URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU NECHŤ

Příslovečné určení x předmět

Příslovečné určení má při určování vedlejších větných členů vždy přednost před předmětem. Jestliže se na výraz můžeme zeptat i jinou otázkou než pádovou, to jest otázkou na okolnost jevu (například KDE? KAM? ODKUD? KDY?), jedná se o příslovečné určení. Pro určení nějakého větného členu jako příslovečného určení a jeho odlišení od předmětu je tedy podstatné, že se na dotčený výraz můžeme zeptat některým z tázacích zájmenných příslovcí nebo podobným výrazem, a naopak podstatné není, že v některých případech můžeme použít i otázku pádovou.

Například:
Šli jsme do lesa.
Pokud bychom se mohli zeptat pouze pádovou otázkou (Šli jsem DO KOHO/ČEHO?), jednalo by se o předmět (zde ve 2. pádu), avšak v tomto případě se můžeme zeptat i otázkou na okolnost jevu (Šli jsme KAM?), tudíž se jedná o příslovečné určení (zde místa).

Druhy příslovečného určení

Podle významu rozeznáváme různé druhy příslovečného určení. V rámci výuky českého jazyka na základní škole se většinou rozlišuje příslovečné určení místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky, přípustky.

Jiné pojetí klasifikuje příslovečné určení místa, času, způsobu a důvodu. Tyto kategorie se následně třídí do podkategorií.

A) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA (adverbiale loci)

Příslovečné určení místa (zkratka PUM) blíže určuje místní okolnosti děje. Tato kategorie se dále dělí na dvě podkategorie:

1. příslovečné určení místa statické (ptáme se otázkou KDE?).
Například:
Petr leží v posteli.
Doma zůstala pouze maminka.

2. příslovečné určení místa dynamické (ptáme se otázkami KAM? ODKUD? KUDY?).
Například:
Hanka jede domů.
Dědeček se vrátil z lázní.
Pes se protáhl dírou v plotě.

B) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU (adverbiale temporis)

Příslovečné určení času (zkratka PUČ) vyjadřuje časové okolnosti děje. Tato kategorie se rovněž dělí na dvě podkategorie:

1. příslovečné určení času časově orientující (ptáme se otázkami KDY? JAK ČASTO?).
Například:
Sejdeme se večer.
Denně chodím běhat.

2. příslovečné určení času časově limitující (ptáme se otázkami JAK DLOUHOU? NA JAK DLOUHO? ZA JAK DLOUHO?).
Například:
Čekali jsme na něj hodinu.
Jedeme na týden k moři.
Za chvíli přijď domů.

C) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU (adverbiale modi)

Příslovečné určení způsobu (zkratka PUZ) zahrnuje nejvíce podkategorií, a sice osm:

1. vlastního způsobu – označuje kvalitu dějů nebo stavů (ptáme se otázkami JAK? JAKÝM ZPŮSOBEM?).
Například:
Pavla se chová hloupě.
Pomalu se ke mně blížil.

2. míry – označuje množství, intenzitu nebo kvantitu děje či vlastnosti (ptáme se otázkami KOLIK? O KOLIK? JAKOU MĚROU? JAKO MOC?).
Například:
Počasí se změnilo velmi rychle.
Iva se vdávala poměrně brzo.

3. nás

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Příslovečné určení

Příběh

Ve svém příspěvku URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarynna.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Matyáš.

Zdroj: příběh Určení slovního druhu

Příslovečné určení

Příslovečné určení je jedním z rozvíjejících větných členů (vedle přívlastku, předmětu a doplňku).

Vyjadřuje nejčastěji průvodní okolnosti, kvalitu či intenzitu děje nebo kvalitu a intenzitu vlastnosti či okolnosti.

Ve větných rozborech se obvykle podtrhává čerchovanou čarou a označuje se zkratkou PU. Latinsky se příslovečné určení řekne adverbiale (zkratka Ad; setkat se lze i se zkratkou Adv).

Příslovečné určení rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno nebo příslovce. Často se setkáme s formulací, že příslovečné určení na těchto slovních druzích závisí.

Závislost příslovečného určení na členu řídícím není vyjádřena ani shodou (kongruencí), ani řízeností (rekcí). To znamená, že pád příslovečného určení není řízen vazbou slovesa anebo přídavného jména. Jinak řečeno příslovečné určení je slabě závislé na svém řídícím členu, který mu tudíž jednoznačně neurčuje jeho tvar. Přesto příslovečné určení svým tvarem nebo slovním druhem závislost vyjadřuje. Na jediném řídícím členu může záviset několik příslovečných určení (Učila se doma i v knihovně. Přijedeme zítra ráno.).

Příslovečné určení může být rozvito, a to přívlastkem (Ze starého domu se ozývaly podivné zvuky.) nebo jiným příslovečným určením (Mluvil velmi pomalu.).

Jak se ptáme na příslovečné určení

Na příslovečné určení se neptáme pádovými otázkami, ale otázkami na okolnosti jevů (takzvanými tázacími zájmennými příslovci a podobnými výrazy), tedy KDE, KAM, KDY, JAK, PROČ, JAK MOC... Tyto otázky spojujeme s řídícím členem.

Příslovečné určení může být vyjádřeno:

• příslovcem (Dobře se učil. Mluvil potichu.);
• jménem (nejčastěji podstatným) v pádě prostém nebo předložkovém (Utíkal lesem. Šel podél zdi.);
• infinitivem (Jel nakoupit.);
• vedlejší větou (Dostal pětku, protože se neučil.).

Zdroj: článek Příslovečné určení

Stvoření světa

Na zemi bude pusto

a smutno,

řešetem hvězd do nebe spadne skřivan

a jeho zpěv zůstane nedozpíván,

kouř hvězdy zacloní a slunce uhasí ;

mráz zžehne v zahradách květy zimomřivé

a nikdy neuzříme už nad sebou modré nebe,

už nikdy nerozkvetou lípy jako kvetly dříve ;

nebude pramenů tekoucích s hor,

jen v drátech potečou pramínky elektřiny,

už nikdy nezavoní sladce pestré květy,

ulice naplní otravné plyny,

však ještě

tak jako boží duch se vznášel nad propastmi,

nad domy zakletými v železo a smutek,

nad továrnami, jež hlukem strojů chví se,

myšlenka pomsty bude vznášeli se,

než přijdem my,

než silou svojí s myšlenkou pomsty splynem

a nový stvoříme svět všemohoucím činem.

~

Pak teprv zas se nové slunce zrodí,

ne ona hračka básníků, nad talíř zlatý, snad kotouč, který hoří,

však slunce,

od souše rozdělíme moře siné vody

a prapor stkáme jediný, který by vlál na lodích pěti moří,

meče a děla překujeme v pluhy,

by znovu v zemi posvěcenou ryly brázdy,

do kterých sémě nabobtnalé vsejem,

by znova zkvetl klas a zas chléb vezdejší měl každý,

prachárny zboříme, pevnosti srovnáme s zemí

a nový vystavíme chrám,

kde nebylo by bohů, ni andělů s lesklými perutěmi,

kde každý byl by bůh a vládl sobě sám

a znova práce — tentokrát práce skutečně svátá

rozezní stroje, kladiva a dláta

a její píseň zhluboka zaduní všemi městy

jak vroucí modlitba.

~

V den šestý

však milenci zas půjdou šerem ztichlých cest

a dívka majíc plné ruce kvítí,

věneček pestrý bude z květin plést,

vždyť tělo její bude vonět jako v březnu rozoraná země,

která čeká, až v ni padne živé, sladké sémě ;

a nežli spočte kolik má veliký vůz stříbrných hvězd,

zalito slovem lásky, které čarovné a prosté,

do brázdy těla jejího semeno vzácné uloženo jest,

jež vzroste.

~

V den sedmý

sedmibarvá duha nad světem se sklene,

milostí konvalinek naplní se hruď,

počavší milenky novostí věcí unavené

si odpočinou.

Den sedmý svátkem buď.

Nechť zmlkne stroj, nechť mlčí kladiva,

nechť všecky housle zní a nechť se ozývá

i fléten píseň měkká.

Den sedmý svátkem buď.

A svátek bude od dne tohoto až do konce světa.

Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách

Poradna

V naší poradně s názvem URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU SLOVA RÁD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Jonášová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Určení slovního druhu slova RÁD

POLEDNICE

U lavice dítě stálo,

z plna hrdla křičelo.

„Bodejž jsi jen trochu málo,

ty cikáně, mlčelo!

~

Poledne v tom okamžení,

táta přijde z roboty:

a mně hasne u vaření

pro tebe, ty zlobo, ty!

~

Mlč! hle husar a kočárek —

hrej si! — tu máš kohouta!“ —

Než kohout, vůz i husárek

bouch, bác! letí do kouta.

~

A zas do hrozného křiku —

„I bodejž tě sršeň sám —!

že na tebe, nezvedníku.

Polednicí zavolám!

~

Pojď si proň, ty Polednice,

pojď, vem si ho zlostníka!“ —

A hle, tu kdos u světnice

dvéře zlehka odmyká.

~

Malá, hnědá, tváři divé

pod plachetkou osoba;

o berličce, hnáty křivé,

hlas — vichřice podoba!

~

„ „Dej sem dítě!“ “ — „Kriste pane!

odpusť hříchy hříšnici!“

Div že smrt jí neovane,

ejhle tuť — Polednici!

~

Ke stolu se plíží tiše

Polednice jako stín:

matka hrůzou sotva dýše,

dítě chopíc na svůj klín.

~

A vinouc je, zpět pohlíží —

běda, běda dítěti!

Polednice blíž se plíží

blíž — a již je v zápětí.

~

Již vztahuje po něm ruku —

matka tisknouc ramena:

„Pro Kristovu drahou muku!“

klesá smyslů zbavena.

~

Tu slyš: jedna — druhá — třetí

poledne zvon udeří;

klika cvakla, dvéře letí —

táta vchází do dveří.

~

Ve mdlobách tu matka leží,

k ňadrám dítě přimknuté:

matku zkřísil ještě stěží,

avšak dítě — zalknuté.

ZLATÝ KOLOVRAT

I

Okolo lesa pole lán,

hoj jede, jede z lesa pán,

na vraném bujném jede koni,

vesele podkovičky zvoní,

jede sám a sám.

~

A před chalupou s koně hop!

a na chalupu; klop, klop, klop!

„Hola hej! otevřte mi dvéře,

zbloudil jsem při lovení zvěře,

dejte vody pít!“

~

Vyšla dívčina jako květ,

neviděl také krásy svět;

přinesla vody ze studnice,

stydlivě sedla u přeslice,

předla, předla len.

~

Pán stojí, nevěda co chtěl,

své velké žízně zapomněl;

diví se tenké, rovné niti,

nemůže očí odvrátiti

s pěkné přadleny.

~

„Svohodna-li jest ruka tvá,

ty musíš býti žena má!“

dívčinu к boku svému vine —

„ „Ach pane! nemám vůle jiné,

než jak máti chce.“ “

~

„А kde je, děvče, máti tvá?

Nikohoť nevidím tu já.“ —

,, „Ach pane! má nevlastní máti

zej tra se s dcerou domů vrátí,

vyšly do města.“ “

II

Okolo lesa pole lán,

hoj jede, jede zase pán;

na vraném bujném jede koni,

vesele podkovičky zvoní,

přímo k chaloupce.

~

A před chalupou s koně hopl

a na chalupu: klop, klop, klop!

„Hola! otevřte, milí lidi,

ať oči moje brzo vidí

potěšení mé!“

Vyšla babice, kůže a kos

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Poradna

V naší poradně s názvem URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU SLOVA RÁD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milda.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.

Zdroj: příběh Určení slovního druhu slova RÁD

FAQ – Často kladené otázky

Co je příslovečné určení?

Je to větný člen, který vyjadřuje okolnosti děje, stavu nebo vlastnosti.

Jaké otázky klademe k příslovečnému určení?

Nejčastěji kde, kam, kdy, jak, proč, jak moc, za jakým účelem.

Může být příslovečné určení vyjádřeno podstatným jménem?

Ano, velmi často je vyjádřeno podstatným jménem v předložkovém nebo bezpředložkovém tvaru.

Jak poznám rozdíl mezi příslovečným určením a předmětem?

Rozhodující je otázka na okolnost děje, nikoli samotný pád.

Má příslovečné určení přednost před předmětem?

Ano, pokud se na výraz lze ptát otázkou na okolnost děje.

Kolik druhů příslovečného určení rozlišujeme?

Nejčastěji místo, čas, způsob, míru, příčinu, účel, podmínku a přípustku.

Může být ve větě více příslovečných určení?

Ano, na jednom řídícím členu může záviset více příslovečných určení současně.

Jaký je rozdíl mezi příslovečným určením a doplňkem?

Doplněk se vztahuje k podmětu i přísudku, příslovečné určení popisuje okolnosti děje.

Jak se nejlépe naučit příslovečné určení?

Pravidelným procvičováním, prací s otázkami a rozborem konkrétních vět.

Zdroj: článek Příslovečné určení

Příběh

Ve svém příspěvku URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Pavlisová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.

Zdroj: příběh Určení slovního druhu

Řešení

1. Test na určování slovních druhů

kéž (částice), každý (zájmeno), všechno (zájmeno), co (zájmeno), který  (zájmeno), před (předložka), konečně (příslovce), všechny (zájmeno), moje (zájmeno), jsou (sloveso), kteří (zájmeno), jenž (zájmeno), takže (spojka), odkud (příslovce), seděl jsem (sloveso), zvolit (sloveso), či (spojka), jedině (příslovce), volný (přídavné jméno), dní (podstatné jméno), napil se  (sloveso), kolikerý (číslovka), svěží (přídavné jméno), působí (sloveso), cesta (podstatné jméno), všechna (zájmeno) tři (číslovka) hřiště (podstatné jméno), brzičko (příslovce), podél (předložka) řeky (podstatné jméno), zas (příslovce), snadno (příslovce), jsem (sloveso), nemile (příslovce), pravidelně (příslovce), byli (sloveso), o  (předložka) tom (zájmeno), jednoznačně (příslovce), vysoko (příslovce), zatímco (spojka), plavání (podstatné jméno), pokaždé (příslovce), léčení (podstatné jméno), všichni (zájmeno), můžeš (sloveso), kvůli (předložka), dalších (přídavné jméno), by (sloveso), krásnější (přídavné jméno), konečně (příslovce), chvíli (podstatné jméno), jsme (sloveso), všichni (zájmeno), starosti (podstatné jméno), jednoho (číslovka), ji (zájmeno), kolik (číslovka), lze (příslovce), mají (sloveso), někteří (zájmeno), proč (příslovce), nechť (částice), bez (předložka, podstatné jméno), jakmile (spojka).

2. Test na určení slovního druhu

Už není dítě, hraje si však stále dál. (spojka)

Však všichni víme, jak to bylo. (příslovce)

Každý ho měl rád. (zájmeno)

Všechno to bylo moc krásné. (zájmeno)

Podívej se, co se stalo! (zájmeno)

Když se nebudeš učit, nikam to nedotáhneš. (spojka)

Když mně se tak nechce! (částice)

Mám volno jen v neděli. (příslovce)

Jen se neboj! (částice)

Jen se schovali pod střechu, začalo pršet. (spojka)

Už budu hodný! (částice)

To  mi slibuješ už několik dní. (příslovce)

Slyšel jsem jen slabounké tik tak. (citoslovce)

Kdybych tak vyhrál milion! (částice)

Závodů se zúčastnili jak chlapci, tak dívky. (spojka)

Udělala jsem to přesně tak, jak jste mi řekli. (příslovce)

Kdybyste náhodou jeli kolem, tak se tam podívejte. (příslovce)

Procházeli jsme se kolem řeky. (předložka)

Kam jdeš s tím kolem? (podstatné jméno)

Nezapomeňte na tu ozdobu uprostřed. (příslovce)

Nejvíc se mi líbila marcipánová růže uprostřed dortu. (předložka)

Naproti domu je krásná zahrada. (předložka)

Bydlím hned naproti. (příslovce)

Střela šla těsně vedle. (příslovce)

Neběhej pořád a posaď se vedle mě. (předložka)

Olga je už od dětství její nejlepší kamarádka. (sloveso)

Vídávám je spolu pořád. (zájmeno)

Místo do práce musel k lékaři. (příslovce)

Jindra přišel o vynikající místo. (podstatné jméno)

Ji

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Cvičení na slovní druhy

Slovní druhy, určování, zájmena, plnovýznamové, ohebné

Zjistíte-li při určování slovních druhů ve větě, že dané slovo můžete "ohýbat", tedy že jej lze buď skloňovat, nebo časovat, pak jste učinili první krok k jeho určení - zařadili jste jej do skupiny ohebných slovních druhů. Mezi ohebné slovní druhy patří podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa.

Jestliže je možné daný výraz časovat, to znamená tvořit různé slovesné tvary pomocí osoby, času, způsobu a podobně, půjde o sloveso. Pokud lze dané slovo vyskloňovat, tedy ohýbat pomocí pádů, bude se jednat buď o podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, nebo o číslovku.

Jak tedy můžete rozpoznat, kterým ohebným slovním druhem je právě vámi určované slovo? Podstatná jména vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů. Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény. Zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují. Číslovky vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu. Podle těchto uvedených věcných významů jednotlivých slovních druhů by vám již nyní mělo být jasné, kam zařadit vaše slovo. Ale pokud vám předchozí řádky stále nepomohly k vyřešení záhady určení slovního druhu, pak zkuste číst dále.

Zdroj: článek Jak se ptáme na zájmena

Poradna

V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jílková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Prosba o radu

Jak přemýšlet při určování slovního druhu slova až

Při určování slovního druhu je klíčové nepřemýšlet izolovaně, ale vždy sledovat funkci slova až ve větě. Nejde tedy o to, jak slovo vypadá, ale jaký význam nese a jakou roli plní. Pomoci může jednoduchá otázka: spojuje věty, určuje míru nebo čas, nebo pouze zesiluje význam?

Zdroj: článek Slovní druh až

Pranostiky na celý měsíc duben

PRANOSTIKY:

• Aprílové počasí je nad ženu vrtkavější.
• Aprílové počasí jsou časy a nečasy.
• Bouřky v dubnu zvěstují dobré léto.
• Březen - za kamna vlezem; duben - ještě tam budem.
• Co duben našetří, to květen spálí.
• Dětský pláč, panská přízeň a dubnové počasí jsou vždy nestálé.
• Duben – za kamny budem.
• Duben často časy mění.
• Duben časy mění a obdaří fialou zemi.
• Duben chladný a deštivý – úroda nás navštíví.
• Duben hojný vodou - říjen vínem.
• Duben hojný vodou - takový říjen.
• Duben je napůl březen a napůl květen.
• Duben sebekrotší, sněhem nás přece pohání.
• Duben větrem-li se zmítá, urodí se hojně sena, žita.
• Duben ze zimy a léta pleten.
• Duben, ještě za kamny budem.
• Dubnové pěkné počasí, dětský pláč, ranní rosa a dědicovo kulhání nemívají dlouhého trvání.
• Dubnové počasí nevyslovíš.
• Dubnový čas je jak panský kvas.
• Dubnový sníh pole hnojí a déšť jim požehnání přináší.
• Dubnový sníh rodí trávu.
• Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se naplňuje.
• Hřímání tohoto měsíce veselý a hojný rok, ale zlých smrt předpovídá.
• Hřmí-li v dubnu, konec mrazům.
• Hrom v dubnu - dobrá novina, mráz květů více nepostíná.
• I když kluci v dubnu bez kabátů běží, často hospodáři na úrodu sněží.
• I když slunko v dubnu hřeje potichoučku, nezapomeň na pole jít v kožoušku.
• Jak hluboko v dubnu namokne, tak hluboko v máji vyschne.
• Jak prvně zahřmí, fialka víc nevoní.
• Jaký duben - takový říjen.
• Jasný měsíc v dubnu škodí květu stromů.
• Je-li duben bouřlivý, shnije kopa a mandel zplesniví.
• Je-li duben pěkný, bude květen ještě lepší.
• Je-li v dubnu krásně a povětří čisté, bude květen nepříjemný jistě.
• Je-li v dubnu teplý déšť, hojné požehnání jest.
• Kam se nese první bouřka, tam ostatní za ní táhnou.
• Když duben laškuje, bývá mnoho sena a obilí.
• Když dubnový vítr do stodoly fučí, po žních díru nenajde.
• Když jest plný Měsíc a není oblaky zastřený, tedy vždy stahuje stromový květ, takže se zadusí.
• Když se ozve v dubnu hrom, chyť si kámen nebo strom.
• Když stromy v dubnu odkvetou, hojně ovoce ponesou.
• Kolikátého dubna zasadíš stromek, tolikátého roku ponese ovoce.
• Mokrý duben - hojnost ovoce.
• Mokrý duben a máj chladný - k sýpkám, senu přístup žádný.
• Mokrý duben a pak květen chladný, k sýpkám a senům přístup snadný.
• Mokrý duben přislibuje dobrou sklizeň.
• Mokrý duben věští úrodu, suchý předpovídá nehodu.
• Na duben neměj spoleh valný, bývá jasný dnes a zítra kalný.
• Na mokrý duben - suchý červ

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pranostiky na duben

Příběh

Ve svém příspěvku JAKÝ JE SLOVNÍ DRUH ZŘEJMĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michala.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martin.

Zdroj: příběh Jaký je slovní druh zřejmě

FAQ – Často kladené otázky

Jak poznám příslovečné určení?

Pomůže otázka, kterou se ptáme na sloveso (kdy, kde, jak, proč). Pokud výraz odpovídá, jedná se o příslovečné určení.

Může být příslovečné určení vyjádřeno více slovy?

Ano, velmi často je vyjádřeno předložkovým spojením, například „na stole“, „kvůli nemoci“.

Je příslovečné určení povinnou součástí věty?

Ne, věta může existovat i bez něj. Slouží k jejímu rozšíření.

Jaký je rozdíl mezi příslovečným určením a předmětem?

Předmět rozvíjí sloveso z hlediska toho, koho nebo co se děj týká, zatímco příslovečné určení vyjadřuje okolnosti děje.

Objevuje se příslovečné určení v každé větě?

Ne, některé věty obsahují pouze podmět a přísudek.

Je příslovečné určení důležité u přijímacích zkoušek?

Ano, rozpoznávání větných členů patří k častým úlohám u přijímacích i maturitních testů.

Zdroj: článek Příslovečné určení – test

Příběh

Ve svém příspěvku SLOVNÍ DRUH U SLOVA TŘEBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Majka Hlavatá.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Adam.

Zdroj: příběh Slovní druh u slova TŘEBA

Druhy příslovečného určení

Příslovečné určení místa

Vyjadřuje, kde se děj odehrává nebo kam směřuje. Ptáme se otázkami kde?, kam?, odkud?.

Příklad: Sešit leží na stole.

Příslovečné určení času

Označuje, kdy se děj odehrává. Ptáme se kdy?, jak dlouho?, od kdy?.

Příklad: Učil se celý večer.

Příslovečné určení způsobu

Vyjadřuje, jakým způsobem děj probíhá. Ptáme se jak?.

Příklad: Odpověděl rychle.

Příslovečné určení příčiny

Udává důvod děje. Ptáme se proč?, z jakého důvodu?.

Příklad: Nepřišel kvůli nemoci.

Příslovečné určení účelu

Vyjadřuje cíl děje. Ptáme se za jakým účelem?.

Příklad: Šel tam pro pomoc.

Příslovečné určení podmínky

Označuje podmínku, za které se děj uskuteční. Ptáme se za jaké podmínky?.

Příklad: V případě deště zůstaneme doma.

Zdroj: článek Příslovečné určení – test

Poradna

V naší poradně s názvem PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Příslovečné určení

Příslovečné určení – test

Testové úlohy

Úloha 1

Urči příslovečné určení ve větě:
Včera jsme šli do kina.

Úloha 2

Jaký druh příslovečného určení je výraz opatrně ve větě:
Odpověděl opatrně.

Úloha 3

Vyber správnou odpověď:
Ve větě Nešel do školy kvůli nemoci je výraz „kvůli nemoci“:

• A) příslovečné určení času
• B) příslovečné určení příčiny
• C) příslovečné určení místa

Úloha 4

Doplň druh příslovečného určení:
Na jaře se příroda probouzí.

Zdroj: článek Příslovečné určení – test

Příběh

Ve svém příspěvku SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lada Landyšová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.

Zdroj: příběh Prosba o radu

Přehledná tabulka větných členů

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Větné členy - přehled

Příběh

Ve svém příspěvku LEV JE KRÁL ZVÍŘAT. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel prokop.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dominik.

Zdroj: příběh Slovní druhy

Skupiny částic

Částice se dále dělí do několika skupin. Jejich funkce a užití jsou vázány na ostatní výrazové prostředky, na obsah výpovědi a na konkrétní jazykovým ale i mimo jazykový kontext. Částice se tedy rozdělují na modální, intenzifikační, vytýkající, modifikační, odpověďové, negační a přací.

Modální částice

Mezi modální částice patří výrazy jako asi, snad, nejspíš, jistě, zajisté, možná, pravděpodobně. Tyto výrazy udávají stupeň pravděpodobnosti obsahu výpovědi. Jejich význam se pohybuje ve škále od velmi pravděpodobného až po vyloučené. Na tyto části se nedá doptat doplňovacími otázkami, ale lze jimi odpovídat na zjišťovací otázky. Například: Budeš večer doma? Snad. Vzhledem k jejich významu je jasné, že se běžně vyskytují o oznamovacích větách, případně ve zjišťovacích otázkách.

Intenzifikační částice

Částice intenzifikační určují intenzitu vlastnosti: velmi, moc, málo. Například: Jak se ti líbil film? Moc. Někdy dochází k záměně s příslovci. Obvykle intenzifikační částice stojí před slovesem na rozdíl od příslovcí. Byl pěkně nazlobený x bylo pěkně. Šíleně ji miloval ( = velmi) x vypadal šíleně (= hrozně).

Vytýkací částice

Částice vytýkací vytýká jistou složku výpovědi: právě, přímo, zrovna, obzvlášť. Od intenzifikačních částic se liší tím, že se mohou vztahovat i na podstatná jména. Tyto částice implikují skutečnosti, jejichž pravdivost je předpokladem pro smysluplné užití této částice ve větě. Na oslavu přišel jen Martin (= což nám jasně říká, že ostatní nepřišli). Tyto částice můžou platnost výpovědi buď omezovat: jenom, jen, pouze, nebo rozšiřovat: tak, rovněž. Vytýkací částice stojí před větným členem, který obsahuje vytčený výraz.

Modifikační částice

Mezi částice modifikační patří obvykle výrazy, které primárně řadíme k jiným slovním druhům, například: ale (spojka), tak (příslovce). Ukázka: mluv klidně (příslovce ) x klidně mluv (částice). Pokaždé má výraz jiný význam, a tak se jedná i o jiný slovní druh. Tyto části výpověď kontextualizují a modifikují s dalšími prostředky větný modus věty.

Odpověďové částice

Mezi částice odpověďové patří výrazy, kterými lze odpovídat na zjišťovací otázky: ano, ne. Protože odpovídají na obsah věty, tak se často označují jako větné ekvivalenty.

Negační částice

Do částic negačních patří výrazy ne a nikoli pro členskou negaci. Zaujalo ji nikoli jeho postavení, ale jeho humor.

Přací částice

Posledním a nejznámějším typem jsou částice přací (=preferenční). Tyto částice stojí zpravidla na začátku věty a slouží k vyjádření přání mluvčího. Patří sem výrazy: kéž, nechť. Příklady: Kéž přijde! Kéž by! Nechť se o to sám zaslouží!

Zdroj: článek Částice - neohebný slovní druh

Příběh

Ve svém příspěvku LEV JE KRÁL ZVÍŘAT. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel prokop.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tana.

Zdroj: příběh Slovní druhy

ZÁHOŘOVO LOŽE

I

Šedivé mlhy nad lesem plynou,

jako duchové vlekouce se řadem;

jeřáb ulétá v krajinu jinou —

pusto a nevlídno ladem i sadem.

Vítr od západu studeně věje,

a přižloutlé listí tichou píseň pěje.

Známátě to píseň; pokaždéť v jeseni

listové na dubě šepcí ji znova:

ale málokdo pochopuje slova,

a kdo pochopí, do smíchu mu není.

~

Poutnice neznámý v hábitě šerém,

s tím křížem v ruce na dlouhé holi,

a s tím růžencem — kdo jsi ty koli,

kam se ubíráš nyní pod večerem?

kam tak pospícháš? tvá noha bosa,

a jeseň chladná — studená rosa:

zůstaň zde u nás, jsmeť dobří lidi,

dobréhoť hosta každý rád vidí. —

~

Poutníče milý! — než tys ještě mladý,

ještě vous tobě nepokrývá brady,

a tvoje líce jako pěkné panny —

ale což tak bledé a smutně zvadlé,

a tvoje oči v důlky zapadlé!

Snad je ve tvém srdci žel pochovaný?

snad že neštěstí tvé tělo svíží

lety šedivými dolů к zemi níží?

~

Mládenče pěkný! nechoď za noci,

možné-li, budem rádi ku pomoci,

a při nejmenším snad potěšíme.

Jen nepomíjej, pojď, pohov tělu:

neníť bez léku nižádného želu,

a mocný balzám v důvěře dříme. —

~

Nic neslyší, neví, aniž oko zvedne,

neníť ho možné ze snův vytrhnouti!

a tam již zachází v chrastině jedné:

pán bůh ho posilň na jeho pouti!

II

Daleké pole, široké pole,

předlouhá cesta přes to pole běží,

a podlé cesty pahorek leží,

a dřevo štíhlé stojí na vrchole:

štíhláť to jedlice — však beze snětí,

jen malá příčka svrchu přidělána,

a na té příčce přibitý viděti

rozpjatý obraz Krista pána.

Hlavu krvavou vpravo nakloňuje,

ruce probité roztahuje v šíři:

v dvě světa strany jimi ukazuje,

v dvě strany protivné, jakož cesta míří:

pravou na východ, kdež se světlo rodí,

levou na západ, kdež noc vojevodí.

Tam na východě nebeská je brána,

tam u věčném ráji bydlí boží svatí;

a kdo dobře činí, čáka jemu dána,

že se tam s nimi též bude radovati.

Ale na západě jsou pekelná vrata,

tam plane mořem síra i smola,

tam pletou ďáblové, zlá rota proklatá,

zlořečené duše v ohnivá kola.

Vpravo, Kriste pane! tam dej nám dospěti,

však od levice vysvoboď své děti!

~

Tu na tom pahorku leže na kolenou

náš mladý poutník v ranním světla kmitu,

okolo kříže ruku otočenou,

vroucně objímá dřevo beze citu.

Brzy cos šepce, slzy roně z oka,

brzy zas vzdychá — těžce, zhluboka. —

~

Takto se loučí od své drahé panny

mládenec milý v poslední době,

ubíraje se v cizí světa strany,

aniž pak věda, sejdou-li se к

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Cvičení 6: Doplňovací a určovací

1. Nechť vstoupí první.

2. Můžeš to udělat později.

3. Nešel tam kvůli počasí.

4. Mám ještě dalších pět úkolů.

5. By to mohl udělat.

6. To je krásnější než jiné.

7. Jsme rádi, že jsi tu.

8. Měl s tím velké starosti.

9. Jednoho dne odešel.

10. Kolik jsi toho udělal?

11. To lze jednoduše vyřešit.

12. Mají hodně práce.

13. Někteří lidé to nechápou.

Řešení cvičení 6

• 1. nechť – částice
• 2. můžeš – sloveso
• 3. kvůli – předložka
• 4. dalších – přídavné jméno/zájmeno
• 5. by – částice podmiňovací
• 6. krásnější – přídavné jméno (2. stupeň)
• 7. jsme – sloveso
• 8. starosti – podstatné jméno
• 9. jednoho – zájmeno/člen číslovky
• 10. kolik – zájmeno tázací
• 11. lze – sloveso neosobní
• 12. mají – sloveso
• 13. někteří – zájmeno

Zdroj: článek Cvičení na slovní druhy