Romeoa Julie patří mezi nejznámější romantické příběhy. Většina lidí tuto tragédii zná, přestože knihu nečetla. Tím se ale ochuzují právě o jedinečnost tohoto příběhu, která vynikne jen při soustředěném čtení. Přestože se jedná o divadelní hru starou několik staletí, nepředpokládá se, že by v nejbližší době upadla v zapomnění.
Tragédie Romeoa Julie je divadelní hrou, a proto je psána v jednotlivých promluvách. V závorkách, případně kurzívou (záleží na překladu) je zachyceno jednání herců. Jedná se o renesanční dílo, které je bez náboženských motivů. Dokonce se zde objevují i sexuální narážky, které mohou působit humorně. Tragédie Romeoa Julie je psána často nerýmovaným veršem složených z jambických stop. Hra Romeoa Julie je zcela v souladu se svým divadelním žánrem: tragédií. Přesto se v ní objevuje humor, jedná se převážně o slovní humor. Přestože se jedná o renesanční dílo, postava Julie působí mírně emancipovaně v tom, že si dovolí vzdorovat přání své rodiny a mít vlastní názor. Tato divadelní hra se zaměřuje na stále aktuální téma nenávisti mezi lidmi a jejím vlivem na život všech lidí v okolí. Neustálá aktuálnost příběhu je jistě jedním z důvodů, proč se tato Shakespearova tragédie čte i po tolika staletích.
ESCALUS: veronský vévoda: Vévoda v příběhu působí jako neutrální postava, nepřiklání se na stranu ani jednoho z rodů. Jeho samotného nepřátelský svár několikrát zasáhne ztrátou příbuzných. Pokusí se jej vyřešit zákazem bojů. V příběhu působí jako spravedlivý a moudrý vládce města, který se nenechá ovlivnit ve svém rozhodnutí ani osobní ztrátou. Je rád, že se nepřátelství mezi Monteky a Kapulety vyřešilo, ale mrzí ho způsob řešení.
MERKUCIO: šlechtic, příbuzný vévody a přítel Romea: Merkucio je jedním z nejlepších přátel Romea. Merkucio v příběhu působí jak prudký a výbušný mladík, který se neváhá chopit zbraně, aby pomstil čest svého přítele. Zároveň nenávidí Kapulety a nenechá si ujít příležitost se s nimi pustit do slovní, či i fyzické půtky. Merkucio se vyžívá v dlouhých promluvách často o ničem. Zároveň ale mohou působit jeho promluvy vtipně, například jeho konverzace s Juliinou chůvou. Merkucio nakonec doplatí na sváry mezi oběma rody.
PARIS: příbuzný vévody: Paris od začátku příběhu vystupuje jako nápadník Julie. Snaží se přemluvit Kapuleta, aby mu ji dal za ženu. Na jejím věku nevidí nic špatného. Nevadí mu, že je tak mladá. Julii má pravděpodobně opravdu rád a po její smrti, ji chce navštěvovat na hřbitově a v závěru si přeje zemřít po jejím boku. Paris doplatí na to, že se snaží bránit Juliinu (Kapuletovu) hrobku. Kdyby byl ochotný vyslechnout Romea a nereagoval tak prudce, mohl příběh v jeho případě dopadnout jinak.
MONTEK: otec Romea: Montek působí v příběhu jako starý muž, kterého také trápí svár mezi jeho a Kapuletovou rodinou. Zároveň je ale ochotný bránit čest své rodiny. Má velmi rád svého syna a trápí ho, když vidí, že je Romeo nešťastný.
PANÍ MONTEKOVÁ: matka Romea: Paní Monteková není v příběhu příliš výraznou postavou. I paní Monteková miluje svého syna a chce, aby byl šťastný.
ROMEO: Syn Monteka a hlavní hrdina: Romeo je mladý muž, který na začátku příběhu působí jako zoufalý mladík, který je nešťastně zamilován. V neopětované lásce se nějakou dobu utápí a má pocit, že již nikdy nikoho nebude milovat. Když se ale setká s Julií, je první láska lehce zapomenuta, takže Romeo působí mírně nestále. Jeho vztah s Julií postupuje ale velmi rychle. Romeo se nebojí vyznání svých citů. Romeo je ve městě známý jako hodný, mladý muž. Zároveň se ale mladý Montek snaží nezapojovat do sporů mezi rody. Když ale zemře jeden z jeho nejlepších přátel, pomstí se jeho vrahovi. Přestože pak svého činu lituje. Jeho lásku k Julii staví i nad svůj život.
BENVOLIO: Romeův bratranec a přítel: Benvolio v příběhu působí jako rozumný mladík, který ví, že fyzické řešení sporů není vždy správným řešením. Benvolio má důvěru vévody, který věří pravdivosti jeho slov.
KAPULET: otec Julie: Pan Kapulet je hlava rodiny Kapuletů, proto se ho spory mezi rody úzce dotýkají. I on ochotně brání čest své rodiny, zároveň má ale sporů dost. Když Romeo přijde nepozván do jeho domu, nevyhodí ho, věří, že se Romeo bude chovat, jak má. Pan Kapulet se projeví jako milující, ale zároveň tvrdý otec, který nesnese dceřin odpor. Když se domnívá, že jeho dcera zemřela, velmi se trápí.
PANÍ KAPULETOVÁ: matka Julie: Paní Kapuletová prožívá spor mezi Monteky a Kapulety více než její manžel. Když je zabit její milovaný synovec, chce se pomstít. Hodlá najmout někoho, kdo by Romea sprovodil ze světa. Velmi si přeje, aby se její dcera dobře vdala, vůbec jí nevadí, že Julii je teprve třináct let. Líbí se jí představa, že se její dcera vdá za hezkého a mladého šlechtice.
TYBALT: bratranec Julie: Tybalt působí jako velmi prchlivý a výbušný mladík, který hledá jakoukoliv záminku k boji s Monteky. Těžce nese, že musí poslechnout svého strýce a nevyužít dokonalou záminku. Tybalt si svou smrt způsobí sám.
JULIE: hlavní hrdinka: Julie je velmi mladá dívka, která se ještě netouží vdávat. Svůj názor změní, až když se seznámí s Romeem. Julie velmi miluje své rodiče a rodinu, ale Romea miluje více. Julie se postaví rozhodnutí rodičů, když si odmítne vzít Parise. V okamžiku, kdy zemře Tybalt, v ní bojují dva city, lítost nad bratrancem a lítost nad manželem. Julie raději volí smrt než život bez Romea.
CHŮVA: vychovatelka Julie: Chůva vychovává Julii od malička, když zemřela její vlastní dcera. Chůva je velmi výřečná a dokáže vést dlouhé monology. Je jasné, že má v rodině Kapuletů zvláštní postavení. Velmi miluje mladou Julii a je na ní pyšná. Zná Juliino tajemství, přesto ho neprozradí. Zároveň pro ni Juliin tajný sňatek nemá takový význam, nevadilo by ji, kdyby se Julie vdala podruhé za Parise.
OTEC LORENZO: mnich: Otec Lorenzo zná Romeovo tajemství o neopětované lásce. Je rád, že se Romeo zamiloval do Julie. Velmi si přeje, aby skončilo nepřátelství mezi rodinami. Snaží se toho dosáhnout různými způsoby, je ochoten se uchýlit i ke klamstvu.
Přesné datum narození Williama Shakespeara není známé, jisté je jen, že pokřtěn byl 26. dubna roku 1564 ve Stratfordu nad Avonem. Jeho otec pracoval jako rukavičkář, současně byl také radním ve městě. Jeho matka byla dcerou velkostatkáře. Ve Stratfordu také vyrůstal. Když mu bylo osmnáct, oženil se s Anne Hathawayovou, s níž měl tři děti. Anne v době svatby bylo 26 let.
O jeho osobním životě není mnoho informací, různí autoři a badatelé mu přisuzují různé osudy.
Někdy v období mezi lety 1585 a 1592 se v Londýně stal celkem úspěšným hercem a spisovatelem. Také byl jedním z vlastníků herecké společnosti Lord Chamberlain´s Men.
Zhruba tři roky před svou smrtí se vrátil zpět do Stratfordu, kde pak zemřel dne 23. dubna 1616.
William Shakespeare se řadí mezi nejvýznamnější světové básníky a dramatiky, jehož díla byla přeložena do většiny hlavních jazyků.
Seznam významných děl:
Antonius a Kleopatra – divadelní hra: tragédie
Bouře – pohádková hra
Cardenio – nedochovaná pohádková hra, kterou napsal společně s autorem J. Fletcherem
Coriolanus – divadelní hra: tragédie
Cymbelín - pohádková hra
Dobrý konec vše napraví – divadelní hra: komedie
Dva šlechtici z Verony – divadelní hra: komedie
Dva vznešení příbuzní – pohádková hra, kterou napsal společně s autorem J. Fletcherem
Fénix a hrdlička – sbírka básní
Hamlet – divadelní hra: tragédie
Jak se vám líbí – divadelní hra: komedie
Jindřich IV. – historická hra
Jindřich V. – historická hra
Jindřich VI. – historická hra
Jindřich VIII. – historická hra, kterou napsal společně s autorem J. Fletcherem
Julius Caesar – divadelní hra: tragédie
Komedie plná omylů – divadelní hra: komedie
Král John – historická hra
Král Lear – divadelní hra: tragédie
Kupec benátský – divadelní hra: komedie
Macbeth – divadelní hra: tragédie
Marná lásky snaha – divadelní hra: komedie
Mnoho povyku pro nic – divadelní hra: komedie
Nářek milenčin – sbírka básní
Něco za něco – divadelní hra: komedie
Othello – divadelní hra: tragédie
Perikles – pohádková hra
Richard II. – historická hra
Richard III. – historická hra
Romeoa Julie – divadelní hra: tragédie
Sen noci svatojánské – divadelní hra: komedie
Sonety – sbírka básní
Timon Athénský – divadelní hra: tragédie
Titus Andronicus – divadelní hra: tragédie
Troilus a Kressida – divadelní hra: tragédie
Vášnivý poutník – sbírka básní
Večer tříkrálový – divadelní hra: komedie
Venuše a Adonis – sbírka básní
Veselé paničky windsorské – divadelní hra: komedie
Zimní pohádka – pohádková hra
Zkrocení zlé ženy – divadelní hra: komedie
Znásilnění Lukrecie – sbírka básní
Díla, u nichž není Shakespearovo autorství jisté
Edward III. – historická hra, kterou měl Shakespeare napsat společně s T. Kydem
Locrine – tragédie
Londýnský marnotratník – komedie
Merlinovo narození – komedie, kterou měl Shakespeare napsat společně s W. Rowleym
Sir John Oldcastle – historická hra
Sir Thomas More – historická hra, kterou měl Shakespeare napsat společně s T. Dekkerem, T. Heywoodem, A. Mundayem a H. Chettlem
William Shakespeare je typickým autorem renesanční literatury. Jeho díla jsou světského rázu bez náboženských motivů, které byly pro předcházející období typické. Jeho dramata jsou psána veršem, který ale není vždy rýmovaný. Verše působí bez rytmu a měly by se přednášet s důrazem na druhé slabice. Shakespeare začínal jako většina autorů tradičním jazykem, postupně si ale utvořil vlastní styl, který je kompromisem mezi tradičním a volným stylem.
SHAKESPEAROVA DÍLA:
Antonius a Kleopatra – tragédie
Bouře - romance
Coriolanus – tragédie
Cymbelín - romance
Dobrý konec vše napraví - komedie
Dva šlechtici z Verony - komedie
Dva vznešení příbuzní – romance (autor i John Fletcher)
Fénix a hrdlička – báseň
Hamlet - tragédie
Jak se vám líbí - komedie
Jindřich IV. – historická hra
Jindřich V. – historická hra
Jindřich VI. – historická hra
Jindřich VIII. – historická hra (autor i John Fletcher)
Shakespearovou nejznámější divadelní hrou je tragédie Romeoa Julie, kterou Shakespeare publikoval v roce 1595. Hlavními motivy této tragédie jsou nesmiřitelné nepřátelství a osudová láska. Hra je psána v promluvách, některé jsou místy velmi dlouhé. Konverzace mezi některými aktéry je plná slovního humoru, vtipů a dvojsmyslů. Hlavními postavami jsou velmi mladí lidé Romeoa Julie, jejich rodiče Montekové a Kapuleti, Juliin bratranec Tybalt, otec Vavřinec, Juliina chůva, místní vévoda veronský a jeho příbuzný Paris a Romeovi přátelé. Příběh je napsán v pěti jednáních, která se skládají z několika výstupů, a odehrává se převážně v italské Veroně.
Tragédie začíná prologem, který vypráví chorus, ten shrne hlavní děj příběhu. První jednání začíná setkáním sluhů Monteků a Kapuletů, kteří se vzájemně snaží vyprovokovat k souboji. Do hádky přichází také Kapulet a Montek a i oni se ženou do sporu. Rozčilený veronský vévoda rozhodne, že bude trestat smrtí porušení jeho zákazu soubojů mezi rodinami Montekových a Kapuletových. Benvolio Montekovi popravdě vypoví, jak se vše odehrálo. Když většina aktérů odejde, přijde Romeo a společně s Benvoliem řeší jeho trápení s láskou. Romeo je totiž zamilován do starší dívky Rosaliny, která se má stát jeptiškou. Romeo se tím trápením užírá. Mezitím Paris žádá Kapuleta o ruku jeho dcery Julie, Kapulet ale z žádosti není nadšený, protože mu Julie přijde ještě na svatbu mladá. Kapulet pak pošle sluhu se seznamem hostů na jeho ples. Sluha ale neumí číst, a tak požádá Romea a Benvolia, které potká, aby mu seznam přečetli. Ti tak učiní a rozhodnou se, že na ten maškarní ples také zajdou. U Kapuletů mezitím vede matka s Julií rozhovor o Parisovi a chůva jim při tom hlasitě asistuje. Zřetelně se projevuje její upovídaná povaha. Na vše má vlastní názor a dává ho jasně znát. Julie odsouhlasí matce, že se bude snažit mít se k Parisovi.
Večer ke Kapuletovým přichází Romeo s Benvoliem a Merkuciem. Oba Romeovi přátelé se velmi těší na ples, jak se budou bavit. Romeo tam jde ale jen proto, aby viděl Rosalinu. Kapulet mezitím vítá nově příchozí, když v tom Romeo spatří Julii a žádá sluhu, aby mu sdělil, kdo je ta krásná dívka, ten ale Julii nepozná. Romeo se do ní hned zamiluje. Jeho tichý monolog ale vyslechne vznětlivý Tybalt, který ho po hlase pozná a chce si to s ním vyřešit soubojem. Juliin otec mu to ale rozmluví, souboj si nepřeje, navíc mu přítomnost Romea na plese nevadí. Vidí totiž, že se Romeo chová vzorně a nikomu nepřekáží. Tybalt je i přesto uražený a raději z plesu odchází. Romeo se mezitím dává do tance s Julií, která se neznámý mladík také velmi líbí. Dokonce dojde i na několik polibků. Až v závěru večera se Romeo dovídá, že jeho vyvolenou je dcera nepřítele. Stejně tak této pravdě musí čelit i sama Julie. Nešťastný Romeo odchází, ale v průběhu večera se ke Kapuletovým znovu vrací. Vkrade se totiž do jejich zahrad, kde pozoruje Julii, která stojí na balkoně a vede monolog o své lásce k Romeovi. Nadšený Romeo vystupuje ze stínu a také se Julii vyznává ze své lásky. Tu trochu mrzí, že jí slyšel, protože se nehodí, aby dívka dávala najevo lásku jako první. Romeo je ale rád, že je to oboustranný cit. Oba milenci se dohodnou, že se následující den vezmou, Romeo vše hodlá zařídit, Julie k němu druhý den pošle chůvu, aby věděla, kdy a kde ke sňatku dojde. Jedná se o nejznámější balkónovou scénu. Romeo se pak vydá za bratrem Vavřincem, který je nejdříve velmi překvapený, jak rychle Romea přešla láska k Rosalině. Nakonec ale vidí na lásce mladých milenců samá pozitiva, domnívá se, že by to oba znepřátelené rody mohlo usmířit.
Ráno se na ulici setkává Benvolio s Merkuciem a diskutují o tom, že Tybalt poslal k Romeovi dopis s vyzváním k souboji za včerejší urážku. V tom přichází Romeo. Oba přátelé jsou velmi překvapení, jak je veselý, když ho včera viděli naposled, utápěl se v depresích. Na scénu přichází také Juliina chůva se sluhou Petrem. Merkucio se s chůvou pustí do slovní přestřelky. Chůva se po dlouhém rozhovoru doví vše, co potřebuje, a vydává se zpět za Julií. Julie mezitím napjatě čeká na její návrat. Když chůva přijde, tak se z ní snaží vymámit informace. Chůva ji nakonec prozradí, kdy a kde svatba proběhne. Julie je nadšená a vydá se na obřad. Krátce po jejich svatbě se Merkucio a Benvolio procházejí po ulicích, kde také potkají Tybalta, který je v bojovné náladě, a tak je provokuje. Schyluje se ke konfliktu, když v tom přichází pozitivně naladěný Romeo. Tybalt se ho snaží vyprovokovat, ale Romeo se nedá. Snaží se mu vysvětlit, že ho má svým způsobem rád, ale Tybalt to odmítá chápat. Neustále Romea uráží, až to Merkucio nevydrží a dojde k souboji. Romeo se snaží boj zastavit, ale Tybalt využije Merkuciovy nepozornosti a bodne ho. Merkucio umírá. Romeo zdrcený smrtí přítele se vydává za Tybaltem a zabije ho. Poté musí prchnout, protože ví, že by ho veronský vévoda nechal popravit. O smrti Merkucia a Tybalta se dovídají Montekové, Kapuleti i vévoda. Benvolio vypoví, jak se vše událo a vévoda odsoudí Romea k vyhnanství z Verony. To ale Kapuletům nestačí, chtějí se Romeovi pomstít. Chůva se vydává za Julií informovat jí o smrti jejího oblíbeného bratrance, ale podá to velmi chaoticky, a proto se Julie domnívá, že zemřel Romeo a má pocit, že jí žalem pukne srdce. Chůva ji ale vyvede z jejího omylu. Julie se uklidní, přestože ji mrzí, že zemřel Tybalt. Pak ale zjistí, že je Romeo za trest vyhnán z Verony a přijde ji, že je to téměř rozsudek smrti. Chůva, která Julii velmi miluje, se vydá za Romeem, který se ukrývá u bratra Vavřince. Romeo si přeje prožít s Julií jejich svatební noc. To se také stane, když za ní přijde v noci. K ránu ji ale musí opustit, odjíždí do Mantovy. Ten samý večer přijde ke Kapuletovým Paris, aby jim vyjádřil upřímnou soustrast. S Kapuletem se dohodnou, že si Paris přeci jen vezme Julii, a to velmi brzo. Paní Kapuletová se vydá za Julií, aby jí to sdělila, ta z toho panikaří, protože je již vdaná, ale rodiče to neví. Chůva se jí snaží přesvědčit, aby to nikomu neříkala a vzala si Parise, který je podle chůvy lepším mužem. Julie to odmítá, ale před chůvou se přetvařuje a předstírá, že si ho chce vzít. Vydává se za bratrem Vavřincem a žádá ho o radu. Ten přijde na řešení, dá jí extrakt z bylin, který vytváří u člověka stav podobný smrti. Julie tak má předstírat vlastní smrt. Julie se tedy vrací domů, kde předstírá souhlas se svatbou. Její otec i matka jsou velmi šťastní. Bratr Vavřinec mezitím pošle jiného bratra za Romeem s dopisem, kde vše Romeovi vysvětlil a žádal ho, aby Julii osvobodil z hrobky a odvezl ji z Verony. Romeo ale dopis nedostane. Večer před svatbou Julie vypije daný extrakt a upadne do falešné smrti. Tak jí najde chůva, která její smrtí velmi trpí, stejně jako všichni Kapuletovi a mladý Paris. Julie je pohřbená v rodinné hrobce. O její smrti se v Mantově dovídá i Romeo, který se rozhodne také zemřít, a proto si u lékaře koupí prudký jed a odjede zpět do Verony, kde se vydá k hrobce Kapuletů. Tam se ale setkává s Parisem, který donesl Julii květiny. Paris se domnívá, že chce Romeo zneuctít hrob Kapuletových a dojde k zápasu. Paris při něm umírá. Jeho posledním přáním je, aby spočinul vedle Julie, to mu také Romeo splní. Sám vedle jejího těla vypije jed a zemře. V tom okamžiku se probírá i Julie a vidí zemřelého Parise a Romea. Bratr Vavřinec, který jí přišel vysvobodit z hrobky, se jí snaží přesvědčit, aby s ním odešla a uchýlila se do kláštera, Julie to odmítá, a když oba uslyší velký hluk zvenčí, bratr Vavřinec odejde. Julie zůstává v hrobce sama a rozhodne se zemřít vedle milovaného Romea. Pokusí se také otrávit jedem z jeho úst, jed ale nepůsobí, a tak se probodne Romeovou dýkou. Mezitím je venku chycen bratr Vavřinec. Ten společně s Romeovým sluhou vše vysvětlí jak Kapuletovým, tak i panu Montekovi, který zároveň trpí i nad smrtí ženy. Kapuletovým a Montekovi dojde, že jejich nepřátelství způsobilo smrt jejich milovaných dětí a usmíří se. Dohodnou se nakonec, že Montek postaví zlatou sochu pro Julii a Kapulet zase na oplátku nechá postavit zlatou sochu pro Romea. Tak až smrtí jejich nejbližších se usmířily dva nesmiřitelně znepřátelené rody.
Hra Romeoa Julie začíná prologem, v němž vystupuje chór, který převypráví příběh dávného nepřátelství veronských rodů Kapuletů a Monteků. Z těchto rodů pocházejí oba hlavní hrdinové. Již z prologu je jasné, jak příběh dopadne.
První jednání
1. scéna
Scéna začíná na veronském náměstí, kde se spolu baví dva sluhové od Kapuletů. Jeden z nich se neustále vychloubá, že až potká Monteky, tak je spráská a jejich ženy znásilní. V tom okamžiku přicházejí sluhové od Monteků. Oba Kapuletovi sluhové vědí, že si ale musí začít Montekové, aby byli v právu. Proto naplánují, jak Monteky vyprovokují. Sluhové se chvíli dohadují a pak tasí zbraně. Boj zastaví Benvolio, ale vytáhne u toho meč. V tu chvíli přichází Tybalt a začne se bít s Benvoliem. Sbíhají se obyvatelé Verony a jsou na oba rody rozzlobeni. Přibíhají i pan Kapulet s paní Kapuletovou a pan Montek s paní Montekovou. Oba muži se také chtějí zapojit do boje. Boj zastaví až vévoda, který rozhodne, že již nesmí dojít k žádnému boji mezi těmito rody pod trestem smrti. Všichni odcházejí a zůstanou jen Montekovi s Benvoliem. Benvolio jim popravdě vypoví, jak začal boj. Paní Monteková se ho také ptá, jestli neviděl Romea. Benvolio přizná, že ho spatřil, jak se o samotě prochází. Montekovi vědí, že je Romeo nešťastný, ale nevědí proč a to je trápí. Benvolio jim slíbí, že od přicházejícího Romea zjistí, co ho trápí. Romeo mu svěří, že je zamilovaný, ale že jeho láska nemá naději, protože se zamiloval do ženy, která složila slib, že bude jeptiškou.
2. scéna
I druhá scéna se odehrává na ulici, kde i Kapulet projevuje zájem o to, aby byl mezi oběma rody mír. Zároveň ho mladý Paris žádá o ruku Julie. Kapulet má ale pocit, že je Julie ještě mladá, je jí teprve třináct let. Nebude ale jejich případné lásce bránit. Zve také Parise na maškarní ples, který pořádá. Seznam hostů dá svému sluhovi, aby pozvané obešel. Sluha ale neumí číst, a tak poprosí přicházejícího Benvolia a Romea, aby mu to přečetli. Ti tak učiní a sami se rozhodnou, že na ples půjdou. Romeo jde hlavně proto, že na plese bude i jeho láska Rosallina.
3. scéna
Paní Kapuletová přichází za Julií, aby s ní vedla vážný rozhovor o svatbě. U rozhovoru zůstává i chůva, která Julii vychovala. Chůva vzpomíná, jaká byla Julie jako dítě. Paní Kapuletová velmi chválí Parise, považuje ho za nejkrásnějšího muže z města. Julie matce nevzdoruje, slibuje, že si bude Parise na plese více všímat.
4. scéna
Další scéna začíná před domem Kapuletů, kde se Romeo, Benvolio a Merkucio chystají vejít dovnitř. Benvolio a Merkucio se těší, jak budou tančit a zlomí pár dívčích srdcí. Romeo si myslí, že večer stráví v koutě pozorující svou lásku a přátelé.
5. scéna
U Kapuletů začíná ples a Romeo spatří krásnou dívku. V tu chvíli si uvědomí, že doteď nikoho nemiloval. Ptá se sluhy, co je to za dívku, ale ten to netuší. Jeho hlas ale zaslechne Tybalt a pozná ho. Chce se s ním být, ale Kapulet to nedovolí, vidí, že se Romeo chová slušně, a tak nechce, aby se u něj Romeovi něco stalo. Rozčilený Tybalt raději z plesu odejde. Romeo mezitím tančí s Julií. Oba se do sebe zamilují a vymění si několik polibků. Když Julie odchází za matkou, Romeo se dozví, kdo je ta dívka, která ho okouzlila. Společně s přáteli Romeo odchází. Julie posílá chůvu, aby zjistila, kdo byl ten muž, do něhož se zamilovala. Od chůvy se dozvídá, že je to Romeo Montek. Julie je z toho nešťastná a odchází do ložnice.
Ukázka
Já že jsem miloval? To jsem byl slepý.
Tohle je křišťál. Tamto byly střepy.
Ukázka
Křivdíš své ruce, poutníčku můj milý,
vždyť poutá moji ruku oddaně,
tím dotykem se obě políbily,
jak při modlitbě jsou teď spoutané.
Ukázka:
Jediná moje láska musí být
jediná moje nenávist. Ten cit
dříve než narodil se, zemřít měl,
Můj milovaný je můj nepřítel.
Druhé jednání
Druhé jednání začne promluvou chóru, který shrne city obou milenců.
1. scéna
Romeo se v noci prochází kolem zahrad Kapuletových a rozhodne se přeskočit plot. U toho ho spatří Merkucio a Benvolio, myslí si, že stále truchlí po Rosallině, a tak odejdou.
2. scéna
Romeo stojí pod Juliiným balkonem a šeptem jí vyznává lásku, mezitím na balkon přichází Julie a i ona mu ji vyzná, aniž by tušila, že je Romeo pod balkonem. Romeo ji osloví, oba si uvědomují nebezpečí, které Romeovi hrozí, když je v jejich zahradách, ale Romeovi je to jedno. Domluví se, že se vezmou. Julie zítra k Romeovi pošle ráno posla, kterému má Romeo říci, kde a kdy se sejdou. Oba jsou díky vzájemné lásce velmi šťastní.
Ukázka:
Romeo, Romeo, ach, proč jsi Romeo?
Zřekni se otce, zapři svoje jméno,
a jestli nechceš, zapřu já svůj rod
a navždy budu patřit pouze tobě.
3. scéna
Romeo jde za Lorenzem, aby ho požádal, aby je oddal. Lorenzo se vrací ze sběru bylinek a myslí si, že Romeo nespí kvůli jeho nešťastné lásce k Rosallině. Je ale rád, že Romeo se té pošetilé lásky zřekl. Zároveň ho překvapilo, že se Romeo tak rychle dokázal zamilovat do jiné ženy. Nakonec souhlasí s tím, že je oddá, protože věří, že jejich svatba usmíří oba rody.
4. scéna
Na Romeo čekají Benvolio s Merkuciem, jsou rádi, že má Romeo najednou dobrou náladu. Přichází tam Juliina chůva, ze které si Merkucio dělá legraci. Romeovi přátelé odejdou a Romeo se s chůvou domluví, že Julie odpoledne přijde k bratrovi Lorenzovi a chůva mu v noci spustí žebřík z Juliina pokoje, aby k ní mohl vyšplhat.
5. scéna
Julie netrpělivě čeká na chůvu, která konečně přichází. Po dlouhém rozhovoru, kdy ji chůva napíná, se konečně dovídá o chystané svatbě a odchází za Lorenzem.
6. scéna
Bratr Lorenzo je oddá.
Třetí jednání
1. scéna
Třetí jednání začíná v ulicích Verony, kde se Benvolio a prchlivý Merkucio setkávají s Tybaltem, který čeká na Romea. Merkucio se s Tybaltem vzájemně urážejí. Přichází Romeo a Tybalt ho chce vyzvat na souboj, Romeo to odmítá s tím, že to nemůže udělat, protože musí mít Tybalta z nějakého tajného důvodu rád. Merkucio nevydrží urážky, kterými Tybalt Romea zahrnuje a tasí. Romeo se je snaží dostat od sebe, ale Tybalt Merkucia bodne pod Romeovou rukou. Merkucio umírá. Romeo cítí vinu a vztek. Když se vrátí Tybalt, tak Romeo s Tybaltem bojují a Tybalt zemře. Benvolio donutí Romea utéct, protože zná rozkaz vévody popravit toho, kdo se bil. Přichází stráže, chtěli zatknout Tybalta, ale vidí, že zemřel. Benvolio vévodovi popravdě vypoví, jak se to stalo. Paní Kapuletová ale chce smrt Romea za ten zločin na Tybaltovi. Paní Kapuletová totiž nevěří, že by Tybalt zabil Merkucia. Montek se naopak svého syna zastává. Vykonal jen spravedlivý trest. Vévoda rozhodne, že Romea potrestá vyhnanstvím z Verony. Romeo se nesmí vrátit pod trestem smrti.
Ukázka
Merkucio: Mor na vaše rody!
Žrádlo pro červy ze mne udělaly!
Tohle je konec! Mor na vaše rody!
2. scéna
Julie mezitím netuší, co se na ulici stalo a těší se na Romeův noční příchod. Chůva jí ale přijde sdělit informace o souboji. Julie se chvíli domnívá, že zemřel Romeo a cítí obrovský žal. Pak se dozví, že Romeo zabil jejího bratrance. Na chvíli se na Romea zlobí, ale pak si uvědomí, že její manžel je pro ni víc důležitý než její bratranec. Trápí se ale tím, že je Romeo vyhnán z Verony. Chůva jí slíbí, že Romea najde u bratra Lorenza a pošle ho za Julií.
3. scéna
Mezitím se Romeo dozvídá od Lorenza, že byl odsouzen k vyhnanství, tento trest považuje za horší než smrt, protože musí být od Julie, velmi se trápí. Přichází chůva, která ho společně s knězem povzbudí. Chůva odchází s vědomím, že Romeo za Julií večer přijde. Lorenzo Romeovi slibuje, že mu bude posílat zprávy do Mantovy a pokusí se pro něj vyprosit milost.
4. scéna
Večer se Kapuletovi dohodnou s Parisem na jeho sňatku s Julií, který se má konat ve čtvrtek.
5. scéna
Romeo odchází od Julie a naopak paní Kapuletová k Julii přichází. Sděluje ji, že Romeo se trestu nevyhne a že Julie se bude vdávat. Ta si odmítá vzít Parise. Nakonec se pan Kapulet rozčílí a řekne, že buď si Parise vezme, nebo ji vyžene z domu. Chůva Julii přemlouvá, aby si Parise vzala, že je lepší než Romeo. Julie předstírá souhlas a chystá se za Lorenzem.
Čtvrté jednání
1. scéna
Julie přichází k Lorenzovi, kde je ale už Paris, který s knězem domlouvá čtvrteční svatbu. Paris věří, že ho Julie miluje. Julie chce od Lorenza radu, co má udělat, protože si Parise nevezme, nezradí svou lásku. Radši se probodne dýkou, kterou si přinesla. Lorenzo jí pomůže. Dá jí extrakt z bylinek, který navodí stav podobný smrti na dobu 42 hodin. Všichni ji budou považovat za mrtvou a až ji donesou do hrobky, tak si pro ni přijde Romeo a společně odejdou do Mantovy. Julie s plánem souhlasí.
2. scéna
Julie přichází domů a slibuje, že už bude poslušná. Svatba se přesouvá na zítřejší den. Vše se musí přichystat.
3. scéna
Julie přemluví chůvu, aby ji přes noc nechala samotnou a přes určité pochybnosti vypije obsah lahvičky, kterou dostala od bratra Lorenze.
4. scéna
Čtvrtá scéna se odehrává ráno, kdy se celý dům chystá na svatbu. Přichází už i Paris. Chůva se vydává za Julií, aby jí pomohla chystat se na svatbu.
5. scéna
Chůva najde mrtvou Julii, přichází i paní Kapuletová, pan Kapulet, Paris a kněz Lorenzo. Rodiče i Paris se velmi trápí. Lorenzo se je snaží utěšit, že takto je Julii určitě lépe. Svatební oslavy se změní na smuteční hostinu.
Páté jednání
1. scéna
Romeo se v Mantově od svého sluhy dozvídá, že Julie zemřela a je pochována v hrobce Kapuletů. Hodlá umřít a být pochován s ní. Proto se vydá za chudým lékárníkem a přemluví ho, aby mu dal jed. Vydá se pak do Verony.
2. scéna
Bratr Lorenzo se dozvídá, že bratr Jan nemohl Romeovi předat vzkaz. Rozhodl se tedy, že Julii z hrobky pomůže sám a napsal Romeovi znovu. Hodlal Julii schovat u sebe.
3. scéna
Paris jde se svým pážetem na hřbitov. Paris přikáže pážeti, aby zůstal venku, schoval se a dal mu znamení, jestliže se bude někdo blížit. Když Paris vejde do hrobky, slyší znamení od pážete. Schová se a uvidí přicházejícího Romea s jeho sluhou. Romeo dá sluhovi dopis pro jeho otce a pošle ho pryč. Jeho sluha se ale venku schová. Paris si myslí, že jde Romeo zhanobit mrtvé, a tak se mu postaví. Romeo se s ním nechce být. Chce zemřít. Dojde ale k souboji a Paris zemře, před smrtí si přeje spočinout vedle Julie. Romeo ho tam zanese, rozloučí se s Julií a vypije jed. Romeo zemře. Přichází otec Lorenzo a vidí Romeova sluhu. Dozvídá se, že Romeo je v hrobce. Má o něj strach. Když přijde do hrobky, vidí krev, mrtvého Parise i Romea. V tu chvíli se probouzí Julie. Lorenzo z venku slyší hlasy a chce odvést Julii. Ta ale odmítne opustit mrtvého Romea. Lorenzo odchází. Julie se pokusí otrávit tak, že políbí Romeova ústa, na kterých ulpěl jed. Protože se ale blíží stráže, tak se probodne Romeovou dýkou. Strážný najdou znovu zemřelou Julii, mrtvého Romea i Parise. Chytnou kněze i Romeova sluhu. V tu chvíli přichází vévoda a Kapuletovi. Chtějí vědět, co se to děje. Přichází i Montek a dozvídá se o smrti syna. Zároveň informuje vévodu o smrti své ženy, kterou zlomilo vyhnanství Romeovo. Vévoda vyzpovídá Lorenza, a tak se všichni dozví, že Romeoa Julie byli manželé. Přiznal také, že dal Julii uspávací nápoj, po kterém vypadala jako mrtvá. Řekl, že Romeo se o jeho plánu bohužel nedozvěděl, a tak se vydal sám pro Julii, ale našel už mrtvého Romea i Parise. Řekl také, že Julie bez Romea odmítla odejít. Sluha dosvědčil, že to on řekl Romeovi o tom, že Julie zemřela. Nakonec se oba rody usmířily. Montek slíbil, že vystaví Julii krásný památník se zlatou sochou. Kapulet zase vystaví zlatou sochu Romeovi.
Většina známých citátů od Williama Shakespeara pochází z jeho knih, ať už se jedná o divadelní hru nebo báseň. Řada Shakespearových citátů je parafrázována a je stále považována za aktuální. Častým tématem vybraných citátů je láska. Citátů by ale mnoho být mnohem více, téměř z každého jeho díla se dá mnoho věcí citovat.
„Ach, ona teprv učí zářit svíce. Jak v uchu černochově náušnice žhne v tváře její spanilost, nad lidský pomysl i nad žádost. Jako když holubička k vranám sedne, tak jiných krása vedle její bledne... Že jsem kdy miloval? Ach ne, ó ne! Já lásku neznal do dnešního dne.“
„Anonym nikdy za nic nestojí, nechť sám své jméno považuje za nic.“
„A ty vaše malovánky taky dobře znám! Pánbůh vám dal jeden obličej a vy si děláte druhý. Vrtíte se a kroutíte, šepláte a zpotvořujete jména božích tvorů a z hříšné vypočítavosti ze sebe děláte putičky.“ (Hamlet)
„Ať smutnou výstrahou nám provždy je ten příběh Romea a Julie.“
„Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...“
„Bláznovství obchází kolem světa jako slunce. Není místa, kde by nesvítilo.“
„Bohatý cit je chudý na slova, nemá se krášlit, sám je krásný dost...“
„Být či nebýt, to je, oč tu běží.“
„Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci.“
„Co když je láska plamenem, jenž vyšlehává z překvapení? Až shoří vše, co bylo v něm, zhasne a bude po plameni, jenž vyšlehával z překvapení a byl jen pouhým plamenem.“
„Co je člověk, když žije jenom proto, aby spal a jedl? Nic víc než zvíře, nic víc. Ten, kdo nám dal tak velkou schopnost myslet, nazírat věci minulé i příští, zajisté nechtěl, aby božský rozum v nás zahníval a tlel.“ (Hamlet)
„Co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně.“ (Romeoa Julie)
„Čas ubíhá různě - podle toho s kým.“
„Čisté srdce se snadno nepoleká.“
„Ďábel i Bibli cituje, když mu to přijde vhod.“
„Dobrá pověst je nicotná a velmi nesprávná představa, často se získá bez zásluhy a ztratí bez viny.“
„Dobré srdce ženy, než pěkná tvář upoutá mou lásku.“
„Dobré víno je dobrý přítel, když s ním dovedeme zacházet.“
„Dobře se oběsit - to vyloučí možnost špatně se oženit.“
„Falešná tvář musí skrýt, co falešné srdce v sobě skrývá.“
„Jakmile potkáte ženu, která vám zůstala dlužna odpověď, dobře se jí podívejte do úst, jistě nemá jazyk.“
„Je cosi shnilého ve státě dánském.“ (Hamlet)
„Jeho cit je slepý, a slepá láska po temnotě prahne.“
„Jen dokažte se zdržet dneska, a příští odříkání bude už mnohem snazší. Další ještě víc, neboť zvyk mění naši přirozenost: buď ďábla zkrotí, nebo rázně zažene ho pryč.“ (Hamlet)
„Jsi anděl. Záříš do noci nad mojí hlavou jako posel nebes, kterého zrakem obráceným v sloup s užaslou bázní lidé sledují, jak osedlává líná oblaka a zvolna plyne širým ovzduším.“ (Romeoa Julie)
„Jsou bolesti, v nichž člověk pouze sám si může pomoci, a silné srdce se chce jen na svou sílu spolehnout.“
„Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.“
„Kdo nemá peníze, obživu a spokojenou mysl, je ošizen o tři znamenité přátele.“
„Kdo oloupen, se tomu směje, okrádá zloděje, kdo se zbytečně trápí, okrádá sebe.“
„Kdo trpí sám, ten trpí mnohem tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž.“
„Kdo získal srdce lví, získá i srdce ženy.“
„Kdyby každý dostal, co mu patří, kdo by pak byl bezpečen před výpraskem?“
„Kdyby naše dobré vlastnosti z nás nevyzařovaly, bylo by to, jako bychom je neměli.“
„Když dívky řeknou ze skromnosti „ne“, přejí si, aby se to chápalo jako „ano“!“
„Když jsou dva na koni, jeden musí sedět vzadu.“
„Když láska vadnouc začíná skomírat, vždy si libuje v tiché obřadnosti.“
„Kolikrát voláme ke spáse nebe, když snadno můžeme spasit sami sebe. Osud nám dává směr a my se - jistě z hlouposti - motáme na stejném místě. Co brání nám pozvednout se do vyšších sfér?“
„Království za koně!“
„Krása tkví v oku pozorovatele.“
„Křehkosti - tvé jméno je žena.“
„Láska je dým, jímž vánek vzdechů točí, jas, je-li šťastna milujících očí, a je-li zkormoucena, moře slz.“
„Láska je jak dým, jak vdech se rozplyne, láska je plamen, který v očích žhne, láska je moře vyplakaných slz, láska, jak každý ví, je zákeřný jed i balzám hojivý.“
„Láska je jako děcko, touží po všem, co má na očích.“
„Láska není cit, který se mění, když narazí na překážky, nebo se poddá sotva, že změnu tuší.“
„Láska se nemění každou hodinou či dnem, ale trvá celý život. A jestli se mýlím, nikdy jsem nic nenapsal a nikdy se nestalo, že se dva lidé milovali.“
„Láska se ve mně rozlévá jak moře, tak velká je a hluboká. Čím víc jí dám, tím víc jí mám. Je nekonečná.“
„Lidé by měli být, čím se zdají. A kteří tím nejsou, neměli by se tím ani zdát.“
„Lidské myšlenky jsou otrokem lidského života.“
„Lépe v pekle nežli se ženou svárlivou v domě společném.“
„Lepší moudrý blázen, než bláznivý mudrc.“
„Má láska tváří tolik, že vlastně není nic než karneval.“
„Milovaná dívka neví nic, pokud neví, že muži cení nedosaženou věc víc, než má ceny.“
„Mít rád je víc, než milovat.“
„Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky.“
„Moudrý je ten, kdo mluví pravdu.“
„Moudrý otec, kdo zná své dítě.“
„Muž, jenž má jazyk, pravím, není mužem, když jím neumí dobýti ženy.“
„Muž, který se bojí, nikdy dívku nezíská.“
„My, muži, v slibech velcí jsme a v lásce často malí.“
„Nabyl jsem dojmu, že lidé nejsou dílem přírody, ale nějakého břídila - tak zpackané a ohavné bylo lidstvo v jejich podání.“
„Naděje bývá často jako pes bez čichu.“
„Naděje je loveckým psem beze stopy.“
„Najít lásku je dobré, ale nehledat a dostat je lepší.“
„Naše těla jsou zahrady, jež ošetřuje naše vůle - zahradník. Ta rozhoduje o tom, co z nich vyroste.“
„Názory lidí jsou částí jejich štěstí.“
„Nejsem příliš nemocný, ještě o tom mohu mluvit.“
„Nemoc je nakažlivá, kéž by byla i láska.“
„Neexistuje nic dobrého a nic špatného, to jen naše myšlení způsobuje tento rozdíl.“
„Nic není špatné nebo dobré samo o sobě. Všemu dává vlastnosti naše myšlení.“
„Nic není samo o sobě ani dobré, ani špatné. Záleží na tom, co si o tom myslíme.“
„Nic nepůjčuj a nic si nikde nedluž! Kdo půjčí, přítele i půjčku ztratí, a dluhem vytloukáš jen klínem klín.“ (Hamlet)
„Odvaha roste s příležitostí.“
„Ó, jak jsi mocná, lásko! Skrz tebe hovado si vede jako člověk a člověk jako hovado. Taky labuť jsi ze sebe dělal, Jupitere, když jsi za Ledou chodil... Když už i bohové jsou tak zhůvěřilí, co mají dělat ubozí lidé?“
„Ó, mocná lásko, která dokáže změnit zvíře v člověka, stejně jako člověka ve zvíře.“
„Ošklivost je mnohem ošklivější u ženy než u ďábla.“
„Pec pro své nepřátele nerozpaluj tak, aby ses sám nespálil.“
„Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi.“
„Plakat nad minulým neštěstím, to je nejjistější prostředek, jak si přivolat další.“
„Podezíravost vždy straší provinilou mysl“
„Pochybuj, hvězda že plane, pochybuj, slunce že žhne, pochybuj o pravdě samé, jen o mně, o mně ne!“ (Hamlet)
„Pošetilé je žít, když život je nám mukou. A tu smrt je náš lékař a umřít jeho předpis.“
„Proto jsou svátky tak vzácně nevšední, že v dlouhé řadě dnů, ční mezi všemi...“
„Přátelství, jež nesvázala moudrost, může pošetilost snadno rozvázat.“
„Rány, které si člověk způsobí sám, se léčí těžce.“
„Rozum je sice lékař lásky, ale za rádce ho láska neuznává.“
„Se zbraní v ruce mluvíš o míru?“ ( Romeoa Julie)
„Sláva se podobá kruhu na vodě, který se nepřestává šířit, až se samým šířením dočista ztratí.“
„Slova, slova, slova.“ (Hamlet)
„Směje se jizvám, kdo nikdy rány nepocítil.“
„Smím žádat o milost, však těžit z hříchu?“ (Hamlet)
„Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.“
„Smrt z Tebe vysála med dechu, ale nepřemohla Tě. Na tvoji krásu nemá.“
„Snad uvede váš sňatek v mír a shodu, odvěké nepřátelství vašich rodů.“ (Romeoa Julie)
„Stručnost je duší vtipu.“
„Šťasten být neumíš, protože po tom, co nemáš, se ženeš, a co máš, na to zapomínáš.“
„Také vy jste cestoval? To tedy vážně máte proč být smutný. Asi jste prodal, co jste měl, abyste se mohl podívat, co mají jiní. Mít zhlédnuto kdeco a nemít nic, to znamená oči bohaté a kapsu prázdnou.“
„Takoví dva se dnes štíří, zítra smíří a než se nadějeme, jsou z nich tři.“
„Tak ty chceš umřít? A co já, lásko, a co já? Mám trčet na tomhle světě, který bez tebe je zpustlejší než chlív?“
„Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská.“
„Tím větší škoda, když blázen nesmí moudře říkat, co moudří bláhově dělají.“
„Ty, jenž jsi na nebesích, dej odpuštění a lásku špatnému, který pěje nebeskou chválu tak pozemským jazykem.“
„Ukaž mi muže, který není otrokem vášně, a já ho uvnitř srdce nosit budu, ba v srdci srdce svého.“
„Už Rosalina, tebou tolik ctěná, ti sešla z mysli? Jste vy, chlapci, cháska! Ne v srdcích, v očích jen je vaše láska!“ (Romeoa Julie)
„Už s chmurným mírem vchází chmurný den a samo slunce těžkou hlavu skrývá. Jen zprostit toho, kdo je nevinen a trestat provinilé ještě zbývá. Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin a bolest Romeova.“ (Romeoa Julie)
„Válka není žádný zápas proti tomu, když muž před protivnou ženou prchá z domu.“
„Vědění jsou perutě, jimiž se vznášíme do oblak.“
„Vidět a cítit znamená existovat, myslet znamená žít.“
„Víme, co jsme, ale nevíme, co můžeme být.“
„V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.“
„Vnější krása je o to cennější, oč více skrývá vnitřní krásy.“
„Vprav do oka novou otravu a prudký jed staré se zničí.“
„V srdci lidském je stálý boj dvou nepřátel: zlé vůle a dobroty.“
„Vyslyš každého, ale ponech si svůj úsudek.“ (Hamlet)
„Zábava a činnost dělají hodiny krátkými.“
„Zamilovaní jsou vždy rychlejší než hodiny.“
„Zbabělci umírají často ještě před smrtí, hrdinové okusí smrt jen jednou.“
„Ze všeho divného, co jsem kdy slyšel, je nejdivnější, že se člověk bojí, ač ví, že smrt, náš nutný konec, přijde, kdy přijít má.“
„Zlo, které lidé pášou, je přežívá. Dobro je mnohdy pohřbeno s jejich kostmi.“
„Znej míru v lásce, ať je stálá, zmešká, kdo otálí, i ten kdo příliš cválá.“
„Že miloval jsem dosud? Jak se klamu! Dnes vidím teprv pravou krásu samu.“
„Ženy jsou andělé, když se o ně ucházíme.“
„Ženy se nikdy neohlížejí. Jediná tak učinila a proměnila se v solný sloup.“
„Žert nehne duší v trýzni smrtelné.“
„Že se může někdo usmívati a býti padouchem...“
„Život je jen chodící stín, chudý herec, který se naparuje a trápí na jevišti, aby se o něm vzápětí už neslyšelo; je to příběh vyprávěný idiotem, naplněný zvukem a zuřivostí, jež neznamená nic.“
1.květen: Svátek práce (dříve svatý Josef, svatý Filip a Jakub)
PRANOSTIKY:
Dívka, která zůstala na večer prvomájový nepolíbená, do roka uschla.
Filipa a Jakuba déšť - to zlá zvěst.
Filipa a Jakuba mráz - to obilí plný klas.
Jestli se Filip a Jakub zasměje, jistě se hnedle také čočka zaseje.
Kolik Filipa Jakuba krapek, tolik sena kopek.
Na Filipa a Jakuba chrousti hučí, o Martině studený vítr fičí.
Na Filipa a Jakuba koníček trávy naškubá.
Na Filipa a Jakuba se má vysévat čočka.
Na Jakuba a Filipa zelená se každá lípa.
Na prvního máje déšť, málo sena, žita jest.
Před Filipem deštík noční úrodu nám věští roční.
Prší-li na prvního května, bývá málo žita a sena.
Prší-li na prvního máje, bude později sucho a neurodí se seno.
Prší-li na prvního máje, bude později sucho a neurodí se víno.
Prší-li na svatého Filipa a Jakuba v noci, bude úrodný rok.
První květen deštivý – polím a loukám škodlivý.
VYSVĚTLENÍ:
Hned první pranostika souvisí s tím, že tento den je považován nejen za svátek práce, ale i lásky. Každá dívka by tedy měla dostat polibek (v Čechách se zachovává tradice, že má polibek proběhnout pod rozkvetlou třešní), aby byla během roku zdravá a neuschnula. Druhá a třetí pranostika se týkají počasí v tento den. Pokud by pršelo, bylo by to špatné pro zemědělce, pokud bude ale mrznout, tak to obilí neuškodí, spíše naopak. Jiné pranostiky se týkají vysévání čočky, či rostoucí trávy. Poslední pranostiky se týkají deště v tento den. Pokud by pršelo, bude v dalších měsících sucho a příliš se neurodí.
2. květen: svátek má Zikmund
3. květen: svátek má Alexej (dříve svatý Filip, svatý Florián a Jakub Menší, Kříž)
PRANOSTIKY:
Jestli se Filip a Jakub zasměje, jistě se hnedle čočka zaseje.
Na Filipa Jakuba chrousti hučí, o Martině studený vítr fučí.
Svatý kříž, ovčí střiž.
VYSVĚTLENÍ:
První dvě pranostiky jsou stejně jako na 1. Května, protože svatý Filip a Jakub měli svátek i v tento den. První pranostika doporučuje setí čočky v tento den, druhá zase předvídá počasí podle toho, jaké je počasí v tomto období. Poslední pranostika je rada pro chovatele ovcí, že je vhodné v tuto dobu stříhat ovce, zima již nepřijde, takže není potřeba, aby měly vlnu.
4. květen: svátek má Květoslav (dříve svatý Florián)
PRANOSTIKY:
Déšť svatého Floriána je ohňová rána.
Je-li o dni svatého Floriána veliký vítr, jest toho roku mnoho ohňů.
Svatý Florián si ještě může nasadit sněhový klobouk.
VYSVĚTLENÍ:
První dvě pranostiky se týkají počasí v tento den. Pokud by byl velký oheň, pranostika předvídá, že bude i moc požárů. Poslední třetí pranostika říká, že i teď může stále sněžit.
5. květen: svátek má Klaudie (významný den: květnové povstání českého lidu)
6. květen: svátek má Radoslav
7. květen: svátek má Stanislav
PRANOSTIKY:
Na svatého Stanislava mají brambory svátek.
Stanislavova jařice, Urbanův oves a Vítův len vyhánějí hospodáře z domu ven.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika říká, že tento den je dobrý pro setí a růst brambor. Druhá pranostika radí, co v které dny je dobré sít, aby se hospodář měl dobře. Podle této pranostiky je dobré 7. Května zasít jařici.
8. květen: Den osvobození od fašismu
9. květen: svátek má Ctibor
10. květen: svátek má Blažena (dříve Svatodušní svátky, Hod boží svatodušní)
PRANOSTIKY:
Déšť o letnicích - slunce na Boží tělo.
Když prší v pondělí svatodušní, bude zkáza na sena.
Na svatého ducha bláto - bude laciné mláto.
Na svatého Ducha nesvlékej kožicha; po svatém Duchu nezbavuj se kožichu.
Na svatý Duch do vody buch !
O svatém Duše choď ještě v kožiše.
Pohoda na svatodušní pondělí slibuje úrodu.
Prší-li na svatého Ducha, jsou klepána žita.
Prší-li o svatém Duše, bývá po něm málo suše.
Svatý Duch přinese plný pytel much.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika se týká deště v tento den, déšť by měl přinést slunce do dalších dní. I další pranostiky se týkají deštivého počasí v tento den, podle předpovědí by déšťměl přinést špatnou úrodu sena, zároveň i další deštivé počasí, ale dobrou úrodu obilí. Jiné pranostiky počítají stále s tím, že počasí může být dost chladné. Poslední pranostika předvídá, že se začne oteplovat natolik, že se vyskytne hodně much.
11. květen: svátek má Svatava (dříve svatý Ignác z Laconi, svatý Mamert)
PRANOSTIKY:
Déšť na Mamerta, Serváce a Bonifáce - prší pak celé léto.
Déšť na svatého Mamerta přináší soužení, neboť v něm nic dobrého není.
Déšť, jejž Mamert, Pankrác a Servác kuje, rád se v celém létě opakuje.
Je-li na Mamerta mokro, bude celé léto mokré.
O svatém Mamertu zimy je po čertu.
Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta.
VYSVĚTLENÍ:
Absolutní většina pranostik se týká předpovědi počasí na další období. Pokud by během těchto dní pršelo, tak pršet bude hodně i v průběhu roku hlavně v létě, což nepřinese nic dobrého obzvlášť zemědělcům. Poslední pranostika říká, že po těchto dnech, už by rozhodně nemělo mrznout.
12. květen: svátek má Pankrác (dříve svatý Neureus, svatý Achilleus)
PRANOSTIKY:
Na Pankráce, na Urbana suchý den – urodí se víno, hustý bude len.
Na Pankráce, Serváce a Bonifáce pršky nejjistější bývají.
Pankrác a Urban bez deště - hojnost vína.
Pankrác, Servác, Bonifác - často květy klidí, pro královnu Žofii.
Pankrác, Servác, Bonifác - ledoví muži spalují mrazem ovoce i růži.
Pankrác, Servác, Bonifác - studení bratři, přinesou chladna, jak se patří.
Pankrác, Servác, Bonifác pro sadaře jsou zlí chlapci.
Pankrácova nepohoda - vinohradům výhoda.
Svatí Pankráci, Serváci a Bonifáci, vás se bojí všichni sedláci.
Tři ledoví byli svatí, ale často jsou nejvíc proklatí.
VYSVĚTLENÍ:
I tyto pranostiky se vztahují k počasí a k úrodě. Hned první pranostika se týká toho, že by v tento den nepršelo a bylo sucho, to by přineslo dobrou úrodu vína i lnu. Hned druhá pranostika ale říká, že v tyto dny obvykle prší. Jiné pranostiky ještě počítají s tím, že může mrznout, což by způsobilo, že by ovoce i květny mohly zmrznout. Jiné pranostiky se týkají toho, že zemědělci mají z těchto dní strach, protože jsou předzvěstí jejich budoucí úrody.
13. květen: svátek má Servác (dříve svatý Ondřej, Hubert Fournet, Leonard Murialdo)
PRANOSTIKY:
Nezamrazí-li ledoví bratři, Pankrác, Servác a Bonifác, alespoň zastudí.
Pan Serboni pálí stromy.
Před 13. dnem máje nejsme ubezpečeni stálého letního povětří; po tomto dni ale není zapotřebí se obávati vínu škodnému mrazu.
VYSVĚTLENÍ:
Všechny tři pranostiky se nějakým způsobem týkají zimy v těchto dnech. První říká, že když nebude mrznout, bude alespoň chladno. Druhá říká, že mráz spálí stromy a třetí zase, že od tohoto dne se nemusíme už obávat velkých mrazů, které by zničily úrodu.
Pankrác, Servác, Bonifác jsou ledoví muži, Žofie je jejich kuchařka.
Před Matějem není léta, po Matěji s mrazy veta.
Svatý Matěj bez deště - hojnost vína.
Pankrác, Servác, Bonifác pro sadaře jsou zlí chlapci.
VYSVĚTLENÍ:
I tyto pranostiky mají stále stejný nádech možné zimy v těchto dnech a její vlivu na úrodu.
15. květen: svátek má Žofie
PRANOSTIKY:
Čas ledových mužů a svaté Žofie bez deště nemine.
Déšť svaté Žofie švestky ubije.
Na svatou Žofii je dobře vysazovat hlavatici, neboť ráda zalévá.
Po kuchařce zmrzlých se vysazuje paprika.
Svatá Žofie nemívá květy v oblibě.
Svatá Žofie pole často zalije.
Svatá Žofie prosa zasije.
Žofie vína upije.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika předvídá, že v tyto dny prostě pršet bude. Druhá říká, že pokud bude pršet 15. Května, tak to zničí úrodu švestek, třetí pranostika zase s deštěm počítá a radí zasazovat to, co má rádo vodu. I jiné pranostiky se týkají deště v tento den a možného mrazu, který by zničili květy.
16. květen: svátek má Přemysl (dříve svatý Jan Nepomucký)
PRANOSTIKY:
Čeští patroni odměřují teplo.
Kdo o svatém Janě len zasívá, stébla zdéli lokte mívá.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika se týká možného oteplení v tento den. Druhá pranostika zase se týká setí lnu v tento den, takový len by byl totiž kvalitní a dlouhý.
17. květen: svátek má Aneta
18. květen: svátek má Nataša
19. květen: svátek má Ivo (dříve svatý Petr Celestýn)
PRANOSTIKA:
Přišel Petr Celestýn - mohou se již okurky sadit ven.
VYSVĚTLENÍ:
Tato pranostika je takovou radou, kdy se mají sázet okurky. Už jejich čas, neměly by již zmrznout.
20. květen: svátek má Zbyšek
21. květen: svátek má Monika
22. květen: svátek má Emil (dříve svatá Julie)
23. květen: svátek má Vladimír
24. květen: svátek má Jana
25. květen: svátek má Viola
PRANOSTIKY:
Havlovo žito, Urbanův oves, co z toho bude, potom mi pověz!
Jak na Urbana bývá, takové pak setí rolník mívá.
Jaký den 25. máje, jakožto na den Urbana povětří jest, takový podzimek následovati má.
Jasné slunce na den svatého Urbana hojnost dobrého vína znamená.
Když na Urbana prší, bude mnoho myší.
Ke svatému Urbanu se vysévá pohanka.
Na Urbana den pospěš síti len.
Na Urbana pěkný teplý den - bude suchý červenec i srpen. Vinná réva nedbá toho - bude míti vína mnoho.
Na Urbana se seje len.
Pankrác a Urban bez deště - hojnost vína.
Po svatém Urbanu mráz neškodí džbánu.
Pohoda na Urbana - pro sedláka vyhraná.
Prší-li na svatého Urbana, bude úroda hlavně na víně.
Prší-li na svatého Urbana, znamená újmu vína; pakli jest pěkný čas, dobré víno bude zas.
Svatý Urban - léta pán.
Svítí-li slunce na svatého Urbana, bude úroda hlavně na víně.
Urban bývá studený pán.
Urban krásný, vyjasněný - hojným vínem nás odmění.
Urban-li nám pěkně hřeje a Vít deštěm vlaží, jak si člověk jenom přeje, tak jej pole blaží.
Urbanův oves, Havlovo žito – nechystej, sedláče, stodolu na to!
VYSVĚTLENÍ:
Pranostiky se opět věnují budoucí úrodě a počasí v tomto období. Některé pranostiky říkají, že jaké je počasí v tento den, takové bude i na podzim v době úrody. Jiné pranostiky říkají, co je dobré v tyto dny sít, jako například pohanku a len. Jiné pranostiky říkají, že pokud je hezky slunečno, tak bude dobrá úroda vína.
26. květen: svátek má Filip
PRANOSTIKY:
Má-li Filip hromy v průvodu, značí to brzký déšť a úrodu.
Na svatého Filipa tráva už rozkvétá.
Na svatého Jiří tráva ze země míří, na svatého Filipa tráva je již veliká.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika se týká možné bouřky, která by přinesla období dešťů a ovlivnila by i úrodu. Druhá pranostika se zase týká zelenání a růstu trávy, která je už veliká.
27. květen: svátek má Valdemar (dříve svatý Duch)
PRANOSTIKY:
Déšť o letnicích - slunce na Boží tělo.
Na svatého Ducha nesvlékej kožicha; po svatém Duchu nezbavuj se kožichu.
Na svatého Ducha bláto - bude laciné mláto.
O svatém Duše choď ještě v kožiše.
Prší-li na svatého Ducha, jsou klepána žita.
VYSVĚTLENÍ:
I tyto pranostiky se již opakují, protože svátek svatého Ducha připadal v minulosti na dva dny. Pranostiky jsou tedy společné. Opět se týkají možného studeného počasí a úrody obilí.
28. květen: svátek má Vilém (dříve Svatodušní pondělí)
PRANOSTIKY:
Když prší v pondělí svatodušní, bude zkáza na sena.
Pohoda na svatodušní pondělí slibuje úrodu.
VYSVĚTLENÍ:
Pokud by v tento den pršelo, přineslo by to špatnou úrodu sena, pokud by ale bylo hezky, úroda by byla dobrá.
29. květen: svátek má Maxmilián
30. květen: svátek má Ferdinand
31. květen: svátek má Kamila (dříve Petra)
PRANOSTIKA:
Len vysetý posledního května se dobře zvede, protože Petruška ráda přede.
VYSVĚTLENÍ:
Poslední pranostika tohoto měsíce se týká setí lnu, které by bylo v tento den ještě dobré, protože počasí by mu přálo.
1. prosinec: svátek má Iva (dříve svatý Edmund Kampián, svatý Eligius, svatá Eligia)
PRANOSTIKY:
Když mráz na prvního prosince, vyschne nejedna studnice.
Na svatého Eligia daleko široko tuhá zima má čtyři neděle trvati.
O svatém Edmundu Kampiáně ledový vítr fičí ze stráně.
Uhodí-li na svatého Eligia tuhá zima, potrvá po čtyři neděle.
VYSVĚTLENÍ: Většina těchto pranostik odkazuje na to, že pokud bude prvního prosince tuhá zima, potrvá minimálně čtyři týdny.
2. prosinec: svátek má Blanka
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
3. prosinec: svátek má Svatoslav (dříve svatý František Xaverský)
PRANOSTIKY:
O sv. Františku Xaveru ledový vichr fičí od severu.
VYSVĚTLENÍ: Dne 3. prosince má začít foukat studený zimní vítr.
4. prosinec: svátek má Barbora
PRANOSTIKY:
Barbora na ledu, Vánoce na blátě.
Jaká Barbora, Sára a Mikuláš, takový celý advent máš.
Jaké je počasí na svatou Barboru, takové bývá až do Vánoc.
Jaké počasí na svatou Barboru, takové bývá celý advent.
Je-li Kačenka naškrobená, je Baruška ucouraná.
Je-li na den svaté Barbory mnoho jinovatky na stromech, bude hodně ovoce v budoucím roce.
Jsou-li na svatou Barboru meze přikryty sněhem, bude hojně trávy.
Když je Barborka ucouraná, bude svatý Štěpán na ledě.
Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude hodně trávy.
Má-li svatá Barbora bílý fěrtoch, bude příští rok hodně trávy.
Na svatou Barboru mráz - schovej saně, hoduj vůz.
Na svatou Barboru saně do dvoru.
O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře.
O svaté Barboře, měj sáně na dvoře!
Po sněhu Bára s Mikulášem šla.
Po svaté Baruši střez nosu i uší!
Pravi Kači Barča – nechajmy už tanca!
Snese-li led o svaté Barboře hus, snese o Vánocích vůz.
Svatá Barbora bývá naškrobená.
Svatá Barbora mosty staví, Sába hřeby ostří, svatý Mikuláš je přibíjí.
Svatá Barbora nosí bláto do dvora.
Svatá Barbora nosí vodu a Mikuláš splavuje.
Svatá Barbora vyhání dříví ze dvora.
Svatá Barborka táhne sáně ze dvorka.
Svatá Kateřina prádlo máchá a Barbora je škrobí.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Zde se hned první pranostiky rozcházejí (zjevně vznikly jinde, v jinou dobu). Jedna z nich předpovídá, že když bude sníh 4. prosince, na 24. prosince již sníh nebude, druhá naopak tvrdí, že sníh ze 4. prosince vydrží do Vánoc. Další pranostiky předvídají, že když bude na svátek Barbory sníh, tak příští rok se bude dařit zemědělcům.
5. prosinec: svátek má Jitka
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
6. prosinec: svátek má Mikuláš
PRANOSTIKY:
Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší.
Na svatého Mikuláše je už zima celá naše.
Na svatého Mikuláše jihne, nebo pršívá, málokdy zima držívá.
Na svatého Ondřeje ještě se nám ohřeje, ale na svatého Mikuláše už je zima celá naše.
Na svatou pannu Kateřinu sluší se schovati pod peřinu, pak na svatého Mikuláše, toť jest zima všecka naše.
Napije-li se na Mikuláše pták z koleje, nenapije se kůň tři měsíce z řeky.
Neviděl-li by svatý Mikuláš mokré střechy, musel by být slepý.
O svatém Mikuláši často snížek práší.
Po sněhu Bára s Mikulášem šla.
Prší-li na Mikuláše nebo padá sníh, bude příští rok hodně hrachu.
Svatá Barbora mosty mostí, Sába hřeby ostří, svatý Mikuláš je přibíjí.
Svatý Mikuláš deštivý, zimě se ještě protiví.
Svatý Mikuláš splachuje břehy.
Svatý Nikola, honí koně do dvora.
Zelený Mikuláš - bílý leden.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: I zde se význam některých pranostik rozchází. Zároveň některé pranostiky slibují na 6. prosince zimu, jiné ale upozorňují na to, že zima je na tento den málokdy, naopak často v tento den pršívá. Poslední pranostika slibuje, že tento deštivý den nám ale vynahradí leden, kdy bude sněžit.
7. prosinec: svátek má Ambrož a Benjamín
PRANOSTIKY:
O svatém Ambrožu ucpi v seknici každou díru.
VYSVĚTLENÍ: Tato pranostika je spíše doporučením, aby se lidé připravili na zimu, která se blíží, protože již ledově a vlezle fouká vítr.
8. prosinec: svátek má Květoslava
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
9. prosinec: svátek má Vratislav
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
10. prosinec: svátek má Julie
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
11. prosinec: svátek má Dana
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
12. prosinec: svátek má Simona
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
13. prosinec: svátek má Lucie
PRANOSTIKY:
Jaké jsou dni od sv. Lucie do Božího narození, takové jsou též měsíce příštího roku.(12 dní - 12 měsíců)
Když přijde svatá Lucie, najde tu už zimu.
Lucie noci upije a dne nepřidá.
Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len.
Svatá Lucie den skoro vypije.
Svatá Lucie ukazuje svou moc, neb nám dává nejdelší noc.
Umaže-li si Lucie šaty od bláta, bude si je po celý leden přepírat.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Většina pranostik se týká toho, že se prodlužuje noc a zkracuje den (světlo). Některé pranostiky se týkají předpovědi dalších měsíců a toho, jaké počasí by již mělo být v tento den (zima = sníh). Poslední pranostika varuje, pokud bude v tento den bláto (pršet), tak bude pršet i v lednu.
14. prosinec: svátek má Lýdie (dříve svatý Nikasius)
PRANOSTIKY:
Na svatého Nikasia se mají dělat knutle, neb jimi vázané obilí nežerou myši.
VYSVĚTLENÍ: Toto pořekadlo radí, aby zemědělci v tento den si připravovali rouble k vázání snopů, protože jejich vymrznutí přes zimu a vyschnutí přes jaro a léto má odradit myši od sežrání snopů.
15. prosinec: svátek má Radana a Radan
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
16. prosinec: svátek má Albína (dříve svatá Albína a svatý Albín)
PRANOSTIKY:
O svaté Albíně je po sněhové peřině.
O svaté Albíně schovej se do skříně (= síně).
Svatá Albína - špek do komína.
Svatá Albína je nejpilnější přadlena.
Svatý Albín omývá prahy.
Svatý Albín pouští vodu na mlýn.
Závěj svaté Albíny zaplavuje doliny.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Některé pranostiky předvídají, že v tento den nebude již sníh, jiná pranostika naopak předvídá takovou zimu, že je lepší se před ní schovat do tepla. Další pranostika předvídá, že sníh z tohoto období, způsobí povodně.
17. prosinec: svátek má Daniel (dříve svatý Lazar)
PRANOSTIKY:
O svatém Lazaru ucpi v sednici každou spáru.
VYSVĚTLENÍ: Toto přísloví radí, aby se znovu každý ujistil, že je připravený na krutou zimu, před kterou pak toto přísloví varuje.
18. prosinec: svátek má Miloslav
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
19. prosinec: svátek má Ester
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
20. prosinec: svátek má Dagmar
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
21. prosinec: svátek má Natálie (dříve svatý Tomáš apoštol)
PRANOSTIKY:
O svatém Tomáši meluzína straší.
Je-li Tomáš mrazivý, obilní klásky naplní.
Jestli na Tomáše Biskupa slunce svítí, můžeme mnoho ovoce a žita míti.
Na svatého Tomáše nejdelší noc je naše.
Na svatého Tomáše zima je naše.
Na svatého Tomáše zima se rozpáře.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Tyto pranostiky odkazují nejčastěji k tomu, že 21. prosince je zimní slunovrat, což znamená, že v tento den je opravdu nejdelší noc v roce (nejdéle tma). Jiné pranostiky odkazují k tomu, že určité počasí v tento den může způsobit lepší úrodu.
22. prosinec: svátek má Šimon
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
23. prosinec: svátek má Vlasta (dříve svatá Viktorie)
PRANOSTIKY:
Svatá Viktorie obrázky na okna ryje.
VYSVĚTLENÍ: Tato pranostika odkazuje k mrazu, který v tento den kreslí na okna.
24. prosinec: svátek má Adam a Eva (Štědrý den)
PRANOSTIKY:
Dvanáct nocí a dní od Štědrého večera až do Tří králů zvěstuje prý povětrnost příštích dvanácti měsíců.
Jasná noc o Štědrém dnu, mrazy lezou ke dnu.
Jasno na den Štědrý - úroda tvrdého zboží a hrachu.
Jasno na den Štědrý, bude hrách tvrdý.
Je-li na Štědrý den vítr, bude úroda malá.
Je-li na Štědrý den východ slunce jasný, urodí se jarní obilí.
Je-li na Štědrý večer nebe hvězdnaté, bude rok úrodný.
Jestliže večer před Narozením Páně jasno jest, bez větru a deště, a ráno slunce jasné vychází, bude úrodný rok na víno.
Jitřní jasné a obloha čistá úroda hojná příští rok jistá.
Když Kateřina po ledě už chodívá, Eva potom blátem oplývá.
Když na Štědrý večer sněží, na pytle se chmel těží.
Na Adama a Evu čekejte oblevu.
Na Štědrý den jitřní jasné a obloha čistá, úroda hojná příští rok jistá.
Na Štědrý den před večeří se dává za okno miska s vodou. Zmrzne-li do rána a roztrhne-li mráz misku, ztratí se toho roku voda ve studni.
Na Štědrý večer hvězdičky - ponesou vajíčka slepičky.
Padá-li na Štědrý den v noci sníh, urodí se hojně vína.
Padá-li na Štědrý den večer v noci sníh, urodí se mnoho chmele.
Svítí-li na Štědrý den od deváté hodiny jasně slunce, bude krásné počasí na žně obilné, senné i otavové.
Tvrdo a jasno na Štědrý den - úroda tvrdého zboží a hrachu.
Vánoce na ledě - Velikonoce na blátě.
Vítr na Štědrý den od půlnoční strany, raduj se, rok bude plenný a úrodný.
Zelené Vánoce - bílé Velikonoce.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: První pranostika slouží jako předpověď počasí na příští rok (jedná se hlavně o povětrnostní podmínky). Další pranostika říká, že když je noc na Štědrý den jasná, přijde krutý mráz. Jiná předpovídá počasí na Velikonoce (když na Vánoce nebude sníh, bude na Velikonoce a obráceně). Jiná předvídá blížící se oblevu. Řada pranostik také předpovídá úrodu příštího roku na základě počasí na Štědrý den.
25. prosinec: Boží hod vánoční
PRANOSTIKY:
Do Vánoc není ani hladu, ani zimy.
Levné povětří okolo vánoc předpovídá nám, že zima bude velmi dlouho trvati; to jest jestli prve nemrzlo, bude potom mrznouti.
Lepší Vánoce třeskuté než tekuté.
Mráz na Boží narození - zima se udrží bez proměny.
Když čas před Vánoci až do Tří králů mlhavý a tmavý jest, následují na to nemoci.
Před Vánocemi neškodí mokro osení, ale tím víc po Vánocích.
Zelené Vánoce – bílé Velikonoce.
Jsou-li zelené Vánoce, Velká noc bude bělit se.
Když Vánoce obílí stromy sněhem, tak je posype jaro květem.
Vánoce bez sněhu přináší velikou noc sněžnou.
Vánoce v jeteli - letnice ve sněhu.
Jsou-li vrby o Vánocích plné rampouchů, bývají o Velikonocích plny kočiček.
Na Vánoce mnoho hvězdiček, slepice nanesou mnoho vajíček.
Jestli vítr o Vánocích věje, jest v hojnosti dobrá naděje.
Na Boží hod vánoční vítr od západu přinese mor, od východu válku, od půlnoci hlad, od poledne dobrý rok.
Připadne-li Boží narození na čtvrtek, bude rok velmi úrodný, jenom vína bude prostředně.
V neděli Božího narození - teplá zima bez prodlení.
V pátek Božího narození - tuhá zima bez prodlení.
Je-li Božího narození v sobotu, bude málo ovoce, ale vydaří se žito.
Podle počasí dnů a nocí od Božího narození do svátku Tří králů, určuje se počasí pro dvanáct měsíců příštího roku.
Na Boží narození o bleší převalení.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Mnoho pranostik je podobných jako na Štědrý den. Některé pranostiky se týkají toho, na který den tento svátek připadá. Pokud je to v neděli, bude teplá zima, pokud je to v pátek, bude krutá zima.
26. prosinec: svátek má Štěpán
PRANOSTIKY:
Chodí-li Kateřina po ledě, chodí svatý Štěpán po blátě.
Jestli na Štěpána větry uhodí, příští rok se všecko špatně urodí.
Jestli Štěpán valným větrem fouká, vinohrad na něj smutně kouká.
Když je Barborka ucouraná, chodí svatý Štěpán po ledě.
Když na Štěpána silný vítr bouří, vinař smutně oči mhouří.
Když svatý Štěpán vyfouká bláto, bude pěkné jaro nato.
Na den svatého Štěpána se světí oves, hrách, ječmen a na svatého Jana Evangelistu víno.
Na svatého Štěpána každý se má za pána.
Na svatého Štěpána když vítr prudce zavěje, víno před zkázou jistou se chvěje.
Pakli na Štěpána větrové uhodí, příští rok víno špatné se urodí.
Svítí-li na den svatého Štěpána slunce, bude drahé ovoce.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Druhá pranostika říká, že pokud v tento den fouká velký vítr, bude příští rok špatná úroda, je to varování hlavně pro vinaře. Jiné pranostiky říkají, že pokud bude na Kateřinu (listopad), sněžit, tak 26. prosince žádný sníh nebude.
27. prosinec: svátek má Žaneta (dříve svatý Jan Evangelista)
PRANOSTIKY:
Od svatého Jana Evangelisty obrací se slunce k létu a zima k mrazům.
Víno svěcené v den svátku Jana Evangelisty je třeba uchovat jako prostředek proti hadímu uštknutí.
VYSVĚTLENÍ: Tato pranostika říká, že oteplení, které do té doby bylo, se obrátí zpět k létu a začne vládnout znovu zima.
28. prosinec: svátek má Bohumila (dříve Mláďátka betlémská)
PRANOSTIKY:
Je-li na Mláďátka mha, mrou děti.
Je-li na Mláďátka mlha na Lysé hoře, kobzole se neurodí a mladí lidé budou mřít.
Je-li na Mláďátka mlha, kobzole se neurodí, je-li mlha v údolích, bude kobzolí dost.
Když se na Mláďátka chumelí ráno, mrou toho roku děti, když v poledne, mrou lidé středních let a když večer, mrou starci.
Máme-li na Mláďátka a svatého Josefa pěkné počasí, zvedou se příští léto brambory.
Na Mláďátka když prší, osýpají se děti.
O Mláďátkách den se omlazuje.
Prší-li na Mláďátka, bude Pámbu v příštím roce potřebovat hodně andělíčků.
Prší-li na Mláďátka, budou děti mříti.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Tyto pranostiky se často týkají dětí. Pokud je v tento den mlha či prší, tak pranostika předpovídá, že budou umírat nemocné děti.
29. prosinec: svátek má Judita
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
30. prosinec: svátek má David
PRANOSTIKY:
Uhodí-li na Davida silný mráz, potom mrazy vydrží nejméně do svíček.
VYSVĚTLENÍ: Tato pranostika předvídá další počasí až do 6. ledna, pokud bude 30. prosince velmi mrznout, tak mrazy vydrží až do Tří králů.
31. prosinec: svátek má Silvestr (dříve svatý Sylvestr)
PRANOSTIKY:
Jak byl celý rok samá voda a bláto, na Silvestra nenapadne zlato.
Je-li o Silvestru v noci vítr a jasno, bude dobrého vína pořídku.
Když na Silvestra ráno sluní, v noci prudký vítr zavěje, není na vína hrubé naděje.
Když na Silvestra sněží, Nový rok není daleko.
Na Silvestra větry a ráno slunce svítí, nelze nám dobrého vína se nadíti.
Na Silvestra-li jižní vítr duje, příznivý rok to ohlašuje; západní vítr ryb dává nejvíce, severní zimu a Vánoce, východní vítr slibuje hojnost plodů, severovýchodní značí nepohodu.
O Silvestru papeži snížek si již poleží.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Tyto pranostiky předvídají, že pokud bylo celý rok počasí nic moc, tak ani na Silvestra se to nezlepší. Jiná pranostika říká, že pokud přes den svítí slunce a v noci je silný vítr, bude další rok krutý pro vinaře. Předposlední pranostika říká, co mají lidé očekávat, podle toho, který vítr fouká.
V následujícím přehledu jsou vypsány české jazykolamy, které slouží k procvičení výslovnosti různých hlásek. Před nastudováním seznamu jazykolamů si je třeba uvědomit, že některé jazykolamy jsou vhodné k procvičení více hlásek a hláskových skupin. Proto by se v seznamu daly zařadit k více hláskám. Každý člověk by si měl tedy sám zvolit jazykolamy, které mu vyhovují. U kratších jazykolamů obvykle platí, že je vhodné je opakovat několikrát za sebou.
Na celnici cizí synci, clili více cizích mincí. Mincí clili synci moc, clili mince celou noc.
Na cvičišti čtyři svišti piští.
Z čeho chceš sčítat čísla?
JAZYKOLAMY NA HLÁSKU D
Datel dutě zadutal nad dutou dutinou dubu.
Dutý datel dá tam tady tudy tyto dudy.
Jdou dvě děti dědit dědictví po dědovi.
JAZYKOLAM NA HLÁSKU Ě
Kotě v bytě hbitě motá nitě.
Květo, kup poupě, je to skvělá koupě.
JAZYKOLAMY NA HLÁSKU F
Floutek Franta flámoval ve Flóřině fraku.
JAZYKOLAMY NA HLÁSKU H
Had hádá hadu záhadu.
Hravý hroch Hubert hrozně hrabal na hromadě harampádí.
JAZYKOLAMY NA HLÁSKY J A L
Bylo-li by libo ryby?
Bylo-li libo limo? Toliko nebylo-li by pivo.
Jelen letěl jetelem, jetelem letěl jelen.
Letěl jelen jetelem.
Lolita dělá jelita. Jelita ta jsou elita. Elita mezi jelity, to jsou ta jelita Lolity!
Má Jája jojo? Jo.
Naleje-li mi Julie oleje, naolejuji olejem koleje.
Nalejí-li oleje, nenalejí-li oleje.
Nalili-li lilii vodu, či nenalili-li lilii vodu.
Naolejuješ-li mi linoleum či nenaolejuješ mi linoleum? Nenaolejuješ-li mi linoleum, naolejuji si ho sám.
Náš táta má neolemovanou čepici. Olemujeme-li mu ji nebo neolemujeme-li mu ji?
Olemujeme-li mu to, nebo neolemujeme-li mu to?
Řekni Lili, nalili-li liliputáni liliím vodu!
U poklopu klika klapla, pak kapka ukápla.
Víla Lívie vije ve vile z lilií věnec pro Júlii.
V Londýně u lorda Donalda dávali lahodné bledule, hladoví blondýni lepili okolo loudavě cedule.
Vylije-li Lívie litr lihu, lifruje-li ho do Lýbie?
JAZYKOLAMY NA K
Od poklopu ku poklopu, kyklop kouli koulí.
Kopyto klopýtlo. Kobyla kopyty klapala.
Na Prokopa promokne kdekterá kopa.
Náš pan kaplan v kapli plakal.
JAZYKOLAMY NA HLÁSKY M a N
Dalajláma v lomu láme slámu.
Jen jeden den bez beden.
Konec pranic pro nic za nic.
Máma má málo máku.
Má máma má malou zahrádku.
Mahátmá v tmách hmatá tchána hnát.
Máti, máte mátu? Nemáte-li mátu, kdo tu mátu máti má?
Mrně v Brně vrní v trní, že ho brní brňavka.
Za domama má má máma malou zahrádku.
JAZYKOLAMY NA HLÁSKY P A B
Blb v úprku brk' u krbu.
Kopyto klopýtlo. Kobyla kopyty klapala.
Na Prokopa promokne kdekterá kopa.
Pokopete-li mi to pole, nebo nepokopete-li mi to pole.
Před potokem pět kop konopí, za potokem pět kop konopí.
JAZYKOLAMY NA HLÁSKY R A Ř
Barva larva.
Bratr z Břve pořád řve.
Bratře střez neteř.
Budou bratři tři třít řidítka?
Byl jeden Řek, a ten mi řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řeckých řek. A já mu řek, že nejsem Řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řeckých řek.
Byly přičteny přiřčené ceny, tak z čeho chceš sčítat?
Cyril vyryl celý celer pro Cyrilku.
Doktůrek mi nedal prášků - uvař, brášku, trošku hrášku!
Dolar libra rubl.
Drbu vrbu.
Dřeš dřez a jazz.
Já rád játra, ty rád játra, ty rád játra, já rád játra, co nám brání dát si játra?
Jedna bedna zaneřáděná, druhá bedna nezaneřáděná.
Jelen lyrorohý.
Je Olivier olivrejovaný nebo neolivrejovaný?
Je připraveno psí šestispřeží?
Jiří řeže dříví z dřínu, tři sta řízů za vteřinu, Jiří řeže dříví z břízy, za vteřinu čtyři řízy.
motře Petře, nepřepepřete mi toho vepře, jak mi, kmotře Petře, toho vepře přepepříte, tak si toho přepepřeného vepře sám sníte.
Koncert pro klavír a orchestr.
Kraksna klapla.
Krále Lávru hrál Karel Leraus.
Králíček králičí král s králicí Klárou na klavír hrál. Králice Klára dobře hrála a králíčata tancovala.
Král klel krucipísek klacku.
Královna Klára na klavír hrála.
Lorenzova transformace hrála hlavní roli v teorii relativity.
Mařeno, řekni "ř", neřeknu, vy byste se mi řehtali.
Odneste ten revolver do laboratoře.
Paní Pekařová praštila pana Pekaře po pravé paži, protože pil plno půllitrů piva, přišel pozdě, propil peníze. Pitomec.
Pořízek se řítil řádně uřícen.
Pralinku prolezla prý plíseň.
Probošt Prokop překop příkop.
Proletariát sroloval roletu.
Pro pokrok prokuristy Proroka po kroku pokrop Prokopa.
Prorok Prokop poklop prokop
Prut plul rychle po proudu a v láhvi se lyricky perlil ricinový olej.
Přišel za mnou jeden Řek, a ten mi řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řeckých řek. A já mu řek, že nejsem řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řeckých řek.
Revolverem provrtal leporelo.
Revolvery se revolverují v revolverárně.
Rozdrbaný doktor Drtikol drtí drn za drnem.
Rumplcimprcampl klimprklastr.
Řapík řebříčku řízl Řinu do prstu.
Řehoř Řehořovič řeže řeřichu.
Řevnivý řezník řezal dceři rázně řezy.
Řežu a žeru, řežeš a žereš, žerou a řežou, žeru a řežu, žereš a řežeš, řežou a žerou.
Řízni dřív dřevo z bříz.
Šla Prokopka pro Prokopa, pojď, Prokope pojíst oukropa.
Treska tleskla Terce, Terka tleskla tresce.
Tři sta třicet tři stříbrných křepelek přeletělo přes stři sta třicet tři stříbrných střech.
Tři tisíce tři sta třiatřicet stříbrných křepelek přeletělo přes tři tisíce tři sta třiatřicet stříbrných střech.
Třpytný břit zřel, stříbřitý břit třel. Tvrdíš, že sis přiskřípl prsty mezi dvířka skříně.
U Řezáčů řinčel řetěz při řezání řezanky.
Ve skříni se skrývá skřítek před skřivanem.
V hlavní roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír hrála Klára Králová.
V králíkárně měli bál králíčata Klára král.
Vrba vrbě drbe hrb.
Vytři ty tři trychtýře.
Zvíře zařve, zvíře zavře.
JAZYKOLAMY NA HLÁSKU S A Š
Copak si to šuškáte v květináči, muškáte? Šuškáte do ouška mouše, že vás stále něco kouše.
Ještě štěstí, že se nesešli!
Kočka kašle kvůli šavli.
Letadlo nevznese se ze sesečené trávy.
Moci noci kosí šosy.
Myši v koši.
Na cvičišti čtyři svišti piští.
Nesnese se se sestrou.
Naše Saša šustí slušivými šustivými šaty.
Pan Šustil sušil šusťák v sušárně.
Sazeč dnes všecko nevysází.
Sčeš si vlasy z čela a osuš si šosy!
Sešli se na resuscitačním sále se šesti lůžky.
Silvie syčí jako sýček.
Slyšel sysel? Slyšel! Vyšel sysel? Vyšel! Tiše vyšel sysel z Pyšel, tiše vyšel, tiše přišel.
Skákalo psisko přes příkopisko.
Skryl list skleslý ze seschlých bříz.
Strýc Šusta suší švestky: pět švestek, šest švestek, pět švestek, šest švestek,
Svišť sice svisle visel. Zasvištěl svišť, slyšel sysel.
Sysli nesli sysla v sesli. Sesle praskla: Sysle, slez!
Šil švec sešlý se šlí sesli.
Šine si to sem člověk ze Žacléře.
Šísovo sousoší Šťastný sen.
Šmytec. Smyčec šmytec. Smyčec šmytec.
Šuškali ještěrky na štěrku.
Už si usuš šos.
Ve spíži špíz spí.
JAZYKOLAMY NA HLÁSKU T
I toto táto, to tato teta tuto tetu tahá!
Jedna teta byla teta tetě tetou, ne ta teta před tou tetou byla teta tetě tetou, až ta teta po tý tetě byla teta tetě tetou.
Kdy mohou splatiti Ti ti tiší hoši dluh?
Nemohu zaplatiti Ti tisícikorunou.
Teta Katy má taky tapety strakatý.
Teto, teto, zametete-li to tu po mně, nebo nezametete-li to tu po mně? Nezametete-li to tu po mně vy, zametu to tu tedy já.
Tu ti, teto, tato tátova teta tyká!
Ty Kadle, netykej Madle, Madla nemá tykadla!
Ty Tibeťani Ti tykají.
Zamete to ta teta nebo nezamete to ta teta?
JAZYKOLAMY NA HLÁSKU V
Neúnavně vlci vyli, nejvíc vyl však Džugašvili.
Veruna Vítová viděla na věži velmi velikého víra, Veruno Vítová vemte vídle a vyžeňte velmi velikého výra z věže ven.
JAZYKOLAMY NA HLÁSKY Z A Ž
Můžeš čekat až za železničním mostem, jež zde stojí přes (již) šest let.
Zaželezilo-li se železo, či nezaželezilo-li se železo?
Zebru zebou zuby, zubr se zas zubí.
Žalně svou žalobu žaluje žába žabáku v kalužině.
Že je žezlo ze železa?
Žížala žužlá žoužel v louži.
JAZYKOLAMY NA RŮZNÉ HLÁSKY A HLÁSKOVÉ SKUPINY
Brzy prsty scvrnkly hrst zrn scvrklých.
Chrt pln skvrn zdrhl z Brd.
Chrt vtrhl skrz trs chrp v čtvrť Krč.
Klotyldo, kloktej koktejl! Neklej a kloktej!
Kolouch, kohout s mouchou mnohou, s hloupou chloubou houpou nohou, plavou dlouhoustrouhou ouzkou, chroupou oukrop s pouhou houskou.
Nás nejvíc sžírá žárlivost.
Není-li snad slimáčice sličnější slimáka.
Není spaní jako spaní, ale spaní s paní, to je spaní.
Neúnavně vlci vyli, nejvíc vyl však Džugašvili.
Petr Fletr pletl svetr. Pletl Petr Fletr svetr? Svetr pletl Petr Fletr.
Iqaqa laziqikagika kwaze kwaqhawaka uqhoqhoqha. (Toto sice není český jazykolam, ale je považovaný za jeden z nejtěžších jazykolamů na světě, v překladu znamená: Skunk spadl dolů a zlomil si hrtan.)
Když napíšeš, že napíšeš, tak napiš a nepiš, že napíšeš, když nenapíšeš. To já, když napíšu, že napíšu, tak napíšu a nepíšu, že napíšu, když nenapíšu.
Krok ke zproletarizování všech vrstev.
Měla babka v kapse brabce, brabec babce v kapse píp. Zmáčkla babka brabce v kapse, brabec babce v kapse chcíp.
Na anesteziologickoresuscitačním oddělení resuscituje anesteziolog.
Na otorinolaryngologii ordinuje otorinolaryngolog.
Naše lomenice je mezi lomenicemi ta nejlomenicovatější lomenice.
Naše okenice je ze všech okenic ta nejokenicovatější.
Naše popelnice je mezi popelnicemi ta nejpopelnicovatější popelnice.
Naše posvíceníčko je ze všech posvíceníček to nejposvíceníčkovatější posvíceníčko.
Náš Popokatepetl je ze všech Popokatepetlů nejpopokatepetlovatější Popokatepetl.
Nejkulaťoulinkatější.
Nejkulaťoulinkatější kulička se kutálela po nejkulaťoulinkatější kuličce.
Nejneobhospodařovávatelnějšími.
Nejneosamostatňovávatelnějšími.
Nejneospravedlňovávatelnějšími.
Nejspravedlivější je krasobruslařský rychlorozhodčí.
Nejvyrukavičkovanější.
Nenadeodorantovat.
Neznepokojujte se meteorologickými proroctvími.
“O, kdybys, ty lyžaři nezalyžařivšísi, sis zalyžoval, byl bys zalyžařivšísi lyžař!”.
Pan Kaplan má chlapce střapce, ten chlapec má vrabce v kapse.
Patří rododendron do čeledi rododendronovitých či nerododendronovitých?
Žili, byli tři japonci. Jaxi, Jaxidraxi, Jaxidraxidraxonson. Žili byli tři japonky Cipi, Cipilipi, Cipilipiliponpon. Jaxi vzal si Cipi, Jaxidraxi vzal si Cipilipi, Jaxidraxidraxonson vzal si Cipilipilinponpon.