SLOHOVY UTVAR POPIS

Rozdíl mezi popisem a charakteristikou

Slohový útvar popis osoby se zaměřuje na zachycení a popsání vzhledu osoby, jejích fyzických vlastností. Tento slohový útvar může obsahovat i popis vlastností člověka, ale ty musí být popsány jen okrajově, větší část textu musí být opravdu zaměřená na vnější znaky dané osoby, jaké má oči, vlasy, nos, postavu, ale i řeč a chůzi. Popis osoby musí být přesný, výstižný a logicky řazený. Nejprve se popisuje to na člověku nejvýraznější a postupuje se k podrobnostem (například se nejprve popíše tvar hlavy a až pak oči, nos, ústa a pak třeba různá znaménka a pihy atd.) Existují dva druhy popisu, popis prostý, který se snaží být co nejvíce názorný, a popis odborný, u něhož je nejdůležitější podrobnost.

Naopak charakteristika osoby se primárně zaměřuje na zachycení a popsání vlastností člověka a samotný popis jeho vzhledu je zde zachycen jen okrajově. V charakteristice se tedy objeví povahové vlastnosti člověka, jeho chování k dalším lidem (členům rodiny, přátelům, učitelům, ale i lidem v okolí), vztahy s dalšími lidmi, ale i vztah k přírodě, zvířatům a další. Při psaní charakteristiky může autor využívat různá přirovnání i rčení pro popis chování dané osoby. Důležité je také využít oba typy charakteristik, a to charakteristiku přímou, kdy jsou vlastnosti jedince přesně nazvány, a charakteristiku nepřímou, při níž jsou jen popsány bez přesné definice. Vhodné je obě charakteristiky kombinovat, to znamená uvést vlastnost dané osoby a současně i popsat. Například, pokud je daná osoba ochotná pomoci, tak popsat, kdy tak jedná.

U obou slohových útvarů je třeba zachycovat i negativní jevy dané osoby, to znamená, že u popisu by se měly objevit i věci, které třeba na té osobě nejsou úplně hezké a stejně tak charakteristika by měla obsahovat i špatné vlastnosti.

Oba slohové útvary jsou navíc psány subjektivně, to znamená, že ne s každou částí se musí čtenář vždy ztotožnit. U popisu mohou tedy někomu připadat třeba vlasy neupravené, jiný v tom ale může vidět záměrně ležérní účes, u charakteristiky zrovna tak může být jedna vlastnost vnímána jak kladně, tak zároveň i záporně.

U obou slohových útvarů je důležité dodržovat logickou stavbu celku. Není možné skákat od jednoho tématu ke druhému, k utřídění myšlenek je dobré si sestavit nejprve osnovu a té se pak držet. Vytvoření osnovy zároveň také pomůže se členěním textu do odstavců. V podstatě platí, že každý bod v osnově znamená jeden odstavec v textu. U popisu i charakteristiky je třeba také dbát na spisovnost, pokud je nezbytné použít nespisovný výraz, píše se v uvozovkách. Sestavení osnovy je u obou slohových útvarů individuální, některé body musí vždy daný slohový útvar obsahovat, jiné tam být nemusí a místo nich mohou být jiné informace.

Zdroj: článek Popis a charakteristika osoby

FAQ – často kladené otázky

Co je popis spolužáka?

Popis spolužáka je slohový útvar, který zachycuje vzhled, povahu a chování konkrétní osoby.

Jak dlouhý má být popis osoby?

Obvykle jeden až dvě stránky podle zadání, důležitější je obsah než rozsah.

Musím dodržet přesnou osnovu?

Osnova není povinná, ale výrazně pomáhá udržet text přehledný.

Jaký je rozdíl mezi popisem a charakteristikou?

Popis se více zaměřuje na vzhled, charakteristika klade větší důraz na povahu.

Mohu do popisu přidat vlastní názor?

Ano, osobní pohled text obohatí a působí přirozeně.

Je vhodné psát o negativních vlastnostech?

Ano, ale citlivě a vyváženě, bez urážek.

Jak začít popis osoby?

Krátkým představením spolužáka a uvedením, odkud ho znáte.

Co se hodnotí nejvíce?

Struktura textu, jazyková správnost a schopnost vystihnout osobnost.

Je popis osoby vhodný i jako referát?

Ano, často se používá jako popis osoby referát vzor na základní škole.

Zdroj: článek Popis - můj spolužák

Podstatná jména začínají na písmeno "K"

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na písmeno k

Popis pracovního postupu jako slohová práce

S postupy zapsanými přirozeným jazykem se v životě setkáváme nejčastěji, a to nejen jako jejich vykonavatel, ale také jako jejich tvůrce.

Postup návodový může být doplňován i o prvky popisné a informační a může rovněž přecházet ve výklad s rostoucí odborností. Vlastností textu má být srozumitelnost, explicitnost, kompletnost a souvislost (časová a logická návaznost). Jedná se o text kohezní (soudržný), sukcesivní a spíše explikativní, i když jde v podstatě o enumeraci (výčet) dílčích činností. Instrukce musejí být spojeny „záměrem autora, cílem textu, jedním tématem a progresivní časovou perspektivou“.

Útvar návodového postupu je návod a jeho různé druhy. Návod se však převážně považuje za slohový útvar (jako dynamizovaný popis pracovního postupu) slohového postupu popisného.

Popis pracovního postupu se vyznačuje přesným a výstižným vyjadřováním a přehledností. K přesnému vyjadřování přispívají především zejména odborné názvy (termíny). Jednotlivé činnosti (fáze postupu) jsou zachyceny v přesné časové posloupnosti.

Jak vypadá kvalitní popis pracovního postupu přirozeným jazykem, co by mělo být součástí dobrého návodu a co je nutno dodržet?

Na co si dát pozor:

• Jazyková správnost. Pokud je něco česky, je šance, že to má jasně daný význam (na kterém se všichni shodnou). Pokud něco není česky, nemá to význam žádný, i kdyby se všichni shodli na tom, co tím asi autor myslel a jaký je nejpravděpodobnější význam daného slova.
• Instrukce musí být poznat jako instrukce.
• Instrukce musí být popsány dost podrobně, aby bylo jasné, co a jak dělat.
• Všechna neznámá slova, termíny a podobně musí být jasně a jednoznačně vysvětlena.
• Jasná návaznost instrukcí („co dělat dál“); zejména u rozhodování je nutno pokrýt všechny alternativy.
• Při opakovaném provádění instrukcí musí být jasné, které instrukce se opakují a za jakých podmínek.
• Pokud postup nekončí na konci popisu, je třeba konec výslovně sdělit.
• Pokrytí všech očekávaných eventualit (co je či není očekáváno, je vhodné vypsat už u pracovních podmínek).

Zdroj: článek Popis pracovního postupu

FAQ – Časté otázky a odpovědi

Co je popis pracovního postupu?

Je to slohový útvar, který krok za krokem vysvětluje, jak něco vyrobit, sestavit nebo provést.

Jaká je osnova popisu pracovního postupu?

Úvod, popis pomůcek a materiálu, vlastní pracovní postup a závěr.

Jaký styl je pro pracovní postup vhodný?

Věcný, srozumitelný a bez citového zabarvení.

Jaké slovní druhy se používají nejčastěji?

Dějová slovesa, podstatná jména slovesná a časová příslovce.

Je důležitá časová posloupnost?

Ano, bez ní by byl postup nejasný a nepoužitelný.

Patří do pracovního postupu vlastní názory?

Ne, text má být objektivní a zaměřený na postup.

Jaký je rozdíl mezi návodem a popisem pracovního postupu?

Návod je konkrétní forma popisu pracovního postupu, často praktičtější.

Kdy se s tímto slohem setkávají žáci?

Už na prvním stupni základní školy, například při výrobních činnostech.

Zdroj: článek Popis pracovního postupu

Pracovní postup

• Vystihuje činnost, jak její jednotlivé části následují za sebou v logicky stanoveném pořadí, v časové posloupnosti
• Srozumitelnosti napomáhají nákresy, obrázky
• Návod, jak zacházet s nějakým strojem, jak ho uvést do chodu
• Výroba nebo oprava nějakého předmětu
• Kuchařský recept

Jazykové prostředky

• Odborné výrazy
• Výrazy bez citového zabarvení
• Dějová slovesa, časová příslovce
• Podstatná jména slovesná
• Jednoduché věty, vedlejší věty časové, účelové

Osnova

Nadpis: Věta o tom, k čemu postup slouží (pro lepší pochopení).

Popis vstupu: Přesný popis toho, s čím postup pracuje. Týká se jak materiálu, tak informací. Něco z toho může být proměnlivé (lodní smyčku lze vázat z různých provazů), ale přesto to obvykle podléhá nějakým podmínkám (provaz musí být dost dlouhý).

Popis výstupu: Přesný popis výsledku naší práce ve vztahu ke vstupnímu materiálu. Přinejmenším musí být jasné, jestli je výsledkem uzel, číslo, slovo, vyléčený pacient nebo raketa.

Pracovní podmínky: Přesný popis předpokladů, které musí být splněny, aby návod fungoval, například co musí vykonavatel umět.

Teprve potom jsou na řadě jednotlivé kroky postupu.

Osnova:

ÚVOD – výrobek, pomůcka, pokus

VLASTNÍ POKUS – pracovního postupu

• a) příprava pracovních nástrojů, potřeb k výrobě, pomůcek
• b) postup při zhotovení výrobku – jednotlivé hlavní činnosti
• c) závěrečné úprava

ZÁVĚR – zhodnocení výroby, využití výrobku, výsledek pokusu

Zdroj: článek Popis pracovního postupu

Ukázka seminární práce

Zde si například můžete přečíst pokyny k vyhotovení seminární práce z oboru biologie...

Zadání:

• Biologické téma odpovídající svým zaměřením budoucí profesní orientaci a směru VŠ studia.
• Cenné jsou práce řešící konkrétní problém, který má praktickou aplikaci – praktický přínos.
• Práce kompilačního charakteru je vhodné doplnit průzkumem realizovaným formou dotazníkového šetření.

Způsob zpracování:

• Kompilát z knih a časopisů na vybrané téma.
• Práce laboratorního či chovatelského charakteru.
• Terénní práce – sbírka přírodnin s dokladovým materiálem, který se v práci vyhodnotí.

Kolik stran:

• Minimální rozsah je 10 stran strojově psaného textu.
• Práce by neměla přesáhnout 25 stran.
• Vše musí být spojeno v jeden celek (kroužková vazba, termovazba a další).

Jaké náležitosti práce musí mít:

• Úvodní stranu
• Čestné prohlášení
• Obsah
• Úvod
• Vlastní text
• Teoretická část
• Metody práce
• Praktická část
• Výsledky
• Diskuse
• Závěr
• Seznam použité literatury
• Přílohy

Poděkování:

• Zmínění toho, kdo s prací pomáhal, popřípadě poděkování zúčastněným.
• Je na samostatném listě, nestránkuje se, ale do rozsahu práce se počítá.

Obsah:

• Obsah práce musí být úplný s uvedením čísel stran, včetně příloh.
• Číslování kapitol a podkapitol musí odpovídat normě.

Lze zvolit 2 varianty zápisu:

Obsah – 1. varianta str.

• 1. Úvod ................................................................. 2
• 2. Popis lokality .................................................... 3
• 2.1. Výběr místa.................................................... 4
• 2.2. Okolí rybníku.................................................. 5
• 3. Materiál a metodika .........................................10
• 4. Výsledky ..........................................................12
• 4.1. Fotodokumentace..........................................14
• 4.2. Popis druhové skladby...................................15
• 4.3. Popis a biologie vybraných živočichů............19
• 4.3.1. Korýši .........................................................19
• 4.3.2. Obojživelníci .............................................. 20
• 4.3.3. Ryby .......................................................... 21
• 5. Diskuse ............................................................ 22
• 6. Závěr ................................................................ 23
• 7. Seznam použití literatury ................................. 25
• 8. Přílohy .............................................................. 26

Obsah – 2. varianta

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Co to je seminární práce

Sloh

Dopis je jedním ze základních slohových útvarů, s nímž se člověk setkává již v dětství, a proto ho řada lidí nepovažuje za příliš složitý útvar, ale je třeba si uvědomit, že existují různé druhy dopisů. Tento slohový útvar se dělí na dvě hlavní skupiny, a to dopisy osobní a dopisy úřední, případně obchodní.

Zdroj: článek Otevřený dopis

Popis krajiny osnova

Osnova popisu krajiny by měla obsahovat úvod, hlavní část a závěr. V úvodu je vhodné uvést, kde se krajina nachází a co je jejím hlavním motivem. V hlavní části se podrobně popisuje popředí, střední část a pozadí krajiny. Závěr by měl shrnovat celkový dojem a případně zmínit i pocity, které krajina vyvolává.

Úvod

• Místo (lokalita, region, obec, ulice atd.).
• Obecný popis krajiny (např. hornatá, rovinatá, lesnatá, atd.).
• Hlavní motiv (např. dominantní budova, řeka, les, pole).
• Doba vzniku popisu (aktuální nebo historická).
• Autor popisu (pokud je to relevantní).

Hlavní část

• Popředí: První plán, co je nejblíže pozorovateli, detaily. Popis prvků v popředí (rostliny, budovy, vodní plochy, cesty, apod.).
• Střední část: Prostor mezi popředím a pozadím, co je ve středu zájmu. Popis prvků ve střední části (terén, stavby, vegetace, apod.).
• Pozadí: Vzdálenější partie krajiny, co je za střední částí. Popis prvků v pozadí (hory, lesy, obloha, apod.). Barvy, tvary, světelné podmínky, atmosféra.

Závěr

• Celkový dojem z krajiny.
• Emoce, pocity, myšlenky, které krajina vyvolává.
• Subjektivní hodnocení (pokud je vhodné).
• Kulturní a historické souvislosti (pokud jsou relevantní).
• Celkové shrnutí.

Zdroj: článek Osnova vzor

Podstatná jména na D

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno „D“. Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například držení, doufání atd.). V tabulce jsou uvedené nejen daná podstatná jména, ale i  jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na D

Co je to charakteristika

Charakteristika je popisný slohový útvar, který se týká především osob. Zaměřuje se tedy na duševní vlastnosti (povahové rysy, schopnosti, zájmy). Duševní vlastnosti člověka se projevují ve vztahu k lidem, v jednání a ve vztahu k práci, a proto i tyto údaje patří do správné charakteristiky.
Vlastnosti se dají vyjádřit jasným konstatováním (= přímá charakteristika), nebo konkrétními příklady jednání (= nepřímá charakteristika), případně srovnáním s jiným člověkem.
Při psaní charakteristiky je důležitá volba vhodných výstižných výrazů, převaha hlavně přídavných jmen, případně sloves spojených s přídavnými jmény. Často se v charakteristice také objevují různá přirovnání.

Zdroj: článek Charakteristika

FAQ – Často kladené otázky

Co je to charakteristika?

Charakteristika je popisný slohový útvar zaměřený na povahové rysy a chování.

Jaký je rozdíl mezi přímou a nepřímou charakteristikou?

Přímá vlastnosti pojmenovává, nepřímá je ukazuje na příkladech.

Jak napsat charakteristiku literární postavy?

Vycházejte z konkrétních situací z díla a sledujte vývoj postavy.

Je nutná osnova charakteristiky?

Ano, osnova charakteristiky pomáhá udržet text přehledný.

Co patří do závěru charakteristiky?

Shrnutí a osobní hodnocení autora.

Jak napsat charakteristiku sama sebe?

Vyváženě, s konkrétními příklady a sebereflexí.

Může být charakteristika subjektivní?

Ano, názor autora je přirozenou součástí textu.

Jaký čas se v charakteristice používá?

Nejčastěji přítomný nebo minulý.

Je charakteristika vhodná i pro 7. třídu?

Ano, slohová práce charakteristika osoby patří mezi základní učivo.

Zdroj: článek Charakteristika

FAQ – Časté otázky a odpovědi

Co je vypravování o prázdninách?

Jedná se o slohový útvar založený na osobních zážitcích z letních prázdnin.

Jak začít sloh vypravování o prázdninách?

Úvodem do situace, kde a s kým hrdina prázdniny prožil.

Je nutná osnova vypravování?

Ano, osnova pomáhá udržet logickou stavbu a přehlednost textu.

Jaké téma je pro děti nejjednodušší?

Často se volí prázdniny u babičky nebo rodinná dovolená.

Jak dlouhé má být vypravování?

Délka se řídí zadáním, důležitější je úplnost děje než rozsah.

Jak pomáhá vypravování pracovní list?

Rozvíjí schopnost plánovat, psát a strukturovat příběh.

Musí být vypravování pravdivé?

Základ může být skutečný, ale fantazie je povolená a vítaná.

Jak zakončit vypravování?

Krátkým shrnutím nebo vyjádřením pocitu z prožitých prázdnin.

Zdroj: článek Pracovní list - vypravování o prázdninách

Co je vypravování?

Vypravování je slohový útvar, jehož cílem je podat děj – tedy popsat, co se stalo, jak to probíhalo a jak to dopadlo. Vypravování může být reálné nebo smyšlené, ale vždy má časovou posloupnost a vyžaduje logickou stavbu.

Zdroj: článek Vypravování vzory

Co je vypravování

Vypravování je slohový útvar, jehož cílem je vyprávět příběh. Může být skutečný, částečně upravený nebo zcela smyšlený. Základem je děj, který má svůj začátek, průběh a zakončení.

Nejčastěji se s vypravováním setkávají žáci na základní škole, ale využívá se i na středních školách a v běžném životě – například při vyprávění zážitků.

Zdroj: článek Vypravování – vzory, příklady a postupy, které učitelé i žáci

Co je vypravování a co se v něm hodnotí

Vypravování je slohový útvar, jehož cílem je vyprávět příběh – skutečný nebo smyšlený. Klíčová je dějovost, tedy sled událostí, které na sebe navazují v čase.

Hodnotí se především:

• jasná dějová linie (úvod – zápletka – vyvrcholení – závěr),
• srozumitelnost a logická návaznost událostí,
• práce s časovými údaji a slovesy,
• jazyková správnost a styl.

Zdroj: článek Témata slohových prací – vypravování, která učitele zaujmou a žákům