ROSTOU ŘASY NA OČÍCH

O růstu růstu

Jiří Žáček
(4 sloky vtipné básně k recitaci)

Všimli jste si? Rostou ceny piva,

tak to řeknu aspoň na půl úst.

Lidstvo čeká skvělá perspektiva ——

setrvale nezadržitelný růst.

~

Dívkám rostou ňadra, mužům dlaně,

roste kvantita i kvalita,

rostou platy, ceny, dluhy, daně,

životní úroveň i kriminalita.

~

Všichni mají strategii prostou:

kynou, tloustnou, přibývají, rostou,

a dál budou růst a růst a růst.

~

Jak to skončí, víme díky Blesku:

happy endy došly u Lidla i v Tesku;

Stvořitel nám předepíše půst.

Zdroj: článek Vtipné básně k recitaci 9. třída

Citáty

Většina známých citátů od Williama Shakespeara pochází z jeho knih, ať už se jedná o divadelní hru nebo báseň. Řada Shakespearových citátů je parafrázována a je stále považována za aktuální. Častým tématem vybraných citátů je láska. Citátů by ale mnoho být mnohem více, téměř z každého jeho díla se dá mnoho věcí citovat.

„Ach, ona teprv učí zářit svíce. Jak v uchu černochově náušnice žhne v tváře její spanilost, nad lidský pomysl i nad žádost. Jako když holubička k vranám sedne, tak jiných krása vedle její bledne... Že jsem kdy miloval? Ach ne, ó ne! Já lásku neznal do dnešního dne.“

„Anonym nikdy za nic nestojí, nechť sám své jméno považuje za nic.“

„A ty vaše malovánky taky dobře znám! Pánbůh vám dal jeden obličej a vy si děláte druhý. Vrtíte se a kroutíte, šepláte a zpotvořujete jména božích tvorů a z hříšné vypočítavosti ze sebe děláte putičky.“ (Hamlet)

„Ať smutnou výstrahou nám provždy je ten příběh Romea a Julie.“

„Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...“

„Bláznovství obchází kolem světa jako slunce. Není místa, kde by nesvítilo.“

„Bohatý cit je chudý na slova, nemá se krášlit, sám je krásný dost...“

„Být či nebýt, to je, oč tu běží.“

„Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci.“

„Co když je láska plamenem, jenž vyšlehává z překvapení? Až shoří vše, co bylo v něm, zhasne a bude po plameni, jenž vyšlehával z překvapení a byl jen pouhým plamenem.“

„Co je člověk, když žije jenom proto, aby spal a jedl? Nic víc než zvíře, nic víc. Ten, kdo nám dal tak velkou schopnost myslet, nazírat věci minulé i příští, zajisté nechtěl, aby božský rozum v nás zahníval a tlel.“ (Hamlet)

„Co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně.“ (Romeo a Julie)

„Čas ubíhá různě - podle toho s kým.“

„Čisté srdce se snadno nepoleká.“

„Ďábel i Bibli cituje, když mu to přijde vhod.“

„Dobrá pověst je nicotná a velmi nesprávná představa, často se získá bez zásluhy a ztratí bez viny.“

„Dobré srdce ženy, než pěkná tvář upoutá mou lásku.“

„Dobré víno je dobrý přítel, když s ním dovedeme zacházet.“

„Dobře se oběsit - to vyloučí možnost špatně se oženit.“

„Falešná tvář musí skrýt, co falešné srdce v sobě skrývá.“

„Hle, jakou metlou nebe trestá zášť! Skrz lásku zahubilo vaši radost...“

„Chyť okamžik za pačesy!“

„Jakmile potkáte ženu, která vám zůstala dlužna odpověď, do

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek William Shakespeare

Odpovědi na hádanky o ovoci a zelenině

Bez slabiky „re“ je to Barbora.
Se slabikou „re“ chutná kysele v buchtách akorát. (Rebarbora)
Černají se v lese, na slunci i na pasece,
Jejich keře píchají, ale plody chutnají. (Ostružiny)
Červené, jsem, šťavnaté jsem, voňavé jsem a zdravé jsem. (Jablko)
Je ve tmě důleček, v tom důlečku kulka,
na té kulce chrásteček, na chrástečku plno kuliček. (Brambory)
Kdo každého rozpláče? (Cibule)
Kdo k němu čichá, v malé chvíli uroní slzy krokodýlí.
Ne každému takhle škodí, k ovaru se tuze hodí. (Křen)
Když jsme jí svlékali, vždycky jsme plakali. (Cibule)
Komu srubnou hlavu a krev neteče? (Zelí)
Květ nahoře, plody dole, nenajdeš ho ve stodole.
Prohlédni si sklep a spíž, co to je, už asi víš.
A když je máš na talíři, k obědu sníš nejvíc čtyři. (Brambory)
Má tvar jako báň kostela. Sukni, co si jen ráčí.
Uvnitř panenku doběla, po které oči pláčí. (Cibule)
Má tvar pistole nastříkané žlutě.
Když je na stole, dělá nám chutě.
V horké černé Africe, živí se jím opice. (Banán)
Naříkají hospodyňky, když mě zlobí mandelinky.
Naříká i hospodář, když mě málo okopáš.
Naříkají kuchaři, když mě málo povaří. (Brambora)
Patří mezi ovoce, a když přijdou Vánoce, tak ho rozkrojí.
Hledají hvězdičku, ke štěstí cestičku. (Jablko)
Pěstuje se v řádkách. Vidět je jen chrást, aby se zvěř měla v poli na čem pást.
A taky dětem pro radost, aby cukroví měly dost. (Cukrová řepa)
Podobá se zvonu, ale nezvoní,
Zraje v korunách stromů, ne však v jabloních. (Hruška)
Popelka ho přebírá. Pne se do výše.
Kdo si na něm pochutnává? Holub nejspíše. (Hrách)
Rostou na pasece. Modrají se v lese pod smrky a doubky.
Tomu, kdo je mlsá, zmodrá nos a pusa a zčernají zoubky. (Borůvky)
Rostou v řádku na poli pod zelenou natí.
Když se pečou, v údolí dým se kudrnatí.
Sloupnou si je se solí kluci pihovatí. (Brambory)
Sedí panna na hrádkách v devatero kabátkách a těm,
kdo ji svlečou, slzy z očí tečou. (Cibule)
Sedí panna v zeleném, v kabátečku červeném,
tlačíš- li ji, pláče, v srdci jí kámen skáče. (Třešeň)
Svítí sytou žlutí, není k nakousnutí,
kdo ho dá naráz do pusy, toho kysele podusí. (Citron)
Vyšla kráska na procházku, měla srdce na provázku. (Jahoda)
Za kadeřavou hlavičku vytáhnu z nory lištičku.
Sáhni si, je hladká, ukousni, je sladká. (Mrkev)
Zdvojené jako náušničky je nosí dívky na uších.
Špaček a kos je labužnicky kradou sadařům po koších. (Třešně)
Zelené, žluté, červené, člověku žízeň zažene.
Který strom má v září k mání, tohle sladké pochutnání. (Jabloň)
Znáte tlustou holčičku? Nosí žlutou sukničku.

Zdroj: článek Hádanky pro děti – ovoce a zelenina

Hádanky o ovoci a zelenině k vytisknutí (bez odpovědí)

Bez slabiky „re“ je to Barbora. Se slabikou „re“ chutná kysele v buchtách akorát.
Černají se v lese, na slunci i na pasece,
Jejich keře píchají, ale plody chutnají.
Červené, jsem, šťavnaté jsem, voňavé jsem a zdravé jsem.
Je ve tmě důleček, v tom důlečku kulka,
na té kulce chrásteček, na chrástečku plno kuliček.
Kdo každého rozpláče?
Kdo k němu čichá, v malé chvíli uroní slzy krokodýlí.
Ne každému takhle škodí, k ovaru se tuze hodí.
Komu srubnou hlavu a krev neteče?
Květ nahoře, plody dole, nenajdeš ho ve stodole.
Prohlédni si sklep a spíž, co to je, už asi víš.
A když je máš na talíři, k obědu sníš nejvíc čtyři.
Má tvar jako báň kostela. Sukni, co si jen ráčí.
Uvnitř panenku doběla, po které oči pláčí.
Má tvar pistole nastříkané žlutě.
Když je na stole, dělá nám chutě.
V horké černé Africe, živí se jím opice.
Naříkají hospodyňky, když mě zlobí mandelinky.
Naříká i hospodář, když mě málo okopáš.
Naříkají kuchaři, když mě málo povaří.
Patří mezi ovoce, a když přijdou Vánoce, tak ho rozkrojí.
Hledají hvězdičku, ke štěstí cestičku.
Pěstuje se v řádkách. Vidět je jen chrást, aby se zvěř měla v poli na čem pást.
A taky dětem pro radost, aby cukroví měly dost.
Podobá se zvonu, ale nezvoní.
Zraje v korunách stromů, ne však v jabloních.
Popelka ho přebírá. Pne se do výše.
Kdo si na něm pochutnává? Holub nejspíše.
Rostou na pasece. Modrají se v lese pod smrky a doubky.
Tomu, kdo je mlsá, zmodrá nos a pusa a zčernají zoubky.
Rostou v řádku na poli pod zelenou natí.
Když se pečou, v údolí dým se kudrnatí.
Sloupnou si je se solí kluci pihovatí.
Sedí panna na hrádkách v devatero kabátkách a těm,
kdo ji svlečou, slzy z očí tečou.
Sedí panna v zeleném, v kabátečku červeném,
tlačíš- li ji, pláče, v srdci jí kámen skáče.
Svítí sytou žlutí, není k nakousnutí,
kdo ho dá naráz do pusy, toho kysele podusí.
Vyšla kráska na procházku, měla srdce na provázku.
Za kadeřavou hlavičku vytáhnu z nory lištičku. Sáhni si, je hladká, ukousni, je sladká.
Zdvojené jako náušničky je nosí dívky na uších.
Špaček a kos je labužnicky kradou sadařům po koších.
Zelené, žluté, červené, člověku žízeň zažene.
Který strom má v září k mání, tohle sladké pochutnání.
Znáte tlustou holčičku? Nosí žlutou sukničku.
Když jsme jí svlékali, vždycky jsme plakali.