Pravopisná cvičení pro druhou třídu jsou důležitým mostem mezi prvními krůčky ve čtení a psaní a skutečným zvládnutím českého jazyka. Děti se v tomto období učí nejen doplňovat správná písmena, ale hlavně přemýšlet nad významem slov, výslovností a souvislostmi v jazyce. Právě pravidelné a pestré procvičování pomáhá, aby se z pravopisu nestal strašák, ale přirozená součást učení. Tento článek nabízí ucelený přehled pravopisných cvičení vhodných pro mladší školáky, doplněný o praktické tipy pro rodiče i učitele. Najdete zde inspiraci, jak s dětmi pracovat doma i ve škole, jak využít cvičení k vytisknutí a jak nenásilně rozvíjet jistotu v psaní.
Spodoba znělosti bývá pro děti náročnější, protože se opírá o výslovnost. Právě proto je vhodné ji procvičovat pomocí jednoduchých slov a obrázků.
Velmi dobře funguje hlasité čtení a společné vyslovování slov, při kterém dítě slyší rozdíl mezi psanou a vyslovovanou podobou.
Zdroj: článek Pravopisná cvičení pro 2. třídu
zdravá mrke_ (v–f), vyhlídkový le_ (d–t), pohádková ža_ka (b–p), ořezaná tu_ka (ž–š), hři_ smrkový (b–p), vrchol so_ky (b–p), dobré kamará_ky (d–t), úzká lá_ka (v–f), zkažený zu_ (b–p), malá užo_ka (v–f), ostré drá_ky (b–p), tupé nů_ky (ž–š), krátká pohá_ka (d–t), velký mrá_ (z–s), napínavá kní_ka (ž–š), banánová slu_ka (b–p), starý le_ (v–f), papírová ta_ka (ž–š), dřevěná lou_ka (d–t), opice Žo_ka (v–f), zalévat zahrá_ku (d–t), sla_ká šťáva (d–t), těžká křížo_ka (v–f)
zdravá mrkev, vyhlídkový let, pohádková žabka, ořezaná tužka, hřib smrkový, vrchol sopky, dobré kamarádky, úzká lávka, zkažený zub, malá užovka, ostré drápky, tupé nůžky, krátká pohádka, velký mráz, napínavá knížka, banánová slupka, starý lev, papírová taška, dřevěná loutka, opice Žofka, zalévat zahrádku, sladká šťáva, těžká křížovka
Zdroj: článek Pravopisná cvičení pro 2. třídu
včelí me_ (d–t), sladké borů_ky (v–f), tenký le_ (d–t), milé dě_če (v–f), ocelový řetě_ (z–s), kře_ký porcelán (h–ch), dlouhý dopi_ (z–s), rozbitý výta_ (h–ch), křivá ze_ (ď–ť), lovecký nů_ (ž–š), velká lá_ka (z–s), šikovná fotogra_ka (v–f), sedmihlavý dra_ (g–k), červené ne_ty (h–ch), sí_ka na motýly (ď–ť), napnutá pla_ta (h–ch), kousek prová_ku (z–s), nové pla_ky (v–f), lehký di_tát (g–k), ptačí bu_ka (d–t), zlatá ry_ka (b–p), kouzelná mu_ka (ž–š), srdečný pozdra_ (v–f)
včelí med, sladké borůvky, tenký led, milé děvče, ocelový řetěz, křehký porcelán, dlouhý dopis, rozbitý výtah, křivá zeď, lovecký nůž, velká láska, šikovná fotografka, sedmihlavý drak, červené nehty, síťka na motýly, napnutá plachta, kousek provázku, nové plavky, lehký diktát, ptačí budka, zlatá rybka, kouzelná muška, srdečný pozdrav
Zdroj: článek Pravopisná cvičení pro 2. třídu
Ideální je krátké procvičování několikrát týdně, nejlépe každý den po malých dávkách.
Pro mladší děti jsou velmi vhodná, protože podporují soustředění a jemnou motoriku.
Jakmile dítě zvládá základní doplňovací cvičení a rozumí pravidlům.
Vrátit se k základům, více vysvětlovat a procvičovat na jednodušších příkladech.
Chválit snahu, ne jen výsledek, a střídat různé typy cvičení.
Ano, v tomto věku je to běžné a vyžaduje trpělivé procvičování.
Ano, pokud je vysvětlována jednoduše a názorně.
Dokáže vysvětlit, proč napsalo dané písmeno, ne pouze ho doplnit.
Zdroj: článek Pravopisná cvičení pro 2. třídu
Jde o specifickou poruchu pravopisu, která se týká jen určitých jevů, ne celkové schopnosti zvládnout gramatiku.
Zdroj: článek Dysgrafik
Svatba je jedním ze slov, u kterého mohou mít někteří lidé potíže s pravopisem vzhledem k jeho výslovnosti, kdy na základě spodoby znělosti dochází k záměně hlásky „t“ na „d“. Pokud si člověk není jistý, kterou hlásku napsat, doporučuje se vytvořit od slova svatba přídavné jméno svatební, v němž se píše „t“, tím pádem se písmeno „t“ píše i ve slově svatba.
Někdo jiný si může správný pravopis třeba zdůvodnit již kultovní hláškou z filmu Slunce, seno a pár facek.
Škopková: (na malého Jiříka) „Co to tam zase píšeš za nesmysly? Svatba se píše s D, jo?”
Jirka: „A jo...”
Škopková: „Řeknu si svadba, svadební košile... Co slyšim? D. A píšu T, troubo... To by mě zajímalo, co ty děti ve škole učí!”
Jinak je to ale ve slovenštině. Slovensky se svatba opravdu řekne i napíše jako svadba.
V konverzaci se „svatbou“ mívají problém hlavně malé děti, které od ní neumí vytvořit vhodné sloveso. Často si pletou muže a ženu a zaměňují tak vdávání a ženění. Není tedy výjimkou, že dítě se zmíní, že maminka se ženila a že strýc se vdával. Obvykle ale s vyšším věkem dítěte dojde k ujasnění těchto pojmů.
Zdroj: článek Svatba nebo svadba
K nejčastějším pravopisným chybám u tohoto slova dochází kvůli spodobě znělosti. V běžné řeči se totiž hláska t často vyslovuje zněle, takže může znít jako d.
Právě proto si mnoho lidí při psaní klade otázku, zda není správně svadba. V češtině je ale tato varianta vždy chybná.
Zdroj: článek Svatba nebo svadba