Téma

ŠEDÉ ZVÍŘÁTKO VE VZDUCHU LÍTÁ NENÍ TO PTÁK ALE HMYZ CHYTÁ


Vtipné básničky od známých autorů patří k textům, ke kterým se čtenáři i učitelé rádi vracejí, protože dokážou pobavit, překvapit a často i nenápadně přimět k zamyšlení. Humor v poezii má zvláštní schopnost spojovat generace – děti se smějí situacím a slovním hříčkám, dospělí v nich často objeví jemnou ironii nebo nadsázku. Právě básně Jiřího Žáčka a dalších známých autorů jsou ideální volbou pro recitaci, výuku i domácí čtení. Nabízejí rytmus, pointu a lehkost, díky nimž se poezie stává zábavou, nikoli povinností, a často otevírá cestu k hlubšímu vztahu k literatuře.


Podstatná jména začínají na písmeno "K"

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.

PODSTATNÉ JMÉNO

ROD, VZOR

VÝZNAM SLOVA

PŮVOD SLOVA

Kabanos

Mužský, hrad

Laciný točený salám

Z románských jazyků

Kabaret

Mužský, hrad

1. zábavní podnik s humoristickým programem;

2. pořad humoristického rázu

Francouzština

Kabát

Mužský, hrad

Součást svrchního oděvu kryjící trup a paže

Čeština

Kabátek

Mužský, hrad

Zdrobnělina od slova kabát

Čeština

Kabel

Mužský, hrad

Ohebný vodič pro přenos a rozvod elektrického proudu

Angličtina, francouzština

Kabela

Ženský, žena

Schránka s držadlem na nošení menších předmětů = taška

Němčina

Kabelka

Ženský, žena

Malá dámská kabela = taštička

Němčina

Kabelogram

Mužský, hrad

Telegram poslaný podmořským kabelem

Angličtina

Kabina

Ženský, žena

Malá uzavřená místnost

Francouzština

Kabinet

Mužský, hrad

  1. Men

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na písmeno k

Příběh

Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Pavlíková.

Dobrý den , chci se zeptat jestli uvažujete s dřívějším odchodem do důchodu také s profesí řidič traktorista? Protože ty také mají náročnou práci obzvláště od začátku sezóny až do pozdního podzimu .Děkuji za zvážení mého dotazu. S pozdravem Pavlíková Marcela

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Izak.

Dobře den, žádám Vás o zrušení roušek ve školách, děti jsou testovany 2x týdně tak nevidím důvod k takovému nařízení. Děti sedí v pokrovnich místnostech, kde není žádná klimatizace a okna nestačí. Některé děti mají problémy (astma, tetanie, atd.) neni jednoduché v 30 'C sedět bez přístupu vzduchu. Vy sedite v klimatizovaných místnostech a nemáte ponětí co to je za utrpení a nejen pro děti, ale i učitelé, kteří jsou před důchodem. Nejlépe by bylo Vás zavřít do této místnosti na 24 hodin, aby jste věděl jak se dýchá v takových podmínkách a ještě se soustředit. Spozdravem nasraný rodič.

Zdroj: příběh Andrej babiš kontakt e mail

Pohádky

Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.

Jak Jaromil k štěstí přišel

Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.

Divotvorný meč

Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)

Příběh

Ve svém příspěvku BOHUMIL HRABAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda Soukenka.

Vas citat: Psal povídky a novely silně neotřelým jazykem.

Cetl jsem myslim vetsinu Hrabalovych povidek. Jenom proto, ze Hrabal umi basnicky lidove popsat veci, o kterych ostatni lide premysleji jak ze by je vlastne popsali, tak to neni neotrely jazyk. Lampy se rozkdakaly - je tento vyraz neotrely? Kazdy, kdo zazil petrolejove lampy presne vi, jak slaby pohyb vzduchu okolo lampy rozhazi stiny po okolnich zdech a kazdy, kdo vstoupil do hejna slepic take vi, ze litaji okolo jako ty stiny petrolejky. Tedy kuprikladu.

Lide nejsou neotreli tim, jak pisi nebo mluvi, ale tim, jak ve skutecnosti jednaji. Hrabal byl gentleman a s Haskem nejlepsi cesky spisovatel. Kafku take nema nikdo rad jenom proto, ze psal o lidske demagogii prijate jako fakt. Jiraska jsem necetl, protoze jsme nemeli v loznici kamna a periny. (Hrabal)

Jak dnes hodnotite Drdovo "ani hlt vody sovetskym okupantum"? Nebo "vrazda na tyranu neni zlocinem?


Omlouvam se za pravopis a mistru Janu z Husi za chybejici diakritiku.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Reagovat

Zdroj: příběh Bohumil Hrabal

Odpovědi na hádanky o zvířátkách

  • Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
    Naše máma slepice sezobala nejvíce. (Kuře)
  • Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to? (Ježek)
  • Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
    Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to? (Liška)
  • Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
    Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu. (Kráva)
  • Co se vleče, neuteče,
    říká si a dál se vleče
    v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři. (Želva)
  • Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne. (Šnek)
  • Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
    Ňam, ňam, ňam, ňam! A bobky! Kdo je to? (Zajíc)
  • Heboučké je jako z vaty,
    kožíšek je mourovatý. (Kotě)
  • Chodí líně pouští, srst má jako houští,
    na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
    rád si hoví ve stínu a to není drb. (Velbloud)
  • Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
    červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní. (Krocan)
  • I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
    maminku má roháčku a tatínka býka. (Telátko)
  • Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
    pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
    nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva. (Lev)
  • Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
    a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy. (Tygr)
  • Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
    Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí. (Hříbátko)
  • Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
    Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí. (Čuník)
  • Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
    bude vejce na měkko pro mne na večeři. (Slepička)
  • Který tkadlec chodí nahý? (Pavouk)
  • Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to? (Kohout)
  • Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to? (Hlemýžď)
  • Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
    Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje. (Kohoutek)
  • Maličké zvířátko je tahle čiperka,
    Větvičku přeskočí, i když je nevelká. (Veverka)
  • Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
    spořádá zakrátko lískový oříšek. (Veverka)
  • Malý pulec – miminko, na ni volá maminko! (Žába)
  • Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
    Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti. (Pes)
  • Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje. (Želva)
  • Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
    Kdo je to? (Beruška)
  • Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
    V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě. (Tuleň)
  • Nejraději za pecí přikrčena líhá,
    v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá. (Kočka)
  • Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
    vidí domů oknem půdy přes zelený smr

    (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech

Poradna

V naší poradně s názvem ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřich Pražan.

Které ze zájmen “jeho” a “svého” je zpodstatnělé.
Jak se definují zájmena zpodstatnělá.

Děkuji moc.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zpodstatnělá zájmena se v určitých kontextech mohou stát z přivlastňovacích zájmen, což znamená, že plní funkci podstatného jména.
Například zájmeno našim ve větě Fandil našim fotbalistům není zpodstatnělé, ale ve větě Jdeme na víkend k našim na chalupu zpodstatnělé je.
Zájmeno SVÉHO je zpodstatnělé ve spojení Nedosáhli svého. Zde má slovo svého funkci podstatného jména (nedosáhnout svého = nedosáhnout splnění cíle, plánu).
Také ve spojení Hleď si svého je slovo svého zpodstatnělé zájmeno (hledět si svého = nestarat se o věci druhých).
Zájmeno JEHO je zpodstatnělé ve spojení Přijali jsme jeho. Zde má slovo jeho funkci podstatného jména (přijmout jeho = přijmout tohoto konkrétního člověka).

Zdroj: příběh Zájmena

Hádanky o zvířátkách k vytisknutí (bez odpovědí)

  • Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
    Naše máma slepice sezobala nejvíce.
  • Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to?
  • Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
    Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to?
  • Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
    Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu.
  • Co se vleče, neuteče,
    říká si a dál se vleče
    v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři.
  • Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne.
  • Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
    Ňam, Ňam , Ňam! A bobky! Kdo je to?
  • Heboučké je jako z vaty,
    kožíšek je mourovatý.
  • Chodí líně pouští, srst má jako houští,
    na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
    rád si hoví ve stínu a to není drb.
  • Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
    červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní.
  • I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
    maminku má roháčku a tatínka býka.
  • Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
    pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
    nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva.
  • Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
    a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy.
  • Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
    Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí.
  • Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
    Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí.
  • Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
    bude vejce na měkko pro mne na večeři.
  • Který tkadlec chodí nahý?
  • Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to?
  • Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to?
  • Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
    Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje.
  • Maličké zvířátko je tahle čiperka,
    Větvičku přeskočí, i když je nevelká.
  • Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
    spořádá zakrátko lískový oříšek.
  • Malý pulec – miminko, na ni volá maminko!
  • Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
    Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti.
  • Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje.
  • Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
    Kdo je to?
  • Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
    V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě.
  • Nejraději za pecí přikrčena líhá,
    v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá.
  • Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
    vidí domů oknem půdy přes zelený smrk.
  • Nohy jako sloupy, ucho jako zvon,
    trumpetu si koupil, troubí helikon.
  • Nosí kabát chlupatý, tančí po dvou jako ty,
    hlavou do stran kymácí, nepokazí legraci.
  • Nosí teplý kožich. Špičatými noži
    děl

    (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech

Obsah pověstí

Staré pověsti české

O Čechovi

Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

O Krokovi a jeho dcerách

Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho času s

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Staré pověsti české

Podstatná jména na D

Pro ukázku podstatných jmen dále uvádím podstatná jména začínající písmenem D. V závorce se vždy nachází rod daného podstatného jména a vzor, podle něhož se podstatné jméno skloňuje.

Seznam podstatných jmen na D

  • ďábel (rod mužský, vzor pán) = pekelná bytost
  • dadaismus (rod mužský, vzor hrad) = literární a výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a formy a budující na náhodnosti
  • dafnie (rod ženský, vzor růže) = druh perloočky
  • daktyl (rod mužský, vzor hrad) = veršová stopa s jednou přízvučnou a dvěma nepřízvučnými slabikami
  • daktyloskopie (rod ženský, vzor růže) = metoda zjišťující totožnost podle otisků prstů
  • dalamánek (rod mužský, vzor hrad) = druh pečiva
  • dálka (rod ženský, vzor žena) = velká vzdálenost
  • dálkař (rod mužský, vzor muž) = atlet pěstující skok do války; dálkový student
  • dálnice (rod ženský, vzor růže) = dálková silnice
  • dálnopis (rod mužský, vzor hrad) = zařízení elektromagneticky přenášející zprávu
  • daltonismus (rod mužský, vzor hrad) = vrozená barvoslepost
  • dáma (rod ženský, vzor žena) = hra; žena s vhodným chováním
  • damašek (rod mužský, vzor hrad) = látka
  • damping (rod mužský, vzor hrad) = druh peněžního podbízení
  • daň (rod ženský, vzor píseň) = dávka vybíraná státem
  • daněk (rod mužský, vzor pán) = přežvýkavec s parohy
  • dánština (rod ženský, vzor žena) = jazyk v Dánsku
  • dar (rod mužský, vzor hrad) = věc dána někomu bez náhrady
  • dárce (rod mužský, vzor soudce) = kdo dává dar
  • dareba (rod mužský, vzor předseda) = lotr
  • darebák (rod mužský, vzor pán) = viz. dareba
  • dárek (rod mužský, vzor hrad) = viz. dar
  • darmošlap (rod mužský, vzor pán) = lenoch
  • darmožrout (rod mužský, vzor pán) = lenoch
  • darwinismus (rod mužský, vzor hrad) = nauka o vývoji živé přírody
  • ďas (rod mužský, vzor pán) = ďábel
  • dáseň (rod ženský, vzor píseň) = sliznice a vazivo na okrajích čelistí
  • databanka (rod ženský, vzor žena) = banka dat
  • databáze (rod ženský, vzor růže) = soubor dat
  • datel (rod mužský, vzor pán) = šplhavý pták
  • dativ (rod mužský, vzor hrad) = třetí pád
  • datle (rod ženský, vzor růže) = sladký plod datlovníků
  • datlovník (rod mužský, vzor hrad) = palma s plody datlemi
  • datum (rod střední, vzor město) = udání doby
  • dav (rod mužský, vzor hrad) = neuspořádané množství lidí
  • dávka (rod ženský, vzor žena) = odměřené množství; částka placená státu /státem
  • dávnověk (rod mužský, vzor hrad) = doba před dobou historickou
  • dcera (rod ženský, vzor žena) = ženský potomek
  • dceruška (rod ženský, vzor žena) = zdrobnělina dcery
  • dealer (rod mužský, vzor pán) = prodejce
  • debakl (rod mužský, vzor hrad) = porážka

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména

Zkrácené obsahy dalších dílů

HARRY POTTER A TAJEMNÁ KOMNATA

Druhý příběh o Harry Potterovi začal o letních prázdninách, které Harry trávil u Dursleyových. Cítil se opuštěný, protože se mu přátelé neozývali. Dursleyovi čekala návštěva Vernonových nadřízených. Vše se na to pečlivě chystalo, Harryho úkolem bylo zůstat absolutně potichu v pokoji, aby o něm hosté vůbec nevěděli. Harry s takovým plánem neměl problém, až na to že měl hlad, a dole byla spousta jídla, dokonce i dort. Když dorazil do pokoje, čekal tam na něj podivně vyhlížející skřítek, který se představil jako Dobby. Dobby se snažil Harryho přesvědčit, aby se už nevracel do Bradavic, ale Harry na to nechtěl za žádnou cenu přistoupit. Dokonce zjistil, že mu Dobby ukradl poštu od kamarádů, aby měl pocit, že na něj nikdo nemyslí. Když Dobby viděl, že Harryho nepřesvědčí, zvolil jinou strategii. Začal u Dursleyových kouzlit, dokonce shodil na návštěvu dort, což ale odnesl Harry. Kromě toho, že se setkal s hněvem strýce Vernona, se musel vyrovnat s tím, že mu přišlo varování o možném vyloučení ze školy, pokud bude nadále magii provozovat. Dursleovi se tak dozvěděli, že Harry nesmí doma kouzlit. Vernon ho proto zamknul v jeho pokoji s tím, že se už nikdy nevrátí do Bradavic. Byl tam zavřený několik dní, než mu na pomoc přišli sourozenci Weasleyovi. Přiletěl létajícím autem a Harryho dostali z domu. Dovezli ho k sobě domů do Doupěte, kde na ně ale čekala rozčilená paní Weasleyová. Nic ale nevyčítala Harrymu, naopak mu dala najíst a nechala ho odpočinout. Harrymu se tak setkal s malou Ginny, která z něj byla nervózní, protože byla do něj zamilovaná. Harry zbytek prázdnin strávil v Doupěti.

S Weasleovými navštívil i Příčnou ulici, aby si mohli studenti nakoupit potřebné věci do školy. Weasleyovi neměli ale moc peněz, takže spoustu věcí kupovali z druhé ruky. Do Příčné ulice se dostali pomocí kouzelného prášku a cestování krbem. Harry ale špatně vyslovil místo, kam chce přenést, a tak skončil o ulici dál v Obrtlé ulici, v obchodě Borgin & Burkes, kde byl zrovna i pan Malfoy s Dracem, aby prodal některé zakázané předměty, kdyby ho navštívili zaměstnanci ministerstva kouzel. Z Obrtlé ulice se dostal pomocí Hagrida, který ho přivedl k Weasleyovým. Společně s Weasleovými se vydal do banky ke Gringottovým, kde viděl, že Weasleyovi opravdu nemají moc peněz. Pak se vydali do knihkupectví nakoupit knihy, zrovna tam měl autogramiádu Zlatoslav Lockhart, který okouzlil jak paní Weasleyovou, tak i Hermionu. Lockhart Harryho hned poznal a vyfotil se s ním, také mu daroval své knihy (Harry je daroval Ginny) a

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Harry Potter: Joanne Rowlingová

REFERÁT NA KNIHY

Rozbor díla Tajuplný ostrov od Julesa Vernea

Román Tajuplný ostrov vydal Verne v roce 1875. Tato kniha má rysy vědecko-fantastické literatury. Tato kniha je provázána s dalšími dvěma knihami (Děti kapitána Granta a Dvacet tisíc mil pod mořem). Při tvorbě tohoto příběhu autor projevil své znalosti nejen ze zeměpisu a přírodopisu, ale i z jiných předmětů, například z chemie a fyziky. Příběh Tajuplného ostrova začíná za americké války Severu proti jihu. Děj se odehrává především na opuštěném ostrově, který si trosečníci pojmenují jako Lincolnův ostrov. Mezi hlavní myšlenky tohoto díla patří určitě solidarita mezi lidmi, síla přátelství a snaha nevzdávat se a najít vždy něco dobrého na každé situaci. Hlavními hrdiny jsou dobří muži, kteří i ve válce stojí na „správné“ straně. Každá z postav má nějaký charakter a ten si drží po celou dobu příběhu.

Příběh Tajuplného ostrova začíná ve velmi dramatickém okamžiku, kdy se hlavní hrdinové obávali o svůj život. Jejich balón byl totiž poničen a jim hrozilo, že se zřítí do moře. Vše, co šlo, vyhazovali z balónu, aby si zajistili alespoň pár metrů výšky k dobru. Nakonec se jim podařilo přistát na břehu. Tam ale zjistili, že jeden z nich chybí.

Až po tomto dramatickém úvodu se děj vrací k předcházejícím událostem a představuje hlavní hrdiny. Putování hlavních hrdinů začalo v pevnosti Richmond, kterou za války Severu proti jihu obléhalo vojsko generála Granta. V pevnosti byli uvězněni: inženýr Cyrus Smith s jeho sluhou černochem Nabem a novinářem Gedeonem Spilettem. Tam se také setkali s námořníkem Pencroffem, který tam byl se svým mladým přítelem Harbertem.

Pencroff vymyslel plán útěku z pevnosti. Smith i Spilett s plánem souhlasili, protože se chtěli dostat zpět do války a bojovat opět proti jihu. K útěku využili balón, který se v pevnosti nacházel. Balón je ale zanesl nad Tichý oceán, kde také ztroskotali. Po ztroskotání si hrdinové uvědomili, že chybí jeden z nich, a to inženýr Smith s jeho psem Topem. Snažili se ho najít, ale marně. Nejhůře jeho ztrátu nesl černoch Nab, který bez něj nechtěl žít. Zbytek posádky se vydal na vedlejší větší ostrov, na němž chtěli žít. Našli si tam vhodný úkryt, který nazvali Komín. Také zjistili, že na ostrově je sladká voda i les, takže jim chyběl již jen oheň. Mezitím, co Pencroff s Harbertem chystali úkryt, tak se Spilett s Nabem pokoušeli najít Smitha. Oba se ale vrátili bez úspěchu. Spilett v kapse objevil zapomenutou sirku, a tak se trosečníkům podařilo rozdělat oheň. Nab se nevzdal naděje, že inženýra Smitha objeví, hledal ho i sám. Jednou večer

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jules Verne

Podstatná jména na D

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno „D“. Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například držení, doufání atd.). V tabulce jsou uvedené nejen daná podstatná jména, ale i  jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.


PODSTATNÉ JMÉNO

ROD, VZOR

VÝZNAM SLOVA

PŮVOD SLOVA

Ďábel

Mužský, pán

Pohanská a  náboženská pekelná bytost, čert, satan

Řečtina

Dabing (= dabink)

Mužský, hrad

Opatření filmu záznamem zvuku v jiné řeči

Angličtina

Dabování

Střední, stavení

Opatření filmu záznamem zvuku v jiné řeči

Angličtina

Dadaismus (= dadaizmus)

Mužský, hrad

Literární a  výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a  formy a budující na náhodnosti

Francouzština

Dadaista

Mužský, předseda

Stoupenec dadaismu

Francouzština

Dafnie

Ženský, růže

Druh perloočky

Řečtina

Daktyl

Mužský, hrad

Druh verše složený z jedné slabiky přízvučné a ze dvou nepřízvučných

Řečtina

Daktyloskopie

Ženský, růže

Kriminalistická metoda zjišťující totožnost podle otisku prstů

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na D

Obsah díla

Kniha začíná věnováním tohoto díla hraběnce Eleonoře z Kounic. Kniha také na začátku obsahuje vzpomínku Boženy Němcové na její vlastní babičku, kterou milovala.

1. Kapitola

Babička měla syna a dvě dcery. Nejstarší dcera se provdala ve Vídni. Do Vídně šla také druhá dcera. Jediný syn žil se přiženil do městského domu. Babička proto zůstala v pohorské vesnici blízko slezských hranic sama se starou Bětkou. Babička se ale nikdy necítila osamělá, protože ji lidé měli velmi rádi a brali ji jako rodinu. Jednou jí přišel dopis od nejstarší dcery, že její manžel bude pracovat u jedné kněžny na jejím panství v Čechách, že se stěhují na toto panství, které leží blízko babiččiny vesnice, a že by si moc přáli, aby babička šla bydlet k nim. Babička chvíli váhala, protože svou vesničku měla ráda, ale nakonec šla. Přijel pro ni kočí, naložil její truhlu, kolovrat i košík s kuřátky a koťaty, a vydali se na cestu. Mezitím Proškovi čekali, až babička přijede, nejvíce se těšily děti, které babičku nikdy předtím neviděly. Když babička přijela, byly děti velmi překvapené a nemohly se na ni vynadívat. Babička je podarovala dary, které jim přivezla. Babičce se velmi líbil její zeť, jen ji mrzelo, že nemluví česky, protože ona němčinu už zapomněla. Pan Prošek ale česky rozuměl, jen neuměl mluvit. Babička byla také velmi překvapená, že její dcera Terezka má takové panské způsoby. Babička se necítila v tomto panském prostředí úplně dobře. Terezka ji ale pomohla, když jí poprosila, aby za ní zastávala funkci hospodyně, když ona bude na zámku. Babička byla ráda, že jim může pomoci. Babička se v domácnosti ujala pečení chleba, protože to měla ráda a věděla, že služka chlebu nežehná. I děti měly rády, když babička pekla chleba, protože vždy dostaly nějakou dobrůtku. Babička je i učila, co dělat s drobečky, kterých je škoda. Celkově je babička učila úctě k jídlu. Babičce se v dceřině domácnosti velmi nelíbil moderní nábytek, nesedala si ani na pohovku, která ji přišla nepohodlná a bála se jí. Nejlépe se babička cítila ve své světničce, kde měla nábytek, který se jí líbil a byl jí pohodlný, také si zařídila, aby nemusela topit v pokoji fosforem, ale s dětmi si vyráběla sirky, které znala a nebála se jich. Vnoučatům také ukázala, co měla ve své krásně malované truhle. Velmi se jím líbil stříbrný tolar, který měla zavěšený na řetízku s granáty. Tolar dostala babička od císaře Josefa.

2. Kapitola

Babička každý den chodívala spát v deset hodin a v létě vstávala ve čtyři a v zimě si o hodinku přispala. Vždy když vstala, nejprve se pomodlila a políbila křížek, který měla na růženci. Pak se 

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Babička

Pranostiky na jednotlivé dny

1. únor: svátek má Hynek

Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.

2. únor: svátek má Nela (Hromnice)

PRANOSTIKY:

  • Bouří-li a sněží na Hromnice, bývá jaro blízko velice.
  • Co do Hromnic, to do Hromnic, spíše o lopatu víc.
  • Co nachází husa o Hromnicích, to najde v den Zvěstování Panny Marie kráva a v prvních májových dnech člověk na poli svém.
  • Do Hromnic padá sníh na seno, po Hromnicích do otavy.
  • Hromnice – jara svíce.
  • Hromnice – půl krajíc, půl píce a bůhví, co ještě více.
  • Hromnice – zima a léta směsice.
  • Hromnice-li jasné a čisté, potrvá déle zima jistě. Pakliže sněží nebo hřímá, jaro jistě v blízku dlívá.
  • Chumeleniice na Hromnice končí zimu tuhou; jestli pak jasný den, očekávej druhou.
  • Když o Hromnicích sněží, jaro není daleko.
  • Jak dlouho skřivan před Hromnicemi vrzá, tak dlouho po nich zmrzá.
  • Jak dlouho skřivánek před Hromnicemi zpívá, tak dlouho po nich bude mlčet.
  • Je-li na Hromnice chumelenice, netrvá pak zima více.
  • Je-li na Hromnice jasno, bude málo housat.
  • Je-li na Hromnice světlý den, budou konopě i len.
  • Je-li na Hromnice zataženo, sedlákovi je zpomoženo.
  • Je-li o Hromnicích studeno, přijde brzy jaro.
  • Jestli na Hromnice mrzne a sněží, úrodný rok na to běží.
  • Jestli slunce svítí na den Hromnic, sníh bude ještě větší než prve.
  • Jihne-li na Hromnice, přilož do kamen.
  • Mrzne-li, po zimě amen.
  • Jsou-li jasné Hromnice, přijde po nich mnohá vánice.
  • Kde se na Hromnice pracuje, tam uhodí hrom.
  • Kde se na Hromnice světí hromničky a jimi se za bouřky svítí, tam blesk a hrom neuškodí.
  • Kdyby o Hromnicích napadlo jen tolik sněhu, co je na černé krávě znát, bude úrodný rok.
  • Když na Hromnice sněží a je větrno, není jaro již vzdáleno.
  • Když na Hromnice svítí, budou dlouhé niti.
  • Když na Hromnice taje, hotov, sedláče, saně.
  • Když na Hromnice únor měkký bývá, udeří pak v březnu velká zima.
  • Když na Hromnice ze střech teče, zima dlouho se povleče.
  • Když o Hromnicích svítí slunce, bude prý úrodný rok. Potřebuje svítit jen tak dlouho, nežli bys se čtyřmi páry koňů otočil.
  • Kolik sněhu do Hromnic, tolik i po Hromnicích.
  • Leze-li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyři neděle zpátky zas pílí.
  • Metelice na Hromnice cesty umetá a píci podmetá.
  • Na Hromnice husa po vodě - na Velikonoce po ledě.
  • Na Hromnice - chumelenice, netrvá pak zima více.
  • Na Hromnice jasná noc - bude ještě mrazů moc.
  • Na Hromnice kalužky - ukázka na jablka a 

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pranostiky na únor

Obsah

Tento obsah slouží jako materiál k připomenutí těchto povídek. Nikdy se nemůže vyrovnat přečtení knihy, nedokáže nahradit autentičnost a úsměvnost Nerudových povídek.

Týden v Tichém domě

Tato povídka nemá jednoho hlavního hrdinu, je to takový přehled různých událostí lidí z jednoho domu během týdne. Povídka spíše vykresluje zvyky a vlastnosti lidí. Slečna Žanýnka byla nemocná a Josefínka ji nesla snídani, ale nemohla se na ni dobouchat. Našli ji mrtvou.
Paní Bavorová byla posluhovačkou paní domácí. Paní domácí i její dcera byly vcelku líné a řešily jen možnou svatbu. Byly i falešné, předstíraly přátelství s někým, koho vlastně neměly rády.
Pan doktor nepřál Václavovi a Márince jejich lásku. Sám byl ale zamilovaný do Josefíny.
Doktor bydlel v podnájmu u úředníka Lakmuse. Jeho dcera Klárka milovala doktora, přestože byl starý. Paní Lakmusová se snažila doktora vyzpovídat, jestli by si vzal jejich Klárku, ten si ale myslel, že se baví o Josefíně. A omylem souhlasil se svatbou.
Pan domácí přišel domů a nechal si zavolat paní Bavorovou, aby jí řekl, že bude její syn Václav propuštěn z kanceláře, protože napsal ošklivou báseň na členy kanceláře. Václav se o tom dozvěděl od prezidenta kanceláře.
Konal se pohřeb Žanýnky a paní hospodská se paní Bavorové ptala, jestli jí aspoň příbuzní Žanýnky dali nějaké peníze za její službu. Ona řekla, že ne, že jí pomáhala z dobroty srdce. Václav ji doprovázel na hřbitov.
Pan doktor psal na úřad, že se bude ženit. Chtěl si vzít Josefínu, aby si nemusel vzít Klárku. V tu chvíli přišel Václav a dal mu přečíst svoji novelu. Chtěl se stát spisovatelem, ale neměl peníze na počáteční reklamu. Doktor se od něj dozvěděl, že se o víkendu Josefína provdá. Ženich Josefíně trochu vyčítal, že dávala doktorovi naději.
Slečna Marie pomluvila před nadporučíkem Kořínkem slečnu Matyldu a její rodinu, že jsou chudí, a ten šel raději doprovodit Marii domů, než by zůstal s Matyldou.
Paní Bavorová vyhrála peníze při sázení, ale rozhněvala si u toho svou přítelkyni hospodskou.
Rodina domácích byla v dluzích. A proto se začali sbližovat s Bavorovými a chtěli provdat Matyldu za Václava, ten na to přistoupil, aby se pomstil za vyhození z úřadu.

Ukázka:

Tedy se zavěste!“ pronesl Václav hlasem měkkým, podávaje jí rámě.

I já se nechci po pansku vést - ani neumím!“

Vždyť to ale není po pansku! Budu vás jen podporovat, cesta je daleka, jste unavena pohnutím - zavěste se přec, maminko!“ Vzal jí ruku a zavěsil sám do svého lokte. -

Pohřební vůz se pohnul. Za ním šel jen Václav s matkou. Václav kráčel pyšně jako po boku vznešené kněžny. Bavorové bylo tak voln

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Povídky malostranské

ZÁHOŘOVO LOŽE

I

Šedivé mlhy nad lesem plynou,

jako duchové vlekouce se řadem;

jeřáb ulétá v krajinu jinou —

pusto a nevlídno ladem i sadem.

Vítr od západu studeně věje,

a přižloutlé listí tichou píseň pěje.

Známátě to píseň; pokaždéť v jeseni

listové na dubě šepcí ji znova:

ale málokdo pochopuje slova,

a kdo pochopí, do smíchu mu není.

~

Poutnice neznámý v hábitě šerém,

s tím křížem v ruce na dlouhé holi,

a s tím růžencem — kdo jsi ty koli,

kam se ubíráš nyní pod večerem?

kam tak pospícháš? tvá noha bosa,

a jeseň chladná — studená rosa:

zůstaň zde u nás, jsmeť dobří lidi,

dobréhoť hosta každý rád vidí. —

~

Poutníče milý! — než tys ještě mladý,

ještě vous tobě nepokrývá brady,

a tvoje líce jako pěkné panny —

ale což tak bledé a smutně zvadlé,

a tvoje oči v důlky zapadlé!

Snad je ve tvém srdci žel pochovaný?

snad že neštěstí tvé tělo svíží

lety šedivými dolů к zemi níží?

~

Mládenče pěkný! nechoď za noci,

možné-li, budem rádi ku pomoci,

a při nejmenším snad potěšíme.

Jen nepomíjej, pojď, pohov tělu:

neníť bez léku nižádného želu,

a mocný balzám v důvěře dříme. —

~

Nic neslyší, neví, aniž oko zvedne,

neníť ho možné ze snův vytrhnouti!

a tam již zachází v chrastině jedné:

pán bůh ho posilň na jeho pouti!

II

Daleké pole, široké pole,

předlouhá cesta přes to pole běží,

a podlé cesty pahorek leží,

a dřevo štíhlé stojí na vrchole:

štíhláť to jedlice — však beze snětí,

jen malá příčka svrchu přidělána,

a na té příčce přibitý viděti

rozpjatý obraz Krista pána.

Hlavu krvavou vpravo nakloňuje,

ruce probité roztahuje v šíři:

v dvě světa strany jimi ukazuje,

v dvě strany protivné, jakož cesta míří:

pravou na východ, kdež se světlo rodí,

levou na západ, kdež noc vojevodí.

Tam na východě nebeská je brána,

tam u věčném ráji bydlí boží svatí;

a kdo dobře činí, čáka jemu dána,

že se tam s nimi též bude radovati.

Ale na západě jsou pekelná vrata,

tam plane mořem síra i smola,

tam pletou ďáblové, zlá rota proklatá,

zlořečené duše v ohnivá kola.

Vpravo, Kriste pane! tam dej nám dospěti,

však od levice vysvoboď své děti!

~

Tu na tom pahorku leže na kolenou

náš mladý poutník v ranním světla kmitu,

okolo kříže ruku otočenou,

vroucně objímá dřevo beze citu.

Brzy cos šepce, slzy roně z oka,

brzy zas vzdychá — těžce, zhluboka. —

~

Takto se loučí od své drahé panny

mládenec milý v poslední době,

ubíraje se v cizí světa strany,

aniž pak věda, sejdou-li se к

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

VÝR

= sova

Vyjmenované slovo výr (= noční pták), se píše s y, na rozdíl od podstatného jména vír (krouživý pohyb), který se píše s i.

Slova příbuzná

výří

Příklady

Výr je noční pták. Voda vytvořila vír.

Zdroj: článek Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po v

Autoři uvedeného obsahu


nic slovní druh
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
druhy zájmen test
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>