UZCE STUPNOVANI

Příslovce a jejich stupňování v praxi

Ne všechna příslovce lze stupňovat, ale u těch, která stupňování umožňují, je dobré znát základní pravidla.

• základní stupeň: rychle
• druhý stupeň: rychleji
• třetí stupeň: nejrychleji

Stupňování se nejčastěji týká příslovcí způsobu a míry.

Zdroj: článek Příslovce podle abecedy

Příběh

Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA ZÁJMENO JENŽ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav Černík.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Cvičení na zájmeno jenž

Stupňování

U příslovcí se stejně jako u  přídavných jmen dají vytvořit další dva stupně. Je potřeba si uvědomit, že všechna příslovce se ale stupňovat nedají, například již zmiňované kolem a zpravidla. Druhý stupeň se obvykle tvoří tím, že se  k příslovci přidá koncovka -eji/-ěji, -e. Příslovce tiše, zdravě a vysoko ve druhém stupni tedy mohou mít tvar tišeji, zdravěji a výše. U některých přídavných jmen má příslovce ve druhém stupni nepravidelný tvar. Například dobře - lépe, brzy - dříve. Třetí stupeň je obvykle tvořený předponou nej-, stejně jako u přídavných jmen, a koncovkami druhého stupně. Uvedená příslovce tiše, zdravě a vysoko mají ve třetím tvaru podobu: nejtišeji, nejzdravěji a nejvýše.

Zdroj: článek Příslovce v češtině

Příslovce

Příslovce jsou v českém jazyce šestým slovním druhem. Latinsky se příslovce nazývají adverbia (v jednotném čísle adverbium) příslovce patří k nesklonným slovním druhům, což znamená, že se u nich nedá určit pád a zároveň se jejich tvar nemění v závislosti na čase, ani pádě. Příslovce vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností (například: setkali se doma, velmi chytře). Při větném rozboru mívají nejčastěji funkci příslovečné určení:

například: velmi hezké = příslovečné určení míry

dolů = příslovečné určení místa

včera = příslovečné určení času

rychle = příslovečné určení způsobu.

Příslovce jsou většinou odvozená z přídavných jmen (veselý – vesele), vznikla také ustrnutím prostého pádu (kolem) nebo spojením předložky a jména (zrána, zpaměti). Tyto příslovečné spřežky se píší dohromady jako jedno slovo.

Druhy příslovcí:

• Místa: doma, tudy, lesem
• Času: včera, večer, dlouho
• Způsobu: vesele, obratně, zničeně
• Míry: velmi, trochu
• Příčiny: úmyslně, proto

Stupňování příslovcí

Některé příslovce se stejně jako přídavná jména dají stupňovat:

2. stupeň:

• přípony –eji (tišeji)
• -ěji (zdravěji)
• -e (dále)
• Nepravidelně (lépe, dříve)

3. stupeň:

• předpona nej + tvar 2. stupně (nejtišeji, nejzdravěji, nejdále, nejlépe, nejdříve)

Zdroj: článek Příslovce podle abecedy

FAQ – Často kladené otázky

Co jsou příslovce?

Příslovce jsou neohebné slovní druhy, které vyjadřují okolnosti děje nebo vlastnosti.

Jak poznám příslovce ve větě?

Nejčastěji odpovídají na otázky kde, kdy, jak, proč.

Lze všechna příslovce stupňovat?

Ne, stupňování se týká pouze některých příslovcí.

Jsou příslovce ohebná?

Ne, příslovce patří mezi neohebné slovní druhy.

Proč je abecední seznam užitečný?

Umožňuje rychlou orientaci a snadné opakování.

Může mít jedno slovo více významů?

Ano, význam příslovce se může lišit podle kontextu.

Jaký je rozdíl mezi příslovcem a částicí?

Příslovce je větný člen, částice nikoli.

Objevují se příslovce často v testech?

Ano, patří mezi časté učivo v přijímacích zkouškách.

Pomůže mi učení po abecedě?

Ano, zejména při rozšiřování slovní zásoby.

Zdroj: článek Příslovce podle abecedy

Co je vypravování

Vypravování je útvarem slohového postupu vyprávěcího. Děj je jedinečný, neopakovatelný, uspořádaný podle časové nebo příčinné souvislosti. Vypravováním tak vlastně někomu chcete písemně sdělit něco, co se stalo. Cílem vypravování je především zachytit a objasnit událost v jejím průběhu. Hlavní vlastností, kterou se vypravování liší od obyčejného popisu děje, je bezesporu napětí. Základními kameny vypravování by proto měly být uvedení do děje, zápletka, stupňování napětí přecházející ve vyvrcholení a rozuzlení. Vypravování se používá v literatuře jako základ pro román, povídku a také epickou poezii.

Osnova

• 1. Uvedení (seznámení s dějem, jeho otevření)
• 2. Zápletka (napětí)
• 3. Vyvrcholení
• 4. Rozuzlení (uzavření děje, poučení, dojmy)

Vypravování může být rozčleněno také do pěti fází

• 1. Expozice – úvodní situace, seznámení s postavami a prostředím
• 2. Kolize – zápletka – určitý problém nebo konflikt, který se stupňuje
• 3. Krize – vyvrcholení konfliktu
• 4. Peripetie – zvraty, komplikace, obraty ve vyprávění vedoucí k poslední fázi vyprávění
• 5. Rozuzlení a řešení situace

Osnova může být heslovitá, větná nebo citátová. V jedné osnově nestřídáme různé způsoby!

Zdroj: článek Vypravování

Vypravování jako slohová práce

Písemná forma vyprávění bývá většinou promyšlenější a uspořádanější. Vypravování patří mezi nejpopulárnější slohové práce. Je to dáno především líbivostí a přístupností tohoto žánru. Vypravování má navíc poměrně jasně danou osnovu, což také výrazně přispívá k jeho oblíbenosti.

Vypravování začíná krátkým úvodem, v němž autor komentuje celý příběh z určitého odstupu. Následuje expozice, kde je již čtenář seznámen s časem a místem příběhu. Další odstavec je věnován představení zápletky, což je klíčová část každého vypravování. Jako čtvrtý odstavec následuje vyvrcholení, jehož hlavní složkou je takzvaná gradace, tedy stupňování napětí. Předposlednímu odstavci se říká rozuzlení a dojde v něm k vyřešení dříve nastolené zápletky. Chybět nesmí ani závěr, kde se vypravěč opět vrací do přítomnosti a glosuje celé dění s větším nadhledem.

Hlavním kritériem pro hodnocení vypravování je již zmíněná přítomnost napětí a gradace. Pokud tyto dvě věci váš text postrádá, nejedná se o vypravování, ale o pouhý popis děje! V takovém případě je hodnotitel nucen klasifikovat tento nedostatek jako nedodržení žánru, což má za výsledek nedostatečné hodnocení.

Aby bylo vypravování pro čtenáře zajímavé a příjemně se četlo, je potřeba, aby autor do svého textu zahrnul následující:

• V úvodu vypravování se obvykle stručně představí hlavní postavy a prostředí. Vlastní vypravování lze rozčlenit do tří částí: 1. začátek děje, 2. zápletka, 3. rozuzlení zápletky. Závěr vypravování může obsahovat hodnocení, stručné zamyšlení nebo náznak k možnému pokračování.
• K živému a pro čtenáře (posluchače) přitažlivému vypravování přispívá nejen zajímavé téma (tj. o čem se vypráví), nýbrž i volba vhodných jazykových a kompozičních prostředků: bohatá slovní zásoba, dějová slovesa, synonyma, obrazná pojmenování, přísloví, užití tvarů času přítomného pro vyjádření událostí minulých, citlivé užívání prostředků spisovných i nespisovných, přímá řeč a nepřímá řeč, promyšlená větná stavba, dodržování i porušování časové posloupnosti dílčích dějových složek vypravovaného příběhu.

Zdroj: článek Vypravování

FAQ – Často kladené otázky

Jaký slovní druh je tentokrát?

Slovo tentokrát je příslovce, konkrétně příslovce času.

Lze slovo tentokrát skloňovat nebo časovat?

Ne, jedná se o neohebné slovo.

Je spojení pro tentokrát gramaticky správné?

Ano, je běžně používané a správné.

Proč tentokrát není zájmeno?

Protože nic nezastupuje ani neukazuje na podstatné jméno, ale určuje čas děje.

Patří tentokrát mezi příslovce času nebo místa?

Patří mezi příslovce času.

Může se tentokrát stupňovat?

Ne, toto příslovce stupňování nepřipouští.

Jak poznám příslovce ve větě?

Nejčastěji odpovídá na otázky kdy, kde, jak nebo proč.

Objevuje se tentokrát často v testech?

Ano, je oblíbeným jazykovým chytákem při určování slovních druhů.

Zdroj: článek Co je za slovní druh tentokrát

Význam prostředí a atmosféry

Italské letovisko působí navenek idylicky, ale ve skutečnosti je prostoupeno napětím, nepřátelstvím a falešnou zdvořilostí. Chování místních obyvatel k cizincům odráží atmosféru nastupujícího fašismu, kde je jinakost vnímána jako hrozba.

Dusná letní atmosféra, čekání na představení a postupné stupňování napětí vytvářejí pocit neklidu, který vyvrcholí tragickým závěrem.

Zdroj: článek Mario a kouzelník

Všeobecný úvod

1. Co je pro správné a přehledné sepsání vyprávění nezbytné? (Odpověď je ukrytá v tajence)

1. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: vlak, auto, trasa, poznávání

2. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: helma, jízda, kolo

3. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: táborák, celta, spacák

4. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: krém, slunce, lehátko

5. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: voda, kruh, koupaliště

6. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: vlasec, podběrák, voda

Řešení: ___________

2. Chronologicky seřaď části, které by vypravování mělo mít:

ROZUZLENÍ, UVEDENÍ, VYVRCHOLENÍ, ZÁPLETKA

Napiš správné řešení:

1.

2.

3.

4.

3. Vyber správnou variantu:

Jiný výraz pro úvod je:

1. expozice

2. kolize

3. krize

V úvodu by mělo být:

1. stupňování konfliktu

2. seznámení s prostředím

3. řešení situace

Jiný výraz pro zápletku je:

1. kolize

2. krize

3. rozuzlení

V části zvané krize se objevuje:

1. vyvrcholení konfliktu

2. seznámení s postavami

3. řešení situace

4. Co by nemělo ve správném vypravování chybět?

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pracovní list - vypravování o prázdninách

Dopořádku

Slovo dopořádku není správně a jde o nesmysl, který v češtině neexistuje. Pokud chceme něco uklidit a chceme to popsat slovy dát něco do pořádku, tak vždy odděleně. Slovo DO je v tomto případě předložka psaná zvlášť.

Existuje situace, kde se předložka DO spojila se slovem a vzniklo z toho regulérní slovo dokonce. DOKONCE je slovo, které popisuje stupňování. V tomto případě je spojení v jedno slovo v pořádku.

Zdroj: článek Dopořádku nebo do pořádku

Předpony neslabičné

Neslabičné předpony neobsahují samohlásku a netvoří samostatnou slabiku. Často vyjadřují změnu významu nebo stupňování.

Nejčastější neslabičné předpony

• s- (snést, sundat, sbalit)
• z- (zbourat, zvednout)
• v- (vnést, vložit)
• k- (klesnout, kyvnout)

Pravopis neslabičných předpon bývá náročný především proto, že z- a s- mají různé významy a mohou měnit znění podle výslovnosti.

Zdroj: článek Předpony slabičné a neslabičné

Rozlišení obtížnosti diktátů podle ročníků

Ne všechny diktáty jsou vhodné pro každého žáka. Diktát pro 3. třídu by měl obsahovat kratší věty, základní slovní zásobu a minimum výjimek. Naopak starší žáci zvládnou delší souvislé texty a složitější větné konstrukce.

Postupné zvyšování náročnosti pomáhá budovat jistotu a předcházet zbytečnému stresu z pravopisu.

Příklady stupňování obtížnosti

• Jednoduchá věta s jedním vyjmenovaným slovem.
• Krátký odstavec s více tvary téhož slova.
• Souvislý text kombinující více vyjmenovaných slov po B.

Zdroj: článek Diktáty na vyjmenovaná slova po b