VEVERKA SE MLSNĚ HLADÍ PO BŘÍŠKU je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Básně k recitaci.
Jindřich Balík
(1 sloka básničky pro druhou třídu k recitaci od Jindřicha Balíka)
Veverka se mlsně hladí
po bříšku:
sedí v mechu
u hromady oříšků.
Jeden, dva, tři,
čtyři, pět ...,
kdopak mně ten
šestý sněd?
Ach, má hlava děravá,
Oči k nebi zvedla–
Vždyť já jsem ten oříšek
Sama ráno snědla!
Zdroj: článek Vtipné básničky o zvířatech
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech
Vím,
jsi něžná a hravá,
srdce přítulného,
vím,
kde je tvá sláva,
sláva života tvého,
viď, že bys chtěla v životě mít
pokorné ticho a pokorný klid.
~
Chtěla bys docela malou, maličkou kuchyňku,
bílou a tichou jak ve mracích letící holubici,
na stěně mosazné nádobí, v jehož hládi
viděla bys sebe, svou krásu a své mládí,
na oknech růžové záclony
a v kořenáči květ,
který se z rána cudně rozvoní
a voní do večera;
viď,
to by bylo tvé království plné usmívání,
to by byl ten tvůj vymodlený svět,
tichý
jako je neděle na návsi při svítání,
prostý
jako je těch tvých dvacet let;
viď,
to by bylo slávy,
až v horoucím tluku
rozezněl by se hmoždíř v tvé ruce jak na věži zvon,
až tloukla bys cukr, skořici a mák,
zatím co v ranním vzduchu
pod oknem na větvi zpíval by pták
svou píseň.
~
Ale já
bouřlivé doby syn,
snad muž, snad chlapec, snad dítě
v řečišti dějů smáčím své ruce,
den ze dne se řítě;
jsem jako jarní vítr nad krajinou,
když modrá obloha se nade světem klene,
když fialka potichu rozkvétá a na řece led praská,
jsem jako jarní vítr, který letě světem,
stanul udiveně
nad prvním jarním květem;
a to jsi byla ty, to byla moje láska
k tobě.
~
Ale dnes mamě se vzpírám loktem osudu,
mě už nic nezachrání,
protože sen, veliký sen mé slabé srdce mámí
svou slávou ;
stojím na dlani Evropy, kde se miliony tísní,
čekaje den,
až padne znamení,
až prvá krev dne rozhodného dlažbu střísní,
až padnou první ranění,
na barikádě, na barikádě stát budu se svou písní
jeden z davu.
~
Vím,
jsi něžná a hravá,
srdce přítulného,
děvečka boží, která se pokorně vzdává
do náručí mého,
ale já,
ne, nechci, nechci tě,
buď s bohem, ale nemusíš být smutnou,
hleď, Ulije kvetou a růže a sedmikrásky,
buď s bohem
a navštiv mě jednou, až umřu.
Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách
Slunce šlo spát za hromádkou klád,
na nebi hvězdy klíčí,
už nepracuj mravenečku můj,
schovej se do jehličí.
Máš nožičky uběhané,
den byl tak těžký,
pojď, lůžko máš odestlané
v plátku od macešky.
Spinká a sní mravenec lesní
v hromádce u kapradí,
nespinká sám, s maminkou je tam,
tykadlama ho hladí.
Máš nožičky uběhané,
den byl tak těžký,
pojď, lůžko máš odestlané
v plátku od macešky.
Zdroj: článek Ukolébavky
Lýkožrout smrkový je malý brouček. Lípa je náš národní strom. Kotě vylízalo z misky všechno mlíčko. Lyska připlula až ke břehu. Ve mlýně se zabydlel vodník. Popelka dostala tři lískové oříšky. Neslyšela jsem její vzlykání. Lyžovali jsme blízko naší chaty. Klaun se líčil na vystoupení. K narozeninám jsem dostal plyšového tygra. Umíš hrát kuličky?
Časně zjara kvete jedovatý lýkovec. Četl jsem, že má lípa nejpevnější lýko. Přilož do ohně dvě polínka, ať se nám ohřejí promrzlá lýtka. Hrom už není slyšet, ale pořád se blýská. Lovci bez lítosti na lišku nalíčili past. Neslyšel jsem Lidku vzlykat, když zlomila tu novou lyži. Proč plýtváš penězi kupováním plyšových hraček? Spolykal spoustu různých tabletek, aby už neměl lysinu. Chtěl jsem umlít ořechy, ale na tom starém mlýnku to nešlo. Líčil mi své zážitky z lidové zábavy u nich v Litomyšli. Líbilo se nám, jak se cesta klikatila mezi lípami. V Litovli postavili novou plynárnu. Mlsně se olizoval nad malinovými lívanci. Rychle polykal hořký pelyňkový čaj. Babiččiny koblihy se mi rozplývaly na jazyku. Pálivé jídlo vždy vyplivnu. Víly tančící poblíž nedoslýchavého myslivce měly dlouhé splývavé šaty. Na podzim často bývají lijáky a plískanice.
Zdroj: článek Diktáty na vyjmenovaná slova pro základní školy
Desátým slovním druhem jsou citoslovce, které vyjadřující nálady, pocity a označují zvuky.
Příklad: Veverka hop na strom. Z cíle se ozvalo hurá!
Zdroj: článek Jak se ptáme na slovní druhy
Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.
K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.
Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.
Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Staré pověsti české
Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.
Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.
Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)