SPOJKY ČESKÉM JAZYCE

Druhy spojek

Rozlišujeme spojky souřadicí (parataktické) a podřadicí (hypotaktické). Souřadicí spojky spojují souřadné věty (ať už jde o věty hlavní, nebo věty vedlejší téhož druhu) a několikanásobné větné členy. Vyjadřují vztah koordinace, a to v několika poměrech, dle nichž můžeme spojky souřadicí podrobněji roztřídit.

Spojky souřadicí lze dále rozdělit na spojky:

• slučovací – a, i, ani, nebo, či, nadto; dvojité: jak – tak, hned – hned, jednak – jednak, zčásti – zčásti, dílem – dílem, tu – tu, ať – ať, ať – nebo, ať – či, ať už – nebo, jednou – jednou, ani – ani
• stupňovací – i, ba, nadto, přímo, navíc, hlavně, a dokonce, dokonce i, nebo i, nebo dokonce, nebo aspoň; dvojité: ba i – ani, nejen – ale i, nejen – nýbrž, nejen – ale dokonce
• odporovací – ale, avšak, však, nýbrž, leč, naopak, jenže, jenomže, a přece, a přesto, ovšem, zato, a ne, a nikoli; dvojité: sice – ale, jenomže, jistě – ale, ne – ale ani, ne tak – jako spíše
• vylučovací – nebo, anebo, či; dvojité: buď – nebo, ať – ať, ať – nebo, ať – či
• příčinné a důvodové – neboť, vždyť, totiž
• vysvětlovací – a to, a sice
• důsledkové – tedy, a proto, a tak, a tím, tudíž, a tudíž, a tedy

Spojky podřadicí spojují věty řídící a závislé (neboli vedlejší), vyjadřují vztah významové závislosti, podřadnosti připojované věty k větě řídící (řídící větou nemusí být jen věta hlavní, ale i věta vedlejší, která je rozvíjena jinou větou vedlejší, například: Nemůžete chtít, abych tam zašel, když nemám vůbec čas. Uvědomil si jeho jméno, jakmile ho minul.).

Vztah významové souvislosti mezi větami nebo větnými členy může být:

• příčinný (je vyjádřen například pomocí spojek: protože, že, poněvadž, jelikož, ježto, anžto, když)
• účinkový (že, až, takže, div že)
• důvodový (jestliže, protože, když)
• účelový (aby, by, ať)
• podmínkový (jestliže, -li, když, kdyby, pakliže)
• přípustkový (ač, ačkoliv, přestože, i když, ani když, i kdyby, ani kdyby, třebaže, jakkoliv, byť, nechť)
• časový (když, právě když, zrovna když, teprve když, až, než, dokud, sotva, sotvaže, mezitímco, zatímco, kdykoli, pokaždé když, jak, hned jak, jen jak, sotva, jakmile)
• způsobový (jak, jako, jako by, jako kdyby, jako když, tím – že, tak – že, tak – aby, jinak než, tak – jak, tolik – kolik)
• obsahový (že, aby, zda, zdali, -li, jestli)
• výjimkový (leda, ledaže)
• vztah průvodní okolnosti (aniž, bez toho že, bez toho aby)

Zdroj: článek Spojky

Příběh

Ve svém příspěvku VÝZNAM SPOJKY "PŘECE" se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Orlík.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Šárka.

Zdroj: příběh Význam spojky "přece"

Psaní čárek

Čárku nepíšeme před spojky souřadicí, jsou-li v poměru slučovacím (a, i, ani, nebo).

Příklad: Zůstanu doma a budu uklízet. Na svatbě ochutnám dort i koláče. Nepřijela babička ani dědeček. Na dovolené jsme se koupali nebo chodili do lesa.

Pozor: Potkáte-li tyto spojky uprostřed souvětí, může být před nimi čárka, i když jsou s další větou v poměru slučovacím. Jak je to možné? Spojují dvě věty stejné úrovně (dvě věty hlavní nebo dvě věty vedlejší stejného druhu), ale je mezi ně vložena jiná věta vedlejší, viz názorný příklad níže (kdybyste už zapomněli zkratky používané ve škole, pak VH = věta hlavní, VV = věta vedlejší).

Příklad: Vybral jsem si knížku (1VH), která měla velmi zajímavý obal (VV přívlastková), a odnesl ji k pokladně (2VH). Nechtěli jíst, co jsme jim uvařili, ani pít, co jsme jim nalili.

Čárku vždy píšeme před spojky podřadicí, dále pak před spojky souřadicí, které nejsou v poměru slučovacím, ale vyjadřují mezi větami či větnými členy například poměr stupňovací (příklad: Prodávají různé kuchyňské nádobí, a dokonce i zástěry.), odporovací (příklad: Měl čas, a přesto za námi nepřišel.), vylučovací (příklad: Peníze, nebo život!), příčinný/důvodový (příklad: Požádal jsem ho o pomoc, neboť jsem mu důvěřoval.), důsledkový (příklad: Důvěřuji mu, a proto jsem ho požádal o pomoc.) či vysvětlovací (příklad: Přihlášku musíš odevzdat podepsanou, a to oběma rodiči.). Je-li vztah mezi větnými členy nebo větami vyjádřen pomocí dvojitých souřadicích spojek, pak čárku píšeme před druhou z nich, ne však, začíná-li spojkou a: jednak..., jednak; jednak... a jednak), viz následující příklad.

Příklad: Hned byla tam, hned vedle. Nelíbí se mi, jednak má velký nos a jednak nosí divné brýle.

Zdroj: článek Spojky

Příběh

Ve svém příspěvku POUŽÍVÁNÍ SPOJKY NEBO MÍSTO SPOJKY A VE VĚTĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing. Jaroslav Mokrý.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.

Zdroj: příběh Používání spojky nebo místo spojky a ve větě

Spojky podřadící

Spojky podřadící uvádějí vedlejší větu a spojují ji s větou řídící. Věty nejsou rovnocenné – jedna je na druhé závislá.

Nejčastější podřadící spojky

• že – vyjadřuje obsah vedlejší věty
• aby – vyjadřuje účel
• protože – vyjadřuje příčinu
• když, jestliže – časové a podmínkové spojky
• ač, přestože – vyjadřují odporovací vztah
• kde, kam, odkud – vyjadřují místní vztahy

Příklady podřadného spojování

• Půjde ven, když dodělá úkol.
• Řekla mu, že přijde pozdě.
• Šel domů, protože se necítil dobře.

Zdroj: článek Spojky souřadící a podřadící

Co jsou spojky

Spojky představují druh neohebných, neplnovýznamových slov, která slouží ke spojování vět i částí vět (větných členů). Spojky nemají větněčlenskou platnost, což znamená, že nejsou ve větě větným členem, ale vyjadřují vzájemný vztah mezi větnými členy, tedy jejich mluvnický a obsahově-významový poměr. Tento vzájemný vztah lze rozdělit na dva základní: rovnocenný (ten jazykovědci nazývají koordinace/souřadnost a najdete jej mezi několikanásobnými větnými členy, mezi větami hlavními nebo mezi stejnými druhy vět vedlejších) a nerovnocenný (subordinace/podřízenost, tedy vztah mezi větnými členy nebo větami mluvnicky nerovnocennými, syntakticky nestejnorodými, přičemž se vždy jeden člen podřizuje členu druhému, je na něm závislý, což samozřejmě platí i o větách).

Forma spojek může být:

• jednoslovná (a, ani, protože, kdyby) – příklad: Na záhonku kvetly narcisy a tulipány. Zakopla, protože se nedívala pod nohy.
• opakovaná (a, a, a; nebo, nebo a/nebo) – příklad: Na místo se dostanete autem i autobusem i vlakem.
• dvojitá (jednak – jednak, buď – nebo, hned – hned, nejen – ale i) – příklad: Vezmi si buď svetr, nebo bundu. Byl úspěšný nejen na mistrovství světa, ale i na olympiádě.
• víceslovná, kdy spojovací výraz tvoří se spojkou i jiný slovní druh (právě když, hned jak, i kdyby, a dokonce) – příklad: Právě když jsem postavila hrnec na plotnu, vypnuli proud.

Zdroj: článek Spojky

Příslovce od písmene A

Abecedně – řazeno podle abecedy (= soustavy písemných znaků)

PŘÍKLAD: Jména účastníků byla seřazena abecedně.

Abnormálně – odlišně od normálu, neobvykle

PŘÍKLAD: Jeho psí jazyk byl abnormálně dlouhý.

Absolutisticky – uplatňování absolutismu (=samovláda, neomezená moc panovníka)

PŘÍKLAD: Císař v Rakousko-Uhersku vládl absolutisticky.

Absolutně – naprosto, úplně

PŘÍKLAD: Absolutně s tebou ve všem souhlasím.

Abstraktně – pomyslně

PŘÍKLAD: Úkol se dal vyřešit jen abstraktně, ne konkrétně.

Absurdně – protismyslně, vnitřně sporně, nesmyslně

PŘÍKLAD: Tvé názory působily velmi absurdně.

Adekvátně – přiměřeně, ve shodě s něčím

PŘÍKLAD: Slavnostní večeře působila adekvátně ke špatné rodinné situaci.

Administrativně – správně (= správa státu), úředně, vyřizování záležitostí státu,

PŘÍKLAD: Administrativně náročná činnost byla součástí mého zaměstnání.

Adresně – určeně konkrétní osobě

PŘÍKLAD: Výzva nepůsobila adresně. Jeho vtipy byly namířeny adresně na můj účet.

Aerodynamicky – týkající se proudu, pohybu vzduchu, upravený tak, aby překonával odpor vzduchu

PŘÍKLAD: Oblečení některých sportovců působilo aerodynamicky.

Afektovaně – citově přepjatě, nepřirozeně, strojeně

PŘÍKLAD: Zpěvaččino vystupování před porotou vypadalo velmi afektovaně.

Agilně – čile, horlivě, aktivně, snaživě

PŘÍKLAD: Volič KSČ se agilně zapojil do propagace jeho strany před blížícími se volbami.

Agitačně – přesvědčivě, ve snaze získávat lidi pro jisté myšlenky a program

PŘÍKLAD: Každý volební program působí na voliče agitačně.

Agrárně – zemědělsky

PŘÍKLAD: Některé státy jsou ještě dnes silně agrárně zaměřené.

Agresivně – útočně, výbojně

PŘÍKLAD: Rozčílený dav se agresivně vrhl na zasahující policisty.

Akademicky- vzdělaně, vysokoškolsky, ale i střízlivě, odtažitě, chladně, teoreticky

PŘÍKLAD: Jednání odborníků v oblasti politiky nevypadalo příliš akademicky.

Akčně – výkonně, činně, provádějící činnost

PŘÍKLAD: Akčně se zapojil do všech našich plánů na prázdniny.

Aktivně – činně, vztahující se k činnosti, výkonně

PŘÍKLAD: Ve škole se aktivně zapojoval do všech akcí.

Aktuálně – naléhavě, časově, živě, v současnosti

PŘÍKLAD: Aktuálně je na silnicích ledovka a hrozí zvýšená nehodovost.

Akutně – náhle vzniklé, prudce, silně, naléhavě, bezprostředně, palčivě

PŘÍKLAD: Akutně musel se zánětem k lékaři. Daný problém akutně vyžadoval řešení.

Alabastrově – jemně bílé

PŘÍKLAD: Jeho rukavičky byly alabastrově bílé.

Albánsky – v albánském jazyce

PŘÍKLAD: V Chorvatsku se albánsky nedorozuměl.

Alegoricky –

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Příslovce podle abecedy

Příslovce od písmene B

Babsky – lidově, domácky, zbaběle, slabošsky

PŘÍKLAD: Babsky utekl, když se lekl.

Babičkovsky – přístup babičky

PŘÍKLAD: Když se oblékla do starého oblečení, vypadala velmi babičkovsky.

Babravě – neobratně, zdlouhavě se zabývat něčím, piplavě, namáhavě, pracně, nimravě

PŘÍKLAD: Babravě se dal do práce.

Baculatě – kulaťoučké, boubelaté, buclatě,

PŘÍKLAD: Jeho ručičky vypadaly na fotkách velmi baculatě.

Bačovsky – ovčácky

PŘÍKLAD: Na masopust se oblékl bačovsky.

Badatelsky – kdo bádá, konající vědní výzkum

PŘÍKLAD: Badatelsky se dal do hledání příčin problému.

Bahnitě – plně bahna, připomínající bahno

PŘÍKLAD: Bahnitě mokrá půda se pod kroky lidí propadala.

Bachratě – tlustě, břichatě, mající kulaté tvary

PŘÍKLAD: Polštáře na posteli vypadaly po ustlání bachratě.

Bájně – myticky

PŘÍKLAD: Bájně známá místa se nacházela na území Řecka.

Báječně – překrásně, nádherně, velkolepě, znamenitě

PŘÍKLAD: Na dovolené se měla celá rodina báječně.

Bakalářsky – nižší hodnost na univerzitách

PŘÍKLAD: Bakalářsky ukončené studium zajišťuje bakalářský titul

Bakelitově – plastově

PŘÍKLAD: Stará auta vypadala velmi bakelitově.

Bakteriálně – jednobuněčně

PŘÍKLAD: Bakteriálně enzymatické přípravky se prodávají v mnoha obchodech.

Baladicky – (balada = kratší chmurná slovesná báseň) chmurně, ponuře

PŘÍKLAD: Baladicky laděná báseň byla oceněná širokou veřejností.

Balisticky – podle nauky o pohybu vržených těles

PŘÍKLAD: Balisticky přesná střela skončila mimo terč.

Balzámově – vonná pryskyřice cizokrajných dřevin, léčivá mast, utišující prostředek

PŘÍKLAD: Šampón na vlasy působil i balzámově. Maminčina ukolébavka působila na malé děti balzámově.

Balzámovaně – konzervované balzámem

PŘÍKLAD: Tělo v hrobce vypadalo (na)balzámovaně.

Banálně – všedně, triviálně, otřele,

PŘÍKLAD: Banálně jednoduchý příklad vyřešily děti během chviličky. Banálně jednoduchá operace se náhle zvrtla.

Banánově – v souvislosti s banány (chutnající, vonící po banánech, tvarem připomínající banán)

PŘÍKLAD: Banánově lahodná zmrzlina sklidila u dětí úspěch.

Baňatě - připomínající báň

PŘÍKLAD: Spolužákův nos vypadal zepředu dost baňatě.

Barbarsky - nevzdělaně, surově, hrubě, zaostale,

PŘÍKLAD: Barbarsky vychované děti neměly šanci na lepší život.

Barevně – v barvách, podle barev

PŘÍKLAD: Barevně uspořádané ponožky ležely v maminčině šuplíku.

Bariérově – s bariérami, zábradlím

PŘÍKLAD: Bariérově uspořádaná škola byla pro handicapované žáky nepřístupná.

Barmsky – v barmském jazyce

PŘÍKLAD: Barmsky s

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Příslovce podle abecedy

Zkratky v českém jazyce

Zkracování je v českém jazyce jedním ze základních způsobů obohacování slovní zásoby. Kromě zkracování sem spadá i odvozování, skládání, přenášení významu, přejímání z cizích jazyků a spojování slov v sousloví. Zkracování je v dnešní době jedním z nejpopulárnějších způsobů i díky internetu a sociálním sítí. Zkratky obvykle vzniknou z prvních písmen zkracovaných slov.

Zdroj: článek Zkratky států

Mluvnické kategorie podstatných jmen

ROD

Rody podstatných jmen jsou tři: mužský, ženský a střední. Rod se latinsky nazývá genus. Rod mužský (maskulinum) v jednotném čísle poznáme tak, že před podstatné jméno se dá zařadit zájmeno TEN, před podstatné jméno rodu ženského (feminum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TA a před podstatné jméno rodu středního (neutrum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TO.

ČÍSLO

Číslo u podstatných jmen může být jednotné (singulár) a množné (plurál). Existují ale i podstatná jména, u nichž se takto číslo určit nedá, protože je jejich číslo omezené. Latinsky se tyto skupiny nazývají singularia a pluralia.

Podstatná jména, která patří do singularií, jsou v jednotném čísle (ve většině případů množné číslo nelze ani utvořit). Singularita se obvykle týkají jevů, které jsou neohraničené a jedinečné. Pokud se u nich tvoří množné číslo, pak slouží k označení různosti, intenzity a případně opakování. Do singularií patří jména látková, hromadná, abstrakta a unika.

Látková podstatná jména označují materiální jev. Jedná se o nejrůznější soudržné materiály, chemické prvky a podobně. Například: voda, olej, písek, mouka. Pokud se u těchto podstatných jmen utvoří plurál, tak se tím jasně vymezí celek (dvě kávy- tím se myslí dva šálky kávy) případně intenzita (tiché vody).

Podstatná jména hromadná označují jev, který je vnímán jako jednolitý, ale skládá se z fyzicky dělitelných jevů, například: listí (skládá se z jednotlivých listů), nádobí, žactvo, vojsko, mládež, jehličí.

Abstraktní podstatná jména označují nefyzické jevy, často vlastnosti a děje, například nebezpečí, demokracie, moudrost.

Unika jsou podstatná jména, která označují jedinečné jevy, jejichž singulár vyplývá právě z jejich jedinečnosti: Slunce, svět.

Plurália jsou více známá jako jména pomnožná, která mají tvar množného čísla, i když mohou označovat jen jednu věc. Mezi podstatná jména pomnožná se často řadí ty názvy předmětů, které označují věci složené ze dvou částí, například nůžky, kalhoty, brýle. Dále se sem řadí párové orgány a části těla, například plíce a záda; různé nemoci, například spalničky; svátky, například Vánoce; a další běžné předměty, například dveře.

PODSTATNÁ JMÉNA SLOVESNÁ

Zvláštní kategorií u podstatných jmen jsou podstatná jména slovesná, která se tvoří ze slovesného tvaru. Mohou se tvořit ze sloves, která nemají trpné příčestí, takové podstatné jméno se vytvoří přidáním přípony –nutí, například stárnutí. Také se mohou tvořit od sloves v trpném tvaru přidáním přípony –ení, například probuzení.

PÁD

Další mluvnickou kategorií je pád, latinsky casus. Pomocí pádu se v češtině vyjadřují vztahy jednotlivých jmen k přísudku a&nbs

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

• vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
• skloňují se
• můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
• příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
• určujeme u nich:
• rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
• číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
• pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
• vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
• mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

• vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
• ptáme se na ně: jaký, který, čí
• skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
• mají tvar podle podstatných jmen
• můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
• příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
• určujeme u nich:
• pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
• druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
• vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
• přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
• rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• číslo (jednotné, množné)
• pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

• vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
• dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
• podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
• kolik? – základní: deset, několik
• kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
• kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
• kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
• větš

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Slovní druhy

Větněčlenská platnost

Větněčlenská platnost slov se týká role, kterou slovo hraje ve větě jako větný člen. Ne všechna slova mají větněčlenskou platnost, např. spojky a částice. Větné členy jsou pak základními stavebními kameny věty a vztahují se k sobě navzájem.

• Větný člen: Jednotka, která plní určitou funkci ve větě (např. podmět, přísudek, předmět, přívlastek, příslovečné určení).
• Slovní druh: Třída slov na základě jejich morfologických a syntaktických vlastností (např. podstatná jména, slovesa, přídavná jména, zájmena, číslovky, příslovce, předložky, spojky, částice).
• Syntax: Zkoumá vztahy mezi slovy ve větě a tvoření vět.

Větněčlenská platnost slov

Slova s větněčlenskou platností

Podstatná jména, slovesa, přídavná jména, zájmena, číslovky, příslovce, ale i některé tvary infinitivů v závislosti na kontextu.

Slova bez větněčlenské platnosti

Spojky, částice, předložky (tyto slova se do větných vztahů zapojují nepřímo, ale samy o sobě nejsou větnými členy).

Infinitiv

Může mít větněčlenskou platnost jako součást predikátu (např. u modálních sloves) nebo jako rozvíjející větný člen (např. u plnovýznamových sloves).

Příklad ve větě

• Podmět: Žák čte knihu. (žák je podstatné jméno, které je v pozici podmětu).
• Přívlastek: Hezká kniha. (hezká je přídavné jméno, které je v pozici přívlastku u podstatného jména kniha).
• Předmět: Čtu knihu. (knihu je podstatné jméno v pozici předmětu).
• Příslovečné určení: Jdu domů. (domů je příslovce v pozici příslovečného určení).
• Modální sloveso s infinitivem: Mohu číst. (moci a číst spolu tvoří predikát).
• Plnovýznamové sloveso s infinitivem: Chci číst. (chci je plnovýznamové sloveso a číst je v pozici předmětu).

Pochopení větněčlenské platnosti slov je klíčové pro správné porozumění stavbě a významu českých vět. Umožňuje identifikovat vztahy mezi slovy a určit jejich roli ve větě.

Zdroj: článek Větné členy - přehled

Spojky latinsky

Pro spojky jazykovědci používají odborný termín konjunkce. Ten vychází z latinského coniungere, což znamená spojovat či slučovat.

Slovo konjunkce však mimo lingvistiku může znamenat i okamžik největšího zdánlivého přiblížení dvou objektů na obloze (v astrologii) nebo výrok vyjadřující, že platí výrok A a zároveň výrok B (v logice).

Zdroj: článek Spojky

Než slovní druh

Slovo než je spojka podřadicí (hypotaktická). Spojky podřadicí připojují vedlejší věty v souvětí k větě hlavní v poměru podřadném.

Všechny spojky podřadicí: aby, jakmile, až, než, nežli, zatímco, když, kdyby, pokud, protože, poněvadž, jelikož, jestliže, -li, přestože, ačkoli, třebaže, i když, ač, že, sotva.

Zdroj: článek Spojky

FAQ – Časté otázky a odpovědi

Jak poznám, že jde opravdu o spojku?

Pokud slovo spojuje věty nebo větné členy a samo není větným členem, jedná se o spojku.

Musí být před každou spojkou čárka?

Ne. Čárka se nepíše před spojkami v poměru slučovacím, ale píše se před spojkami podřadicími.

Je „proto“ spojka?

Samotné proto není spojka, spojovacím výrazem je až spojení a proto.

Patří „jakmile“ mezi spojky?

Ano, jakmile je podřadicí spojka časová.

Kdy se píše čárka před „ale“?

Před spojkou ale se čárka píše vždy.

Jaký je rozdíl mezi spojkou a předložkou?

Předložka se pojí se jménem, spojka spojuje věty nebo větné členy.

Je „ani“ vždy bez čárky?

Ne vždy. Záleží na stavbě souvětí a na tom, co přesně spojuje.

Proč jsou spojky důležité?

Bez spojek by nebylo možné logicky a srozumitelně spojovat myšlenky v textu.

Zdroj: článek Spojky

FAQ – Často kladené otázky

Kolik je neohebných slovních druhů?

Pět: příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce.

Jak poznám příslovce?

Rozvíjí sloveso a odpovídá na otázky jak, kdy, kde, proč.

Jsou předložky větným členem?

Ne, samostatně větným členem nejsou.

Čím se liší částice od příslovce?

Částice neplní funkci větného členu a vyjadřují postoj mluvčího.

Může mít slovo více slovních druhů?

Ano, záleží na kontextu použití ve větě.

Patří citoslovce mezi neohebná slova?

Ano, vždy patří mezi neohebné slovní druhy.

Jsou spojky neohebné?

Ano, spojky nikdy nemění svůj tvar.

Jak si nejlépe procvičit neohebné slovní druhy?

Pomáhá práce s větami a sledování významu slova v kontextu.

Zdroj: článek Cvičení na neohebné slovní druhy

Spojky souřadící

Spojky souřadící spojují větné členy nebo věty, které jsou na stejné syntaktické úrovni. To znamená, že věty vedle sebe stojí rovnocenně.

Nejčastější skupiny souřadicích spojek

• Slučovací: a, i, ani, nebo, či
• Stupňovací: ba, ba i, dokonce
• Opoziční: ale, avšak, nýbrž, leč
• Vylučovací: nebo, anebo, či
• Důsledkové: proto, a proto, tudíž

Příklady souřadného spojování

• Šel do školy a psal test.
• Nejenže přišel pozdě, ale zapomněl i úkol.
• Můžeš jít pěšky, nebo pojedeš autobusem.

Zdroj: článek Spojky souřadící a podřadící

Spojky souřadící a podřadící – přehled a vysvětlení

Spojky jsou neohebným slovním druhem a slouží k tomu, aby spojovaly části věty nebo celé věty dohromady. Rozlišujeme dva hlavní typy spojek: souřadící a podřadící. Každý typ spojuje věty jiným způsobem a vyjadřuje jiný vztah mezi větami.

Zdroj: článek Spojky souřadící a podřadící