Téma

SKLOŇOVÁNÍ SLOVA BYCH


SKLOŇOVÁNÍ SLOVA BYCH bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Zájmena jsou slovním druhem, jehož úkolem je zastupovat podstatná a přídavná jména. Zájmena se dělí do sedmi skupin


Zájmena neurčitá

Úkolem neurčitých zájmen je, jak už vypovídá jejich název, vyjádřit nějaký druh neurčitosti. Tato zájmena vznikla tak, že se k zájmenům tázacím přidala buď předpon, nebo přípona. Protože je skloňování těchto zájmen stejné jako zájmen tázacích, ze kterých vznikly (+ přidaná přípona/předpona), tak se v této části uvádí jen skloňování některých neurčitých zájmen.

Neurčitá zájmena každý, každá a každé se běžně používají jen v jednotném čísle. V množném se užívají je u  pomnožných podstatných jmen.

I u těchto přídavných jmen je u  párových částí lidského těla přípona -ma. Například: Při cvičení rozhazovali všema rukama.

Zájmena neurčitá: někdo, něco, nějaký, některý, něčí, každý, všechen, kdosi, cosi, jakýsi, kterýsi, čísi, kdokoli, cokoli, jakýkoli, kterýkoli, číkoli, kdekdo, kdejaký, kdekterý, kdečí, kdeco, ledakdo, ledaco, ledajaký, ledakterý, ledačí, málokdo, máloco, málokterý, zřídkakdo, zřídkaco, sotvakdo, sotvaco, sotva který, buhvíkdo, bůhvíjaký, bůhvíčí,

Skloňování neurčitých zájmen někdo, něco, kdokoli:

ZÁJMENA

PÁDY

NĚKDO

NĚCO

KDOKOLI

1. pád

Někdo

Něco

Kdokoli

2. pád

Někoho

Něčeho

Kohokoli

3. pád

Někomu

Něčemu

Komukoli

4. pád

Někoho

Něco

Kohokoli

5. pád

Někdo

Něco

Kdokoli

6. pád

O někom

O něčem

O komkoli

7. pád

S někým

S něčím

S kýmkoli

Skloňování neurčitého zájmena něčí v jednotném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

NĚČÍ

NĚČÍ

NĚČÍ

1. pád

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Poradna

V naší poradně s názvem SKLOŇOVÁNÍ SLOVA ČEMUSI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.

Skloňování zájmena ČEMUSI

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovo ČEMUSI je třetí pád slova cosi. Všechny pády pak vypadají následovně:

1. pád kdo? co? cosi
2. pád koho? čeho? čehosi
3. pád komu? čemu? ČEMUSI
4. pád koho? co? cosi
5. pád —
6. pád o kom? o čem? čemsi
7. pád s kým? s čím? čímsi

Zdroj: příběh Skloňování slova čemusi

Zájmena ukazovací

Ukazovací zájmena ukazují mimo text, nebo odkazují na něco uvnitř textu. Pomáhají se zorientovat v komunikaci.

Ukazovací zájmena: ten, ta, to, ti, ty, ta, tento, tato, too tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám

U ukazovacího zájmena sám, je důležité dát si pozor na 4. pád množného čísla, kde se píše v mužském i  ženském rodě koncovka y. Například: Lvy jsme viděli v kleci samy. Lvice jsme viděli v kleci samy.

Je důležité si uvědomit, že u párových lidských orgánů se  používá v 7. pádě koncovka -ma. Například: Sledoval mě těma svýma očima.

Skloňování zájmen ten, ta, to, tento, tato, toto:

ZÁJMENA

PÁDY

TEN

TA

TO

TENTO

TATO

TOTO

1. pád

Ten

Ta 

To 

Tento

Tato

Toto

2. pád

Toho

Toho

Tohoto

Této

Tohoto

3. pád

Tomu

Tomu

Tomuto

Této

Tomuto

4. pád

Toho, ten

Tu

To 

Tohoto, tento

Tuto

Toto

5. pád

-

-

-

-

-

-

6. pád

O tom

O té

O tom

O tomto

O této

O tomto

7. pád

S tím

S tou

S tím

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Podstatná jména na D

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno „D“. Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například držení, doufání atd.). V tabulce jsou uvedené nejen daná podstatná jména, ale i  jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.


PODSTATNÉ JMÉNO

ROD, VZOR

VÝZNAM SLOVA

PŮVOD SLOVA

Ďábel

Mužský, pán

Pohanská a  náboženská pekelná bytost, čert, satan

Řečtina

Dabing (= dabink)

Mužský, hrad

Opatření filmu záznamem zvuku v jiné řeči

Angličtina

Dabování

Střední, stavení

Opatření filmu záznamem zvuku v jiné řeči

Angličtina

Dadaismus (= dadaizmus)

Mužský, hrad

Literární a  výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a  formy a budující na náhodnosti

Francouzština

Dadaista

Mužský, předseda

Stoupenec dadaismu

Francouzština

Dafnie

Ženský, růže

Druh perloočky

Řečtina

Daktyl

Mužský, hrad

Druh verše složený z jedné slabiky přízvučné a ze dvou nepřízvučných

Řečtina

Daktyloskopie

Ženský, růže

Kriminalistická metoda zjišťující totožnost podle otisku prstů

Řečtina

Dalamánek

Mužský, hrad

Podlouhlé pečivo z chlebového těsta

Francouzšti

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na D

Příběh

Ve svém příspěvku SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.

Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.

Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.

Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.

Zdroj: příběh Skloňování slova doušek

Zájmena vztažná

Úkolem vztažných zájmen je spojovat větu hlavní s větou vedlejší, nebo věty vedlejší.

Do zájmen vztažných patří i  všechna zájmena tázací, které ale v tomto případě nemají funkci otázky. Zájmeno jenž, které se také řadí do této skupiny, má význam zájmena který.

Výrazy končící příponou -ž se  používají zřídka.

Při spojení vztažných zájmen s  podstatnými jmény, které označují párové části lidského těla se zachovává zakončení -maž. Výjimkou jsou zájmena již a jež, kde zůstává koncovka s i. Například: Očima, jimiž si ji prohlížela.

Vztažná zájmena: kdo, co, jak, který, čí, jenž, kdož, což, jakýž, kterýž, jehož, jejíž, jehož.

Skloňování vztažného zájmena jenž v jednotném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

JENŽ

JEŽ

JEŽ

1. pád

Jenž

Jež

Jež

2. pád

Jehož

Jíž

Jehož

3. pád

Jemuž

Jíž

Jemuž

4. pád

Jehož, jejž,jejž

Již

Jež

5. pád

-

-

-

6. pád

O němž

O níž

O němž

7. pád

S jímž

S jíž

S jímž

Skloňování vztažného zájmena jenž v množném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

JENŽ

JEŽ

JEŽ

1. pád

Již, jež

Jež

Jež

2. pád

Jichž

Jichž

Jichž

3. pád

Jimž

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Příběh

Ve svém příspěvku NENÍ "HODNĚ" ČÍSLOVKA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirek.

Konkrétně mám na mysli v kontextu z textu "chodí hodně prostých lidí". Já vím, hodně nemá žádný jiný tvar než hodně, takže bychom možná měli usoudit, že je nesklonné, a jako takové číslovkou být nemůže, ale:
(1) Velmi analogické slovo je mnoho (mnoho lidí), které se "téměř" neskloňuje, jen v některých pádech použijeme "mnoha" místo "mnoho" (např. "k mnoha lidem"), a přesto jen tato drobná ohebnost jej zařadí k číslovkám.
(2) Jakmile začneme "hodně" nebo "mnoho" stupňovat, dostaneme "více lidí". Jiný druhý stupeň nemáme, a tak ani není jasné, zda je to vlastně druhý stupeň od "hodně" nebo "mnoho". Bylo by zvláštní rozlišovat slovní druh "více" v sousloví "více lidí" podle toho, z kterého slova pochází (což nemáme jak zjistit).
(3) Slovo "lidi" se v sousloví "hodně lidí" skloňuje specifickým způsobem: V pádech 1,4,5 používáme pro lidi druhý pád (např. "vidím hodně lidí"), zatímco v pádech 3,6,7 použijeme stejný pád jako by tam slovo "hodně" nebylo (např. "k hodně lidem"). Takového skloňování si jsem vědom pouze u číslovek, ať už určitých (deset) nebo neurčitých (mnoho).

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Reagovat

Zdroj: příběh Není "hodně" číslovka?

Podstatná jména začínají na písmeno "K"

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.

PODSTATNÉ JMÉNO

ROD, VZOR

VÝZNAM SLOVA

PŮVOD SLOVA

Kabanos

Mužský, hrad

Laciný točený salám

Z románských jazyků

Kabaret

Mužský, hrad

1. zábavní podnik s humoristickým programem;

2. pořad humoristického rázu

Francouzština

Kabát

Mužský, hrad

Součást svrchního oděvu kryjící trup a paže

Čeština

Kabátek

Mužský, hrad

Zdrobnělina od slova kabát

Čeština

Kabel

Mužský, hrad

Ohebný vodič pro přenos a rozvod elektrického proudu

Angličtina, francouzština

Kabela

Ženský, žena

Schránka s držadlem na nošení menších předmětů = taška

Němčina

Kabelka

Ženský, žena

Malá dámská kabela = taštička

Němčina

Kabelogram

Mužský, hrad

Telegram poslaný podmořským kabelem

Angličtina

Kabina

Ženský, žena

Malá uzavřená místnost

Francouzština

Kabinet

Mužský, hrad

  1. Men

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na písmeno k

Příběh

Ve svém příspěvku STANDARDNÍ NEBO STANDARTNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doc. RNDr. Miroslav MILER, DrSc..

Dostal jsem se k této otázce přes termín standardy jako náhrady za normy, který se mi zdá zastaralý (frankofonní namísto anglosaského) a zavánějící dřívějším politickým režimem (normalizace). Je tedy rodu mužského a jedna technická norma je jeden technický standard? Tedy podle skloňování slova hrad. Ovlivněn termínem norma se mi to zdá zvláštní, ale co naplat?

Ještě k vašemu textu. Nebylo by vhodnější odvolávat se na termín slovo, které je středního rodu, výrazem je a ne ho (např. "psát je správně hezky česky")? Bylo by to mnohem hezčí; čeština si to zaslouží! Navíc, běžní čeští mluvčí používají u středního rodu tvar jej, a mně se zdá, že správný není!

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Reagovat

Zdroj: příběh Standardní nebo standartní

Charakteristika sama sebe

Osnova

  1. Kdo jsem
  2. Moje povaha
  3. Já a rodina
  4. Nejlepší přátelé
  5. Vztah k Liberci
  6. Škola
  7. Moje zájmy
  8. Co si o sobě myslím
  9. Shrnutí

Jmenuji se Luisa Knottková. Maminka mi vybrala jméno podle své oblíbené dětské pohádkové postavy z knihy Luisa a Lotka od německého spisovatele Ericha Kästnera. Je mi dvanáct let a chodím do sedmé třídy. S rodiči bydlíme v Liberci v malém bytě. Jsem malé a nepříliš hubené postavy. Barvu očí jsem zdědila po tatínkovi, takže jsou modré. Naopak hnědou barvu vlasů mám po matce. Vždycky jsem se snažila vlasy hezky učesat, ale i přes mou snahu působily neupraveně, a tak jsem si je nechala loni ostříhat na kluka. Teď se mi lépe udržují. Podle doktorů bych měla nosit brýle, ale protože se mi vůbec nelíbí, tak je raději často zapomínám doma. Maminka se kvůli tomu často zlobí.

Myslím si, že jsem stejná jako všechny moje spolužačky. Někdy bývám náladová a protivná, hlavně když se mi něco nedaří. To se pak chovám nesnesitelně a jsem zlá i na ty, kteří si to nezaslouží. Táta mi vždycky říká, že bych se měla snažit být více společenská, ale mně můj společenský život vyhovuje takový, jaký je. Možná jsem trochu stydlivá, ale když mám někoho ráda, tak se s ním dokážu bavit. Jen se těžko seznamuji. S kamarády, které mám, ale bývám i velmi vtipná, protože se strašně ráda směju a nevadí mi udělat ze sebe šaška. Myslím si ale, že jsem velmi spolehlivá a ochotná pomoci. Když mým spolužákům chybí nějaké úkoly, nebo látka, tak jím vždy půjčím sešit. Možná jsem ale trochu líná, protože když nemám náladu, tak se snažím vyhýbat domácím povinnostem. To vždycky naštve rodiče a já pak na ně bývám ještě protivná. Mamka vždy říká, že se mnou „mlátí puberta“.
Mamka vždy říkala, že když jsem se narodila, tak měla pocit, že už nic tak dokonalého nedokáže znovu stvořit. Přesto se o to s tátou pokoušeli a já mám proto další dva mladší sourozence. Adamovi je devět let a Anetě je sedm. Protože je náš byt malý, tak musím mít pokoj dohromady s Anetou, což nepovažuji za spravedlivé, protože jsem nejstarší a měla bych mít nárok na soukromí. S Adamem vycházím celkem dobře, spoustu času tráví venku s kamarády, takže mi nijak doma nepřekáží. Horší je to s Anetou, která je podle táty mým opakem. Je ohromně společenská, a proto máme v pokoji neustále zástupy jejích kamarádek ze školy. Vadí mi, že mi často zasahují do mého soukromí. Rodiče to ale nechtějí pochopit, mají pocit, že je to tak v pořádku. Jinak jsou ale rodiče fajn. Někdy jsou trošku přísní, ale to asi musí být, když mají tři děti. Vždycky mi ale se vším pomůžou, ať už nechápu látku ve&

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Charakteristika

Příběh

Ve svém příspěvku SLOVNÍ DRUH SLOVA JEDNOTLIVÝ A VĚTŠINA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.

Prosím, jde u slova "jednotlivý" o přídavné jméno nebo číslovku? A u slova "většina" o podst.jm. nebo číslovku? Děkuji. MP

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.

Já si myslím, že jednotlivý je přídavné jméno a většina je podstatné jméno.

Zdroj: příběh Slovní druh slova jednotlivý a většina

SPONTÁNNÍ

Slovo spontánní je měkkým přídavným jménem, takže se skloňuje podle vzoru jarní a jeho koncovky jsou vždy měkké (spontánní pohyb, spontánní zábava, spontánní chování). Slovo spontánní vzniklo od slova spontaneita (skloňování: rod ženský, vzor žena). Od přídavného jména spontánní se dá vytvořit také příslovce spontánně a podstatné jméno spontánnost (skloňování: rod ženský, vzor kost), což je vlastnost lidí, případně zvířat. Opakem je výraz nespontánní.

Ukázka skloňování přídavného jména spontánní ve všech rodech a číslech + podstatných jmen spontaneita a spontánnost

Rod mužský, jednotné číslo: spontánní pohyb

1. pád

Spontánní pohyb

2. pád

Spontánního pohybu

3. pád

Spontánnímu pohybu

4. pád

Spontánní pohyb

5. pád

Spontánní pohybe

6. pád

Spontánním pohybu

7. pád

Spontánním pohybem



Rod mužský, množné číslo: spontánní pohyb

1. pád

Spontánní pohyby

2. pád

Spontánních pohybů

3. pád

Spontánním pohybům

4. pád

Spontánní pohyby

5. pád

Spontánní pohyby

6. pád

Spontánních pohybech

7. pád

Spontánními pohyby



Rod ženský, jednotné číslo: spontánní zábava

1. pád

Spontánní zábava

2. pád

Spontánní zábavy

3. pád

Spontánní zábavě

4. pád

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Spontánní

Poradna

V naší poradně s názvem SLOVA, KTERÁ MŮŽEME ZAŘADIT K VÍCE SLOVNÍM DRUHŮM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František.

Slovo "víc/e" je nepravidelně stupňovatelné příslovce. Může však být i neurčitou číslovkou? Prosím o uvedení několika příkladových vět.
Děkuji.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Neurčité číslovky označují neurčité množství. Neurčitá číslovka není jen slovo víc nebo více, ale mnoho dalších. Například jde o slova vícero, několik, pár, mnoho, málo, nemálo, nemnoho, kolik, tolik, nejeden. Podle potřeb konkrétního popisu mohou být i tato slova neurčité číslovky: spousta, trocha, troška, špetka, kapka, hromada, moře.

Příklady vět s neurčitou číslovkou více:
Chtěl jich víc než pět.
Víc věcí, než dokáže upotřebit.
Vyrobil víc výrobků než měl.
Potřebuješ víc lepších známek!
Chtěl uplatnit jen dva poukazy, ale použil jich víc.

Zdroj: příběh Slova, která můžeme zařadit k více slovním druhům

Zkratky v českém jazyce

Zkracování je běžný slovotvorný způsob při němž mohou vzniknout zkrácená slova, zkratky a zkratková slova. Zkracování je výsledkem úpravy textu, který může být mluvený i psaný.

Slova zkrácená

Slova zkrácená nepatří mezi zkratky, jedná se o plnovýznamová slova, která jsou plnohodnotným synonymem jejich nezkrácených protějšků. Příklady zkrácený slov: bezva (bezvadný), kilo (kilogram), Magda (Magdalena).

Slova zkratková

Slova zkratková jsou často vytvořená i z iniciálových zkratek. Tato slova se obvykle vyslovují tak, jak se písmena čtou ve slabikách. Zkratková slova jsou samostatná slova po tvaroslovné stránce.

Mezi zkratková slova, u nichž si už ani neuvědomuje, že se jedná o zkratky, patří například slova: radar (z angličtiny: radio detection and ranging), laser (z angličtiny: light amplification by stimulated emission of radiation). Protože se jedná o jména obecná, tak se píší tyto zkratky malým písmenem.

Jinak je to u vlastních jmen, kdy zkratková slova začínají velkým písmenem: Čedok (československá dopravní kancelář), Semafor (sedm malých forem), Sazka (sázková kancelář), Setuza (severočeské tukové závody). U těchto podstatných jmen se jmenný rod určuje obvykle podle zakončení slova, například: (ten) Čedok, (ta) Setuza.

Jak již bylo zmíněno zkratková slova vznikají i z iniciálových zkratek, příkladem může být anesteziologické-resuscitační oddělení v nemocnici zvané ARO, nebo akademie výtvarných umění zvaná AMU, či ochranný svaz autorský zvaný OSA. U těchto názvů se píší všechna písmena velká.

Zdroj: článek Zkratky

Poradna

V naší poradně s názvem JAKÝ JE SLOVNÍ DRUH SLOVA JEHO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.

Bych vědět jaký je jaký je to slovní druh slova jeho Děkuji odpovíte

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Jeho je zájmeno přivlastňovací.

Zdroj: příběh Jaký je slovní druh slova jeho

Vyjmenovaná slova k tisku

Umět vyjmenovaná slova bohužel neznamená umět je jen za sebou správně a rychle odříkat (navíc je dnes každá učebnice uvádí v jiném počtu a pořadí), ale je důležité umět rozpoznat i slova, která jsou vyjmenovaným slovům příbuzná. Zde je seznam článků, které vysvětlují příbuzná slova k vyjmenovaným slovům: Vyjmenovaná slova - slova příbuzná.

Vyjmenovaná slova po b

být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Zbyněk, Zbyšek, Zbyslav, Přibyslav, Bydžov, Bylany, Bystřice, Byšice, Bystrc, Hrabyně, Byzhradec, Kobylisy aj.

Vyjmenovaná slova po f

Písmeno f se v základech domácích slov téměř nevyskytuje, v základech domácích slov po tomto písmenu y, ý nepíšeme. Y, Ý se píše po f ve slovech přejatých, například fyzika, fyziologie a podobně.

Vyjmenovaná slova po l

slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš, (slynout, plytký, vlys)

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Lysá, Lysolaje, Volyně aj.

Vyjmenovaná slova po m

my, mýt, myslit (myslet), mýlit se, mys, myš, hlemýžď, mýto, mýtit, mykat, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, mys, sumýš

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Přemysl, Kamýk, Litomyšl, Nezamyslice, Myslov, Mysletín, Chomýž aj.

Vyjmenovaná slova po p

pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýřit se, čepýřit se, (pýří, pyj)

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Spytihněv, Chropyně, Přepychy, Pyšely, Spytovice aj.

Vyjmenovaná slova po s

sytý, syn, sýr, syrový, sychravý, usychat (i usýchat), sýkora, sysel, sýček, syčet, sypat

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Bosyně, Syneč, Syslov, Sychrov, Synkov, Sýrovice, Sýčina aj.

Vyjmenovaná slova po v

vy, vykat, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň, vy-, vý- (předpony), vyza (druh ryby), cavyky, kavyl (bylina, tráva)

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Vysočany, Vyšehrad, Vyškov, Výtoň, Vyžlovka Povydří aj.

Vyjmenovaná slova po z

brzy, jazyk, nazývat

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Ruzyně

Zdroj: článek Vyjmenovaná slova k vytisknutí

Poradna

V naší poradně s názvem SPRÁVNÝ VÝRAZ SLOVA: ZAŠLETE NEBO ZASLETE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miloslav Chmela.

Dobrý den.
Potřeboval bych zjistit správný výraz od slova "zaslat".Píše se "zaslete mi" nebo
"zašlete mi".
Děkuji
Chmela

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Správně je ZAŠLETE MI.

Zdroj: příběh Správný výraz slova: zašlete nebo zaslete

Zájmena tázací

Tázací zájmena jsou zájmena, kterými začínají otázky. Jejich cílem je žádat o informace. Pokud využijeme zájmeno kdo, je jasné, že zjišťujeme neznámou osobu. Pokud se použije zájmeno co, ptáme se na neznámé zvíře nebo neznámou věc. Zájmenem jaký se ptáme na neznámou vlastnost. Zájmeno který slouží k výběru. Zájmeno čí se použije, pokud chceme vědět, komu něco patří.

K těmto zájmenům lze přidat přípony -pak, -že. Například: kdopak, copak, kterýpak, jakýpak, čípak, kdože, cože, který že, jaký že, čí že. Tato přípona se při skloňování nemění.

I u těchto zájmen je u lidských párových orgánů v 7. pádě koncovka -ma. Například: Jakýma rukama?

Tázací zájmena: kdo, co, jaký, který, čí

Skloňování tázacích zájmen kdo, co:

ZÁJMENA

PÁDY

KDO

CO

1. pád

Kdo

Co

2. pád

Koho

Čeho

3. pád

Komu

Čemu

4. pád

Koho

Co

5. pád

-

-

6. pád

O kom

O čem

7. pád

S kým

S čím

Skloňování tázacích zájmen jaký a čí v jednotném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

JAKÝ

JAKÁ

JAKÉ

ČÍ

ČÍ

ČÍ

1. pád

Jaký

Jaká

Jaké

Čí

Čí

Čí

2. pád

Jakého

Jaké

Jakého

Čího

Čí

Čího

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Poradna

V naší poradně s názvem PŘÍDAVNÁ JMÉNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.

Dobrý den,

rozumím skloňování v 6. pádu mn. čísla spojením slov "zdravotní potíže" - "O zdravotních potížích".
Jak je to se spojením slov "zdravotní trápení"?
O "zdravotních trápeních" či "zdravotních trápení"?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Správně je o zdravotních potížích. Potížích je správný tvar slova potíž v množném čísle šestého pádu.

Zdroj: příběh Přídavná jména

Zájmena přivlastňovací

Přivlastňovací zájmena jsou také uzavřenou skupinou zájmen, jejichž úkolem je vyjádřit, že někdo nebo něco někomu nebo něčemu patří. K této skupině se také řadí zvratné zájmeno svůj.

U přivlastňovacích zájmen, které se  vztahují k párovým částem lidského těla, se používá přípona -ma. Například: Vyrobil klouzačku svýma rukama.

Zájmena přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, jeho, náš, váš, jejich, svůj a všechny jejich tvary.

Skloňování přivlastňovacích zájmen můj, tvůj, jeho, její, jeho v jednotném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

MŮJ*

TVŮJ*

JEHO

JEJÍ

JEHO

1. pád

Můj, má, moje, mé, moje

Tvůj, tvá, tvoje, tvé, tvoje

Jeho

Její

Jeho

2. pád

Mého, mé,mojí, mého

Tvého, tvé, tvojí, tvého

Jeho

Jejího

Jeho

3. pád

Mému, mé, mojí, mému

Tvému, tvé, tvojí, tvému

Jeho

Jejímu

Jeho

4. pád

Mého, můj, mou, moji, mé, moje

Tvého, tvůj, tvou, tvoji, tvé, tvoje

Jeho

Její

Jeho

5. pád

Můj, má, moje, mé, moje

Tvůj, tvá, tvoje, tvé, tvoje

Jeho

Její

Jeho

6. pád

O mém, o mé, moji, o mém

O tvém, o tvé, tvojí, o tvém

O jeho

O jejím

O jeho

7. pád

S mým, s mou, mojí, s mým

S tvým, tvou, tvojí, tvým

S jeho

S jejím

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Poradna

V naší poradně s názvem PŘÍJMENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga Voplakalová.

Eva a Ema Novákovi nebo Novákovy

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Eva a Ema Novákovi s měkkou koncovkou -ovi píšeme vždy v 1. pádu.
Naopak Novákovy s tvrdou koncovkou -ovy píšeme pouze ve 4. pádu. Při skloňování těchto podstatných jmen se řídíme vzorem pán (páni, ale vidím pány).

Příklady:

Eva a Ema Novákovi byly včera na plese.
Včera na plese jsem potkal Evu a Emu Novákovy.

Eva a Ema Novákovi dostali balíček.
Místo adresy bylo napsáno jen PRO EVU A EMU NOVÁKOVY.

Eva a Ema Novákovi mají kamarádku a chtějí jít na koncert.
Vstupenka ale platí pouze pro Evu a Emu Novákovy.

Zdroj: příběh Příjmení

Přídavná jména přivlastňovací

Přídavná jména přivlastňovací se skloňují tedy podle vzorů otcův a matčin. Přivlastňovací přídavná jména se poznají podle toho, že se na ně ptáme otázkou: ČÍ JE TO?

Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru otcův:

PÁD

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

1. pád

Otcův pes, otcův dům

Otcovi psi; otcovy domy

2. pád

Otcova psa, otcova domu

Otcových psů, otcových domů

3. pád

Otcovu psu, otcovu domu

Otcovým psům, otcovým domům

4. pád

Otcova psa; otcův dům

Otcovy psy, otcovy domy

5. pád

Otcův pse, otcův dome

Otcovi psi, otcovy domy

6. pád

O otcově (/u) psu; o otcově (/u) domu

O otcových psech, o otcových domech

7. pád

S otcovým psem, s otcovým domem

S otcovými psy, s otcovými domy

Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném i množném podle vzoru matčin:

PÁD

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

1. pád

Matčin pes, matčin dům

Matčini psi, matčiny domy

2. pád

Matčina psa, matčina domu

Matčiných psů, matčiných domů

3. pád

Matčinu psu, matčinu domu

Matčiným psům, matčiným domům

4. pád

Matčina psa, matčin dům

Matčiny psy, matčiny domy

5. pád

Matčin pse, matčin dome

Matčini

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Přídavná jména

Poradna

V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.

Jaký slovní druh je Pozor a jak se skloňuje,

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovo POZOR může být podstatné jméno a nebo citoslovce.
Skloňování
1. pád POZOR
2. pád POZORU
3. pád POZORU
4. pád POZOR
5. pád POZOR
6. pád POZORU
7. pád POZOREM
Příklad podstatného jména: Vojáci stáli v pozoru.
Příklad citoslovce: Dej si na mě pozor!

Zdroj: příběh Slovní druh

Test z ukázek Malostranských povídek

  1. Ze které povídky je tato ukázka: „Doma, to jsem věděl, dnes mne pohřešovat nebudou. Dovedl jsem; s onou prolhaností, která tak mnohého devítiletého, nadaného hocha krášlí, matce nalhat, že si staroměstská teta naše přeje, abych k ní navečer přišel. Rozumělo se samo sebou, že zůstanu tam přes noc, ráno ale že se dostavím určitě zas na mši, k ministrantské své povinnosti. Prozradím-li se později, co na tom, vždyť mohu vyprávět, jak svatý Václav slouží mši!
  2. Ze které povídky je tato ukázka: „Jednou jsem byla také na židovském pohřbu,“ pokračovala pološeptem paní ......., „ale to není hezké. Všechna zrcadla jsou zavěšena, aby prý neviděli mrtvolu, ať se obrátí, kam chtějí. Takhle je líp, nebožtíka je vidět pěkně ze všech stran – já bych řekla, že ta truhla stojí dvacet zlatých v stříbře, to je krása! Ale zasloužil si ji, dobrák, jakoby se na nás i z toho zrcadla usmíval.“
  3. Ze které povídky je tato ukázka: „Honem okna zavřít a začnem studovat. Devět hodin. A je úterek, dobrý den pro začátek studií! Začnu jako každý s občanským zákonem. Myslím, že to půjde dob-

    „Ale já jsem se ani nezeptala, jak se to panu doktorovi první noci spalo,“ zní vesele zas ode dveří. „Koukej se, Kačenko, pan doktor. Dej dobrýtro – kompliment (kloní ji) tak! Duc! Duc! (dělá, jakoby ji házela na mne.) Dobře se spalo, to si myslím na takové posteli! (Už je u postele.) Kačenko, koukej, to se to hajá! (Klade ji už zas na postel.) Viď, mrško, to děláš paní? Je to postel!“ (zas si tak napolovic sama ke Kačence přilehla.)

    Pěkná žínka, luzné podívání, ale, - ! Dívám se upřeně do zákoníku.“

  4. Ze které povídky je tato ukázka: „Děťátko ostýchavě jde kupředu. Slečna Máry jde hned za ním, pobádá je, aniž by mu určovala směr cesty. Chodí tak, až náhle řekne slečna: „Počkej!“, vezme děvče za ruku a vede ji nedaleko mezi hroby. Sundá z jistého železného kříže oprchalý, větrem a deštěm roztřepený věnec a zavěší tam nový, složený z bílých a černých umělých květin.“
  5. Ze které povídky je tato ukázka: „Nejveseleji jakoby ale byl měsíc svítil na střechy Ostruhové ulice, myslím, že zrovna na tiché ty střechy sousedních dvou domů „U Dvou slunců“ a „Hlubokého sklepa“. Podivné to střechy, hravě se dostaneš z jedné na druhou, a jsou samý kout, samý žlab, samé pokračování.
  6. Ze které povídky je následující ukázka: „Pohřební vůz se pohnul. Za ním šel jen Václav s matkou. Václav kráčel pyšně jako po boku vznešené kněžny. Bavorové bylo tak volně, že by ani vyslovit nebyla dovedla. Zdálo se jí, že sama vystrojila celý pohřeb Žanýnce nebohé.“
  7. Ze které povídky je tato ukázka: „Píšu upřímně. Bylo mně naprosto nevolno. Bylo mně nevolno vlastně už po více dnů, pořád hůř, čím blíž přicházel 20. srpen. Pozoroval jsem cos podobného také u ostatních vojvůdců. V posledních schůzích mluvilo se někdy až trochu spleteně. Přičítal jsem to ve vnitřku svém tomu, že mají vojvůdcové strach. Přemohl jsem sama sebe a vystoupil předevčírem rázně. Odpírali vesměs co nejhrdinněji, rozohnili jsme se, nikdy nebylo mluveno tak rázně jako předevčírem. Následující noci jsem spal ale přece špatně. Ano, kdybych byl cítil naprostou hrdinnost u ostatních, byl bych sama sebe cítil také zcela jinak...“
  8. Ze které povídky je tato ukázka: „Mnohý lehkovážný si snad pomyslí, že otevření nového krupařského krámu nebylo ani tak zvláštní událostí. Ale takovému bych řekl jen: „Ty nebohý!“ nebo bych docela jen pokrčil ramenama a neřekl ničeho. Tenkrát, když venkovan snad po dvacet let nebyl v Praze a pak Strahovskou bránou přišel až do Ostruhové ulice, byl zde kupec na témž rohu jako před dvaceti lety, pekař pod tímž štítem a hokynář v tomtéž domě. Tenkrát mělo vše svoje místo určené, zařídit najednou krupařství tam, kde bylo např. dřív kupectví, patřilo mezi věci tak hloupé, že na to nikdo ani nepomyslil.
  9. Ze které povídky je tato ukázka: „Krásnooká se otočila, vystoupla do samoty ven. Stála vedle mne, zrak její spočíval na mně, cítil jsem ruku její vedle třesoucí se ruky své. Uchopil jsem ji za ruku, byla tak měkká. Mlčky jsem táhl děvče dál a dále do arkád, děvče následovalo volně. Bouře dostoupila teď svého vrchole. Vítr hnal se jako příval vodní, nebe i země ječely, nad hlavami se nám válely hromy, kolem nás jak by mrtví řvali z hrobů.“
  10. Ze které povídky je tato ukázka: „Obrat! Naprostý, radikální obrat, jakého bych byl nikdy ani neočekával. Obrat v přírodě i ve společnosti. Za prvé: Vlažné, usměvavé krásné dny a při nastalém teple rýma. Za druhé: cikorky konduktorčiny jsem se nasytil a právě jsem vypil kávu, kterou jsem si na lihu uvařil sám. Budu si napořád vařit kávu sám. Také v ostatním jsem učinil změnu. Konduktorka mně přinese už jen dnešní oběd zdola, k večeři si už seběhnu dolů do hostince. Nepotřebuji milostí a konduktorka v ochotě ochabla už naprosto. Aťsi, takhle bude líp. Pořád sedět nejde, člověk zpitomí a pokračuje v studiích tím pomaleji.
  11. Ze které povídky je tato ukázka: „Oba seděli vždy odvráceni od okna a tedy napolo také odvráceni od stolku i od sebe a dívali se na kulečník; k stolku se obrátili jen, když se chtěli napít nebo dýmku si nacpat. Jedenáct let již zasedali tak den co den. A po těch jedenácte let nepromluvili na sebe ani slova, ba ani si jeden druhého nevšimnul.“
  12. Ze které povídky je tato ukázka: Velevážená slečno! Tedy nemám být šťasten! – Sen prchnul, tlačím ruku k čelu, hlava mně víří v bolesti. Avšak ne – nechci kráčet cestou, která je dlážděna zmařenými nadějemi nejlepšího, jediného mého přítele! Nebohý příteli, tak ubohý, jak jsem já sám! Ovšem jste se ještě nerozhodla, ale jaképak je zde rozhodnutí možno? Nemohu žít v štěstí a vida svého Jeníka v zoufalství. I kdybyste mně podávala vskutku životní rozkoše, nemohu ji přijmout. Jsem rozhodnut, vzdám se všeho.“
  13. Ze které povídky je tato ukázka: „Takřka ve dvakráte čtyryadvaceti hodinách byl osud páně ...... zpečetěn. Všude ho ode dveří odbývali, že jsou „zlé časy“. Kde míval obědy, slyšel, že „dnes nic nezbylo“, nebo: „Jsme chudí, měli jsme jen hrách, to není pro vás.“ Uličníci kolem něho poskakovali a pokřikovali: „Domácí pán! Domácí pán!“
  14. Ze které povídky je tato ukázka: „Stařec sebou škubnul. Pak zašeptal dívaje se upřeně k Petřínu: „Nemá to ceny – oblázky...“

    „Já vím, že nemají velké ceny, vždyť to znám sám. Ale cenu mají přece, pro nás i pro vás. Vy jste si je pracně sebral – strýčku, nechte je, prosím, všechny pro mé děti. Budou se na nich učit, vy jim budete vypravovat.“

    „Mysleli jste snad,“ zašeptal zas stařec monotónně a s namáháním, „že jsem bohatý, a já vskutku...

  15. Ze které povídky je následující ukázka: „Celé město o něm mluvilo. Noviny o něm psaly nejspíš po celém světě. Malá Strana byla pyšna. Vypravovaly se věci podivné. Baroni, hrabata, knížata si ho prý hleděli získat za osobního lékaře. Ba jistý vládnoucí král mu učinil návrh přímo neslýchaný. Vůbec se co nejnaléhavěji ucházeli o něho všichni takoví, z jichž smrti by bylo mnoho lidí mělo radost. Ale on byl jako zabedněn. Ba vypravovalo se, že paní radová mu nesla plný pytlík dukátů, že se k němu ale nikdy nedostala, a naposled prý ji polil z pavlače vodou.
  16. Ze které povídky je tato ukázka: „Sotva usedl, zvedla se jedna ze žebraček od dveří mikulášského kostela a šla tímtéž směrem. Té říkali „bába milionová“. Jiné žebračky slibovaly, že pán bůh darovanou jim almužnu zaplatí stotisíckrát, ona šla hned do „milionů a milionů“. Milionová šla rovně, kdy chtěla, a kulhala, kdy chtěla. Teď šla rovně a přímo k panu ... . Plátěné suknice se jí kolem suchých hnátů plandaly skoro bez zašustění, do čela silně stažená modrá plachetka kývala se nahoru dolů. Její obličej byl mně vždy děsně protivný. Sama drobná vráska jako tenounké nudličky, sbíhající se ke špičatému nosu a ústům. Oči její byly žlutozelené jako u kočky.“
  17. Ze které povídky je tato ukázka: „Ostatně nemohu říci, že bych byl v chrámové té samot cítil tesknotu, strach. Také proč? Byl jsem si sice vědom neobyčejnosti svého podniku, ale žádné chyby, žádné vědomí hříchu neskličovalo a netisklo duši mou, naopak cítil jsem se nadšeným, povzneseným. Náboženské nadšení jakoby ze mne bylo učinilo zvláštního, vznešeného tvora, nikdy předtím – a přiznám se: nikdy také již potom necítil jsem se tak dokonalým, tak všeobecné závisti hodným. Jinde a jindy bych se bál třeba strašidel – ale zde v kostele nemšla strašila přece pražádné moci!“
  18. Ze které povídky je tato ukázka: „Ale u „hlubokého sklepa“ stála setníkovic slečna Poldýnka a právě vypravovala paní radové Kdojekové: „On tam má tolik kouře, že je všechno jako uzené.“ A když přišla v poledne krupicová polívka na stůl, tvrdila slečna Poldýnka určitě, že „z ní cítí tabákový kouř“, a položila lžíci. Do večera si vyprávěli již veškeří sousedé, že v krámě páně ... zapáchá všechno tabákovým čmoudem, mouka že je jakoby pražena a kroupy uzeny. A již neříkali panu Vorlovi jinak než „uzený krupař“ – osud jeho byl rozhodnut.“
  19. Ze které povídky je tato ukázka: „Loudal se pomalu domů. Když přišel průjezdem až ke dvorku, opominul se podívat dle dávného obyčeje svého nahoru k Josefinčiným oknům. Bylo mu, jakoby byl vyvázl z nějakého nebezpečí, když podivně nejistým krokem vešel konečně do kuchyně Lakmusových. Oddechl si, krev mu počala proudit volněji a na Klárku promluvil s tak příjemně znějícím záchvěvem, jako předtím nikdy dříve. Nezdržel se ale dlouho, vešel hned do svého pokoje.
  20. Ze které povídky je tato ukázka: „Kupko, kam se to díváte – vy slítnete ještě jednou!“

    „Kam se dívám? Ke knihaři se dívám. Vy ani nevíte, že čte už po dvacet let den co den navečer životopis Husův, že pokaždé při tom pláče. Díval jsem se, jestli se už dnes rozplakal; ještě ne!“

    „Hlouposti, kdybyste si všímali něčeho jiného než knihařů, vy mladíci,“ a Novomlýnský zaluskal prsty. „Jestlipak jste si už všimli nové kojné naproti u hrnčířů, to je holka, jak? Ale je jako žluva, nedodrží.“

  21. Ze které povídky je tato ukázka: „V zimě, když měl na sobě šedivý mlynářský oblek, zapadala hlavička pod soukennou čepicí hluboko do límce z bavlněného astrachánu a v létě, když měl šedivý, kostkovaný šat lehký nebo ještě lehčí šat plátěný, kývala se nejistě jako na slabé šťopce. V létě chodil již o čtvrté hodině ranní do sadů na Mariánských hradbách a tu zasedl s knihou v ruce někam na nejodlehlejší lavici. Stalo se, že některý dobrosrdečný soused malostranský si k němu přisedl a mluviti začal. Ale ...... vstal, sklapnul knihu a šel, neodvětiv ani slova.
  22. Ze které povídky je tato ukázka: „Chodil vždy s kloboukem v ruce. Ať byl sebevětší úpal mrazový nebo sluneční, nanejvýš že držel svůj nízký, ale baňatý cylindr se širokou střechou nad hlavou jako parazol. Šedivé vlasy byly hladce přičísnuty k lebce a spojovaly se vzadu v cůpek tak pevně stlačený a svázaný, že se ani nekýval, – jeden to z nejposlednějších cůpků v Praze, už tenkráte byly tu jen dva nebo tři. Zelený fráček jeho, se zlatými knoflíky, měl živůtek jen krátký, zato byly ale šosy dlouhé a tloukly hubenou, malou postavičku páně Rybářovu do vychrtlých lýtek. Bílá vesta kryla nahnutá prsa, černé spodky šly jen po kolena, kde se svítily dvě stříbrné přazky, pak dál byly sněhobílé punčochy zas až k jiným dvěma stříbrným přazkám a pod těmi šouraly se velké střevíce. Byly-li ty střevíce někdy obnovovány, nevím, ale vždycky vypadaly tak, jako by se k nim byla brala rozpraskaná kůže ze střechy nejstaršího fiakra.“
  23. Ze které povídky je tato ukázka: „Byl jsem si již vědom všeho. Cítil jsem se k smrti zahanben – zoufale nešťasten – hlava se mně náhle rozbolela a točila se jako v divokém víru. Bolest pro matku, kteráž mne asi co ztraceného oplakávala a jíž to jsem nejspíše nesmírného zármutku způsobil, svírala mi srdce a křečovitě dusila dech. Chtěl jsem honem dolů, honem předstoupit před matku – ale nohy náhle bezvládně sklesly, hlava sklouzla po zdi a ležel jsem na podlaze. Nesmírné štěstí as, že skoro současně se dostavil pláč. Zpočátku slzy pálily jako oheň, pak mně ulevovaly.“



Zdroj: článek Test z ukázek Povídek malostranských

Příběh

Ve svém příspěvku VYJMENOVÁVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra Brychtova.

Poprosil o pravopis
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ondra.

Z fotky tvého cvičení je vidět, že jsi udělal chybu v některých slovech. Slova, ve kterých jsi udělal chybu:
návik - správně je NÁVYK,
bitosti - správně je BYTOSTI,
obvikle - správně je OBVYKLE,
neobviklý - správně je NEOBVYKLÝ,
radostní - správně je RADOSTNÝ.

Zkus si ještě projít příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po v a po b. Zde jsou k tomu informace:
https://www.pravopiscesky.c…
https://www.pravopiscesky.c…

Zdroj: příběh Vyjmenovává

Blahopřání k narozeninám pro maminku

Ani nevíš, milá mámo, jak moc tě ráda mám. Přemýšlím už od večera, co ti k tvým narozeninám dám. Asi srdce nebo zlato, já vážně nevím, co by se tak hodilo, zatím píšu aspoň přáníčko, aby tě, moje milá maminko, potěšilo. Všechno nejlepší k narozeninám.

~

Bez tebe bych v životě nikdy nedokázal to, co jsem dokázal. Když tak nad tím přemýšlím, tak bych bez tebe vůbec nebyl na světě.

~

Cos poprvé spatřila tento svět, nemohlo uběhnout tolik let. Jsi pořád krásná jak květ, každá žena ti může závidět. Za to, že jsi mi život dala, za to, že jsi mě vychovala, ráda bych ti pusu dala, ráda bych tě objala. Pusť za hlavu aspoň dnes všechny své chmury a starosti a pojďme si užít den plný lásky, štěstí a radosti.

~

Děkuju za všechno, cos pro mě udělala, že jsi mě jako malinkou přebalovala a když jsem brečela, v noci jsi nespala. Děkuju, maminko, že pro mě tu vždycky jseš a přeju ti, ať si ty narozeniny užiješ.

~

Děti by měli být v ideálním případě takové, aby na ně byli jejich rodiče pyšní. Já však s hrdostí všem mohu říct, že jsem pyšný na svou mámu. Vše nejlepší k tvým dnešním narozeninám.

~

Děti se co chvíli rodí, však jen jedna po světě chodí... Moje milovaná maminka, co mě vychovala od miminka. Nedám na ni dopustit, přáníčkem ji chci potěšit. Snad se mi to, mami, podařilo, přeju, aby ti u srdce dobře bylo a splnila se i tvá tajná přání, myslím na tebe bez ustání. Tvoje milující děťátko, co povyrostlo drobátko. Z lásky pro tebe.

~

Dnes je ti, maminko, o rok víc, ale bez kalendáře nepoznal bych nic. Pořád jsi ta stejná maminka jako dřív, akorát že teď vypadáš ještě líp.

~

Dobré mámy nejsou vždycky milé, milující, soucitné, chytré, vzdělané a sexy, ale ty jsi důkazem toho, že takové můžou být. Všechno nejlepší!

~

Hodně štěstí, pevné zdraví, máme tě moc rádi, mami, přejem ti k narozeninám, ať roky jdou krokem a s každým dalším rokem jenom kveteš nám.

~

Inspirace, kamarádka, kuchařka, řidička, poradkyně, životní vzor, učitelka a trenérka. Tím vším pro mě jsi, Mami. Děkuju a vše nejlepší k narozeninám.

~

Jak jen bych ti mohla poděkovat za všechno, co jsi pro mě udělala. Jak poctivě a s láskou si se o mě starala a jak dobře jsi mě vychovala. Díky, maminko, že tu pro mě za všech okolností jsi a z celého srdce ti přeji, ať si své dnešní narozeniny užiješ do sytosti.

~

Jaký je to dar, když tě tady mám, mám tě moc ráda a vždycky vím, že budeš s náma. Krásné narozeniny, mami.

~

Jsem šťastné miminko, že tě mám, maminko, a i když už nejsem tak malá, mám tě pořád stejně moc ráda.

~

Krásné narozeniny, mami, jsme moc rádi, že jsi s námi, za všechno ti děkujem a&nb

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Přání k narozeninám pro maminku

Příběh

Ve svém příspěvku PROSBA O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra.

Určit ve větě slovní druhy: " Přál jí všechno nejlepší".
Děkuji za radu.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Josef Kankovsky.

slova ohebna a neohebna, vrchní, bez, mazal, koulí, vedle, kriví, nos, nemocný.

Zdroj: příběh Prosba o radu

Slovní druhy

1. slovní druh = Podstatná jména (latinsky substantiva) = Patří sem slova, která označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů.

2. slovní druh = Přídavná jména (latinsky adjektiva) = Patří sem slova, která označují vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.

3. slovní druh = Zájmena (latinsky pronomina) = Patří sem slova, která zastupují podstatná jména nebo přídavná jména.

4. slovní druh = Číslovky (latinsky numeralia) = Patří sem slova, která vyjadřují počet, pořadí, násobnost, díl celku.

5. slovní druh = Slovesa (latinsky verba) = Patří sem slova, která vyjadřují činnost, stav nebo změnu stavu.

6. slovní druh = Příslovce (latinsky adverbia) = Patří sem slova, která vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností (čas, místo, způsob, důvod, míra).

7. slovní druh = Předložky (latinsky prepozice) = Patří sem slova, která pomáhají vytvářet fráze a modifikovat vztahy mezi větnými členy.

8. slovní druh = Spojky (latinsky konjunkce) = Patří sem slova, která spojují větné členy a věty.

9. slovní druh = Částice (latinsky partikule) = Patří sem slova, která signalizují vztah mluvčího k výpovědi, zvýrazňují určitý větný člen a vyjadřují modalitu věty.

10. slovní druh = Citoslovce (latinsky interjekce) = Patří sem slova, která vyjadřují nálady, pocity, vůli mluvčího, označují hlasy a zvuky.

Bohužel ne vždy je zařazení slov k jednotlivým slovním druhům jednoduché a přehledné. K přiřazení některých slov ke slovnímu druhu je nutné dát slovo do určitého kontextu (do věty). Některá slova mohou patřit k více slovním druhům.

Následuje seznam několika slov, které se dají zařadit k více slovním druhům. Jedná se jen o výběr slov, protože takových slov může být nekonečné množství.

ADAMOVI

(všechna podstatná jména rodu mužského životného končící -ovi, například dědovi, strýcovi, sousedovi, Filipovi a tak dále)

Podstatné jméno: příklad využití: K narozeninám dal Adamovi moc hezký dárek.

Přídavné jméno: příklad využití: Adamovi koně se proháněli po louce.

ALE

Spojka: příklad využití: Usmíval se, ale nebyl šťastný.

Částice: příklad využití: Ale je sympatická.

Citoslovce: příklad využití: Ale, ale, copak to děláš?

Spojka: příklad využití: Ať jde o cizokrajné rostliny, nebo o exotická zvířata, cítili jsme silný úžas.

Částice: příklad využití: Ať už přestane pršet!

BACHA

Podstatné jméno: příklad využití: Večer vždy rád poslouchal skladby od Bacha.

Citoslovce: příklad využití: Dej si na mě bacha!

BĚHEM

Podstatné jméno: příklad využití: Zlepšoval si zdravotní stav během.

Předložka: příklad využití: Během vyučování se nesmí používat mobilní telefony.

BLÍZKO

Příslovce: příklad využití: Seděl vedle mě příliš blízko.

Předložka: příklad využití: Nastěhoval se blízko nemocnice.

DOBŘE

Příslovce: p

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Slova, která můžeme zařadit k více slovním druhům

Zájmena záporná

Posledním typem jsou zájmena záporná, jejich úkolem je popřít existenci osoby, věci, vlastnosti, stavu, děje. I některá záporná zájmena vznikla tak, že se přidala přípona k zájmenům tázacím.

I u těchto zájmen se u párových částí lidských těl používá přípona -ma. Například: Žádnýma rukama by se toho nedotkli.

Záporná zájmena: nikdo, nic,ničí, nijaký, žádný

Skloňování záporných zájmen nikdo a nic:

ZÁJMENA

PÁDY

NIKDO

NIC

1. pád

Nikdo

Nic

2. pád

Nikoho

Ničeho

3. pád

Nikomu

Ničemu

4. pád

Nikoho

Nic

5. pád

-

-

6. pád

O nikom

O ničem

7. pád

S nikým

S ničím

Skloňování záporného zájmene ničí v jednotném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

NIČÍ

NIČÍ

NIČÍ

1. pád

Ničí

Ničí

Ničí

2. pád

Ničího

Ničí

Ničího

3. pád

Ničímu

Ničí

Ničímu

4. pád

Ničího, ničí

Ničí

Ničí

5. pád

-

-

-

6. pád

O ničím

O ničí

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Autoři uvedeného obsahu

 Mgr. Jitka Konášová

 Mgr. Jana Válková


sklonovani slov mám
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
skloňování slova bychom
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>