UMĚLÉ SLZY

Obsah

Tento obsah slouží jako materiál k připomenutí těchto povídek. Nikdy se nemůže vyrovnat přečtení knihy, nedokáže nahradit autentičnost a úsměvnost Nerudových povídek.

Týden v Tichém domě

Tato povídka nemá jednoho hlavního hrdinu, je to takový přehled různých událostí lidí z jednoho domu během týdne. Povídka spíše vykresluje zvyky a vlastnosti lidí. Slečna Žanýnka byla nemocná a Josefínka ji nesla snídani, ale nemohla se na ni dobouchat. Našli ji mrtvou.
Paní Bavorová byla posluhovačkou paní domácí. Paní domácí i její dcera byly vcelku líné a řešily jen možnou svatbu. Byly i falešné, předstíraly přátelství s někým, koho vlastně neměly rády.
Pan doktor nepřál Václavovi a Márince jejich lásku. Sám byl ale zamilovaný do Josefíny.
Doktor bydlel v podnájmu u úředníka Lakmuse. Jeho dcera Klárka milovala doktora, přestože byl starý. Paní Lakmusová se snažila doktora vyzpovídat, jestli by si vzal jejich Klárku, ten si ale myslel, že se baví o Josefíně. A omylem souhlasil se svatbou.
Pan domácí přišel domů a nechal si zavolat paní Bavorovou, aby jí řekl, že bude její syn Václav propuštěn z kanceláře, protože napsal ošklivou báseň na členy kanceláře. Václav se o tom dozvěděl od prezidenta kanceláře.
Konal se pohřeb Žanýnky a paní hospodská se paní Bavorové ptala, jestli jí aspoň příbuzní Žanýnky dali nějaké peníze za její službu. Ona řekla, že ne, že jí pomáhala z dobroty srdce. Václav ji doprovázel na hřbitov.
Pan doktor psal na úřad, že se bude ženit. Chtěl si vzít Josefínu, aby si nemusel vzít Klárku. V tu chvíli přišel Václav a dal mu přečíst svoji novelu. Chtěl se stát spisovatelem, ale neměl peníze na počáteční reklamu. Doktor se od něj dozvěděl, že se o víkendu Josefína provdá. Ženich Josefíně trochu vyčítal, že dávala doktorovi naději.
Slečna Marie pomluvila před nadporučíkem Kořínkem slečnu Matyldu a její rodinu, že jsou chudí, a ten šel raději doprovodit Marii domů, než by zůstal s Matyldou.
Paní Bavorová vyhrála peníze při sázení, ale rozhněvala si u toho svou přítelkyni hospodskou.
Rodina domácích byla v dluzích. A proto se začali sbližovat s Bavorovými a chtěli provdat Matyldu za Václava, ten na to přistoupil, aby se pomstil za vyhození z úřadu.

Ukázka:

„Tedy se zavěste!“ pronesl Václav hlasem měkkým, podávaje jí rámě.

„I já se nechci po pansku vést - ani neumím!“

„Vždyť to ale není po pansku! Budu vás jen podporovat, cesta je daleka, jste unavena pohnutím - zavěste se přec, maminko!“ Vzal jí ruku a zavěsil sám do svého lokte. -

Pohřební vůz se pohnul. Za ním šel jen Václav s matkou. Václav kráčel pyšně jako po boku vznešené kněžny. Bavorové bylo tak voln

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Povídky malostranské

SVATEBNÍ KOŠILE

Již jedenáctá odbila,

a lampa ještě svítila,

a lampa ještě hořela,

co nad klekadlem visela.

~

Na stěně nízké světničky

byl obraz boží rodičky,

rodičky boží s děťátkem,

tak jako růže s poupátkem.

~

A před tou mocnou světicí

viděti pannu klečící:

klečela, líce skloněné,

ruce na prsa složené;

slzy jí z očí padaly,

želem se ňádra zdvíhaly.

A když slzička upadla,

v ty bílé ňádra zapadla.

~

„Žel bohu! kde můj tatíček?

Již na něm roste trávníček!

Žel bohu! kde má matička?

Tam leží — podlé tatíčka!

Sestra do roka nežila,

bratra mi koule zabila.

~

Měla jsem, smutná, milého,

život bych dala pro něho!

do ciziny se obrátil,

potud se ještě nevrátil.

~

Do ciziny se ubíral,

těšil mě, slzy utíral:

„ „Zasej, má milá, zasej len,

vzpomínej na mě každý den,

první rok přádla hledívej,

druhý rok plátno polívej,

třetí košile vyšívej :

až ty košile ušiješ,

věneček z routy poviješ.“ “

~

Již jsem košile ušila,

již jsem je v truhle složila,

již moje routa v odkvětě:

a milý ještě ve světě,

ve světě šírém, širokém,

co kámen v moři hlubokém.

Tři léta o něm ani sluch,

živ-li a zdráv — zná milý bůh!

~

Maria, panno přemocná!

ach budiž ty mi pomocna:

vrať mi milého z ciziny,

květ blaha mého jediný;

milého z ciziny mi vrať —

aneb život můj náhle zkrať :

u něho život jarý květ —

bez něho však mě mrzí svět.

Maria, matko milosti!

buď pomocnicí v žalosti!“

~

Pohnul se obraz na stěně —

i vzkřikla panna zděšeně;

lampa, co temně hořela,

prskla a zhasla docela.

Možná, žeť větru tažení,

možná i — zlé že znamení!

~

A slyš! na záspí kroků zvuk,

a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!

,, „Spíš, má panenko, nebo bdíš?

Hoj, má panenko, tu jsem již!

Hoj, má panenko, co děláš?

a zdalipak mě ještě znáš,

aneb jiného v srdci máš?“ “

~

„Ach můj milý! ach pro nebe!

tu dobu myslím na tebe;

na tě jsem vždycky myslila,

za tě se právě modlila!“

~

,, „Ho, nech modlení — skoč a pojď,

skoč a pojď a mě doprovoď;

měsíček svítí na cestu:

já přišel pro svou nevěstu.“ “

~

„Ach pro boha! ach co pravíš?

Kamž bychom šli — tak pozdě již!

Vítr burácí, pustá noc,

počkej jen do dne — není moc.“

~

,, „Ho, den je noc, a noc je den —

ve dne mé oči tlačí sen!

Dřív než se vzbudí kohouti,

musím tě za svou pojmouti.

Jen neprodlévej, skoě a pojď,

dnes ještě budeš moje choť!“ “ —

~

Byla noc, byla hluboká,

měsíček svítil s

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Odpovědi na hádanky o ovoci a zelenině

• Bez slabiky „re“ je to Barbora.
  Se slabikou „re“ chutná kysele v buchtách akorát. (Rebarbora)
• Černají se v lese, na slunci i na pasece,
  Jejich keře píchají, ale plody chutnají. (Ostružiny)
• Červené, jsem, šťavnaté jsem, voňavé jsem a zdravé jsem. (Jablko)
• Je ve tmě důleček, v tom důlečku kulka,
  na té kulce chrásteček, na chrástečku plno kuliček. (Brambory)
• Kdo každého rozpláče? (Cibule)
• Kdo k němu čichá, v malé chvíli uroní slzy krokodýlí.
  Ne každému takhle škodí, k ovaru se tuze hodí. (Křen)
• Když jsme jí svlékali, vždycky jsme plakali. (Cibule)
• Komu srubnou hlavu a krev neteče? (Zelí)
• Květ nahoře, plody dole, nenajdeš ho ve stodole.
  Prohlédni si sklep a spíž, co to je, už asi víš.
  A když je máš na talíři, k obědu sníš nejvíc čtyři. (Brambory)
• Má tvar jako báň kostela. Sukni, co si jen ráčí.
  Uvnitř panenku doběla, po které oči pláčí. (Cibule)
• Má tvar pistole nastříkané žlutě.
  Když je na stole, dělá nám chutě.
  V horké černé Africe, živí se jím opice. (Banán)
• Naříkají hospodyňky, když mě zlobí mandelinky.
  Naříká i hospodář, když mě málo okopáš.
  Naříkají kuchaři, když mě málo povaří. (Brambora)
• Patří mezi ovoce, a když přijdou Vánoce, tak ho rozkrojí.
  Hledají hvězdičku, ke štěstí cestičku. (Jablko)
• Pěstuje se v řádkách. Vidět je jen chrást, aby se zvěř měla v poli na čem pást.
  A taky dětem pro radost, aby cukroví měly dost. (Cukrová řepa)
• Podobá se zvonu, ale nezvoní,
  Zraje v korunách stromů, ne však v jabloních. (Hruška)
• Popelka ho přebírá. Pne se do výše.
  Kdo si na něm pochutnává? Holub nejspíše. (Hrách)
• Rostou na pasece. Modrají se v lese pod smrky a doubky.
  Tomu, kdo je mlsá, zmodrá nos a pusa a zčernají zoubky. (Borůvky)
• Rostou v řádku na poli pod zelenou natí.
  Když se pečou, v údolí dým se kudrnatí.
  Sloupnou si je se solí kluci pihovatí. (Brambory)
• Sedí panna na hrádkách v devatero kabátkách a těm,
  kdo ji svlečou, slzy z očí tečou. (Cibule)
• Sedí panna v zeleném, v kabátečku červeném,
  tlačíš- li ji, pláče, v srdci jí kámen skáče. (Třešeň)
• Svítí sytou žlutí, není k nakousnutí,
  kdo ho dá naráz do pusy, toho kysele podusí. (Citron)
• Vyšla kráska na procházku, měla srdce na provázku. (Jahoda)
• Za kadeřavou hlavičku vytáhnu z nory lištičku.
  Sáhni si, je hladká, ukousni, je sladká. (Mrkev)
• Zdvojené jako náušničky je nosí dívky na uších.
  Špaček a kos je labužnicky kradou sadařům po koších. (Třešně)
• Zelené, žluté, červené, člověku žízeň zažene.
  Který strom má v září k mání, tohle sladké pochutnání. (Jabloň)
• Znáte tlustou holčičku? Nosí žlutou sukničku.

Zdroj: článek Hádanky pro děti – ovoce a zelenina

Hádanky o ovoci a zelenině k vytisknutí (bez odpovědí)

• Bez slabiky „re“ je to Barbora. Se slabikou „re“ chutná kysele v buchtách akorát.
• Černají se v lese, na slunci i na pasece,
  Jejich keře píchají, ale plody chutnají.
• Červené, jsem, šťavnaté jsem, voňavé jsem a zdravé jsem.
• Je ve tmě důleček, v tom důlečku kulka,
  na té kulce chrásteček, na chrástečku plno kuliček.
• Kdo každého rozpláče?
• Kdo k němu čichá, v malé chvíli uroní slzy krokodýlí.
  Ne každému takhle škodí, k ovaru se tuze hodí.
• Komu srubnou hlavu a krev neteče?
• Květ nahoře, plody dole, nenajdeš ho ve stodole.
  Prohlédni si sklep a spíž, co to je, už asi víš.
  A když je máš na talíři, k obědu sníš nejvíc čtyři.
• Má tvar jako báň kostela. Sukni, co si jen ráčí.
  Uvnitř panenku doběla, po které oči pláčí.
• Má tvar pistole nastříkané žlutě.
  Když je na stole, dělá nám chutě.
  V horké černé Africe, živí se jím opice.
• Naříkají hospodyňky, když mě zlobí mandelinky.
  Naříká i hospodář, když mě málo okopáš.
  Naříkají kuchaři, když mě málo povaří.
• Patří mezi ovoce, a když přijdou Vánoce, tak ho rozkrojí.
  Hledají hvězdičku, ke štěstí cestičku.
• Pěstuje se v řádkách. Vidět je jen chrást, aby se zvěř měla v poli na čem pást.
  A taky dětem pro radost, aby cukroví měly dost.
• Podobá se zvonu, ale nezvoní.
  Zraje v korunách stromů, ne však v jabloních.
• Popelka ho přebírá. Pne se do výše.
  Kdo si na něm pochutnává? Holub nejspíše.
• Rostou na pasece. Modrají se v lese pod smrky a doubky.
  Tomu, kdo je mlsá, zmodrá nos a pusa a zčernají zoubky.
• Rostou v řádku na poli pod zelenou natí.
  Když se pečou, v údolí dým se kudrnatí.
  Sloupnou si je se solí kluci pihovatí.
• Sedí panna na hrádkách v devatero kabátkách a těm,
  kdo ji svlečou, slzy z očí tečou.
• Sedí panna v zeleném, v kabátečku červeném,
  tlačíš- li ji, pláče, v srdci jí kámen skáče.
• Svítí sytou žlutí, není k nakousnutí,
  kdo ho dá naráz do pusy, toho kysele podusí.
• Vyšla kráska na procházku, měla srdce na provázku.
• Za kadeřavou hlavičku vytáhnu z nory lištičku. Sáhni si, je hladká, ukousni, je sladká.
• Zdvojené jako náušničky je nosí dívky na uších.
  Špaček a kos je labužnicky kradou sadařům po koších.
• Zelené, žluté, červené, člověku žízeň zažene.
  Který strom má v září k mání, tohle sladké pochutnání.
• Znáte tlustou holčičku? Nosí žlutou sukničku.
  Když jsme jí svlékali, vždycky jsme plakali.

Zdroj: článek Hádanky pro děti – ovoce a zelenina

Obsah

Obsah je takové shrnutí příběhu, které se ale vůbec nemůže vyrovnat přečtení Poláčkovy knihy. Obsah je stručně shrnutý do několika různých příběhů, které Péťa s kamarády prožil. Názvy příběhů souvisí s jejich obsahem. Ne s názvy kapitol v knize.

Výprask od Habrováků

Kluci táhnou do války proti Habrovákům. Vezmou s sebou taky holky. Čeněk se cestou posmívá Péťovi, že je ženich a že miluje Evu Svobodovou. Cestou si dívky zpívají a Habrováci je podle dívčího zpěvu najdou a chlapce zmlátí. Výprasku utečou jen dívky a Zilvar. Čenda výprask vyčítá Péťovi, a proto se chlapci cestou domů hádají a perou. Uklidní se, až když potkají pana Fajsta.

Požár

Kluci se rozhodli zahrát si na požár. Potřebovali budovy, které mohou zapálit, a tak Péťa ukradl strejdovi Vařekovi krabice od látek. Na krabice chlapci napsali názvy budov a krabice zapálili. Éda si při požáru propálil kalhoty.

Ukázka:

Čeněk Jirsák stál opodál a šklebil se, ale jenom trošku a pravil, to není žádný opravdivý požár, když se nezvoní na poplach. Když u nás hořel hraběcí špýchar, tak se zvonilo na všechny zvony a někteří vybíhali ven v podvlíkačkách, jak byli, protože to bylo v noci. Bejval to uznal, já jsem to taky uznal, všichni to uznali a Bejval pravil: "Tak zvoň na poplach!" A Čeněk Jirsák zvonil a tak si s námi hrál, ačkoli nikdo nechtěl, aby si s námi hrál. Veškerá dědina lehla popelem a Éda Kemlink si propálil kalhoty' a brečel, že takhle nemůže domů.

Koupání

Péťa se dočasně nekamarádí s Čendou Jirsákem. Kluci se rozhodnou, že se půjdou koupat. Cestou se k nim přidal malý Vašek. Vašek skočí do vody, ale neumí plavat. Nakonec ho zachrání Zilvar, který pro něj skočil a vytáhl ho. Ostatní chlapci ho rozdýchali. Cestou domů pak Zilvar vysvětluje Vaškovi, jak se plave.

Vosy

Příští týden se ve škole předávalo vysvědčení. Péťa dostal dvě dvojky a už plánuje, co udělá s penězi, které dostane od rodičů. Pan Fajst stál před školou a čekal, jestli o chlapci pozdraví. Jediný Zilvar nepozdravil a ještě se mu posmíval. Péťa se přestal bavit s Tondou, protože mu nechtěl půjčit kolo a začal se bavit s Čendou. Který začne Tondu pomlouvat. Chlapci se rozhodli, že pojedou do Itálie, aby jim Tonda záviděl. Péťu maminka poslala k ševci, ale on cestou potkal Tondu a ten se ho snažil usmířit a řekl mu, že má nový vynález. Ochočí si vosy a bude vydělávat na medu. Aby si Péťu udobřil, půjčil mu kolo, aby byl rychleji zpět od ševce. Všichni chlapci se sešli a vydali se na vosy. Rozhodli se, že je z hnízda vyčoudí, ale vosy vyletěly druhou

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Bylo nás pět