je vždy rozvíjené přívlastkem!

Předmět se ve větě pozná tak, že se na něj dá zeptat pádovými otázkami kromě 1. pádu (ten náleží k podmětu). Pokud se dá na větný člen zeptat pádovými otázkami a zároveň i otázkou některého příslovečného určení, tak přednost má vždy příslovečné určení. Příklad: šel k lesu (ke komu čemu x kam = přednost má KAM).

Doplněk se ve větě pozná tak, že se vztahuje ke dvěma větným členům, například k podmětu a přísudku: Lékař se cítil unavený. (unavený lékař x cítil se unavený)

U příslovečných určení je potřeba si zapamatovat otázky, které se k těmto větným členům uvádějí. Podrobně je to popsáno v našem článku Příslovečné určení.

Zdroj: článek Větné členy - přehled

1. Souhrnné cvičení na mě/mně

Rozumně mně vysvětlil podmět a přísudek.

Při filmu mě přepadl směšný nápad.

Při zkoušení náhle zcela zapomněl poloměr Země.

Maminka mně před spaním jemně naklepávala měkké polštáře.

O své pohromě mě informoval skromně a dojemně.

Pád měděného nádobí mě vyděsil.

Zapomnětlivý ředitel mě dvakrát odměnil.

V Kroměříži vítali tamější obyvatelé nesmělého režiséra.

Setkání s domnělým vrahem mě velmi trápilo.

Náhle ztemnělá obloha mě náramně vyděsila.

Zdroj: článek Diktáty na hláskové skupiny mě / mně

Ukázky gramatiky

Zde jsou příklady zaměřené na gramatické jevy:

• Slovní druhy: „Moje sestra rychle běží.“ – moje (zájmeno), rychle (příslovce), běží (sloveso)
• Skloňování: „Bez krásného domu.“ – 2. pád, jednotné číslo
• Časování sloves: „Já půjdu, ty půjdeš, on půjde.“
• Skladba: „Děti, které přišly pozdě, se omluvily.“ – věta s vedlejší větou.
• Shoda podmětu s přísudkem: „Všichni žáci přišli.“ – podmět „žáci“ (muž. živ.), přísudek s -i.
• Přívlastek: „červené auto“ – červené = přívlastek shodný.

Zdroj: článek Gramatika versus pravopis

Co řeší gramatika

Gramatika zahrnuje tvarosloví a skladbu. Řeší tedy to, jak se slova v jazyce chovají, jaké mají tvary a jak se skládají do vět. Zatímco pravopis je zaměřen na psanou podobu, gramatika se soustředí na vzájemné vztahy slov a na jejich funkce ve větě.

Gramatika zahrnuje:

• slovní druhy (podstatná jména, přídavná jména, příslovce, spojky...)
• skloňování (pády, rody, vzory)
• časování (tvary sloves – minule, přítomně, budoucí)
• stavbu vět (věta jednoduchá, souvětí souřadné a podřadné)
• větné členy (podmět, přísudek, předmět, příslovečné určení...)
• shoda podmětu s přísudkem (gramatická, nikoliv pravopisná otázka)
• skladební vztahy (přívlastek, přístavek, doplněk)

Zdroj: článek Gramatika versus pravopis

Větné členy a jejich zkratky

Při určování větných členů se používají tyto zkratky:

• podmět Po
• přísudek Př
• předmět Pt
• příslovečné určení Pu
• času PuČ
• místa PuM
• způsobu PuZ
• přívlastek Pk
• shodný PkS
• neshodný PkN
• doplněk D
• věta hlavní VH
• věta vedlejší VV (dvě velké V, nikoliv dvojité W)

Zdroj: článek Zkratky