Charakteristika patří mezi slohové útvary, se kterými se žáci setkávají opakovaně během celé školní docházky, a přesto bývá zdrojem nejistoty. Někdo neví, co všechno má do textu zahrnout, jiný se bojí, že jeho práce bude působit nudně nebo příliš popisně bez hlubšího významu. Právě dobře napsaná charakteristika ale dokáže čtenáře zaujmout, přiblížit mu osobnost člověka nebo literární postavy a ukázat, že autor textu umí přemýšlet, pozorovat a vyvozovat závěry. Pokud se naučíte správně pracovat s přímou i nepřímou charakteristikou a držet se přehledné osnovy, stane se z charakteristiky zvládnutelný a dokonce i zábavný slohový útvar.
Sloh charakteristika osoby se často zaměřuje na blízké lidi – spolužáky, rodiče nebo členy rodiny. Text by měl působit přirozeně a pravdivě.
Zdroj: článek Charakteristika
V naší poradně s názvem CHARAKTERISTIKA MAMINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Natálie.
Dobrý den, potřebovala bych pomoci, jsem v druhém ročníku na střední škole a v úterý budeme psát slohovu práci z českého jazyka na charakteristiku postavy, vybrala jsem si moji maminkou a potřebovala bych poradit zda je to takhle v pořádku nebo jsou tam nějaké nedostatky. Na základní škole mi slohová práci vždy dělala problém a moc nevím jak na to. Předem děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Je to skvělé!
Zdroj: příběh Charakteristika maminky
Při psaní charakteristiky se nejčastěji pracuje se dvěma základními způsoby popisu. Každý z nich má své místo a ideální je jejich vzájemná kombinace.
Přímá charakteristika pojmenovává vlastnosti člověka nebo postavy přímo, zatímco nepřímá charakteristika je ukazuje prostřednictvím chování, jednání nebo reakcí.
Zdroj: článek Charakteristika
Ve svém příspěvku CHARAKTERISTIKA MAMINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Natálie.
Dobrý den, potřebovala bych pomoci, jsem v druhém ročníku na střední škole a v úterý budeme psát slohovu práci z českého jazyka na charakteristiku postavy, vybrala jsem si moji maminkou a potřebovala bych poradit zda je to takhle v pořádku nebo jsou tam nějaké nedostatky. Na základní škole mi slohová práci vždy dělala problém a moc nevím jak na to. Předem děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Natálie mrzenová.
dobry den, zitra piseme slohovku z cestiny, tak bych se chtela zeptat jestli je to takhle v poradku?
Zdroj: příběh Charakteristika maminky
Charakteristika je popisný slohový útvar zaměřený na povahové rysy a chování.
Přímá vlastnosti pojmenovává, nepřímá je ukazuje na příkladech.
Vycházejte z konkrétních situací z díla a sledujte vývoj postavy.
Ano, osnova charakteristiky pomáhá udržet text přehledný.
Shrnutí a osobní hodnocení autora.
Vyváženě, s konkrétními příklady a sebereflexí.
Ano, názor autora je přirozenou součástí textu.
Nejčastěji přítomný nebo minulý.
Ano, slohová práce charakteristika osoby patří mezi základní učivo.
Zdroj: článek Charakteristika
Nepřímá charakteristika je jemnější a propracovanější způsob vykreslení postavy. Autor nevyslovuje vlastnosti přímo, ale nechává čtenáře, aby si je odvodil z chování, vzhledu, dialogů nebo reakcí postavy. Tato forma působí přirozeněji a čtenáře více vtahuje do děje.
Zdroj: článek Přímá a nepřímá charakteristika
Charakteristika je popisný slohový útvar, který se týká především osob. Zaměřuje se tedy na duševní vlastnosti (povahové rysy, schopnosti, zájmy). Duševní vlastnosti člověka se projevují ve vztahu k lidem, v jednání a ve vztahu k práci, a proto i tyto údaje patří do správné charakteristiky.
Vlastnosti se dají vyjádřit jasným konstatováním (= přímá charakteristika), nebo konkrétními příklady jednání (= nepřímá charakteristika), případně srovnáním s jiným člověkem.
Při psaní charakteristiky je důležitá volba vhodných výstižných výrazů, převaha hlavně přídavných jmen, případně sloves spojených s přídavnými jmény. Často se v charakteristice také objevují různá přirovnání.
Zdroj: článek Charakteristika
Popis se zaměřuje hlavně na vzhled, charakteristika především na povahové vlastnosti a chování.
Ano, ale pouze okrajově, hlavní důraz musí zůstat na vnějším vzhledu.
Doporučuje se popsat alespoň pět vlastností, včetně jedné záporné.
Ano, osnova pomáhá zachovat přehlednost a logickou stavbu textu.
Přímé pojmenování vlastností, například že je někdo laskavý nebo tvrdohlavý.
Vlastnosti jsou ukázány pomocí chování, činů nebo konkrétních situací.
Ve školních pracích je lepší je striktně oddělovat podle zadání.
Závěr by měl shrnout hlavní myšlenky a vyjádřit osobní názor autora.
Zdroj: článek Popis a charakteristika osoby
Nepřímá charakteristika je pro čtenáře zajímavější, protože ho nutí přemýšlet. Autor vlastnost přímo neřekne, ale nechá ji vyplynout z popisu.
Zdroj: článek Charakteristika
Přímá charakteristika je otevřená a konkrétní, zatímco nepřímá vyžaduje interpretaci. Pokud například napíšeme „Petr je lenivý“, je to přímá charakteristika. Naproti tomu věta „Petr už třetí den odkládal povinnosti a raději zůstával u televize“ představuje charakteristiku nepřímou.
Zdroj: článek Přímá a nepřímá charakteristika
Ve škole se popis postavy sloh nejčastěji objevuje v 6. třídě. Hodnotí se především dodržení osnovy, jazyková správnost a schopnost vystihnout osobnost člověka.
Pečlivě strukturovaný text a čitelné odstavce výrazně zvyšují šanci na dobré hodnocení.
Zdroj: článek Popis - můj spolužák
Dobré sloh vypravování o prázdninách má jasnou strukturu. Nejde jen o to, co se stalo, ale také v jakém pořadí a proč byla událost důležitá.
Při psaní pomáhá držet se jednoduché osnovy: úvod do situace, vznik zápletky, vyvrcholení a závěrečné uklidnění děje.
Zdroj: článek Pracovní list - vypravování o prázdninách
Nejlepších výsledků dosáhneme tehdy, když oba typy spojíme. Přímá charakteristika rychle představí základní vlastnosti postavy, nepřímá pak dodá hloubku a realistický rozměr. Takto vznikají přesvědčivé a plastické literární postavy.
Zdroj: článek Přímá a nepřímá charakteristika
Záleží na účelu textu. Pro stručný popis je vhodná přímá charakteristika, pro literární text je lepší nepřímá.
Vlastnosti nejsou vyslovené přímo. Musíš je odvodit z chování, dialogů či reakcí postavy.
Ano, kombinace přímé a nepřímé charakteristiky působí nejlépe a dodává textu přirozenost.
Ne vždy. Pokud autor popis vzhledu jen konstatuje, jde o přímou charakteristiku. Pokud vzhled naznačuje vlastnost (např. upravenost → pečlivost), jde o nepřímou.
Zdroj: článek Přímá a nepřímá charakteristika
Přímá charakteristika je způsob, kdy autor nebo vypravěč sdělí vlastnosti postavy napřímo. Není třeba nic odvozovat, protože vlastnosti jsou jasně formulovány. Tento typ charakteristiky bývá stručný, jasný a vhodný například do odborných, popisných nebo školních textů.
Hodí se tam, kde potřebujeme rychle předat jasnou informaci. Využívá se často ve školní slohové práci, v popisu osoby nebo ve vypravování, kde není čas na dlouhé naznačování vlastností.
Zdroj: článek Přímá a nepřímá charakteristika
Přímá charakteristika pojmenovává vlastnosti přímo, například že je někdo pracovitý, upřímný nebo netrpělivý. Nepřímá charakteristika tyto vlastnosti ukazuje prostřednictvím chování, jednání nebo konkrétních situací.
Ideální je obě formy kombinovat, protože text je pak živější a působí přirozeněji.
Zdroj: článek Popis a charakteristika osoby
V dalších dílech následuje několik ukázek možných popisů a charakteristik osob.
Zdroj: článek Popis a charakteristika osoby
Úvod – představení osoby
Vzhled (stručně)
Povahové vlastnosti
Vztah k blízkým lidem
Vztah k práci (ke škole), vztahy v práci (ve škole)
Vztah k přírodě
Zájmy a schopnosti
Vztah k dané osobě
Závěr
Úvod: V tomto odstavci se nachází stručné informace o dané osobě (věk, bydliště) a vztah autora k ní (rodič, kamarád).
Vzhled: V tomto odstavci je stručně zachycena celková postava, popis obličeje: očí, nosu, úst, vlasů, a dalších výrazných rysů popisované osoby.
Povahové vlastnosti: V tomto odstavci se nachází přímá a nepřímá charakteristika vlastností a různých výrazných povahových rysů osoby (vlastností by zde mělo být popsáno přímo nebo nepřímo minimálně pět). Neměly by zde být popsány jen kladné vlastnosti, je třeba uvést alespoň jednu zápornou vlastnost (každý nějakou má).
Vztah k blízkým lidem: V tomto odstavci by měl být popsán vztah k rodině (rodičům, sourozencům, případně i prarodičům) a případně k nejbližším kamarádům (třeba i k autorovi).
Vztah k práci, vztahy v práci: V tomto odstavci se objevuje postoj dané osoby k jejímu zaměstnání, u žáka se jedná o vztah ke škole a o jeho vztahy s učiteli a spolužáky. Může se zde objevit, co ho ve škole baví, co nemá rád, jeho výsledky a i jeho plány do budoucna (jaká střední škola, jaké zaměstnání).
Vztah k přírodě: V tomto odstavci by se mělo alespoň stručně objevit, jestli má rád přírodu, jestli do ní rád chodí, jestli má rád zvířata, květiny atd.
Zájmy a schopnosti: Tento odstavec zachycuje, co danou osobu baví, co ráda podniká, v čem je dobrá, ale i přesně opačnou stranu, co ráda nemá a co jí příliš nejde.
Vztah k dané osobě: Tento odstavec obsahuje stručný popis toho, proč jsem si danou osobu vybral a co si o ní myslím.
Závěr: Závěr obsahuje určité shrnutí daných informací s poslední závěrečnou myšlenkou (názorem) k charakteru dané osoby.
Zdroj: článek Popis a charakteristika osoby