Téma

SÁM


Zajímáte se o téma SÁM? Tak právě pro vás je určen tento článek. S příběhy Aloise Jiráska se děti setkávají už ve školách. Ne vždy je kniha přijímána s nadšením, i přesto ale mnoho jeho příběhů patří k těm nejkrásnějším pověstem o českých dějinách.


Obsah pověstí

Staré pověsti české

O Čechovi

Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

O Krokovi a jeho dcerách

Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Staré pověsti české

Poradna

V naší poradně s názvem SÁM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jabko.

Jaký je rozdíl slova sám ve větách? Liší se od sebe slovním druhem?

příklad:

Nepřišel s kamarády, jak bylo původně domluveno, přišel SÁM.
vs.
Přijel SÁM král Sultán Solimán.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovo SÁM je vždy jen zájmeno. Nikdy se nevyskytuje jako jiný slovní druh. I v uvedených příkladech jde o to samé zájmeno SÁM, akorát jednou je to zájmeno druhu vymezovací a podruhé ukazovací.
Ve větě: Nepřišel s kamarády, jak bylo původně domluveno, přišel SÁM. Zde slovo SÁM vyjadřuje (vymezuje), že přišel bez jiných jedinců.
Ve větě: Přijel SÁM král Sultán Solimán. Zde slovo SÁM ukazuje na samotného krále, ten o němž je řeč. Přijel TEN-SÁM král Sultán Solimán.

Zdroj: příběh Sám

Obsah

Tento obsah slouží jako materiál k připomenutí těchto povídek. Nikdy se nemůže vyrovnat přečtení knihy, nedokáže nahradit autentičnost a úsměvnost Nerudových povídek.

Týden v Tichém domě

Tato povídka nemá jednoho hlavního hrdinu, je to takový přehled různých událostí lidí z jednoho domu během týdne. Povídka spíše vykresluje zvyky a vlastnosti lidí. Slečna Žanýnka byla nemocná a Josefínka ji nesla snídani, ale nemohla se na ni dobouchat. Našli ji mrtvou.
Paní Bavorová byla posluhovačkou paní domácí. Paní domácí i její dcera byly vcelku líné a řešily jen možnou svatbu. Byly i falešné, předstíraly přátelství s někým, koho vlastně neměly rády.
Pan doktor nepřál Václavovi a Márince jejich lásku. Sám byl ale zamilovaný do Josefíny.
Doktor bydlel v podnájmu u úředníka Lakmuse. Jeho dcera Klárka milovala doktora, přestože byl starý. Paní Lakmusová se snažila doktora vyzpovídat, jestli by si vzal jejich Klárku, ten si ale myslel, že se baví o Josefíně. A omylem souhlasil se svatbou.
Pan domácí přišel domů a nechal si zavolat paní Bavorovou, aby jí řekl, že bude její syn Václav propuštěn z kanceláře, protože napsal ošklivou báseň na členy kanceláře. Václav se o tom dozvěděl od prezidenta kanceláře.
Konal se pohřeb Žanýnky a paní hospodská se paní Bavorové ptala, jestli jí aspoň příbuzní Žanýnky dali nějaké peníze za její službu. Ona řekla, že ne, že jí pomáhala z dobroty srdce. Václav ji doprovázel na hřbitov.
Pan doktor psal na úřad, že se bude ženit. Chtěl si vzít Josefínu, aby si nemusel vzít Klárku. V tu chvíli přišel Václav a dal mu přečíst svoji novelu. Chtěl se stát spisovatelem, ale neměl peníze na počáteční reklamu. Doktor se od něj dozvěděl, že se o víkendu Josefína provdá. Ženich Josefíně trochu vyčítal, že dávala doktorovi naději.
Slečna Marie pomluvila před nadporučíkem Kořínkem slečnu Matyldu a její rodinu, že jsou chudí, a ten šel raději doprovodit Marii domů, než by zůstal s Matyldou.
Paní Bavorová vyhrála peníze při sázení, ale rozhněvala si u toho svou přítelkyni hospodskou.
Rodina domácích byla v dluzích. A proto se začali sbližovat s Bavorovými a chtěli provdat Matyldu za Václava, ten na to přistoupil, aby se pomstil za vyhození z úřadu.

Ukázka:

Tedy se zavěste!“ pronesl Václav hlasem měkkým, podávaje jí rámě.

I já se nechci po pansku vést - ani neumím!“

Vždyť to ale není po pansku! Budu vás jen podporovat, cesta je daleka, jste unavena pohnutím - zavěste se přec, maminko!“ Vzal jí ruku a zavěsil sám do svého lokte. -

Pohřební vůz se pohnul. Za ním šel jen Václav s matkou. Václav kráčel pyšně jako po boku vznešené kněžny. Bavorové bylo tak voln

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Povídky malostranské

Zkrácené obsahy dalších dílů

HARRY POTTER A TAJEMNÁ KOMNATA

Druhý příběh o Harry Potterovi začal o letních prázdninách, které Harry trávil u Dursleyových. Cítil se opuštěný, protože se mu přátelé neozývali. Dursleyovi čekala návštěva Vernonových nadřízených. Vše se na to pečlivě chystalo, Harryho úkolem bylo zůstat absolutně potichu v pokoji, aby o něm hosté vůbec nevěděli. Harry s takovým plánem neměl problém, až na to že měl hlad, a dole byla spousta jídla, dokonce i dort. Když dorazil do pokoje, čekal tam na něj podivně vyhlížející skřítek, který se představil jako Dobby. Dobby se snažil Harryho přesvědčit, aby se už nevracel do Bradavic, ale Harry na to nechtěl za žádnou cenu přistoupit. Dokonce zjistil, že mu Dobby ukradl poštu od kamarádů, aby měl pocit, že na něj nikdo nemyslí. Když Dobby viděl, že Harryho nepřesvědčí, zvolil jinou strategii. Začal u Dursleyových kouzlit, dokonce shodil na návštěvu dort, což ale odnesl Harry. Kromě toho, že se setkal s hněvem strýce Vernona, se musel vyrovnat s tím, že mu přišlo varování o možném vyloučení ze školy, pokud bude nadále magii provozovat. Dursleovi se tak dozvěděli, že Harry nesmí doma kouzlit. Vernon ho proto zamknul v jeho pokoji s tím, že se už nikdy nevrátí do Bradavic. Byl tam zavřený několik dní, než mu na pomoc přišli sourozenci Weasleyovi. Přiletěl létajícím autem a Harryho dostali z domu. Dovezli ho k sobě domů do Doupěte, kde na ně ale čekala rozčilená paní Weasleyová. Nic ale nevyčítala Harrymu, naopak mu dala najíst a nechala ho odpočinout. Harrymu se tak setkal s malou Ginny, která z něj byla nervózní, protože byla do něj zamilovaná. Harry zbytek prázdnin strávil v Doupěti.

S Weasleovými navštívil i Příčnou ulici, aby si mohli studenti nakoupit potřebné věci do školy. Weasleyovi neměli ale moc peněz, takže spoustu věcí kupovali z druhé ruky. Do Příčné ulice se dostali pomocí kouzelného prášku a cestování krbem. Harry ale špatně vyslovil místo, kam chce přenést, a tak skončil o ulici dál v Obrtlé ulici, v obchodě Borgin & Burkes, kde byl zrovna i pan Malfoy s Dracem, aby prodal některé zakázané předměty, kdyby ho navštívili zaměstnanci ministerstva kouzel. Z Obrtlé ulice se dostal pomocí Hagrida, který ho přivedl k Weasleyovým. Společně s Weasleovými se vydal do banky ke Gringottovým, kde viděl, že Weasleyovi opravdu nemají moc peněz. Pak se vydali do knihkupectví nakoupit knihy, zrovna tam měl autogramiádu Zlatoslav Lockhart, který okouzlil jak paní Weasleyovou, tak i Hermionu. Lockhart Harryho hned poznal a vyfotil se s ním, také mu daroval své knihy (Harry je daroval Ginny) a

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Harry Potter: Joanne Rowlingová

Poradna

V naší poradně s názvem SÁM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jolana Vladařová.

Proč je zájmeno sám ukazovací?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovo SÁM je zájmeno, ale nejen ukazovací, ale také vymezovací.
Proč je zájmeno SÁM vymezovací? Odpověď naleznete v příkladové větě: To musí zvládnout sám. Zde slovo SÁM vyjadřuje myšlenku bez jiných jedinců.
Proč je zájmeno SÁM ukazovací? Je to tehdy, když slovo SÁM vyjadřuje toho, o němž je řeč - ukazuje na něj. Například: Sám to ví nejlíp. (ON-sám to ví nejlíp.)

Zdroj: příběh Sám

Zájmena ukazovací

Ukazovací zájmena ukazují mimo text, nebo odkazují na něco uvnitř textu. Pomáhají se zorientovat v komunikaci.

Ukazovací zájmena: ten, ta, to, ti, ty, ta, tento, tato, too tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám

U ukazovacího zájmena sám, je důležité dát si pozor na 4. pád množného čísla, kde se píše v mužském i  ženském rodě koncovka y. Například: Lvy jsme viděli v kleci samy. Lvice jsme viděli v kleci samy.

Je důležité si uvědomit, že u párových lidských orgánů se  používá v 7. pádě koncovka -ma. Například: Sledoval mě těma svýma očima.

Skloňování zájmen ten, ta, to, tento, tato, toto:

ZÁJMENA

PÁDY

TEN

TA

TO

TENTO

TATO

TOTO

1. pád

Ten

Ta 

To 

Tento

Tato

Toto

2. pád

Toho

Toho

Tohoto

Této

Tohoto

3. pád

Tomu

Tomu

Tomuto

Této

Tomuto

4. pád

Toho, ten

Tu

To 

Tohoto, tento

Tuto

Toto

5. pád

-

-

-

-

-

-

6. pád

O tom

O té

O tom

O tomto

O této

O tomto

7. pád

S tím

S tou

S tím

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Příběh

Ve svém příspěvku KONTAKT A.BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Inka.

Stará vládní a poslanecká garnitura se bojí o své posty, a nehodlají mezi sebe pustit nikoho, kdo by jim viděl do karet např. pan Babiše Proč policie nestíhá pana Kalouska, zasílala jsem i na policii a nejvyššímu soudu podklady o mnohamilionových pochybných podvodech, stále křičí ,že se rozhazují finance rodinám, důchodcům, za něj jsme nedostali jako důchodci nic nebo 30,- Kč, ač os si schválit tisícové navýšení k platu, pan premiér zase jedná sám za sebe, podává demisi bez projednání s vládou, kdo se mu nelíbí podá trestní oznámení, ostatní by mohli jít domů, když jedná za všechny machinace s ČKD ohromné částky, proč souhlasil obhospodařovat vodu cizími společnostmi, za 5 let se podražila o 30%, a další,proč nebyl trestám exministr Drábek, který prosadil zavedení karet pro invalidy a důchodce, nenaslouchal připomínkám kompetentních osob, ztráta mnoha milionů- tam machinace s Čs spořitelnou, proč netrestána exministrně zdravotnictví -machinace s krví se zahraniční společností, proč nepotrestána exministrně obrany za špatný předražený kontrakt. A další a další, nikdo není čistí a má na rukách podvod.!!!!! Kde je spravedlnost, když provádíte hon pouze na jednu osobu ? Bojíte se tolik pana Babiše? Inka-důchodkyně

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslav .Pikula Ing..

Dobrý den pane Babiši, přeji vám hodně úspěchů, zdraví, energie, aby jste vydržel nátlak od zlých lidí a plofašistické,nedemokratické pětikoalica vedené Fialou. Bojujte o post prezidenta, moc si vás vážím a přeji hodně štěstí. Ve vládě je už konečně nutné, aby zaujala stanovisko silná osobnost, aby už konečně někdo zastavil tu katastrofu která směřuje ke konci světa, učinil tak klid a mír pro všechny české občany, a to jste právě Vy který to dokáže . Důvěřují vám. Moc vám přeji vyhrát prezidentské volby. Velmi Vás pozdravuji a ze srdce přeji vše jen to nejlepší. S pozdravem Jaroslav Pikula.

Zdroj: příběh Kontakt a.babiš

REFERÁT NA KNIHY

Rozbor díla Tajuplný ostrov od Julesa Vernea

Román Tajuplný ostrov vydal Verne v roce 1875. Tato kniha má rysy vědecko-fantastické literatury. Tato kniha je provázána s dalšími dvěma knihami (Děti kapitána Granta a Dvacet tisíc mil pod mořem). Při tvorbě tohoto příběhu autor projevil své znalosti nejen ze zeměpisu a přírodopisu, ale i z jiných předmětů, například z chemie a fyziky. Příběh Tajuplného ostrova začíná za americké války Severu proti jihu. Děj se odehrává především na opuštěném ostrově, který si trosečníci pojmenují jako Lincolnův ostrov. Mezi hlavní myšlenky tohoto díla patří určitě solidarita mezi lidmi, síla přátelství a snaha nevzdávat se a najít vždy něco dobrého na každé situaci. Hlavními hrdiny jsou dobří muži, kteří i ve válce stojí na „správné“ straně. Každá z postav má nějaký charakter a ten si drží po celou dobu příběhu.

Příběh Tajuplného ostrova začíná ve velmi dramatickém okamžiku, kdy se hlavní hrdinové obávali o svůj život. Jejich balón byl totiž poničen a jim hrozilo, že se zřítí do moře. Vše, co šlo, vyhazovali z balónu, aby si zajistili alespoň pár metrů výšky k dobru. Nakonec se jim podařilo přistát na břehu. Tam ale zjistili, že jeden z nich chybí.

Až po tomto dramatickém úvodu se děj vrací k předcházejícím událostem a představuje hlavní hrdiny. Putování hlavních hrdinů začalo v pevnosti Richmond, kterou za války Severu proti jihu obléhalo vojsko generála Granta. V pevnosti byli uvězněni: inženýr Cyrus Smith s jeho sluhou černochem Nabem a novinářem Gedeonem Spilettem. Tam se také setkali s námořníkem Pencroffem, který tam byl se svým mladým přítelem Harbertem.

Pencroff vymyslel plán útěku z pevnosti. Smith i Spilett s plánem souhlasili, protože se chtěli dostat zpět do války a bojovat opět proti jihu. K útěku využili balón, který se v pevnosti nacházel. Balón je ale zanesl nad Tichý oceán, kde také ztroskotali. Po ztroskotání si hrdinové uvědomili, že chybí jeden z nich, a to inženýr Smith s jeho psem Topem. Snažili se ho najít, ale marně. Nejhůře jeho ztrátu nesl černoch Nab, který bez něj nechtěl žít. Zbytek posádky se vydal na vedlejší větší ostrov, na němž chtěli žít. Našli si tam vhodný úkryt, který nazvali Komín. Také zjistili, že na ostrově je sladká voda i les, takže jim chyběl již jen oheň. Mezitím, co Pencroff s Harbertem chystali úkryt, tak se Spilett s Nabem pokoušeli najít Smitha. Oba se ale vrátili bez úspěchu. Spilett v kapse objevil zapomenutou sirku, a tak se trosečníkům podařilo rozdělat oheň. Nab se nevzdal naděje, že inženýra Smitha objeví, hledal ho i sám. Jednou v

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jules Verne

Malý princ

Charakteristika hlavních postav

Malý princ = Malý princ je v tomto příběhu chlapcem, který pochází z planety daleko od Země. Jeho planeta je velmi malá a ohrožována baobaby. Malý princ se o svoji planetu vzorně stará, a když mu na ní vyroste růže, utvoří si k ní vztah. Stejně se ale rozhodne planetu opustit a poznat další části vesmíru. Prochází různými planetami, na nichž potkává osoby, které obvykle reprezentují jednu lidskou vlastnost. V podstatě odchází ze všech planet zklamaný. I Země ho svým způsobem zklame, přestože tu potká různé tvory a lidi. Malý princ je ještě dítě, a proto jeho vnímání světa je velmi černobílé. Je to uzavřená osoba ponořená do vlastních myšlenek. Má ale dobré srdce.

Ukázka:

„Ale kdepak! Já na nic nemyslím!“ odpověděl jsem nazdařbůh. „Já myslím na vážné věci.“

Podíval se na mne užasle.

„Na vážné věci!“

Viděl, jak se skláním s kladivem a s prsty černými od oleje nad předmětem, který se mu zdál hrozně ošklivý.

„Mluvíš jako ti dospělí!“

To mě trochu zahanbil. A ještě nemilosrdně dodal: „Všechno spleteš dohromady ... Všechno pomícháš!“

Byl opravdu velice rozhněván. Potřásal ve větru svými sytě zlatými vlasy: „Znám planetu, kde žije jeden moc červený pán. Nikdy nepřivoněl ke květině, nikdy se nepodíval na hvězdu. Nikdy neměl nikoho rád. Nikdy nic nedělal, jen počítal. A celý den opakuje jako ty: Já jsem vážný člověk! Já jsem vážný člověk! – a nafukuje se pýchou. Ale to není člověk, to je pýchavka!“

„Cože to je?“

„Pýchavka!“

Malý princ byl teď hněvem celý bledý.

Letec = Části příběhu, ve kterých se objeví postava letce, jsou psány v ich-formě. Autor do této postavy promítá i sám sebe. Hned začátek knihy je psán z jeho pohledu a vypráví o jeho zálibě v malování, která kvůli nepochopení dospělých byla potlačená. Letec před šesti lety ztroskotal v poušti v Africe a musel si sám opravit letadlo. Tam se také setkal s malým princem. Letec je dospělý člověk, který si svou dospělost uvědomuje právě při kontaktu s malým princem a zahanbuje ho to. Uvědomuje si, jak moc se jeho vnímání světa změnilo od dětství. Přesto si ale v sobě část „malého chlapce“ uchoval na rozdíl od jiných dospělých lidí. Ztráta prince ho trápila, zároveň ale cítil radost, že princ je zase doma. Věděl, že dospělým přátelům o něm nemůže vyprávět, nikdy by ho nepochopili.

Ukázka:

Má kresba ovšem není zdaleka tak půvabná jako model. Ale za to já nemohu. Dospělí mě odradili od malířské kariéry, když mi bylo šest let, a proto jsem se nenaučil kreslit nic jiného než zavřené a otevřené hroznýše.

Růže = Jedná se o rostlinu, která vyrostla na planetě ma

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Malý princ: Antoine de Saint-Exupéry

Pohádky

Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.

Jak Jaromil k štěstí přišel

Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.

Divotvorný meč

Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)

Citáty

Většina známých citátů od Williama Shakespeara pochází z jeho knih, ať už se jedná o divadelní hru nebo báseň. Řada Shakespearových citátů je parafrázována a je stále považována za aktuální. Častým tématem vybraných citátů je láska. Citátů by ale mnoho být mnohem více, téměř z každého jeho díla se dá mnoho věcí citovat.

  • „Ach, ona teprv učí zářit svíce. Jak v uchu černochově náušnice žhne v tváře její spanilost, nad lidský pomysl i nad žádost. Jako když holubička k vranám sedne, tak jiných krása vedle její bledne... Že jsem kdy miloval? Ach ne, ó ne! Já lásku neznal do dnešního dne.“
  • „Anonym nikdy za nic nestojí, nechť sám své jméno považuje za nic.“
  • „A ty vaše malovánky taky dobře znám! Pánbůh vám dal jeden obličej a vy si děláte druhý. Vrtíte se a kroutíte, šepláte a zpotvořujete jména božích tvorů a z hříšné vypočítavosti ze sebe děláte putičky.“ (Hamlet)
  • „Ať smutnou výstrahou nám provždy je ten příběh Romea a Julie.“
  • „Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...“
  • „Bláznovství obchází kolem světa jako slunce. Není místa, kde by nesvítilo.“
  • „Bohatý cit je chudý na slova, nemá se krášlit, sám je krásný dost...“
  • „Být či nebýt, to je, oč tu běží.“
  • „Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci.“
  • „Co když je láska plamenem, jenž vyšlehává z překvapení? Až shoří vše, co bylo v něm, zhasne a bude po plameni, jenž vyšlehával z překvapení a byl jen pouhým plamenem.“
  • „Co je člověk, když žije jenom proto, aby spal a jedl? Nic víc než zvíře, nic víc. Ten, kdo nám dal tak velkou schopnost myslet, nazírat věci minulé i příští, zajisté nechtěl, aby božský rozum v nás zahníval a tlel.“ (Hamlet)
  • „Co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně.“ (Romeo a Julie)
  • „Čas ubíhá různě - podle toho s kým.“
  • „Čisté srdce se snadno nepoleká.“
  • „Ďábel i Bibli cituje, když mu to přijde vhod.“
  • „Dobrá pověst je nicotná a velmi nesprávná představa, často se získá bez zásluhy a ztratí bez viny.“
  • „Dobré srdce ženy, než pěkná tvář upoutá mou lásku.“
  • „Dobré víno je dobrý přítel, když s ním dovedeme zacházet.“
  • „Dobře se oběsit - to vyloučí možnost špatně se oženit.“
  • „Falešná tvář musí skrýt, co falešné srdce v sobě skrývá.“
  • „Hle, jakou metlou nebe trestá zášť! Skrz lásku zahubilo vaši radost...“
  • „Chyť okamžik za pačesy!“
  • „Jakmile potkáte ženu, která vám zůstala dlužna odpověď, do
  • (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek William Shakespeare

    ROZBOR SHAKESPEAROVA DÍLA HAMLET

    Mezi Shakespearovy nejznámější divadelní hry patří zcela nepochybně příběh o dánském princi Hamletovi. Tato tragédie byla vydána někdy v letech 1599 – 1602. Hlavním motivem této hry je pomsta. Příběh je psán v promluvách, které jsou místy velmi dlouhé. Jedná se hlavně o Hamletovy filozofické monology, v nichž převážně řeší otázky života. Jeho promluvy jsou často plné vtipu, ironie a někdy i dvojsmyslů. V knize se také objevuje velká řada rčení, přísloví i bohatých přirovnání. Hlavními postavami jsou tedy Hamlet, jeho strýc Claudius, Hamletova matka Gertruda, nejvyšší komoří Polonius a jeho děti Ofelie a Laertas. Svůj význam v příběhu mají i Hamletovi přátelé Horacio a Rosencrantz a Guildenstern.

    Tragédie Hamlet, princ dánský se skládá z pěti jednání. Hamletův příběh začíná před branami královského hradu Elsinor, kde se střídá stráž důstojníků. S jedním z nich také přichází Hamletův přítel Horacio. Chce se sám přesvědčit, že se u hradu objevuje duch podobný zemřelému králi. Moc tomu ale nevěří, svůj názor změní, až když ducha spatří. Přestože má strach, rozhodne se ducha oslovit, ten mu ale neodpoví a se zakokrháním kohouta zmizí. Horacio se rozhodne, že o tom poví Hamletovi. Příběh pak pokračuje na hradě, kde se král Klaudius dovídá o pokusu norského prince Fortinbase napadnout dánské království, rozhodne se o tom informovat Fortinbasova strýce, který je králem. Norska. Král se také dovídá, že se hodlá do Francie vrátit syn komořího Laertes. Hamlet se na vládu svého strýce dívá velmi skepticky a ironicky. Nejvíce nesouhlasí s tím, že si ho jeho matka vzala dva měsíce po smrti jeho otce. Považuje to za zradu a je si jistý, že se Klaudius nemůže v ničem jeho otci vyrovnat. I přesto matku poslechne, když ho prosí, aby s nimi zůstal v Dánsku a nestudoval dál již. Právě ve chvíli, kdy se trápí matčinou zradou na otci, tak přichází Horacio a vypráví mu o přízraku, který je podobný bývalému králi oblečenému ve zbroji. Hamlet chce přízrak spatřit a vydá se s Horaciem k branám hradu. Cestou ho zpovídá, jak duch vypadá. Hamlet se obává, že přítomnost otcova ducha ve zbroji věští něco špatného.

    Mezitím v domě komořího Polonia se Laertes loučí se svou sestrou Ofélií a varuje ji před Hamletem, bojí se, aby se do něj Ofélie nezamilovala a nevzdala se mu. Varuje ji, že to s ní Hamlet jistě nemyslí vážně. Mezitím přichází Polonius a také se loučí s Laertem, dává mu mnoho rad, jak se má ve Francii chovat. Radí mu například, aby si nechával pro sebe, co si myslí, také že má jednat s rozmyslem a vážit si pravých přát

    (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek William Shakespeare

    Charakteristika - můj spolužák

    Osnova:

    1. Představení spolužáka

    2. Vzhled Teddyho

    3. Teddyho povaha

    4. Vztah k rodině

    5. Teddy a škola

    6. Teddy a příroda

    7. Jeho zájmy a schopnosti

    8. Můj vztah k Teddymu

    9. Závěr

    Za nejzajímavějšího spolužáka z naší třídy považuji čtrnáctiletého Teddyho, který k nám do třídy přišel, když v šesté třídě propadl. Teddy se vlastně jmenuje Tadeáš Ditrich, ale všichni mu od prvního dne říkáme touto přezdívkou. Teddy pochází stejně jako většina z nás z Mladé Boleslavi. Žije s rodiči v bytě v panelovém domě blízko firmy Škoda Auto, v níž oba jeho rodiče několik let pracují.

    Teddy nepatří k nenápadným typům, naopak svým vzhledem z davu lehce vybočuje. Je velmi vysoké a zároveň i silné postavy. Není tedy lehké ho přehlédnout. Výrazný je také jeho obličej, díky jeho tmavě hnědým očím, huňatému obočí, dlouhým řasám, širokému nosu a tmavým vousům. Řada lidí by řekla, že by byl jeho obličej pohledný, kdyby nebyl tak kulatý, stejně jako celé jeho tělo, které se snaží ukrývat do pohodlného, ale zbytečně velkého a tmavého oblečení.

    Teddy své okolí zaujme svým vzhledem na první pohled, horší je to ale s jeho povahou. Většina lidí s ním stráví sotva pár minut a už si ho zařadí do škatulky: nuda a nezájem. A to je škoda, protože Teddy má řadu dobrých vlastností. Nejvíc na něm oceňuji jeho ochotu mi kdykoliv a v čemkoliv pomoci, ať už se jedná o opravu mého starého počítače, anebo nápovědy při zkoušení. Pokud má Teddy někoho rád, udělá pro něj vše. Těžké je pro něj seznamování se, velmi se stydí za své tělo a za to, že propadl, a tak se lidem raději vyhýbá a snaží se na sebe příliš nepřitahovat pozornost. Těžce totiž nese jakýkoliv posměch a špatně se vyrovnává s kritikou. Ve společnosti lidí, které zná a kteří znají jeho, je ale ze stydlína náhle veliký šprýmař, který si nenechá uniknout žádnou příležitost ke vtipkování. Rád také vtipkuje s učiteli, kterým to nevadí, protože vědí, že Teddy to myslí dobře.

    Teddy je jedináček, a tak pro něj jeho rodiče dělají vše, co mu na očích vidí. Myslím, že by mu snesli i modré z nebe. Teddyho se snaží nijak v ničem neomezovat a naopak ho ve všem podporují. Kvůli tomu, že oba pracují na směny, tak společně netráví doma moc času, což Teddyho mrzí. Společné chvíle se ale snaží pořádně využít. Často proto jezdí na výlety po okolí, i celé České republice a o prázdninách ho berou i na dovolenou k moři. Snaží se, aby si chvíle s nimi Teddy pořádně užil. Teddy je má za to velmi rád. Sice ho někdy trápí, že bývá doma často sám a líbila by se mu přítomnost sourozence, ale zároveň je rád, že se s nikým nemusí dělit ani o pozornost rodičů a ani o pokoj. Teddy ale pří

    (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Charakteristika spolužáka

    POLEDNICE

    U lavice dítě stálo,

    z plna hrdla křičelo.

    „Bodejž jsi jen trochu málo,

    ty cikáně, mlčelo!

    ~

    Poledne v tom okamžení,

    táta přijde z roboty:

    a mně hasne u vaření

    pro tebe, ty zlobo, ty!

    ~

    Mlč! hle husar a kočárek —

    hrej si! — tu máš kohouta!“ —

    Než kohout, vůz i husárek

    bouch, bác! letí do kouta.

    ~

    A zas do hrozného křiku —

    „I bodejž tě sršeň sám —!

    že na tebe, nezvedníku.

    Polednicí zavolám!

    ~

    Pojď si proň, ty Polednice,

    pojď, vem si ho zlostníka!“ —

    A hle, tu kdos u světnice

    dvéře zlehka odmyká.

    ~

    Malá, hnědá, tváři divé

    pod plachetkou osoba;

    o berličce, hnáty křivé,

    hlas — vichřice podoba!

    ~

    „ „Dej sem dítě!“ “ — „Kriste pane!

    odpusť hříchy hříšnici!“

    Div že smrt jí neovane,

    ejhle tuť — Polednici!

    ~

    Ke stolu se plíží tiše

    Polednice jako stín:

    matka hrůzou sotva dýše,

    dítě chopíc na svůj klín.

    ~

    A vinouc je, zpět pohlíží —

    běda, běda dítěti!

    Polednice blíž se plíží

    blíž — a již je v zápětí.

    ~

    Již vztahuje po něm ruku —

    matka tisknouc ramena:

    „Pro Kristovu drahou muku!“

    klesá smyslů zbavena.

    ~

    Tu slyš: jedna — druhá — třetí

    poledne zvon udeří;

    klika cvakla, dvéře letí —

    táta vchází do dveří.

    ~

    Ve mdlobách tu matka leží,

    k ňadrám dítě přimknuté:

    matku zkřísil ještě stěží,

    avšak dítě — zalknuté.

    ZLATÝ KOLOVRAT

    I

    Okolo lesa pole lán,

    hoj jede, jede z lesa pán,

    na vraném bujném jede koni,

    vesele podkovičky zvoní,

    jede sámsám.

    ~

    A před chalupou s koně hop!

    a na chalupu; klop, klop, klop!

    „Hola hej! otevřte mi dvéře,

    zbloudil jsem při lovení zvěře,

    dejte vody pít!“

    ~

    Vyšla dívčina jako květ,

    neviděl také krásy svět;

    přinesla vody ze studnice,

    stydlivě sedla u přeslice,

    předla, předla len.

    ~

    Pán stojí, nevěda co chtěl,

    své velké žízně zapomněl;

    diví se tenké, rovné niti,

    nemůže očí odvrátiti

    s pěkné přadleny.

    ~

    „Svohodna-li jest ruka tvá,

    ty musíš býti žena má!“

    dívčinu к boku svému vine —

    „ „Ach pane! nemám vůle jiné,

    než jak máti chce.“ “

    ~

    „А kde je, děvče, máti tvá?

    Nikohoť nevidím tu já.“ —

    ,, „Ach pane! má nevlastní máti

    zej tra se s dcerou domů vrátí,

    vyšly do města.“ “

    II

    Okolo lesa pole lán,

    hoj jede, jede zase pán;

    na vraném bujném jede koni,

    vesele podkovičky zvoní,

    přímo k chaloupce.

    ~

    A před chalupou s koně hopl

    a na chalupu: klop, klop, klop!

    „Hola! otevřte, milí lidi,

    ať oči moje brzo vidí

    potěšení mé!“

    Vyšla babice,

    (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

    ZÁHOŘOVO LOŽE

    I

    Šedivé mlhy nad lesem plynou,

    jako duchové vlekouce se řadem;

    jeřáb ulétá v krajinu jinou —

    pusto a nevlídno ladem i sadem.

    Vítr od západu studeně věje,

    a přižloutlé listí tichou píseň pěje.

    Známátě to píseň; pokaždéť v jeseni

    listové na dubě šepcí ji znova:

    ale málokdo pochopuje slova,

    a kdo pochopí, do smíchu mu není.

    ~

    Poutnice neznámý v hábitě šerém,

    s tím křížem v ruce na dlouhé holi,

    a s tím růžencem — kdo jsi ty koli,

    kam se ubíráš nyní pod večerem?

    kam tak pospícháš? tvá noha bosa,

    a jeseň chladná — studená rosa:

    zůstaň zde u nás, jsmeť dobří lidi,

    dobréhoť hosta každý rád vidí. —

    ~

    Poutníče milý! — než tys ještě mladý,

    ještě vous tobě nepokrývá brady,

    a tvoje líce jako pěkné panny —

    ale což tak bledé a smutně zvadlé,

    a tvoje oči v důlky zapadlé!

    Snad je ve tvém srdci žel pochovaný?

    snad že neštěstí tvé tělo svíží

    lety šedivými dolů к zemi níží?

    ~

    Mládenče pěkný! nechoď za noci,

    možné-li, budem rádi ku pomoci,

    a při nejmenším snad potěšíme.

    Jen nepomíjej, pojď, pohov tělu:

    neníť bez léku nižádného želu,

    a mocný balzám v důvěře dříme. —

    ~

    Nic neslyší, neví, aniž oko zvedne,

    neníť ho možné ze snův vytrhnouti!

    a tam již zachází v chrastině jedné:

    pán bůh ho posilň na jeho pouti!

    II

    Daleké pole, široké pole,

    předlouhá cesta přes to pole běží,

    a podlé cesty pahorek leží,

    a dřevo štíhlé stojí na vrchole:

    štíhláť to jedlice — však beze snětí,

    jen malá příčka svrchu přidělána,

    a na té příčce přibitý viděti

    rozpjatý obraz Krista pána.

    Hlavu krvavou vpravo nakloňuje,

    ruce probité roztahuje v šíři:

    v dvě světa strany jimi ukazuje,

    v dvě strany protivné, jakož cesta míří:

    pravou na východ, kdež se světlo rodí,

    levou na západ, kdež noc vojevodí.

    Tam na východě nebeská je brána,

    tam u věčném ráji bydlí boží svatí;

    a kdo dobře činí, čáka jemu dána,

    že se tam s nimi též bude radovati.

    Ale na západě jsou pekelná vrata,

    tam plane mořem síra i smola,

    tam pletou ďáblové, zlá rota proklatá,

    zlořečené duše v ohnivá kola.

    Vpravo, Kriste pane! tam dej nám dospěti,

    však od levice vysvoboď své děti!

    ~

    Tu na tom pahorku leže na kolenou

    náš mladý poutník v ranním světla kmitu,

    okolo kříže ruku otočenou,

    vroucně objímá dřevo beze citu.

    Brzy cos šepce, slzy roně z oka,

    brzy zas vzdychá — těžce, zhluboka. —

    ~

    Takto se loučí od své drahé panny

    mládenec milý v poslední době,

    ubíraje se v cizí světa strany,

    aniž pak věda, sejdou-li

    (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

    Test z ukázek Malostranských povídek

    1. Ze které povídky je tato ukázka: „Doma, to jsem věděl, dnes mne pohřešovat nebudou. Dovedl jsem; s onou prolhaností, která tak mnohého devítiletého, nadaného hocha krášlí, matce nalhat, že si staroměstská teta naše přeje, abych k ní navečer přišel. Rozumělo se samo sebou, že zůstanu tam přes noc, ráno ale že se dostavím určitě zas na mši, k ministrantské své povinnosti. Prozradím-li se později, co na tom, vždyť mohu vyprávět, jak svatý Václav slouží mši!
    2. Ze které povídky je tato ukázka: „Jednou jsem byla také na židovském pohřbu,“ pokračovala pološeptem paní ......., „ale to není hezké. Všechna zrcadla jsou zavěšena, aby prý neviděli mrtvolu, ať se obrátí, kam chtějí. Takhle je líp, nebožtíka je vidět pěkně ze všech stran – já bych řekla, že ta truhla stojí dvacet zlatých v stříbře, to je krása! Ale zasloužil si ji, dobrák, jakoby se na nás i z toho zrcadla usmíval.“
    3. Ze které povídky je tato ukázka: „Honem okna zavřít a začnem studovat. Devět hodin. A je úterek, dobrý den pro začátek studií! Začnu jako každý s občanským zákonem. Myslím, že to půjde dob-

      „Ale já jsem se ani nezeptala, jak se to panu doktorovi první noci spalo,“ zní vesele zas ode dveří. „Koukej se, Kačenko, pan doktor. Dej dobrýtro – kompliment (kloní ji) tak! Duc! Duc! (dělá, jakoby ji házela na mne.) Dobře se spalo, to si myslím na takové posteli! (Už je u postele.) Kačenko, koukej, to se to hajá! (Klade ji už zas na postel.) Viď, mrško, to děláš paní? Je to postel!“ (zas si tak napolovic sama ke Kačence přilehla.)

      Pěkná žínka, luzné podívání, ale, - ! Dívám se upřeně do zákoníku.“

    4. Ze které povídky je tato ukázka: „Děťátko ostýchavě jde kupředu. Slečna Máry jde hned za ním, pobádá je, aniž by mu určovala směr cesty. Chodí tak, až náhle řekne slečna: „Počkej!“, vezme děvče za ruku a vede ji nedaleko mezi hroby. Sundá z jistého železného kříže oprchalý, větrem a deštěm roztřepený věnec a zavěší tam nový, složený z bílých a černých umělých květin.“
    5. Ze které povídky je tato ukázka: „Nejveseleji jakoby ale byl měsíc svítil na střechy Ostruhové ulice, myslím, že zrovna na tiché ty střechy sousedních dvou domů „U Dvou slunců“ a „Hlubokého sklepa“. Podivné to střechy, hravě se dostaneš z jedné na druhou, a jsou samý kout, samý žlab, samé pokračování.
    6. Ze které povídky je následující ukázka: „Pohřební vůz se pohnul. Za ním šel jen Václav s matkou. Václav kráčel pyšně jako po boku vznešené kněžny. Bavorové bylo tak volně, že by ani vyslovit nebyla dovedla. Zdálo se jí, že sama vystrojila celý pohřeb Žanýnce nebohé.“
    7. Ze které povídky je tato ukázka: „Píšu upřímně. Bylo mně naprosto nevolno. Bylo mně nevolno vlastně už po více dnů, pořád hůř, čím blíž přicházel 20. srpen. Pozoroval jsem cos podobného také u ostatních vojvůdců. V posledních schůzích mluvilo se někdy až trochu spleteně. Přičítal jsem to ve vnitřku svém tomu, že mají vojvůdcové strach. Přemohl jsem sama sebe a vystoupil předevčírem rázně. Odpírali vesměs co nejhrdinněji, rozohnili jsme se, nikdy nebylo mluveno tak rázně jako předevčírem. Následující noci jsem spal ale přece špatně. Ano, kdybych byl cítil naprostou hrdinnost u ostatních, byl bych sama sebe cítil také zcela jinak...“
    8. Ze které povídky je tato ukázka: „Mnohý lehkovážný si snad pomyslí, že otevření nového krupařského krámu nebylo ani tak zvláštní událostí. Ale takovému bych řekl jen: „Ty nebohý!“ nebo bych docela jen pokrčil ramenama a neřekl ničeho. Tenkrát, když venkovan snad po dvacet let nebyl v Praze a pak Strahovskou bránou přišel až do Ostruhové ulice, byl zde kupec na témž rohu jako před dvaceti lety, pekař pod tímž štítem a hokynář v tomtéž domě. Tenkrát mělo vše svoje místo určené, zařídit najednou krupařství tam, kde bylo např. dřív kupectví, patřilo mezi věci tak hloupé, že na to nikdo ani nepomyslil.
    9. Ze které povídky je tato ukázka: „Krásnooká se otočila, vystoupla do samoty ven. Stála vedle mne, zrak její spočíval na mně, cítil jsem ruku její vedle třesoucí se ruky své. Uchopil jsem ji za ruku, byla tak měkká. Mlčky jsem táhl děvče dál a dále do arkád, děvče následovalo volně. Bouře dostoupila teď svého vrchole. Vítr hnal se jako příval vodní, nebe i země ječely, nad hlavami se nám válely hromy, kolem nás jak by mrtví řvali z hrobů.“
    10. Ze které povídky je tato ukázka: „Obrat! Naprostý, radikální obrat, jakého bych byl nikdy ani neočekával. Obrat v přírodě i ve společnosti. Za prvé: Vlažné, usměvavé krásné dny a při nastalém teple rýma. Za druhé: cikorky konduktorčiny jsem se nasytil a právě jsem vypil kávu, kterou jsem si na lihu uvařil sám. Budu si napořád vařit kávu sám. Také v ostatním jsem učinil změnu. Konduktorka mně přinese už jen dnešní oběd zdola, k večeři si už seběhnu dolů do hostince. Nepotřebuji milostí a konduktorka v ochotě ochabla už naprosto. Aťsi, takhle bude líp. Pořád sedět nejde, člověk zpitomí a pokračuje v studiích tím pomaleji.
    11. Ze které povídky je tato ukázka: „Oba seděli vždy odvráceni od okna a tedy napolo také odvráceni od stolku i od sebe a dívali se na kulečník; k stolku se obrátili jen, když se chtěli napít nebo dýmku si nacpat. Jedenáct let již zasedali tak den co den. A po těch jedenácte let nepromluvili na sebe ani slova, ba ani si jeden druhého nevšimnul.“
    12. Ze které povídky je tato ukázka: Velevážená slečno! Tedy nemám být šťasten! – Sen prchnul, tlačím ruku k čelu, hlava mně víří v bolesti. Avšak ne – nechci kráčet cestou, která je dlážděna zmařenými nadějemi nejlepšího, jediného mého přítele! Nebohý příteli, tak ubohý, jak jsem já sám! Ovšem jste se ještě nerozhodla, ale jaképak je zde rozhodnutí možno? Nemohu žít v štěstí a vida svého Jeníka v zoufalství. I kdybyste mně podávala vskutku životní rozkoše, nemohu ji přijmout. Jsem rozhodnut, vzdám se všeho.“
    13. Ze které povídky je tato ukázka: „Takřka ve dvakráte čtyryadvaceti hodinách byl osud páně ...... zpečetěn. Všude ho ode dveří odbývali, že jsou „zlé časy“. Kde míval obědy, slyšel, že „dnes nic nezbylo“, nebo: „Jsme chudí, měli jsme jen hrách, to není pro vás.“ Uličníci kolem něho poskakovali a pokřikovali: „Domácí pán! Domácí pán!“
    14. Ze které povídky je tato ukázka: „Stařec sebou škubnul. Pak zašeptal dívaje se upřeně k Petřínu: „Nemá to ceny – oblázky...“

      „Já vím, že nemají velké ceny, vždyť to znám sám. Ale cenu mají přece, pro nás i pro vás. Vy jste si je pracně sebral – strýčku, nechte je, prosím, všechny pro mé děti. Budou se na nich učit, vy jim budete vypravovat.“

      „Mysleli jste snad,“ zašeptal zas stařec monotónně a s namáháním, „že jsem bohatý, a já vskutku...

    15. Ze které povídky je následující ukázka: „Celé město o něm mluvilo. Noviny o něm psaly nejspíš po celém světě. Malá Strana byla pyšna. Vypravovaly se věci podivné. Baroni, hrabata, knížata si ho prý hleděli získat za osobního lékaře. Ba jistý vládnoucí král mu učinil návrh přímo neslýchaný. Vůbec se co nejnaléhavěji ucházeli o něho všichni takoví, z jichž smrti by bylo mnoho lidí mělo radost. Ale on byl jako zabedněn. Ba vypravovalo se, že paní radová mu nesla plný pytlík dukátů, že se k němu ale nikdy nedostala, a naposled prý ji polil z pavlače vodou.
    16. Ze které povídky je tato ukázka: „Sotva usedl, zvedla se jedna ze žebraček od dveří mikulášského kostela a šla tímtéž směrem. Té říkali „bába milionová“. Jiné žebračky slibovaly, že pán bůh darovanou jim almužnu zaplatí stotisíckrát, ona šla hned do „milionů a milionů“. Milionová šla rovně, kdy chtěla, a kulhala, kdy chtěla. Teď šla rovně a přímo k panu ... . Plátěné suknice se jí kolem suchých hnátů plandaly skoro bez zašustění, do čela silně stažená modrá plachetka kývala se nahoru dolů. Její obličej byl mně vždy děsně protivný. Sama drobná vráska jako tenounké nudličky, sbíhající se ke špičatému nosu a ústům. Oči její byly žlutozelené jako u kočky.“
    17. Ze které povídky je tato ukázka: „Ostatně nemohu říci, že bych byl v chrámové té samot cítil tesknotu, strach. Také proč? Byl jsem si sice vědom neobyčejnosti svého podniku, ale žádné chyby, žádné vědomí hříchu neskličovalo a netisklo duši mou, naopak cítil jsem se nadšeným, povzneseným. Náboženské nadšení jakoby ze mne bylo učinilo zvláštního, vznešeného tvora, nikdy předtím – a přiznám se: nikdy také již potom necítil jsem se tak dokonalým, tak všeobecné závisti hodným. Jinde a jindy bych se bál třeba strašidel – ale zde v kostele nemšla strašila přece pražádné moci!“
    18. Ze které povídky je tato ukázka: „Ale u „hlubokého sklepa“ stála setníkovic slečna Poldýnka a právě vypravovala paní radové Kdojekové: „On tam má tolik kouře, že je všechno jako uzené.“ A když přišla v poledne krupicová polívka na stůl, tvrdila slečna Poldýnka určitě, že „z ní cítí tabákový kouř“, a položila lžíci. Do večera si vyprávěli již veškeří sousedé, že v krámě páně ... zapáchá všechno tabákovým čmoudem, mouka že je jakoby pražena a kroupy uzeny. A již neříkali panu Vorlovi jinak než „uzený krupař“ – osud jeho byl rozhodnut.“
    19. Ze které povídky je tato ukázka: „Loudal se pomalu domů. Když přišel průjezdem až ke dvorku, opominul se podívat dle dávného obyčeje svého nahoru k Josefinčiným oknům. Bylo mu, jakoby byl vyvázl z nějakého nebezpečí, když podivně nejistým krokem vešel konečně do kuchyně Lakmusových. Oddechl si, krev mu počala proudit volněji a na Klárku promluvil s tak příjemně znějícím záchvěvem, jako předtím nikdy dříve. Nezdržel se ale dlouho, vešel hned do svého pokoje.
    20. Ze které povídky je tato ukázka: „Kupko, kam se to díváte – vy slítnete ještě jednou!“

      „Kam se dívám? Ke knihaři se dívám. Vy ani nevíte, že čte už po dvacet let den co den navečer životopis Husův, že pokaždé při tom pláče. Díval jsem se, jestli se už dnes rozplakal; ještě ne!“

      „Hlouposti, kdybyste si všímali něčeho jiného než knihařů, vy mladíci,“ a Novomlýnský zaluskal prsty. „Jestlipak jste si už všimli nové kojné naproti u hrnčířů, to je holka, jak? Ale je jako žluva, nedodrží.“

    21. Ze které povídky je tato ukázka: „V zimě, když měl na sobě šedivý mlynářský oblek, zapadala hlavička pod soukennou čepicí hluboko do límce z bavlněného astrachánu a v létě, když měl šedivý, kostkovaný šat lehký nebo ještě lehčí šat plátěný, kývala se nejistě jako na slabé šťopce. V létě chodil již o čtvrté hodině ranní do sadů na Mariánských hradbách a tu zasedl s knihou v ruce někam na nejodlehlejší lavici. Stalo se, že některý dobrosrdečný soused malostranský si k němu přisedl a mluviti začal. Ale ...... vstal, sklapnul knihu a šel, neodvětiv ani slova.
    22. Ze které povídky je tato ukázka: „Chodil vždy s kloboukem v ruce. Ať byl sebevětší úpal mrazový nebo sluneční, nanejvýš že držel svůj nízký, ale baňatý cylindr se širokou střechou nad hlavou jako parazol. Šedivé vlasy byly hladce přičísnuty k lebce a spojovaly se vzadu v cůpek tak pevně stlačený a svázaný, že se ani nekýval, – jeden to z nejposlednějších cůpků v Praze, už tenkráte byly tu jen dva nebo tři. Zelený fráček jeho, se zlatými knoflíky, měl živůtek jen krátký, zato byly ale šosy dlouhé a tloukly hubenou, malou postavičku páně Rybářovu do vychrtlých lýtek. Bílá vesta kryla nahnutá prsa, černé spodky šly jen po kolena, kde se svítily dvě stříbrné přazky, pak dál byly sněhobílé punčochy zas až k jiným dvěma stříbrným přazkám a pod těmi šouraly se velké střevíce. Byly-li ty střevíce někdy obnovovány, nevím, ale vždycky vypadaly tak, jako by se k nim byla brala rozpraskaná kůže ze střechy nejstaršího fiakra.“
    23. Ze které povídky je tato ukázka: „Byl jsem si již vědom všeho. Cítil jsem se k smrti zahanben – zoufale nešťasten – hlava se mně náhle rozbolela a točila se jako v divokém víru. Bolest pro matku, kteráž mne asi co ztraceného oplakávala a jíž to jsem nejspíše nesmírného zármutku způsobil, svírala mi srdce a křečovitě dusila dech. Chtěl jsem honem dolů, honem předstoupit před matku – ale nohy náhle bezvládně sklesly, hlava sklouzla po zdi a ležel jsem na podlaze. Nesmírné štěstí as, že skoro současně se dostavil pláč. Zpočátku slzy pálily jako oheň, pak mně ulevovaly.“



    Zdroj: článek Test z ukázek Povídek malostranských

    UKAZOVACÍ zájmena

    Ukazujeme jimi na osoby, zvířata nebo věci

    Skloňování:

    Zájmeno ten

    1. ten ta to
    2. toho toho
    3. tomu tomu
    4. toho
    ten (než.)
    tu to
    5. - - -
    6. o tom o té o tom
    7. tím tou tím

    1. ti
    ty (než.)
    ty ta
    2. těch
    3. těm
    4. ty ty ta
    5. -
    6. o těch
    7. těmi
    • Stejně se skloňuje i zájmeno onen.
    • Zájmeno takový se skloňuje podle vzoru mladý.

    Skloňování zájmena sám

    1. sám sama samo
    2. samého samé samého
    3. samému samé samému
    4. samého (sama)
    sám (než.)
    samou (samu) samo
    5. - - -
    6. o samém o samé o samém
    7. samým samou samým

    1. sami
    samy (než.)
    samy sama
    2. samých
    3. samým
    4. samé (samy) samá (sama)
    5. -
    6. o samých
    7. samými

    Skloňování zájmena týž

    1. týž/tentýž táž/tatáž totéž
    2. téhož téže téhož
    3. témuž téže témuž
    4. téhož
    týž/tentýž (než.)
    touž/tutéž totéž
    5. - - -
    6. o témž(e)/tomtéž o téže o témž(e)/tomtéž
    7. týmž/tímtéž touž/toutéž týmž/tímtéž

    1. tíž/titíž
    tytéž (než.)
    tytéž táž/tatáž
    2

    (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Zájmena

    Přehled jazykolamů

    V následujícím přehledu jsou vypsány české jazykolamy, které slouží k procvičení výslovnosti různých hlásek. Před nastudováním seznamu jazykolamů si je třeba uvědomit, že některé jazykolamy jsou vhodné k procvičení více hlásek a hláskových skupin. Proto by se v seznamu daly zařadit k více hláskám. Každý člověk by si měl tedy sám zvolit jazykolamy, které mu vyhovují. U kratších jazykolamů obvykle platí, že je vhodné je opakovat několikrát za sebou.

    JAZYKOLAMY NA HLÁSKY C A Č

    • Češka se češe.
    • Čimčarára, čim, čim, čim! Čímpak mluvíš, číčo, čím? Číča řekne vrabčákovi: Přece hlasem kočičím!
    • Čistý s Čistou čistili činčilový čepec.
    • Na celnici cizí synci, clili více cizích mincí. Mincí clili synci moc, clili mince celou noc.
    • Na cvičišti čtyři svišti piští.
    • Z čeho chceš sčítat čísla?

    JAZYKOLAMY NA HLÁSKU D

    • Datel dutě zadutal nad dutou dutinou dubu.
    • Dutý datel dá tam tady tudy tyto dudy.
    • Jdou dvě děti dědit dědictví po dědovi.

    JAZYKOLAM NA HLÁSKU Ě

    • Kotě v bytě hbitě motá nitě.
    • Květo, kup poupě, je to skvělá koupě.

    JAZYKOLAMY NA HLÁSKU F

    • Floutek Franta flámoval ve Flóřině fraku.

    JAZYKOLAMY NA HLÁSKU H

    • Had hádá hadu záhadu.
    • Hravý hroch Hubert hrozně hrabal na hromadě harampádí.

    JAZYKOLAMY NA HLÁSKY J A L

    • Bylo-li by libo ryby?
    • Bylo-li libo limo? Toliko nebylo-li by pivo.
    • Jelen letěl jetelem, jetelem letěl jelen.
    • Letěl jelen jetelem.
    • Lolita dělá jelita. Jelita ta jsou elita. Elita mezi jelity, to jsou ta jelita Lolity!
    • Má Jája jojo? Jo.
    • Naleje-li mi Julie oleje, naolejuji olejem koleje.
    • Nalejí-li oleje, nenalejí-li oleje.
    • Nalili-li lilii vodu, či nenalili-li lilii vodu.
    • Naolejuješ-li mi linoleum či nenaolejuješ mi linoleum? Nenaolejuješ-li mi linoleum, naolejuji si ho sám.
    • Náš táta má neolemovanou čepici. Olemujeme-li mu ji nebo neolemujeme-li mu ji?
    • Olemujeme-li mu to, nebo neolemujeme-li mu to?
    • Řekni Lili, nalili-li liliputáni liliím vodu!
    • U poklopu klika klapla, pak kapka ukápla.
    • Víla Lívie vije ve vile z lilií věnec pro Júlii.
    • V Londýně u lorda Donalda dávali lahodné bledule, hladoví blondýni lepili okolo loudavě cedule.
    • Vylije-li Lívie litr lihu, lifruje-li ho do Lýbie?

    JAZYKOLAMY NA K

    • Od poklopu ku poklopu, kyklop kouli koulí.
    • Kopyto klopýtlo. Kobyla kopyty klapala.
    • Na Prokopa promokne kdekterá kopa.
    • Náš pan kaplan v kapli plakal.

    JAZYKOLAMY NA HLÁSKY M a N

    • Dalajláma v lomu láme slámu.
    • Jen jeden den bez beden.
    • Konec pranic pro nic za nic.
    • Máma má málo máku.
    • Má máma má malou zahrádk

    (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Jazykolamy

    Život

    • Přestaňte porovnávat svoji první kapitolu s mojí patnáctou kapitolou. Všichni jsme na různých úrovních našich životů. (John Rampton)
    • Když ze svého života vytrhnete někoho, kdo pro vás hodně znamenal, jste to vy, kdo prohrál. (Aaron Hass)
    • Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede. (Arthur Charles Clarke)
    • Nikdy nesmíš čekat, až tě život vezme za ruku a povede tě...musíš se sám zvednout, jít a vzít život do vlastních rukou!
    • Máte jen jeden život. Tak ho žijte podle sebe a ne podle očekávání druhých.
    • Život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám vzaly dech. (Autor neznámý)
    • Nechte ostatní vést malé životy. Nechte ostatním, aby se hádali kvůli maličkostem. Nechte ostatním, aby plakali nad svými bolístky. Nechte ostatní, aby dávali svůj osud do rukou druhých lidí. Vy to však dělejte jinak. (Jim Rohn)
    • Život je krásný! Když prožíváš štěstí, tak ho dávej druhým. Když máš bolest, nevyprávěj o tom všude a poper se s tím sám. Nefňukej a buď statečný, ať si tě lidé mohou vážit. (Neznámý autor)
    • Život by měl být plný mnoha přátelstvími, protože milovat a být milovaný je největším štěstím člověka. (Sydney Smith)
    • Život je šance – využij ji. Život je krása – obdivuj ji. Život je blaženost – užívej ji. Život je sen – uskutečni ho. Život je výzva – přijmi ji. Život je povinnost – naplň ji. Život je hra – hraj ji. Život je láska – potěš se s ní. Život je záhada – pronikni ji. Život je slib – splň ho. Život je smutek – překonej ho. Život je hymna – zpívej ji. Život je bohatství – ochraňuj ho. Život je boj – přijmi ho. Život je štěstí – zasluž si ho. Život je život – žij ho. (Matka Tereza)
    • Klíč k dobrému životu je tento: Pokud neplánujete o něčem mluvit během následující hodiny svého života, tak potom to nepatří mezi hlavní priority vaší existence. (Richard Carlson)
    • Život je příliš krátký na to, abyste promarnili jakýkoliv okamžik přemýšlením o tom, co si o vás druzí lidé myslí. Za první, pokud by ve svém životě měli něco lepšího na práci, neměli by čas posedávat a probírat vás. To, co je pro mě důležité, nejsou názory ostatních na moji osobu, ale důležitý pro mě je můj názor sám na sebe. (C JoyBell C)
    • Schopnost převzít odpovědnost za svůj život spočívá v odmítnutí negativních myšlenkových vzorců. Už se více nevracejte k tomu, co se nepodařilo, ani se nezaměřujte na to, koho za to obvinit. Neztrácejte čas vytvářením překážek na vaší cestě k úspěchu. Místo toho se uvolněte a můžete se zaměřit na to, jak být úspěšným. (Lori Myers)
    • Pracoval jsem celý život na tématu vědomí, ať už je to uvědomění si těla, uvědomění si mysli, uvědomování si emocí, povědomí o vašich

    (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Motivační citáty

    Autoři uvedeného obsahu

     Mgr. Jitka Konášová

     Mgr. Jan Novotný

     Mgr. Jana Válková


    sám
    << PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
    sám je zájmeno
    NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>