SE MNOU

Ukázky ve větě

Text písně "Vím, že jsi se mnou" dojal většinu diváků.

Neodpojuj se a zůstaň se mnou online.

Buď se mnou a neodcházej.

jak to se mnou mluvíš?!?

Přítel to se mnou myslí vážně.

Počítáte se mnou ve firmě i do budoucnosti?

Zdroj: článek Se mnou nebo semnou

Poradna

V naší poradně s názvem BÁSEŇ PRO 3.TŘIDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mira.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Báseň pro 4. třídu

SVATEBNÍ KOŠILE

Již jedenáctá odbila,

a lampa ještě svítila,

a lampa ještě hořela,

co nad klekadlem visela.

~

Na stěně nízké světničky

byl obraz boží rodičky,

rodičky boží s děťátkem,

tak jako růže s poupátkem.

~

A před tou mocnou světicí

viděti pannu klečící:

klečela, líce skloněné,

ruce na prsa složené;

slzy jí z očí padaly,

želem se ňádra zdvíhaly.

A když slzička upadla,

v ty bílé ňádra zapadla.

~

„Žel bohu! kde můj tatíček?

Již na něm roste trávníček!

Žel bohu! kde má matička?

Tam leží — podlé tatíčka!

Sestra do roka nežila,

bratra mi koule zabila.

~

Měla jsem, smutná, milého,

život bych dala pro něho!

do ciziny se obrátil,

potud se ještě nevrátil.

~

Do ciziny se ubíral,

těšil mě, slzy utíral:

„ „Zasej, má milá, zasej len,

vzpomínej na mě každý den,

první rok přádla hledívej,

druhý rok plátno polívej,

třetí košile vyšívej :

až ty košile ušiješ,

věneček z routy poviješ.“ “

~

Již jsem košile ušila,

již jsem je v truhle složila,

již moje routa v odkvětě:

a milý ještě ve světě,

ve světě šírém, širokém,

co kámen v moři hlubokém.

Tři léta o něm ani sluch,

živ-li a zdráv — zná milý bůh!

~

Maria, panno přemocná!

ach budiž ty mi pomocna:

vrať mi milého z ciziny,

květ blaha mého jediný;

milého z ciziny mi vrať —

aneb život můj náhle zkrať :

u něho život jarý květ —

bez něho však mě mrzí svět.

Maria, matko milosti!

buď pomocnicí v žalosti!“

~

Pohnul se obraz na stěně —

i vzkřikla panna zděšeně;

lampa, co temně hořela,

prskla a zhasla docela.

Možná, žeť větru tažení,

možná i — zlé že znamení!

~

A slyš! na záspí kroků zvuk,

a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!

,, „Spíš, má panenko, nebo bdíš?

Hoj, má panenko, tu jsem již!

Hoj, má panenko, co děláš?

a zdalipak mě ještě znáš,

aneb jiného v srdci máš?“ “

~

„Ach můj milý! ach pro nebe!

tu dobu myslím na tebe;

na tě jsem vždycky myslila,

za tě se právě modlila!“

~

,, „Ho, nech modlení — skoč a pojď,

skoč a pojď a mě doprovoď;

měsíček svítí na cestu:

já přišel pro svou nevěstu.“ “

~

„Ach pro boha! ach co pravíš?

Kamž bychom šli — tak pozdě již!

Vítr burácí, pustá noc,

počkej jen do dne — není moc.“

~

,, „Ho, den je noc, a noc je den —

ve dne mé oči tlačí sen!

Dřív než se vzbudí kohouti,

musím tě za svou pojmouti.

Jen neprodlévej, skoě a pojď,

dnes ještě budeš moje choť!“ “ —

~

Byla noc, byla hluboká,

měsíček svítil s

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Příběh

Ve svém příspěvku PLNÁ MOC ZASTUPOVÁNÍ VE VĚCI PŘEVODU DODAVATELE EL. ENERGIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Novák.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.

Zdroj: příběh Plná moc zastupování ve věci převodu dodavatele el. energie

FAQ – Často kladené otázky

Je „semnou“ někdy správně?

Ne, tvar semnou je vždy pravopisně chybný.

Proč lidé píší „semnou“, když to zní stejně?

Jde o vliv mluvené řeči, kde se slova přirozeně spojují.

Platí stejné pravidlo i pro „s tebou“?

Ano, předložka se vždy píše odděleně od zájmena.

Je rozdíl mezi „se mnou“ a „sebou“?

Ano, sebou je jiný typ zájmena a má odlišná pravidla.

Jak správně napsat „Počítá se mnou“?

Vždy odděleně: počítá se mnou.

Objevuje se tato chyba často v diktátech?

Ano, patří mezi velmi časté pravopisné chyby.

Lze psaní ověřit jednoduchým testem?

Ano, zkuste mezi slova vložit jiné slovo – pokud to jde, píšou se zvlášť.

Je „se mnou“ jediná správná varianta?

Ano, v současné spisovné češtině neexistuje žádná jiná správná možnost.

Zdroj: článek Se mnou nebo semnou

Příběh

Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ EMAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Líba Beránková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie. Fleckova.

Zdroj: příběh Andrej babiš email

Semnou × se mnou

(3 sloky vtipné básně)

Šel kluk do světa se mnou,
nepleť si to semnou rovnou.
„Sem“ je místo, směr a cíl,
„se mnou“ – to je někdo, s kým jsi byl.

Když tě kamarád doprovází,
se mnou kráčí, nezmatlá si.
Ale když voláš: „Pojď sem, no!“
pak už píšeš správně: sem, no!

Zapamatuj si malou větu:
S někým – se mnou.
Na místo – sem.
A máš klid i dobrou známku hned.

Zdroj: článek Básně pro 5. třídu

Příběh

Ve svém příspěvku VLK A KOZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Popelková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Rýdl.

Zdroj: příběh Vlk a koza

Rozbor spojení „se mnou“ krok za krokem

Spojení se skládá ze dvou samostatných slov. Se je předložka a mnou je tvar osobního zájmena já v 7. pádě. Právě tato kombinace jednoznačně určuje, že zápis musí být oddělený.

• předložka: se
• osobní zájmeno: mnou
• pád: 7. pád (instrumentál)

Zdroj: článek Se mnou nebo semnou

Srovnání s jinými správnými tvary

Správnost zápisu „se mnou“ si lze snadno ověřit porovnáním s jinými osobními zájmeny. Ve všech případech se předložka píše samostatně, nikdy dohromady.

• s tebou
• s námi
• s vámi
• s nimi

Žádná z těchto variant se nepíše jedním slovem, a stejné pravidlo platí i pro se mnou.

Zdroj: článek Se mnou nebo semnou

Se mnou nebo semnou

Existuje jen jedna správná varianta a tou je "se mnou". Ke špatnému pravopisu často dochází kvůli záměně se spojením "sebou" a "s sebou", kde jsou přípustné obě varianty a jejich použití závisí na kontextu.

Zdroj: článek Se mnou nebo semnou

Jak si správný tvar snadno zapamatovat

Jednoduchá pomůcka spočívá v rozšíření věty. Pokud mezi slova můžete vložit jiné slovo, musí se psát odděleně.

• Buď se mnou dnes.
• Počítáš se mnou opravdu?

Jakmile je vložení možné, je jasné, že psaní dohromady nedává smysl.

Zdroj: článek Se mnou nebo semnou

Charakteristika sama sebe

Osnova

1. Kdo jsem
2. Moje povaha
3. Já a rodina
4. Nejlepší přátelé
5. Vztah k Liberci
6. Škola
7. Moje zájmy
8. Co si o sobě myslím
9. Shrnutí

Jmenuji se Luisa Knottková. Maminka mi vybrala jméno podle své oblíbené dětské pohádkové postavy z knihy Luisa a Lotka od německého spisovatele Ericha Kästnera. Je mi dvanáct let a chodím do sedmé třídy. S rodiči bydlíme v Liberci v malém bytě. Jsem malé a nepříliš hubené postavy. Barvu očí jsem zdědila po tatínkovi, takže jsou modré. Naopak hnědou barvu vlasů mám po matce. Vždycky jsem se snažila vlasy hezky učesat, ale i přes mou snahu působily neupraveně, a tak jsem si je nechala loni ostříhat na kluka. Teď se mi lépe udržují. Podle doktorů bych měla nosit brýle, ale protože se mi vůbec nelíbí, tak je raději často zapomínám doma. Maminka se kvůli tomu často zlobí.

Myslím si, že jsem stejná jako všechny moje spolužačky. Někdy bývám náladová a protivná, hlavně když se mi něco nedaří. To se pak chovám nesnesitelně a jsem zlá i na ty, kteří si to nezaslouží. Táta mi vždycky říká, že bych se měla snažit být více společenská, ale mně můj společenský život vyhovuje takový, jaký je. Možná jsem trochu stydlivá, ale když mám někoho ráda, tak se s ním dokážu bavit. Jen se těžko seznamuji. S kamarády, které mám, ale bývám i velmi vtipná, protože se strašně ráda směju a nevadí mi udělat ze sebe šaška. Myslím si ale, že jsem velmi spolehlivá a ochotná pomoci. Když mým spolužákům chybí nějaké úkoly, nebo látka, tak jím vždy půjčím sešit. Možná jsem ale trochu líná, protože když nemám náladu, tak se snažím vyhýbat domácím povinnostem. To vždycky naštve rodiče a já pak na ně bývám ještě protivná. Mamka vždy říká, že se mnou „mlátí puberta“.
Mamka vždy říkala, že když jsem se narodila, tak měla pocit, že už nic tak dokonalého nedokáže znovu stvořit. Přesto se o to s tátou pokoušeli a já mám proto další dva mladší sourozence. Adamovi je devět let a Anetě je sedm. Protože je náš byt malý, tak musím mít pokoj dohromady s Anetou, což nepovažuji za spravedlivé, protože jsem nejstarší a měla bych mít nárok na soukromí. S Adamem vycházím celkem dobře, spoustu času tráví venku s kamarády, takže mi nijak doma nepřekáží. Horší je to s Anetou, která je podle táty mým opakem. Je ohromně společenská, a proto máme v pokoji neustále zástupy jejích kamarádek ze školy. Vadí mi, že mi často zasahují do mého soukromí. Rodiče to ale nechtějí pochopit, mají pocit, že je to tak v pořádku. Jinak jsou ale rodiče fajn. Někdy jsou trošku přísní, ale to asi musí být, když mají tři děti. Vždycky mi ale se vším pomůžou, ať už nechápu látku ve

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Charakteristika

Příklady

• Strážce varuje, že přese mě nikdo neprojde (nikoliv přeze mě neprojde).
• Tvůj prudký hněv se přese mě valí, zdrcen jsem tvými hrůzami (nikoliv přeze mě valí).
• Od teď povedu tuhle operaci já a všechno půjde přese mě (nikoliv půjde přeze mě).
• Pokud chtějí svolení, budou muset jít přese mě (nikoliv jít přeze mě).
• Můžu ti přese mě povolit sdílení internetu (nikoliv přeze mě povolit).
• On se přese mne snaží vyškrábat na post šéfa strany (nikoliv přeze mne snaží).
• Pamatuji si, jak se voda valila přese mě, až jsem se topil. (nikoliv valila přeze mě).
• Které prase se to přese mě převalilo? (nikoliv přeze mě převalilo).
• Obchodník říká, že při nákupu přese mě zákazník obdrží slevu 20% (nikoliv přeze mě obdrží).
• Prcek v divadle říká, aspoň přese mne líp uvidí (nikoliv přeze mne uvidí).
• Jenomže když jsem seděl na přístavku, zase přese mne neviděla dvě malá děvčata (nikoli přeze mě neviděla).
• Při dokazování mluvil přese mě a nedodržoval pravidla (nikoliv mluvil přeze mě).
• Máma jen přese mě tátovi vzkázala, že je v pořádku (nikoliv přeze mě vzkázala).
• Až umřu ticho se vrátí a převalí se přese mě (nikoli převalí se přeze mě).
• Přese mě jdou všechny požadavky, které mají co dočinění s naší infrastrukturou a službami (nikoli přeze mě jdou).
• Můj syn je spjat s naší klinikou přese mě samého (nikoli spjat přeze mě).
• Milan ze sebe shodil kabát a přehodil ho přese mě (nikoli přehodil ho přeze mě).
• Vnímala jsem, jak se přese mě přelila její magie, ale nedokázala mne uchopit (nikoliv přelila se přeze mě).
• Každý s bičem v ruce štve mě jako zvěř, já padám v muce u zdi kdes, leč přese mne dav Rusů slepě pádí si dál (nikoliv přeze mě slepě pádí).
• Obdivuju ji, že nepodlehla tlaku a nedělala si reklamu přese mě (nikoliv nedělala reklamu přeze mne).
• Přehnala se přese mne výheň tvého hněvu (nikoliv přehnala se přeze mne).
• Slyšel jsem, že útoky na Danu budou teď ještě více vedeny přese mne a mé profesní působení (nikoli vedeny přeze mě).
• Uvrhl jsi mě do hlubiny, doprostřed moří, obklopil mě proud, převalily se přese mne všechny tvé příboje a tvé vlny (nikoli převalily se přeze mne).
• On přese mne míří na tebe (nikoliv míří přeze mne).
• Rychle jsem mezi kluky skočil, abych je od sebe odtrhl, ale to jsem neměl dělat, protože bušili do mne, když nemohli do sebe tlouct přese mne (nikoli tlouct přeze mne).
• Objednat si můžete přese mne nebo sami přímo na webu (nikoli objednat přeze mne).
• Přihlášku musíte poslat jedině přese mě (nikoliv poslat přeze mě).
• Z nějakého záhadného důvodu to řeší přese mě (nikoli přeze mě).
• Nade mnou je majitel společnosti, takže toto nešlo přese mě (n

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Přese mě nebo přeze mě

Odpovědi na hádanky pro děti

• Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity? (Dešťové kapky)
• Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem? (Řeka)
• Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí. (Mlha)
• Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to... (Kosa)
• Co se nečeše hřebenem, ale rukou? (Ovoce)
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne? (Šnek)
• Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem? (Vítr)
• Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí? (Oči)
• Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní! (Muchomůrka)
• Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není? (Kohout)
• Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí? (Kachna)
• Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená.
  (Zápalka)
• Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les? (Podzim)
• Kolik udělá vrabec kroků za sto roků? (Ani jeden, protože skáče)
• Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť. (Míč)
• Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci. (Tráva)
• Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek? (Ústa, zuby, jazyk)
• Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku. (Houba)
• Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní. (Radost)
• Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku? (Houba)
• Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka? (Kocour)
• Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá. (Vítr)
• Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic. (Pampeliška)
• Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže. (Dub a žaludy)
• Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává.
• Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo,
  velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká. (Ježek)
• Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď.
  Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce.
  (Kuře)
• Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas. (Kamarád)
• Sedí panna v&

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Hádanky pro děti

Hádanky pro děti k vytisknutí (bez odpovědí)

• Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity?
• Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem?
• Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje. Auto, domy, stromy, lidi nikdo neuvidí.
• Brzy ráno, když je rosa, seká louku. Je to...
• Co se nečeše hřebenem, ale rukou?
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne?
• Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem?
• Dvě sovy vedle sebe sedí, aniž o sobě vědí?
• Hleďme na ni, parádnici: puntíky má na čepici. Bílý závoj, nožka laní, pozor na tu krásnou paní!
• Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není?
• Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí?
• Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená.
• Kdo bez štětce a bez barev, obarví nám pestře les?
• Kolik udělá vrabec kroků za sto roků?
• Létá vzduchem, motýl to není, koulí sudy, Honzík to není. Skáče, hopsá, vidíš ho, viď? Nestůj, koukej, honem ho chyť.
• Má ji ráda kráva. A též srnka, zajíci, koza, kůň a králíci.
• Maličký sklípek, na dvou hřadách slípek a červený kohoutek?
• Mám pěknou hlavičku a jednu nožičku, hovím si v mechu v lesíčku.
• Máš ji, když se všechno daří, nejde chytit do dlaní, když ji máš, tak celý záříš, přijde sama, bez ptaní.
• Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku?
• Má to oči jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, a není to kočka?
• Na vysokém stonku z luk obláček si nesl kluk. Foukl trochu, foukl víc - a z obláčku není nic.
• Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá.
• Otec má tisíce synů, každému čepici sjedná a sobě nemůže.
• Posečená znovu roste a tak pořád, třeba po sté. Stoupneš na ni, přece stává.
  Slunce v dešti kreslí most malým dětem pro radost.
• Ptal se chlapec sluníčka: „Mohou chodit jablíčka?“ Slunce na zem posvítilo,
  velice se podivilo. Opravdu tam jablíčka vozí jehel kulička. Dupe, funí, naříká, je to tíha veliká.
• Puťa, puťa, puť, přeji dobrou chuť. Zrnka zobu zoby zob, panímámo ještě hoď.
  Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká. Naše máma slepice sezobala nejvíce.
• Rozdělí se o svačinu, počká, když hned nemáš čas, jdete spolu na zmrzlinu, rád posloucháš jeho hlas.
• Sedí panna v síti, oči se jí svítí?
• Stojí krejčí na pasece, tisíc jehel s sebou nese.
• Stoupnu si na další nohy, hned jsem hodně veliký hlavou skoro u oblohy, pod botami

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Hádanky pro děti

Točení

J. V. Sládek

Ach, lidé učeni,

co je tu točení,

nežli se dotočí

ten velký svět !

Ale ta maličká

u hodin ručička,

ta se nám otočí

přes půlnoc hned.

~

Ach, lidé učení,

co je tu točení,

nade mnou, přede mnou,

pohleď, kam chceš !

Točí se světnice,

točí se sklenice,

ta hezká sklepnice

točí se těž.

Zdroj: článek Básničky k recitaci

Častý omyl: „že jsi semnou“

Velmi rozšířený je chybný zápis „že jsi semnou“. Správná podoba zní vždy „že jsi se mnou“. Přítomnost slovesa být na pravopisu nic nemění – stále jde o předložku se zájmenem.

Zdroj: článek Se mnou nebo semnou

FAQ – Často kladené otázky

Jak dlouhá by měla být báseň pro 5. třídu?

Ideálně 4 až 5 slok, aby byla zvládnutelná a přitom zajímavá.

Jsou vtipné básně vhodné i do školy?

Ano, vtipné básně pro děti jsou velmi oblíbené a motivující.

Jaký je rozdíl mezi básněmi pro 4. a 5. třídu?

Básně pro 5. třídu bývají jazykově i obsahově náročnější.

Pomáhají básně s výukou pravopisu?

Ano, rytmus a rým podporují zapamatování správných tvarů.

Je správně semnou nebo se mnou?

Správný tvar je vždy se mnou.

Jak děti zbavit trémy při recitaci?

Pomáhá pravidelný nácvik, klidné tempo a pozitivní podpora.

Může si dítě vybrat báseň samo?

Ano, vlastní výběr zvyšuje motivaci a jistotu při přednesu.

Jsou básně vhodné i pro domácí procvičování?

Ano, recitace doma upevňuje paměť i vztah k českému jazyku.

Zdroj: článek Básně pro 5. třídu

Obsah

Tento obsah slouží jako materiál k připomenutí těchto povídek. Nikdy se nemůže vyrovnat přečtení knihy, nedokáže nahradit autentičnost a úsměvnost Nerudových povídek.

Týden v Tichém domě

Tato povídka nemá jednoho hlavního hrdinu, je to takový přehled různých událostí lidí z jednoho domu během týdne. Povídka spíše vykresluje zvyky a vlastnosti lidí. Slečna Žanýnka byla nemocná a Josefínka ji nesla snídani, ale nemohla se na ni dobouchat. Našli ji mrtvou.
Paní Bavorová byla posluhovačkou paní domácí. Paní domácí i její dcera byly vcelku líné a řešily jen možnou svatbu. Byly i falešné, předstíraly přátelství s někým, koho vlastně neměly rády.
Pan doktor nepřál Václavovi a Márince jejich lásku. Sám byl ale zamilovaný do Josefíny.
Doktor bydlel v podnájmu u úředníka Lakmuse. Jeho dcera Klárka milovala doktora, přestože byl starý. Paní Lakmusová se snažila doktora vyzpovídat, jestli by si vzal jejich Klárku, ten si ale myslel, že se baví o Josefíně. A omylem souhlasil se svatbou.
Pan domácí přišel domů a nechal si zavolat paní Bavorovou, aby jí řekl, že bude její syn Václav propuštěn z kanceláře, protože napsal ošklivou báseň na členy kanceláře. Václav se o tom dozvěděl od prezidenta kanceláře.
Konal se pohřeb Žanýnky a paní hospodská se paní Bavorové ptala, jestli jí aspoň příbuzní Žanýnky dali nějaké peníze za její službu. Ona řekla, že ne, že jí pomáhala z dobroty srdce. Václav ji doprovázel na hřbitov.
Pan doktor psal na úřad, že se bude ženit. Chtěl si vzít Josefínu, aby si nemusel vzít Klárku. V tu chvíli přišel Václav a dal mu přečíst svoji novelu. Chtěl se stát spisovatelem, ale neměl peníze na počáteční reklamu. Doktor se od něj dozvěděl, že se o víkendu Josefína provdá. Ženich Josefíně trochu vyčítal, že dávala doktorovi naději.
Slečna Marie pomluvila před nadporučíkem Kořínkem slečnu Matyldu a její rodinu, že jsou chudí, a ten šel raději doprovodit Marii domů, než by zůstal s Matyldou.
Paní Bavorová vyhrála peníze při sázení, ale rozhněvala si u toho svou přítelkyni hospodskou.
Rodina domácích byla v dluzích. A proto se začali sbližovat s Bavorovými a chtěli provdat Matyldu za Václava, ten na to přistoupil, aby se pomstil za vyhození z úřadu.

Ukázka:

„Tedy se zavěste!“ pronesl Václav hlasem měkkým, podávaje jí rámě.

„I já se nechci po pansku vést - ani neumím!“

„Vždyť to ale není po pansku! Budu vás jen podporovat, cesta je daleka, jste unavena pohnutím - zavěste se přec, maminko!“ Vzal jí ruku a zavěsil sám do svého lokte. -

Pohřební vůz se pohnul. Za ním šel jen Václav s matkou. Václav kráčel pyšně jako po boku vznešené kněžny. Bavorové bylo tak voln

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Povídky malostranské