Téma

URCOVANI VETNYCH CLENY


Větně členská platnost je klíčový pojem v českém jazyce, který popisuje vztah slov ve větě a jejich funkci. Díky ní dokážeme pochopit, jak jednotlivá slova vytvářejí smysluplné sdělení a jak spolu gramaticky souvisejí. Žáci s tímto pojmem často bojují, protože si pletou slovní druhy a větné členy, přestože jde o odlišné kategorie. Tento článek srozumitelně vysvětluje, co větně členská platnost znamená, jak ji určit a proč je při rozboru vět nepostradatelná. Součástí je také přehled větných členů a nejčastější chyby, které žáci dělají.


Nejčastější chyby žáků

  • Záměna slovních druhů a větných členů.
  • Domnívání se, že přídavné jméno je vždy přívlastek – může být i doplněk nebo podmět.
  • Určování větných členů bez vyhledání přísudku.
  • Podceňování kontextu věty – význam často rozhoduje.

Zdroj: článek Větně členská platnost

Příběh

Ve svém příspěvku VĚTNÉ ČLENY - PŘEHLED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Kovář.

Dobrý den, potřeboval bych určit větné členy u těchto čtyř slov: Když KOLEM proběhl zajíc shánějící portavu a nad hlavou Janě zasvítilo červené peří PĚNKAVY, KTERÁ se mihla VE VĚTVÍCH stromu, ani si toho nevšimla

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel TV.

Kolem, ve vetvich - prisl. Urceni mista, penkavy - privlastek, ktera - uvozuje vedlejsi vetu privlastkovou

Zdroj: příběh Větné členy - přehled

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

  • vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
  • skloňují se
  • můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
  • příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
  • určujeme u nich:
    • rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
    • číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
    • pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
    • vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
  • mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

  • vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
  • ptáme se na ně: jaký, který, čí
  • skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
  • mají tvar podle podstatných jmen
  • můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
  • příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
  • určujeme u nich:
    • pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
    • druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
    • vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
  • přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

  • zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
  • shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
  • příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
  • určujeme u nich:
    • druh (osobní –, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
    • rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
    • číslo (jednotné, množné)
    • pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

  • vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
  • dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
  • podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
    • kolik? – základní: deset, několik
    • kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
    • kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
    • kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
  • větš

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Slovní druhy

Poradna

V naší poradně s názvem URČOVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavla.

jej

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovo jej může být jednak zájmeno a rovněž i citoslovce.
Jej, ty jsi ale krásná Pavla. Jej je citoslovce.
Uviděl jsem jej, jakmile vstoupil do dveří. Jej je zájmeno.

Zdroj: příběh Určování slovních druhů

Příslovečné určení

Příslovečné určení je jedním z rozvíjejících větných členů (vedle přívlastku, předmětu a doplňku).

Vyjadřuje nejčastěji průvodní okolnosti, kvalitu či intenzitu děje nebo kvalitu a intenzitu vlastnosti či okolnosti.

Ve větných rozborech se obvykle podtrhává čerchovanou čarou a označuje se zkratkou PU. Latinsky se příslovečné určení řekne adverbiale (zkratka Ad; setkat se lze i se zkratkou Adv).

Příslovečné určení rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno nebo příslovce. Často se setkáme s formulací, že příslovečné určení na těchto slovních druzích závisí.

Závislost příslovečného určení na členu řídícím není vyjádřena ani shodou (kongruencí), ani řízeností (rekcí). To znamená, že pád příslovečného určení není řízen vazbou slovesa anebo přídavného jména. Jinak řečeno příslovečné určení je slabě závislé na svém řídícím členu, který mu tudíž jednoznačně neurčuje jeho tvar. Přesto příslovečné určení svým tvarem nebo slovním druhem závislost vyjadřuje. Na jediném řídícím členu může záviset několik příslovečných určení (Učila se domav knihovně. Přijedeme zítra ráno.).

Příslovečné určení může být rozvito, a to přívlastkem (Ze starého domu se ozývaly podivné zvuky.) nebo jiným příslovečným určením (Mluvil velmi pomalu.).

Jak se ptáme na příslovečné určení

Na příslovečné určení se neptáme pádovými otázkami, ale otázkami na okolnosti jevů (takzvanými tázacími zájmennými příslovci a podobnými výrazy), tedy KDE, KAM, KDY, JAK, PROČ, JAK MOC... Tyto otázky spojujeme s řídícím členem.

Příslovečné určení může být vyjádřeno:

  • příslovcem (Dobře se učil. Mluvil potichu.);
  • jménem (nejčastěji podstatným) v pádě prostém nebo předložkovém (Utíkal lesem. Šel podél zdi.);
  • infinitivem (Jel nakoupit.);
  • vedlejší větou (Dostal pětku, protože se neučil.).

Zdroj: článek Příslovečné určení

Příběh

Ve svém příspěvku URČOVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Andrea.

Kočky žijí v našich domácnostech velmi dlouho

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Julda.

Kočky - podstatné jméno
žijí - sloveso
v - předložka
našich - zájmeno
domácnostech - podstatné jméno
velmi - příslovce
dlouho - příslovce

Zdroj: příběh Prosba o radu

Spojky: spojování vět i větných členů

Spojky slouží ke spojování vět nebo větných členů. Neptáme se na ně žádnou otázkou.

  • máma a táta
  • chtěl přijít, ale nemohl
  • zůstal doma, protože pršelo

Zdroj: článek Cvičení na neohebné slovní druhy

Příběh

Ve svém příspěvku CVIČENÍ PRO URČOVÁNÍ DRUHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel KUBA.

Pomůže mi někdo určit druhy slov v textu.

Dva žáci se zúčastnili přírodovědné soutěže. V běhu na sto metrů jsem skončil pátý. Maminka přichází z práce domů po čtvrté hodině. První hodinu máme český jazyk. Vyučování začíná přesně v osm hodin. V čajové směsi je devatero bylinek.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Reagovat

Zdroj: příběh Cvičení pro určování druhů

Větněčlenská platnost

Větněčlenská platnost slov se týká role, kterou slovo hraje ve větě jako větný člen. Ne všechna slova mají větněčlenskou platnost, např. spojky a částice. Větné členy jsou pak základními stavebními kameny věty a vztahují se k sobě navzájem.

  • Větný člen: Jednotka, která plní určitou funkci ve větě (např. podmět, přísudek, předmět, přívlastek, příslovečné určení).
  • Slovní druh: Třída slov na základě jejich morfologických a syntaktických vlastností (např. podstatná jména, slovesa, přídavná jména, zájmena, číslovky, příslovce, předložky, spojky, částice).
  • Syntax: Zkoumá vztahy mezi slovy ve větě a tvoření vět.

Větněčlenská platnost slov

Slova s větněčlenskou platností

Podstatná jména, slovesa, přídavná jména, zájmena, číslovky, příslovce, ale i některé tvary infinitivů v závislosti na kontextu.

Slova bez větněčlenské platnosti

Spojky, částice, předložky (tyto slova se do větných vztahů zapojují nepřímo, ale samy o sobě nejsou větnými členy).

Infinitiv

Může mít větněčlenskou platnost jako součást predikátu (např. u modálních sloves) nebo jako rozvíjející větný člen (např. u plnovýznamových sloves).

Příklad ve větě

  • Podmět: Žák čte knihu. (žák je podstatné jméno, které je v pozici podmětu).
  • Přívlastek: Hezká kniha. (hezká je přídavné jméno, které je v pozici přívlastku u podstatného jména kniha).
  • Předmět: Čtu knihu. (knihu je podstatné jméno v pozici předmětu).
  • Příslovečné určení: Jdu domů. (domů je příslovce v pozici příslovečného určení).
  • Modální sloveso s infinitivem: Mohu číst. (moci a číst spolu tvoří predikát).
  • Plnovýznamové sloveso s infinitivem: Chci číst. (chci je plnovýznamové sloveso a číst je v pozici předmětu).

Pochopení větněčlenské platnosti slov je klíčové pro správné porozumění stavbě a významu českých vět. Umožňuje identifikovat vztahy mezi slovy a určit jejich roli ve větě.

Zdroj: článek Větné členy - přehled

Příběh

Ve svém příspěvku TEST NA URČOVÁNÍ VZORŮ PŘÍDAVNÝCH JMEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stejskalová Monika.

Dobrý den, zde vám odevzdávám Test


S posdravem Stejskalová Monika

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Reagovat

Zdroj: příběh Test na určování vzorů přídavných jmen

Co jsou spojky

Spojky představují druh neohebných, neplnovýznamových slov, která slouží ke spojování vět i částí vět (větných členů). Spojky nemají větněčlenskou platnost, což znamená, že nejsou ve větě větným členem, ale vyjadřují vzájemný vztah mezi větnými členy, tedy jejich mluvnický a obsahově-významový poměr. Tento vzájemný vztah lze rozdělit na dva základní: rovnocenný (ten jazykovědci nazývají koordinace/souřadnost a najdete jej mezi několikanásobnými větnými členy, mezi větami hlavními nebo mezi stejnými druhy vět vedlejších) a nerovnocenný (subordinace/podřízenost, tedy vztah mezi větnými členy nebo větami mluvnicky nerovnocennými, syntakticky nestejnorodými, přičemž se vždy jeden člen podřizuje členu druhému, je na něm závislý, což samozřejmě platí i o větách).

Forma spojek může být:

  • jednoslovná (a, ani, protože, kdyby) – příklad: Na záhonku kvetly narcisy a tulipány. Zakopla, protože se nedívala pod nohy.
  • opakovaná (a, a, a; nebo, nebo a/nebo) – příklad: Na místo se dostanete autem i autobusem i vlakem.
  • dvojitá (jednak – jednak, buď – nebo, hned – hned, nejen – ale i) – příklad: Vezmi si buď svetr, nebo bundu. Byl úspěšný nejen na mistrovství světa, ale i na olympiádě.
  • víceslovná, kdy spojovací výraz tvoří se spojkou i jiný slovní druh (právě když, hned jak, i kdyby, a dokonce) – příklad: Právě když jsem postavila hrnec na plotnu, vypnuli proud.

Zdroj: článek Spojky

Příběh

Ve svém příspěvku TEST NA URČOVÁNÍ VZORŮ PŘÍDAVNÝCH JMEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michala Dosedělová.

je to celkem těžké

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Reagovat

Zdroj: příběh Test na určování vzorů přídavných jmen

Nejčastější chyby při určování větných členů

Mezi nejčastější chyby patří záměna předmětu a příslovečného určení, nesprávné určení doplňku nebo přehlížení nevyjádřeného podmětu.

Pomáhá postupovat systematicky: nejprve najít přísudek, poté podmět a až následně rozvíjející větné členy.

Zdroj: článek Větné členy - přehled

Přehledná tabulka větných členů


Název

Zkratka

Otázka

Příklad

PODMĚT

PO

Kdo? Co?

Auta přijela na křižovatku.

PŘÍSUDEK

Co dělá podmět?

Auta přijela na křižovatku.

PŘEDMĚT

PT

Pádové otázky kromě 1. pádu

Myslivec viděl lišku.

PŘÍVLASTEK SHODNÝ

PKS

Jaký? Který? Čí?

Dřevěná tyč spadla.

PŘÍVLASTEK NESHODNÝ

PKN

Jaký? Který? Čí?

Tyč ze dřeva spadla.

DOPLNĚK

DO

Rozvíjí 2 větné členy

Pes ležel vyčerpaný.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA

PUM

Kde? Kam? Kudy? Odkud?

Šel do lesa.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU

PUČ

Kdy? Jak dlouho? Jak často? Od kdy? Do kdy?

Včera šel do lesa.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU

PUZ

Jak?

Tvářil se vesele.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINY

PU PŘÍČINY

Proč? Z jaké příčiny? Z jakého důvodu?

Díky tréninku vyhrál závod.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELU

PU ÚČELU

Proč? Za jakým účelem?

Učila se pro dobré známky.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRY

PU MÍRY

Kolik? Jakou měrou? Jak moc? Do jaké míry?

Děda byl velmi nemocný.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Větné členy - přehled

Příběh

Ve svém příspěvku URČOVÁNÍ SLOVA BY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ondřej.

Děkuji autorce za výborně zpracovaný článek. Pomohl mi ujasnit si, jak to je se slovnědruhovou platností by.

Připojuji drobný komentář k pravopisu "cobydup" a "jakbysmet"
Autorka píše, že podoba cobydup a jakbysmet není zatím v jazykových příručkách uváděna, a má pravdu! Nicméně Internetová jazyková příručka (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky) již tuto formu preferuje před formou oddělenou.
Jde o trend, kdy původní význam přestává být vnímán a spojení je chápáno již pouze v ustáleném významu. Stává se tak "jedním slovem" a píše se běžně dohromady. (např. Bohu žel! Bohu díky! - dnes: bohužel, bohudík)
Osobně bych se vyvaroval podoby smíšené: coby dup, jakby smet. Není příliš logická.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Reagovat

Zdroj: příběh Určování slova BY

Určování větných členů

Ve větě je vždy nutné nejprve určit přísudek (Co dělá podmět?) a pak podmět(Kdo? Co?) Podmět nemusí být ve větě vyjádřen přímo, pokud je znám z kontextu, jedná se tedy o podmět nevyjádřený. Například: Přijeli jsme do Prahy. (Kdo? Co? = MY).

Ve větě se pak určuje, co rozvíjí podmět, například přívlastky či doplněk. Přívlastky poznáme tak, že se na ně zeptáme: Jaký? Který? Čí? Přívlastek shodný stojí před podstatným jménem, často se jedná o přídavné jméno, zájmeno, číslovku. Přívlastek neshodný stojí za podstatným jménem a často je tvořen jiným podstatným jménem (lavička z betonu). Podstatné jméno je vždy rozvíjené přívlastkem!

Předmět se ve větě pozná tak, že se na něj dá zeptat pádovými otázkami kromě 1. pádu (ten náleží k podmětu). Pokud se dá na větný člen zeptat pádovými otázkami a zároveň i otázkou některého příslovečného určení, tak přednost má vždy příslovečné určení. Příklad: šel k lesu (ke komu čemu x kam = přednost má KAM).

Doplněk se ve větě pozná tak, že se vztahuje ke dvěma větným členům, například k podmětu a přísudku: Lékař se cítil unavený. (unavený lékař x cítil se unavený)

U příslovečných určení je potřeba si zapamatovat otázky, které se k těmto větným členům uvádějí. Podrobně je to popsáno v našem článku Příslovečné určení.

Zdroj: článek Větné členy - přehled

Poradna

V naší poradně s názvem JAK, KDE, KUDY,PROČ, KAM... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.

Dobrý den,
chtěla bych se jen ujistit - syn nyní probírá ve škole slovní druhy a napsal, že "kde" je zájmeno. Jsou všechny otázky na příslovce, tj.: "kde,kudy,odkud,kam,
kdy,odkdy,dokdy, jak, proč" samy také příslovce jako slovní druh? Myslím si, že ano. Zájmeno je pouze Kdo (ptám se na osobu).
Pokud máte otázku na příslovce jak moc - je nutné rozdělit dvě slova na jak: příslovce a moc (v tomto případě jak i moc jsou příslovce?, ale ve spojení moc peněz by "moc" už byla číslovka?
Děkuji moc za informaci. Helena

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovo KDE je příslovce a zároveň je to i jedna z pomocných otázek při určování příslovcí. Slovo KDE může být příslovce tázací, vztažné a neurčité. Příslovce tázací je například ve větě: Kde se setkávají rodiče?
Příslovce vztažné je například ve větě: To je to místo, kde se setkávají rodiče.
Příslovce neurčité je například ve větě: Mít kde smočit své tělo.
V ojedinělých případech slovo KDE může být i částice. Například ve větě: Ale kde že!
Slovo KDE nikdy není zájmeno.

Zdroj: příběh Jak, kde, kudy,proč, kam...

Větné členy a jejich zkratky

Při určování větných členů se používají tyto zkratky:

  • podmět Po
  • přísudek
  • předmět Pt
  • příslovečné určení Pu
    • času PuČ
    • místa PuM
    • způsobu PuZ
  • přívlastek Pk
    • shodný PkS
    • neshodný PkN
  • doplněk D
  • věta hlavní VH
  • věta vedlejší VV (dvě velké V, nikoliv dvojité W)

Zdroj: článek Zkratky

Poradna

V naší poradně s názvem URČOVÁNÍ SLOVA BY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dolby.

Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, jaký slovní druh je slovo by ve větě - Kéž by k takovým příhodám nedocházelo.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Ve větě: Kéž by k takovým příhodám nedocházelo. Je slovo BY tvar slovesa "být" v podmiňovacím způsobu, který vyjadřuje podmínku nebo hypotetickou situaci.

Zdroj: příběh Určování slova BY

TEST NA URČOVÁNÍ VEDLEJŠÍCH VĚTNÝCH ČLENŮ

TEST: Urči vedlejší větné členy: přívlastek (Pk), předmět (Pt), příslovečné určení (PU), doplněk (Do).

Musíme dát přednost vozidlům jedoucím po hlavní silnici.

K narozeninám jsem dostala lístky do divadla.

Malé baletky tancovaly bosy.

Vidíš ty bosé děti?

Napiš to prosím takhle.

Autobus jedoucí z Berlína má zpoždění.

Náš Milan se vyučil kuchařem.

V osm hodin se sejdeme před knihovnou.

Darovali jsme jim sošku ze dřeva.

Soused se večer obvykle díval na televizi.


Zdroj: článek Příslovečné určení

Co jsou slovní druhy

Jednotlivým slovním druhům se budeme podrobněji věnovat v dalších příspěvcích na těchto webových stránkách. Takže pokud vás zajímá například duál (číslo dvojné), skloňování některých zájmen (jenž, jež a podobně), druhy číslovek, rod a vid sloves a další podrobnosti této problematiky, můžete se těšit na naše nové články.

Všechna slova české slovní zásoby lze zařadit do jedné z deseti skupin slovních druhů. Slovní druhy představují komplexní kategorie, které jsou vymezeny třemi aspekty, a to:

  1. zda je slovo ohebné (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso), či neohebné (příslovce, předložka, spojka, částice, citoslovce), a pokud je ohebné, zda se skloňuje (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka), nebo časuje (sloveso);
  2. zda má slovo svůj věcný význam – je plnovýznamové (podstatné jméno, přídavné jméno; zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce), nebo nemá – je neplnovýznamové – a získává ho až ve spojení se slovem plnovýznamovým (předložka, spojka, částice); o citoslovcích viz níže;
  3. jaké je využití slova ve větě, jakou funkci ve větě plní (pojmenovává, zastupuje, ukazuje, odkazuje, spojuje, specifikuje, vyjadřuje city nebo postoje, napodobuje zvuky a podobně); slova plnovýznamová jsou ve větě větnými členy, slova neplnovýznamová nemají úlohu větných členů.

Budete-li se při rozlišování slovních druhů řídit těmito 3 základními kritérii, bude pro vás jejich určení jednodušší.

Zdroj: článek Slovní druhy

Příběh

Ve svém příspěvku PROSÍÍÍÍM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Leńule.

Prosím kdo mi poradí určit větné členy a vztahy formální a významové?
Zítra může vidět naše reprezentanty trénovat na ledové ploše zimního stadionu.



A ještě HV a VV
Ačkoli jde o snadno zapamatovatelné číslo,na které se volá bezplatně,občané si neustále stěžují,že se snadno spletou


mockrát děkuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jitka.

Zítra může vidět naše reprezentanty trénovat na ledové ploše zimního stadionu.
Zítra (Puč) může vidět (Př) naše (Pks) reprezentanty (Pt4) trénovat (Do) na ledové (Pks) ploše (Pum) zimního (Pks) stadionu (Pkn).

on - může vidět – predikace: shoda (kongruence)
Může vidět – zítra – determinace: přimykání (adjunkce)
Může vidět - reprezentanty – determinace: řízenost (rekce)
Naše – reprezentanty - determinace: shoda (kongruence)
Trénovat - reprezentanty x může vidět - trénovat – determinace: shoda (kongruence) + řízenost (rekce)
Trénovat – na ploše – determinace: přimykání (adjunkce)
Ledové – ploše – determinace:shoda (kongruence)
Ploše –stadionu – determinace: řízenost (rekce)
Zimního stadionu – determinace: shoda (kongruence)


A ještě HV a VV
Ačkoli jde o snadno zapamatovatelné číslo,na které se volá bezplatně,občané si neustále stěžují,že se snadno spletou
1VV Přípustková, 2 VV Přívlastková, 3 VH, 4VV Předmětná

Zdroj: příběh Prosíííím

Ponaučení

Asi největší problém vám bude dělat odlišování částic od příslovcí a spojek. Ale třeba vám pomůže, když si zapamatujete alespoň některé z uvedených zásad:

  • částice obvykle stojí na začátku věty (pokud stojí ve větě, lze je z věty vypustit)
  • částice na rozdíl od spojek nespojují věty ani větné členy
  • částice neplní ve větě funkci větného členu
  • částice fungují jako takzvané kontaktní prostředky (ano, ne, dobře, asi, jistě apod.)
  • příslovce rozvíjejí slovesa, ptáme se na ně: kde, odkud, kam, kdy, odkdy, dokdy, jak, proč apod.
  • spojky slouží ke spojování vět a větných členů.

Zdroj: článek Cvičení na neohebné slovní druhy

Příběh

Ve svém příspěvku SLOVA PLNOVÝZNAMOVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Romana.

Proč větné členy (což jsou podmět a přísudek) jsou slova plnovýznamová ?
př. pes štěkal - pes je zvíře a štěkal je činnost, tak to mají význam
náš i váš pes štěkal - náš, i , váš, - zájmeno a předložka nemají význam ???
Děkuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.

Dobrý den,
pokud jste pozorně četla náš článek, tak v jeho úvodu je vysvětleno, že plnovýznamovými slovními druhy jsou podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa a příslovce. Neplnovýznamová slova, která svůj význam získávají až ve spojení se slovem plnovýznamovým, jsou předložky, spojky a částice.
Vy v první větě mluvíte o větných členech, a pak se ptáte, jak je to se zájmenem či předložkou. Nelze míchat dohromady tyto dva termíny (slovní druh x větný člen).
Výše jsem tedy uvedla, jak je to se slovními druhy, nyní stručné vysvětlení k větným členům.
Větnými členy mohou být pouze slova plnovýznamová, tedy výše uvedená podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa a příslovce (v některých případech i citoslovce). Z čehož vyplývá, že zbývající slovní druhy, ty neplnovýznamové (předložky, spojky a částice), nejsou samy o sobě větnými členy, bývají jen jejich součástí (např. na kole, zelený a modrý svetr apod.).
Nepleťte si tedy prosím slovní druhy a větné členy…

Zdroj: příběh Slova plnovýznamová

Vztah větných členů a slovních druhů

Větný člen není totéž co slovní druh. Jedno slovo může být v různých větách různým větným členem podle své funkce. Například podstatné jméno může vystupovat jako podmět, předmět i přívlastek.

Právě proto je při rozboru věty důležité oddělit otázku „co je to za slovní druh?“ od otázky „jakou má roli ve větě?“.

Zdroj: článek Větné členy - přehled

Příběh

Ve svém příspěvku URČIT PODMĚT VE VĚTĚ KDO TI TELEFONOVAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga Zdražilová.

Prosím o určení podmětu ve větě:kdo ti telefonoval....
Děkuji mockrát

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mmm.

Ve větě "Naším cílem bylo zvítězit." je podmět "zvítězit"
Kdo, co bylo naším cílem? Zvítězit. V tomto případě je to infinitiv ve funkci podmětu.

Zdroj: příběh Určit podmět ve větě kdo ti telefonoval

Pravopis čárky ve větách jednoduchých a souvětích

Rozdíl mezi větou jednoduchou a souvětím je klíčový pro správné psaní čárek. Zatímco ve větě jednoduché rozhodují především větné členy, v souvětí hrají hlavní roli vztahy mezi jednotlivými větami.

Čárky ve větě jednoduché

Ve větě jednoduché se čárky uplatňují například u několikanásobných větných členů, oslovení, vsuvek nebo doplňků. Každý z těchto jevů má svá jasná pravidla, která je potřeba znát a umět je použít v konkrétním kontextu.

Čárky v souvětí

V souvětích je nutné rozlišovat souřadné a podřadné spojení vět. Zatímco některé spojky čárku vylučují, jiné ji naopak vyžadují. Zde se nejčastěji chybuje u spojek „a“, „ale“, „nebo“, „protože“ či „aby“.

Zdroj: článek Čárky ve větách

Co je to podmět

Podmět je část věty, která není na žádném jiném členu mluvnicky závislá. Podmět ve větě vyjadřuje, o kom nebo o čem vypovídá přísudek. Při určování větných členů se na podmět ptáme otázkou prvního pádu Kdo? Co? a přísudkem. Například: Kočka vylezla na plot (= otázka: Kdo vylezl na plot?).

Zdroj: článek Podmět

Autoři uvedeného obsahu


určování větných členů ve větě
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
určování věty podmětné a předmětné
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>