Přídavná jména dokážou být ve větách nenápadná, ale při určování jejich mluvnických kategorií často potrápí i pozorné žáky. Rod, číslo, pád, vzor a druh je potřeba umět rozpoznat rychle a jistě, jinak se člověk snadno ztratí v možnostech, které čeština nabízí.
Toto doplnění článku pomůže upevnit základní postupy při určování mluvnických kategorií přídavných jmen, upozorní na časté chyby a nabídne další praktické úkoly, které se hodí jak do školy, tak k domácímu procvičování.
FAQ – Časté otázky a odpovědi
Co jsou mluvnické kategorie přídavných jmen?
Jsou to vlastnosti přídavných jmen, konkrétně druh, vzor, rod, číslo a pád.
Od čeho se u přídavných jmen určuje rod, číslo a pád?
Od podstatného jména, ke kterému se přídavné jméno ve větě vztahuje.
Jaký je rozdíl mezi tvrdým a měkkým přídavným jménem?
Rozdíl je ve vzoru a koncovkách, podle kterých se přídavné jméno skloňuje.
Jak poznám přivlastňovací přídavné jméno?
Vyjadřuje příslušnost k osobě nebo zvířeti a skloňuje se podle vzorů otcův a matčin.
V jakém pořadí je nejlepší kategorie určovat?
Doporučené pořadí je druh, vzor, rod, číslo a pád.
Proč dělají žáci chyby v určování pádu?
Nejčastěji kvůli špatně zvolené pádové otázce nebo nepochopení větného vztahu.
Jak se nejlépe připravit na test z mluvnických kategorií?
Pravidelným procvičováním na větách a opakováním vzorů přídavných jmen.
Jsou mluvnické kategorie přídavných jmen důležité i pro pravopis?
Ano, správné určení kategorií pomáhá zvolit správné koncovky a vyhnout se chybám.
Jak postupovat při určovánímluvnických kategorií přídavných jmen
Při určovánímluvnických kategorií je důležité držet se jasného postupu. Nejprve si ujasněte, ke kterému podstatnému jménu se přídavné jméno vztahuje, protože od něj přebírá rod, číslo a pád. Teprve poté má smysl řešit vzor a druh.
Doporučuje se postupovat vždy ve stejném pořadí: druh → vzor → rod → číslo → pád. Tento systém výrazně snižuje riziko chyb, zejména u delších vět.
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Pavlíková.
Dobrý den , chci se zeptat jestli uvažujete s dřívějším odchodem do důchodu také s profesí řidič traktorista? Protože ty také mají náročnou práci obzvláště od začátku sezóny až do pozdního podzimu .Děkuji za zvážení mého dotazu. S pozdravem Pavlíková Marcela
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Štefan.
Jsem příznivec hnutí Ano, děkují vám za práci ,kterou v dnešní době vykonavaté, jsem spokojen až na to zdražování cen. Jsem důchodce a na spoření nemam, šel jsem do důchodu z 1 A důchodové kategorií, měl jsem odpracováno 15 roků do roků 1993 na vysokých pecí, další roky nám neuznali i když jsme vykonavali stejnou práci v prachu a plynu. Do důchodu jsem šel v 59 rok. co umožnuje 1A důch. kat. jenom se snížením důchodem a ze zdravotními problémy, za min odpracovaných roků. Za práci v prachu a plynu jsme dostali 200 Kč navíc k výplate. Děkují za odpověd Trebula.
Příslovečné určení má při určování vedlejších větných členů vždy přednost před předmětem. Jestliže se na výraz můžeme zeptat i jinou otázkou než pádovou, to jest otázkou na okolnost jevu (například KDE? KAM? ODKUD? KDY?), jedná se o příslovečné určení. Pro určení nějakého větného členu jako příslovečného určení a jeho odlišení od předmětu je tedy podstatné, že se na dotčený výraz můžeme zeptat některým z tázacích zájmenných příslovcí nebo podobným výrazem, a naopak podstatné není, že v některých případech můžeme použít i otázku pádovou.
Například: Šli jsme do lesa. Pokud bychom se mohli zeptat pouze pádovou otázkou (Šli jsem DO KOHO/ČEHO?), jednalo by se o předmět (zde ve 2. pádu), avšak v tomto případě se můžeme zeptat i otázkou na okolnost jevu (Šli jsme KAM?), tudíž se jedná o příslovečné určení (zde místa).
Druhy příslovečného určení
Podle významu rozeznáváme různé druhy příslovečného určení. V rámci výuky českého jazyka na základní škole se většinou rozlišuje příslovečné určení místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky, přípustky.
Jiné pojetí klasifikuje příslovečné určení místa, času, způsobu a důvodu. Tyto kategorie se následně třídí do podkategorií.
A) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA (adverbiale loci)
Příslovečné určení místa (zkratka PUM) blíže určuje místní okolnosti děje. Tato kategorie se dále dělí na dvě podkategorie: 1. příslovečné určení místa statické (ptáme se otázkou KDE?). Například: Petr leží v posteli. Doma zůstala pouze maminka.
2. příslovečné určení místa dynamické (ptáme se otázkami KAM? ODKUD? KUDY?). Například: Hanka jede domů. Dědeček se vrátil z lázní. Pes se protáhl dírou v plotě.
B) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU (adverbiale temporis)
Příslovečné určení času (zkratka PUČ) vyjadřuje časové okolnosti děje. Tato kategorie se rovněž dělí na dvě podkategorie:
1. příslovečné určení času časově orientující (ptáme se otázkami KDY? JAK ČASTO?). Například: Sejdeme se večer. Denně chodím běhat.
2. příslovečné určení času časově limitující (ptáme se otázkami JAK DLOUHOU? NA JAK DLOUHO? ZA JAK DLOUHO?). Například: Čekali jsme na něj hodinu. Jedeme na týden k moři. Za chvíli přijď domů.
C) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU (adverbiale modi)
Příslovečné určení způsobu (zkratka PUZ) zahrnuje nejvíce podkategorií, a sice osm:
1. vlastního způsobu – označuje kvalitu dějů nebo stavů (ptáme se otázkami JAK? JAKÝM ZPŮSOBEM?). Například: Pavla se chová hloupě. Pomalu se ke mně blížil.
2. míry – označuje množství, intenzitu nebo kvantitu děje či vlastnosti (ptáme se otázkami KOLIK? O KOLIK? JAKOU MĚROU? JAKO MOC?). Například: Počasí se změnilo velmi rychle. Iva se vdávala poměrně brzo.
Ve školách se podstatná jména na d často objevují v rámci slovních druhů, pravopisných cvičení a mluvnických rozborů. Učitelé je využívají k procvičování určování rodu, čísla a pádu, ale také k rozšiřování slovní zásoby.
V naší poradně s názvem URČOVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavla.
jej
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo jej může být jednak zájmeno a rovněž i citoslovce.
Jej, ty jsi ale krásná Pavla. Jej je citoslovce.
Uviděl jsem jej, jakmile vstoupil do dveří. Jej je zájmeno.
Slovo si je zájmeno. Konkrétně jde o třetí pád čísla jednotného zájmena se.
Školní mluvnice řadí toto zájmeno mezi zájmena osobní, stejně jako zájmena já, ty, on, ona, ono, my, vy, ni, ony, ona.
Na rozdíl od těchto zájmen jde však o zájmeno zvratné (reflexivní), které nemá úplný soubor tvarů vyjadřující systém jeho mluvnických kategorií (tzv. paradigma). Zjednodušeně řečeno: neexistuje u něj nominativ, tedy 1. pád, ani nerozlišuje číslo jednotné (singulár) a množné (plurál). Stejně jako výše uvedená zájmena se vztahuje k určité osobě, ale zastupuje takový jmenný výraz, který označuje ve větě tutéž podstatu jako výraz v podmětu (Učeš si vlasy. Ukliďte si po sobě.). Nebo se vztahuje ke konateli děje vyjádřeného infinitivem (Teta nám dovolila očistit si boty a nepřezouvat se.).
Slovník spisovné češtiny funkci si ve větě popisuje následovně:
vyjadřuje, že původce děje je i cílem děje: věř si;
vyjadřuje u vlastních zvratných sloves oslabený předmět nepřímý (tzv. dativ prospěchový): koupili si chatu; nebo vztah vzájemnosti mezi účastníky dvojího věcně stejného děje (původce jednoho je cílem druhého a naopak): podali si ruce; nadávali si;
je-li součástí slovesné zvratné podoby, vyjadřuje bezděčnou činnost nebo samovolnou změnu stavu: zlomil si ruku;
je-li ve spojení se slovesem prostým nezvratným, vyjadřuje výraznější účast na ději: musím si lehnout;
je-li součástí (zpravidla předponových) zvratných sloves (tzv. dynamických), vyjadřuje expresivně průběh děje nebo činnosti do libosti, do sytosti: poležet si; jet si do hor;
je stálou součástí sloves pouze zvratných: umínit si; stěžovat si.
Slovesa jsou pátým slovním druhem, který se řadí také do skupiny ohebných slovních druhů, protože slovesa se dají časovat. Sloveso se ve větě vyskytuje obvykle v podobě přísudku (ale sloveso v infinitivu může být také třeba podmětem). Funkce slovesa v přísudku bývá zásadní, protože jeho úkolem je vyjadřovat činnost, stav, nebo i změnu stavu.
U slovesa se kromě mluvnických kategorií (osoba, číslo, čas, způsob, rod, vid, třída) dá určovat i jeho druh.
Slovesa tak mohou být plnovýznamová a neplnovýznamová. Plnovýznamová slovesa poznáme tak, že mají vlastní věcný význam. Dají se ještě dělit na činnostní a stavová. Neplnovýznamová slovesa obvykle potřebují spojit s plnovýznamovým slovesem, aby nesla jasný význam. Dost často se ale stává, že i neplnovýznamová slovesa ale mohou v jasně daném kontextu fungovat jako plnovýznamová, a tak tuto poučku zkomplikovat. Jak jistě víte, čeština je těžký jazyk s hromadou výjimek a chytáků...
Pro účely tohoto článku nás ale zajímá skupina plnovýznamových sloves.
Ve svém příspěvku CVIČENÍ PRO URČOVÁNÍ DRUHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel KUBA.
Pomůže mi někdo určit druhy slov v textu.
Dva žáci se zúčastnili přírodovědné soutěže. V běhu na sto metrů jsem skončil pátý. Maminka přichází z práce domů po čtvrté hodině. První hodinu máme český jazyk. Vyučování začíná přesně v osm hodin. V čajové směsi je devatero bylinek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pracovní listy zaměřené na podstatná jména rodu ženského jsou vhodné nejen do výuky, ale i pro domácí procvičování. Pomáhají upevnit znalost vzorů, pádových koncovek a mluvnických kategorií.
Doporučuje se kombinovat vyplňování tabulek, doplňování tvarů a krátké diktáty, které simulují reálné situace při psaní.
Ve svém příspěvku URČOVÁNÍ SLOVA BY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ondřej.
Děkuji autorce za výborně zpracovaný článek. Pomohl mi ujasnit si, jak to je se slovnědruhovou platností by.
Připojuji drobný komentář k pravopisu "cobydup" a "jakbysmet"
Autorka píše, že podoba cobydup a jakbysmet není zatím v jazykových příručkách uváděna, a má pravdu! Nicméně Internetová jazyková příručka (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky) již tuto formu preferuje před formou oddělenou.
Jde o trend, kdy původní význam přestává být vnímán a spojení je chápáno již pouze v ustáleném významu. Stává se tak "jedním slovem" a píše se běžně dohromady. (např. Bohu žel! Bohu díky! - dnes: bohužel, bohudík)
Osobně bych se vyvaroval podoby smíšené: coby dup, jakby smet. Není příliš logická.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V naší poradně s názvem JAK, KDE, KUDY,PROČ, KAM... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.
Dobrý den,
chtěla bych se jen ujistit - syn nyní probírá ve škole slovní druhy a napsal, že "kde" je zájmeno. Jsou všechny otázky na příslovce, tj.: "kde,kudy,odkud,kam,
kdy,odkdy,dokdy, jak, proč" samy také příslovce jako slovní druh? Myslím si, že ano. Zájmeno je pouze Kdo (ptám se na osobu).
Pokud máte otázku na příslovce jak moc - je nutné rozdělit dvě slova na jak: příslovce a moc (v tomto případě jak i moc jsou příslovce?, ale ve spojení moc peněz by "moc" už byla číslovka?
Děkuji moc za informaci. Helena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo KDE je příslovce a zároveň je to i jedna z pomocných otázek při určování příslovcí. Slovo KDE může být příslovce tázací, vztažné a neurčité. Příslovce tázací je například ve větě: Kde se setkávají rodiče?
Příslovce vztažné je například ve větě: To je to místo, kde se setkávají rodiče.
Příslovce neurčité je například ve větě: Mít kde smočit své tělo.
V ojedinělých případech slovo KDE může být i částice. Například ve větě: Ale kde že!
Slovo KDE nikdy není zájmeno.
V naší poradně s názvem URČOVÁNÍ SLOVA BY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dolby.
Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, jaký slovní druh je slovo by ve větě - Kéž by k takovým příhodám nedocházelo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Ve větě: Kéž by k takovým příhodám nedocházelo. Je slovo BY tvar slovesa "být" v podmiňovacím způsobu, který vyjadřuje podmínku nebo hypotetickou situaci.
U přídavných jmen se určuje druh, vzor, rod, číslo a pád.
DRUH
Existují tři druhy přídavných jmen: tvrdá, měkká, přivlastňovací. Druh se určuje podle toho, jakou otázkou se na přídavné jméno ptáme, a podle toho, jaké má přídavné jméno koncovku.
VZOR
Vzor se odvozuje podle druhu. Pokud se jedná o přídavné jméno tvrdé, vzor je mladý. Pokud se jedná o přídavné jméno měkké, vzor je jarní. Pokud se jedná o přídavné jméno přivlastňovací, v úvahu připadají jen vzory otcův, matčin.
ROD
Rod u přídavných jmen je stejný jako u podstatných jmen, ke kterým se přídavná jména vážou. Například: kočka je rodu ženského, a proto i u slovního spojení malá kočka bude přídavné jméno rodu ženského. Rody tedy mohou být mužský, ženský a střední.
ČÍSLO
Stejně jako rod tak i číslo se určuje podle podstatného jména, pokud je podstatné jméno v jednotném čísle
(= singulár), bude i přídavné jméno v singuláru, pokud je podstatné jméno v množném čísle (= plurál), bude i přídavné jméno v plurálu.
PÁD
I poslední mluvnická kategorie se shoduje s podstatným jménem. Stejný pád bude tedy u podstatného i přídavného jména.